Část třetí

31. května 2018 v 20:13 | Stázka |  Povídka: One Step Back
O několik dní později se stal vztah Andromedy a Pansy oficiální. Těžko říct, kdo z toho byl více odzbrojený, jestli já nebo Edward. Rita Holoubková o nich napsala šťavnatý článek do Denního věštce, nakonec z toho špatně vyšla Andromeda. Zavržena členka čistokrevné společnosti, která se snažila dostat zpátky za pomoci rodiny Parkinsonů, i když to ve skutečnosti bylo naopak. Pansy mě vytáčela doběla tím, jak se na všech fotkách natřásala a měla jsem jí chuť vyškrábat oči pokaždé, když ji na nějaké fotografii políbila. Nezasloužila si ji, tímto směrem to jít nemělo. Neuklidňoval mne ani fakt, že obraceč nebyl stále nikde k nalezení.
Po několika týdnech jsem obdržela nečekanou sovu od Andromedy, že se mnou potřebuje mluvit. Nechápala jsem o čem, ale tajně jsem doufala, že mi řekne, že ji posedl nějaký démon, kterého na ni Pansy seslala a že potřebuje pomoct. Nakrmila jsem Křivonožku a přemístila se na smluvené místo k malé mudlovské kavárně v centru Londýna. Andromeda už tam seděla a prohlížela si nápojový lístek. Povzdychla jsem si a vstoupila dovnitř.
,,Ahoj, chtěla jsi se mnou mluvit?" Posadila jsem se naproti ní.
,,Ahoj, ano," sklonila lístek a podala mi ho, tvářila se vážně.
,,Nějaký problém s Pansy?" Pozvedla jsem obočí, zahleděla se do lístku a doufala, že dostanu kladnou odpověď. Bohužel.
,,Ne, s Pansy je všechno v pořádku. Skoro se ptáš jako kdybys doufala, že není," řekla a mně se objevil na tváři úšklebek.
,,Myslím, že asi víš, co si o tom myslím, Andromedo. Je to čistá šílenost. Čím tě tak zaujala, co? Nezdála ses být ten typ, který přitahují zmijozelské manipulátorské potvory," řekla jsem bez okolků.
Andromeda se zamračila. ,,Nezapomeň, že já jsem také ze Zmijozelu."
,,Komu se snažíš lhát, Havraspáre," ušklíbla jsem se, věděla jsem, že klobouk ji chtěl zařadit právě tam, avšak ona jej přemluvila, aby ji poslal do Zmijozelu. Obávala se hněvu své rodiny.
Všimla jsem si, jak sebou ošila. ,,Jak tohle víš?" Zeptala se překvapeně.
,,Kdybych ti to řekla, stejně bys mi nevěřila," snažila jsem se, aby to vyznělo jako vtip. Andromeda se však stále tvářila vážně.
,,Něco mi tady nehraje," řekla po chvíli. ,,Co jsi myslela tím, že jsi to nedělala proto, abych skončila s Pansy? Neprožívala tu bolest znovu? Vrtá mi to hlavou posledních několik týdnů," řekla a vyvedla mne tím z míry. Otevřela jsem ústa a nevěděla, co na to říct, zachránil mne až číšník, který se přišel zeptat na objednávku. Oddychla jsem si, protože mi tím poskytl nějaký čas si něco vymyslet. Když jsme si objednaly kapučíno a já s extra dávkou karamelu, odešel. Andromeda na mne pohlédla.
,,Myslela jsem tím všechno, co se odehrálo. Hledali jsme viteály proto, aby všechno bylo tak, jak má být. A ty patříš k Tedovi," řekla jsem a dívala jsem se na své prsty, které jsem si propletla. Nedokázala jsem jí lhát a dívat se jí přitom do očí.
,,Proč ti o to tak jde?" Zeptala se mě a já jen pokrčila rameny a chvíli nic neříkala.
,,Miluješ ho, strašlivě moc. Nezvládla bys to, kdyby odešel ze tvého života úplně. Myslela bys na něj a plakala po nocích a přála by sis ho zpátky, vím, že ano," jistě, docházelo mi, jak hloupě to znělo, ale byla to pravda, zažila jsem to a nevěřím tomu, že by to nějaká Pansy mohla změnit.
,,Ted se někam chystá?" Zeptala se překvapeně.
,,Ne, to ne. Jen jsem polemizovala," zakroutila jsem hlavou. Tohle byla šílená situace. Chtěla jsem za každou cenu, aby byli zase spolu, protože pro Pansy jsem to sakra nedělala.
,,Dobře," vypadala, že se jí ulevilo. ,,A co Narcissa? Sešla ses s ní ještě po tom plese?" Zeptala se najednou a já se zarazila. Její otázka mne překvapila.
,,N-ne, nesetkala, proč?" Zalhala jsem. Sešly jsme se několikrát, ale ne pro naše intimní choutky, avšak pro to, abychom se dohodly, co se současnou nemilou situací uděláme. Dostaly jsme se dokonce do fáze tykání. Opět.
,,Sázela jsem na to, že vy dvě byste si mohly sednout," řekla a když nám číšník položil na stůl dvě kapučína, poděkovaly jsme.
,,To už si umím více představit, že mám vztah s tebou," prohodila jsem jakoby mimochodem a pohlédla na ni, abych viděla její reakci. Zasmála se a pobaveně na mě pohlédla, nakonec však pokrčila rameny.
,,Vlastně proč ne. Řekla bych, že toho máme spoustu společného," řekla, z tváře jí však pobavený úsměv nezmizel, takže jsem si nebyla jistá, zda to myslela vážně nebo si dělala legraci.
,,To ano, ale přijde mi, že s Pansy toho tolik společného nemáš," odvětila jsem a upila ze svého šálku. Chuť karamelu mi napadla mé chuťové buňky a já si nemohla pomoct a zatvářila jsem se slastně. Andromeda si toho všimla a na tváři se jí mihl nepatrný úsměv.
,,Divila by ses. Je milá, pozorná, poslouchá všechny mé problémy, je ke mně tolik něžná za každé situace. Mám pocit, že kdyby se celý svět obrátil proti mně, ona by mne ochránila."
,,A Ted takový není? Pozorný a ochranářský?"
,,Býval. Poslední dobou mi však přišlo, že byl častěji v práci než se mnou a když přišel domů, byl jen unavený a nevěnoval se mi. Pak se objevila Pansy a všechno tohle mi znovu dala."
,,A proto jsi odkopla Teda, ovšem," řekla jsem poněkud nevrle a ihned jsem své necitelnosti litovala.
,,Nemáš právo takhle mě soudit, co ty víš o mých pocitech?" Řekla a já se cítila, jako kdyby mi do srdce vrazila dýku. Znala jsem ji nejlépe ze všech lidí kolem, pokud jsem nepočítala Teda, který však byl tehdy po smrti.
,,Máš pravdu, nic o nich nevím," řekla jsem jen a pohled sklopila ke svému šálku, snažíce se uklidnit.
,,Pansy je mé rozhodnutí. K Tedovi stále cítím hodně, opravdu, jen už jsem nemohla, nezvládala jsem to."
,,Pansy není tak svatá, jak si myslíš."
,,A kdo ano?" Chtěla jsem něco říct, ona mne však zastavila. ,,Nechci slyšet, jak na ni házíš špínu, Hermiono. Znám ji, vím, jaká je a to mi stačí. Nic víc vědět nepotřebuji."
,,Dobrá, ale aby ses potom nedivila," zakroutila jsem hlavou a upila. Nelíbilo se mi, jak vážné to bylo. Vypadalo to, že Pansy skutečně milovala a já věděla, že skončí zraněná.
,,Tohle nemusím poslouchat," zvedla se, já ji však chytila ze ruku.
,,Počkej, promiň, nechoď prosím," zkusila jsem svůj pohled zraněného štěněte a jako vždy zabral. Posadila se zpátky. ,,Nezlob se, samozřejmě je to tvé rozhodnutí, jen jsou tady věci, které nevíš a které bys dle mého vědět měla," a to jsem nemyslela mou malou časovou příhodu, ale Pansy a její zoufalé pokusy o Bellatrix i Narcissu. ,,Mám jen starost."
,,To je od tebe hezké, Hermiono, ale nemusíš. Jsem dospělá žena a dokážu se o sebe postarat," řekla stroze a já pochopila, že na toto téma už nechce slyšet ani slovo.
Pousmála jsem se. ,,No a jaké máte plány?"
,,S Pansy?" Přikývla jsem. ,,Zatím jsme si nic neplánovaly, myslím si, že je na to ještě brzy. Je to tak, jak to je a je to krásné," zasněně se pousmála a já potlačila chuť znechuceně nakrčit nos.
,,Tak jsem ráda, že jsi spokojená," nuceně jsem se pousmála.
Když jsme dopily, vydaly jsme se každá svou cestou. Mé kroky v panice vedly na jediné místo, kam jsem teď mohla jít. Malfoy Manor. Přemístila jsem se tam a začala velkým starým klepadlem bouchat na dveře. Otevřela Narcissa a vyděsila se, když jsem na ni spustila.
,,Musíme něco udělat, opravdu musíme, protože je to vážnější, než jsem si myslela. Pansy ji má úplně omotanou kolem prstu," řekla jsem a ona ustoupila, abych mohla vstoupit dovnitř.
,,Ano, to my víme, přišla jsi nám říct něco nového?" Pozvedla obočí.
,,Nám?" Pohlédla jsem na ni nechápavě, ale pak jsem si všimla Teda v obývacím pokoji. ,,Ach... ahoj Tede," pozdravila jsem ho. On s námi nikdy předtím na našich schůzkách nebyl.
,,Ahoj Hermiono," řekl a v jeho tváři bylo znát utrpení. Soucítila jsem s ním.
,,Copak se tady děje?" Zeptala jsem se a dívala se z jednoho na druhého.
,,Ted si jen přišel popovídat," řekla Narcissa a nalila mi čaj do šálku, který se tam pomocí accia objevil.
,,Dromeda si dnes přišla domů pro poslední věci. Myslela si, že budu v práci, ale já měl den volna, nebylo mi dobře. Potkali jsme se tam a já se pokusil si s ní o tom všem promluvit a vymluvit jí to. Nedopadlo to dobře," povzdychl si.
Konejšivě jsem na něj pohlédla a promluvila. ,,Byla jsem s ní dnes taky."
,,A řekla ti, proč mě nechala?" Zeptal se. ,,Protože mi to jaksi nevysvětlila."
Pohlédla jsem na Narcissu a poté na Teda. Zasloužil si upřímnost, musela jsem mu to říct. ,,Prý už jsi nebyl tolik pozorný jako kdysi, byl jsi více v práci než s ní a když jsi přišel domů, byl jsi jen unavený."
,,Ach... proto?"
,,Co řekla tobě?" Zeptala se ho Narcissa.
,,Jen, že už to nefungovalo jako předtím. Kdybych tohle věděl. Měl jsem své důvody, proč jsem tolik pracoval. Andromeda vždy říkala, jak moc by chtěla domeček u moře, někde v teple, aby tam mohla trávit chvíle, až Dora vyletí z hnízda. Ale nemohli jsme si to dovolit. Chtěl jsem jí to dopřát, mělo to být překvapení," řekl a sklopil zrak. Bylo mi ho najednou tolik líto a Andromedě jsem měla chuť nafackovat. Ta ironie toho všeho mě dopalovala.
,,Nemyslíš si, že bys jí to měl říct?" Zeptala se Narcissa.
,,Ne, už je pozdě," odpověděl rezignovaně. ,,Ani by mi to nevěřila, myslela by si, že je to jen další zoufalý tah, jak ji získat zpátky."
Měl pravdu, nejspíše by to tak vyznělo. Navíc Andromeda byla ztracená jako po nápoji lásky. Nenechala si domluvit.
,,V sobotu pořádám tady na manoru ples, brzy vám přijdou pozvánky, tak tam buďte," oznámila nám po chvíli Narcissa.
,,Je vhodná doba?" Pozvedla jsem obočí.
,,Na ples? Prosím tě, vždy je vhodná doba na ples," ušklíbla se a upila čaje.
,,Chystáš něco?" Zeptala jsem se, jako odpovědi jsem se však dočkala jen potutelného úsměvu.
V sobotu jsem se nachystala. Doprovod mi opět dělal Harry, kterého jsem do toho všeho znovu zatáhla, i když nechtíc. Ted nepřišel, jako důvod uvedl, že by nezvládl vidět Andromedu a Pansy spolu a já to chápala. Potřeboval teď hlavně rozptýlení od ní, ne, aby ji měl ještě na očích. Ples se konal v hlavním salónu Malfoy Manor a byla tam snad stovka lidí, většinou čistokrevná společnost. Očima jsem vyhledala Narcissu a ta mi přikývla na pozdrav. Měly jsme stanovený plán a obě jsme doufaly, že vyjde. Andromeda nechtěla vidět, jaká Pansy doopravdy byla, musely jsme jí to tedy ukázat. Řekla jsem o tom plánu i Harrymu a shodli jsme se na to, že to byla jediná možnost, jak Andromedě odhalit pravdu.
Narcissa napsala tajný vzkaz Pansy, že s ní chce mluvit o samotě v malém salónku a také, aby si to nechala pro sebe a neříkala o tom Andromedě. Pohlédla na mne, když s ní odcházela. Já s Harrym jsme se ihned vydali za Andromedou.
,,Ahoj Andie," usmál se Harry, objal ji a dal jí pusu na tvář.
,,Ach, Harry, ráda tě vidím," řekla. ,,A tebe taky, Hermiono," dodala a pousmála se. V tom okamžiku jsem byla vděčná, že jsem Harryho vzala, protože bylo vidět, že mi stále neodpustila, co jsem řekla na naší poslední schůzce.
,,Kde máš Pansy?" Zeptala jsem se.
,,Šla na toaletu," odpověděla Andromeda.
,,Zvláštní, já ji totiž viděla odcházet někam s Narcissou," řekla jsem jen tak mimochodem a Andy se zamračila. Pohlédla na Harryho, který přikývl.
,,Hmm," zamyslela se. ,,A kam šly?"
,,Myslím, že jsem je viděla zacházet do malého salónku tady vedle. A podezřele se rozhlížely, zda se někdo nedívá," pokrčila jsem rameny.
Andromeda nic neřekla, jen se usmála a omluvila se. Pohlédla jsem na Harryho a ten zase na mě. Chvíli jsme počkali a poté se vydali za Andromedou. Tam, kde jsme se zastavili, jsme viděli, jak stojí za pootevřenými dveřmi salónku. Nemohli jsme blíže, viděla by nás. Teď už to bylo jen a jen na Narcisse.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama