Část čtvrtá

31. května 2018 v 20:15 | Stázka |  Povídka: One Step Back
,,Líbí se ti ples, Pansy?" Zeptala se Cissy.
,,Ovšem, Blackovi měli vždy vkus. Nejen na plesy," odpověděla Pansy a prsty přejela po sošce pegase, která tam stála. Poté se otočila na Narcissu. ,,Chtěla jsi se mnou o něčem mluvit?" Zeptala se a laškovně upila ze své sklenice víno.
,,Chtěla," odpověděla a posadila se. Pokynula Pansy, aby se posadila vedle ní. Rozparek na šatech Narcisse odhaloval stehno a končil v místech, kde začínala představivost. ,,Žárlím," řekla najednou.
,,Žárlíš?" Pozvedla Pansy obočí.
,,Ano. Na Andromedu," řekla a povzdychla si. ,,Od toho večera u nás, na Malfoy Manor, jsem na tebe nemohla přestat myslet. Bála jsem se toho, co si ostatní pomyslí, ale teď, když jsi s Andromedou, už vím, o co jsem přišla," posunula se k ní o něco blíže.
,,Jak jsi řekla, jsem teď s Andromedou," odpověděla Pansy a na tváři jí hrál svůdný úsměv.
,,Ale proč s ní? Je to nějaká pomsta na mou osobu? Že jsem tě odmítla? Proč mne tolik trápíš, Pansy? Proč i teď, když jsem se ti otevřela a přiznala ti své pocity?"
,,Možná mne jen baví tě trápit," ušklíbla se Pansy. ,,A možná Andromedu doopravdy miluji."
Narcissa se rozesmála. ,,To ti nevěřím ani na okamžik. Co ti může dát ona? Taková chudinka, kterou rodina vypálila z gobelínu. Ona už není Blacková, Pansy, já ano," řekla a položila jí ruku na stehno. ,,A já vím, jak moc tě vzrušuje naše jméno," začala jí rukou pomalu zajíždět pod šaty a výš a výš nahoru. Pansy si skousla ret.
,,Co ode mě chceš?" Zašeptala.
,,Není to jasné? Chci tebe, celou. Chci tě zahrnout luxusem, chci ti dát své jméno," řekla a Pansy překvapeně zamrkala.
,,Budu... Blacková?"
,,Ano... jen mě polib. Polib mě a jsem tvá, polib mě, protože už to nevydržím," zasténala Narcissa a Pansy se k ní naklonila. Jejich rty se spojily před zrakem Andromedy, která už v tom okamžiku stála mezi dveřmi a po tvářích jí stékaly slzy.
,,Takže jsi se mnou byla jen pro mé jméno? Jen proto, že ti Narcissa dala košem?" Promluvila a Pansy sebou trhla. Šokovaně na Andromedu hleděla.
,,Andy... já... vysvětlím to," začala koktat a postavila se, šla až k ní.
,,Opustíš mě kvůli ní?" Dívala se na ni Andromeda zraněně.
Pansy si povzdychla, pak se jí však výraz úplně změnil. ,,A co sis myslela? Že jsem s tebou pro tvé krásné oči? Ach ty jsi tak naivní, Andromedo," zakroutila hlavou. ,,Bylas má poslední možnost, zoufalá volba, nic víc. Poslouchat tvé žvásty o mudlovských šmejdech a jejich právech pořád dokola bylo už únavné," ušklíbla se. ,,Jsem ráda, že Cissy přišla k rozumu, budeme se k sobě hodit mnohem lépe," řekla, přešla k Narcisse a naklonila se k ní, ta však ustoupila a pohlédla na Andromedu.
,,Je mi líto, žes to musela vidět, vše si to vyslechnout, sestřičko, ale jiná možnost tady nebyla. Musely jsme ti s Hermionou ukázat, jaká Pansy doopravdy je, než by bylo pozdě to vůbec urovnat s Tedem. Trávil tolik času v práci ne proto, že by tě nemiloval, ale proto, že ti chtěl splnit sen, udělat tě šťastnou. On tě doopravdy miluje, ne tahle falešná zmije, která ani neví, co to slovo znamená," nakrčila nos a Pansy se na ni vyjeveně dívala.
,,Narcisso?" Zmohla se jen na to, Cissa ji však zpražila pohledem. ,,Odejdi a už se nevracej. Jestli ještě jednou zkřížíš cestu někomu z mé rodiny, udělám ti ze života peklo na zemi," řekla Narcissa a Pansy naštvaně a zahanbeně zároveň odešla. Cissy pohlédla znovu na Andromedu, která tam stála v šoku. Já s Harrym jsme už také stáli mezi dveřmi a já přistoupila k Andromedě a objala ji, odstrčila mne však a pohlédla na mne pohledem plným nenávisti a opovržení.
,,Tys to prostě nemohla nechat plavat, že ne? Tys prostě musela," plakala. ,,Už tě nikdy nechci vidět," řekla a odešla pryč. Pohlédla jsem na Narcissu vyděšeně, ta mi však položila ruku na rameno.
,,Dej jí čas, dostane se z toho," pousmála se a já přikývla, její slova mne ale vůbec neutěšila. Ten večer jsem však slavila obrovskou osobní výhru. Ted a Andromeda dostali novou šanci.
Uběhlo několik týdnů a Andromeda se mnou stále nekomunikovala. Neodpověděla na žádnou z mých sov, dokonce ani Narcisse. Od Teda jsme však věděly, že bydlela v pokoji U Tří košťat a že s Tedem se pomalu začala usmiřovat. Dokonce už jednu noc strávila doma, i když své věci tam stále neměla. Bylo to dobré znamení a já věděla, že se blýskalo na lepší časy. Byla jsem si jistá, že Andromeda jednoho dne pochopí, že jsme to udělaly pro její dobro a že to bude snad dříve, než později.
Bylo to později, mnohem později a kdyby vše nevzal do rukou Ted, nejspíše by s námi nepromluvila nikdy. Pozval nás jednou o víkendu na oběd, měly jsme být s Narcissou takové malé překvapení. Když nás uviděla vystoupit z krbu, zamračila se.
,,Co má tohle znamenat?" Zeptala se Teda.
,,Uklidni se, Dromedko, myslím, že je načase zakopat válečnou sekeru," řekl a pokynul nám, abychom se posadily. ,,Hned budu zpátky," odešel do kuchyně.
,,Ahoj Andy," pousmála jsem se, Andromeda si však povzdychla.
,,Tohle mi není příjemné," řekla upřímně.
,,Co konkrétně ti není příjemné, Andromedo?" Pozvedla Narcissa obočí. ,,Že jsme se ti snažily pomoct a tys nás takto odřízla? Ale proč se divím, to je totiž to, co ty umíš nejlépe. Opustit ty, kteří tě nejvíce milují. Nejprve mě pro Teda, utekla jsi s ním a nechala mě tady se zlomeným srdcem, přestala jsi mi odpovídat na sovy a-"
,,Chtěla jsem tě chránit, před otcem, nemohla jsem dovolit, aby ti ublížil za to, že se mnou komunikuješ, s krvezrádkyní."
Narcissa se rozesmála. ,,Co jsou to za pitomé žvásty?! Utekla jsi v pátém ročníku, ale stále jsme se viděly v Bradavicích, stále jsme spolu měly pokoj, stále jsme byly sestry a já tě sakra milovala, podporovala v tom, co jsi chtěla a nezdálo se tehdy, že bys brala nějaký ohled na našeho otce. Až o dva roky později jsi se mnou zpřetrhala kontakty! I když jsem chodila do Bradavic ty poslední dva roky, kde na mě nemohl, neodpověděla jsi. Ani když jsem vyšla a byla daleko od něj, neobtěžovala ses odpovědět ani na jednu pitomou sovu, tak mi tady laskavě neříkej něco o tom, že jsi mě chtěla chránit, protože to tak nebylo!" Zrychleně dýchala a Andromeda nic neřekla, vypadalo to, že se neodvážila vůbec se jí podívat do očí. ,,A pak opustíš Teda... a teď znovu mě? Zase mě odřízneš? Jak se opovažuješ? Pořád se vracíme zpátky k tobě, protože tě milujeme, ty náno pitomá!"
,,Už se to nese," pousmál se Ted, když však uviděl to napětí v místnosti, zarazil se. ,,Ouu... stalo se něco?"
,,Nic, Tede, to je v pořádku," řekla Cissy. ,,Voní to hezky, copak to je?" Usmála se.
,,Domácí čína," pousmál se a já se při pohledu na ten roztékající se sýr olízla.
U jídla panovalo ticho. Andromeda měla ve tváři provinilý výraz a já se neodvážila nic říct. Nakonec první promluvil Ted.
,,Jdu dnes navštívit své rodiče," řekl. ,,Napadlo mě, že byste tady mohly zůstat na noc a o všem si pořádně promluvit," Andromeda sebou ošila, avšak nic neřekla, když Narcissa nadšeně souhlasila.
Ted odešel a my tři jsme seděly v obývacím pokoji a popíjely víno. Většinu konverzace vedly Andromeda s Narcissou a já si připadala tak trochu navíc. Omluvila jsem se a šla si dát vanu, do které jsem se ponořila a povzdychla si. Víno mi vlezlo do hlavy, cítila jsem se malátná a unavená. Dolehla na mě tíha posledních měsíců a rozplakala jsem se. Říkala jsem sama sobě, že nemám důvod plakat, že jsem dokázala vše, co jsem chtěla, že bylo vše tak, jak mělo být. Andromeda byla šťastná s Tedem, vyhráli jsme i přes tu malou změnu válku a vztah Andromedy s Narcissou se teď měl snad urovnat taky. A přesto jsem šťastná nebyla. Chyběla mi má Andy, její polibky, její doteky, její láska. Věděla jsem, že i kdybych si to rozmyslela a chtěla se k ní vrátit zpátky, nebylo kam. Tím, že jsem se vrátila v čase a vytvořila jinou budoucnost, tím jsem tu svou vymazala. Neexistovala, moje Andy už nebyla moje, patřila Tedovi a to mě tolik bolelo. Ležela jsem tam ve vaně a slzy mi z očí tekly proudem, když vtom jsme uslyšela zaklepání na dveře.
,,Smím?" Zeptala se Andromeda, nečekala ani na vyzvání a vstoupila. Rychle jsem si utřela slzy a odkašlala si. ,,Narcissa usnula na gauči," uchechtla se a posadila se k vaně, svou skleničku měla stále v ruce. Když si však všimla mých uplakaných očí, zarazila se. ,,Co se děje?" Zeptala se a pohlédla na mě starostlivě. Nevím, co se ve mně v tom okamžiku zlomilo, zda to způsobila její starostlivost či pouhá její přítomnost, ale rozplakala jsem se ještě víc a nešlo to zastavit. ,,Ach Hermiono," řekla, natáhla se pro osušku a pomohla mi z vany. Když jsem ji kolem sebe omotala a vystoupila z vany, nedokázala jsem ani udržet rovnováhu a Andromeda mě musela podepřít. Nebylo to vínem, bylo to něčím jiným, tím jsem si byla jistá. Objala mě, já se k ní přitiskla a nasála její vůní. Její halenka prosakovala mými hořkými slzami a já na okamžik opět pocítila lásku oné ženy, která mne držela v náručí.
,,Chybíš mi, tak moc mi chybíš," hlesla jsem a věděla, že jí to musí připadat zvláštní, protože takový vztah jsme spolu zase neměly. ,,Kdybys tak tušila, kdybych ti to tak mohla všechno říct," chtěla jsem mlčet, ale to víno tomu nepomáhalo.
,,Co všechno? Co se děje?" Trochu ode mě odstoupila a pohlédla mi do mých uslzených očí. Dívala jsem se na ni ztrápeným pohledem, byla tak blízko. Pohled mi sjel na její rty a já přestala přemýšlet. Neměla jsem sílu od ní odstoupit, její rty pro mne byly jako magnet, jako jablko z ráje, které jsem musela ochutnat a znovu pocítit to sladké opojení prvotního hříchu. Naklonila jsem se k ní a políbila ji. Její rty byly přesně takové, jak jsem si je pamatovala, hebké, plné a jako studna pro mou žíznící, vyprahlou osobu.
,,Hermiono...," vytřeštila oči, když jsem se od ní odtáhla. Já nic neřekla, jen jsem se na ni dívala a toužila po tom ji líbat všude, na každičkém kousku jejího těla. Myslela jsem, že budu silná, ale nedokázala jsem to. ,,Proč?"
,,Protože to tak mělo být," odpověděla jsem. ,,Ale už to tak není."
Nerozuměla tomu, co říkám, v jejím pohledu byl vidět obrovský otazník. ,,Chci slyšet pravdu," řekla nakonec. ,,Tvé chování celou tu dobu... něco se stalo, že ano? Něco, co se stát nemělo. Cítím to všude kolem sebe."
Přikývla jsem. ,,Jak dobrá jsi v nitrozpytu?" Zeptala jsem se. Nedokázala jsem to před ní už nadále tajit, chtěla jsem, aby to všechno viděla, Ted žil, toho jsem dosáhla, ale uvnitř jsem cítila, že musí vědět celou pravdu. Neměla jsem právo to jí to tajit.
Místo odpovědi jsem ucítila, jak mi vešla opatrně do hlavy. Všechny vzpomínky jsem jí otevřela. Od začátku, kdy přišla o Teda, o dceru, přes naše společné chvilky, až po naši poslední noc a můj odchod.
,,Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se jí, když skončila, ale viděla jsem, že nebyla. Slzy jí tekly proudem a musela se posadit. Po chvíli na mne pohlédla.
,,Cítila jsem to, tu bolest ze ztráty Teda, Dory, i tu lásku, kterou jsem k tobě chovala," zamračila se. ,,Nemělas právo mi to vzít, měnit něco, co se stalo," dívala se na mě přísným pohledem. Takovou reakci jsem nečekala. ,,Uvědomuješ si, jak moc jsem tě milovala? A ty jsi se mě ani nezeptala, zda to tak chci?"
,,A nechtělas snad?"
,,Není na to už trochu pozdě se ptát? Jsem ti vděčná, žes mi vrátila mou dceru i manžela. Jsem šťastná, že jsou tady, ale Hermiono, jsou věci, které změnit jen tak nemůžeš. Nemůžeš si hrát s osudy ostatních lidí a myslet si, že nepocítíš následky."
,,Já už jsem si následky vybrala i s úroky," zvedla jsem hlavu. ,,Přišla jsem o to, co jsem v životě milovala nejvíce. O tebe a o Teddyho."
Andromeda si povzdychla. ,,Já se bojím, že tohle není konec. Nemyslím si, že je tak jednoduché přemoci osud či smrt," věnovala mi starostlivý pohled, konejšivě mě pohladila po vlasech a odešla. Mně se však její slova vryla do paměti a nemohla jsem na ně přestat myslet. Ach Andromedo, jakou jsi tehdy měla pravdu...
Osud opravdu přemoci nemůžeme, přesvědčila jsem se o tom o několik měsíců později a to, čím si Andromeda musela znovu kvůli mně projít, mi trhalo srdce. Přála jsem si, abych ji tomu nemusela vystavit podruhé. Ted Tonks zemřel na selhání srdce, Andromeda se ráno probudila vedle něj a on nedýchal. Vyčítala jsem si to, tak moc, že tohle musela zažít. Bylo to mnohem horší, když jej sama našla, než když jí to pouze přišli oznámit. Nymphadora byla zabita jedním Smrtijedem na útěku a ten samý poté zabil i Remuse, když ji chtěl pomstít.
Andromeda si chtěla se mnou o všem promluvit, myslela jsem, že mě bude nenávidět, ale ona pociťovala větší potřebu být v mé přítomnosti, než ke mně cítit zášť. Byly jsme zase na začátku, ona plná bolesti a já plná výčitek za to, co jsem provedla. Chtěla jsem to vzít zpátky, ale nemohla jsem. Slíbila jsem jí, že už nikdy neudělám podobnou hloupost. Náš vztah byl křehký, pomalu jsme opět začaly objevovat jedna druhou, byly tam pro sebe a pro malého Teddyho.
,,Tolik mě to mrzí," řekla jsem jednoho večera, když jsem seděla na okraji její postele. Strávila jsem s nimi další z těch krásných dní, po kterých jsem se však musela vrátit zpátky domů, do své chladné postele, ve které jsem se cítila tak sama a sžíraly mne výčitky a smutek. Pohladila jsem ji po vlasech a chystala se vstát, ona mne však chytila za ruku.
,,Zůstaň," pohlédla na mne s prosbou v očích. ,,Nechci tady být sama se svými myšlenkami."
Přikývla jsem a lehla si k ní pod peřinu, ona se ke mně schoulila a já ji objala a hladila. ,,Zůstanu s tebou navždy," zašeptala jsem.
,,Slibuješ?" Pohlédla mi do očí.
,,Slibuji," řekla jsem, dala jí pusu do vlasů a věděla, že nám začíná nová společná kapitola a já udělám vše, co bude v mých silách, aby tentokrát měl náš příběh šťastný konec.
~
Křivonožka se rozhlédl kolem sebe a když se ujistil, že je sám, vytáhl z jedné ze starých bot zlatý řetízek. Vzal ho do tlamy a začal za něj tahat. Rozběhl se dírou ve dveřích do zahrady, kde se zastavil u jednoho ze stromů a začal tlapkami vykopávat jamku. Znovu se rozhlédl a když nikoho nikde neviděl, předmět pustil do jamky a tlapkami ji opět zahrabal. Poté se protáhl, olízl si čumák a vrátil se zpátky do domu, kde vyčkával svou paničku, až mu nachystá snídani.
~
Hlasujte prosím v anketě =o)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Párujete teď s Hermionou spíše Andromedu nebo Narcissu?

Andromedu
Narcissu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama