Říjen 2018

12. Potomek čtyř kouzelnických rodů (část třetí)

24. října 2018 v 10:01 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
Narcissa s Hermionou a Veronicou se přemístily do Ameriky na místo, kde údajně měly bydlet zdejší Anastázie se svou Narcissou. Regulus s Remusem a Naosem zůstali v Anglii a pokusili se navázat spojení s někým z odboje, neměli tušení, kde zbytek Řádu byl a zda jsou ještě naživu.
Narcissa stála před domem a její srdce bilo jako o závod. Snila o tom celou dobu, jak zazvoní na její dveře a uvidí, jaká nádherná žena z ní vyrostla. Zajímalo ji, zda měly děti, zda se jim vyplnilo vše, co si vysnily, zda byly spolu stále šťastné a milovaly se jako tehdy v Bradavicích.
,,Možná bys měla ustoupit trochu stranou. Pokud otevře zdejší Narcissa, aby neměla šok," navrhla Veronica a Narcissa přikývla. Popošla o kousek dál k růžovému keři a přičichla si. Hermiona zaklepala.
Nečekaly dlouho a dveře otevřela žena se světle hnědými vlasy, zastřiženými do neposedného vlnitého mikáda. Její oči byly tmavé, stejně jako oči Hermiony.
,,Mohu vám nějak pomoci?" Pohlédla z jedné dívky na druhou a Narcissa, která hlas poznala, se otočila. ,,Cisso? Co to máš s vlasy? Kdy jsi se přebarvila zpátky na blond? Myslela jsem, že jdeš do práce, ne ke kadeřnici," uchechtla se, šla až k ní a vyděšené Narcisse vtiskla polibek na rty na uvítanou. ,,Ale sluší ti to, ostatně jako všechno. Jen je to nezvyk, tak dlouho jsi byla brunetkou," pohladila ji po vlasech a Cissa na ni hleděla šokovaně.
,,J-já... já nejsem... Narcissa... tedy... jsem... jen ne... ta tvá," dostala ze sebe nakonec a Anastázie pozvedla obočí.
,,Nějaká nová hra?" Zkoumavě si ji prohlížela. Ciss si povzdychla, nic však neodpověděla. Prohlížela si její obličej a obdivovala tu vyspělou krásu. Vyzrála a stala se z ní nádherná žena. Ostříhala si vlasy po krk, barvu měla svou, takovou, jakou si pamatovala z Bradavic. Její oči byly stále tak nádherné, oříškově hnědé a její pleť lemovaly jemné vrásky kolem očí a rtů. Měla chuť ji políbit, chtělo se jí plakat, protože o tohle přišla, o společný život, o tak krásnou ženu a smát zároveň, protože cítila ten prchlivý okamžik štěstí, jelikož stále přímo před ní, měla ji na dosah.
,,Jsi tak nádherná," zašeptala tak, aby to slyšela jen ona.
,,To ty taky," usmála se a pohladila ji po tváři. ,,Ale vypadáš jako kdybys právě viděla ducha. O co tady jde?" Otočila se na dívky. ,,A kdo jste vy dvě?"
,,Já jsem Hermiona Grangerová a tohle je Veronica Blacková," řekla a Anastázie se zamračila.
,,Co prosím? Blacková? Jak jste nás našly?" Mračila se. ,,Jestli chcete otevírat staré rány a ubližovat nám, tak zase hodně rychle odejděte!" Vytáhla hůlku. ,,Blackovi pro nás neexistují!"
,,Skloň tu hůlku," řekla Narcissa. ,,Musíme si promluvit, všechny čtyři," vzala ji za ruku. ,,Nejsem tvá Narcissa. Tohle bude znít možná trochu šíleně, ale všechno je to pravda. Jsem z alternativní reality. Dostaly jsme se sem omylem a potřebujeme tvou pomoct porazit pána zla, protože si myslíme, že jsi ta, která dokáže ovládnout prsteny zakladatelů Bradavic, které vládnou nad magií přírody a pak se chceme vrátit domů tam, kam patříme," vychrlila na ni.
Anastázie se na ni chvíli dívala a poté se šíleně rozesmála. ,,Zlato, dneska je apríl nebo co? Co to tady povídáš?" Smála se a když zjistila, že se na ni všechny tři dívají s kamennou tváří, překvapeně zamrkala. ,,Ty si neděláš legraci, že ne?" Těkala pohledem z Narcissy na ty dvě.
,,Ne, nedělám. Myslím to smrtelně vážně," odpověděla.
,,Musím si dát panáka," řekla Anastázie a zmizela v domě. Ty tři se na sebe podívaly a poté váhavě vešly do domu. Našly ji v kuchyni, jak do sebe právě kopla ohnivou whisku a nalévala si druhou. ,,Proč bych se měla zaplétat znovu s těmi lidmi, s tím pošahaným plešounem a riskovat tohle všechno?" Ukázala okolo sebe a zkoumavě si prohlížela Narcissu. Ta se cítila z jejího pronikavého pohledu nesvá.
,,Protože se to už netýká jen nás," odpověděla Hermiona, která se ošívala při těch interakcích mezi nimi. Řekla Narcisse, že s ní nechce mít nic společného, až tohle skončí, ale stále k ní něco cítila. Nicméně to přisuzovala tomu kousku Anastázie v ní. ,,Protože pán zla chce ovládnout veškerý kouzelnický svět, což znamená i ten váš."
Stázka se ušklíbla. ,,Jen ať si to zkusí, šašek jeden, tady nemá žádnou šanci."
,,Ty nevíš, jakou má moc," řekla Narcissa. ,,Má Morganinu knihu, nejčernější a nejsilnější magii, jakou si dokážeš představit. Kouzla a zaklínadla nám již neznámá, pohřbená s našimi předky, kteří ještě nepotřebovali hůlku k tomu, aby ovládli magii. Silnější je snad jen magie, kterou oplývají prsteny. Avšak jeden nám chybí. Zmijozelův. Říká se, že byl zničen, aby nedosáhl absolutní moci a nevyhladil mudlorozené kouzelníky."
Anastázie do sebe převrátila sklenku a položila ji na stůl. Vypadala, že přemýšlí. ,,Řekněme, že máš pravdu a že s americkými kouzelníky zkusí své štěstí. Jak do toho zapadám s těmi prsteny já?" Zeptala se a snažila se zakrýt svou zvědavost, která se jí odrážela v obličeji.
Cissa se ušklíbla, věděla, že ji přesvědčila. ,,V naší realitě mou Anastázii dávno zabil můj bývalý manžel, Lucius Malfoy," Stázka sebou ošila. ,,Nikdy jsme se nevzaly, neodstěhovaly, neměly tohle všechno," ukázala kolem sebe. ,,Když jsi zemřela, vložilas kousek své duše do mudlovské ženy, která porodila kouzelnickou dívku, tady Hermionu," ukázala na ni a Hermiona Stázce věnovala mírný úsměv. ,,Legenda říká, že se jednou narodí tak mocný kouzelník či čarodějka, že ovládne všechny čtyři přírodní elementy a sám bude pátým, energií. Dědic čtyř kouzelnických rodů, potomek zakladatelů Bradavic. Když se Veronica k Hermioně s prsteny přiblížila, reagovaly na ni. Avšak když si je nasadila, nic se nestalo. Nemá tu moc je ovládnout, ale myslela jsem, že možná ty bys mohla."
Stázka se ušklíbla. ,,Na mně není nic mimořádného, Narcisso. Pochybuji, že nějaká kouzelnice z neznáma ovládne moc celé přírody."
,,Ne, pokud by obyčejná nebyla," vložila se do toho Ronnie. ,,Pokud by pocházela z mimořádné rodiny a byla potomkem čtyř kouzelnických rodů. A vy jste Sayreová, pokud se nepletu. Potomek Morgany a také zakladatelky Koločar."
,,Ano, to jsem. Ale to je opět jen pouhá hra s kouzelnickou krví. Čistokrevní," ušklíbla se. ,,Myslí si, že proto, že v minulosti jejich rodiny zotročili mudlorozené a že se páří mezi sebou, z nich dělá pány světa a něco lepšího než ostatní. Já na tohle nehraju. Moje krev je stejně červená jako krev našeho mudlovského souseda. A že o tom něco vím, ošetřovala jsem mu ruku, když se řízl při sekání."
,,Alespoň to zkuste, nic za to nedáte," naléhala Veronica a Anastázie si povzdychla.
,,Fajn... zkusím to a když se nic nestane, odejdete a už se nikdy nevrátíte, platí?"
,,Ano," přikývla Ronnie a vytáhla z tašky truhličku. Odemkla ji a podala tři prsteny Anastázii, které se v okamžiku, když se jich dotkla, silně rozzářily. Anastázie cítila tu enegii, která se linula z prstenů a také z ní samotné. Bylo to silné, bylo to intenzivní a prsteny jako kdyby ji volaly. Nemohla tomu zabránit, všechny tři si nasadila a v tom okamžiku se to stalo. Okolo ní se začaly proplétat mohutné zelené stonky, které vyrašily neznámo odkud, silný vítr a plameny ohně. Po chvíli se to však opět uklidnilo.
,,Merline... jsi to ty! Ty jsi potomek všech čtyř rodů! Dědička a vládkyně magie přírody," hlesla Narcissa. Anastázie na ni pohlédla, nic však neřekla. Cítila tu energii, která jí proudila žilami a magii, kterou v sobě měla.
,,Pomůžete nám tedy zastavit pána zla?" Zeptala se Ronnie. Anastázie na ni pohlédla a nakonec přikývla.
,,Ano, pomohu vám. Zastavíme to zlo společně."
~ ~ ~
Pan Weasley se po večeři vrátil domů. Bylo už později a jeho manželka již ležela v posteli. Umyl se, převlékl a lehl si k ní, dal jí polibek na tvář.
,,Jak bylo u Andromedy, Mollinko Šmudlinko?" Oslovil ji tak, jak jí říkal jen, když byli sami.
,,Fajn, děti byly moc hodné," usmála se. ,,Arthure, chybí mi to, všechny ty děti tady doma. Je tu ticho. Proto jsem ráda, že můžu pracovat v sirotčinci a občas pohlídat ty malé od Andy a Narcissy. Avšak...," skousla si ret. ,,Není to ono."
,,Chápu, taky mi to chybí. Ale zase si můžeme užívat sebe naplno," pohladil ji po vlasech a Molly se usmála.
,,To ano, ale stejně... v sirotčinci je jedna holčička. Má tři ročky a je zrzavá jako my," usmála se a poté pohlédla svému manželovi hluboko do očí a zatvářila se vážně. ,,Chtěla bych ji adoptovat."
Arthur překvapeně zamrkal. ,,A jsi si jistá? Přeci jen... už jsme si s dětmi užili své a tohle je úvazek na dalších spoustu let."
,,Ale Arthure... jsem si jistá," řekla rozhodně. ,,Pokud budeš souhlasit, chtěla bych ji adoptovat. Dát lásku a domov alespoň téhle malé. Je tu takové ticho...," povzdychla si.
,,Dobře, dobře... zítra ráno si o tom pořádně promluvíme, ano?"
,,Ano," přikývla a šťastně se usmála. ,,Jsi úžasný, víš to?"
,,Jasně, že vím," uchechtl se a dal jí pusu na čelo. Pak si však povzdychl. ,,Je tu něco, o čem jsem s tebou chtěl mluvit," začal. ,,A upozorňuji, že jsem nic nepil!"
,,O co jde, Arthure?" Pohlédla na něj starostlivě.
,,Jakkoli zvláštně tohle může znít, viděl jsem s Andromedou dnes Edwarda Tonkse."
,,Ale... co to povídáš, to přeci není možné! Edward je po smrti."
,,Já vím. Vím to. Ale taky jsem si jistý tím, co jsem viděl. Byl to on. Nevím jak, ale ano. Než jsem vyšel ven, byl pryč a Andromeda vše zapřela."
,,Já nevím, Arthure. Jsi si opravdu jistý?"
,,Ano, jsem."
Molly si povzdychla. ,,Dobře, zkusím něco zjistit, ano? Ale teď už spi," řekla, dala mu polibek na dobrou noc a uvelebila se v posteli.
,,Dobrou, Molly," řekl, objal ji a zavřel oči. Zanedlouho oba pohltil hluboký spánek.

12. Potomek čtyř kouzelnických rodů (část druhá)

24. října 2018 v 9:58 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
Molly s Eddie přišly k Andy domů právě, když na sobě dokončovala poslední úpravy. Chystala se na rande s Tedem, který si vzal kapku mnoholičného lektvaru, aby jej nepoznala Molly, ani nikdo z jejich sousedství. Víc, jak hodinu nepotřeboval, chystali se do mudlovské části Londýna do kina, na romantický film a poté na večeři. Andy z toho byla krapet nervózní, neměla dobrý pocit, ale věděla, že nemohla žít ve strachu a že bylo třeba užívat si Teda, dokud to šlo.
Zatímco Molly si vzala malou do náruče, Eddie podala Andromedě tašku. ,,Jsou tam dva deníky, víc toho Henry po Amarantě nemá," řekla Eddie a Andy si povzdychla.
,,Snad to bude stačit a najdeme tam něco, co pomůže Tedovi dostat se zpátky."
,,Otázkou je, zda to doopravdy chceš," pozvedla Eddie obočí.
,,Ovšem, že ano," ošila sebou Andromeda.
,,No, jak myslíš," pokrčila Eddie rameny. ,,A Tiberius ti psal?"
,,Ano, pár sov předtím mi poslal, ale neodepisovala jsem mu, asi pochopil, že opravdu potřebuji prostor."
,,Myslíš, že se dáte někdy zpátky dohromady?" Zeptala se Eddie a Andromeda na ni upřeně pohlédla.
,,Já... nevím. Pořád doufám, ale neumím si představit, jak by na tohle všechno, co se teď děje, reagoval a jsem ráda, že jsem jej toho ušetřila. Ale stejně, když se dívám zpátky, tak si říkám, že všechno se děje pro něco. Dva osudoví muži v mém životě a oba se jím neustále proplétají. Tiberius jako snoubenec, pomohl nám, abych mohla být s Tedem, Ted zemřel a Tiberius se náááhodou objevil v Bradavicích, kde jsem já náááhodou dostala místo, byli jsme spolu a pak se to náááhodou pokazilo předtím, než se vrátil Ted. Bojím se, co se náááhodou stane dál," ušklíbla se.
Eddie se zachechtala. ,,Tak tomu nech volný průběh a uvidíš," usmála se a vzala na ruce Teddyho, který se k ní natahoval. Ted, posilněn mnoholičným lektvarem, právě vylezl z koupelny.
,,Dobrý den," pozdravil Molly, která na něj pohlédla.
,,Dobrý, dobrý," mírně se pousmála a říkala si, že onoho muže nikdy předtím neviděla a kde na něj Andromeda asi narazila.
,,Můžeme?" Zeptala se Andy a Ted přikývl.
,,Užijte si to!" Zavolala za nimi ještě Eddie a pak už za sebou zavřeli dveře a procházkou se vydali směrem k mudlovské části Londýna, kde bylo však velmi riskantní se přemisťovat.
Andy na Teda pohlédla. ,,Přála bych si vidět tvou tvář," povzdychla si.
,,Uvidíš, neboj, hned, jak lektvar pomine," usmál se na ni.
,,To doufám," odpověděla tak trochu na rozpacích z jeho pohledu a zbytek cesty ke kinu se dívala už jen před sebe.
Andy se na film moc nesoustředila a byla si jistá, že Ted se taky soustředí více na ni. Jakmile se někdy v první polovině přeměnil zpátky a sundal si svůj klobouk, Andy neustála uhýbala od plátna pohledem. Ted její pohled na sobě vycítil a vzal ji za ruku, své prsty propletl s těmi jejími. Andy se usmála a opět pohlédla na plátno. Na okamžik se vžila do děje a nevnímala okolí. Ted toho využil, naklonil se k ní a políbil ji na krk. Andromeda sebou trhla a když ucítila vlhký jazyk na svém krku, vytřeštila oči.
,,Tede?! Co to děláš?!" Zašeptala. ,,Jsme mezi lidmi!"
,,Za námi nikdo nesedí," řekl a znovu ji jemně políbil na krk. Andromedě vyskočila husí kůže a na okamžik zavřela oči. Měla chuť jej někam zatáhnout, být s ním sama, bez lidí, milovat se, cítit jeho vůni a doteky. Romantický film a přítmí kina její náladu jen umocňovaly.
,,Mhmmm," tiše zasténala a pootevřela rty. Ted ji vzal jemně za bradu, natočil ji na sebe a políbil ji na rty. Nebránila se, tentokrát ne, neměla na to sílu, navíc to tolik chtěla. ,,Tede," šeptala do polibků.
,,Andromedo," slyšela své jméno z jeho úst a cítila teplo, které prostupovalo jejím klínem. On, jako by to vycítil, svou dlaní cestoval přes stehno, pod šaty, až mezi její nohy. Najednou bylo oběma jedno, že byli v kině, na veřejnosti, chtěla jen jeho, jeho doteky.
,,Edwarde Tonksi," skousla si ret, aby nevydala ani hlásku, když si jeho prsty našly cestu až do jejích kalhotek a začaly jí přejíždět po onom místě. Chtěla zasténat, avšak Ted ji polibkem umlčel. Jazyk jí vsunul do úst a bojoval o dominanci s tím jejím. Jeho prsty mezitím vklouzly do jejího vlhkého leknínu, který se rozevřel jen a jen pro něj. Přirážel prsty a palcem jí masíroval její uzlíček nervů. Její tep se zrychloval a dech prohluboval. Cítila stahy v podbřišku, které se za okamžik proměnily v silné vlny orgasmu, který zapříčinil hlasité vzdechy tlumené Tedovými ústy. Jakmile se její dech uklidnil a celá se ještě chvěla, odtrhla se od jeho úst a toužebně na něj pohlédla. ,,Myslím, že potřebuješ pomoct," svůdně zašeptala a přejela rukou po jeho stojícím penisu.
,,Myslím, že ano," zašeptal, pohodlně se opět usadil a mírně zaklonil hlavu a pootevřel ústa, když mu jej z kalhot vytáhla. Sundala si svetr a přehodila mu jej přes jeho malého-velkého Teda a rukou pohybovala nahoru a dolů. Tedův dech se zrychloval a jeho oči protáčely. Musela se uchechtnout, tohle dělat vždycky, u jejich poprvé měla pocit, že se dostal do nějakého zvláštního transu. ,,U-už... už... budu...," zasténal a Andromeda mu jednou rukou zakryla ústa, zatímco druhou pohyby zrychlovala, dokud na své ruce neucítila teplou lepkavou tekutinu."
,,Pořád stejný," zachichotala se, když se naklonil pro polibek a svou chloubu si utřel do kapesníku a zastrčil zpátky do kalhot.
,,Opravdu?" Zazubil se. ,,Ty taky... stále mi nemůžeš odolat, Dromedko, jsem tvůj alfa samec," zachechtal se.
,,Ticho tam vzadu!" Ozvalo se a Andromeda s Tedem na sebe pohlédli a poté se tiše rozesmáli.
Jakmile byl film u konce, rozešli se ruku v ruce k restauraci, kde si objednali jídlo. Jak tak čekali na svou objednávku, Andromeda vytřeštila oči.
,,Tede... zdá se mi to nebo támhle sedí Arthur se svými kolegy z práce?" Dívala se vyděšeně jejich směrem.
Ted se ohlédl. ,,Tohle není dobré, měli bychom jít," řekl, vytáhl mudlovské peníze a nechal je na stole. Vzali si věci a zvedli se. Bylo však už pozdě, Arthur pohlédl jejich směrem a poznal Andromedu a... Edward? Pomyslel si a vytřeštil oči. Postavil se a rychlým krokem se rozešel za nimi.
,,Musíš se přemístit, rychle!" Řekla Andromeda, když byli za rohem. Ted přikývl, rozhlédl se, zda jej někdo nepozoruje a přemístil se pryč. Andromeda dělala, že cosi hledá ve své kabelce, když Arthur vyběhl ven.
,,Andromedo?" Oslovil ji.
Andy zvedla hlavu a usmála se od ucha k uchu. ,,Páni, Arthure, co ty tady děláš?"
,,Byl jsem s přáteli z ministerstva na večeři, Molly ti prý hlídá děti," usmál se.
,,Ano, byla tak laskavá. Chtěla jsem si vyjít, potřebovala jsem volný večer," přikývla.
,,Ach tak. A to jsi tady sama?" Zeptal se a rozhlédl se. Byl si jistý, že viděla Edwarda, ale také věděl, že je to hloupost a že to na ni nemůže jen tak vytáhnout, aniž by jí tím neublížil.
Andromeda chtěla říct, že ano, ale pak si uvědomila, že Molly ji viděla odcházet s doprovodem. ,,Ne, měla jsem večeři s jedním přítelem, ale přišla mu sova z ministerstva, musel bohužel narychlo odejít," usmála se.
,,Ano? A na jakém oddělení pracuje?" Zeptal se Arthur.
,,Co prosím?" Překvapeně zamrkala, protože tuhle otázku nečekala.
,,Jsem jen zvědavý. Když dostane sovu tak pozdě, musí jistě být bystrozor nebo tak něco," usmál se.
,,A-ano... máš pravdu, je to bystrozor."
,,Tak to jistě musí znát Vincenta Smithe, je to šéf jejich oddělení," řekl a Andromeda přikývla.
,,Samozřejmě, svého šéfa zmiňoval, tu sovu měl od něj," souhlasila.
,,Opravdu? To je moc zvláštní, protože ten právě sedí se mnou v této restauraci," ukázal za sebe a Andromeda zbledla. Začala zmatkovat.
,,No... já... nejsem si moc jistá. Jen... musel prostě odejít a já... měla bych taky, je pozdě a musím za dětmi, tak zatím," řekla a otočila se rychle k odchodu.
,,Byla jsi s Edwardem?" Zavolal za ní, Andromeda zamrzla.
,,Co jsi to říkal?" Pomalu se otočila.
,,Viděl jsem ho, jsem si bezpečně jistý, že jsem viděl Teda."
Andromeda zakroutila hlavou. ,,Ted je mrtvý," řekla jen a rozešla se pryč.
,,Sakra, sakra, sakra! Já věděla, že se něco stane, tohle byl tak hloupý nápad!" Klela tiše pro sebe a když se dostala do bezpečné části Londýna, přemístila se před dům. Věděla, že tohle bude mít ještě dohru a byla nervózní z toho, jakou náááhodu jí osud připraví tentokrát.

12. Potomek čtyř kouzelnických rodů (část první)

24. října 2018 v 9:54 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ I wish I were a girl again, half savage and hardy, and free... Why am I so changed? ~
- Emily Bronte
Ronnie následovala svého otce do Chroptící chýše, kde se Narcissa s Lupinem skláněli nad Hermionou. Naos, když ji uviděl, se k ní rozběhl a objal ji.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal se a prohlížel si ji. Veronica byla stále zmatená a trochu se třásla z toho, co se odehrálo. Jako dítě měla zvláštní schopnosti, které nedokázala ovládat, najednou přišly v nečekaných situacích, jako když omylem shodila tetinu starou vázu, která byla v rodině již po celá staletí a tolik se bála jejího hněvu, že se váza ve vzduchu sama zastavila. Nechápala to, ale byla za to vděčná. Vázu dala na místo a dělala, že se nic nestalo. Postupem času se naučila svou magii ovládat a tyto schopnosti jako kdyby vymizely.
,,Ano, jsem v pořádku," přikývla. ,,Jak je Hermioně?" Zeptala se a přešla k ní.
,,Je slabá," odpověděla Narcissa a stále jí hůlkou léčila zranění.
,,Možná bys mohla udělat to, co jsi udělala mně, když mě pán zla mučil," navrhl Naos a položil jí ruku na rameno.
,,Dobře, zkusím to," přikývla a posadila se k Hermioně, která ležela na zaprášeném gauči a dlaň jí položila na hrudník. Zdálo se, že Hermiona přicházela víc a víc k sobě.
,,Hermiono?" Pohladila ji po tváři Narcissa, když od ní Veronica odstoupila. Ta na ni pohlédla mnohem přítomněji, než před chvílí, kdy zdálo se, že ani nevnímala, co se okolo ní děje.
,,Narcisso...," hlesla a pokusila se si sednout. Hlava jí však třeštila a byla poněkud slabá.
,,Lež... odpočívej," řekla Cissy a nedovolila jí se posadit.
,,T-truhlička," dívala se na Narcissu a ta jen přikývla, postavila se a přešla k rohu místnosti, kde vytáhla uvolněnou parketu a z ní malou truhličku.
Ronnie, která si všimla, co Narcissa drží, se zamračila. ,,Kde jste to vzali? Tohle vám nepatří!"
,,Ale ani tobě," odvětila Narcissa. ,,Je na tom znamení Roweny z Havraspáru a pokud vím, tak ty jsi Zmijozel. Kde jsi k tomu přišla? A co je uvnitř?"
,,Veronico?" Pozvedl obočí Regulus, když nic neříkala a Ronnie si povzdechla.
,,Fajn, fajn," odfrkla si a posadila se. ,,Povím vám to. Než zemřela babička," pohlédla Ronnie na svého otce, ,,tak zanechala Bellatrix přívěsek ve tvaru malého klíčku. Bylo to velice zvláštní, protože do něj byl vryt symbol Havraspáru a Blackovi jsou známí tím, že chodí do Zmijozelu. Babička Belle řekla, že otevírá dědictví kouzelnických rodin, které se předává z generace na generaci a každý strážce jej musí chránit. Tehdy, když jsem u Bellatrix byla, dala mi jej a řekla, že to, co klíč otvírá, stráží Walburga Blacková. Ze začátku jsem to nechápala, protože babička už byla po smrti, ale pak mi to došlo. Ukázala jsem klíč jejímu obrazu a ten se otevřel. Ona truhla tam byla. To proto obraz nemohl nikdo sundat ze zdi. Byl připevněn mocnou magií, aby chránil toto dědictví kouzelnických rodin."
,,Proč ti to Bellatrix svěřila? Vždyť ještě neumírala," zeptal se Lupin.
,,Protože tvrdila, že je v neustálém nebezpečí proto, že tajně pracovala pro Řád. A proto měla strach, že pokud by zemřela a nikomu by klíč nepředala, truhla by upadla v zapomnění."
,,A co v té truhle vlastně je?" Zeptal se Naos.
,,Legenda vypráví o prstenech, které patřily čtyřem mocným rodům a které ovládli zakladatelé Bradavic. Tedy, jen tři z nich. Říká se, že prsten Salazara Zmijozela byl zničen, aby nemohl nabýt plné moci."
,,K čemu ty prsteny slouží?" Zeptala se Hermiona zvědavě.
,,Každý z nich ovládá jeden přírodní element. Rowena vládla vzduchu, Helga zemi, Godric ohni a Salazar vodě. Legenda také zmiňuje dědice všech čtyř rodů, kterému se podaří ovládnout všechny prsteny najednou. A pokud je mi známo, nikdo takový se v historii zatím ještě nenašel."
,,A kde máš ten klíč?" Zeptal se Regulus.
Ronnie sundala z krku stříbrný řetízek, na kterém visek klíč. Byl však moc malý na to, aby pasoval do zámku na truhle. Veronica však mávla rukou a klíč se zvětšil do původní velikosti. Pohlédla na ostatní a ušklíbla se. ,,Něco jako zastírací kouzlo. Nikdo by nepodezíral tak malý přívěsek, že něco odemyká," řekla, vsunula klíč do zámku a ten cvakl. Opatrně truhličku otevřela. Narcissa, Remus, Regulus, Naos i Hermiona, která teď už seděla, do ní nahlédli. Byly tam tři prsteny, které se však náhle rozzářily.
,,To je podivné," řekla Veronica. ,,Tohle se nikdy nestalo," poznamenala a pohlédla na ty čtyři. ,,Odstupte," řekla a sama udělala několik kroků dozadu.
,,Co? Proč?" Zmateně se zeptal Regulus.
,,Protože prsteny na jednoho z nás reagují," odpověděla Narcissa za Ronnie. ,,Jako říkala ta legenda."
,,Ano, přesně tak," přikývla Veronica a přešla ke svému otci. Nic se však nestalo. K Lupinovi. Nic. K Narcisse, k Naosovi, avšak ani napočtvrté se nic nestalo. Všichni pohlédli na Hermionu, která seděla na staré zaprášené pohovce.
,,Já? Co? Zbláznili jste se?" Dívala se na ně zmateně. Veronica však udělala několik kroků k ní a prsteny se znovu rozzářily.
,,Nasaď si je," řekla Ronnie a podala jí Nebelvírův prsten. Hermiona na něj pohlédla a naprázdno polkla, pak si jej však vzala do ruky a nasadila si jej na prst. Poté také prsten Roweny a Helgy. Prsteny ještě chvíli svítily, avšak najednou zhasly. ,,Zvláštní," přemýšlela Veronica nahlas. ,,Prsteny na tebe reagovaly všechny tři, avšak nejsi z kouzelnické rodiny, což bys být měla, patřily totiž kouzelnickým rodům. Nasadila sis je, avšak nic se nestalo. Proč na tebe ale reagovaly?" Zkoumavě ji pozorovala.
,,J-já nevím... nemám ponětí," odpověděla Hermiona a prsteny si prohlížela.
Narcissa v tom okamžiku zbledla. ,,Vím, kdo ten dědic je," řekla z ničeho nic a všichni čtyři na ni pohlédli.
,,Kdo?" Zeptala se Ronnie.
,,Anastázie Sayreová."
,,Ta Anastázie?" Překvapeně zamrkala Hermiona. ,,Ale... jak?"
,,Kdo je Anastázie?" Zeptala se Veronica, než stačila Narcissa cokoli odpovědět.
,,Dívka, se kterou utekla naše Narcissa," vysvětlil Regulus. ,,Čistokrevná, potomek Morgany a zakladatelky Koločar."
,,Té kouzelnické školy v Americe?" Pozvedla Ronnie obočí.
,,Ano, přesně té," přikývl Regulus.
,,Tak moment... nechytám se, nevidím zde žádnou souvislost," řekla Hermiona. ,,Prsteny reagovaly na mě, jak sis vydedukovala, že mohou mít něco společného s tvou bývalou láskou?" Zamračila se Hermiona. ,,Snad jen proto, že jsme si podobné?" Ušklíbla se ironicky. ,,Nebo je tady zase něco, co mi tajíš?"
Narcissa si skousla ret. Byl to jen odhad, nemohla vědět, zda to vůbec nějak souvisí, avšak ten kousek duše, který v sobě od Anastázie Hermiona měla, mohl zapříčinit, že prsteny reagovaly na ni, avšak nic se nestalo, když si je nasadila, protože poznaly, že Hermiona není jejich právoplatná majitelka. Avšak jak jí mohla jen tak říct, že její Stázka, když umřela, dala kus své duše do těla její matky, aby mohla otěhotnět, aby tady po sobě něco zanechala a Narcissa nebyla sama? Nemohla to jen tak říct, protože by si Hermiona myslela, že všechny ty pocity, které k ní chová, jsou právě z tohoto důvodu, cítila by se zneužitá a Narcissa by ji opět ztratila. Avšak co když to přesně takto bylo? Co když to byl ten důvod? Hermiona si zasloužila znát pravdu a dříve nebo později by jí to stejně říct musela. Svědomí by jí to nedovolilo nechat jen tak.
Povzdychla si a posadila se vedle Hermiony. ,,Když mi Lucius řekl, co se s Anastázií stalo a kde leží její tělo, musela jsem tam jít, rozloučit se. Měla jsem u sebe tehdy kámen vzkříšení. Podařilo se to a já ji mohla znovu spatřit. Všechno mi řekla. Ona přišla, Hermiono, byla tam, na nádraží, čekala na mě. Já však měla zpoždění a Bellatrix s Luciusem dorazili chvíli přede mnou. Lucius ji chladnokrevně zavraždil a její tělo...," Narcissin hlas se zlomil, sklopila hlavu a zavřela oči, snažila se uklidnit, avšak nedokázala zabránit slzám, které jí začaly stékat po tvářích. Hermiona ji vzala za ruku.
,,To je v pořádku, Cissy, nespěchej," hladila jí dlaň palcem.
Narcissa přikývla a pokračovala. ,,Její tělo pohřbil za naším domem, za Malfoy Manor. Na jejím hrobě kvetly narcisy, vždy mne to tam táhlo, nemohla jsem si však vysvětlit proč," utřela si oči a nos kapesníkem, který jí podal Lupin. ,,Řekla mi, že mne tady nemohla nechat samotnou a že pomohla jedné matce otěhotnět. Vložila kus své duše do jejího těla a z toho se narodila dívka. Nádherná, chytrá, s kouzelnickou mocí. Její rodiče však byli mudlové," pozvedla zrak a pohlédla jí do očí. Poznala, že nebylo třeba říkat víc, protože Hermiona pustila její ruku a vytřeštila oči.
,,C-co prosím?" Dívala se na ni zmateně. ,,Nechceš mi říct, že ta dívka... že jsem to já, že ne?" Narcissa pouze přikývla, neodvážila se cokoli říct, sledovala pouze Hermionu, která všechny informace, které jí právě sdělila, pomalu vstřebávala. ,,Takže... já mám v sobě kousek Anastázie... to proto mě to místo za manorem tehdy, když jsem tam byla s tebou, volalo. Proto mám tyto nevysvětlitelné pocity, když jsem ve tvé blízkosti. Proto, i když jsem milovala Bellatrix, mě to k tobě jistým způsobem táhlo."
,,Může to tak být, ale nemusí. Ty pocity mohou být tvé," zareagovala pohotově.
,,Ne, tak tomu nevěřím," postavila se, avšak byla ještě slabá a zavrávorala, musela se přichytit. ,,Nechci v sobě kus cizí holky, nechci, aby mi její pocity ovlivňovaly život," mračila se a vypadala rozzlobeně. ,,Jak to, že jsi mi o tom neřekla dřív? Nechala jsi mě v tom plavat a užívala sis to, že ano? Využívalas mou blízkost a přitom jsi o tom celou tu dobu věděla! Jaks jen mohla?"
Narcissa se postavila. Přesně tohohle se bála, že si Hermiona bude myslet, že ji jen zneužila. ,,Anastázie ti dala život. Za to bys jí měla být vděčná. Mrzí mě, že jsem ti to neřekla dřív, za to se ti omlouvám, i když to teď zřejmě pro tebe nemá žádnou váhu. Ale ráda bych ti něco řekla, Hermiono. Já tě nezneužila, čekala jsem, trpělivě, celé ty roky. Viděla jsem v tobě ji, proto mě to k tobě táhlo, ale za tu dobu, co se známe, jsem zjistila, že jsi jiná než ona. Máš z ní něco, to ano, ale je to jen malá část. Zbytek jsi ty sama, unikátní osoba. A mé pocity k tobě jsou opravdové, se vším všudy, ne jen k té malé části, kterou tam uvnitř máš. Jsi pro mne důležitá a jen ty sama můžeš vědět, jak to doopravdy cítíš ty. Ten kus je tvou součástí, ten kus tě stvořil a i kdyby ty pocity pramenily z toho, řekni mi, bylo by to tak špatné? Znamenalo by to, že to ten zbytek tvé osoby nechce? Odpovědi znáš, Hermiono. A já neudělala nic špatného, to sama víš. Nejsem si jistá, jak tohle funguje, ale jedno vím určitě. Nezneužila jsem tě... nemohla bych, protože tě mi-"
,,Řekni mi, jak ti můžu ještě věřit, když jsi přede mnou tohle tak dlouho tajila a nechala mne se v tom plácat?" Nenechala ji domluvit, zakroutila hlavou a pohlédla na Veronicu. ,,Musíme do Ameriky, za Anastázií. Musí nám pomoct. Pokud má Narcissa pravdu, ovládne prsteny a pomůže nám porazit pána zla a snad bude i vědět, jak ze mě dostat ten kus sebe," nakrčila nos. ,,A pak se konečně vrátíme domů," řekla a otočila se. ,,Jdu se projít."
Narcissa si povdychla. ,,Víte, kde Narcissa s Anastázií bydlí?" Zeptala se Reguluse, ten však zakroutil hlavou.
,,Ne, ale na americkém ministerstvu to budou vědět."
Cissa přikývla. ,,Dobře. Půjdu se podívat po Hermioně a poté vyrazíme," řekla a vyšla ven za ní. Hermiona seděla nedaleko chýše na velkém kameni a dívala se před sebe. Narcissa přešla až k ní a posadila se vedle. Ani jedna z nich notnou chvíli nic neřekla, až Narcissa sáhla po její ruce, kterou stiskla. Hermiona se však z jejího sevření vymanila.
,,Myslela jsem, že mezi sebou nebudeme mít žádné lži," řekla dívka a stále se dívala před sebe.
,,Opravdu mě to mrzí. Bála jsem se přesně této reakce, že tě ztratím a... jak jsem se obávala, tak se také stalo," pohlédla na ni.
Hermiona se ušklíbla. ,,Až se vrátíme domů a tohle všechno bude za námi, nechci se s tebou už vídat."
Narcissa, jako kdyby jí někdo vrazil nůž do srdce, přikývla. ,,Máš na to právo. Jen chci, abys věděla, že to, co já k tobě cítím, je skutečné."
,,Přála bych si říct to samé," řekla dívka s úšklebkem.
Narcissa se postavila a nijak na to nereagovala. ,,Myslím, že jsou připraveni vyrazit, přijď, až budeš taky," řekla a vrátila se do Chroptící chýše. Cítila prázdno, uvnitř, jako kdyby jí její obranné mechanismy nedovolovaly nic cítit, protože ta bolest by byla až příliš velká. Milovala Hermionu, věděla to, byla s ní šťastná, stále doufala, že její pocity opětuje. Cítila z ní tu nejistotu, možná trochu strach, jistou rezervovanost, ale věděla, že jí není lhostejná. Avšak po tom, co jí právě řekla, už si nebyla jistá vůbec ničím. Někde tam hluboko uvnitř věděla, že je konec, avšak stále si to nedokázala připustit. Milovala ji příliš a její rozbité srdce by po této ztrátě už nikdo zpátky nesložil.

11. Tajemná skřínka

14. října 2018 v 13:57 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ You all know, of course, that Hogwarts was founded over a thousand years ago by the four greatest witches and wizards of the age. The four school Houses are named after them: Godric Gryffindor, Helga Hufflepuff, Rowena Ravenclaw, and Salazar Slytherin. ~
- JK Rowling
(Poznámka: Část kapitoly je spojena s 8. kapitolou prvního dílu TBO)
Bledá dívka s dlouhými černým vlasy, bledou pletí a výrazně modrýma očima, oděna v šatech indigové barvy, seděla u svého psacího stolu a četla si knihu. Vzdělání pro ni bylo nejdůležitější, byla zvídavá a zajímalo ji všechno kolem ní, jak fungovala příroda a jak s ní mohla spojit magii, kterou ovládala lépe, než její vrstevníci. Psal se rok 1011 a mladé Roweně bylo osmnáct let. Nebyla jako ostatní dívky v jejím věku. Pocházela z aristokratické skotské rodiny, z té, která vládla magií, avšak musela to skrývat, protože Británii v té době vládl Uther Pendragon, který se magie obával a snažil se vyplenit všechny její zdroje, zabíjel kouzelníky, vypaloval vesnice a mezi obětmi bylo také mudlovské obyvatelstvo. Rowenina rodina proto musela být opatrná.
Náhle se ozvalo zaklepání na dveře. ,,Drahoušku, mohu dovnitř?" Ozval se ženský hlas.
,,Ano matko!" Odpověděla dívka, postavila se a uhladila si šaty.
,,Indigová ti sluší," usmála se postarší žena s dlouhými tmavými vlasy, stejnými jako měla Rowena. Její tvář zdobily jemné vrásky, ale stále byla velmi pohledná.
,,Děkuji, matko," usmála se dívka a mírně se poklonila.
,,Chci ti něco ukázat," řekla a v obličeji se jí objevil ustaraný výraz. ,,Pojď se mnou," pobídla ji a než stačila dívka vůbec zareagovat, její matka už byla pryč. Nezbývalo jí nic jiného, než ji následovat.
Jejich manor byl obrovský. Na chladných kamenných stěnách byly upevněny louče, které teď však nehořely, jelikož sem dopadaly slunečný paprsky z venku. Rowenina matka však mířila do sklepení, kam se světlo nedostalo. Vzala si jednu z loučí, mávnutím ruky ji zapálila a otřepala se.
,,Oheň není živlem naší rodiny," řekla dívce a rozešla se po schodech dolů. Když se zastavila, stály u obrovských kamenných dveří chráněnými mocnou magií. Rowena tu sílu cítila už nad schody a čím více se přibližovala, tím víc magie sílila.
,,Co je za těmi dveřmi, matko?" Zeptala se, avšak než matka stačila odpovědět, ozval se za nimi mužský hlas.
,,Cathello? Co to děláš?"
,,Edmunde, má právo to vědět, je to naše dcera a tohle je rodinné dědictví," odvětila.
,,Není připravena!" Opáčil muž.
,,Víš, co jsem viděla ve snu, Edmunde! Byla to předtucha!"
,,Znovu s tím nesmyslem nezačínej," zamračil se.
,,To není žádný nesmysl! Vidění máme v rodině, měla ho má matka, teď ho mám já a dříve nebo později se začne objevovat i u Roweny, nezávisle na tom, čemu věříš."
,,Tohle není žádná magie, jsou to jen sny! Budoucnost se nedá předvídat!"
,,Tvůj otec je skeptický," zakroutila hlavou a pohladila dívku po vlasech. ,,Ale jednou to přijde, uvidíš že ano."
,,Co jsi viděla, matko?" Promluvila dívka konečně. ,,A co je za těmi dveřmi?"
Cathella pohlédla na svého muže, poté na Rowenu a nakonec se otočila ke kamenným dveřím. Začala pronášet zaklínadla a z jejích rukou proudilo obrovské množství energie. Nakonec zámek s hlasitým cvaknutím povolil a Cathella dveře otevřela. Sehnula se a vytáhla malou skřínku, na jejímž zámku byl erb jejich rodiny. Sundala si řetízek, na jejímž konci byl malý klíč ukrytý pod jejími šaty a malý zámek odemkla. V krabičce ležely čtyři prsteny. Modrý, červený, žlutý a zelený. Rowena jeden po druhém vzala do ruky a prohlédla si je.
,,K čemu slouží?" Zeptala se a pohlédla na svou matku.
,,K ovládnutí čtyř živlů. Kdo ovládne živly, ovládne celou přírodu. Je to nejmocnější stará magie, společně s magií lásky. Naše rodina tyto prsteny chrání po celá staletí. Spousta z nich se pokusila prsteny ovládnout a některým z nich se to také podařilo, ale vždy nanejvýš dva najednou. Naše rodina vládne vzduchem. Každý Havraspár je schopen použít tento prsten a poručit tak větru. Byli zde tací, kteří dokázali ovládnout také zemi, vodu či oheň. Proroctví říká, že se jednou narodí kouzelník či čarodějka, která dokáže ovládnout všechny čtyři prsteny. Bude to potomek všech čtyř rodů a zároveň bude pátým elementem, energií. Jeho duše bude čistá a jeho úmysly šlechetné."
,,Pokusili jste se o to vy dva?" Zeptala se Rowena a Edmund přikývl.
,,Oba jsme schopni ovládnout pouze jeden živel," odpověděl.
,,Zkus to ty, Roweno," pobídla ji matka a dívka sebou ošila.
,,J-já?"
,,Ano, ty," řekla a podala dívce první prsten s modrým kamenem. ,,Tento ovládá vzduch, nasaď si jej."
,,A jak poznám, že to funguje?" Zeptala se a její hlas zněl trochu vyděšeně.
,,Poznáš, věř mi," usmála se na ni a Rowena si prsten nasadila. Cathella s Edmundem odstoupili o několik kroků od ní a okolo dívky se vytvořil obrovský a silný vír vzduchu. ,,Sejmi ten prsten!" Zavolala na ni matka a Rowena to udělala. Vítr najednou ustál. ,,Vládneš vzduchem, holčičko. Teď zkus tento," podala jí žlutý prsten, který vládl zemi. Nic se však nestalo. Stejně tak ani s červeným, vládnoucím ohněm, a zeleným, vládnoucím vodou. ,,Myslela jsem si to," přikývla matka.
,,Kdo jsou ty zbylé tři rody, které jsi zmiňovala?" Zeptala se Rowena, když matce vracela poslední prsten.
,,Nemám tušení, věštba tohle nezmiňuje. Pouze to, že pokud se tito čtyři kouzelníci setkají a spojí své síly, nebude na světě nikdo, kdo by je zastavil. A také kouzelníka, či čarodějku, která jednoho dne ovládne všechny čtyři prsteny," odmlčela se a po chvíli opět promluvila. ,,Což mne přivádí k tomu, co jsem viděla ve svém snu. Oni čtyři kouzelníci se setkají velmi brzy. Dřív, než se všichni nadějeme."
,,Už dost s těmi nesmysly, Cathello! Jsi jako ty staré šejdířky, které vykládají na trhu karty!" Zamračil se, vzal skřínku z jejích rukou a zavřel ji. Položil ji zpátky, zavřel dveře a opět je zapečetil ochrannými kouzly. ,,Jdeme! A už o tom nechci dál nic slyšet! Nemotej jí zbytečně hlavu!" Řekl a s těmito slovy všichni tři opustili sklepení.
~ ~ ~
Později toho dne se Rowena procházela po louce u lesa, dál od města. Milovala ten klid, který jí příroda nabízela, tu samotu, to, jak si vánek pohrával s jejími vlasy. Poklidně si tak vykračovala, když vtom v dálce uviděla, jak skupinka mužů napadá tři poutníky, mezi kterými byla i mladá dívka. Na nic nečekala a rychlým krokem se rozešla k nim.
,,Pusťte ho!" Uslyšela, jak křikl jeden z chlapců na muže a ochranářsky za sebou držel onu plavovlasou dívku.
,,Jo? Nebo co? Všechny nás přemůžeš a okradeš?" Všichni propukli v hlasitý smích. Muž se chystal přiložit jednomu z chlapců, kterého držel, nůž na krk, když v tom jej něco zasáhlo a on odletěl o několik metrů dál. Chlapec se tázavě otočil na svého přítele.
,,Já to nebyl, tentokrát ne!" Bránil se. Jeden muž za druhým létali vzduchem jako by jim každému někdo uštědřil silnou ránu. Všichni tři se na sebe nechápavě podívali.
,,Když ne my, kdo tedy?" Zeptala se dívka, zatímco skupinka mužů pádila rychlostí blesku zpátky k lesu.
,,Já," ozvalo se za nimi a všichni tři se naráz otočili. Před nimi stála vysoká dívka v indigově modrých šatech s bledou pletí a výraznými rysy tváře, které mívaly královny a aristokratky. Její dlouhé černé vlasy jí spadaly až k pasu a dva prameny po stranách měla vyčesané nahoru a sepnuté velkou ozdobnou sponou. ,,A bohužel vám budu muset vymazat paměť," natáhla k nim ruku.
,,Počkej!" Zakřičeli unisono a Rowena se zamračila. Jeden z chlapců se sehnul k zemi, položil ruce na trávu a okolo Roweny začaly vyrůstat nádherné modré růže, které ladily s barvou jejích šatů. Chlapec se podíval na plavovlasou dívku, která se na něj usmívala.
,,Květiny jsem se naučil od tebe."
,,Já vím," přikývla a stála se na něj usmívala.
,,Vy...vy jste..."
,,Jako ty," dokončil za ni druhý z chlapců. ,,Tohle jsou mí přátelé, Salazar a Helga, já jsem Godric. Přicházíme z jedné anglické vesnice, odkud jsme museli odejít kvůli čistkám, které se tam dějí. Lidé jako my tam nemohou žít v míru. Nahánějí nás jako vepře na porážku a ačkoli nikomu nechceme ublížit, stejně nás chytají a upalují na hranici."
,,A proto jste přišli sem? Do Skotska?" Zakroutila hlavou Rowena. ,,Tady se dějí stejné hrůzy jako tam u vás. Nedá se tomu uniknout. Já a má rodina máme jediné štěstí, že oplýváme nemalým jměním, které nám umožňuje skrývat se před okolím na našem vlastním sídle, kde se nemusíme nikomu zpovídat a nikoho o ničem přesvědčovat." Salazar se podíval na Godrica a ten zase na něj. Zdálo se, že je oba napadlá tatáž myšlenka.
,,Možná bys nám mohla pomoci," vyslovil ji Salazar jako první a Rowena tázavě pozvedla obočí. ,,Lidé jako my by měli držet spolu. Nahánějí nás a zabíjejí jako zvířata a je to právě proto, že jsme sami, tudíž zranitelní. Oni jsou sjednocení a právě to jim dává moc. My svou identitu tajíme, proto nemáme ani šanci se sjednotit. Každý z nás se bojí, že přijde o život, o svou rodinu. Uther Pendragon na nás pořádá doslova hony. Pokud se sjednotíme, nebude mít proti nám takovou moc. A my čtyři..." odmlčel se. ,,Nevěřím, že naše setkání byla pouhá náhoda. Myslím si, že to byl osud a že společně můžeme těmto jatkám zabránit. A pokud nám poskytneš přístřeší a ochranu tvé rodiny, můžeme vymyslet, co dál a pokusit se zastavit to, co našemu druhu provádějí. V jednotě je síla."
Dívka zaváhala, ale nakonec souhlasila, alespoň jim dá najíst, poskytne jim nově šaty, teplou koupel a postel a uvidí se, co bude dál. ,,Pojďte se mnou."
,,A jaké je tvé jméno?" Zeptala se jí Helga, když kráčeli k místu, kde žila.
,,Jsem Rowena. Rowena z rodu Havraspárů."
~ O dvacet let později ~
Nad Bradavicemi vycházelo slunce a Helga se procházela okolo jezera. Milovala ten pohled na krásu, kterou společně všichni čtyři stvořili, na hrad, který už tolik let poskytoval kouzelnickým dětem přístřeší, bezpečí a rodinu. Naskytl se jí malebný výhled na paprsky, které dopadaly na kamenné stěny Bradavického hradu. A přesto si musela povzdychnout. Její obavy byly s kouzelníkem, který je opustil, se Salazarem, s mužem, kterého stále, i po těch letech, tolik milovala, s mužem, který se tolik změnil a který dobrovolně odešel, protože už nevěřil jejich věci. Ani jejich láska už nebyla dost na to, aby jej tady udržela.
Posadila se do trávy a smutně vzpomínala na ty nádherné chvíle, které spolu zažili, když byli ještě děti. Na to, jak je Godric seznámil po tom, co Salazar našel útočiště v jejich vesnici. Myslela také na ty nádherné dny, které strávili u Roweny na manoru. Na příslib, že se jednoho dne vezmou a že spolu založí rodinu. Salazar ani netušil, že porodila jeho dítě. Chtěla mu to říct tehdy, kdy se jej pokoušela přesvědčit, aby zůstal, protože tady bylo stále za co bojovat. Avšak on se rozhodl odejít. Nevěděla, zda měla litovat toho, že mu o tom nakonec neřekla, stále dokola se jí v hlavě přehrávalo, že by jej tento důvod možná přiměl zůstat, avšak k čemu by to bylo? Jeho názory na mudlorozené kouzelníky by se stejně nezměnily. A tak jejich syn, Tristan, vyrůstal společně s Helenou, dcerou Roweny, a Gwendolyn, dcerou Godrica. A vypadal zdravě a šťastně a na tom jediném Helze záleželo.
Z myšlenek ji vyrušila čísi ruka na jejím rameni. Zvedla hlavu a spatřila Godrica. ,,Rowena s námi potřebuje o něčem mluvit," řekl a Helga přikývla a vstala.
,,Něco naléhavého?" Zeptala se a Godric pokrčil rameny.
,,Nejsem si jistý, ale soudě dle jejího ustaraného výrazu, to naléhavé bude. A převážně důležité," odpověděl a pohlédl na ni. ,,Helgo, je na čase, aby ses přestala trápit," vzal ji kolem ramen. ,,On opustil tebe, nezaslouží si tvé slzy. A jsi nádherná, z nás nejmladší. Stále si můžeš někoho najít a být šťastná."
Helga se smutně pousmála. ,,Ale já jsem šťastná. Navíc... nejsem sama, mám vás," řekla a stiskla svému příteli ruku. ,,Mám svého syna. Tuto školu, což je obrovské poslání. A to je vše, co k šťastnému životu potřebuji."
,,Když myslíš," ustaraně si povzdychl. Jakmile došli za Rowenou do jejího kabinetu, postavila před ně skřínku.
,,Co je to?" Zeptala se Helga a Rowena namísto odpovědi sundala z krku klíč a odemkla zámek. V krabičce byly čtyři prsteny.
,,Je to rodinné dědictví, které střežíme po celá staletí. Ovládá čtyři živly," řekla a nasadila si modrý prsten na ruku. ,,Má matka měla vidění a já věřím, že se týkalo nás čtyř. Nikdy o tom už znovu nemluvila, protože ji otec měl za blázna. Avšak pak jsem ty sny začala mít i já. Viděla jsem tento hrad, viděla jsem odchod Salazara a také komnatu, kterou na tomto hradě vybudoval. Nevím však kde, vždy jsou to jen útržky. Ale to není všechno," řekla a podala Helze jeden z prstenů. ,,Je to země. A tenhle je zase oheň," podala jej Godricovi. Já mám vzduch a věřím, že Salazarův živel je voda," jakmile to dořekla a oba si prsteny nasadili, objevil se okolo Godrica oheň a okolo Helgy začaly růst květiny. Oba to s úžasem pozorovali. ,,Společně bychom byli neporazitelní, dokázali bychom ovládnout přírodu. Avšak Salazar nás opustil. Má jiné smýšlení než my a my nesmíme dovolit, aby kdy prsten získal. Stal by se velmi mocným a to by nám neprospělo vzhledem k tomu, jaký vztah má s Morganou. Je jeho právoplatný dědic, prsten jej bude volat a lákat zpátky, stejně jako tomu bylo v minulosti," řekla Rowena.
,,V minulosti?" Pozvedl Godric obočí.
,,Ano. To, že jsme se všichni čtyři sešli na jednom místě, nikdy nebyla náhoda, Godricu. Tato magie je příliš silná, než abychom jí odolali. Podvědomě ji následujeme a nepřestaneme prsteny hledat, dokud je nenajdeme," řekla, vzala prsten a podala jej svému příteli. ,,Věřím ti, vezmi prsten a znič ho svým mečem," Godric přikývl a prsten schoval hluboko do kapsy svého hábitu.
~ ~ ~
Tu noc se vydal do Zapovězeného lesa, aby splnil úkol, který mu Rowena uložila. Zastavil se na místě mezi stromy, blízko jezera, odkud bylo stále vidět na hrad. Rozhlédl se, zda ho někdo nepozoruje a když se ujistil, že to bylo opravdu bezpečné, prsten vytáhl. Položil jej na velký kámen před sebou a vytáhl meč. Napřáhl se, avšak prsten se v tom okamžiku rozzářil tak silně, že si Godric musel zakrýt oči. Záře neustávala a Godric věděl, že musí jednat rychle, aby ono magické zelené světlo nepřitáhlo pozornost někoho z hradu či Zapovězeného lesa. Opět se napřáhl a vší silou do prstenu udeřil. Ten se však odrazil a dopadl na jezerní hladinu, ze které se pomalu potápěl na samotné dno, až zelená záře úplně zmizela. Godric se magií pokusil prsten přivolat, avšak ten jej neposlouchal, nebyl jeho pánem. Prsten nenávratně zmizel na dně bradavického jezera.

10. Dosud nepoznaná síla (část druhá)

4. října 2018 v 11:56 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
Narcissa, Remus a Regulus se přemístili nedaleko Malfoy Manor. Čím více se blížili k onomu obrovskému domu, tím nepříjemnější pocit Narcissa měla. Otřepala se, když procházeli okolo jezera, u kterého byla v její realitě pohřbena Anastázie. Opět se její myšlenky odebraly k dívce, které se povedlo uprchnout se svou Narcissou do Ameriky a žít si svůj vysněný život. Z myšlenek ji vytrhl Regulus.
,,Dobře, takže plán je následující. Narcissa nás dostane dovnitř tajnou chodbou, která vede do knihovny. Poté najdeme Veronicu a Hermionu a zmizíme," řekl. Znělo to jednoduše, ale všichni věděli, že jakmile se dostanou dovnitř, budou bojovat o holé životy. Nemohli si být ani jistí, zda jsou dívky stále naživu, mohli jen doufat.
,,Fajn, tak ukazuj cestu, Narcisso," zavelel Lupin a Cissy přikývla. Vytáhla hůlku a vydala se jako první k nedalekému místu v lese, které bylo pokryto mechem a kapradím. Cissy hůlkou namířila na ono místo, pronesla zaklínadlo a odklápěcí dveře se otevřely.
,,Alespoň něco je tady stejné jako u nás," oddychla si a vešla dovnitř, ti dva ji následovali. Chodba byla dlouhá, chladná a temná, museli si svítit na cestu hůlkami. Když asi po pěti minutách chůze došli ke schodišti, otočila se na ně. ,,Tyto dveře vedou přímo do naší knihovny, musíme být připraveni pro případ, že by tam někdo byl," upozornila a Regulus s Lupinem přikývli. Vydali se po schodech nahoru jako první a Narcissa zatlačila na kámen, který dveře mírně pootevřel. Lupin šel jako první a opatrně, s hůlkou před sebou, dveře otevřel úplně.
,,Čistý vzduch," zašeptal, když se rozhlédl. ,,Fajn, tak jo... teď je jen najít."
,,Jestli tady vůbec jsou," poznamenal Regulus a tiše vyšli z knihovny. Obešli celé patro, nikde nikdo nebyl a s pár poznámkami Lupina, že je to tady jako v bludišti a že by tohle uklízet rozhodně nechtěl, se dostali až k místnosti, kde byla mučena Hermiona. Společně s ní a pánem zla tam byla Veronica, Naos, Malfoyovi a několik dalších smrtijedů. Narcissa, jejíž zrak škvírou v pootevřených dveřích spočinul na blonďatém chlapci, si jej zvědavě prohlédla. Nevypadal jako její Draco, neměl tak řezané rysy po Luciusovi, spíše jemnější po Adelaidě, která seděla vedle něj. Zajímalo ji, zda byla s Luciusem také tak nešťastná jako ona ve své realitě.
,,No a co teď?" Otočil se Regulus na Lupina a Narcissu. ,,To tam chcete jen tak naběhnout, unést Hermionu, Veronicu a přemístit se pryč?" Pozvedl obočí.
,,Jo, to je tak nějak v plánu," ušklíbl se Lupin, kterému to připomnělo staré dobré časy s Poberty a všechny ty vylomeniny, které prováděli. Povzdychl si. Chyběli mu. James byl již po smrti, Peter taktéž a Sirius, ten byl Merlin ví kde. Ale byl si jistý, že kdyby jeho přítel stále žil, neschovával by se a sám by vedl odboj a bojoval proti pánovi a nesmyslné víře v čistou krev, i když byl sám urozený. Regulus mu byl podobný vzhledově, avšak ne povahou, byl větší fajnovka a nebyla s ním taková legrace jako se Siriusem, který byl pro každou špatnost. Měl úplně jiný smysl pro humor a trvalo mu déle, než přišel na to, co je správné.
,,A to předpokládáš, že vyvázneme živí?" Zeptal se znovu Regulus a nevěřícně kroutil hlavou.
,,Moment překvapení je na naší straně," řekla Narcissa a Regulus se otřepal.
,,No, jen aby tě za moment nepřekvapila avada pána zla," odpověděl jí.
,,Tvá dcera je mocná čarodějka, nemyslím si, že by nás nechala jen tak zemřít jeho rukou," řekla Narcissa. ,,Hlavně nic jiného nám ani nezbývá. Nemáme ostatní, nevíme, zda někdo přišel o život a navíc, já rozhodně nenechám Hermionu zemřít," řekla důrazně a Regulus přikývl. Neviděla na Hermionu, jak tam ležela na podlaze a téměř nevnímala, co se kolem ní děje. Byla tak slabá, už jen chtěla, aby to všechno skončilo. Zažila mučení Bellatrix, Řádu Zasvěcených, avšak toto bylo zdaleka to nejhorší, co se jí kdy přihodilo. Vždy měla sílu bojovat, ale teď už si přála jen zemřít.
,,Fajn, tak jdeme na to," řekl Regulus a několikrát se nahlas nadechl. Potřeboval se uklidnit, protože tušil, že tohle nemůže dopadnout dobře. Lupin jen protočil očima a zakroutil hlavou. Poté už všichni tři vběhli dovnitř a začali metat kletby po nepřipravených smrtijedech. Veronica využila zmatku, vzala za ruku Naose a společně běželi k Hermioně. Narcissa, která si právě Hermiony všimla, zalapala po dechu. Dívka na ni otočila hlavu, ale její pohled byl skleněný, nepřítomný, jako by ji snad ani nepoznávala a reagovala pouze na náhlý zmatek.
,,Přenes ji!" Křikla Narcissa na Veronicu a jen tak tak odrazila kletbu, kterou na ni vyslal Lucius. Veronika na nic nečekala, popadla dívku za ruku, když vtom ji cosi odhodilo pryč. Narazila do protější zdi a sesunula se na podlahu. Hlava jí třeštila a okolí se jí rozmazávalo.
,,No tohle je vrchol... co jste si mysleli?" Ušklíbl se Voldemort a díval se na ně napůl nevěřícně a napůl pobaveně.
Regulus se rozběhl k Veronice a sklonil se k ní. ,,Jsi v pořádku?"
,,Ano, tati," držela se za hlavu. ,,Co vás to napadlo přijít sem takto nepřipraveni?"
,,Nemohli jsme vás tady nechat. Napadli nás, nevíme, co se stalo s ostatními," zašeptal Regulus.
,,Narcisso, jsem rád, že jsi nás poctila návštěvou. Jak bylo v Americe? Jaká smůla, že už jsi se nestihla rozloučit se svou sestrou," díval se na ni s úšklebkem. Narcissa se zamračila a držela svou hůlku před sebou, Voldemort se tomu gestu však vysmál. ,,Ach, nebuď naivní, proti mně nemůžeš vyhrát, i když vím, jak mocné vy Blackové jste. Ale neboj, za okamžik se s oběma sestrami zase setkáš! Musely ti velmi chybět, že ano?" Díval se na ni posměšně, Narcissa se mračila, neřekla však nic. Pouze svou hůlku držela připravenou a čekala, kdy na ni zaútočí.
Lupin s Dolohovem se na sebe dívali. Remus jej pozoroval nenávistným pohledem, měl chuť ho vykuchat za živa za to, co udělal jeho Doře a jejich nenarozenému dítěti. Dolohov mu věnoval posměšný pohled. ,,Jak se ti líbil dáreček od nás, co?" Pozvedl obočí. To neměl říkat, Lupin proti němu vyslal cruciatus. Kletba Dolohova zasáhla a ten se bolestně skácel na podlahu. Voldemort jen protočil panenkami a kletbu stáhl.
,,Zdá se, že náš host nemá žádné způsoby. Možná je načase vás, z toho vašeho odboje, naučit slušnému chování," řekl a vyslal na Lupina a Narcissu kletbu. Veronica, která se však z nenadání objevila před nimi, ji odrazila.
,,Nech mé přátele na pokoji, ty beznose!" Křikla a začala proti němu metat jednu kletbu za druhou, Voldemort je však bez větších obtíží odrážel. Nicméně Narcisse a Lupinovi to poskytlo nějaký čas k tomu, aby vzali Hermionu a přemístili se pryč. Nezapomněli ani na Naose, který byl dle Regulusových slov výhodou, kterou nad Veronicou měli.
,,Veronico, pojď!" Zakřičel Regulus, který jako jediný zůstal, dívka však měla dost práce s tím, aby odrazila všechny Voldemortovy kletby. Najednou však ustály. Voldemort se ušklíbl a pohlédl na Reguluse.
,,Tohle tě možná naučí, ty hloupá holko!" Řekl a namířil na Reguluse hůlkou. ,,Avada kedavra!" Ozvalo se manorem a kletba zasáhla svůj cíl. Regulus padl mrtvý k zemi.
Veronica vytřeštila oči. Na okamžik nevěřila tomu, co se před ní odehrálo. Ne, její otec přece nemohl být mrtvý, to nemohla být pravda, pomyslela si. V hlavě jí bušilo, realita jako kdyby snad zmizela, viděla před sebou jen Regulusovo bezvládné tělo, jak pomalu padalo k zemi. Otevřela ústa, ze kterých se jí vydral bolestný křik. Ruce, které měla natažené před sebou, jako by se snad snažila zachytit svého otce a zastavit jej před pádem, začaly rezonovat, stejně tak vše okolo ní. Obrovský podlouhlý stůl začal poskakovat na podlaze a vše padat z něj, stejně jako z poliček. Drahý starý servis se roztříštil o podlahu a jeho střepy se rozlétly do stran. Květiny popadaly na zem a hlína se rozsypala všude kolem. Veronica, jako kdyby to však ani nevnímala, její ohlušující křik a síla, která se zdála, že sálala přímo z ní, ostatní vyděsila. Najednou se vše kolem začalo rozmazávat, postavy kolem ní se rozhýbaly, avšak jejich obličeje nebyly vidět. Najednou to však přestalo.
,,Veronico, pojď!" Uslyšela za sebou hlas. Trhla sebou a otočila se. Nevěřila vlastním očím, když před sebou uviděla svého otce, nechápala, co se to stalo. Odrazila kletbu pána zla, rozběhla se k Regulusovi a společně se přemístili pryč. Objevili se u Chroptící chýše.
,,Veronico!" Objal ji Naos a políbil, dívka vypadala rozrušeně. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se.
,,J-já... a-ano, asi ano," odpověděla, ale byla opravdu zmatená. ,,Jak je na tom Hermiona?"
,,Moc dobře ne," odpověděl. ,,Je uvnitř s Narcissou, zkouší na ni jakási léčivá kouzla, možná bys mohla pomoct."
,,Moc toho neznám," řekla Ronnie, ale vydala se za ním dovnitř. Nechápala, co se stalo, byla zmatená, ale rozhodla se, že si to všechno prozatím nechá pro sebe.

10. Dosud nepoznaná síla (část první)

4. října 2018 v 11:55 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ Let your performance do the thinking. ~
- Charlotte Bronte
Hermiona bolestně vykřikla, když ucítila, jak ji kdosi popadl za vlasy a donutil ji se postavit. Měla pocit, že oné osobě v ruce zůstala hrstka jejích vlasů.
,,Jdeme, ty mudlovská šmejdko!" Uslyšela a když se jí konečně podařilo se na onoho muže otočit, zjistila, že to byl Dolohov. Vedl ji z místnosti někam pryč a čím dále šla, tím znatelněji byl slyšet rozzlobený hlas pána zla. Hermiona sebou ošila a tušila, že je zle. Jestli tehdy měla strach z Bellatrix, teď se jen modlila, aby to byla pouhá noční můra a aby se z ní rychle probudila.
,,Jak je možné, že opět unikl?" Křičel Voldemort a metal okolo sebe kletby. ,,Všichni jste tak neschopní! Okamžitě mi ho přivedete!" Slyšela Hermiona a když ji Dolohov přivedl do místnosti, všechny pohledy se upnuly na ni. Některým z přítomných spadla brada. Voldemort se jen zamračil. ,,Ale... jak je tohle možné?" Nechápavě pohlédl na ni, na Dolohova a poté opět na ni.
,,Taky to nechápu, můj pane, ale napadlo mne, že byste se jí možná na pár věcí chtěl zeptat," řekl a Voldemort se spokojeně usmál. Byl to úsměv, při kterém Hermioně přeběhl mráz po zádech.
,,Ano, ano... například, jak je možné, že jsi naživu?" Udělal několik kroků k ní, Dolohov se poklonil a ustoupil stranou. Hermioně se třásla kolena, avšak snažila se nedat svůj strach najevo. Zamračila se, když spatřila Veronicu, která se v okamžiku, kdy se jejich pohledy setkaly, podívala jinam. Voldemort mezitím přešel až k ní a Hermioně vyskočila husí kůže. ,,Zvláštní, měl jsem pocit, že jsem tě zabil, co je tohle za magii?" Naklonil se k ní a vypadalo to, jako by si k ní snad přičichl.
,,Žádná magie," pípla Hermiona a třásla se hrůzou. ,,Přežila jsem," zalhala a snažila se svou mysl držet uzavřenou. Věděla, že nemůže prozradit, že není ta Hermiona, kterou Voldemort zabil, když zjistil, že Bellatrix byla její milenkou a že pracovala jako dvojitá agentka. Kdyby prozradila, odkud skutečně pochází, riskovala by bezpečí své vlastní reality a to nemohla dopustit.
,,Opravdu? Žádná magie? Hmmm... já si byl jistý, že jsem zabil tebe i tu hloupou krvezrádkyni, jak se patří... ale možná mi to jen nechceš říct. Možná mi, svému pánovi, nechceš prozradit pravdu," stiskl hůlku pevněji v dlani. ,,Tak já ji z tebe dostanu jinak," řekl, namířil na ni a poté už se manorem rozléhaly jen bolestné výkřiky bezmocné dívky.
~ ~ ~
,,Ahoj teto!" Ozvalo se v předsíni a Andromedě, která právě dělala snídani, spadl nůž na zem. Poznala podle hlasu svou neteř Eddie, kterou však dnes neočekávala. Panikařila, jelikož Ted byl právě teď v koupelně. Dívka měla klíče, nechala jí je, protože jí tím chtěla dát najevo, že toto místo bude vždy jejím domovem, kdykoli bude potřebovat. ,,Tady jsi," uculila se Eddie a dala Andromedě pusu na tvář. ,,Doufám, že tě neruším, řekla jsem si, že tě překvapím. Byly jsme teď s Catou v Peru a koukni, co jsem ti přivezla," vytáhla z tašky náramek z kamenů. ,,Avanturín, zelená ti moc sluší," řekla a náramek jí nasadila na ruku. ,,Uff... sedí, jsem ráda, bála jsem se, že ti bude padat. Máš malou ručku," uchechtla se a Andromedu objala. ,,Chybělas mi!" Zavrněla, když ji Andromeda začala škrabkat na zádech. Eddie tohle milovala, bylo to něco, do čeho nutila jak Andromedu po celý ten rok, tak Catalinu, která však neměla ten cit jako Andy.
,,Děkuji, je perfektní," pousmála se. ,,A taky jsi mi scházela, říkala jsem si, kdy se zastavíš," odpověděla, ale stále se ohlížela na schody.
,,Copak?" Zamrkala Eddie, která si její roztržitosti všimla. ,,Že ty tady máš Tibiho?" Významně se usmála od ucha k uchu. ,,Už bylo na čase. Chápu, že jste měli nějaké problémy, ale myslím, že se k sobě skvěle hodíte. A je fajn, mám ho ráda," posadila se a kousla si do loupáku s máslem, který měla Andy nachystaný pro malého Teddyho.
,,No, on to není...," začala, ale už bylo pozdě.
,,Dromedko? Potřeboval bych se oholit, můžu použít tuhle?" Ozval se hlas, který o okamžik později následoval i jeho majitel a Tiberius to rozhodně nebyl. Eddie vytřeštila oči. ,,Ummm, dobrý den," pozdravil Ted a dle výrazu Andromedy usoudil, že nebylo dobré, že ho ona dívka viděla.
,,Dobrý den," pípla Eddie, která nevěděla, jak se tvářit. Měla pocit, že onoho muže už někde viděla, ale nedokázala jej zařadit.
,,Ano, můžeš," řekla Andromeda nakonec a Ted jen přikývl, mile se na dívku usmál a odešel zpátky do koupelny.
Eddie pohlédla na Andy. ,,Proč je mi tak povědomý?" Pozvedla obočí a Andy si povzdychla, posadila se vedle ní.
,,Eddie, ono se to strašně těžko vysvětluje. Moc důležité je, abys nikomu neřekla, že jsi ho tady viděla, dobře? A když říkám nikomu, tak myslím nikomu, ani Catalině."
Eddie přikývla. ,,Ukrýváš nějakého nájemného vraha?" Uchechtla se, Andromeda však zakroutila hlavou.
,,Jen svého bývalého manžela."
Eddie vytřeštila oči. ,,C-cože? Jak jako bývalého manžela? Já myslela, žes měla jen Teda."
,,Taky že ano. Ten muž, kterého jsi právě viděla, byl Edward Tonks."
,,Ale vždyť... zemřel," vyslovila Eddie opatrně.
,,Ano... zemřel," povzdychla si. ,,Je to složité, opravdu moc," vzpomněla si na papíry, které musela podepsat ministerstvu o mlčenlivosti, ale rozhodla se, že jí alespoň část toho příběhu řekne, jen to nejnutnější. ,,Zkrátka Ted k nám přišel z jiné časové reality. Dělali pokusy s časem a on tady uvízl. Nemůže se dostat zpátky a taky je důležité, aby nikdo nevěděl, že tady je. Ministerstvo už po něm pátrá a nemuselo by to s ním dopadnout dobře, kdyby se dostal do jejich rukou," vynechala tu část s tajnou prací Hermiony, Morganinou knihou a také to, že Cissa s Herminou zmizely na opačné straně.
,,Pání... wow... tak tohle je síla," vydechla překvapeně. ,,Takže... tady teď zůstane, než se přijde na to, jak jej dostat zpátky?" Andy přikývla. ,,Vzpomínám si, že Amaranta dělala nějaké pokusy s časem, nemohly by pomoct její deníky?" Zeptala se a Andromeda pozvedla obočí. Věděla, že právě na její pokusy navázalo útočiště v Peru, ale tam neměla šanci se dostat, bylo to lépe střežené, než odbor záhad na ministerstvu kouzel.
,,Mohly, pokud bys snad měla nějaké po ruce," přikývla Andy.
,,Zeptala bych se Henryho, po její smrti si s Catou nějaké věci, které jí patřily, odnesli."
,,To by bylo skvělé... ale pamatuj, nesmějí vědět, proč se na to ptáš."
,,Neměj obavy, já to nějak vymyslím," uculila se. ,,Takže... není to teď pro tebe těžké, když ty a Tiberius... a on, Ted, je zpátky... víš, jak to myslím..."
Andy přikývla. ,,Ano, je. Jsem zmatená a i když vím, že Ted tady zůstat nemůže, stále mám nutkání za něco bojovat a nemohu se zbavit pocitu, že jsme dostali druhou šanci. Je to jako kdysi až na to, že bez naší malé Nymphadory," povzdychla si.
,,Bez Nym, ale s Teddym," pohladila ji po ruce a Andy se usmála.
,,To ano, to ano."
,,Hladký jako dětská prdýlka," uchechtl se Ted, který právě opět vyšel z koupelny.
,,Chci ti někoho představit," řekla Andy. ,,Tohle je Siriusova a Marlenina dcera, Eddie."
,,Moc mě těší," řekla a zahihňala se, když jí Ted políbil ruku.
,,Mne také, slečno," řekl a pohlédl na Andy. ,,V naší realitě má Marlene dceru s Regulusem, Veronicu."
,,Vážně?" Podivila se Eddie.
,,Ano, byl to boj mezi bratry, ještě na škole," posadil se Ted, vzal si toust a chtěl pokračovat, jenže Andy jej přerušila.
,,To by stačilo o druhé realitě. Nechceš přeci prozradit něco, co bys neměl, Tede," kroutila hlavou a naznačovala mu, aby mlčel. Nechtěla, ať prozradí to o Cisse a Hermioně.
,,Ano, to bych nerad," přikývl a dal se do jídla. ,,A copak děláš, Eddie? Jsi ještě v Bradavicích? Studuješ?"
,,Ne, už ne," pousmála se. ,,Ale studovala jsem v Krásnohůlkách, protože jsem s adoptivními rodiči bydlela ve Francii. Weasleyovi jsou má rodina a až před rokem jsem zjistila, že vlastně ani moc ne," uchechtla se. ,,Divoký rok! Byla jsem zařazena do Zmijozelu, málem jsem objela svou vlastní tetičku, ale za to mohla sázka s Hermionou a ani jsem nevěděla, že to je moje teta," dodala, když viděla jeho výraz. ,,A taky mě posedla Morgana a málem mě zabila Bellatrix, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Jo a jsem metamorfomág," zazubila se, protože na Tedovi bylo vidět, že nestačil pobírat vše, co na něj vychrlila. Pohlédl na Andromedu a ta jen pobaveně přikývla.
,,Byl to opět rušný rok," pohladila Eddie po vlasech. ,,Ale zvládli jsme to a jsme v pořádku a to je hlavní. Teď už bude snad jen lépe," povzdychla si a pomyslela na svou sestru a co asi dělá.
,,Babiškooo?" Ozvalo se ze shora. Teddy se již probudil a nemohl se dostat na schody. Byl ještě malý, takže tam Andy vždy dávala kouzelnické ohrazení, aby nespadl ze schodů.
,,Už jdu, broučku!" Řekla Andy, vstala od stolu a rozešla se pro Teddyho, kterého vzala do náruče a snesla dolů. Jakmile Teddy Edwarda uviděl, schoval obličej své babičce do hrudníku. ,,Teddy, nemusíš se stydět, to je tvůj dědeček," usmála se Andy. Teddy se na Andy zmateně podíval.
,,Ale to není děda Tiboušek!" Řekl nechápavě.
,,Ne... to není... tohle je děda Ted," ošila sebou Andromeda, protože Tedovi o Tiberiovi ještě neřekla. Všimla si jeho výrazu. ,,Tiberius McLaggen, můj snoubenec. Poté, co můj Ted zemřel jsme se začali vídat, nejprve jako přátelé. Věci však nešly moc hladce a tak se teď nevídáme vůbec," vysvětlila.
,,Ach tak," řekl, ale šlo vidět, že byl poněkud z oné noviny zklamaný.
,,A kdy pšíjde dědešek uš domů?" Zeptal se malý a Andy si povzdychla, měla zoufalý výraz, Eddie si však malého vzala do náruče a posadila ho na židli, dala mu kousek loupáčku, který namazala máslem.
,,Má teď moc práce, ale vzkazuje ti, že tě moc miluje a že mu moc chybíš. A že brzy přijde, jen přesně neví kdy!" Ujistila Eddie malého a dala mu pusu na nos. Andromeda jí věnovala vděčný pohled.
,,Vypadá jako já," řekl Ted najednou. ,,Ty rysy... je mi tolik podobný a je... metamorfomág," zamrkal, když malý změnil barvu vlásku na zrz jako měla Eddie. Ta začala vlasy měnit a Teddy se chechtal, tleskal a napodoboval ji.
,,Ano, je ti opravdu moc podobný. Má nejvíce z tebe a Nymphadory, protože Nym byla taky celá po tobě," povzdychla si Andromeda. ,,Chybí mi, holčička naše," sklopila zrak a snažila se rozmrkat slzy.
,,Taky mi chybí, Dromedko," vzal ji za ruku a Meda mu ji překvapivě stiskla.
,,Ummm, tak mě napadlo," ozvala se Eddie. ,,Kdybyste si vy dva chtěli vyrazit, dohnat ty roky, pohlídám vám prcka," usmála se a Andromeda přikývla.
,,To by bylo fajn, jenže mám na starost i malou Stázku od Narcissy. A ta je moc maličká, než abych ti ji tady nechala. Ne, že bych ti nevěřila, ale přecijen, mám strach."
,,Chápu. Ale mohla by mi přijít pomoct Molly," usmála se. ,,Dlouho jsem s ní nebyla, takže bychom si i spolu mohly popovídat, bylo by to fajn. A vy dva byste měli chvilku pro sebe. Tak co říkáš?" Usmívala se.
Andy pohlédla na Teda a ten zase na ni. ,,Možná to není špatný nápad, Dromedo," řekl, Andy však vypadala, že stále váhá.
,,Ano teto, měla by sis občas vyrazit. Pořád se jen staráš o malého, zasloužíš si volné odpoledne, hezký oběd, příjemnou společnost," zubila se na ni, Andy jen protočila panenky.
,,Souhlasím s Eddie," zubil se na ni Ted taky.
Z jedné strany on, z druhé Eddie, Andromeda rezignovala. ,,Fajn, fajn, tak jo. Jedno odpoledne snad nikomu neublíží," pousmála se a souhlasně přikývla. ,,Tak fajn, pošlu Molly sovu," řekla Eddie a odběhla do svého pokoje.