6. Časový tunel

19. května 2018 v 18:57 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ It is in vain to say human beings ought to be satisfied with tranquility: they must have action; they will make it if they cannot find it. ~
- Charlotte Brontë
Ted Tonks ležel na zemi a rozhlížel se. Byl v jakési laboratoři nebo to tak alespoň vypadalo. Sáhl po své hůlce, kterou měl v kapse a oddychl si, když ji tam našel. Chtěl se postavit, avšak uslyšel hlas. Schoval se proto za jakousi skříň a doufal, že jej nikdo neobjeví.
,,Qué pasa?"* Uslyšel a svraštil čelo. Napadlo ho, že musel být někde ve Španělsku nebo Latinské Americe.
,,Co se tady děje?!" Ozval se další muž, tentokrát jeho rodnou řečí. Dle tónu hlasu to vypadalo, že byl zmatený a trochu rozzlobený.
,,Otevřelo se to, portál se otevřel. Avšak tentokrát z druhé strany," dostalo se mu odpovědi.
,,Cože? Z druhé strany? Ale to není možné!" Zamračil se.
,,A to není ta nejhorší věc," poznamenal další muž.
,,Co se stalo?"
,,Prošla přes něj jakási žena," odpověděl opatrně.
,,Jaká žena?" Hněv a obavy v jeho hlase se stupňovaly.
,,To nevíme, neviděli jsme jí do tváře. Proběhla kolem nás a vypařila se."
,,Co prosím? Nějaká žena, která prošla portálem se vypařila? Děláte si ze mě legraci?!"
,,Obávám se, že ne."
,,Musíme to tady prohledat a najít ji. Nemohla se dostat daleko," řekl a všichni tři opustili místnost.
Ted, který byl stále schovaný za skříní se opatrně postavil, aby zjistil, zda byl sám. Když byl vzduch čistý, rozhlédl se. Povzdychl si, když jeho pohled spočinul na plášti, ale byla to jediná možnost, jak se odsud nepozorovaně dostat, jak splynout. Neváhal a plášť si oblékl. Byl mu trochu velký, sám neměřil víc, než metr sedmdesát a tak si musel zahnout rukávy. Opatrně vyšel z místnosti, ruku měl připravenou na své hůlce a rozešel se první chodbou. Nevěděl, kam vedla, avšak musel najít východ a přemístit se zpátky do Londýna. Bylo mu jasné, že tady bude nastraženo ochranné kouzlo proti přemisťování.
Došel až do prosklené místnosti, za kterou byl les. Vzal za kliku, avšak bylo zamčeno. Vytáhl hůlku a vyřkl kouzlo. Dveře cvakly a Ted prošel až do lesa. Zrychlil krok, chtěl být co nejrychleji pryč. Jakmile došel dostatečně daleko, zkusil se přemístit. Avšak nic. Nechápal to. Rozhlédl se a všiml si něčeho zvláštního. Bylo zde až moc tvorů a ne ledajakých, kouzelnických. Šel dál a rozhlížel se, stále připravený, kdyby se něco pokazilo. Došel až k jezeru a vtom mu spadla brada. Z vody se na něj totiž dívala mořská panna.
,,Merline, tohle je jako naše útočiště v Londýně," hlesl.
,,Našli jste ji?" Uslyšel najednou hlas a schoval se za nejbližší strom.
,,Ne, nikde není, jako kdyby se vypařila."
,,Šéfe!" Uslyšel další hlas. Někdo k nim právě doběhl, stále byl udýchaný, jeho hlas zněl urgentně. ,,Morganina kniha je pryč."
,,COŽE?! Tohle nemůže být pravda! Najděte ji, najděte tu ženu a to HNED!" Křičel.
Ted Tonk sebou ošil. Tak přece ji dostala, pomyslel si a po chvíli se rozešel zpátky k laboratoři, ze které přišel. Doufal, že ji ještě dožene. Bylo však už pozdě. Nebylo možné se tam nepozorovaně dostat přes tu vekou spoustu lidí. Napadlo ho, že se možná nevrátila zpátky ani ona a že jediné místo, kam by mohla jít, bylo útočiště v Londýně. Ale nejprve musel znovu vidět ji, živou a zdravou. Svou Andromedu. Jeho kroky směřovaly právě k ní.
~ ~ ~
Hermiona seděla ve své kanceláři a vyplňovala objednávky na jídlo pro jejich svěřence. Tuto kancelářskou práci nenáviděla, nedokázala se soustředit. Ano, ráda seděla nad knížkami a učila se nové věci, ale účetnictví a žádosti nebyly zrovna jejím šálkem čaje. Potřebovala akci. Od honby za viteály se nedokázala dlouho soustředit na jednu věc a ač si to možná úplně nepřiznávala, potřebovala také jisté nebezpečí a záhadu, kterou by mohla vyřešit.
Ošila sebou, když otevřeným oknem přiletěla sova s dopisem. Tu pečeť poznávala. Držela obálku v ruce a jen tak se na ni dívala, ruce se jí třásly, protože se bála zprávy, která ji čekala. Tušila, co se děje, ale snažila se oddálit co nejvíce ten moment, kdy to uvidí černé na bílém. Povzdychla si a obálku nakonec otevřela.
Vážená slečno Grangerová,
píšeme vám za účelem povolání zpátky do útočiště v Peru. Časový tunel byl znovu otevřen. Přijeďte prosím ještě dnes.
Lorenzo Velazquez,
vedoucí útočiště v Peru
Hermiona zalapala po dechu. Věděla, že pokud by portál otevřeli oni, nevolali by ji zpátky. Muselo to být vážné. Postavila se a šla se omluvit Henrymu, že jí nebylo dobře a potřebovala by jít domů. Ve skutečnosti se přemístila do Peru.
Narcissa si řekla, že vezme malou a půjdou společně navštívit Henryho a Hermionu v útočišti a poptat se na to, co se děje a jak se jim tam bez ní daří. První, koho navštívila, byla Hermiona. Zaklepala a vešla, Hermiona tam však nebyla. Řekla si, že na ni chvíli počká, protože to vypadalo, že její práce na stole je rozdělaná. Posadila se tulila si malou, když vtom její pohled zachytil kus pergamenu ležící na stole. Zvědavost jí nedala a nakoukla. Jakmile dopis přečetla, zarazila se. Nikdy neslyšela o tom, že by se útočiště zabývalo také časovými tunely. Rozhodla se proto, že se Hermiony zeptá, když však procházela útočiště, našla jen Henryho.
,,Ahoj, neviděl jsi Hermionu?" Zeptala se a Henry se doširoka usmál na malou.
,,Šla domů, prý jí bylo nevolno," řekl a pohladil malou po tvářičce.
,,Dobře, půjdu se pak na ni podívat, zda něco nepotřebuje," řekla, ale věděla, že Hermionu doma nenajde. Pokud se vymluvila na nevolnost, byla už dávno pryč. Narcissa navštívila Andromedu a poprosila ji, zda by jí malou nepohlídala, měla v plánu přemístit se za Hermionou do Peru, protože věděla, že se děje něco, o čem jí Hermiona neřekla a co její zmijozelská povaha nedokázala jen tak nechat být.
~ ~ ~
Ted Tonks se přemístil k lesu nedaleko domů, ve kterém bydleli s Andromedou a jejich dcerou. Dům byl stejný, jako si ho pamatoval. Pomalým krokem šel k domu a zastavil se u okna, kterým bylo vidět do obývacího pokoje. Andromeda tam seděla na koberci a hrála si s malým chlapcem, kterého Ted nikdy předtím neviděl. Píchlo ho u srdce. Jeho Andromeda byla po smrti a vidět ji znovu, živou a zdravou, mu vehnalo slzy do očí. Andromeda se zvedla, protože se místností rozlehl dětský pláč. Šla k postýlce a vytáhla z něj malé miminko. Teda napadlo, že to nejspíše budou její vnoučata, děti Nymfadory a přemýšlel, zda tady Nym stále žila. Rád by je viděl obě, mluvil s nimi, ale nevěděl, jaká byla situace a neměl odvahu jen tak zazvonit na dveře. Andromeda seděla s dítětem na gauči a chovala ho v náručí. Teddy si však muže za oknem všiml, usmál se a zamával mu. Andromeda se otočila k oknu a Ted uskočil stranou, shodil však květináč.
,,Počkej chvilku tady, Teddíčku," řekla Andy, dala malou do postýlky a vytáhla hůlku. Pomalu a obezřetně se šla podívat ven, kdo byl u jejího okna, nikoho tam však nenašla. Rozhlédla se, ale stále nikoho neviděla. Dům raději zabezpečila kouzly a vrátila se dovnitř.
Ted Tonks stál u lesa, schovaný za stromem a povzdychl si. Tolik toužil ji obejmou a políbit, ale věděl, že nemůže. Nepatřil sem. Znovu se přemístil do Londýna, aby našel svou přítelkyni dříve, než udělá něco, čeho bude litovat.
~ ~ ~
Narcissa se přemístila k útočišti v Peru a ušklíbla se nad strmou cestou dolů, která jí a jejím podpatkům dala před rokem pořádně zabrat. Tentokrát si naštěstí vzala pohodlnější obuv, kalhoty a tílko. Na toto oblečení si za toho téměř půl roku, co byla malá na světě, zvykla, protože s dítětem nebyl čas se šlechtit každý den. Stále to byla dáma, upravená, avšak mnohem ležérnější. Pokud však šla někam ven, své klasické šaty si oblékla a právě za takové dny byla vděčná nejvíce.
Sešla dolů a dva kouzelníci u vstupu ji zastavili. Ukázala jim však průkazku, že pracuje pro útočiště a tak ji nechali projít. Jeden z nich ji odvedl do jedné z laboratoří, kde měla počkat na Hermionu, až skončí schůze. Dovnitř ji pustit nemohli, protože se tam řešilo něco, co bylo nad úroveň jejího stupně prověření.
Hermiona vyšla asi po hodině a když Narcissu spatřila, zarazila se. ,,Co ty tady?" Zeptala se nevěřícně.
,,Přišla jsem za tebou, abych se tě zeptala, co má co dělat časový tunel s útočištěm," dívala se na ni s pozvednutým obočím.
Hermiona v hlavě zaklela, protože jí došlo, jak lehkomyslná byla, když nechala dopis, sic neúmyslně, jen tak ležet na stole, rychle však zareagovala. ,,Ty mi čteš mou osobní korespondenci?" Zamračila se.
,,Ne tak docela. Byla jsem tě navštívit a ten dopis ležel jen tak na stole, otevřený, mezi ostatními papíry, mohl si jej přečíst kdokoli," odpověděla na svou obranu. ,,Ale to nemění nic na faktu, žes mi lhala," založila si ruce.
Hermiona si povzdechla. ,,Já ti nelhala, jen jsem nemohla říct pravdu, to je něco jiného."
,,Hráli jste si tady s časem, že ano? A něco se pokazilo, takže hádám, že to, co sem proniklo, se týká nás všech. Mám právo znát pravdu, Hermiono. Pokud je má rodina v nebezpečí, cítím povinnost s tím něco udělat. Nechci jen tak sedět na zadku a obzvláště teď, když vím, že se něco děje."
,,Cissy, já...," zakroutila hlavou a rozhlédla se. ,,Fajn," řekla, chytila ji za zápěstí a vtáhla ji do jedné z místností, která byla prázdná. Zavřela za nimi dveře a pohlédla na ni. Výčitky, které pociťovala od té doby, co se vrátila, jí moc nepomáhaly k tomu, aby mlčela či lhala. Věděla však, že jí může věřit stejně tak, jako ona věřila před rokem jí, když jí o útočišti vůbec řekla a dovolila jí jim pomoci. ,,Víš, proč zemřela Amaranta?" Začala.
,,Ve výbuchu, obětovala se pro své svěřence," odpověděla Cissa, Hermiona však zakroutila hlavou.
,,Zemřela by i tak. Byla nemocná. Její orgány selhávaly jeden po druhém, zpomalovala to, avšak věděla, že nakonec boj prohraje. Experimentovala s časem. Hledala způsob, jak cestovat nejen v čase, ale také z jedné paralelní reality do druhé. Mohla projít například z tohoto roku v naší realitě do minulosti v realitě jiné a podobně. Vymyslela na to přístroj, který pokud by padl do nesprávných rukou, mohl by způsobit obrovské škody."
,,Například přivést zpátky pána zla," řekla Narcissa a Hermiona přikývla.
,,Amaranta svůj přístroj neustále zdokonalovala, až dokázala eliminovat negativní účinky na zdraví. Dá se tomu předejít, ale ne to léčit následně a proto také zemřela. Z její práce se stal projekt Tiempopuerta."
,,Něco jako časový průchod?" Pozvedla obočí.
,,Ano," odpověděla Hermiona. ,,Měla tým nejtalentovanějších vědců, kteří se nebáli nahlédnout až za hranice dosud nepoznaného. Oslovili mne také a já souhlasila. Viděla jsem to jako výzvu, jako něco, co jsem v tu chvíli nemohla odmítnout. Jednak jsem potřebovala odjet pryč a jednak mi to otevíralo nové obzory k poznání. Zkoumala jsem čas a pochopila jeho podstatu. Dříve už jsem s časem měla zkušenosti, když jsem ve třetím ročníku používala obraceč, abych stihla všechny hodiny, tohle bylo však úplně něco jiného, bylo to na vyšší úrovni."
,,A povedlo se ti někdy vidět jinou realitu?" Zeptala se.
Hermiona však zakroutila hlavou. ,,Ne, nikdy jsme časový tunel nedokázali udržet tak dlouho stabilní na to, abychom prozkoumali jiné světy. Pokročili jsme, stále jsme však nevyřešili, jak to udržet na dostatečně dlouhou dobu, abychom mohli projít. A navíc jsme nepřišli na to, jak se vrátit zpátky. Když rok práce uplynul, projekt se pozastavil a my se vrátili domů. Jenomže nedávno se stalo to, že se portál otevřel, avšak z druhé strany," řekla.
Narcissa překvapeně zamrkala. ,,Takže... někdo z jiné reality zkouší to samé co vy?" Zeptala se.
,,Ano... a úspěšně, bohužel. Nějaká žena pronikla sem k nám a zatím se nám ji nepodařilo najít. Co se však stalo je, že ukradla Morganinu knihu."
,,Cože? Tohle není dobré, Hermiono," dívala se na ni vyděšeně.
,,Ne, to není," řekla, když uslyšela ránu, která přicházela z laboratoře, kde experimentovali právě s časem. Obě sebou trhly a Hermiona se rozběhla k oné místnosti, Narcissa ji následovala. Zarazila se, obvykle zamčené dveře byly tentokrát pootevřené. Vytáhla svou hůlku a opatrně dveře otevřela. Viděla ženu v plášti s kápí, která stála u otevřeného portálu a nechápala, jak to dokázala udržet stabilní. Pohled jí sjel na věc, kterou držela v ruce. Byla to kniha. Než však stačila zareagovat, žena vstoupila do tunelu. Hermiona na nic nečekala a skočila za ní, stejně tak Narcissa. Tunel se však za nimi uzavřel a první věc, která Narcisse probleskla hlavou, byly Hermioniny slova. A navíc jsme nepřišli na to, jak se vrátit zpátky. A napadlo ji, že svou malou dceru už možná nikdy neuvidí.
~
* Qué pasa? = Co se děje?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama