8. Pouto mezi námi (část první)

18. června 2018 v 13:22 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ Life is so constructed, that the event does not, cannot, will not, match the expectation. ~
- Charlotte Bronte
Po večeři vešla Narcissa do pokoje, který měla sdílet s Hermionou. Ta seděla na posteli, zabalená v osušce, a když Narcissa vešla, mírně sebou trhla.
,,Promiň, měla jsem zaklepat," zastavila se mezi dveřmi, když uviděla, že na sobě Hermiona měla pouze osušku a naprázdno polkla.
,,Ne, to je v pořádku," pousmála se a Narcissa se posadila na postel vedle ní. ,,Zdá se, že se budeme muset zmáčknout," uchechtla se Hermiona.
,,Ano," přikývla Narcissa. ,,Alespoň neumrzneme," pousmála se a její oči se zastavily na nahé kůži Hermionina hrudníku. Několik kapiček vody z vlasů jí spadlo na ramena a stékalo po hrudníku dolů až k ručníku a Narcissiny oči se pohybovaly společně s nimi.
Hermiona se uchechtla. ,,Copak, vidíš něco, co se ti líbí?" Culila se a Narcissa zrudla jako rajče. Nevěděla, co na to říct, Hermiona se však rozhodla, že už ji nebude trápit. ,,Půjdu se převléknout do koupeny," řekla a vzala si nějaké věci z tašky, která tam však předtím nebyla. ,,Tohle mi tady nechala Molly, jsou to věci mého druhého já," vysvětlila. ,,A pravděpodobně i něco od Bellatrix, takže si vyber, co budeš potřebovat," řekla a s pyžamem v ruce odešla. Narcissa se postavila a šla k tašce, ve které se začala prohrabovat. Bylo tam několik věcí, které byly na Hermionin styl a pak takové, u kterých si byla jistá, že by je hnědovlasá dívka nikdy nenosila. Jednou z těch věcí byla také černá sexy košilka s krajkovými kalhotkami. Narcissa překvapeně zamrkala a napadlo ji, že to nejspíše muselo patřit Bellatrix a nechtěla si představovat, co všechno v tom se svojí Hermionou musely dělat. V ten okamžik jí však tato myšlenka vnukla nápad. Ušklíbla se a schovala košilku pod svou osušku.
Jakmile se Hermiona vrátila, omluvila se, že se půjde také osprchovat a se zlomyslným výrazem na rtech odešla. Provedla celkovou hygienu, oblékla se do košilky a kalhotek, rozpustila si vlasy a pročesala si je. Mrkla na sebe do zrcadla a vrátila se zpátky do pokoje, kde si Hermiona v posteli četla knihu. Když však Narcissu uviděla, vytřeštila oči a ústa se jí údivem pootevřela.
,,Copak? Vidíš něco, co se ti líbí?" Vrátila jí to zpátky. Hermiona se ušklíbla a pomyslela si, že usnout vedle takto oblečené Narcissy, bude tvrdší oříšek.
Narcissa vklouzla pod peřinu, svou nohou se nenápadně dotkla té Hermioniny a dívka sebou ošila. Když se však chtěla posunout dozadu, došlo jí, že nebylo kam. Pohlédla na Narcissu, ta však měla na tváři nečitelný výraz, na chvíli ale měla pocit, že viděla potutelný úsměv na jejích rtech.
,,Copak to čteš?" Zeptala se Cissa a poukázala na knihu, kterou dívka před okamžikem položila na noční stolek.
,,Jmenuje se to Bájní tvorové mezi námi," odpověděla. ,,Zůstalo to tady ještě po útočišti, nic moc jiného tady ke čtení není," pousmála se.
,,A dozvěděla jsi se něco nového?"
,,Ano, řekla bych, že nějaký přínos to pro mě zatím mělo," přikývla a zachumlala se do peřin.
,,Taky bych si měla najít něco ke čtení pro volné chvíle, pokud nějaké budou," řekla a položila jí ruku kolem pasu, přičemž se Hermiona instinktivně přisunula blíže k ní. Jejich dotýkající se těla si teď předávala teplo. ,,Řekli ti Ron s Harrym ještě něco?"
,,V podstatě jen detaily, ale je to špatné, velmi špatné," povzdychla si Hermiona.
,,Mají tušení, kdo vzal tu knihu?" Zeptala se.
,,Ne, zatím nechtějí na nikoho poukazovat, ale několik z nich bylo pro to, aby se kniha přivedla sem, tak chtějí začít u nich, ale věří, že pokud budou vyšetřovat své vlastní lidi, celá ta integrace se rozbije. A to poslední, co teď potřebují je, aby je to rozdělilo, s tím, co se děje tam venku."
,,To je pravda, ale pokud se nikdo nepřizná, je to jediná možnost, jak se někam posunout. Nejprve musíme zjistit, kdo vzal tu knihu, to je začátek."
Hermiona přikývla. ,,Ale až zítra, jsem šíleně unavená, byl to hektický den," řekla a zavřela oči. Cissa se usmála a dala jí pusu na čelo, přičemž se Hermiona pousmála. Společně v objetí usnuly.
Ráno je probudily hlasité rány přicházející z venku. Narcissa s Hermionou si vyměnily vyděšené pohledy a vyskočily z postele.
,,Co se to děje?" Zeptala se Hermiona Molly, která byla s ostatními v kuchyni a snídali.
,,To nic, to je normální," pohladila ji Molly po ruce a podala jí misku s cereáliemi. Regulus se uchechtl nad Narcissou, která měla vlasy všude a k tomu rozespalý a nechápavý pohled.
,,Smrtijedi tady nahánějí mudly," vysvětlil Lupin. ,,Londýn a jeho okolí je v bublině, mudlové byli téměř vyvražděni, stejně tak mudlorození, Londýn je teď celý pod nadvládou pána zla," ušklíbl se.
,,Nějaká zpráva o Tedovi?" Zeptala se Narcissa, už trochu klidnější, a posadila se vedle Hermiony.
,,Žádná," zakroutil hlavou Regulus. ,,Jako by se po něm zem slehla."
,,Nechci být pesimistická, ale mám dojem, že ho dostali Smrtijedi," řekla Ronnie a paní Weasleyová se zamračila.
,,Takhle nemluv!" Posadila se a začala také jíst.
,,Jsem jen realistická. Je pryč moc dlouho, Remus s tátou ho nenašli."
,,Nevzdáme to," řekl Lupin a Regulus přikývl.
,,Najedeme ho."
,,Amaranta ještě spí?" Zeptala se Molly.
,,Asi ano," odpověděl Regulus, Lupin se však zamračil a postavil se.
,,Půjdu ji raději zkontrolovat," řekl, protože po včerejším večeru, kdy ji nařkl z toho, že knihu vzala ona, se mohlo stát úplně cokoli. A jeho obavy se také naplnily. Otevřel dveře a pokoj byl prázdný, stejně tak Amarantiny věci byly pryč. Vrátil se zpátky do kuchyně. ,,Je pryč," řekl.
,,Cože? Jak pryč?" Překvapeně zamrkal Henry.
Lupin se posadil a povzdychl si. ,,Objevil jsem důkazy, že Amaranta byla ta, která přešla na druhou stranu. Viděl jsem ji, i Teda a plášť, který měla na sobě, jsem našel v jejím šatníku. Obávám se nejhoršího a sice, že utekla i s knihou a přešla na druhou stranu. Proč jinak by nám o tom lhala..."
Henry se zamračil. ,,To by nikdy neudělala! A kdyby skutečně pro knihu šla, řekla by nám o tom. Bylo to pro naši věc. Amaranta taková není, znám ji moc dobře."
,,Také se mi to nezdá, Remusi," přidala se paní Weasleyová a Hermiona pohlédla na Rona a Harryho.
,,Možná jen po tom, co jsi ji obvinil, dostala strach, že by jí nevěřili ani ostatní," zkusil to Harry, avšak Remus zakroutil hlavou.
,,Nemyslím si, ten plášť byl jasným důkazem. Pokud přešla ke Smrtijedům, ví také, kde se skrýváme, nemůžeme tady zůstat," řekl.
,,A kam půjdeme?" Zeptala se Molly. ,,Všechno, co máme je tady, je to nejbezpečnější úkryt. Ulice jsou hlídané, když půjdeme všichni najednou, někdo z nás přijde o život," strachovala se.
,,Neboj se, Molly, zvládneme to," řekl Arthur a konejšivě svou manželku objal.
,,Napadla mne Lasturová vila, o ní nikdo neví," navrhl Bill a Fleur přikývla.
,,Fajn, sbalte si věci, za půl hodiny vyrážíme," řekl Lupin.
Po půl hodině se všichni sešli v hale a Weasleyovi postupně přemístili ostatní do Lasturové vily, která však nebyla dost prostorná pro všechny. Měla dvě patra, dole v přízemí byla chodba, ze které vedlo několik dveří do dalších místností a také schody do druhého patra. Vpravo od vstupu byla malá kuchyně, nad kterou se rozkládala prosklená okna. Druhé dveře vpravo od vchodu vedly do koupelny. Vlevo od vchodu byl obývací pokoj a také kumbál se starými košťaty a dalším harampádím. Na horním patře se nacházely dva pokoje se střešními okny, maličké, v každém z nich byly dvě postele. Domeček mohl celkově pojmout pouze šest lidí, čtyři do pokojů a dva na rozkládací sedačku v obývacím pokoji. Pan Weasley měl však u sebe stále svůj stan se zvětšovacím kouzlem, ve kterém se ubytovali na mistrovství světa ve famfrpálu. V horních pokojích se ubytovali Ron s Harrym a Narcissa s Hermionou. Dole pak spali pan a paní Weasleyovi a ve stanu si svůj pokoj našel zbytek členů odboje.
,,Jdeme, Remusi?" Zeptal se Regulus a Lupin přikývl.
,,Kam jdete, tati?" Zeptala se Veronica.
,,Zpátky do Londýna, pokusíme se najít Amarantu, napadá nás několik míst, kde by mohla být, pokud se nedala na stranu pána zla," odpověděl Regulus.
,,Dobře, ale buď opatrný!" Řekla a objala ho.
,,Neboj, vrátím se ti celý, holčičko," dal jí pusu na čelo a poté se s hlasitým prásk oba dva přemístili.
Později toho dne, když již slunce zacházelo za obzor, a všichni, kromě Reguluse a Remuse, večeřeli, se Ronnie omluvila, že jí není dobře a že se potřebuje projít na čerstvém vzduchu. Molly, která jí okamžitě začala sahat na čelo, zda nemá teplotu, jí řekla, že jí mezitím uvaří bylinkový čaj. Ronnie přikývla, vzala svou tašku a vyšla ven na pláž.
,,Já si půjdu lehnout," řekla Hermiona. ,,Jsem unavená," dala Narcisse pusu na tvář a odešla. Dvojčata pozvedla obočí, pohlédla na sebe, ale nic neřekla. Harry zase věnoval Narcisse pobavený pohled, ta se na něj podívala naoko nechápavě a dál se věnovala svému talíři.
Hermiona se převlékla do pyžama a chystala se si lehnout, když její pohled zachytil noční stolek mezi její postelí a postelí Narcissy. Ušklíbla se a mávnutím hůlky stolek odsunula a postele srazila k sobě. ,,Ach Hermiono, co to děláš," zakroutila nad sebou hlavou a stolek umístila vedle Narcissiny postele z druhé strany. Poté přešla k oknu, pootevřela ho, aby alespoň trochu ochladila vzduch střešního pokoje, kde bylo opravdové horko. Když pohlédla ven, zarazila se. V dálce viděla Ronnie, která vypadala, jako kdyby do písku vyhrabávala díru. Hermiona se zamračila a chvíli ji pozorovala. Veronica se asi po dalších pěti minutách zvedla a vracela se zpátky k vile. Tohle se Hermioně nelíbilo, její chování jí přišlo podezřelé. Zavřela okno a posadila se na postel, přemýšlela. Veronicu neznala, ale její alternativní já s ní nevycházelo dobře, to věděla, a byla si jistá, že pokud měla s někým problém, bylo to z dobrého důvodu. Musela zjistit, co tam Veronica zakopala, a to ještě dnes v noci.
~ ~ ~
Andromeda seděla to dopoledne na velké houpačce před domem a mírně se pohupovala. Vískala Teddymu, který měl hlavičku položenou v jejím klíně, vlasy. Malá Anastázie byla v postýlce a stále spinkala. Včera večer už byla dost rozmrzelá, protože jí chyběla Narcissa, a proto nechtěla spát a plakala. Andromeda se jí pokusila podstrčit sunar, ale moc se jí to nezamlouvalo. Prskala, šklebila se a neustále lahvičku odstrkovala.
Andromeda se rozhlížela kolem, zda někde v dálce neuvidí stát Teda. Přála si ho vidět, tak moc, nemohla uvěřit tomu, že je skutečně naživu, potřebovala se o tom přesvědčit sama, na vlastní oči. Nikde však nebyl. Neobjevil se ani po obědě, když dala Andromeda obě děti znovu spát a posadila se ven. Na okamžik měla pocit, že zahlédla někoho mezi stromy na okraji lesa, ale když pohlédla tím směrem znovu, nikdo tam nebyl. Povzdychla si tedy a vrátila se zpátky do domu. Stázinka už byla vzhůru a svým pláčem probudila také Teddyho, který se tvářil zmateně.
,,Teddíčku, nic se neděje, to jen malá pláče," pohladila ho a dala mu pusu na čelo. ,,Jestli chvilinku počkáš, udělám ti mlíčko a sušenky na svačinku," řekla a vzala malou do náruče. ,,Ššš, neplakej, maminka se ti vrátí... snad brzy," dodala a povzdychla si. ,,Uděláme sunárek, dobře? Vím, že ti moc nešmakuje, ale Teddy na něm vyrostl, pil jej odmalička a taky si zvykl," usmívala se na ni a jak ji pohupovala, její pláč se pomalu tišil. Když malou nakrmila, udělala svačinu Teddymu a sama si vzala banán.
,,Banánek," uculil se Teddy a Andy se pousmála.
,,Ano, Teddíčku. Dáš si kousíček?" Malý přikývl a otevřel pusinku, načež Andy odlomila kousek banánu a dala mu ho do pusinky.
,,Mňam!" Pohladil si bříško a následně Andromedě spořádal celý banán.
Zbytek dne si Andy s dětmi hrála. Teddy byl Anastázií velmi fascinován a když mu Andy vysvětlovala, že byl taky tak maličký a neuměl chodit, díval se na ni poněkud nevěřícně, protože si to sám nepamatoval. Po večeři je oba umyla a dala spinkat, sama zhasla všechna světla a posadila se do obývacího pokoje, jako by snad na něco čekala. Po chvíli však v křesle sama usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama