8. Pouto mezi námi (část druhá)

18. června 2018 v 13:22 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
Ted se ten den procházel po mudlovské i kouzelnické části Londýna. Zpočátku hledal ženu, která portál do této reality otevřela, ale později už přemýšlel jen o tom, jak rád by tady zůstal a nikam neodešel. Tam doma už neměl vůbec nic, ani dceru, ani manželku a poháněla ho jen pouhá chuť po pomstě. To, co udělali jeho malé holčičce a vnoučkovi, chtěl je rozervat na kusy, avšak když uviděl Andromedu znovu, jeho touha po tom ji znovu držet v náruči byla silnější, než touha po pomstě.
Jak hodiny plynuly, jeho žaludek se začal ozývat. Od včerejšího dne nic nejedl, pil jen vodu v parku, určenou unaveným chodcům. Peníze neměl žádné a netoužil po tom zopakovat si minulou noc na lavičce v parku. Byl si jistý, že pokud to tak půjde dál, bude muset použít hůlku, i když krást nechtěl, ale měl opravdu velký hlad. Rozhlédl se a uvažoval. Nemohl z hlavy dostat myšlenku milující manželky a teplého domova, proto se bez dalšího přemýšlení přemístil do lesa, kousek od jejich domu. Uvnitř právě zhasla všechna světla a Teda napadlo, že si Andromeda nejspíše šla lehnout, i když bylo teprve půl desáté. Rozhodl se chvíli vyčkat a poté oknem zjistit situaci. A jak řekl, tak také udělal. Asi po půl hodině přešel k domu a pohlédl oknem, zda něco neuvidí, avšak v místnosti byla tma.
Andromeda sebou trhla a probudila se. Zmateně se rozhlédla a po chvilce si uvědomila, že musela usnout v křesle. Promnula si krk, který ji trochu bolel a pohlédla na hodiny. Bylo něco málo po desáté. Postavila se a šla zkontrolovat Teddyho a malou. Oba spinkali. Přikryla svého vnuka a dala mu pusu na tvář, poté se odebrala zpátky do obývacího pokoje, aby uklidila věci a následně plánovala si jít lehnout do ložnice. Rozsvítila světlo.
Ted sebou trhl, když se uvnitř rozsvítilo a jakmile spatřil Andromedu, zalapal po dechu. Byla tak blízko a tak roztomilá a nádherná v těch květinových šatech.
Andromeda se právě skláněla pro hrníček, když vtom sebou trhla a upustila ho. Hrníček spadl na zem a rozbil se. ,,Tede...," zašeptala a vyběhla ven. ,,Tede!" Volala. Stála před domem a rozhlížela se. Byla už tma, vytáhla proto hůlku a rozsvítila ji. ,,Edwarde Tonksi! Okamžitě se ukaž, jinak si mě nepřej!" Zakřičela. Ted, který se krčil za opačným rohem domu sebou trhl a opatrně vyšel ven.
,,Andromedo...," oslovil ji opatrně a ona se otočila. Dívala se na něj a nemohla uvěřit tomu, že skutečně stojí před ní, živý a zdravý, její Ted.
,,Ach Tede!" Hlesla, rozběhla se k němu a objala ho. ,,Tede... můj Tede...," hladila ho po tváři a dívala se mu do očí.
,,Dromedo," pousmál se a stiskl ji v náručí. Oba se dívali jeden druhému vzájemně do očí a oba se báli uvěřit tomu, že je to skutečné. Nakonec to byla Andy, která jej pustila, odstoupila o krok a uhladila si šaty.
,,Chceš jít dál?" Zeptala se a Ted přikývl. Andy se otočila a vešla do domu, Ted ji následoval. ,,Tiše, prosím. Děti spí," řekla a pokynula mu, aby se posadil. ,,Máš hlad?" Měl a jaký, Andromeda dostala jako odpověď hlasité zakručení jeho žaludku. ,,Máš," přikývla a postavila se. Za okamžik se vrátila se dvěma řízky a bramborovým salátem, ještě od večeře, džusem a skleničkou a když to před Teda postavila, neudržel se a začal hltat. Bylo jí jasné, že v ústech nic neměl již nějakou tu chvíli. Nechala ho, aby se v klidu najedl a pouze ho pozorovala. Hlavou se jí honila spousta otázek, na které se ho toužila zeptat.
,,Je to výborné, Dromedko," řekl, když už měl talíř téměř prázdný.
,,Taky jsem se učila od té nejlepší, od tvé maminky," pousmála se a Ted přikývl. Když dojedl, nalil si banánový džus do skleničky a napil se. ,,Tede...," skousla si ret Andromeda, pohlédl na ni. ,,Vím, že jsi odjinud," začala. ,,Byli tady lidé z ministerstva, chtěli, abych jim řekla, kdyby jsi se ukázal, že prý ti chtějí pomoct," ošil sebou. Andy si toho gesta všimla, a proto rychle pokračovala. ,,Ale neboj se, vím, že o tohle jim nejde... jsme jim ukradení, my jako lidé, chtějí jen informace. Tede, řekni mi... udělal jsi něco, o čem bych měla vědět?" Zeptala se a dívala se na něj vážným pohledem.
,,Prošel jsem, protože jsem chtěl někoho zastavit, nic víc jsem neprovedl," řekl upřímně. Andromeda se na něj ještě chvíli zkoumavě dívala, pak však jen přikývla.
,,Věřím ti. A ta žena, kterou jsi sem sledoval? Kdo je to?" Zeptala se.
,,Jmenuje se Amaranta, je to má přítelkyně, myslela to dobře, ale byla přehlasovaná ostatními, i přesto však věřila, že to, co dělá, je ta nejlepší možná volba."
,,V naší realitě zemřela. Já ji neznala, ale Narcissa ano."
,,Narcissa...," pousmál se. ,,V naší realitě žije v Americe s jednou dívkou, kterou poznala ve škole. S Anastázií."
Andromeda překvapeně zamrkala. ,,Oh... tak... jsem ráda, že se jí to alespoň tam podařilo," odpověděla napůl úžasle a napůl šťastně.
Ted se usmál. ,,A ty a já... jsme... tady v této realitě... něco víc, než jen přátelé?" Zeptal se opatrně a Andromeda se smutně pousmála.
,,Byli jsme. Byl jsi láskou mého života, Tede, ale zabili tě lapkové. Už byl skoro konec války... kdybys tak jen neodešel, Tede. Kdybys jen zůstal... mohl jsi tady se mnou být, vidět svého vnuka vyrůstat, proč jen jsi šel? Slíbil jsi, že se vrátíš!" Zmocňovala se jí úzkost, i když si uvědomovala, že tento Ted není ten její.
,,Chápu tvou bolest," řekl. ,,Má Andromeda je také pryč... a... Nym také, stejně tak malý, ještě nenarozený brouček," snažil se rozmrkat slzy, které se mu draly při vzpomínkách do očí. ,,Dora?"
Andromeda zakroutila hlavou. ,,Bellatrix..."
Ted sebou ošil. ,,Dolohov a Carrow," řekl jen, detaily o dítěti si nechal raději pro sebe. ,,Ten chlapeček je můj vnuk?" Zeptal se, aby změnil téma.
,,Ano," přikývla.
,,Můžu ho vidět?" Zeptal se s nadějí v hlase.
,,Můžeš, ale až zítra, spinká."
,,Dobře," pousmál se. ,,A to druhé miminko?"
,,To je Narcissino. Zmizela na druhé straně, šla po Amarantě a nejspíše tam uvízla."
,,Amaranta je pryč?" Překvapeně zamrkal a v tom okamžiku si uvědomil, že se nemá jak vrátit.
,,Ano, ona, Narcissa i Hermiona," odpověděla a když viděla obavy v jeho tváři, dodala: ,,Ale neboj, přijdeme na to, jak tě dostat zpátky a je sem," řekla, Ted však sebou ošil. Nebyl si jistý, zda zpátky chtěl. Jeho Andy byla mrtvá, její Ted stejně tak. Londýn tady nebyl pod nadvládou pána zla, vše se zdálo být v míru. Ano, bylo by zbabělé nechat je v tom, ale za co ještě bojoval? Ti, které miloval, už dávno nežili a tady je měl přímo před sebou.
,,Raději bych zůstal s tebou," pronesl po chvíli a Andromeda sebou ošila a vytřeštila oči.
,,To nejde, Tede, ne napořád," řekla a Ted jí věnoval nechápavý pohled.
,,Ale proč ne? Vždyť tvůj Ted už nežije, moje Andromeda také ne. Já tam nemám nikoho, Dromedko, jsem jen chodící mrtvola, kterou pohání touha po pomstě. Dovol mi všechno napravit tady s tebou, pomoct ti vychovat malého Tedddyho. Splnit slib, který jsem ti dal, že se vrátím v pořádku."
,,Ale ty nejsi on a já nejsem ona. Jsme si cizí."
,,Skutečně? Opravdu to tak cítíš? Protože já tě vidím a jediné, co chci, je obejmout tě a políbit, dohnat ten ztracený čas, který nám vzali," řekl a Andy odvrátila pohled. Postavil se a posadil se k jejím nohám, vzal její ruce do svých a opět promluvil. ,,Podívej se mi do očí a řekni mi, že ty to tak necítíš," řekl. Andy si skousla ret a pomalu na něj pohlédla.
,,Já... nevím, co cítím, jsem zmatená. Mé srdce mi říká, že ty pocity, které k tobě chovám, jsou správné. Ale rozum ví, že to nejsi ty a já jsem rozpolcená, nevím, čemu věřit, co následovat."
,,Vždy to bylo tvé srdce, Dromedo, řídila ses jen svým srdcem," odpověděl. Andy však zakroutila hlavou, věděla, že tentokrát to tak jednoduché není. Nebyl tady jen Ted, byl tady i Tiberius, kterého milovala, nemohla mu ublížit, ne znovu. Vymanila dlaně z jeho sevření a postavila se.
,,Koupelna víš, kde je. Pokoj pro hosty je ti plně k dispozici," řekla jen a aniž by se ohlédla, odešla do ložnice. Lehla si do postele a rozplakala se. Byla ze všeho zmatená a celá tato situace ji doháněla k šílenství. Toužila po Tedovi, nemohla se vyhnout myšlence, že jí osud dává další šanci, aby mohla být s mužem, se kterým si byla souzena, avšak jak by mohla ublížit Tiberiovi, když si spolu něco vybudovali, když to byl právě on, který stál po jejím boku v době, kdy byla zraněná nejvíce. I když to právě mezi nimi nebylo ideální, nepovažovala to za něco uzavřeného, ani nemohla, její srdce jí to nedovolilo. Bilo teď pro dva muže a ona věděla, že si nakonec bude muset zvolit. A každé rozhodnutí povede jen k další bolesti, kterou měla způsobit nejen jednomu z nich, ale také sobě samé. Zavřela oči a pokusila se usnout. Jednou se bude muset rozhodnout, avšak ne teď, ne v tomto okamžiku. Ještě ne.
~ ~ ~
Adelaida Malfoyová, vzhledem netypická Rosierová s rovnými dlouhými černými vlasy a velkýma tmavýma očima, elegantní, s grácií vlastní jen jí samotné, seděla v křesle u krbu a popíjela čaj, když její manžel, Lucius Malfoy, otevřel dveře a vešel dovnitř. Trhla sebou a překvapeně zamrkala.
,,Co se děje? Vypadáš rozrušeně," řekla, položila šálek na malý kulatý stolek, postavila se, uhladila si šaty a přešla ke svému manželovi.
,,Pán zla to ví, ví o tom, co ten náš hloupý kluk cítí k té Blackovic holce," řekl, došel ke skříni, ze které vytáhl ohnivou whiskey a třesoucíma se rukama si nalil skleničku, kterou do sebe převrátil a nalil si další. ,,Myslel jsem si, že to skončilo, ale ne, musel se s ní znovu sejít. Nezakázal jsem mu to snad? Teď budeme za jeho nerozvážnost platit všichni!"
,,Luciusi, uklidni se, děsíš mě. Co se děje?" Dívala se na něj jeho manželka zmateným pohledem.
,,Má našeho syna, Adelaido, a vyhrožuje Blackové, že pokud neprozradí užitečné informace o tom, kde se skrývá odboj, zabije ho," řekl a kopl do sebe další skleničku. Adelaida si zakryla ústa rukou, aby potlačila bolestný stén.
,,Kde je, Luciusi, kde je můj chlapeček?" Oči se jí zalily slzami.
Lucius však její otázku ignoroval. ,,Ta holka se naštěstí rozhodla spolupracovat. Vypadá to, že k našemu synovi skutečně něco cítí," ušklíbl se.
,,Luciusi, kde je?" Zatřásla s ním, on ji však od sebe odstrčil.
,,Je u pána, nezkřiví mu vlas, dokud ta holka bude spolupracovat."
,,Luciusi, co si jen počneme? Je to náš jediný syn! Co když mu ublíží? Nesloužili jsme pánovi zla snad věrně po celé ty roky? Můj malý Naos, můj ubohý chlapeček," skryla svůj obličej v dlaních.
,,Přijde dnes v noci a prozradí, kde jsou ukryti. Pokud se tato informace ukáže jako pravdivá, náš syn bude žít," otřepal sebou.
Adelaida na něj pohlédla. ,,Takže to bude takto? Budeme spoléhat na slova nějaké holky z rodiny plné krvezrádců?" Zamračila se. ,,Jsi ty vůbec chlap? Měl ses mu sakra postavit a zachránit našeho syna! Místo toho jsi opět jen poslušně sklopil hlavu a podřídil se!" Zmítal jí vztek.
,,A co jsem měl sakra asi tak dělat? Zabil by nás všechny na místě!"
,,Já nevím, něco!!!" Strčila do něj a začala do něj bušit svými malými pěstmi, Lucius jí však chytil za zápěstí.
,,Uklidni se, sakra! Vyjde to, i kdybych tu holku měl přimět mluvit pod cruciem!"
,,Luciusi...," ozvalo se za nimi hlasité prásknutí a tělem Adelaidy projelo nepříjemné mrazení při zvuku známého hlasu.
,,Můj pane," řekl a oba se mírně poklonili.
,,Obávám se, že ti nebudu moci dovolit tvůj plán zrealizovat. Té dívky se nikdo nedotkne, bude nám ještě užitečná. Jak víš, ovládá bezhůlkovou magii a je velmi mocnou čarodějkou," řekl a posadil se do křesla. ,,Přines mi trochu té ohnivé whisky," řekl a pohlédl na Luciuse.
,,Ano pane," odpověděl poslušně a třesoucíma se rukama nalil whisku do skleničky a podal mu ji.
Voldemort se napil a spokojeně se ušklíbl. ,,Dnes v noci Harry Potter zemře a ostatní, kteří mi tak urputně vzdorovali, se mi pokloní. Dnes v noci přijde sladké vítězství a ty a tvá rodina budete odměněni. Tvůj syn konečně dostane znamení," Adelaida se při těch slovech otřepala, Lucius nic neřekl, jen tam tak stál se sklopeným zrakem. Voldemort položil vypitou sklenku na stůl a postavil se.
,,Připravte se, dnes v noci budeme bojovat," řekl a s hlasitým prásknutím se vypařil.
,,Luciusi," třásla se jeho manželka. ,,Já nechci, aby byl můj syn stejně poznamenán jako my dva," řekla a instinktivně se dotkla svého levého předloktí. ,,To nedovolím!"
,,Nemyslím si, že budeš mít na výběr," odpověděl. ,,A hlídej se, co říkáš, může se kdykoli zase objevit a víš, že on nikdy neodpouští. Vzpomeň si, jak dopadla Bellatrix," řekl a ošil sebou.
Adelaida zakroutila hlavou. ,,Proč já si tě jen vzala? Ach ano, už vím... protože Narcissa raději utekla se ženou, než aby si vzala tebe," řekla posměšně a Lucius po ní střelil pohledem. Chystal se něco říct, avšak Adelaida vyšla ze dveří a hlasitě s nimi práskla. Lucius si povzdychl a nalil si další skleničku. Věděl, že dnešní noc bude jednou z těch, které se zapíšou do historie kouzelnického světa. Dnes padne Harry Potter.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama