2. Neskrývej své pocity (část první)

2. května 2018 v 13:48 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ First study; then approve; then love. ~
- Anne Brontë
Byl příjemný dubnový den, jeden z těch, kdy jsou teplé paprsky slunce cítit na pokožce a kdy si lehký vánek pohrává s listy stromů. Andromeda seděla na terase před domem a popíjela čaj. Přemýšlela o včerejším večeru. Tiberius odešel do své pracovny a vrátil se po půl hodině, aby se přivítal s Narcissou a aby všichni společně povečeřeli. Nedával na sobě před její sestrou nic znát, jeho předstíraný úsměv však Andromedu velmi trápil. Bála se o něj. Byl to stále ten pozorný muž, do kterého se zamilovala, avšak jeho mysl byla protkána smutkem a ona s tím nemohla nic udělat.
,,Dobré ráno," řekla, když uslyšela Tiberia v kuchyni. Velké skleněné dveře mezi kuchyní a terasou nechala otevřené.
,,Dobré, miláčku," pousmál se a šel ji políbit na dobré ráno.
,,Nachystala jsem ti na stůl snídani," řekla. ,,Jak jsi se vyspal?" Zeptala se, když se Tiberius i s talířem posadil vedle ní. Bylo po sedmé a Teddy stále ještě spal.
,,Děkuji, voní to skvěle," usmál se. ,,A spal jsem dobře, dnes mne neproháněly ani noční můry nebo si na to alespoň nepamatuji," odpověděl a dal si do pusy kousek slaniny. Andromeda věděla, jak slaninu miloval, napadlo ji, že má asi vkus na muže, kteří mají rádi slaninu, protože Ted ji miloval také a malý Teddy si pokaždé vzal nenápadně jednu z talíře a ačkoli ji ještě pořádně nedokázal rozkousat, alespoň ji požužlal. ,,A jak jsi se vyspala ty?"
,,Dobře, děkuji, jsem ráda, že jsem se vyhnula ranní kocovině," uchechtla se. Narcissa kojila, takže pít nemohla a Andromeda nechtěla pít sama a nechávat Teddyho na starost Tiberiovi.
,,Jednou to zase přijde, až děti budou větší a vy s Narcissou si budete vykládat historky z jejich dětství a s láskou vzpomínat na jejich přebalování," zachechtal se a Andromeda protočila panenky.
,,Můžeš Teddyho zkusit přebalit ty," škádlila ho. Teddy už sice většinu času chodil na nočník, ale stále měl plenu na noc a také pokud šli někam na delší procházku, jen pro jistotu.
,,Víš, že já s tím nemám nejmenší problém, Dromedko," řekl a dal si do úst smažené vajíčko. Andromeda přikývla a pohlédla před sebe. Neměl s tím problém, to Ted ano. Nedokázal přebalit malou Nymfadoru, aniž by se netvářil jako teta Walburga, když procházela kolem skupiny mudlorozených. Na okamžik ji přepadl sentiment, dala by cokoli za to, aby mohl Ted vidět svého vnuka vyrůstat. Pokaždé, když Teddy oslovil Tiberia dědo, mírně sebou ošila. Chyběl jí teď víc než kdy jindy. Myslela na něj častěji, protože cítila, jak se jí Tiberius vzdaluje.
,,Pojeďme na víkend pryč. Někam do přírody, jistě by nám to prospělo. Wellness někde v horách, co ty na to? Čerstvý vzduch, jen my dva spolu, daleko od toho všeho tady, Teddyho by nám pohlídali Harry s Ginny," vzala ho za ruku.
Tiberius vypadal, že se zamýšlí, nakonec však přikývl. ,,Dobře, proč ne, vlastně je to dobrý nápad. A v pátky mám hodiny jen dopoledne, takže bychom mohli vyrazit už po obědě a zůstat až do neděle."
,,Půjdu tedy poslat sovu Harrymu, zda mají tento víkend nějaké plány," řekla a postavila se. Cestou mu stiskla rameno a šla do obývacího pokoje, kde měla svou malou sovičku.
Drahý Harry,
myslíš, že by jsi mohl na tento víkend pohlídat Teddyho? Rádi bychom si s Tiberiem vyrazili na hory. Avšak nechci ti narušovat plány. Pokud tedy nějaké máš, přesuneme to na jindy.
Zdraví,
Andromeda
Odpověď přišla do půl hodiny. Teddy už byl vzhůru a Andromeda mu dala papání a trochu slaniny na cumlání. Malá sovička přistála s dopisem na stole před Teddym, Andromeda si vzala obálku a chlapec se snažil sovičku chytit do ruky, ta však uletěla pryč.
,,Teddy, nech ptáčka, to se nedělá," řekla a než dopis otevřela, nasypala sovičce trochu zrní a nalila vodu. Pak se posadila ke stolu, obálku otevřela a začala číst.
Milá Andromedo,
moc rádi si s Ginny Teddyho na víkend vezmeme, je nadšená, má malého moc ráda a já taky. Tak tedy v pátek.
S pozdravem,
Harry a Ginny
Andromeda se spokojeně pousmála na Teddyho. ,,V pátek půjdeš k Harrymu, těšíš se?" Teddy se zazubil a přikývl. ,,To jsem moc ráda," pohladila ho Andromeda po tvářičce. ,,Budeme pryč jen na víkend a pak si tě zase vezmeme domů. Ale neboj se, Harry se o tebe zatím hezky postará."
Tiberius přišel do kuchyně už oblečený a nachystaný do práce.
,,Pohlídají ho," usmála se Andy.
,,To je dobře," naklonil se k ní, aby ji políbil na rozloučenou. Teddymu pocuchal vlasy a chlapec se rozesmál, až poplival Andromedu míchanými vajíčky. Andy si povzdychla, ale uchechtla se taky.
,,Měj hezký den v práci, miláčku," řekla a utírala si ubrouskem vajíčka z halenky a obličeje.
,,A vy s Teddym buďte hodní," zazubil se na ně a prošel krbem.
~ ~ ~
Hermiona se ráno probudila a první, kdo jí přišel na mysl, byla Narcissa. Povzdychla si a zakroutila hlavou. Její svědomí jí neustále podstrkovalo, že neudělala správnou věc. Nasnídala se tedy, nachystala a než odešla do práce, tak poslala Narcisse sovu.
Milá Narcisso,
pokud bys chtěla, tak končím dnes okolo třetí v práci a pak jsem volná. Mohly bychom vzít malou do parku, dnes má být hezky a teplo.
- Hermiona
Hermiona již byla v práci, když jí přišla souhlasná odpověď.
Ve tři hodiny se proto rozloučila s Henrym a přemístila se k Narcisse před dům. Neměla stálou pracovní dobu, někdy chodila domů dříve, někdy později, podle toho, co Henry potřeboval. Catalina bydlela s Henrym v útočišti a spolu s nimi tam také žilo několik dalších pracovníků. Eddie, které bylo hloupé narušovat soukromí Andromedy a Tiberia a do Francie se jí zpátky nechtělo, zůstávala také většinu času v útočišti. U Andromedy měla však stále svůj pokoj a byla vítaná, kdykoli chtěla.
Hermiona zaklepala a po chvíli vyšla Narcissa a před sebou tlačila kočárek. Pomocí hůlky zamkla dům a vydaly se na cestu.
,,Před chvílí jsem malou nakojila, měla by tedy pár hodin vydržet," popichovala Narcissa Hermionu hned ze začátku. Té zrudly tváře a ošila sebou.
,,Tak jaký jsi měla den?" Zeptala se a Narcissa se pobaveně uchechtla nad její snahou změnit téma.
,,Náročný, je to šílené být na všechno takhle sama. Když se věnuji malé, nemám čas vůbec na sebe. Dokonce jsem se naučila osprchovat se a udělat ze sebe člověka do desíti minut," ušklíbla se. ,,Někdy máš pocit, že už jsi ji konečně uspala a chceš si dát horkou koupel, ale ona po pěti minutách začne opět plakat."
,,A v noci se ti daří se vyspat?" Zeptala se Hermiona.
,,Tu a tam. Dnes jsem se vyspala, neplakala, ale zato mi to vrátila přes den i s úroky, viď, ty moje malé štěstíčko?" Usmála se Cissa na malou a ta něco zamumlala a její oči teď směřovaly k Hermioně.
Když dojely k bráně parku, Hermiona se pousmála. ,,Tohle jsou Kensingtonské zahrady," řekla udiveně.
,,Ano, mám to tady ráda, ale pokud bys raději do Hyde parku, je to kousek," řekla, ale Hermiona zakroutila hlavou.
,,Je to tady nádherné, pojďme," řekla a společně vešly dovnitř. Procházely zahradami a v tichosti si užívaly tu nádhernou přírodu. Jakmile našly volnou odlehlejší lavičku, posadily se. ,,Je tady socha Petra Pana," řekla Hermiona.
,,Petra Pana? Kdo je to?" Zeptala se Cissa a pozvedla obočí.
,,Ty neznáš Petra Pana?" Dívala se na ni dívka pobaveně.
,,Ne, neznám," povzdychla si Narcissa netrpělivě. ,,Řekneš mi, kdo to je nebo si budeš ještě chvíli užívat, že je něco, co nevím?" Snažila se znít přísně, ale v jejím hlase byl znát pobavený podtón.
,,Je to mudlovská pohádka o chlapci, který nikdy nechtěl dospět a tak odešel do Země Nezemě," vysvětlila Hermiona.
,,Mudlovská pohádka, to bude možná důvod, proč to neznám," kroutila hlavou. ,,A povedlo se mu to? Nezestárnout?"
,,V původním příběhu se mu to povedlo," pousmála se. ,,Jako malá jsem chtěla být Wendy, jedna z postav, a odletět pryč, do Země Nezemě. Avšak když mi přišel dopis z Bradavic, věděla jsem, že mě čeká mnohem větší dobrodružství."
,,Byl to pro tebe šok?" Zeptala se Narcissa a vytáhla malou, která se k ní natahovala, z kočárku.
,,Ani nevím. Vždy jsem věděla, že jsem jiná. I rodiče tušili, že je se mnou něco jinak. Spíše jsme byli překvapeni, že existuje vůbec něco takového, jako je škola čar a kouzel. Když k nám přišla McGonagallová s dopisem, byla jsem šťastná. V šoku byli spíše máma s tátou, mysleli si, že utekla z nějakého ústavu i podle toho, co měla na sobě a chtěli jí pomoct," řekla pobaveně a Narcissa se rozesmála. ,,Nakonec jim ukázala, že to všechno je skutečné. Předvedla pár jednoduchých kouzel a rodiče se na to museli posadit. Myslím, že v tom okamžiku jim to všechno došlo a začalo to do sebe zapadat. To, jak jiná jsem byla a co všechno jsem dovedla. Přes léto jsem si sehnala všechny knížky do prvního ročníku a pročetla jsem si je dopředu, nechtěla jsem, aby mne cokoli překvapilo."
Narcissa zakroutila hlavou a tvářila se pobaveně. ,,Andromeda byla přesně taková. Přečetla každou knížku, která se jí dostala do ruky a uměla teorii ročník dopředu. To já s Bellatrix jsme se spíše soustředily na jiné věci, takové, které nás ve škole nenaučili. Trénovaly jsme na sobě nitrozpyt a nitrobranu, vymýšlely vlastní nová kouzla, až se to jednou zvrtlo. Bellatrix vymyslela jakousi kletbu, kterou použila proti mudlorozené dívce z Havraspáru. Byla tehdy v šestém ročníku a věřím, že kdyby nepocházela z tak vlivné rodiny, vyloučili by ji. Ta dívka si nesla doživotní následky. Tehdy jsem přinutila Bellatrix mi slíbit, že už žádné kletby, jen kouzla, která budou prospěšná a posunou nás někam dál. Samozřejmě, že to porušila. O rok později našla onu slavnou Morganinu knihu a věci se zvrtly. K tomu všemu její život ovlivňoval jistý muž, do kterého se zamilovala. Myslím, že obě víme, o kom je řeč," Hermiona přikývla. ,,Ale Bella nebyla ještě tehdy špatný člověk, naopak, byla velmi chytrá a nadaná čarodějka a kdyby nesešla na špatnou cestu, mohla udělat pro kouzelnický svět spoustu dobrých a velkých věcí. Měla z nás tří největší ambice."
,,Je těžko uvěřitelné, že mluvíš o té samé Bellatrix, kterou jsem poznala," otřepala se Hermiona a sáhla si na jizvu na zápěstí.
,,Bývala jiná. Vždy věřila v nadřazenost čisté krve, ale před Morganou a pánem zla to byla jen ambiciózní dívka, neznalá života a lehce ovlivnitelná."
,,Myslím, že víra v nadřazenost už o ní vypovídá sama o sobě opravdu hodně. A dobrota srdce to tedy není," zamračila se Hermiona.
,,Chápu, že někdo jako ty to pochopit nemů-"
,,Někdo jako já? Myslíš mudlovskou šmejdku?" Zvýšila Hermiona hlas.
,,Ne, tohle jsem říct vůbec nechtěla," ohradila se Narcissa. ,,Myslela jsem tím pouze, že jsi mudlorozená a proto její víru pochopit nemůžeš."
,,Takže jinými slovy to samé."
,,Neměla jsem v úmyslu tě urazit, ani bránit činy Bellatrix. Jen jsem ji znala i předtím, než se z ní stalo to, co se z ní stalo a stojím si za tím, že byla dobrým člověkem."
,,Myslíš, než se z ní stalo monstrum, které zabíjelo nevinné jen kvůli krvi? Nejsem si jistá, jak moc se osoba musí změnit, aby byla schopná něčeho takového. Spíše to v ní bylo vždy, jen tys to tehdy ještě neviděla, protože jsi na to zkrátka byla moc mladá," odsekla.
,,Hermiono," začala Narcissa poté, co se třikrát nadechla ,,já chápu, že ti má sestra ublížila, ale pokus se to vidět i z té nezaujaté strany. Nebývala taková, pouze byla vychovávána k jisté víře rodinou už odmalička."
,,To Andromeda taky a nestala se z ní masová vražedkyně s lebkou na předloktí," ušklíbla se.
,,Jenomže Andromeda potkala Teda a Bellatrix Voldemorta," řekla a v jejím výrazu bylo vidět, že překvapila sebe samu tím, že vyslovila jeho jméno. ,,Lidé, které máme v životě, ovlivňují naše myšlení a chování, pokud v ně vložíme absolutní důvěru. Já také věřila v čistotu krve, stejně tak Andromeda. Ona potkala Teda a já Anastázii. Jeden z nich byl mudlorozený a druhý čistokrevný, ale absolutně to pro něj nemělo žádnou váhu. Důvěra je jedna věc, avšak pokud se ještě navíc do takového člověka zamiluješ, změní to celou tvou podstatu. Věř mi, zažila jsem to."
Hermiona se trochu uklidnila. To, co Narcissa říkala, dávalo smysl. Ona sama, když byla zamilovaná do Bellatrix, téměř zradila své přátelé jen proto, že jí chtěla věřit a skoro i uvěřila. Pohlédla na Narcissu a přikývla. ,,Promiň, že jsem křičela," řekla a v jejím výrazu byl vidět záchvěv studu.
,,To nic, máš na to plné právo, vím, že má rodina ublížila tobě i dalším mudlorozeným a i když mne to doopravdy mrzí, nemohu to vrátit. Jen se soustředit na přítomnost a budoucnost. A ty bys měla taky, Hermiono, i když je to těžké."
,,Já vím, minulost nelze změnit," přikývla. ,,Navíc, svět je teď lepší, bez smrtijedů a Voldemorta. Ale mrzí mne, že na té dlouhé cestě odešlo tolik dobrých lidí."
,,To mne taky," řekla Narcissa a položila malou zpátky do kočárku. Projížděly se parkem ještě další hodinu, dokud Anastázie nezačala plakat.
,,Má hlad?" Zeptala se Hermiona a Narcissa se uchechtla.
,,To je možné. Nebo má plnou plenku. Měly bychom jít už domů, tady není kde ji přebalit," řekla a Hermiona přikývla.
,,Dobře. Nicméně byl to nádherný den, moc děkuji za skvělou společnost."
,,Pokud chceš, můžeš jít s námi. Nemusíš se bát, že budu malou před tebou kojit," na tváři se jí objevil potutelný úsměv a Hermiona zrudla.
,,Jo, tak jo, půjdu ráda," pípla a Narcissa se uchechtla.
,,Tak výborně."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama