Červen 2018

8. Pouto mezi námi (část druhá)

18. června 2018 v 13:22 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
Ted se ten den procházel po mudlovské i kouzelnické části Londýna. Zpočátku hledal ženu, která portál do této reality otevřela, ale později už přemýšlel jen o tom, jak rád by tady zůstal a nikam neodešel. Tam doma už neměl vůbec nic, ani dceru, ani manželku a poháněla ho jen pouhá chuť po pomstě. To, co udělali jeho malé holčičce a vnoučkovi, chtěl je rozervat na kusy, avšak když uviděl Andromedu znovu, jeho touha po tom ji znovu držet v náruči byla silnější, než touha po pomstě.
Jak hodiny plynuly, jeho žaludek se začal ozývat. Od včerejšího dne nic nejedl, pil jen vodu v parku, určenou unaveným chodcům. Peníze neměl žádné a netoužil po tom zopakovat si minulou noc na lavičce v parku. Byl si jistý, že pokud to tak půjde dál, bude muset použít hůlku, i když krást nechtěl, ale měl opravdu velký hlad. Rozhlédl se a uvažoval. Nemohl z hlavy dostat myšlenku milující manželky a teplého domova, proto se bez dalšího přemýšlení přemístil do lesa, kousek od jejich domu. Uvnitř právě zhasla všechna světla a Teda napadlo, že si Andromeda nejspíše šla lehnout, i když bylo teprve půl desáté. Rozhodl se chvíli vyčkat a poté oknem zjistit situaci. A jak řekl, tak také udělal. Asi po půl hodině přešel k domu a pohlédl oknem, zda něco neuvidí, avšak v místnosti byla tma.
Andromeda sebou trhla a probudila se. Zmateně se rozhlédla a po chvilce si uvědomila, že musela usnout v křesle. Promnula si krk, který ji trochu bolel a pohlédla na hodiny. Bylo něco málo po desáté. Postavila se a šla zkontrolovat Teddyho a malou. Oba spinkali. Přikryla svého vnuka a dala mu pusu na tvář, poté se odebrala zpátky do obývacího pokoje, aby uklidila věci a následně plánovala si jít lehnout do ložnice. Rozsvítila světlo.
Ted sebou trhl, když se uvnitř rozsvítilo a jakmile spatřil Andromedu, zalapal po dechu. Byla tak blízko a tak roztomilá a nádherná v těch květinových šatech.
Andromeda se právě skláněla pro hrníček, když vtom sebou trhla a upustila ho. Hrníček spadl na zem a rozbil se. ,,Tede...," zašeptala a vyběhla ven. ,,Tede!" Volala. Stála před domem a rozhlížela se. Byla už tma, vytáhla proto hůlku a rozsvítila ji. ,,Edwarde Tonksi! Okamžitě se ukaž, jinak si mě nepřej!" Zakřičela. Ted, který se krčil za opačným rohem domu sebou trhl a opatrně vyšel ven.
,,Andromedo...," oslovil ji opatrně a ona se otočila. Dívala se na něj a nemohla uvěřit tomu, že skutečně stojí před ní, živý a zdravý, její Ted.
,,Ach Tede!" Hlesla, rozběhla se k němu a objala ho. ,,Tede... můj Tede...," hladila ho po tváři a dívala se mu do očí.
,,Dromedo," pousmál se a stiskl ji v náručí. Oba se dívali jeden druhému vzájemně do očí a oba se báli uvěřit tomu, že je to skutečné. Nakonec to byla Andy, která jej pustila, odstoupila o krok a uhladila si šaty.
,,Chceš jít dál?" Zeptala se a Ted přikývl. Andy se otočila a vešla do domu, Ted ji následoval. ,,Tiše, prosím. Děti spí," řekla a pokynula mu, aby se posadil. ,,Máš hlad?" Měl a jaký, Andromeda dostala jako odpověď hlasité zakručení jeho žaludku. ,,Máš," přikývla a postavila se. Za okamžik se vrátila se dvěma řízky a bramborovým salátem, ještě od večeře, džusem a skleničkou a když to před Teda postavila, neudržel se a začal hltat. Bylo jí jasné, že v ústech nic neměl již nějakou tu chvíli. Nechala ho, aby se v klidu najedl a pouze ho pozorovala. Hlavou se jí honila spousta otázek, na které se ho toužila zeptat.
,,Je to výborné, Dromedko," řekl, když už měl talíř téměř prázdný.
,,Taky jsem se učila od té nejlepší, od tvé maminky," pousmála se a Ted přikývl. Když dojedl, nalil si banánový džus do skleničky a napil se. ,,Tede...," skousla si ret Andromeda, pohlédl na ni. ,,Vím, že jsi odjinud," začala. ,,Byli tady lidé z ministerstva, chtěli, abych jim řekla, kdyby jsi se ukázal, že prý ti chtějí pomoct," ošil sebou. Andy si toho gesta všimla, a proto rychle pokračovala. ,,Ale neboj se, vím, že o tohle jim nejde... jsme jim ukradení, my jako lidé, chtějí jen informace. Tede, řekni mi... udělal jsi něco, o čem bych měla vědět?" Zeptala se a dívala se na něj vážným pohledem.
,,Prošel jsem, protože jsem chtěl někoho zastavit, nic víc jsem neprovedl," řekl upřímně. Andromeda se na něj ještě chvíli zkoumavě dívala, pak však jen přikývla.
,,Věřím ti. A ta žena, kterou jsi sem sledoval? Kdo je to?" Zeptala se.
,,Jmenuje se Amaranta, je to má přítelkyně, myslela to dobře, ale byla přehlasovaná ostatními, i přesto však věřila, že to, co dělá, je ta nejlepší možná volba."
,,V naší realitě zemřela. Já ji neznala, ale Narcissa ano."
,,Narcissa...," pousmál se. ,,V naší realitě žije v Americe s jednou dívkou, kterou poznala ve škole. S Anastázií."
Andromeda překvapeně zamrkala. ,,Oh... tak... jsem ráda, že se jí to alespoň tam podařilo," odpověděla napůl úžasle a napůl šťastně.
Ted se usmál. ,,A ty a já... jsme... tady v této realitě... něco víc, než jen přátelé?" Zeptal se opatrně a Andromeda se smutně pousmála.
,,Byli jsme. Byl jsi láskou mého života, Tede, ale zabili tě lapkové. Už byl skoro konec války... kdybys tak jen neodešel, Tede. Kdybys jen zůstal... mohl jsi tady se mnou být, vidět svého vnuka vyrůstat, proč jen jsi šel? Slíbil jsi, že se vrátíš!" Zmocňovala se jí úzkost, i když si uvědomovala, že tento Ted není ten její.
,,Chápu tvou bolest," řekl. ,,Má Andromeda je také pryč... a... Nym také, stejně tak malý, ještě nenarozený brouček," snažil se rozmrkat slzy, které se mu draly při vzpomínkách do očí. ,,Dora?"
Andromeda zakroutila hlavou. ,,Bellatrix..."
Ted sebou ošil. ,,Dolohov a Carrow," řekl jen, detaily o dítěti si nechal raději pro sebe. ,,Ten chlapeček je můj vnuk?" Zeptal se, aby změnil téma.
,,Ano," přikývla.
,,Můžu ho vidět?" Zeptal se s nadějí v hlase.
,,Můžeš, ale až zítra, spinká."
,,Dobře," pousmál se. ,,A to druhé miminko?"
,,To je Narcissino. Zmizela na druhé straně, šla po Amarantě a nejspíše tam uvízla."
,,Amaranta je pryč?" Překvapeně zamrkal a v tom okamžiku si uvědomil, že se nemá jak vrátit.
,,Ano, ona, Narcissa i Hermiona," odpověděla a když viděla obavy v jeho tváři, dodala: ,,Ale neboj, přijdeme na to, jak tě dostat zpátky a je sem," řekla, Ted však sebou ošil. Nebyl si jistý, zda zpátky chtěl. Jeho Andy byla mrtvá, její Ted stejně tak. Londýn tady nebyl pod nadvládou pána zla, vše se zdálo být v míru. Ano, bylo by zbabělé nechat je v tom, ale za co ještě bojoval? Ti, které miloval, už dávno nežili a tady je měl přímo před sebou.
,,Raději bych zůstal s tebou," pronesl po chvíli a Andromeda sebou ošila a vytřeštila oči.
,,To nejde, Tede, ne napořád," řekla a Ted jí věnoval nechápavý pohled.
,,Ale proč ne? Vždyť tvůj Ted už nežije, moje Andromeda také ne. Já tam nemám nikoho, Dromedko, jsem jen chodící mrtvola, kterou pohání touha po pomstě. Dovol mi všechno napravit tady s tebou, pomoct ti vychovat malého Tedddyho. Splnit slib, který jsem ti dal, že se vrátím v pořádku."
,,Ale ty nejsi on a já nejsem ona. Jsme si cizí."
,,Skutečně? Opravdu to tak cítíš? Protože já tě vidím a jediné, co chci, je obejmout tě a políbit, dohnat ten ztracený čas, který nám vzali," řekl a Andy odvrátila pohled. Postavil se a posadil se k jejím nohám, vzal její ruce do svých a opět promluvil. ,,Podívej se mi do očí a řekni mi, že ty to tak necítíš," řekl. Andy si skousla ret a pomalu na něj pohlédla.
,,Já... nevím, co cítím, jsem zmatená. Mé srdce mi říká, že ty pocity, které k tobě chovám, jsou správné. Ale rozum ví, že to nejsi ty a já jsem rozpolcená, nevím, čemu věřit, co následovat."
,,Vždy to bylo tvé srdce, Dromedo, řídila ses jen svým srdcem," odpověděl. Andy však zakroutila hlavou, věděla, že tentokrát to tak jednoduché není. Nebyl tady jen Ted, byl tady i Tiberius, kterého milovala, nemohla mu ublížit, ne znovu. Vymanila dlaně z jeho sevření a postavila se.
,,Koupelna víš, kde je. Pokoj pro hosty je ti plně k dispozici," řekla jen a aniž by se ohlédla, odešla do ložnice. Lehla si do postele a rozplakala se. Byla ze všeho zmatená a celá tato situace ji doháněla k šílenství. Toužila po Tedovi, nemohla se vyhnout myšlence, že jí osud dává další šanci, aby mohla být s mužem, se kterým si byla souzena, avšak jak by mohla ublížit Tiberiovi, když si spolu něco vybudovali, když to byl právě on, který stál po jejím boku v době, kdy byla zraněná nejvíce. I když to právě mezi nimi nebylo ideální, nepovažovala to za něco uzavřeného, ani nemohla, její srdce jí to nedovolilo. Bilo teď pro dva muže a ona věděla, že si nakonec bude muset zvolit. A každé rozhodnutí povede jen k další bolesti, kterou měla způsobit nejen jednomu z nich, ale také sobě samé. Zavřela oči a pokusila se usnout. Jednou se bude muset rozhodnout, avšak ne teď, ne v tomto okamžiku. Ještě ne.
~ ~ ~
Adelaida Malfoyová, vzhledem netypická Rosierová s rovnými dlouhými černými vlasy a velkýma tmavýma očima, elegantní, s grácií vlastní jen jí samotné, seděla v křesle u krbu a popíjela čaj, když její manžel, Lucius Malfoy, otevřel dveře a vešel dovnitř. Trhla sebou a překvapeně zamrkala.
,,Co se děje? Vypadáš rozrušeně," řekla, položila šálek na malý kulatý stolek, postavila se, uhladila si šaty a přešla ke svému manželovi.
,,Pán zla to ví, ví o tom, co ten náš hloupý kluk cítí k té Blackovic holce," řekl, došel ke skříni, ze které vytáhl ohnivou whiskey a třesoucíma se rukama si nalil skleničku, kterou do sebe převrátil a nalil si další. ,,Myslel jsem si, že to skončilo, ale ne, musel se s ní znovu sejít. Nezakázal jsem mu to snad? Teď budeme za jeho nerozvážnost platit všichni!"
,,Luciusi, uklidni se, děsíš mě. Co se děje?" Dívala se na něj jeho manželka zmateným pohledem.
,,Má našeho syna, Adelaido, a vyhrožuje Blackové, že pokud neprozradí užitečné informace o tom, kde se skrývá odboj, zabije ho," řekl a kopl do sebe další skleničku. Adelaida si zakryla ústa rukou, aby potlačila bolestný stén.
,,Kde je, Luciusi, kde je můj chlapeček?" Oči se jí zalily slzami.
Lucius však její otázku ignoroval. ,,Ta holka se naštěstí rozhodla spolupracovat. Vypadá to, že k našemu synovi skutečně něco cítí," ušklíbl se.
,,Luciusi, kde je?" Zatřásla s ním, on ji však od sebe odstrčil.
,,Je u pána, nezkřiví mu vlas, dokud ta holka bude spolupracovat."
,,Luciusi, co si jen počneme? Je to náš jediný syn! Co když mu ublíží? Nesloužili jsme pánovi zla snad věrně po celé ty roky? Můj malý Naos, můj ubohý chlapeček," skryla svůj obličej v dlaních.
,,Přijde dnes v noci a prozradí, kde jsou ukryti. Pokud se tato informace ukáže jako pravdivá, náš syn bude žít," otřepal sebou.
Adelaida na něj pohlédla. ,,Takže to bude takto? Budeme spoléhat na slova nějaké holky z rodiny plné krvezrádců?" Zamračila se. ,,Jsi ty vůbec chlap? Měl ses mu sakra postavit a zachránit našeho syna! Místo toho jsi opět jen poslušně sklopil hlavu a podřídil se!" Zmítal jí vztek.
,,A co jsem měl sakra asi tak dělat? Zabil by nás všechny na místě!"
,,Já nevím, něco!!!" Strčila do něj a začala do něj bušit svými malými pěstmi, Lucius jí však chytil za zápěstí.
,,Uklidni se, sakra! Vyjde to, i kdybych tu holku měl přimět mluvit pod cruciem!"
,,Luciusi...," ozvalo se za nimi hlasité prásknutí a tělem Adelaidy projelo nepříjemné mrazení při zvuku známého hlasu.
,,Můj pane," řekl a oba se mírně poklonili.
,,Obávám se, že ti nebudu moci dovolit tvůj plán zrealizovat. Té dívky se nikdo nedotkne, bude nám ještě užitečná. Jak víš, ovládá bezhůlkovou magii a je velmi mocnou čarodějkou," řekl a posadil se do křesla. ,,Přines mi trochu té ohnivé whisky," řekl a pohlédl na Luciuse.
,,Ano pane," odpověděl poslušně a třesoucíma se rukama nalil whisku do skleničky a podal mu ji.
Voldemort se napil a spokojeně se ušklíbl. ,,Dnes v noci Harry Potter zemře a ostatní, kteří mi tak urputně vzdorovali, se mi pokloní. Dnes v noci přijde sladké vítězství a ty a tvá rodina budete odměněni. Tvůj syn konečně dostane znamení," Adelaida se při těch slovech otřepala, Lucius nic neřekl, jen tam tak stál se sklopeným zrakem. Voldemort položil vypitou sklenku na stůl a postavil se.
,,Připravte se, dnes v noci budeme bojovat," řekl a s hlasitým prásknutím se vypařil.
,,Luciusi," třásla se jeho manželka. ,,Já nechci, aby byl můj syn stejně poznamenán jako my dva," řekla a instinktivně se dotkla svého levého předloktí. ,,To nedovolím!"
,,Nemyslím si, že budeš mít na výběr," odpověděl. ,,A hlídej se, co říkáš, může se kdykoli zase objevit a víš, že on nikdy neodpouští. Vzpomeň si, jak dopadla Bellatrix," řekl a ošil sebou.
Adelaida zakroutila hlavou. ,,Proč já si tě jen vzala? Ach ano, už vím... protože Narcissa raději utekla se ženou, než aby si vzala tebe," řekla posměšně a Lucius po ní střelil pohledem. Chystal se něco říct, avšak Adelaida vyšla ze dveří a hlasitě s nimi práskla. Lucius si povzdychl a nalil si další skleničku. Věděl, že dnešní noc bude jednou z těch, které se zapíšou do historie kouzelnického světa. Dnes padne Harry Potter.

8. Pouto mezi námi (část první)

18. června 2018 v 13:22 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ Life is so constructed, that the event does not, cannot, will not, match the expectation. ~
- Charlotte Bronte
Po večeři vešla Narcissa do pokoje, který měla sdílet s Hermionou. Ta seděla na posteli, zabalená v osušce, a když Narcissa vešla, mírně sebou trhla.
,,Promiň, měla jsem zaklepat," zastavila se mezi dveřmi, když uviděla, že na sobě Hermiona měla pouze osušku a naprázdno polkla.
,,Ne, to je v pořádku," pousmála se a Narcissa se posadila na postel vedle ní. ,,Zdá se, že se budeme muset zmáčknout," uchechtla se Hermiona.
,,Ano," přikývla Narcissa. ,,Alespoň neumrzneme," pousmála se a její oči se zastavily na nahé kůži Hermionina hrudníku. Několik kapiček vody z vlasů jí spadlo na ramena a stékalo po hrudníku dolů až k ručníku a Narcissiny oči se pohybovaly společně s nimi.
Hermiona se uchechtla. ,,Copak, vidíš něco, co se ti líbí?" Culila se a Narcissa zrudla jako rajče. Nevěděla, co na to říct, Hermiona se však rozhodla, že už ji nebude trápit. ,,Půjdu se převléknout do koupeny," řekla a vzala si nějaké věci z tašky, která tam však předtím nebyla. ,,Tohle mi tady nechala Molly, jsou to věci mého druhého já," vysvětlila. ,,A pravděpodobně i něco od Bellatrix, takže si vyber, co budeš potřebovat," řekla a s pyžamem v ruce odešla. Narcissa se postavila a šla k tašce, ve které se začala prohrabovat. Bylo tam několik věcí, které byly na Hermionin styl a pak takové, u kterých si byla jistá, že by je hnědovlasá dívka nikdy nenosila. Jednou z těch věcí byla také černá sexy košilka s krajkovými kalhotkami. Narcissa překvapeně zamrkala a napadlo ji, že to nejspíše muselo patřit Bellatrix a nechtěla si představovat, co všechno v tom se svojí Hermionou musely dělat. V ten okamžik jí však tato myšlenka vnukla nápad. Ušklíbla se a schovala košilku pod svou osušku.
Jakmile se Hermiona vrátila, omluvila se, že se půjde také osprchovat a se zlomyslným výrazem na rtech odešla. Provedla celkovou hygienu, oblékla se do košilky a kalhotek, rozpustila si vlasy a pročesala si je. Mrkla na sebe do zrcadla a vrátila se zpátky do pokoje, kde si Hermiona v posteli četla knihu. Když však Narcissu uviděla, vytřeštila oči a ústa se jí údivem pootevřela.
,,Copak? Vidíš něco, co se ti líbí?" Vrátila jí to zpátky. Hermiona se ušklíbla a pomyslela si, že usnout vedle takto oblečené Narcissy, bude tvrdší oříšek.
Narcissa vklouzla pod peřinu, svou nohou se nenápadně dotkla té Hermioniny a dívka sebou ošila. Když se však chtěla posunout dozadu, došlo jí, že nebylo kam. Pohlédla na Narcissu, ta však měla na tváři nečitelný výraz, na chvíli ale měla pocit, že viděla potutelný úsměv na jejích rtech.
,,Copak to čteš?" Zeptala se Cissa a poukázala na knihu, kterou dívka před okamžikem položila na noční stolek.
,,Jmenuje se to Bájní tvorové mezi námi," odpověděla. ,,Zůstalo to tady ještě po útočišti, nic moc jiného tady ke čtení není," pousmála se.
,,A dozvěděla jsi se něco nového?"
,,Ano, řekla bych, že nějaký přínos to pro mě zatím mělo," přikývla a zachumlala se do peřin.
,,Taky bych si měla najít něco ke čtení pro volné chvíle, pokud nějaké budou," řekla a položila jí ruku kolem pasu, přičemž se Hermiona instinktivně přisunula blíže k ní. Jejich dotýkající se těla si teď předávala teplo. ,,Řekli ti Ron s Harrym ještě něco?"
,,V podstatě jen detaily, ale je to špatné, velmi špatné," povzdychla si Hermiona.
,,Mají tušení, kdo vzal tu knihu?" Zeptala se.
,,Ne, zatím nechtějí na nikoho poukazovat, ale několik z nich bylo pro to, aby se kniha přivedla sem, tak chtějí začít u nich, ale věří, že pokud budou vyšetřovat své vlastní lidi, celá ta integrace se rozbije. A to poslední, co teď potřebují je, aby je to rozdělilo, s tím, co se děje tam venku."
,,To je pravda, ale pokud se nikdo nepřizná, je to jediná možnost, jak se někam posunout. Nejprve musíme zjistit, kdo vzal tu knihu, to je začátek."
Hermiona přikývla. ,,Ale až zítra, jsem šíleně unavená, byl to hektický den," řekla a zavřela oči. Cissa se usmála a dala jí pusu na čelo, přičemž se Hermiona pousmála. Společně v objetí usnuly.
Ráno je probudily hlasité rány přicházející z venku. Narcissa s Hermionou si vyměnily vyděšené pohledy a vyskočily z postele.
,,Co se to děje?" Zeptala se Hermiona Molly, která byla s ostatními v kuchyni a snídali.
,,To nic, to je normální," pohladila ji Molly po ruce a podala jí misku s cereáliemi. Regulus se uchechtl nad Narcissou, která měla vlasy všude a k tomu rozespalý a nechápavý pohled.
,,Smrtijedi tady nahánějí mudly," vysvětlil Lupin. ,,Londýn a jeho okolí je v bublině, mudlové byli téměř vyvražděni, stejně tak mudlorození, Londýn je teď celý pod nadvládou pána zla," ušklíbl se.
,,Nějaká zpráva o Tedovi?" Zeptala se Narcissa, už trochu klidnější, a posadila se vedle Hermiony.
,,Žádná," zakroutil hlavou Regulus. ,,Jako by se po něm zem slehla."
,,Nechci být pesimistická, ale mám dojem, že ho dostali Smrtijedi," řekla Ronnie a paní Weasleyová se zamračila.
,,Takhle nemluv!" Posadila se a začala také jíst.
,,Jsem jen realistická. Je pryč moc dlouho, Remus s tátou ho nenašli."
,,Nevzdáme to," řekl Lupin a Regulus přikývl.
,,Najedeme ho."
,,Amaranta ještě spí?" Zeptala se Molly.
,,Asi ano," odpověděl Regulus, Lupin se však zamračil a postavil se.
,,Půjdu ji raději zkontrolovat," řekl, protože po včerejším večeru, kdy ji nařkl z toho, že knihu vzala ona, se mohlo stát úplně cokoli. A jeho obavy se také naplnily. Otevřel dveře a pokoj byl prázdný, stejně tak Amarantiny věci byly pryč. Vrátil se zpátky do kuchyně. ,,Je pryč," řekl.
,,Cože? Jak pryč?" Překvapeně zamrkal Henry.
Lupin se posadil a povzdychl si. ,,Objevil jsem důkazy, že Amaranta byla ta, která přešla na druhou stranu. Viděl jsem ji, i Teda a plášť, který měla na sobě, jsem našel v jejím šatníku. Obávám se nejhoršího a sice, že utekla i s knihou a přešla na druhou stranu. Proč jinak by nám o tom lhala..."
Henry se zamračil. ,,To by nikdy neudělala! A kdyby skutečně pro knihu šla, řekla by nám o tom. Bylo to pro naši věc. Amaranta taková není, znám ji moc dobře."
,,Také se mi to nezdá, Remusi," přidala se paní Weasleyová a Hermiona pohlédla na Rona a Harryho.
,,Možná jen po tom, co jsi ji obvinil, dostala strach, že by jí nevěřili ani ostatní," zkusil to Harry, avšak Remus zakroutil hlavou.
,,Nemyslím si, ten plášť byl jasným důkazem. Pokud přešla ke Smrtijedům, ví také, kde se skrýváme, nemůžeme tady zůstat," řekl.
,,A kam půjdeme?" Zeptala se Molly. ,,Všechno, co máme je tady, je to nejbezpečnější úkryt. Ulice jsou hlídané, když půjdeme všichni najednou, někdo z nás přijde o život," strachovala se.
,,Neboj se, Molly, zvládneme to," řekl Arthur a konejšivě svou manželku objal.
,,Napadla mne Lasturová vila, o ní nikdo neví," navrhl Bill a Fleur přikývla.
,,Fajn, sbalte si věci, za půl hodiny vyrážíme," řekl Lupin.
Po půl hodině se všichni sešli v hale a Weasleyovi postupně přemístili ostatní do Lasturové vily, která však nebyla dost prostorná pro všechny. Měla dvě patra, dole v přízemí byla chodba, ze které vedlo několik dveří do dalších místností a také schody do druhého patra. Vpravo od vstupu byla malá kuchyně, nad kterou se rozkládala prosklená okna. Druhé dveře vpravo od vchodu vedly do koupelny. Vlevo od vchodu byl obývací pokoj a také kumbál se starými košťaty a dalším harampádím. Na horním patře se nacházely dva pokoje se střešními okny, maličké, v každém z nich byly dvě postele. Domeček mohl celkově pojmout pouze šest lidí, čtyři do pokojů a dva na rozkládací sedačku v obývacím pokoji. Pan Weasley měl však u sebe stále svůj stan se zvětšovacím kouzlem, ve kterém se ubytovali na mistrovství světa ve famfrpálu. V horních pokojích se ubytovali Ron s Harrym a Narcissa s Hermionou. Dole pak spali pan a paní Weasleyovi a ve stanu si svůj pokoj našel zbytek členů odboje.
,,Jdeme, Remusi?" Zeptal se Regulus a Lupin přikývl.
,,Kam jdete, tati?" Zeptala se Veronica.
,,Zpátky do Londýna, pokusíme se najít Amarantu, napadá nás několik míst, kde by mohla být, pokud se nedala na stranu pána zla," odpověděl Regulus.
,,Dobře, ale buď opatrný!" Řekla a objala ho.
,,Neboj, vrátím se ti celý, holčičko," dal jí pusu na čelo a poté se s hlasitým prásk oba dva přemístili.
Později toho dne, když již slunce zacházelo za obzor, a všichni, kromě Reguluse a Remuse, večeřeli, se Ronnie omluvila, že jí není dobře a že se potřebuje projít na čerstvém vzduchu. Molly, která jí okamžitě začala sahat na čelo, zda nemá teplotu, jí řekla, že jí mezitím uvaří bylinkový čaj. Ronnie přikývla, vzala svou tašku a vyšla ven na pláž.
,,Já si půjdu lehnout," řekla Hermiona. ,,Jsem unavená," dala Narcisse pusu na tvář a odešla. Dvojčata pozvedla obočí, pohlédla na sebe, ale nic neřekla. Harry zase věnoval Narcisse pobavený pohled, ta se na něj podívala naoko nechápavě a dál se věnovala svému talíři.
Hermiona se převlékla do pyžama a chystala se si lehnout, když její pohled zachytil noční stolek mezi její postelí a postelí Narcissy. Ušklíbla se a mávnutím hůlky stolek odsunula a postele srazila k sobě. ,,Ach Hermiono, co to děláš," zakroutila nad sebou hlavou a stolek umístila vedle Narcissiny postele z druhé strany. Poté přešla k oknu, pootevřela ho, aby alespoň trochu ochladila vzduch střešního pokoje, kde bylo opravdové horko. Když pohlédla ven, zarazila se. V dálce viděla Ronnie, která vypadala, jako kdyby do písku vyhrabávala díru. Hermiona se zamračila a chvíli ji pozorovala. Veronica se asi po dalších pěti minutách zvedla a vracela se zpátky k vile. Tohle se Hermioně nelíbilo, její chování jí přišlo podezřelé. Zavřela okno a posadila se na postel, přemýšlela. Veronicu neznala, ale její alternativní já s ní nevycházelo dobře, to věděla, a byla si jistá, že pokud měla s někým problém, bylo to z dobrého důvodu. Musela zjistit, co tam Veronica zakopala, a to ještě dnes v noci.
~ ~ ~
Andromeda seděla to dopoledne na velké houpačce před domem a mírně se pohupovala. Vískala Teddymu, který měl hlavičku položenou v jejím klíně, vlasy. Malá Anastázie byla v postýlce a stále spinkala. Včera večer už byla dost rozmrzelá, protože jí chyběla Narcissa, a proto nechtěla spát a plakala. Andromeda se jí pokusila podstrčit sunar, ale moc se jí to nezamlouvalo. Prskala, šklebila se a neustále lahvičku odstrkovala.
Andromeda se rozhlížela kolem, zda někde v dálce neuvidí stát Teda. Přála si ho vidět, tak moc, nemohla uvěřit tomu, že je skutečně naživu, potřebovala se o tom přesvědčit sama, na vlastní oči. Nikde však nebyl. Neobjevil se ani po obědě, když dala Andromeda obě děti znovu spát a posadila se ven. Na okamžik měla pocit, že zahlédla někoho mezi stromy na okraji lesa, ale když pohlédla tím směrem znovu, nikdo tam nebyl. Povzdychla si tedy a vrátila se zpátky do domu. Stázinka už byla vzhůru a svým pláčem probudila také Teddyho, který se tvářil zmateně.
,,Teddíčku, nic se neděje, to jen malá pláče," pohladila ho a dala mu pusu na čelo. ,,Jestli chvilinku počkáš, udělám ti mlíčko a sušenky na svačinku," řekla a vzala malou do náruče. ,,Ššš, neplakej, maminka se ti vrátí... snad brzy," dodala a povzdychla si. ,,Uděláme sunárek, dobře? Vím, že ti moc nešmakuje, ale Teddy na něm vyrostl, pil jej odmalička a taky si zvykl," usmívala se na ni a jak ji pohupovala, její pláč se pomalu tišil. Když malou nakrmila, udělala svačinu Teddymu a sama si vzala banán.
,,Banánek," uculil se Teddy a Andy se pousmála.
,,Ano, Teddíčku. Dáš si kousíček?" Malý přikývl a otevřel pusinku, načež Andy odlomila kousek banánu a dala mu ho do pusinky.
,,Mňam!" Pohladil si bříško a následně Andromedě spořádal celý banán.
Zbytek dne si Andy s dětmi hrála. Teddy byl Anastázií velmi fascinován a když mu Andy vysvětlovala, že byl taky tak maličký a neuměl chodit, díval se na ni poněkud nevěřícně, protože si to sám nepamatoval. Po večeři je oba umyla a dala spinkat, sama zhasla všechna světla a posadila se do obývacího pokoje, jako by snad na něco čekala. Po chvíli však v křesle sama usnula.