Květen 2018

Část čtvrtá

31. května 2018 v 20:15 | Stázka |  Povídka: One Step Back
,,Líbí se ti ples, Pansy?" Zeptala se Cissy.
,,Ovšem, Blackovi měli vždy vkus. Nejen na plesy," odpověděla Pansy a prsty přejela po sošce pegase, která tam stála. Poté se otočila na Narcissu. ,,Chtěla jsi se mnou o něčem mluvit?" Zeptala se a laškovně upila ze své sklenice víno.
,,Chtěla," odpověděla a posadila se. Pokynula Pansy, aby se posadila vedle ní. Rozparek na šatech Narcisse odhaloval stehno a končil v místech, kde začínala představivost. ,,Žárlím," řekla najednou.
,,Žárlíš?" Pozvedla Pansy obočí.
,,Ano. Na Andromedu," řekla a povzdychla si. ,,Od toho večera u nás, na Malfoy Manor, jsem na tebe nemohla přestat myslet. Bála jsem se toho, co si ostatní pomyslí, ale teď, když jsi s Andromedou, už vím, o co jsem přišla," posunula se k ní o něco blíže.
,,Jak jsi řekla, jsem teď s Andromedou," odpověděla Pansy a na tváři jí hrál svůdný úsměv.
,,Ale proč s ní? Je to nějaká pomsta na mou osobu? Že jsem tě odmítla? Proč mne tolik trápíš, Pansy? Proč i teď, když jsem se ti otevřela a přiznala ti své pocity?"
,,Možná mne jen baví tě trápit," ušklíbla se Pansy. ,,A možná Andromedu doopravdy miluji."
Narcissa se rozesmála. ,,To ti nevěřím ani na okamžik. Co ti může dát ona? Taková chudinka, kterou rodina vypálila z gobelínu. Ona už není Blacková, Pansy, já ano," řekla a položila jí ruku na stehno. ,,A já vím, jak moc tě vzrušuje naše jméno," začala jí rukou pomalu zajíždět pod šaty a výš a výš nahoru. Pansy si skousla ret.
,,Co ode mě chceš?" Zašeptala.
,,Není to jasné? Chci tebe, celou. Chci tě zahrnout luxusem, chci ti dát své jméno," řekla a Pansy překvapeně zamrkala.
,,Budu... Blacková?"
,,Ano... jen mě polib. Polib mě a jsem tvá, polib mě, protože už to nevydržím," zasténala Narcissa a Pansy se k ní naklonila. Jejich rty se spojily před zrakem Andromedy, která už v tom okamžiku stála mezi dveřmi a po tvářích jí stékaly slzy.
,,Takže jsi se mnou byla jen pro mé jméno? Jen proto, že ti Narcissa dala košem?" Promluvila a Pansy sebou trhla. Šokovaně na Andromedu hleděla.
,,Andy... já... vysvětlím to," začala koktat a postavila se, šla až k ní.
,,Opustíš mě kvůli ní?" Dívala se na ni Andromeda zraněně.
Pansy si povzdychla, pak se jí však výraz úplně změnil. ,,A co sis myslela? Že jsem s tebou pro tvé krásné oči? Ach ty jsi tak naivní, Andromedo," zakroutila hlavou. ,,Bylas má poslední možnost, zoufalá volba, nic víc. Poslouchat tvé žvásty o mudlovských šmejdech a jejich právech pořád dokola bylo už únavné," ušklíbla se. ,,Jsem ráda, že Cissy přišla k rozumu, budeme se k sobě hodit mnohem lépe," řekla, přešla k Narcisse a naklonila se k ní, ta však ustoupila a pohlédla na Andromedu.
,,Je mi líto, žes to musela vidět, vše si to vyslechnout, sestřičko, ale jiná možnost tady nebyla. Musely jsme ti s Hermionou ukázat, jaká Pansy doopravdy je, než by bylo pozdě to vůbec urovnat s Tedem. Trávil tolik času v práci ne proto, že by tě nemiloval, ale proto, že ti chtěl splnit sen, udělat tě šťastnou. On tě doopravdy miluje, ne tahle falešná zmije, která ani neví, co to slovo znamená," nakrčila nos a Pansy se na ni vyjeveně dívala.
,,Narcisso?" Zmohla se jen na to, Cissa ji však zpražila pohledem. ,,Odejdi a už se nevracej. Jestli ještě jednou zkřížíš cestu někomu z mé rodiny, udělám ti ze života peklo na zemi," řekla Narcissa a Pansy naštvaně a zahanbeně zároveň odešla. Cissy pohlédla znovu na Andromedu, která tam stála v šoku. Já s Harrym jsme už také stáli mezi dveřmi a já přistoupila k Andromedě a objala ji, odstrčila mne však a pohlédla na mne pohledem plným nenávisti a opovržení.
,,Tys to prostě nemohla nechat plavat, že ne? Tys prostě musela," plakala. ,,Už tě nikdy nechci vidět," řekla a odešla pryč. Pohlédla jsem na Narcissu vyděšeně, ta mi však položila ruku na rameno.
,,Dej jí čas, dostane se z toho," pousmála se a já přikývla, její slova mne ale vůbec neutěšila. Ten večer jsem však slavila obrovskou osobní výhru. Ted a Andromeda dostali novou šanci.
Uběhlo několik týdnů a Andromeda se mnou stále nekomunikovala. Neodpověděla na žádnou z mých sov, dokonce ani Narcisse. Od Teda jsme však věděly, že bydlela v pokoji U Tří košťat a že s Tedem se pomalu začala usmiřovat. Dokonce už jednu noc strávila doma, i když své věci tam stále neměla. Bylo to dobré znamení a já věděla, že se blýskalo na lepší časy. Byla jsem si jistá, že Andromeda jednoho dne pochopí, že jsme to udělaly pro její dobro a že to bude snad dříve, než později.
Bylo to později, mnohem později a kdyby vše nevzal do rukou Ted, nejspíše by s námi nepromluvila nikdy. Pozval nás jednou o víkendu na oběd, měly jsme být s Narcissou takové malé překvapení. Když nás uviděla vystoupit z krbu, zamračila se.
,,Co má tohle znamenat?" Zeptala se Teda.
,,Uklidni se, Dromedko, myslím, že je načase zakopat válečnou sekeru," řekl a pokynul nám, abychom se posadily. ,,Hned budu zpátky," odešel do kuchyně.
,,Ahoj Andy," pousmála jsem se, Andromeda si však povzdychla.
,,Tohle mi není příjemné," řekla upřímně.
,,Co konkrétně ti není příjemné, Andromedo?" Pozvedla Narcissa obočí. ,,Že jsme se ti snažily pomoct a tys nás takto odřízla? Ale proč se divím, to je totiž to, co ty umíš nejlépe. Opustit ty, kteří tě nejvíce milují. Nejprve mě pro Teda, utekla jsi s ním a nechala mě tady se zlomeným srdcem, přestala jsi mi odpovídat na sovy a-"
,,Chtěla jsem tě chránit, před otcem, nemohla jsem dovolit, aby ti ublížil za to, že se mnou komunikuješ, s krvezrádkyní."
Narcissa se rozesmála. ,,Co jsou to za pitomé žvásty?! Utekla jsi v pátém ročníku, ale stále jsme se viděly v Bradavicích, stále jsme spolu měly pokoj, stále jsme byly sestry a já tě sakra milovala, podporovala v tom, co jsi chtěla a nezdálo se tehdy, že bys brala nějaký ohled na našeho otce. Až o dva roky později jsi se mnou zpřetrhala kontakty! I když jsem chodila do Bradavic ty poslední dva roky, kde na mě nemohl, neodpověděla jsi. Ani když jsem vyšla a byla daleko od něj, neobtěžovala ses odpovědět ani na jednu pitomou sovu, tak mi tady laskavě neříkej něco o tom, že jsi mě chtěla chránit, protože to tak nebylo!" Zrychleně dýchala a Andromeda nic neřekla, vypadalo to, že se neodvážila vůbec se jí podívat do očí. ,,A pak opustíš Teda... a teď znovu mě? Zase mě odřízneš? Jak se opovažuješ? Pořád se vracíme zpátky k tobě, protože tě milujeme, ty náno pitomá!"
,,Už se to nese," pousmál se Ted, když však uviděl to napětí v místnosti, zarazil se. ,,Ouu... stalo se něco?"
,,Nic, Tede, to je v pořádku," řekla Cissy. ,,Voní to hezky, copak to je?" Usmála se.
,,Domácí čína," pousmál se a já se při pohledu na ten roztékající se sýr olízla.
U jídla panovalo ticho. Andromeda měla ve tváři provinilý výraz a já se neodvážila nic říct. Nakonec první promluvil Ted.
,,Jdu dnes navštívit své rodiče," řekl. ,,Napadlo mě, že byste tady mohly zůstat na noc a o všem si pořádně promluvit," Andromeda sebou ošila, avšak nic neřekla, když Narcissa nadšeně souhlasila.
Ted odešel a my tři jsme seděly v obývacím pokoji a popíjely víno. Většinu konverzace vedly Andromeda s Narcissou a já si připadala tak trochu navíc. Omluvila jsem se a šla si dát vanu, do které jsem se ponořila a povzdychla si. Víno mi vlezlo do hlavy, cítila jsem se malátná a unavená. Dolehla na mě tíha posledních měsíců a rozplakala jsem se. Říkala jsem sama sobě, že nemám důvod plakat, že jsem dokázala vše, co jsem chtěla, že bylo vše tak, jak mělo být. Andromeda byla šťastná s Tedem, vyhráli jsme i přes tu malou změnu válku a vztah Andromedy s Narcissou se teď měl snad urovnat taky. A přesto jsem šťastná nebyla. Chyběla mi má Andy, její polibky, její doteky, její láska. Věděla jsem, že i kdybych si to rozmyslela a chtěla se k ní vrátit zpátky, nebylo kam. Tím, že jsem se vrátila v čase a vytvořila jinou budoucnost, tím jsem tu svou vymazala. Neexistovala, moje Andy už nebyla moje, patřila Tedovi a to mě tolik bolelo. Ležela jsem tam ve vaně a slzy mi z očí tekly proudem, když vtom jsme uslyšela zaklepání na dveře.
,,Smím?" Zeptala se Andromeda, nečekala ani na vyzvání a vstoupila. Rychle jsem si utřela slzy a odkašlala si. ,,Narcissa usnula na gauči," uchechtla se a posadila se k vaně, svou skleničku měla stále v ruce. Když si však všimla mých uplakaných očí, zarazila se. ,,Co se děje?" Zeptala se a pohlédla na mě starostlivě. Nevím, co se ve mně v tom okamžiku zlomilo, zda to způsobila její starostlivost či pouhá její přítomnost, ale rozplakala jsem se ještě víc a nešlo to zastavit. ,,Ach Hermiono," řekla, natáhla se pro osušku a pomohla mi z vany. Když jsem ji kolem sebe omotala a vystoupila z vany, nedokázala jsem ani udržet rovnováhu a Andromeda mě musela podepřít. Nebylo to vínem, bylo to něčím jiným, tím jsem si byla jistá. Objala mě, já se k ní přitiskla a nasála její vůní. Její halenka prosakovala mými hořkými slzami a já na okamžik opět pocítila lásku oné ženy, která mne držela v náručí.
,,Chybíš mi, tak moc mi chybíš," hlesla jsem a věděla, že jí to musí připadat zvláštní, protože takový vztah jsme spolu zase neměly. ,,Kdybys tak tušila, kdybych ti to tak mohla všechno říct," chtěla jsem mlčet, ale to víno tomu nepomáhalo.
,,Co všechno? Co se děje?" Trochu ode mě odstoupila a pohlédla mi do mých uslzených očí. Dívala jsem se na ni ztrápeným pohledem, byla tak blízko. Pohled mi sjel na její rty a já přestala přemýšlet. Neměla jsem sílu od ní odstoupit, její rty pro mne byly jako magnet, jako jablko z ráje, které jsem musela ochutnat a znovu pocítit to sladké opojení prvotního hříchu. Naklonila jsem se k ní a políbila ji. Její rty byly přesně takové, jak jsem si je pamatovala, hebké, plné a jako studna pro mou žíznící, vyprahlou osobu.
,,Hermiono...," vytřeštila oči, když jsem se od ní odtáhla. Já nic neřekla, jen jsem se na ni dívala a toužila po tom ji líbat všude, na každičkém kousku jejího těla. Myslela jsem, že budu silná, ale nedokázala jsem to. ,,Proč?"
,,Protože to tak mělo být," odpověděla jsem. ,,Ale už to tak není."
Nerozuměla tomu, co říkám, v jejím pohledu byl vidět obrovský otazník. ,,Chci slyšet pravdu," řekla nakonec. ,,Tvé chování celou tu dobu... něco se stalo, že ano? Něco, co se stát nemělo. Cítím to všude kolem sebe."
Přikývla jsem. ,,Jak dobrá jsi v nitrozpytu?" Zeptala jsem se. Nedokázala jsem to před ní už nadále tajit, chtěla jsem, aby to všechno viděla, Ted žil, toho jsem dosáhla, ale uvnitř jsem cítila, že musí vědět celou pravdu. Neměla jsem právo to jí to tajit.
Místo odpovědi jsem ucítila, jak mi vešla opatrně do hlavy. Všechny vzpomínky jsem jí otevřela. Od začátku, kdy přišla o Teda, o dceru, přes naše společné chvilky, až po naši poslední noc a můj odchod.
,,Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se jí, když skončila, ale viděla jsem, že nebyla. Slzy jí tekly proudem a musela se posadit. Po chvíli na mne pohlédla.
,,Cítila jsem to, tu bolest ze ztráty Teda, Dory, i tu lásku, kterou jsem k tobě chovala," zamračila se. ,,Nemělas právo mi to vzít, měnit něco, co se stalo," dívala se na mě přísným pohledem. Takovou reakci jsem nečekala. ,,Uvědomuješ si, jak moc jsem tě milovala? A ty jsi se mě ani nezeptala, zda to tak chci?"
,,A nechtělas snad?"
,,Není na to už trochu pozdě se ptát? Jsem ti vděčná, žes mi vrátila mou dceru i manžela. Jsem šťastná, že jsou tady, ale Hermiono, jsou věci, které změnit jen tak nemůžeš. Nemůžeš si hrát s osudy ostatních lidí a myslet si, že nepocítíš následky."
,,Já už jsem si následky vybrala i s úroky," zvedla jsem hlavu. ,,Přišla jsem o to, co jsem v životě milovala nejvíce. O tebe a o Teddyho."
Andromeda si povzdychla. ,,Já se bojím, že tohle není konec. Nemyslím si, že je tak jednoduché přemoci osud či smrt," věnovala mi starostlivý pohled, konejšivě mě pohladila po vlasech a odešla. Mně se však její slova vryla do paměti a nemohla jsem na ně přestat myslet. Ach Andromedo, jakou jsi tehdy měla pravdu...
Osud opravdu přemoci nemůžeme, přesvědčila jsem se o tom o několik měsíců později a to, čím si Andromeda musela znovu kvůli mně projít, mi trhalo srdce. Přála jsem si, abych ji tomu nemusela vystavit podruhé. Ted Tonks zemřel na selhání srdce, Andromeda se ráno probudila vedle něj a on nedýchal. Vyčítala jsem si to, tak moc, že tohle musela zažít. Bylo to mnohem horší, když jej sama našla, než když jí to pouze přišli oznámit. Nymphadora byla zabita jedním Smrtijedem na útěku a ten samý poté zabil i Remuse, když ji chtěl pomstít.
Andromeda si chtěla se mnou o všem promluvit, myslela jsem, že mě bude nenávidět, ale ona pociťovala větší potřebu být v mé přítomnosti, než ke mně cítit zášť. Byly jsme zase na začátku, ona plná bolesti a já plná výčitek za to, co jsem provedla. Chtěla jsem to vzít zpátky, ale nemohla jsem. Slíbila jsem jí, že už nikdy neudělám podobnou hloupost. Náš vztah byl křehký, pomalu jsme opět začaly objevovat jedna druhou, byly tam pro sebe a pro malého Teddyho.
,,Tolik mě to mrzí," řekla jsem jednoho večera, když jsem seděla na okraji její postele. Strávila jsem s nimi další z těch krásných dní, po kterých jsem se však musela vrátit zpátky domů, do své chladné postele, ve které jsem se cítila tak sama a sžíraly mne výčitky a smutek. Pohladila jsem ji po vlasech a chystala se vstát, ona mne však chytila za ruku.
,,Zůstaň," pohlédla na mne s prosbou v očích. ,,Nechci tady být sama se svými myšlenkami."
Přikývla jsem a lehla si k ní pod peřinu, ona se ke mně schoulila a já ji objala a hladila. ,,Zůstanu s tebou navždy," zašeptala jsem.
,,Slibuješ?" Pohlédla mi do očí.
,,Slibuji," řekla jsem, dala jí pusu do vlasů a věděla, že nám začíná nová společná kapitola a já udělám vše, co bude v mých silách, aby tentokrát měl náš příběh šťastný konec.
~
Křivonožka se rozhlédl kolem sebe a když se ujistil, že je sám, vytáhl z jedné ze starých bot zlatý řetízek. Vzal ho do tlamy a začal za něj tahat. Rozběhl se dírou ve dveřích do zahrady, kde se zastavil u jednoho ze stromů a začal tlapkami vykopávat jamku. Znovu se rozhlédl a když nikoho nikde neviděl, předmět pustil do jamky a tlapkami ji opět zahrabal. Poté se protáhl, olízl si čumák a vrátil se zpátky do domu, kde vyčkával svou paničku, až mu nachystá snídani.
~
Hlasujte prosím v anketě =o)


Část třetí

31. května 2018 v 20:13 | Stázka |  Povídka: One Step Back
O několik dní později se stal vztah Andromedy a Pansy oficiální. Těžko říct, kdo z toho byl více odzbrojený, jestli já nebo Edward. Rita Holoubková o nich napsala šťavnatý článek do Denního věštce, nakonec z toho špatně vyšla Andromeda. Zavržena členka čistokrevné společnosti, která se snažila dostat zpátky za pomoci rodiny Parkinsonů, i když to ve skutečnosti bylo naopak. Pansy mě vytáčela doběla tím, jak se na všech fotkách natřásala a měla jsem jí chuť vyškrábat oči pokaždé, když ji na nějaké fotografii políbila. Nezasloužila si ji, tímto směrem to jít nemělo. Neuklidňoval mne ani fakt, že obraceč nebyl stále nikde k nalezení.
Po několika týdnech jsem obdržela nečekanou sovu od Andromedy, že se mnou potřebuje mluvit. Nechápala jsem o čem, ale tajně jsem doufala, že mi řekne, že ji posedl nějaký démon, kterého na ni Pansy seslala a že potřebuje pomoct. Nakrmila jsem Křivonožku a přemístila se na smluvené místo k malé mudlovské kavárně v centru Londýna. Andromeda už tam seděla a prohlížela si nápojový lístek. Povzdychla jsem si a vstoupila dovnitř.
,,Ahoj, chtěla jsi se mnou mluvit?" Posadila jsem se naproti ní.
,,Ahoj, ano," sklonila lístek a podala mi ho, tvářila se vážně.
,,Nějaký problém s Pansy?" Pozvedla jsem obočí, zahleděla se do lístku a doufala, že dostanu kladnou odpověď. Bohužel.
,,Ne, s Pansy je všechno v pořádku. Skoro se ptáš jako kdybys doufala, že není," řekla a mně se objevil na tváři úšklebek.
,,Myslím, že asi víš, co si o tom myslím, Andromedo. Je to čistá šílenost. Čím tě tak zaujala, co? Nezdála ses být ten typ, který přitahují zmijozelské manipulátorské potvory," řekla jsem bez okolků.
Andromeda se zamračila. ,,Nezapomeň, že já jsem také ze Zmijozelu."
,,Komu se snažíš lhát, Havraspáre," ušklíbla jsem se, věděla jsem, že klobouk ji chtěl zařadit právě tam, avšak ona jej přemluvila, aby ji poslal do Zmijozelu. Obávala se hněvu své rodiny.
Všimla jsem si, jak sebou ošila. ,,Jak tohle víš?" Zeptala se překvapeně.
,,Kdybych ti to řekla, stejně bys mi nevěřila," snažila jsem se, aby to vyznělo jako vtip. Andromeda se však stále tvářila vážně.
,,Něco mi tady nehraje," řekla po chvíli. ,,Co jsi myslela tím, že jsi to nedělala proto, abych skončila s Pansy? Neprožívala tu bolest znovu? Vrtá mi to hlavou posledních několik týdnů," řekla a vyvedla mne tím z míry. Otevřela jsem ústa a nevěděla, co na to říct, zachránil mne až číšník, který se přišel zeptat na objednávku. Oddychla jsem si, protože mi tím poskytl nějaký čas si něco vymyslet. Když jsme si objednaly kapučíno a já s extra dávkou karamelu, odešel. Andromeda na mne pohlédla.
,,Myslela jsem tím všechno, co se odehrálo. Hledali jsme viteály proto, aby všechno bylo tak, jak má být. A ty patříš k Tedovi," řekla jsem a dívala jsem se na své prsty, které jsem si propletla. Nedokázala jsem jí lhát a dívat se jí přitom do očí.
,,Proč ti o to tak jde?" Zeptala se mě a já jen pokrčila rameny a chvíli nic neříkala.
,,Miluješ ho, strašlivě moc. Nezvládla bys to, kdyby odešel ze tvého života úplně. Myslela bys na něj a plakala po nocích a přála by sis ho zpátky, vím, že ano," jistě, docházelo mi, jak hloupě to znělo, ale byla to pravda, zažila jsem to a nevěřím tomu, že by to nějaká Pansy mohla změnit.
,,Ted se někam chystá?" Zeptala se překvapeně.
,,Ne, to ne. Jen jsem polemizovala," zakroutila jsem hlavou. Tohle byla šílená situace. Chtěla jsem za každou cenu, aby byli zase spolu, protože pro Pansy jsem to sakra nedělala.
,,Dobře," vypadala, že se jí ulevilo. ,,A co Narcissa? Sešla ses s ní ještě po tom plese?" Zeptala se najednou a já se zarazila. Její otázka mne překvapila.
,,N-ne, nesetkala, proč?" Zalhala jsem. Sešly jsme se několikrát, ale ne pro naše intimní choutky, avšak pro to, abychom se dohodly, co se současnou nemilou situací uděláme. Dostaly jsme se dokonce do fáze tykání. Opět.
,,Sázela jsem na to, že vy dvě byste si mohly sednout," řekla a když nám číšník položil na stůl dvě kapučína, poděkovaly jsme.
,,To už si umím více představit, že mám vztah s tebou," prohodila jsem jakoby mimochodem a pohlédla na ni, abych viděla její reakci. Zasmála se a pobaveně na mě pohlédla, nakonec však pokrčila rameny.
,,Vlastně proč ne. Řekla bych, že toho máme spoustu společného," řekla, z tváře jí však pobavený úsměv nezmizel, takže jsem si nebyla jistá, zda to myslela vážně nebo si dělala legraci.
,,To ano, ale přijde mi, že s Pansy toho tolik společného nemáš," odvětila jsem a upila ze svého šálku. Chuť karamelu mi napadla mé chuťové buňky a já si nemohla pomoct a zatvářila jsem se slastně. Andromeda si toho všimla a na tváři se jí mihl nepatrný úsměv.
,,Divila by ses. Je milá, pozorná, poslouchá všechny mé problémy, je ke mně tolik něžná za každé situace. Mám pocit, že kdyby se celý svět obrátil proti mně, ona by mne ochránila."
,,A Ted takový není? Pozorný a ochranářský?"
,,Býval. Poslední dobou mi však přišlo, že byl častěji v práci než se mnou a když přišel domů, byl jen unavený a nevěnoval se mi. Pak se objevila Pansy a všechno tohle mi znovu dala."
,,A proto jsi odkopla Teda, ovšem," řekla jsem poněkud nevrle a ihned jsem své necitelnosti litovala.
,,Nemáš právo takhle mě soudit, co ty víš o mých pocitech?" Řekla a já se cítila, jako kdyby mi do srdce vrazila dýku. Znala jsem ji nejlépe ze všech lidí kolem, pokud jsem nepočítala Teda, který však byl tehdy po smrti.
,,Máš pravdu, nic o nich nevím," řekla jsem jen a pohled sklopila ke svému šálku, snažíce se uklidnit.
,,Pansy je mé rozhodnutí. K Tedovi stále cítím hodně, opravdu, jen už jsem nemohla, nezvládala jsem to."
,,Pansy není tak svatá, jak si myslíš."
,,A kdo ano?" Chtěla jsem něco říct, ona mne však zastavila. ,,Nechci slyšet, jak na ni házíš špínu, Hermiono. Znám ji, vím, jaká je a to mi stačí. Nic víc vědět nepotřebuji."
,,Dobrá, ale aby ses potom nedivila," zakroutila jsem hlavou a upila. Nelíbilo se mi, jak vážné to bylo. Vypadalo to, že Pansy skutečně milovala a já věděla, že skončí zraněná.
,,Tohle nemusím poslouchat," zvedla se, já ji však chytila ze ruku.
,,Počkej, promiň, nechoď prosím," zkusila jsem svůj pohled zraněného štěněte a jako vždy zabral. Posadila se zpátky. ,,Nezlob se, samozřejmě je to tvé rozhodnutí, jen jsou tady věci, které nevíš a které bys dle mého vědět měla," a to jsem nemyslela mou malou časovou příhodu, ale Pansy a její zoufalé pokusy o Bellatrix i Narcissu. ,,Mám jen starost."
,,To je od tebe hezké, Hermiono, ale nemusíš. Jsem dospělá žena a dokážu se o sebe postarat," řekla stroze a já pochopila, že na toto téma už nechce slyšet ani slovo.
Pousmála jsem se. ,,No a jaké máte plány?"
,,S Pansy?" Přikývla jsem. ,,Zatím jsme si nic neplánovaly, myslím si, že je na to ještě brzy. Je to tak, jak to je a je to krásné," zasněně se pousmála a já potlačila chuť znechuceně nakrčit nos.
,,Tak jsem ráda, že jsi spokojená," nuceně jsem se pousmála.
Když jsme dopily, vydaly jsme se každá svou cestou. Mé kroky v panice vedly na jediné místo, kam jsem teď mohla jít. Malfoy Manor. Přemístila jsem se tam a začala velkým starým klepadlem bouchat na dveře. Otevřela Narcissa a vyděsila se, když jsem na ni spustila.
,,Musíme něco udělat, opravdu musíme, protože je to vážnější, než jsem si myslela. Pansy ji má úplně omotanou kolem prstu," řekla jsem a ona ustoupila, abych mohla vstoupit dovnitř.
,,Ano, to my víme, přišla jsi nám říct něco nového?" Pozvedla obočí.
,,Nám?" Pohlédla jsem na ni nechápavě, ale pak jsem si všimla Teda v obývacím pokoji. ,,Ach... ahoj Tede," pozdravila jsem ho. On s námi nikdy předtím na našich schůzkách nebyl.
,,Ahoj Hermiono," řekl a v jeho tváři bylo znát utrpení. Soucítila jsem s ním.
,,Copak se tady děje?" Zeptala jsem se a dívala se z jednoho na druhého.
,,Ted si jen přišel popovídat," řekla Narcissa a nalila mi čaj do šálku, který se tam pomocí accia objevil.
,,Dromeda si dnes přišla domů pro poslední věci. Myslela si, že budu v práci, ale já měl den volna, nebylo mi dobře. Potkali jsme se tam a já se pokusil si s ní o tom všem promluvit a vymluvit jí to. Nedopadlo to dobře," povzdychl si.
Konejšivě jsem na něj pohlédla a promluvila. ,,Byla jsem s ní dnes taky."
,,A řekla ti, proč mě nechala?" Zeptal se. ,,Protože mi to jaksi nevysvětlila."
Pohlédla jsem na Narcissu a poté na Teda. Zasloužil si upřímnost, musela jsem mu to říct. ,,Prý už jsi nebyl tolik pozorný jako kdysi, byl jsi více v práci než s ní a když jsi přišel domů, byl jsi jen unavený."
,,Ach... proto?"
,,Co řekla tobě?" Zeptala se ho Narcissa.
,,Jen, že už to nefungovalo jako předtím. Kdybych tohle věděl. Měl jsem své důvody, proč jsem tolik pracoval. Andromeda vždy říkala, jak moc by chtěla domeček u moře, někde v teple, aby tam mohla trávit chvíle, až Dora vyletí z hnízda. Ale nemohli jsme si to dovolit. Chtěl jsem jí to dopřát, mělo to být překvapení," řekl a sklopil zrak. Bylo mi ho najednou tolik líto a Andromedě jsem měla chuť nafackovat. Ta ironie toho všeho mě dopalovala.
,,Nemyslíš si, že bys jí to měl říct?" Zeptala se Narcissa.
,,Ne, už je pozdě," odpověděl rezignovaně. ,,Ani by mi to nevěřila, myslela by si, že je to jen další zoufalý tah, jak ji získat zpátky."
Měl pravdu, nejspíše by to tak vyznělo. Navíc Andromeda byla ztracená jako po nápoji lásky. Nenechala si domluvit.
,,V sobotu pořádám tady na manoru ples, brzy vám přijdou pozvánky, tak tam buďte," oznámila nám po chvíli Narcissa.
,,Je vhodná doba?" Pozvedla jsem obočí.
,,Na ples? Prosím tě, vždy je vhodná doba na ples," ušklíbla se a upila čaje.
,,Chystáš něco?" Zeptala jsem se, jako odpovědi jsem se však dočkala jen potutelného úsměvu.
V sobotu jsem se nachystala. Doprovod mi opět dělal Harry, kterého jsem do toho všeho znovu zatáhla, i když nechtíc. Ted nepřišel, jako důvod uvedl, že by nezvládl vidět Andromedu a Pansy spolu a já to chápala. Potřeboval teď hlavně rozptýlení od ní, ne, aby ji měl ještě na očích. Ples se konal v hlavním salónu Malfoy Manor a byla tam snad stovka lidí, většinou čistokrevná společnost. Očima jsem vyhledala Narcissu a ta mi přikývla na pozdrav. Měly jsme stanovený plán a obě jsme doufaly, že vyjde. Andromeda nechtěla vidět, jaká Pansy doopravdy byla, musely jsme jí to tedy ukázat. Řekla jsem o tom plánu i Harrymu a shodli jsme se na to, že to byla jediná možnost, jak Andromedě odhalit pravdu.
Narcissa napsala tajný vzkaz Pansy, že s ní chce mluvit o samotě v malém salónku a také, aby si to nechala pro sebe a neříkala o tom Andromedě. Pohlédla na mne, když s ní odcházela. Já s Harrym jsme se ihned vydali za Andromedou.
,,Ahoj Andie," usmál se Harry, objal ji a dal jí pusu na tvář.
,,Ach, Harry, ráda tě vidím," řekla. ,,A tebe taky, Hermiono," dodala a pousmála se. V tom okamžiku jsem byla vděčná, že jsem Harryho vzala, protože bylo vidět, že mi stále neodpustila, co jsem řekla na naší poslední schůzce.
,,Kde máš Pansy?" Zeptala jsem se.
,,Šla na toaletu," odpověděla Andromeda.
,,Zvláštní, já ji totiž viděla odcházet někam s Narcissou," řekla jsem jen tak mimochodem a Andy se zamračila. Pohlédla na Harryho, který přikývl.
,,Hmm," zamyslela se. ,,A kam šly?"
,,Myslím, že jsem je viděla zacházet do malého salónku tady vedle. A podezřele se rozhlížely, zda se někdo nedívá," pokrčila jsem rameny.
Andromeda nic neřekla, jen se usmála a omluvila se. Pohlédla jsem na Harryho a ten zase na mě. Chvíli jsme počkali a poté se vydali za Andromedou. Tam, kde jsme se zastavili, jsme viděli, jak stojí za pootevřenými dveřmi salónku. Nemohli jsme blíže, viděla by nás. Teď už to bylo jen a jen na Narcisse.

Část druhá

31. května 2018 v 20:10 | Stázka |  Povídka: One Step Back
Na chodbě jsem viděla Andromedu, jak mluví s Tedem, kterému slzy stékaly po tváři. Měla jsem chuť Pansy najít a rozervat ji na malé kousíčky. Pro tohle jsem to nedělala, pro tohle ne. Harry vyšel z Velké síně a kráčel přímo ke mně.
,,Kde jsi byla? Všude jsem tě hledal," zeptal se, já ho však jediným mávnutím ruky umlčela a s nepříčetným výrazem ve tváři jsem rychlou chůzí kráčela rovnou k Andromedě.
,,Musíme si promluvit," řekla jsem rázně.
,,Teď ne, Hermiono, zrovna se to nehodí," řekla a Ted se podíval jinam, abychom s Harrym neviděli jeho slzy.
,,Hned!" Zakřičela jsem, až Andromeda nadskočila.
,,Co to sakra děláš?" Uslyšela jsem za sebou a sevřela dlaně v pěst. Skvělé, Pansy, tu jsem tady potřebovala.
,,Tobě do toho nic není," procedila jsem mezi zuby.
,,Je, když křičíš na mou přítelkyni," pronesla, přešla až k Andromedě a propletla si s ní prsty. Vztek se mne zmocnil ještě víc a jen tak tak jsem se držela, abych jí nevybila zuby. Pohlédla jsem na Teda a v jeho tváři jsem viděla utrpění. Harry raději nic neříkal. Stál tam a šlo vidět, jak nepříjemné mu to bylo.
,,Nebuď směšná, Pansy. Andromeda miluje Teda. Ona by nevyměnila devadesát procent za deset, to by zkrátka neudělala, viď že ne?" Pohlédla jsem na Andromedu, ta však neodpovídala, dle jejího výrazu sváděla vnitřní boj. ,,Andy?"
,,J-já...," začala. ,,Já už takhle dál nemůžu. Ty víš, že tě miluji, Tede, ale taky víš, že naše hádky poslední dobou jsou čím dál tím častější a že se nám nedaří ten vztah oživit," zakroutila hlavou.
,,Ale Dromedo, ty víš, že se snažím, ty víš, že bych pro tebe udělal všechno na světě, ty víš, že tě miluju," řekl utrápeně a Andromedu to zlomilo. Rozplakala se a Pansy si ji k sobě přitiskla.
,,Cos jí udělala?" Zeptala jsem se a dívala se na tu potvoru ze Zmijozelu, která se potutelně usmála.
,,Myslíš kromě toho, že jsem se do ní zamilovala?" Pozvedla obočí.
,,Tohle ti nežeru, Pansy. Vím jaká jsi, manipulátorka a jednáš s lidmi jako s majetkem. Co má Andromeda, že to chceš? Nejsi s nikým jen tak, pokud ti nemá co nabídnout."
,,A proč prostě nepřijmeš fakt, že se milujeme, Grangerová?" Ušklíbla se. Ne. Tohle bych nikdy nepřijala, protože jsem na to Pansy moc dobře znala. V jejím těle nebyla jediná upřímná buňka.
,,Protože ty ji nemiluješ, tak přestaň předstírat, než svým jednáním ublížíš hned několika lidem."
,,Hele, mně je jedno, že se to tobě nelíbí, ale není nic, co bys s tím mohla udělat," řekla a dívala se na mě s úšklebkem. Andromeda tam jen stála a nic neříkala, dívala se do země. Nepoznávala jsem ji. Jako by byla Pansy úplně oddaná, jako kdyby to, co řekla, považovala na absolutní pravdu a nedovolila si ani zaprotestovat.
,,Máš to, že ano? Vzala jsi mi to?" Zeptala jsem se, protože mi to přišlo jako poněkud zvláštní shoda okolností. Jistě měla můj obraceč a všechno se chystala zničit.
,,O čem to mluvíš?" Zamračila se. ,,Přeskočilo ti už úplně?" Pohlédla na Andromedu. ,,Pojď, půjdeme. Tady už není co řešit," směrem ke mně nakrčila nos jako kdybych byla snad jen prach na její botě a s Andromedou odešla.
,,Tohle není možné," řekla jsem. ,,Taková ona není. Co se stalo?" Zeptala jsem se Teda, ale ihned jsem toho zalitovala. Vypadal opravdu zničeně.
,,Všechno se pokazilo, Hermiono," hlesl zoufale. ,,Už od té doby, co ji má manželka začala zaučovat. Bylo to krátce po válce. Všiml jsem si však pozdě toho, co jí dělala, jak se jí dostávala do hlavy. Analyzovala každou její bolest a přiměla ji věřit, že jí rozumí ze všech nejlépe. Znám takové lidi, je to stejný druh jako byla její sestra Bellatrix. Zdánlivě vezmou všechno tvé břímě na sebe, přinutí tě jim bezmezně věřit a pak se ti dostanou do hlavy. V podstatě ji proti mně poštvala. Začala mi vyčítat malé věci, které jí nikdy předtím nevadily a ve kterých Pansy byla tolik dokonalá," otřepal se. ,,Vyvíjelo se mi to přímo před očima. Zjistila, co Andromeda miluje a potřebuje ze všeho nejvíce a přesně tím se taky stala."
,,Ale proč by to dělala?" Zeptal se Harry.
,,Protože ji vzrušuje představa, že je s Blackovou," řekla Narcissa, která se za námi objevila. ,,Pansy to zkoušela i na mě, ale neuspěla. Stejně tak na Bellatrix. Je na naši rodinu vysazená. Vsadím se, že kdyby žil Sirius, chtěla by s ním mít dítě, jen aby pokračovala v naší rodinné linii," nakrčila nos. ,,Andromeda je slabý článek, co si budeme povídat. Ne proto, že by byla slaboch, ale proto, že je to hodná žena a má tendenci vidět v lidech to nejlepší. Je to otevřená kniha a když narazí na lidi, jako je Pansy, nedopadne to nikdy dobře."
,,Takže říkáte, že to jen předstírá?" Zeptala jsem se, ale bylo mi to jasné už od začátku. Narcissa jen potvrdila to, co jsem si myslela už od první chvíle, kdy jsem zaslechla jejich konverzaci.
,,Přesně tak," přikývla Narcissa.
,,Musíme něco udělat," řekl Ted.
,,Ale co? Vypadá to, že už ji má obtočenou kolem prstu," konstatoval Harry a Narcissa se ušklíbla.
,,Já bych věděla. Proč nedat Pansy okusit taky trochu jejího vlastního jedu?"
,,Jak to myslíte?" Zeptala jsem se.
,,Uvidíte. Nechte to na mně a věřte mi," odpověděla. Neměla jsem o Narcisse pochyby, věděla jsem, že chtěla Andromedě opravdu pomoci. Milovala ji, dokázala jí to několikrát v mé časové linii a v této se dokonce postavila Bellatrix a zachránila život její dceři. Věřila jsem proto, že pokud to s ní někdo myslel opravdu dobře, byla to právě ona. Já mezitím měla jiný problém. Musela jsem najít obraceč. Protože pokud se mi někdo vloupal do domu, musel vědět, kde hledat a co přesně hledat. A to znamenalo, že někdo věděl, co jsem udělala a v nesprávných rukou mohl obraceč napáchat nevýslovné škody. Věděla jsem, že ho musím najít dřív, než bude pozdě.

Část první

31. května 2018 v 20:09 | Stázka |  Povídka: One Step Back
Je to jako by to bylo včera, kdy jsem ji poprvé uviděla. Ona a její manžel, Ted Tonks, chtěli pomoci Harrymu, který se skrýval před smrtijedy. Byli za to mučeni, ale nevyzradili žádné informace. Ona byla vždy statečná. Už tehdy, když se vzepřela své rodině a dala přednost svému srdci před povinnostmi k čisté krvi. Utekla od své rodiny, která ji chtěla provdat za čistokrevného kouzelníka a vdala se za mudlorozeného, Edwarda Tonkse.
Andromeda. Neobyčejná žena s tmavýma očima a oříškově hnědými vlasy s nádechem zrzavé jako listí stromů na podzim, jako slunce při západu za teplého podvečera, tak křehká na pohled a bojovnice uvnitř, silná žena, která chrání svého vnuka jako šelma cítící nebezpečí. Odehrálo se toho v jejím životě příliš mnoho na to, aby přestala být ostražitá a Teddy, to malé štěstí, bylo to jediné, co jí zbylo. Kromě mě. Byla jsem tam pro ni po celou tu dobu, když plakala za svého manžela, za svou dceru, držela jsem ji v náručí a stírala jí slzy. Jedno jsem však zachránit nemohla, její srdce. Bylo pozdě na to jej slepit zase dohromady, některé části se ztratily, když kráčela trnitou cestou jejího života, ke kterému nebyl osud právě příznivý. A i přesto, že našlapovala opatrně, další a další rány přicházely ze všech stran. Netušila proč. Proč právě ona? Ta, která nikdy nikomu neublížila, ta, která se provinila jen tím, že milovala příliš silně a příliš dlouho na to, aby stačila své srdce, vystavené na odiv, včas skrýt před jeho zničením.
Nikdy jsem nebyla dost, ne pro ni. Milovala jsem ji celým svým bytím, ona však stále plakala za Tedem. Bylo to jako by mne pronásledoval jeho přízrak a já se s ním nemohla v žádném případě rovnat. Byl pro ni vším a byl mrtvý. Ve dne se na mne usmívala, objímala mne, líbala, v noci laskala celé mé tělo a svíjela se ve vlnách vášně pod mými doteky, avšak její myšlenky byly jinde, byly s ním. A ve snech ji navštěvoval znovu a znovu a ona do temné noci šeptala ze spaní jeho jméno. Byla to muka. Zdánlivé štěstí, které jsme spolu sdílely, nebylo dostatečně silné na to, aby zastínilo její smutek. Milovala jsem ji a věděla jsem, že ona mne také, dokazovala mi to každý den svými činy, úsměvy, svými polibky, avšak za tím vším, uvnitř ní, se skrýval jen smutek a trápení.
Věděla jsem, co musím udělat a i když mne to bolelo, má láska k ní a touha po tom, aby byla šťastná, byla silnější, než má vnitřní bolest. Tu noc jsem do milování dala úplně vše, byla tam touha, byly tam emoce, po tvářích mi stékaly slzy, které mi ona slíbala, jednu po druhé, jako by chtěla vstřebat všechnu mou bolest a beznaděj, kterou jsem uvnitř cítila. Líbala jsem ji tak silně a s takovou vášní, že jsem málem zapomněla na to, co jsem se chystala udělat. Naše těla se proplétala a dotýkala jako kdyby to snad měl být příslib toho, že jedna druhou nikdy neopustí. Pohlédla jsem do jejích očí a uviděla v nich touhu, lásku, ale také smutek, který nepatřil mně, patřil Tedovi. Naposledy jsem ji políbila, než jsme se obě prohnuly v dlouhé a vášnivé vlně orgasmu. Vzpomínám si, že jsem jí zašeptala Miluji tě a ona mi to řekla zpátky. Ležely jsme spolu v objetí, ztěžka oddechovaly a nechávaly doznívat vzrušení, které našimi těly stále procházelo. Počkala jsem, až usne a poté jsem se potichu a opatrně vykradla z postele. Nechtěla jsem ji vzbudit, nedokázala bych to udělat, kdyby se na mne dívala tím pohledem plným lásky, kdyby mi opět řekla, jak moc šťastná se mnou je.
Otevřela jsem šuplík se spodním prádlem a na jeho dně jsem nahmatala malý chladný předmět, který jsem vytáhla. Byl to obraceč času. Nasadila jsem si jej na krk a naposledy se otočila na ženu, kterou jsem nade vše milovala a udělala bych pro ni všechno na světě. A právě proto jsem musela zachránit Teda Tonkse za každou cenu. Zavřela jsem oči a obracečem několikrát otočila.
~
,,Hermiono? Jsi v pořádku?" Uslyšela jsem hlas paní Weasleyové. Trhla jsem sebou. Když jsem se rozhlédla, zjistila jsem, že jsem zpátky v domě Tonksových v době, kdy měli u sebe skrýt Harryho.
,,Ano, jen jsem se zamyslela," odpověděla jsem a pohlédla skrz okno na Andromedu, která stála se svým manželem na zahradě a vyhlíželi Nymphadoru. Srdce mi bolestně poskočilo. Věděla jsem, že to vyšlo a že bych měla být ráda, avšak jak tam tak stála, s hlavou položenou na jeho rameni a on si ji k sobě tiskl, chtělo se mi křičet. Otočila jsem se zpátky na paní Weasleyovou, která mi teď podávala šálek čaje a sušenku.
,,Tohle ti udělá dobře," konejšivě se pousmála a pohladila mne po ruce. Šálek jsem si od ní vzala a položila ho na stůl. Můj žaludek byl tak sevřený, že jsem nemohla na jídlo či pití vůbec ani pomyslet.
Jakmile se všichni vrátili zpátky, sešli jsme se v obývacím pokoji Tonksových a Andromeda se posadila do jednoho z křesel. Zpráva o tom, že Moody zemřel, se mnou vůbec nic neudělala, věděla jsem, že k tomu dojde, protože už jsem to jednou prožila. Nebyl první a ani neměl být poslední. Ten večer jsme já, Ron a Harry zůstali u Tonsků a stala se ta úplně stejná, pro mne tehdy trapná, scéna jako posledně. Andromeda mi vešla do koupelny, když jsem měla na sobě osušku. Trhla sebou a začala se omlouvat, mi to však přišlo poněkud komické. S tím, jak jsem ji doopravdy znala a co všechno jsem s ní prožila, jsem se už vůbec nestyděla, naopak, řekla jsem si, že ji trochu potrápím a ručník jsem jakoby omylem nechala spadnout na zem. Andromeda zčervenala a jak rychle přišla, tak rychle se také vypařila. Zadržovala jsem smích a když jsme se pak u snídaně znovu setkaly tváří v tvář, pohlédla na mne stydlivým, avšak omluvným pohledem. Kdyby se mi to samé stalo tehdy, asi bych byla já ta, která by se červenala, avšak po tom, co její budoucí já vidělo mé tělo ze všech možných úhlů a pozic, přišlo mi to naprosto přirozené a v pořádku.
Ten den jsme odešli a Andromedu jsem poté viděla až po válce. Poprvé, když jsem si tím procházela, jsem ještě netušila, že ji i jejího manžela poctí další den svou návštěvou smrtijedi a zajistí jim nezapomenutelný zážitek ve formě crucia. Chtěla jsem tomu tentokrát zabránit každou buňkou svého těla, avšak věděla jsem, že zasahovat nemohu. Pokud bych udělala velkou změnu v časové linii, mohla bych tím změnit celý tok událostí a to nešlo. Musela jsem si počkat na ten jediný okamžik, kdy bude Ted Tonks v nebezpečí a zachránit ho. Dřívější změny by mohly způsobit, že by k tomu nemuselo vůbec dojít tak, jako posledně.
A tak jsem čekala. Trpělivě jsem vyčkávala den, kdy měl Ted zemřít rukou lapků. Nebylo lehké ho najít, znala jsem jen přibližné místo, kde k tomu došlo, stejně tak přibližný čas. Musela jsem být ostražitá celý den, což znamenalo riskovat, že se v mé nepřítomnosti Ronovi a Harrymu věci vymknou z rukou. Nic se však naštěstí nestalo a vše šlo podle plánu. Udeřila jsem a ti chudáci ani nevěděli, odkud to přišlo. Přemístila jsem Teda do Lasturové vily a zabezpečila ji všemi možnými kouzly. Na něj samotného jsem uvrhla matoucí kouzlo, nemohl odejít, i kdyby chtěl a dokonce si nepamatoval tvář osoby, která ho zachránila. Každý týden v noci jsem se tiše vykradla ze stanu a nosila mu zásoby vody a jídla. Všechno šlo, jak mělo. Já dohlížela na to, aby se dál vyvíjelo vše stejně jako předtím. Ničilo mne, že jsem vše o viteálech věděla a nemohla to říct, nemohla jsem to Harrymu ulehčit, dokonce ani zabránit Ronově odštěpu poté, co jsme uprchli z ministerstva. Viděla jsem spoustu kouzelníku umírat znovu a nebylo nic, co bych mohla udělat. Nesla jsem to těžce, pocity viny byly zničující.
S koncem války přišel také konec mně doposud známého děje vyprávějícího můj život. Harry nepřišel, aby mi řekl, že já a Andromeda bychom si mohly vzájemně dělat společnost a pro obě by to bylo uklidňující a přínosné. Andromeda si na mne už snad ani nevzpomněla. Někde tam hluboko v její mysli byla vzpomínka na dívku, která upustila svůj ručník a která byla předem odsouzena k zapomnění. Žila si svůj šťastný život s manželem, dcerou, kterou díky mně stačila zachránit Narcissa, a se svým malým vnukem. A já zůstala sama.
Harry teď trávil veškerý svůj volný čas s Ginny, plánovali svatbu, Ron se mnou nemluvil, protože jsem ho odmítla pro svou, tak dlouho skrývanou, orientaci a mně zůstala jen práce a vzpomínky na Andromedu, které každým dnem víc a víc hořkly. Asi měsíc po válce jsem se proto rozhodla, že jí pošlu sovu a pozvu ji na ležák ke Třem košťatům. Andromeda souhlasila.
Sešly jsme se další odpoledne a Andromeda nadšeně mluvila o svém vnukovi a také o tom, jak šťastná je, že je po všem. Říkala, jak se každý den bála o svou dceru a manžela, který musel odejít, aby pro svůj původ neohrozil rodinu. Měla o něj neustálý strach a modlila se k Merlinovi, aby jej udržel naživu. Dokonce zmínila tajemnou ženu, která Tedovi zachránila život a jejíž obličej měl v paměti zahalen v mlze. Věnovala jsem jí krátký úsměv, který však ukazoval víc smutku než radosti a když se pak Andromeda vyptávala na to, jak se daří mně, jak se mám v práci a jak mi fungují vztahy, odpovídala jsem s jistou rezignací v hlase, protože to měla být ona, o které jsem měla mluvit jako o své nové naději. Cítila jsem, jak se to uvnitř mne svírá a jak už dále nedokážu jen tak sedět v její přítomnosti a nic neudělat. Dřív, než jsem stačila nad tím přemýšlet, jsem ji chytila přes stůl za ruku. Ona, která v tom jistě neviděla víc, než přátelské gesto, mi ruku stiskla a usmála se. Její úsměv mne však zasáhl přímo do srdce jako ostrá dýka, která mne pomalu, ale jistě zabíjela.
,,Měla bych jít, Ted přijde brzy z práce a já ještě nezačala vařit večeři," řekla a postavila se. ,,Byl to však příjemné strávený čas, Hermiono. Snad se brzy zase uvidíme," řekla, rozloučily jsme se objetím a odešla. A to bylo vše, na co jsem měla nárok. Nic víc, nic míň.
Víc než půl roku jsem ji neviděla. Očekávaná sova nikdy nepřišla a já ji nechtěla znovu psát první s pocitem, že ji naháním. Naivně jsem si myslela, že náš čas spolu strávený, jí byl příjemný natolik, že by se chtěla sejít znovu. Avšak musela jsem čelit kruté realitě, která mi nedovolovala být součástí jejího života. Zatímco já jsem žila v minulosti a neustále jsem se ohlížela zpátky na naše společné chvilky, ona si jisto jistě ani nevzpomněla. Harry ji nenavštěvoval jako tomu bývalo, než jsem přetočila obraceč. Byl sice kmotrem Teddyho, ale ten nežil u Andromedy, nýbrž u Lupina a Tonksové. Neměla jsem tedy žádnou zprávu o tom, jak se Andromeda měla.
Tu zimu pořádaly Bradavice ples, ostatně jako každý rok. Tentokrát to však bylo s tím rozdílem, že byli zváni všichni bývalí studenti školy. Minerva se domnívala, že to ucelí kouzelnickou komunitu a podpoří mezilidské vztahy. Andromeda měla přijít také a myšlenka na to, že ji znovu uvidím, po tak dlouhé době, ve mně probouzela vlnu vzrušení. Mým doprovodem byl Harry, protože Ginny měla důležitý famfrpálový zápas. Byla jsem ráda, že nemusím jít sama.
Ve večer plesu jsem začala zmatkovat. Nevěděla jsem, co si obléct na sebe, neměla jsem téměř žádné šaty, jen ty, které jsem si oblékla na ples ve třetím ročníku a ty, které jsem si vzala na svatbu Fleur. Můj spontánní výlet narychlo do jednoho z mudlovských obchodů mne připravil o čas, který bych strávila relaxem v horké vaně, který jsem potřebovala jako sůl. Ale co se dalo dělat. Nové šaty byly bílé a sahaly až na zem. Měly korzet, který zvýraznil můj malý dekolt a jejich sukně byla zdobná květinami a dalšími ornamenty. Vlasy jsem si vyčesala do elegantního drdolu a po stranách spustila dva prameny. Dívala jsem se na sebe a pomyslela jsem si, že vypadám kouzelně.
Harry mne vyzvedl v šest a přemístili jsme se do Prasinek, odkud nás kočáry odvezly k Bradavicím. Nervozita uvnitř mne se stupňovala. Vystoupila jsem a společně s Harrym, který mi nabídl rámě, jsem vešla dovnitř. Byla tam spousta známých lidí, někteří z nich byli za války na straně pána zla, i když u soudu tvrdili, že to bylo z donucení, protože byli pod impériem nebo že pouze chránili své rodiny. Jednou z nich byla Narcissa Malfoyová, nyní Blacková, která se rozvedla se svým manželem, který v současné době seděl v Azkabanu. Ona se tomu vyhnula, protože se za ni Harry přimluvil. Ron to nikdy nepochopil po tom, co všechno nám její rodina provedla. Já Narcissu znala z doby, kdy jsem žila s Andromedou. Byla to milá, avšak velmi komplikovaná žena, která si držela odstup od ostatních lidí, avšak já si s ní už tehdy rozuměla. Obě jsme měly rády umění a obě nás pojila jedna věc, naše láska k ženám. Andromeda nebyla v tomto směru nijak vyhraněná. Milovala Teda celý život a po jeho smrti i mne. Tvrdila, že pokud člověk miluje a je milován, co na tom záleží, zda je to muž nebo žena. A to byla jedna z mnoha věcí, proč jsem ji tolik milovala. Nikdy neodsuzovala a byla tím nejtolerantnějším a nejlaskavějším člověkem, kterého jsem kdy poznala. Dala bych cokoli za to, abych s ní opět mohla být, ale vím, že takto to bylo nejlepší. Nezasloužila si bolest, nezasloužila si trpět, ona, ze všech lidí tady, ne.
,,Zatančíme si?" Zeptal se Harry najednou a já sebou trhla, protože mne vytáhl z myšlenek.
,,Proč ne," pousmála jsem se a přijala jeho ruku. Odvedl mne na parket a začali jsme tančit. Zjistila jsem, že jsem vyšla ze cviku. Dvakrát jsem Harrymu omylem šlápla na nohu a cítila jsem se proto špatně, načež se nabídl, že zajde pro pití. Posadila jsem se, když jsem za sebou uslyšela známý hlas, který způsobil, že mne zamrazilo.
,,Hezký večer, že ano?" Otočila jsem se a usmála se na hnědovlasou čarodějku.
,,Ano," přikývla jsem. ,,Jsi tady s Tedem?"
,,Ano, šel pro něco k pití. Myslím ale, že cestou potkal nějaké své bývalé spolužáky, takže to bude na delší chvíli," tiše se zasmála. ,,Jak se máš, Hermiono?"
,,Skvěle," zalhala jsem. Nechtěla jsem působit jako hromádka neštěstí hodna jen politování. ,,V práci to teď jde moc dobře."
Otevřela jsem si obchod s kouzelnickými i mudlovskými knihami na Příčné ulici. Polovina byla na kouzelnické straně a polovina na mudlovské. Obchody šly dobře, i když tam spousta duší zavítala jen proto, aby si prohlédla válečnou hrdinku, Hermionu Grangerovou, jako nějakou cvičenou opici v cirkuse. Ale časem se to zklidnilo a dokonce jsem začala pracovat na jedné knize o metamorfomázích, kteří mě fascinovali od té doby, co jsem poznala Tonksovou a malý Teddy mi onu vášeň pomohl rozvinout.
,,Opravdu? Ale práce taky není všechno, Hermiono. Je třeba taky žít a mít osobní život. Nějakou lásku," pousmála se a já sebou ošila, protože o tomto tématu jsem s ní mluvit opravdu nechtěla. ,,Ráda bych tě s někým seznámila," řekla a usmívala se. Tento druh úsměvu měla vždy, když chystala něco, co se mi většinou moc nezamlouvalo.
,,Ano?" Zeptala jsem se opatrně a ona přikývla.
,,Když jsi teď o sobě prozradila, že máš raději děvčata, napadlo mne, zda by ses nechtěla seznámit s mou sestrou, myslím si, že byste si rozuměly," uculila se a mně spadla brada. Tohle jsem tedy nečekala.
,,S Narcissou? Ale... tohle nejde," ošila jsem sebou.
,,Proč by ne?" Pozvedla obočí. ,,Trápí tě snad ten věkový rozdíl?"
Věkový rozdíl bylo to poslední, co mě tady trápilo. ,,Ne... já... ani ji neznám," řekla jsem prostě. Znala jsem ji moc dobře a bylo pro mne hodně zvláštní na to jen pomyslet. Byla to sestra mojí milenky... bývalé.
,,Poznáš ji, uvidíš, že je skvělá," a než jsem stačila zaprotestovat, už ji vedla sem k nám. ,,Tak se seznamte, já půjdu najít Teda," řekla, stihla na mě ještě nenápadně mrknout a odešla. Mezi mnou a Narcissou nastala trapná chvíle ticha.
,,Víte, o co jí jde?" Odkašlala jsem si.
,,Myslím, že tuším," povzdychla si Narcissa, která vypadala, že přede mnou stojí ze stejného donucení jako já před ní.
,,A co tomu říkáte?" Pozvedla jsem obočí.
,,Je to... šílené," odpověděla mi a já souhlasně přikývla.
Nastala další trapná chvíle ticha, kterou prolomil až Harry, který přišel s pitím. Uvnitř jsem mu děkovala.
,,Madam Blacková," pousmál se. ,,Moc vám to sluší," řekl a podal mi pití, to původně své dal Narcisse, která však s díky odmítla.
,,Děkuji, vám také," přikývla. ,,Vrátím se teď ke své společnosti, pokud mne omluvíte," poukázala na Tiberia McLaggena. ,,Přeji vám hezký večer," věnovala mi pohled a poté odešla.
,,Co jste řešily?" Zeptal se Harry a já si oddychla.
,,Andromeda se nás snaží dát dohromady," protočila jsem panenky. ,,Až na ni tady zase narazím, tak ji zaškrtím."
Harry se rozesmál. ,,Promiň, nějak si vás dvě neumím představit," kroutil hlavou.
,,To jsme dva," povzdychla jsem si. ,,Půjdu na toaletu, omluv mne prosím," dala jsem mu skleničku do ruky a odešla jsem z Velké síně. Potřebovala jsem být na chvíli sama, tato situace mě poněkud rozhodila. Ne kvůli Narcisse, ale proto, že právě Andromeda byla ta, která nás chtěla dát dohromady a to bolelo. Šla jsem na toaletu, před dveřmi jsem se však zastavila. Stála tam Andromeda a s někým se dohadovala.
,,Takže mu to neřekneš? Ani dnes ne?" Zeptala se jakási dívka.
,,Nemůžu, ne dnes, je tak... šťastný."
,,To je dle tvých slov vždycky. Nikdy není ten správný čas, že ne?" Zněla rozzlobeně. ,,Víš, všechno se změnilo, když jsem tě poznala, nemohla jsem jíst, spát, byla jsem do tebe zamilovaná od první chvíle a byla jsem šťastná, když jsi se stala mou mentorkou a myslela jsem si, že to tak cítíš taky. Ale ty jsi pořád s ním, i když jsi mi slíbila, že budeme jednoho dne spolu, že jsem ti znovu ukázala, co znamená žít. Že jsi se do mne zamilovala. Ale teď? Nejsem si tím tolik jistá," zakroutila hlavou.
,,Řeknu mu to, slibuji, brzy. Nechci mu ublížit, stále mi na něm záleží, tak moc..."
,,Neříkalas, že už s tebou nejedná jako dříve? Že už necítíš to, co jsi cítila předtím a že chceš být se mnou?" Zeptala se a Andromeda si povzdychla, nic však už neřekla. ,,To jsem si myslela. Žij si s ním tedy dál svůj monotónní život, per mu špinavé ponožky a poslouchej jeho řeči o rajčatech a užij si jeho chrápání," řekla a vyběhla naštvaně ven z umýváren. Přitiskla jsem se ke zdi, nechtěla jsem, aby mne tam viděla. Když se mi však naskytl ten správný úhel, abych jí viděla do tváře, vytřeštila jsem oči a stála jako přimrazená. Pansy Parkinsonová, to nemohla být pravda. Z šoku mě probudila Andromeda.
,,Hermiono, jak dlouho už tady stojíš?" Byla úplně bledá.
Chvíli jsem ni beze slova hleděla a v její tváři vypozorovala značnou dávku nervozity a obav. ,,Tohle nemůže být pravda," hlesla jsem nevěřícně. ,,Ty a Pansy? Jak dlouho?"
Andromeda zavřela oči a rty stiskla k sobě předtím, než promluvila. ,,Už to trvá téměř půl roku. Dala mi to, co s Tedem už dávno vyprchalo. Miluji ho, záleží mi na něm, ale ta chemie, kterou cítím k ní, když je se mnou, když se mne dotýká... nedokážu tomu vzdorovat, tak silná nejsem. Hermiono, prosím, nech si to pro sebe."
,,T-takže ty teď Teda opustíš?" Zeptala jsem se a zbytek ignorovala. V hlavě mi zvonilo a celá jsem se třásla. ,,Všechno tohle úsilí, tahle bolest a utrpění, kterou jsem prožívala, všechny ty lidi, které jsem viděla umírat podruhé, všechno to bylo k ničemu?" Mluvila jsem nahlas, aniž bych si připouštěla, že vlastně nerozumí tomu, co říkám a musela jsem jí znít jako blázen. Říkala jsem to spíše sobě, než abych se ptala jí. ,,Ty teď opustíš Teda pro tu manipulátorku a všechno bylo úplně k ničemu? Přišla jsem o všechno jen, aby tě mohla mít ona?" Pohlédla jsem jí do očí. ,,Ona, Andromedo?" Při jejím zmateném pohledu jsem sebou ošila.
,,O čem to mluvíš, Hermiono?" Dívala se na mne nechápavě a vyděšeně zároveň. Musela si myslet, že jsem naprostý blázen, avšak já se nedokázala udržet. Zmítal mnou vztek a jediné, na co jsem myslela, bylo vrátit vše zpátky do starých kolejí. Na nic jsem nečekala, nepřemýšlela a rozběhla se k východu. Když jsem byla dostatečně daleko od Bradavic, přemístila jsem se domů a ze skříně vytáhla krabičku s obracečem času. Když jsem ji však otevřela, čekal mne ještě větší šok. Obraceč byl pryč. Převrátila jsem svůj dům vzhůru nohama, ale nikde nebyl. Přepadla mě panika, nevěděla jsem, co dělat a přemístila jsem se zpátky.

O povídce

31. května 2018 v 20:06 | Stázka |  Povídka: One Step Back
[DOKONČENO] Hermiona vede vysněný vztah s Andromedou Tonksovou. Po válce, když jí zemře manžel, je to právě Hermiona, která jí pomůže z nejhoršího a jejich přátelství přeroste v něco mnohem hlubšího. Avšak Hermiona cítí, že Andromeda není úplně šťastná. Neustále myslí na Teda a uvnitř se trápí. Hermiona se proto rozhodne jednat a vrátí se zpátky, aby jejího manžela zachránila i přesto, že jí samotné to trhá srdce. Věci však naberou úplně jiný směr, než očekávala.
~
Vše je majetkem úžasné JK Rowling, můj je pouze příběh.
~
Povídka je pouze pro uživatele 18+



7. Druhá realita (část druhá)

29. května 2018 v 16:35 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
Bylo už pozdě večer, okolo desáté, když Andromeda seděla na gauči. Malá spala, stejně tak Teddy, už několik hodin. Andromeda čekala na Narcissu a bylo jí opravdu divné, že stále ještě nepřišla. Nelíbilo se jí to. Řekla si, že počká ještě hodinu a poté ji půjde hledat. S povzdechem se napila vody, když najednou kdosi zaklepal na její dveře. Přesvědčená, že to bude Narcissa, šla otevřít. Před domem však stáli dva muži se znakem MACUSA na svých oblecích, kteří se představili jako bystrozorové.
Andromeda překvapeně zamrkala. ,,C-co se děje?"
,,Můžeme dovnitř?" Zeptal se jeden z nich a Andromeda přikývla. V duchu se modlila, aby její sestřička byla v pořádku. Poslední dvě návštěvy z ministerstva jí přinesly jen bolest a trápení.
,,Co se stalo? Je Narcissa v pořádku?" Zeptala se a posadila. Oba muži se posadili před ni a vytáhli jakési dokumenty na stůl.
,,Vaše sestra se slečnou Grangerovou, pokud víme, jsou stále naživu," řekl jeden z nich a položil před ni papír. ,,Potřebujeme, abyste podepsala tyto papíry o mlčenlivosti, madam Tonksová. Pokud chcete vědět, kde je vaše sestra, podepište. Jedná se o přísně tajný projekt."
,,Ach," hlesla, vzala si papír do ruky, pročetla si ho a poté jej brkem podepsala a podala zpátky onomu muži. Přemýšlela, proč jí to vlastně chtěli říct. Ministerstvo nikdy nebylo nijak starostlivé a pokud zmizel nebo zemřel nějaký rodinný příslušník, který pracoval na tajném projektu, vymysleli si krycí verzi a rodina se nikdy nedozvěděla pravdu. Zajímalo ji, jakou s tím vším má souvislost právě ona.
,,Útočiště v Peru ve spolupráci s MACUSA pracuje na tajném projektu zkoumání času," začal. ,,Slečna Grangerová tam pracovala celý rok," Andromeda se ušklíbla, jelikož Hermiona nikdy o své práci v Jižní Americe nechtěla mluvit, vždy se tomu tématu vyhýbala. ,,Projekt byl pozastaven, avšak stalo se něco, co narušilo bezpečnost jak kouzelnického, tak také mudlovského světa. Naše kouzelnické kamery zachytily tento obraz," podal jí pohyblivou fotografii postavy v kápi, která vstupovala do jakéhosi kruhu a Hermiona s Narcissou běžely za ní, avšak poté zmizely, jako kdyby se přemístily pryč.
,,A k čemu jste se ve výzkumu času dostali?" Zeptala se, protože si nebyla jistá, na co se ve skutečnosti vlastně dívala.
,,Je to časový průchod, který je přemístil do paralelní reality."
,,Co prosím?" Překvapeně zamrkala. ,,Tak je přiveďte zpátky!"
,,Jde o to, že je nespočetné množství paralelních realit samotných. Přístroj, který byl použit, musel být nastaven na určitou frekvenci. Plus se můžou pohybovat také v čase, takže najít i správnou dobu je téměř nemožné."
,,Tak se podívejte na nastavení toho přístroje," řekla Andromeda.
,,To nebude možné. Neunesl ten nápor energie a explodoval."
,,Co tím chcete říct?" Zamračila se. ,,Že nejste schopni určit, kam se dostali, natož jim pomoci?" Muž neochotně přikývl. ,,A proč tam vůbec šly? A kdo je ta postava s kápí?"
,,Kdo je ta postava, to nevíme, ani to, co tam dělala vaše sestra, když na tom projektu nikdy nepracovala. Jedno však víme jistě..."
,,Opravdu?" Zeptala se Andromeda ironicky a onen bystrozor se její tón hlasu snažil ignorovat.
,,Odnesla si Morganinu knihu."
,,Cože???" Vytřeštila oči. ,,To snad nemůžete myslet vážně!" Dívala se na ně nevěřícně a čekala, že každou chvíli vyběhne odněkud Narcissa a začne se strašlivě smát, jak skvěle si z ní vystřelila, avšak nic takového nenásledovalo.
,,A to není všechno," pokračoval. ,,Důvod, proč jsme sem přišli je převážně jiný."
,,Opravdu? Neměla bych se na to napít? Protože už po tomhle bych potřebovala panáka."
Oba muži na sebe pohlédli a poté vytáhli druhou pohyblivou fotografii. ,,Tohle vás může poněkud znepokojit. Dříve, než vaše sestra se slečnou Grangerovou prošly na druhou stranu, stejná žena v kápi přišla z oné reality sem. Nepřišla však sama. Co však víme je, že sama zpátky odešla, tudíž druhá osoba bude stále v našem světě."
,,Kdo je to?" Dívala se Andromeda z jednoho na druhého.
,,Může vás to poněkud-"
,,Jo, já vím, znepokojit, znepokojená už ale jsem, tak mi to sakra už ukažte!" Řekla nevrle a ošila sebou. Onen muž jí podal fotografii a Andromeda zalapala po dechu. Byl tam její mrtvý manžel Ted Tonks. ,,Merline...," hlesla a položila fotografii na stůl. Už jí bylo jasné, proč za ní přišli a vůbec se jí to nelíbilo. ,,Ted je... tady?" Zeptala se a jeden z bystrozorů přikývl.
,,Proto jsme přišli. Pokud s vámi ještě nenavázal kontakt, nejspíše to brzy udělá. A my potřebujeme, abyste nám o tom dala vědět. Jen on nám může sdělit, kdo ta žena je a jak můžeme pomoci vaší sestře," řekl a Andromeda se v duchu ušklíbla. Bylo jí jasné, že tohle byl jen tah, jak jí zahrát na city, říct, že to pomůže zachránit její sestru, ale bylo jí jasné, že jim byla nějaká Narcissa Blacková ukradená. Chtěli jen informace a nepochybovala o tom, že by je z Teda dostali klidně i násilím, kdyby byla potřeba. A to nikdy nemohla dovolit.
,,Spolehněte se, že pokud by mne kontaktoval, dám vám ihned vědět," pousmála se.
,,Vím, že je to pro vás těžké, ale je to pro dobrou věc," řekl a oba se postavili. Potřásli jí rukou a odešli. Andromeda za nimi zavřela dveře a povzdychla si. Bylo jí jasné, že Ted už ji jednou málem kontaktoval - když jej Teddy uviděl za oknem. Příště musí být víc ostražitá. Toužila ho tolik vidět, obejmout a znovu políbit. Vždyť máš Tiberia, řekla sama sobě. Měli sice pauzu, ale přeci jen ho milovala a nemohla mu znovu zlomit kvůli Tedovi srdce. Povzdychla si. Věděla, že tato situace nebude jednoduchá a že se musí připravit a obrnit se proti dalším ranám osudu.

7. Druhá realita (část první)

29. května 2018 v 16:34 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ It is a woman's nature to be constant - to love one and one only, blindly, tenderly, and for ever - bless them, dear creatures! ~
- Anne Brontë
Narcissa se otočila a ještě notnou chvíli se dívala na místo, kde před okamžikem byl tunel. Myslela na svou dceru a začala zmatkovat.
,,Cissy, pojď," chytila ji Hermiona za ruku, ta se však vysmekla.
,,Moje dcera... je tam, na druhé straně, musím za ní!" Řekla zoufale a dívala se na Hermionu jako kdyby očekávala, že přijde s nějakým řešením. Ta se na ni však jen podívala provinilým pohledem.
,,Přijdeme na to, jak se vrátit," řekla po chvíli mlčení. ,,Jen teď musíme najít tu ženu, která vzala knihu. Když najdeme ji, najdeme i způsob, jak se vrátit zpátky."
Narcissa se zamyslela. Znělo to logicky. Ona osoba musela vědět, jak tunel otevřít na dostatečně dlouhou dobu, aby mohly projít. Bylo to teď jediné řešení, musely ji najít. ,,Dobře," přikývla a společně s Hermionou se rozešly ulicí. Poznávaly to místo. Bylo to nedaleko útočiště v Londýně. Vypadalo to přesně jako v jejich realitě, jen s tím rozdílem, že zde bylo ticho a prázdno. Hustá mlha jim znemožňovala vidět dál než na několik metrů. Vypadalo to, jako by široko daleko nikdo nežil, jako kdyby z Londýna vyprchal všechen život. Hermiona vytáhla svou hůlku a její špičku rozsvítila. Narcissa ji následovala. Obě kráčely opatrně a tiše ulicí, když vtom jim nad hlavami prosvištěla kletba. Narcissa rychle vyčarovala štít, který zastavil další, tentokrát lépe mířenou.
,,Hermiono?" Ozval se udivený hlas a jí neznámý muž vystoupil z mlhy. ,,Ale jak je to možné?" Zeptal se a kráčel k nim. Narcissa vytřeštila oči.
,,Regulusi? Jsi to ty?" Zeptala se nechápavě, sklonila hůlku a štít v tom okamžiku zmizel.
,,Narcisso?" Překvapeně zamrkal a vypadal, že neví, ze které z čarodějek má být udivený více.
,,Regulusi, zbláznil jsi se?" Ozvalo se za ním a Narcissu s Hermionou zasáhla v tom okamžiku kletba. ,,Může to být mnoholičný lektvar!" Ozval se muž a přiběhl k nim. Ani jedna se nemohla hýbat, byly obě svázané kouzelnými provazy a Narcissa v tom okamžiku litovala, že hůlku sklonila.
,,Je to ona, je to Hermiona, Remusi!" Řekl Regulus a snažil se ho zastavit.
,,Hermiona je mrtvá!"Zamračil se. ,,Všichni jsme viděli její bezvládné tělo na vlastní oči!" Řekl a pak se podíval na ty dvě. ,,Což mne přivádí k otázce, kdo jste?"
Narcissa nakrčila nos. ,,Nebudu odpovídat někomu, kdo mne bezdůvodně sváže a chová se ke mně jako ke zločinci!"
,,Hmmm, ty v podstatě zločinec jsi, Narcisso! Pokud jsi to vůbec ty. Vykašlala jsi se na nás, nechala jsi nás tady napospas a nereagovala ani na jednu sovu s prosbou o pomoc! Copak tady tak najednou děláš, co? Ne... nemyslím si, že jsi to ty," řekl a namířil na ni hůlku. ,,Revelio!" Řekl, nic se však nestalo. Zamračil se a zkusil to samé na Hermionu, ale nic.
,,Profesore, jsme to my!" Řekla a Lupin pozvedl obočí. ,,Profesore?" Pohlédl na Reguluse a ten jen pokrčil nechápavě rameny. ,,Musíte nám věřit!"
,,Věřit?" Lupin se ušklíbl. ,,Slepá víra nás v této válce už stála mnoho životů," odpověděl.
,,Ve válce?" Zeptala se Hermiona nechápavě a Remus s Regulusem na sebe pohlédli.
,,Ve válce s ty víš kým, odkud jsi spadla?" Díval se na ni podezíravě.
Hermiona pohlédla na Narcissu. ,,Můžeme vše vysvětlit, když nás necháte," řekla.
,,A kdybyste nás zbavili těch pout, byly bychom opravdu vděčné," dodala Narcissa stroze a Regulus mávl hůlkou. Provazy v tom okamžiku zmizely a Cissa si promnula bolavé zápěstí.
,,Někdo od vás použil přístroj, který vytváří časový průchod," začala Hermiona a Lupin se zamračil, neřekl však zatím nic. ,,Nějaká žena pronikla do naší reality a vzala nám objekt, který měl zůstat navždy skryt. Je nebezpečný, může vypustit opravdu černou magii."
,,Morganina kniha," řekl Regulus a Hermiona přikývla.
,,Ale vždyť jsme se shodli na tom, že ten přístroj k sehnání té knihy nepoužijeme," zamračil se Lupin. ,,A povedlo se té ženě dostat se zpátky sem i s knihou?" Pohlédl na Hermionu, která přikývla. ,,Takže vy dvě..."
,,Nepatříme sem. Musíme si vzít knihu zpátky a vrátit se, než se stane něco strašného."
,,Věřte mi, tady už se nic strašnějšího stát nemůže," povzdychl si Lupin. ,,Pojďte, vezmeme vás k nám, musíme zjistit, kdo to udělal," řekl.
Hermiona s Narcissou je následovaly až k místu, kde původně stálo útočiště, bylo však úplně zdemolované.
,,Co se tady stalo?" Hlesla Narcissa.
,,Nic," odpověděl Regulus, když Lupin pronesl jakési zaříkávadlo. ,,Je to jen ochranné kouzlo, které vytvořila má dcera, nedá se odhalit, takže je to výborné místo na skrývání, pro nás, pro odboj," odpověděl.
,,Ty máš dceru?" Překvapeně zamrkala Narcissa.
,,Ano, jmenuje se Veronica. Pamatuješ, jak jsme neustále bojovali se Siriusem o přízeň Marlene McKinnonové?" Uchechtl se a Narcissa přikývla. ,,Tak já vyhrál," mrkl na ni a Narcissa vypadala, že to musí zpracovat. Před nimi se mezitím objevily dveře, do kterých vstoupili. Útočiště vypadalo zevnitř nedotčené a přesně tak, jak si ho Narcissa pamatovala, jen nikde neviděla žádné tvory.
,,Kde jsou všichni svěřenci?" Zeptala se Narcissa.
,,Žádní tvorové tady už zavření nejsou, jen my. Časy se změnily, Narcisso, neočekávej tady pětihvězdičkové pokoje," odpověděl Lupin. ,,Na to jsi možná zvyklá z Ameriky, ale tady to mít nebudeš," ušklíbl se a Narcissa na něj nechápavě pohlédla, Lupin však už nic neřekl.
,,Nic si z toho nedělej," řekl Regulus tiše. ,,Má vztek na naši Narcissu a vybíjí si ho na tobě."
,,Ale proč? Co moje já udělalo tak strašného, že jí nemůže přijít na jméno?"
,,Jako dívka, ještě v Bradavicích, se zamilovala do jisté kouzelnice, Anastázie Sayreové, zasnoubily se a utekly spolu. Usadily se v Americe, protože jim Cygnus nedal pokoj," ušklíbl se. Narcissa naprázdno polkla a Hermiona jí věnovala konejšivý pohled. ,,A když pán zla vyhrál druhou kouzelnickou válku, nevrátila se, aby pomohla odboji. Nereagovala ani na jednu sovu, ani na jedinou prosbu o pomoc."
,,Má asi pocit, že se jí to netýká," promluvil Lupin znovu. ,,Ale to je na velkém omylu. Až pán zla zničí ty poslední, kteří mu odporují, půjde po kouzelnickém světě v Americe, tím jsem si jistý," ušklíbl se. Narcissa však už nevnímala. Srdce jí bušilo až ve spáncích a jediné, na co teď myslela, byla Anastázie a jak moc ji chce znovu vidět, živou a zdravou.
,,Remusi!" Ozval se ženský hlas. Byla to Molly Weasleyová, která, když uviděla Hermionu, vypískla a její manžel ji musel podepřít, aby neupadla.
,,Nevzrušujte se," řekl Remus. ,,Tohle není naše Hermiona, je z jiné časové reality," řekl, když vstoupili do místnosti, kde všichni seděli kolem dlouhého stolu. Hermiona si pomyslela, že je to jako setkání Řádu na Grimmauldově náměstí. Byli tam Weasleyovi, všichni kromě Rona a Harryho také nikde neviděla, otřepalo ji a neměla odvahu se zeptat, co se s Harrym stalo. Fleur seděla vedle Billa, který ji držel v objetí. Henry s Amarantou tam seděli také, stejně tak jakási neznámá dívka s černými vlasy po ramena a tmavýma očima, stejnými tak jako měl Regulus či Bellatrix.
,,To je Ronnie, moje dcera, před rokem dokončila Bradavice," řekl a Veronica se usmála nuceným úsměvem. Hermiona sebou ošila a otočila se, protože někdo vešel dovnitř.
,,Hermiono?" Uslyšela známý hlas. Byl to Ron, který ji objal, nestihla ani zareagovat. Za ním stál Harry a nechápavě se na ni díval.
,,Jak je to možné?" Dostal ze sebe. Hermiona jemu a všem ostatním znovu zopakovala všechno, co řekla Regulusovi a Lupinovi, paní Weasleyová se na to musela posadit.
,,Takže někdo z Řádu má tu knihu?" Zeptal se Harry najednou a rozhlédl se po všech ostatních, nikdo však nic neřekl.
,,Byla to žena, která věděla, jak se přístroj používá," řekla Hermiona a pohlédla na Amarantu, ta však seděla klidně, výraz se jí vůbec nezměnil.
,,Kde je vůbec Ted?" Zeptala se paní Weasleyová. ,,Nebyl s vámi, chlapci?" Pohlédla na Harryho a Rona.
,,Ne, mamko, Ted s námi vůbec nebyl," odpověděl Ron.
,,To je divné, naposledy jsem ho viděla včera večer," řekla a povzdychla si.
,,Podíváme se po něm s Regulusem," řekl Remus a Regulus přikývl.
Když se všichni rozešli, Harry, Ron, Hermiona a Narcissa zůstali v místnosti. Amaranta se vrátila do svého pokoje, avšak ucítila na sobě něčí ruku. Trhla sebou a když uviděla Remuse, zamrkala.
,,Vím, že jsi to byla ty, viděl jsem tě. Tebe i Edwarda. Kde je ta kniha?"
,,Pusť mě, zbláznil jsi se?"
,,Přestaň to na mě hrát! Byla jsi jedna z mála, která hlasovala pro to, aby se ta kniha přinesla sem. A viděl jsem tě na vlastní oči, Amaranto," řekl, odstrčil ji a vešel dovnitř, kde se začal prohrabovat jejími věcmi. A dole v šatníku našel schovaný plášť s kápí. Vzal ho do ruky a otočil se na ni. ,,Takže? Budeš mluvit?"
Amaranta se zamračila. ,,Okamžitě odejdi, Remusi, varuji tě! Kdybych tu knihu měla, řekla bych ti o tom. Tobě i ostatním."
Lupin se zamračil a přešel úplně až k ní. ,,Však já zjistím, co máš za lubem. A jestli se Ted brzy nevrátí, tak toho budeš litovat," řekl, hodil plášť na zem a odešel.
Harry, Ron, Hermiona a Narcissa stáli v místnosti a Hermiona promluvila. ,,Co se stalo, Harry?"
Harry jí odsunul židli, aby se posadila a Hermiona tak učinila, stejně jako ostatní. ,,Ty víš kdo vyhrál," odpověděl a povzdychl si. ,,Hledali jsme viteály, všechny je zničili, i ten poslední, který byl uvnitř mne samotného. Avšak nezemřel ani tak. Tohle netušil ani Brumbál, Voldmort měl ještě jinou zbraň. Pronesl kouzlo věčného života z Morganiny knihy a my nevíme, jak to zvrátit. Kniha byla zničena a my ji potřebovali k tomu, abychom to kouzlo zrušili. Zkusili jsme několikrát vrátit čas předtím, než ji zničil, vydali jsme se pro ni, ale pokaždé u toho někdo zemřel nebo se něco pokazilo. A Amaranta poté přišla s tímto nápadem, přejít do jiné časové reality a knihu získat, abychom mohli zvrátit kouzlo a zabít ho. Jenže většina s tím nesouhlasila, protože to bylo moc riskantní a nebezpečné."
,,Ale jak to tak vypadá, stejně k tomu došlo," řekl Ron a Harry přikývl.
,,My už to jednou zažili," řekla Hermiona. ,,Víme, jak to zvrátit. Kniha není potřeba, kouzlo se váže na určitý předmět, který má kouzelník, je to jako viteál, ale bez vraždy. A můžeš použít jen jeden. Pokud ho zničíš, kouzlo pomine. V naší realitě ho použila Bellatrix."
,,Bella?" Zamrkal Ron překvapeně a Narcissa s Hermionou pozvedly obočí nad tím, jak přátelsky jeho tón hlasu zněl, když vyslovil její jméno.
,,Znali jste se?" Zeptala se Narcissa.
,,Ovšem. Byla to dvojitá agentka, pracovala pro Řád. Jenomže vy víte kdo se o tom dozvěděl a zabil ji."
,,Nejen ji," dodal Harry a Ron sebou ošil a pohlédl na Hermionu.
,,Ona a naše Hermiona se milovaly, byl to tragický konec jejich velké lásky," povzdychl si Ron. ,,Pán zla dostal Hermionu a chystal se ji mučit, aby prozradila, kde se ukrývá odboj. Bellatrix tam byla taky, nemohla to vydržet a vyslala proti němu kletbu, chtěla ji zachránit, ale tím se prozradila. Zabil je obě. Jejich těla...," zaťal Ron ruce v pěst. ,,Nebyly to už ony, když s nimi skončil. Mučil je těmi nejohavnějšími způsoby, nic však neřekly, nepovolily. Zemřely jako hrdinky a staly se symbolem našeho odboje."
Hermiona na sobě cítila pohled Narcissy, nepohlédla však na ni a nedala na sobě své rozrušení znát. Uvnitř byla šťastná, že se to druhé Hermioně povedlo a zároveň měla vztek, že jim to Voldemort vzal.
,,A co se stalo se Siriusem?" Zeptala se Narcissa zvědavě.
,,Nikdo neví, kde je. Myslíme si, že je po smrti, ačkoli se jeho tělo nikdy nenašlo. Ale kdyby žil, myslím si, že by nás už kontaktoval," povzdychl si Harry.
,,A dcera Reguluse a Marlene?" Zeptala se Hermiona jen tak mimochodem. ,,Proč se na mne dívala jako kdyby mě chtěla zabít?"
Ron se uchechtl. ,,Vy dvě jste se nemusely, neustále jste si dokazovaly, že je jedna lepší než ta druhá. A vlastně jsi jí i záviděla, že umí bezhůlkovou magii na tak výborné úrovni. Ale ty ses taky zlepšovala, nikdy jsi to nevzdala," pousmál se Ron a povzdychl si.
,,A Edward s Andromedou? Jsou stále spolu?" Zeptala se Narcissa.
Harry pohlédl na Rona a ten zase na něj. ,,Andromeda je po smrti, stejně tak Dora. Ta byla těhotná s Lupinem, když několik smrtijedů při hledání jejího otce přišlo k nim domů je vyslechnout. Zabili je obě a to malé jí vyrvali z břicha a poslali Remusovi. Byl to Dolohov s Carrowem. Ted s Remusem teď chtějí jen jedno, pomstít se, chtějí, aby trpěli."
Narcissa sebou ošila a Hermiona jí stiskla ruku, pohlédla na ni, Cissy však byla úplně bledá.
,,Počkej, natočím ti trochu vody," řekla Hermiona a postavila se. Vzala skleničku, do které jí napustila vodu z kohoutku a podala jí ji.
,,Děkuji," řekla, napila se a pokusila se trochu uklidnit.
,,Vy víte kdo ovládá teď celý kouzelnický Londýn, jen malá skupinka lidí mu stále vzdoruje. Lucius Malfoy je jeho pravá ruka a má pod sebou všechny smrtijedy."
,,A Draco?" Zeptala se Narcissa opatrně, bála se toho, co uslyší.
,,Kdo je Draco?" Zeptal se Harry a pohlédl na Rona, zda jej nezná, ten však zakroutil hlavou.
,,Cissy, pokud jejich Narcissa utekla do Ameriky s Anastázií, Draco se nikdy nenarodil," řekla Hermiona a dívala se na ni.
,,Ach... a Lucius Malfoy... má děti?" Zeptala se.
,,Ano, syna, jmenuje se Naos a je to pořádný pitomec," ušklíbl se Ron.
,,A jeho matka?"
,,Adelaida Rosierová," odpověděl a Narcissa sebou trhla.
,,Je to má sestřenice, dcera bratra mé matky, Druelly Rosierové."
,,Narcisso, drahoušku, pomohla bys mi s večeří?" Zeptala se Molly, která nakoukla do místnosti a Narcissa přikývla.
,,Nachystala jsem vám pokoj, snad vám nebude vadit společný," řekla Molly. ,,Nemáme dostatek postelí."
,,V pořádku," pousmála se Hermiona. ,,Jsem na to už zvyklá," uchechtla se, protože si vzpomněla na jejich dovolenou a Cissy se pousmála. ,,Tak se uvidíme později," řekla Hermiona, dala jí pusu na tvář a Harry s Ronem Hermionu odvedli do jejího pokoje. Narcissa odešla s Molly do kuchyně a její myšlenky teď byly u Naose, jaký asi je a také u Anastázie, kterou toužila spatřit víc, než kdy jindy.

6. Časový tunel

19. května 2018 v 18:57 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ It is in vain to say human beings ought to be satisfied with tranquility: they must have action; they will make it if they cannot find it. ~
- Charlotte Brontë
Ted Tonks ležel na zemi a rozhlížel se. Byl v jakési laboratoři nebo to tak alespoň vypadalo. Sáhl po své hůlce, kterou měl v kapse a oddychl si, když ji tam našel. Chtěl se postavit, avšak uslyšel hlas. Schoval se proto za jakousi skříň a doufal, že jej nikdo neobjeví.
,,Qué pasa?"* Uslyšel a svraštil čelo. Napadlo ho, že musel být někde ve Španělsku nebo Latinské Americe.
,,Co se tady děje?!" Ozval se další muž, tentokrát jeho rodnou řečí. Dle tónu hlasu to vypadalo, že byl zmatený a trochu rozzlobený.
,,Otevřelo se to, portál se otevřel. Avšak tentokrát z druhé strany," dostalo se mu odpovědi.
,,Cože? Z druhé strany? Ale to není možné!" Zamračil se.
,,A to není ta nejhorší věc," poznamenal další muž.
,,Co se stalo?"
,,Prošla přes něj jakási žena," odpověděl opatrně.
,,Jaká žena?" Hněv a obavy v jeho hlase se stupňovaly.
,,To nevíme, neviděli jsme jí do tváře. Proběhla kolem nás a vypařila se."
,,Co prosím? Nějaká žena, která prošla portálem se vypařila? Děláte si ze mě legraci?!"
,,Obávám se, že ne."
,,Musíme to tady prohledat a najít ji. Nemohla se dostat daleko," řekl a všichni tři opustili místnost.
Ted, který byl stále schovaný za skříní se opatrně postavil, aby zjistil, zda byl sám. Když byl vzduch čistý, rozhlédl se. Povzdychl si, když jeho pohled spočinul na plášti, ale byla to jediná možnost, jak se odsud nepozorovaně dostat, jak splynout. Neváhal a plášť si oblékl. Byl mu trochu velký, sám neměřil víc, než metr sedmdesát a tak si musel zahnout rukávy. Opatrně vyšel z místnosti, ruku měl připravenou na své hůlce a rozešel se první chodbou. Nevěděl, kam vedla, avšak musel najít východ a přemístit se zpátky do Londýna. Bylo mu jasné, že tady bude nastraženo ochranné kouzlo proti přemisťování.
Došel až do prosklené místnosti, za kterou byl les. Vzal za kliku, avšak bylo zamčeno. Vytáhl hůlku a vyřkl kouzlo. Dveře cvakly a Ted prošel až do lesa. Zrychlil krok, chtěl být co nejrychleji pryč. Jakmile došel dostatečně daleko, zkusil se přemístit. Avšak nic. Nechápal to. Rozhlédl se a všiml si něčeho zvláštního. Bylo zde až moc tvorů a ne ledajakých, kouzelnických. Šel dál a rozhlížel se, stále připravený, kdyby se něco pokazilo. Došel až k jezeru a vtom mu spadla brada. Z vody se na něj totiž dívala mořská panna.
,,Merline, tohle je jako naše útočiště v Londýně," hlesl.
,,Našli jste ji?" Uslyšel najednou hlas a schoval se za nejbližší strom.
,,Ne, nikde není, jako kdyby se vypařila."
,,Šéfe!" Uslyšel další hlas. Někdo k nim právě doběhl, stále byl udýchaný, jeho hlas zněl urgentně. ,,Morganina kniha je pryč."
,,COŽE?! Tohle nemůže být pravda! Najděte ji, najděte tu ženu a to HNED!" Křičel.
Ted Tonk sebou ošil. Tak přece ji dostala, pomyslel si a po chvíli se rozešel zpátky k laboratoři, ze které přišel. Doufal, že ji ještě dožene. Bylo však už pozdě. Nebylo možné se tam nepozorovaně dostat přes tu vekou spoustu lidí. Napadlo ho, že se možná nevrátila zpátky ani ona a že jediné místo, kam by mohla jít, bylo útočiště v Londýně. Ale nejprve musel znovu vidět ji, živou a zdravou. Svou Andromedu. Jeho kroky směřovaly právě k ní.
~ ~ ~
Hermiona seděla ve své kanceláři a vyplňovala objednávky na jídlo pro jejich svěřence. Tuto kancelářskou práci nenáviděla, nedokázala se soustředit. Ano, ráda seděla nad knížkami a učila se nové věci, ale účetnictví a žádosti nebyly zrovna jejím šálkem čaje. Potřebovala akci. Od honby za viteály se nedokázala dlouho soustředit na jednu věc a ač si to možná úplně nepřiznávala, potřebovala také jisté nebezpečí a záhadu, kterou by mohla vyřešit.
Ošila sebou, když otevřeným oknem přiletěla sova s dopisem. Tu pečeť poznávala. Držela obálku v ruce a jen tak se na ni dívala, ruce se jí třásly, protože se bála zprávy, která ji čekala. Tušila, co se děje, ale snažila se oddálit co nejvíce ten moment, kdy to uvidí černé na bílém. Povzdychla si a obálku nakonec otevřela.
Vážená slečno Grangerová,
píšeme vám za účelem povolání zpátky do útočiště v Peru. Časový tunel byl znovu otevřen. Přijeďte prosím ještě dnes.
Lorenzo Velazquez,
vedoucí útočiště v Peru
Hermiona zalapala po dechu. Věděla, že pokud by portál otevřeli oni, nevolali by ji zpátky. Muselo to být vážné. Postavila se a šla se omluvit Henrymu, že jí nebylo dobře a potřebovala by jít domů. Ve skutečnosti se přemístila do Peru.
Narcissa si řekla, že vezme malou a půjdou společně navštívit Henryho a Hermionu v útočišti a poptat se na to, co se děje a jak se jim tam bez ní daří. První, koho navštívila, byla Hermiona. Zaklepala a vešla, Hermiona tam však nebyla. Řekla si, že na ni chvíli počká, protože to vypadalo, že její práce na stole je rozdělaná. Posadila se tulila si malou, když vtom její pohled zachytil kus pergamenu ležící na stole. Zvědavost jí nedala a nakoukla. Jakmile dopis přečetla, zarazila se. Nikdy neslyšela o tom, že by se útočiště zabývalo také časovými tunely. Rozhodla se proto, že se Hermiony zeptá, když však procházela útočiště, našla jen Henryho.
,,Ahoj, neviděl jsi Hermionu?" Zeptala se a Henry se doširoka usmál na malou.
,,Šla domů, prý jí bylo nevolno," řekl a pohladil malou po tvářičce.
,,Dobře, půjdu se pak na ni podívat, zda něco nepotřebuje," řekla, ale věděla, že Hermionu doma nenajde. Pokud se vymluvila na nevolnost, byla už dávno pryč. Narcissa navštívila Andromedu a poprosila ji, zda by jí malou nepohlídala, měla v plánu přemístit se za Hermionou do Peru, protože věděla, že se děje něco, o čem jí Hermiona neřekla a co její zmijozelská povaha nedokázala jen tak nechat být.
~ ~ ~
Ted Tonks se přemístil k lesu nedaleko domů, ve kterém bydleli s Andromedou a jejich dcerou. Dům byl stejný, jako si ho pamatoval. Pomalým krokem šel k domu a zastavil se u okna, kterým bylo vidět do obývacího pokoje. Andromeda tam seděla na koberci a hrála si s malým chlapcem, kterého Ted nikdy předtím neviděl. Píchlo ho u srdce. Jeho Andromeda byla po smrti a vidět ji znovu, živou a zdravou, mu vehnalo slzy do očí. Andromeda se zvedla, protože se místností rozlehl dětský pláč. Šla k postýlce a vytáhla z něj malé miminko. Teda napadlo, že to nejspíše budou její vnoučata, děti Nymfadory a přemýšlel, zda tady Nym stále žila. Rád by je viděl obě, mluvil s nimi, ale nevěděl, jaká byla situace a neměl odvahu jen tak zazvonit na dveře. Andromeda seděla s dítětem na gauči a chovala ho v náručí. Teddy si však muže za oknem všiml, usmál se a zamával mu. Andromeda se otočila k oknu a Ted uskočil stranou, shodil však květináč.
,,Počkej chvilku tady, Teddíčku," řekla Andy, dala malou do postýlky a vytáhla hůlku. Pomalu a obezřetně se šla podívat ven, kdo byl u jejího okna, nikoho tam však nenašla. Rozhlédla se, ale stále nikoho neviděla. Dům raději zabezpečila kouzly a vrátila se dovnitř.
Ted Tonks stál u lesa, schovaný za stromem a povzdychl si. Tolik toužil ji obejmou a políbit, ale věděl, že nemůže. Nepatřil sem. Znovu se přemístil do Londýna, aby našel svou přítelkyni dříve, než udělá něco, čeho bude litovat.
~ ~ ~
Narcissa se přemístila k útočišti v Peru a ušklíbla se nad strmou cestou dolů, která jí a jejím podpatkům dala před rokem pořádně zabrat. Tentokrát si naštěstí vzala pohodlnější obuv, kalhoty a tílko. Na toto oblečení si za toho téměř půl roku, co byla malá na světě, zvykla, protože s dítětem nebyl čas se šlechtit každý den. Stále to byla dáma, upravená, avšak mnohem ležérnější. Pokud však šla někam ven, své klasické šaty si oblékla a právě za takové dny byla vděčná nejvíce.
Sešla dolů a dva kouzelníci u vstupu ji zastavili. Ukázala jim však průkazku, že pracuje pro útočiště a tak ji nechali projít. Jeden z nich ji odvedl do jedné z laboratoří, kde měla počkat na Hermionu, až skončí schůze. Dovnitř ji pustit nemohli, protože se tam řešilo něco, co bylo nad úroveň jejího stupně prověření.
Hermiona vyšla asi po hodině a když Narcissu spatřila, zarazila se. ,,Co ty tady?" Zeptala se nevěřícně.
,,Přišla jsem za tebou, abych se tě zeptala, co má co dělat časový tunel s útočištěm," dívala se na ni s pozvednutým obočím.
Hermiona v hlavě zaklela, protože jí došlo, jak lehkomyslná byla, když nechala dopis, sic neúmyslně, jen tak ležet na stole, rychle však zareagovala. ,,Ty mi čteš mou osobní korespondenci?" Zamračila se.
,,Ne tak docela. Byla jsem tě navštívit a ten dopis ležel jen tak na stole, otevřený, mezi ostatními papíry, mohl si jej přečíst kdokoli," odpověděla na svou obranu. ,,Ale to nemění nic na faktu, žes mi lhala," založila si ruce.
Hermiona si povzdechla. ,,Já ti nelhala, jen jsem nemohla říct pravdu, to je něco jiného."
,,Hráli jste si tady s časem, že ano? A něco se pokazilo, takže hádám, že to, co sem proniklo, se týká nás všech. Mám právo znát pravdu, Hermiono. Pokud je má rodina v nebezpečí, cítím povinnost s tím něco udělat. Nechci jen tak sedět na zadku a obzvláště teď, když vím, že se něco děje."
,,Cissy, já...," zakroutila hlavou a rozhlédla se. ,,Fajn," řekla, chytila ji za zápěstí a vtáhla ji do jedné z místností, která byla prázdná. Zavřela za nimi dveře a pohlédla na ni. Výčitky, které pociťovala od té doby, co se vrátila, jí moc nepomáhaly k tomu, aby mlčela či lhala. Věděla však, že jí může věřit stejně tak, jako ona věřila před rokem jí, když jí o útočišti vůbec řekla a dovolila jí jim pomoci. ,,Víš, proč zemřela Amaranta?" Začala.
,,Ve výbuchu, obětovala se pro své svěřence," odpověděla Cissa, Hermiona však zakroutila hlavou.
,,Zemřela by i tak. Byla nemocná. Její orgány selhávaly jeden po druhém, zpomalovala to, avšak věděla, že nakonec boj prohraje. Experimentovala s časem. Hledala způsob, jak cestovat nejen v čase, ale také z jedné paralelní reality do druhé. Mohla projít například z tohoto roku v naší realitě do minulosti v realitě jiné a podobně. Vymyslela na to přístroj, který pokud by padl do nesprávných rukou, mohl by způsobit obrovské škody."
,,Například přivést zpátky pána zla," řekla Narcissa a Hermiona přikývla.
,,Amaranta svůj přístroj neustále zdokonalovala, až dokázala eliminovat negativní účinky na zdraví. Dá se tomu předejít, ale ne to léčit následně a proto také zemřela. Z její práce se stal projekt Tiempopuerta."
,,Něco jako časový průchod?" Pozvedla obočí.
,,Ano," odpověděla Hermiona. ,,Měla tým nejtalentovanějších vědců, kteří se nebáli nahlédnout až za hranice dosud nepoznaného. Oslovili mne také a já souhlasila. Viděla jsem to jako výzvu, jako něco, co jsem v tu chvíli nemohla odmítnout. Jednak jsem potřebovala odjet pryč a jednak mi to otevíralo nové obzory k poznání. Zkoumala jsem čas a pochopila jeho podstatu. Dříve už jsem s časem měla zkušenosti, když jsem ve třetím ročníku používala obraceč, abych stihla všechny hodiny, tohle bylo však úplně něco jiného, bylo to na vyšší úrovni."
,,A povedlo se ti někdy vidět jinou realitu?" Zeptala se.
Hermiona však zakroutila hlavou. ,,Ne, nikdy jsme časový tunel nedokázali udržet tak dlouho stabilní na to, abychom prozkoumali jiné světy. Pokročili jsme, stále jsme však nevyřešili, jak to udržet na dostatečně dlouhou dobu, abychom mohli projít. A navíc jsme nepřišli na to, jak se vrátit zpátky. Když rok práce uplynul, projekt se pozastavil a my se vrátili domů. Jenomže nedávno se stalo to, že se portál otevřel, avšak z druhé strany," řekla.
Narcissa překvapeně zamrkala. ,,Takže... někdo z jiné reality zkouší to samé co vy?" Zeptala se.
,,Ano... a úspěšně, bohužel. Nějaká žena pronikla sem k nám a zatím se nám ji nepodařilo najít. Co se však stalo je, že ukradla Morganinu knihu."
,,Cože? Tohle není dobré, Hermiono," dívala se na ni vyděšeně.
,,Ne, to není," řekla, když uslyšela ránu, která přicházela z laboratoře, kde experimentovali právě s časem. Obě sebou trhly a Hermiona se rozběhla k oné místnosti, Narcissa ji následovala. Zarazila se, obvykle zamčené dveře byly tentokrát pootevřené. Vytáhla svou hůlku a opatrně dveře otevřela. Viděla ženu v plášti s kápí, která stála u otevřeného portálu a nechápala, jak to dokázala udržet stabilní. Pohled jí sjel na věc, kterou držela v ruce. Byla to kniha. Než však stačila zareagovat, žena vstoupila do tunelu. Hermiona na nic nečekala a skočila za ní, stejně tak Narcissa. Tunel se však za nimi uzavřel a první věc, která Narcisse probleskla hlavou, byly Hermioniny slova. A navíc jsme nepřišli na to, jak se vrátit zpátky. A napadlo ji, že svou malou dceru už možná nikdy neuvidí.
~
* Qué pasa? = Co se děje?

5. Společná dovolená (část druhá)

15. května 2018 v 9:12 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ If he loved with all the powers of his puny being, he couldn't love as much in eighty years, as I could in a day. ~
- Emily Brontë
Ten samý večer se Andromeda s Tiberiem rozhodli pro noční koupání v moři. Teddy už spinkal a byl zabezpečen kouzlem, kdyby se náhodou za tu chvíli probudil. Vedle postýlky měl sklenici s vodou. Bylo okolo jedenácté, když přišli na pláž. Nikde nikdo nebyl a když se Andromeda rozhodla vejít do moře, Tiberius ji chytil za ruku, přitáhl si ji k sobě a políbil ji na rty.
,,Madam Tonksová, nikdo tady není, možná byste si tohle chtěla dát dolů," řekl a zatáhl jí za šňůrku vrchního dílu plavek. Andromeda sebou trhla a ušklíbla se.
,,Zase zlobíte, pane McLaggene?" Zeptala se a ustoupila o několik kroků dozadu, stále s ním však udržovala oční kontakt. Zatáhla za druhou šňůrku a vrchní díl plavek nechala spadnout do písku a spodní si sundala. Tiberius z ní nemohl spustit oči, skousl si ret a vydal se za ní do moře. ,,Kdepak je tady spravedlnost, když já jsem nahá a vy ne?" Šibalsky se jí zalesklo v očích.
,,Vy jste krásnější, madam," řekl, než však stačil vůbec zareagovat, Andromeda mu plavky stáhla.
,,Mně se zase líbíte vy, pane," uculila se a políbila ho. Plavali až k bójce, kde se položili na hladinu a pozorovali hvězdy.
,,Je tady krásně," řekl a usmíval se. ,,Víš, kde je souhvězdí Andromedy?" Zeptal se.
,,Nemám tušení," zachechtala se. ,,Nikdy jsem na hvězdy moc nebyla," odpověděla a vybavil se jí Ted a jeho láska k astronomii. Pokoušel se ji naučit poznávat konkrétní hvězdy a souhvězdí, avšak ona nebyla schopná najít ani velký či malý vůz.
,,To ani já ne," řekl. ,,Ale jednou bych tě rád na obloze našel."
,,Copak ti nestačím na zemi?" Pohlédla na něj.
,,Stačíš!" Chystal se k ní naklonit a políbit ji, oba je však nechtíc potopil pod hladinu a pořádně se nalokal slané vody.
,,Nepijte to, námořníku," smála se Andromeda. ,,Copak nevíte, že po slané vodě budete mít ještě větší žízeň?" Zeptala se, šplouchla na něj vodu a začala plavat zpátky ke břehu.
,,Ty mi chceš uplavat? No to teda ne!" Řekl odhodlaně a pobaveně zároveň a začal plavat za ní. Když ji dohnal, otočil ji na sebe a Andromeda mu omotala nohy kolem pasu. ,,Teď si vezmu s dovolením ten polibek," řekl, naklonil se k ní, avšak z Andromediny pusy na něj zaútočil proud mořské vody. Tiberius na ni v prvním okamžiku překvapeně koukal, než se rozesmála a začala znovu plavat ke břehu.
,,Budu tam první!" Řekla a on se zachechtal. Doplaval za ní a oba si lehli do písku, který už nebyl vyhřátý horkým sluncem.
,,Nechal jsem tě vyhrát," řekl najednou.
Andromeda se ušklíbla. ,,No jistě!"
Chvíli tam jen tak mlčky leželi a dívali se na hvězdy, když vtom Tiberius promluvil. ,,Milovala jsi se už někdy na pláži?" Zeptal se a Andromeda vytřeštila oči.
,,A ze kterých všech koutů budu ten písek pak vybírat, co?" Ušklíbla se, ale neprotestovala, když ji začal líbat na krku.
,,Mmm... vyhrál jste, pane, vezměte si mě," řekla. Tiberius nezaváhal a tu noc se milovali na pláži.
~ ~ ~
Další ráno Narcissu s Herminou probudil křik odvedle a následné prásknutí dveřmi. Narcissa pohlédla na Hermionu, přehodila přes sebe župan a šla se podívat, co se děje. Když vešla do pokoje své sestry, Andromeda seděla v křesle a obličej měla skrytý v dlaních.
,,Andromedo?" Přiběhla k ní. Ta na ni pohlédla uslzenýma očima. ,,Andie, jsi v pořádku? Co se stalo?"
,,Pohádali jsme se, viděla jsem ho, jak pije z placatky už takhle z rána a když jsem mu ji chtěla vzít, tak po mně začal křičet, že je na dovolené a tohle neustálé zakazování a hlídání si líbit nenechá. Pak už to šlo všechno ven, vyčetla jsem mu úplně vše, stejně tak on mně. A pak jsem mu řekla, že není ani z poloviny takový muž jako byl Ted. Hned jsem toho litovala a když jsem uviděla jeho pohled a uslzené oči, začala jsem se omlouvat, ale on vyběhl ven," znovu se rozplakala. ,,Cissy, já to tak nemyslela," řekla a její sestra si ji přitiskla k sobě.
,,Takové věci se neříkají, Andy, ale teď už je pozdě plakat nad rozlitým mlékem. On slíbil, že pít nebude a porušil to. Měla jsi veškeré právo se zlobit."
,,J-já už to nezvládám, Cissy, já už nemůžu. Je to jako na houpačce. Jednou je to dokonalé, ale pak se vždy stane něco, co všechno zničí. Já už takhle žít nemůžu, potřebuji klid, zasloužím si ho po tom všem, co jsem zažila," plakala v jejím náručí.
,,Ššš, Andy, nedělej žádné ukvapené závěry, dobře? Až oba vychladnete, promluvíte si o tom."
,,Tohle už nepomáhá, zkoušela jsem to tolikrát... Cissy, já chci domů," řekla a vypadala jako zraněné mládě.
,,Půjdeme, neboj, půjdeme domů," hladila ji.
Teddy sešel dolů. ,,Co se děje?" Zeptal se a promnul si ospalé oči.
,,Nic, Teddíčku," řekla Cissa a vzala ho na ruce. ,,Vezmu si ho vedle, dobře?"
,,Děkuji, Cissy," přikývla Andromeda a když odešli, začala si balit věci.
,,Co se stalo?" Zeptala se Hermiona.
,,Zase se pohádali. Padla ošklivá slova, Andy je z toho nešťastná," řekla tiše, aby to malý neslyšel. ,,Chce odjet domů. Pojedu s ní, nemůžu ji v tom teď nechat," řekla a Hermiona přikývla.
,,To je pochopitelné. Pojedu taky," souhlasila a obě se začaly balit.
,,Vy už odjíždíte?" Zeptala se Daphne, která si jich všimla na recepci.
,,Ano," usmála se Narcissa.
,,To je škoda, ani jsme si spolu nezatančily," zatvářila se naoko ublíženě.
,,Tak příště, dobře?"
,,Ano, pošlu ti sovu, co říkáš?"
,,Ano," usmála se Narcissa.
,,Tak zatím, Cissy," řekla a dala jí pusu na tvář. Hermiona se zamračila a posadila se vedle Andromedy. Tiberius seděl na opačné straně místnosti a díval se jinam. Byl to smutný pohled, pomyslela si Narcissa a posadila se vedle své sestry z druhé strany.
Andromeda s Teddym strávili následující dva dny u Narcissy doma. Andy potřebovala vychladnout a přemýšlet. Tiberiovi nechala vzkaz. Chápal to, ublížil jí, ale moc ji miloval a nechtěl o ni přijít. Tu noc však měl noční můry o svém chlapci. Snažil se ho zachránit, ale doběhl tam pozdě, jeho ruce byly celé od krve a on už nemohl nic udělat. Nepil od toho dne, kdy ho Andromeda nachytala, tohle bylo poprvé. Moc ho to mrzelo. Chtěl se jí omluvit a vše jí vysvětlit, ale věděl, že potřebovala čas.
Když se Andromeda ten den vrátila domů, dala Teddymu hračky, zabezpečila ho a šla za Tiberiem do pracovny.
,,Musíme si promluvit," řekla.
,,Dobře," přikývl, ale věděl, že to nebylo dobré znamení.
,,Přemýšlela jsem a chtěla bych, aby ses na nějaký čas odstěhoval," řekla prostě.
,,Andy?" Vytřeštil oči a přešel až k ní. Chtěl ji vzít za ruce, ale Andromeda ucouvla.
,,Dal jsi mi slib. Slib, který jsi porušil. Nechci tě teď tady. Já se snažila, víš? Dala jsem do toho všechno, byla jsem tam pro tebe, ale ty ses mi neustále uzavíral. Chtěla jsem ti pomoct s pitím, se zármutkem, domluvila jsem ti psykouzelníka a chvíli to vypadalo, že se vše obrací k dobrému, ale tímhle jsi to pokazil. A já už nemám sílu dál to řešit. Už ne."
,,Bylo to jedno uklouznutí, snažil jsem se, opravdu, jen jsem měl zase ty noční můry a myslel jsem, že-"
,,Co sis myslel? Že ten chlast tě z toho dostane? Že ti pomůže víc než já? Ne. To, že ubližuješ tímhle mně, je jedna věc. Ale to, že tím děsíš Teddyho, to je věc druhá. Má tě rád a vidí tě jako dobrého muže, ale několikrát se stalo, že mne viděl v slzách a byl z toho špatný. Nechci, aby se to opakovalo a musel mne znovu takto vidět. Ne po tom, co jsem se dokázala ovládat po smrti svého manžela a své dcery. Abych tady byla pro něj. Chtěla jsem být silná i pro tebe, ale ty o to očividně nestojíš. Tak jdi."
,,Androme-"
,,Jdi, prosím! Nic neříkej a jdi! Přemýšlej nad tím, co jsem ti řekla, něco se sebou udělej a pak se můžeme o něčem bavit, protože já jsem skončila s tím dělat ze sebe idiota jen tak pro nic," řekla, odešla z jeho pracovny a zavřela za sebou dveře.
,,Budeš si se mnou hlát, babiško?" Zeptal se Teddy a podal jí malé autíčko, které Dora dostala kdysi od Teda.
,,Ano, budu," řekla a klekla si k němu, najednou ho však objala a přitiskla si ho k sobě. ,,Miluji tě, broučku," zašeptala a několik slz jí steklo po tváři.
Tiberius si sbalil své věci a šel dolů do obývacího pokoje.
,,Kampak jdeš, dědešku?" Zeptal se Teddy a rozešel se k němu. Andromeda si setřela slzy.
,,Na chvíli musím pryč, půjdu navštívit bratra, dlouho jsem ho neviděl," vzal ho na ruce a dal mu pusu na tvář.
,,Aha a vlátíš se blzy?"
,,Snad ano," pousmál se a pustil ho zase na zem. Pohlédl na Andromedu, která se však dívala jinam. Chtěl něco říct, avšak nakonec neřekl vůbec nic, vstoupil do krbu a přemístil se pryč. Andromeda se postavila a přešla k oknu. Dívala se ven, protože nechtěla, aby Teddy viděl slzy, které jí stékaly po tvářích. Cítila se tak sama. Ted byl pryč, její Dora a teď i Tiberius. Věděla však, že musí být silná pro to malé štěstí, které sedělo na koberci a jezdilo po něm autíčkem. Musela být silná pro Teddyho.
~ ~ ~
~ 1999 ~
Žena v dlouhém plášti s kápí běžela chodbou. Neustále se ohlížela, zda ji nikdo nesleduje, její plán se mohl kdykoli pokazit. Věděla, že dělá správnou věc, cítila to. I když většina ostatních nesouhlasila, bylo to správné rozhodnutí. Doběhla k obrovskému generátoru a z tašky vytáhla přístroj, který na něj napojila. Otočila kolečkem z nuly na sto a zmáčkla červené tlačítko. Před ní se rázem objevil obrovský tunel, který však vypadal nestabilně.
,,Zadrž!" Ozval se za ní mužský hlas. ,,Nedělej to!"
Otočila se. ,,Musím. Vím, že je to správné rozhodnutí. Bez toho jsme ztraceni!"
,,Ty víš, co všechno to může způsobit, přivede to více zla než dobra. Najdeme jiné řešení!"
,,Ne, Tede! Žádné jiné řešení není a ty to víš! Musím něco udělat, protože ostatní jen nečinně přihlížejí zlu, které nabírá čím dál tím větší moc! Copak ty netoužíš po tom pomstít smrt Andromedy? Nebo Dory? Zemřely snad zbytečně?" Tedovy rysy se změnily, věděla, že zasáhla citlivé místo. ,,Nech mě jít, pro ně!"
Ted se na ni díval a vypadal, že přemýšlí. Žena udělala několik kroků k tunelu.
,,Ne!" Řekl a chytil ji za zápěstí.
,,Notak, pusť mne! Tunel dlouho nevydrží stabilní! Za chvíli se zhroutí!"
,,A jak se pak dostaneš zpátky?"
,,Věř mi, já vždy něco vymyslím," řekla.
,,Ne, je to zkrátka moc nebezpečné. Neriskuješ tím jen vlastní život."
Žena se mu však vysmekla. ,,Je pozdě, jsem rozhodnutá," řekla a skočila do tunelu. Ted Tonks se rozběhl za ní a zanedlouho dopadl na chladnou zem. Otevřel oči a rozhlédl se. Byla pryč a tunel za ním se uzavřel.

4. Společná dovolená (část první)

15. května 2018 v 9:10 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ I allow she has small claims to perfection; but, then, I imagine that, if she were more perfect, she would be less interesting. ~
- Anne Brontë
~ O 2 měsíce později ~
Jak týdny plynuly, Hermiona s Narcissou spolu trávily stále víc a víc času. Hermiona v sobě nadále dusila své pocity a nechtěla, aby vyplavaly napovrch. Narcissu naopak sžíralo svědomí, protože Hermioně stále neřekla o tom, co měla v sobě. Znala ji, věděla, jak by reagovala. Cítila by se podvedeně a opět by se před ní uzavřela a to nechtěla riskovat. Věděla, že se mezi nimi rozvíjí něco důvěrného a nemohla ji ztratit.
Pokud netrávila čas s Hermionou, trávila ho s Andromedou, kterou Tiberiovy stavy stále trápily. Poprvé, když s ním byla u odborníka, rozzlobeně utekl, protože mu Andromeda řekla o jeho problémech s pitím. Styděl se a promítal to do vzteku, který si ten den vybil na obou. Andromeda už byla zoufalá a tak napsala Olívii, která na týden přijela. Podařilo se jí přesvědčit svého otce, aby tomu dal ještě šanci a šel na další sezení. Přiznala se, že i ona sama chodila a moc jí to pomohlo. Tiberius tedy souhlasil a po prvním sezení přišlo i druhé, třetí, páté, osmé a Andromeda vždy seděla vedle něj a podporovala ho. Konečně cítila záblesk naděje na lepší časy.
Když přišlo léto a s ním také prázdniny, napadlo Andromedu, že by si mohli vyrazit k moři. Milovala Řecko a vždy toužila se tam podívat. Antická kultura a umění, které tam dýchaly ze všech koutů, ji fascinovaly. Přemluvila také svou sestru a navrhla jí, aby vzala i Hermionu. A tak se čtyři kouzelníci a dvě děti dostali do Řecka.
,,Je tady horko, úplně ze mne teče," stěžovala si Narcissa, která nesla malou v náruči. Letěli letadlem, jelikož to bylo jedno z přání Andromedy. Nikdo z nich, kromě Hermiony, letadlem nikdy neletěl. Vždy se pouze přemisťovali. Hermiona létala každé léto s rodiči do Francie, takže pro ni to nic nového nebylo, avšak pobavilo ji, jak se Narcissa křečovitě držela její ruky, když vzlétali.
,,Neboj, za chvíli už budeš v hotelu a tam je klimatizace," pousmála se Hermiona.
Jakmile došli do hotelu, vyřizování se ujala Hermiona.
,,Dobrý den, máme tady rezervaci na tři pokoje na jméno Blacková," řekla a žena na recepci začala něco psát do počítače. Po chvíli vzhlédla.
,,Je tady rezervace na jméno Blacková, avšak pouze na dva pokoje," řekla a Hermiona překvapeně zamrkala. ,,To musí být nějaký omyl," pohlédla na Andromedu.
,,Na mne se nekoukej, tady pán se pokoušel o rezervaci," uchechtla se na Tiberia, ten se zamyslel a poškrábal na hlavě.
,,Jsem si jistý, že jsem rezervoval tři pokoje... nejspíše," řekl ne moc přesvědčivě.
Hermiona si povzdychla. ,,A máte nějaký pokoj ještě volný?"
,,Ne, je mi líto," zakroutila hlavou.
,,To, nevadí, budeme v pokoji spolu," ozvala se Narcissa.
,,Jsi si jistá?" Zeptala se Hermiona. ,,Nechci ti narušovat soukromí."
,,To je v pořádku, vážně," usmála se a položila svou dlaň na její rameno. ,,Pokud ti nevadí, že malá občas pláče."
,,Ne, tohle zvládnu," pousmála se.
,,Nechám vám tam donést ještě jednu peřinu a polštář," řekla recepční a zaúkolovala jakéhosi muže, který udělal, jak mu řekla.
Po chvíli se všichni odebrali do svých pokojů. Když však Hermiona otevřela dveře, zarazila se.
,,Umm, Cissy? Je tady jen jedna manželská postel," řekla a Narcissa, která vešla po ní, sebou ošila.
,,Ouu," řekla jen.
,,Řeknu jim o přistýlku," prohlásila Hermiona, stále ještě v šoku, a odešla pryč.
,,Taky máte výhled s balkonem na moře?" Přišla Andromeda do jejich pokoje a rozhlédla se. ,,Jsou úplně stejné," uchechtla se a pohladila Teddyho, který vběhl za ní a objal ji kolem pasu.
,,A je tu jen jedna manželská postel," povzdychla si Narcissa, Andromeda se však uchechtla.
,,Tvoje šance, Cisso," zazubila se, její sestra jen protočila panenky.
,,Zařídí přistýlku," řekla Hermiona, která právě vešla dovnitř a Narcissa souhlasně přikývla. Uviděla ještě svou sestru, jak udělala smutný obličej, než zmizela i s Teddym z pokoje.
Trvalo tři noci, než Hermiona na snídani prohlásila: ,,Jsem celá rozlámaná. Ta přistýlka je příšerná," řekla a pod očima měla viditelné kruhy.
,,Pokud chceš, můžeš spát u mě, mi to nevadí," prohlásila Narcissa jen tak mimochodem a upila svého čaje. Koutkem oka si všimla pobaveného úšklebku Andromedy.
,,Byla bych víc než vděčná," pohlédla na ni Hermiona a povzdychla si. ,,Ale nechci nějak narušovat tvůj osobní prostor," dodala.
,,Nesmysl, ta postel je dost velká i pro tři," zazubila se Andromeda a dala Teddymu do ruky namazaný rohlík s máslem a marmeládou. Tiberius se k nim právě posadil i s omeletou na talíři. Vypadal spokojeně.
,,Copak řešíte, dámy?" Zeptal se, ale jeho oči směřovaly jen a pouze na omeletu před ním.
,,Že jsi do té omelety zamilovaný víc než do mě! Měla bych žárlit?" Zatvářila se Andy naoko ublíženě.
,,Ovšem, že ne! Jsi má oblíbená potravina!" Šibalsky na ni mrkl.
Teddy se podíval na Tiberia zmateně. ,,Aue babiška se nepapá!"
,,Ovšem že ne, Teddíčku, ovšem že ne," řekl a Narcissa s Hermionou jen tak tak zadržovaly smích.
Celé dny trávili u moře či u venkovním bazénu uvnitř areálu. Teddymu se líbily dětské klouzačky a pořád tahal Tiberia, aby šel s ním.
,,Vypadá to, že si rozumí," řekla Hermiona a Andromeda přikývla.
,,Moc ho miluje, jen ty okamžiky, kdy ho oslovuje dědečku, mne vracejí zpátky v čase a říkám si, že by tady Ted měl být a měl by to být on, který by s ním měl sedět u bazénu a chytat ho dole u klouzačky."
,,Takhle nemluv, Andy," řekla Cissa a sundala si brýle, aby na svou sestru lépe viděla. ,,Je dobře, je na něj vzpomínáš, ale nemuč se tolik. Někdy nevidíme, co máme přímo před sebou, protože jsme zahleděni do minulosti. A pak nám to proklouzne mezi prsty ani nevíme jak. Říkala jsi, že se to mezi vámi lepší, že se ti začal znovu otevírat, že spolu o všem opět mluvíte. Nepokaz si to tím, že budeš stále doufat, že se minulost stane přítomností, protože nestane."
,,Cissy má pravdu, Andromedo, nedovol, aby tě minulost okradla o přítomné štěstí. Podívej se na ně, jsou spolu tak kouzelní," řekla a všechny tři se podívaly na Teddyho v rukávkách, který dal právě Tiberiovi do ruky lopatičku a ukazoval mu, jak musí nabírat písek.
,,Já vím, máte pravdu obě dvě, jen... někdy je to prostě těžké."
,,Já vím, sestřičko," objala ji kolem ramen. ,,Ale já jsem tady pro tebe kdyby cokoli, dobře?"
,,A já taky," řekla Hermiona a vzala ji za ruku.
,,Děkuji vám oběma," objala je.
,,Narcisso?" Ozvalo se za nimi, Narcissa se otočila za jí tak známým hlasem.
,,Daphne? Co ty tady děláš?" Překvapeně zamrkala.
,,Jsem tady na dovolené s dalšími přáteli z ministerstva. Ty taky, že ano? S rodinou?" Pousmála se a pozdravila Andromedu. ,,A s Herminou? Nebo jste se tady taky jen potkaly?" Zeptala se.
,,Ne, jsem tady s nimi," řekla Hermiona a pousmála se. Daphne Greengrassovou tolik neznala, věděla jen, že je její sestra zasnoubená s Dracem a že chodila do Zmijozelu.
,,Ach tak," pousmála se Daphne. ,,A jakpak se má moje princezna?" Naklonila se nad Anastázii, která byla pod slunečníkem chráněná kouzlem, které kolem ní udržovalo stálou teplotu. Když ji malá uviděla, uculila se a něco zabrblala.
,,Má se skvěle, myslím, že se jí tady líbí, ani moc nepláče," řekla Narcissa. ,,Ale rychle mi roste, alespoň mám ten dojem," povzdychla si.
,,A do krásy, po tobě," usmála se Daphne na Narcissu a Hermionou projela vlna žárlivosti.
,,Daphne, pojď už, jdeme na naše místo na pláži!" Zavolal na ni kdosi a Daphne přikývla.
,,Jo, už jdu!" Odpověděla a usmála se na Narcissu. ,,Ráda jsem tě viděla, i vás, paní Tonksová a tebe, Hermiono," řekla a odešla pryč.
,,Ty se znáš s Daphne?" Zeptala se Hermiona, když už byla z doslechu.
,,Ano, občas mi hlídala malou, když Andy nemohla. Bylo to asi dvakrát nebo třikrát. Měla jsem nějaké soudy po tom, co skončila válka a vzhledem k mé minulosti jsem byla opět vyšetřovaná a docela se to protáhlo. Mě i Draca několikrát předvolali," odpověděla. Hermiona se uvnitř zastyděla, neměla tušení, Narcissa ani nikdo jiný jí o tom neřekli.
,,To jsem netušila," řekla.
,,To je v pořádku, měla jsi spoustu práce, já to chápu," usmála se. ,,Ale všechno dobře dopadlo."
Hermiona přikývla, ale celý zbytek dne jí to vrtalo hlavou.
Večer, když se vraceli z večeře, potkali Daphne znovu.
,,Cissy," pousmála se. ,,Tak jak sis užila den? Byli jste i na pláži nebo jste zůstali jen u bazénu?" Zeptala se a pozdravila Tiberia, kterého dnes viděla poprvé.
,,Byli jsme i na pláži," usmála se. ,,Ale tebe jsem tam neviděla, jak je to možné?"
,,Chodíme na naše místo, které jsme objevili, bez lidí," uculila se. Šly napřed a zastavily se u posledního lehátka u bazénu. Posadily se. Hned vedle byly jejich pokoje, které měly z této strany velké prosklené dveře. Dole byl obývací pokoj a po schodech nahoru se šlo do ložnice, kde na druhé straně byl výhled na moře. Hermiona se rozloučila s Andromedou a Tiberiem a vešla do pokoje velkými skleněnými dveřmi. Závěs byl zatažený, zvědavost jí však nedala a nahlédla přes něj na Narcissu a Daphne. Dívka měla teď malou Anastázii v náruči a obě se spokojeně usmívaly. Hermiona si povzdychla a závěs raději zatáhla. Snažila se na ně nemyslet, zbavit se toho žárlivého pocitu, který cítila, ale nešlo to.
,,Hermiono?" Oslovila ji Narcissa, která teď stála mezi dveřmi. ,,Myslíš, že bys na chvilku mohla pohlídat malou? Chceme se projít a popovídat si."
,,Ovšem," přikývla Hermiona a Anastázii si vzala do náruče.
,,Díky," pousmála se Narcissa a odešla za Daphne ven. Procházely se téměř hodinu a Hermiona se snažila na ně nemyslet, nicméně neustále se jí v mysli objevovala představa jejich polibků pod hvězdami.
,,Jsem zpátky," usmála se Narcissa a vzala si malou od Hermiony. ,,Promiň, že jsem byla pryč tak dlouho."
,,To je v pořádku," pousmála se. ,,Jistě jste řešily něco důležitého," řekla oklikou a Narcissa se zachechtala.
,,Možná, pročpak?" Na tváři měla ten všeříkající úsměv a Hermiona sebou ošila.
,,Jen tak, nevyzvídám, neboj," pokusila se o úsměv.
,,Dobře. Ale kdybych tě neznala, tak bych si myslela, že žárlíš," stále se culila.
,,Cože? Ne, nežárlím, proč bych žárlila? Vždyť si můžeš dělat, co chceš. Jsi svobodná a nádherná, chytrá, v podstatě dokonalá žena, po které musejí všichni toužit, takže je to úplně v pořádku."
,,Myslíš si o mně, že jsem nádherná a dokonalá?" Uculila se.
Hermiona protočila panenky. ,,Jistě už ses někdy musela vidět v zrcadle. Jdu se umýt," řekla a zmizela v koupelně co nejrychleji to šlo. Narcissa se hihňala, zakroutila hlavou a začala kojit Anastázii.
Tu noc Hermionu probudil pláč malé Stázky. Pohlédla na Narcissu, která vypadala, že spí. Vstala proto z postele a vzala si malou do náruče.
,,Ššš, neplač, zlatíčko, ššš," uklidňovala ji. ,,To bude v pořádku, teta Hermiona je tady."
Narcissa však ve skutečnosti nespala, vzbudil ji pláč dítěte, avšak když uviděla Hermionu vstát z postele, pousmála se a pozorovala je. Při tom pohledu cítila obrovské štěstí. Dívka, po které toužila ze všeho nejvíce, utěšovala její malou dcerku, to byl pohled k nezaplacení. Když malá přestala plakat a opět usnula, vrátila se Hermiona do postele.
,,Má tě ráda," zašeptala Narcissa a Hermiona sebou trhla.
,,Promiň, vzbudily jsme tě?"
,,Slyšela jsem pláč," pousmála se na Hermionu ležící vedle ní. Dívaly se na sebe mlčky, ani jedna nepromluvila. Bylo to uklidňující. Narcissa toužila ji obejmout, avšak pouze natáhla ruku k jejím vlasům, které jí dala z obličeje. Když ruku opět stahovala, Hermiona ji za ni chytila a usmála se.
,,Tenhle pohled bych mohla mít před sebou navždy," zašeptala Narcissa a Hermiona se opět pousmála a pohladila jí dlaň palcem.
,,Dobrou noc, Cissy."
,,Dobrou," řekla a po chvíli obě usnuly.

3. Nepředvídatelné okolnosti (část druhá)

6. května 2018 v 13:39 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
,,Cissy!" Zamávala Hermiona na blonďatou čarodějku stojící opodál. Narcissa se ohlédla a usmála se.
,,Hermiono, ahoj," řekla, když došla až k ní a objala ji. ,,Na co vlastně jdeme?" Zeptala se.
,,Jmenuje se to Billy Eliot. Chlapec, který si i přes zákaz svého otce šel za svým," usmála se.
,,Má mi to něco naznačit?" Pobaveně pozvedla obočí.
,,Jen možná," uchechtla se Hermiona a společně vešly dovnitř. ,,Jaký chceš popcorn?" Zeptala se, když stály ve frontě.
,,Jaký chci co?" Dívala se na ni nechápavě a Hermioně v tom okamžiku došlo, že nemohla vědět, o co šlo, protože v mudlovském kině nikdy předtím nebyla.
,,Támhleto," ukázala prstem. ,,Jí se to u filmu a mají různé příchutě, slaný, sladký, karamelový, čokoládový či s příchutí sýru."
,,Ach tak. Vezmi, jaký máš ráda ty," usmála se.
,,Karamelový mám nejraději, jíš karamel?"
,,Mám ho ráda," přikývla.
,,Tak tedy karamelový," řekla Hermiona s úsměvem.
Během filmu Hermiona neustále pokukovala po Narcisse. Přemýšlela, zda se jí film doopravdy líbil nebo jen předstírala zájem ze slušnosti. Nebyla si u ní nikdy jistá, co si myslela. Byla pro ni nevyřešenou enigmou, v jejíž přítomnosti cítila nervozitu, avšak také nepopsatelný pocit, který se projevoval příjemným mrazením a šimráním v jejím břiše. Byly to podobné pocity, které cítila s Bellatrix, ale nechtěla si to přiznat. Teď, když poznala Narcissu v jiném světle než jako tu elegantní nedostupnou dámu, vnímala ji víc jako člověka. Před rokem to tak ještě nebylo, byla pro ni nedotknutelná a i když s ní trávila čas i předtím, pořád v ní viděla lady Malfoyovou. Teď už to byla pouze Narcissa, stejně nádherná, avšak Hermionou vnímána jako lidská osoba.
Hermiona sáhla pro popcorn, avšak ve stejný okamžik udělala to samé také Narcissa a jejich ruce se dotkly. Hermionou projel příjemný pocit, který vyústil mezi jejíma nohama. Vyděsilo ji to a ucukla. Narcissa vypadala, že si toho ani nevšimla nebo to minimálně dobře skrývala. Vzala si popcorn a dala si ho do pusy. Hermiona naprázdno polkla a snažila se opět soustředit se na film, ale nedařilo se jí to.
Jakmile film skončil a vyšly před kino, Narcissa se pousmála. ,,Byl to krásný večer, děkuji za příjemný zážitek. Snad se zase brzy uvidíme," řekla a objala ji. Když se ji opět pustila a chystala se přemístit, Hermiona zazmatkovala.
,,Narcisso?"
,,Ano?" Otočila se na dívku se zdviženým obočím.
,,Nechtěla bys...," skousla si ret. ,,Nechtěla bys zajít ke mně na víno? Je ještě relativně brzy," vypadlo z ní a než si vůbec uvědomila, co vlastně udělala, dostala souhlasnou odpověď. Přemístily se k Hermioně do obývacího pokoje.
,,Ještě to tady nemám tak úplně hotové," řekla. ,,Většinu času trávím v útočišti, takže jsem ještě neměla čas si to tady proměnit v příjemné domácí prostředí," přiznala.
,,Je to tady moc hezké," usmála se Narcissa.
Hermiona jí úsměv opětovala. ,,Posaď se, chovej se jako doma, skočím pro víno."
,,Kojím," odpověděla Narcissa a Hermiona se plácla do čela.
,,No jasně, promiň, já si to neuvědomila, udělám nám čaj," řekla a odběhla. Po chvíli se vrátila se dvěma hrnky mátového čaje. ,,Promiň, jiný tady nemám, snad máš ráda mátu," řekla a Narcissa přikývla.
,,Děkuji."
Obě dvě teď seděly vedle sebe a Hermiona sebou nervózně ošívala. Narcissa se napila čaje a pohlédla na ni.
,,Takže... už sis promluvila s Dracem?" Zeptala se, aby prolomila ticho mezi nimi.
,,Ne, ještě ne, až bude vhodná příležitost a ten správný čas, udělám to," řekla a Hermiona přikývla.
,,A jak se mají Harry a Ginny?"
,,Mají se skvěle, jsou šťastní. Jen mne mrzí, že jsem nemohla být na jejich svatbě. Ginny se mne neustále ptá, kdy bude ta moje," protočila panenky.
,,A cos jí řekla?" Zeptala se a upila čaje.
,,Většinou jen protočím očima a mávnu nad tím rukou. Ginny má větší obavy o mé vztahy než já sama," povzdychla si.
,,Má starost, chce, abys byla šťastná," řekla Narcissa a pousmála se.
Hermiona jen přikývla a následovala další chvíle ticha. Ničilo ji to, tentokrát to nebylo to uklidňující ticho a Hermiona měla pocit, že nejspíše exploduje. Narcissa na ni pohlédla s výrazem, který nedokázala přečíst, a něco se v ní v tom okamžiku zlomilo.
,,Cissy, já...," dívala se jí do očí.
,,Ššš, to je v pořádku, já vím," řekla a objala ji. Dívka se schoulila v jejím náručí a zavřela oči. Nasála tu známou vůni jejího parfému a cítila klid, bezpečí a nejen to. Nic neříkaly, ani jedna. Nebylo to potřeba. Jen tam tak seděly v objetí ještě několik dalších minut, než se Hermiona znovu napřímila.
,,Děkuji za krásný večer," řekla poněkud vyvedená z míry, protože se styděla za to, že nedokázala své pocity udržet. Nemohla dovolit, aby ji ovlivnily, ne s Narcissou.
,,Já také," řekla a postavila se. Hermiona ji šla doprovodit ke krbu.
,,Dobrou noc, Cissy," dívala se jí do očí.
,,Dobrou, Hermiono," řekla a pohladila ji po tváři. Nic víc však neudělala. Nemohla. Jen vstoupila do krbu a zelené plameny letaxové sítě ji pohltily. Bylo jí jasné, co Hermiona cítila, ale nemohla s tím nic udělat, nemohla využít jejích pocitů, dokud si nebyla jistá, že jsou jen a jen její a ten kus duše, který do ní Anastázie vložila, na ně neměl žádný vliv. Musela jí o tom říct a to co nejdříve. Dřív, než bude zlomené další srdce.

3. Nepředvídatelné okolnosti (část první)

6. května 2018 v 13:38 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ I have not broken your heart - you have broken it; and in breaking it, you have broken mine. ~
- Emily Brontë
Andromeda s Tiberiem dali Teddyho na hlídání Harrymu a Ginny a přemístili se. Jako destinaci vybrali nádherné místo ve Skotsku, Isle of Eriska, ostrov ležící na jezeře Loch Linnhe s výhledem na hory. Hotel, ve kterém byl wellness, obklopovala příroda a vzhledem připomínal středověký hrad.
Jejich apartmá bylo rozděleno na dva pokoje, ložnice, ve které se nacházela jedna manželská postel s baldachýny a spoustou malých zlatých polštářů, skříň na oblečení, noční stolky a obývací pokoj se dvěma sedačkami laděnými do modra, stolem, na kterém byla postavena váza s modrou růží, menším stolkem s lampou a jídelním stolem s několika židlemi. Tiberius objednal ten nejpohodlnější dostupný pokoj.
,,Vypadá to tady nádherně, ale nechtěli jsme možná něco trochu méně okázalého?" Zeptala se Andromeda opatrně.
,,Nejsi spokojená?" Zeptal se a položil dva malé kufry na sedačku.
,,Ale ano, jen je to moc luxusní. Představovala jsem si spíše nějaký menší pokojík, ale tohle... připomíná mi to místo, odkud pocházím. Ačkoli je to mnohem modernější a ne tak depresivní."
,,Pokud chceš, můžeme ještě změnit pokoj," pousmál se, chytil ji kolem pasu a přitáhl si ji.
,,Ne, to je v pořádku. Důležitá je společnost a ta je přesně dle mého gusta," pousmála se a dala mu pusu na špičku nosu a poté na rty.
,,Mmm, možná bych nejraději nešel ani na tu večeři a chutnal tvé polibky a možná i něco jiného," zazubil se a objevily se mu v očích ďábelské jiskřičky.
Andromeda protočila panenky. ,,Buďte hodný chlapec, pane McLaggene, jinak připravíte Nebelvír o body za vaše nevhodné návrhy!" Uchechtla se. ,,A pojď už, mám hlad," řekla a otevřela dveře. Tiberius ji neochotně následoval. Tu noc však nakonec svého přece jen dosáhl a několik hodin se milovali.
Když Andromeda usnula, Tiberius byl stále vzhůru. Pohlédl na ni a povzdychl si. Opatrně vylezl z postele a po špičkách došel ke dveřím, které otevřel. Dveře jemně zavrzaly a Andromeda se přetočila na druhý bok. Chvíli tam jen stál, aby se ujistil, zda opravdu spala a pak se vypařil pryč. Sešel dolů do haly, kde se setkal s mužem, který byl zaměstnanec hotelu.
,,Máte to, o co jsem vás pořádal?" Zeptal se Tiberius.
,,Ano, obě dvě," odpověděl a Tiberius si od něj vzal tašku.
,,Díky," řekl jen a vrátil se zpátky na pokoj.
Další ráno se probudil jako první a zazubil se, protože ho napadla nevhodná myšlenka. Andromeda ještě spala, rty měla pootevřené a tiše oddechovala. Opatrně tedy vlezl pod peřinu, vyhrnul jí košilku a přisál se jí na nejcitlivější místo jejího těla. Pomalými pohyby jazyka si pohrával s jejím uzlíčkem nervů a Andromeda, která cítila příjemné stahy v podbřišku, se pomalu probouzela. Chvíli trvalo, než jí došlo, co se děje a s vytřeštěnýma očima zvedla peřinu, kde spatřila hlavu své drahé polovičky mezi svýma nohama.
,,Koukám, že už snídáš," řekla a skousla si ret.
Tiberius zvedl hlavu. ,,Ano, ano, delikatesa. Miluji mořské plody," zazubil se a opět se přisál.
,,Mmmm... aaaahhh... mmm...," tiše sténala a prsty mu zajela do vlasů. Svou pánev tlačila k jeho ústům a netrvalo déle, než pět minut a s jeho jménem na rtech se udělala. Tiberius vylezl nahoru a políbil ji na rty.
,,Jakpak si chutnáš, drahá?" Usmíval se do polibku.
,,Ujde to," uculila se. ,,Teď bych si dala palačinky a pak vířivku," řekla, věnovala mu ještě jeden polibek a vstala z postele.
Celý prodloužený víkend probíhal v podobném duchu, jídlo, pití, vířivka a milování. Andromeda se cítila jako znovu zrozená a vypadalo to, že i Tiberiovi odpočinek prospěl. Poslední večer se šli projít po ostrově a ruku v ruce si užívali přírodu a čerstvý vzduch kolem nich.
,,Tak jak se ti tady líbí?" Zeptala se.
,,Byl to příjemný únik z reality," odpověděl a povzdychl si.
,,Copak?" Zeptala se Andy a pohlédla na něj.
,,Tento víkend jsem byl šťastný, jako bych ani nemusel myslet na to, co se stalo. Na to, že je můj syn," na okamžik se odmlčel ,,po smrti," dodal šeptem. ,,Až se vrátíme, bude to zase realita, bude to zase skutečné."
,,Podívej se na mě," řekla Andy a vzala jeho tvář do svých dlaní. ,,Nejsi na to sám a nikdy nebudeš, rozumíš mi? Já jsem tady s tebou a nikdy tě neopustím," řekla a Tiberius přikývl.
,,Já vím, Andy, já vím," políbil ji na rty a přitiskl si ji k sobě.
Ten večer měli odjet. Sbalili si kufry a Tiberius šel ještě zkontrolovat ložnici, zda tam něco nezapomněli. Andromeda se posadila v obývacím pokoji jejich apartmá a pohled jí sjel na dva papíry. Vzala je do ruky a prolétla očima, byly to účtenky za pobyt. Andromeda se zamračila a když se Tiberius vrátil, postavila se.
,,Všechno bychom měli mít," řekl a pousmál se, když si však všiml jejího pohledu, zarazil se. ,,Děje se něco?"
,,To řekni ty mně," řekla a podala mu jeden z papírů. ,,Co má tohle znamenat?"
Tiberius si povzdychl. Uvědomil si, že nechal papíry jen tak ležet na stole a to byla fatální chyba. ,,Bylo to jen rekreačně, byli jsme na dovolené, no ne?" Ošil sebou.
,,Dvě flašky whisky na pokoj za necelé tři dny, co jsme tady? Dvě flašky? Jak dlouho to trvá?" Mračila se.
,,Promerlina, Andromedo, nech mě dýchat!" Založil ruce.
,,Jak dlouho máš problémy s pitím?" Neustoupila.
,,Já nemám problémy s pitím," ohradil se.
,,Ne? Takže dvě flašky za dva dny a jeden večer, to ti přijde v pořádku? Kdy jsi to stihl? Jak to, že jsem nic nepoznala?"
,,Spala jsi," řekl prostě a posadil se na gauč, tvář si dal do dlaní. ,,Trvá to od té doby, co můj syn zemřel," pohlédl na ni znovu. ,,Je to jediná věc, která mi pomáhá na okamžik zapomenout."
,,Ale tohle není správné, Tiberie! Není to řešení!"
,,Pro mne ano," zašeptal.
Andromeda na něj chvíli nevěřícně koukala a pak zakroutila hlavou. ,,No nic, hned zítra nás objednám ke specialistovi, takhle to dál nejde. Nejen, že jsi se přede mnou uzavřel, tiše trpíš a sám. Ale taky máš problémy s pitím! Co to bude dál? Kouření madragory? Šňupání letaxu? Ne, ty potřebuješ pomoct! A když si nenecháš pomoct ode mě, půjdeme za někým, kdo je na to kvalifikovaný," řekla a vzala kufr. ,,A teď pojďme, musím pro Teddyho," řekla a Tiberius přikývl. Postavil se, vzal svůj kufr a přemístili se domů. Andromeda s ním celý večer nepromluvila. Jediné, co udělala bylo, že mu prohledala pracovnu a to, co našla, jí nahrnulo slzy do očí. Bylo tam toho víc, než očekávala. Všechno vzala a vyhodila. Teddy věděl, že se něco děje, když jeho babička vařila večeři a v očích měla slzy.
,,Babiško?"
,,Ano, miláčku?" Pokusila se o úsměv.
,,Ty plášeš?" Začal se mu klepat spodní ret.
,,Ne, Tedíčku, jen jsem chytila nějakou rýmu, nic se neděje," zvedla ho na ruce a usmála se.
,,Dobže," řekl a dal jí pusinku.
Tiberius seděl ve své pracovně a díval se před sebe. Cítil se ještě hůře než předtím. Vzal skleničku a hodil ji přes celou místnost, až se roztříštila na malé kousky. Dal si hlavu do dlaní a rozplakal se.
Teddy při té ráně nadskočil. ,,Co se stauo?" Zeptal se vyděšeně.
,,Nic, miláčku," pousmála se a položila ho na zem. ,,Hned jsem zpátky," řekla a posadila ho na židli, vypnula sporák a zabezpečila ho kouzly, aby si Teddy nic neudělal. Šla nahoru a otevřela dveře, ani se neobtěžovala klepat. ,,Vybíjej si svou zlost, ale neděs při tom Teddyho. Večeře bude do dvaceti minut," řekla jen a zavřela za sebou dveře. Už neměla sílu s tím bojovat sama. Věděla, že Tiberus potřeboval odbornou pomoc a především vůli chtít to změnit. Čekal je boj, nedělala si iluze, ale doufala, že to nakonec všechno zvládnou a budou opět šťastní.
~ ~ ~
Další den, když Tiberius odešel do práce, vzala Teddyho a šla navštívit svou sestru. Narcissa byla vděčná, že přišla, dala jí malou hned do ruky a šla se osprchovat a trochu upravit.
,,Asi bych potřebovala chůvu," povzdychla si, když se vrátila a znovu připomínala tu Narcissu, kterou Andromeda znala. ,,Dnešní noc byla strašná. Nechtěla přestat plakat. Uspala jsem ji, pak jsem si lehla a když jsem konečně začala usínat, opět začala," povzdychla si a vzala si malou od své sestry.
,,To znám. Teddy byl docela hodné miminko, ale Nymfadora... s tou se to nedalo vydržet, Ted musel jít spát do pokoje pro hosty, aby ráno zvládl vstát do práce," uchechtla se při té vzpomínce.
,,Ale stejně jsou to lásky, co říkáš?" Pohlédla na malou zamilovaně. Teddy si vylezl na gauč vedle Narcissy a pohladil malou opatrně po vláskách. ,,Chtěl by sis ji pochovat?" Pousmála se Cissa a Teddy přikývl. Narcissa mu dala malou do klína. ,,Musíš držet hlavičku, opravdu opatrně, je křehká," řekla a malou přidržovala. Teddy se zahihňal a dal Anastázii pusinku. Ta se zakřenila a ohnala se po něm svou malou ručičkou. Narcissa s Andromedou se rozesmály. ,,Tak já už si ji zase vezmu, dobře?" Zeptala se a Teddy přikývl.
,,Půjč mi ji ještě taky," zazubila se Andy a Cissa jí ji podala. ,,Ty jsi tak roztomilá, tak maličká, ach Merline, já bych tě samou láskou spapala."
,,Já jsem taky suadký!" Ozval se Teddy trochu žárlivě.
,,Samozřejmě, že ano, ty jsi můj nejsladší chlapeček," vrátila malou Cisse a vzala si Teddyho na klín. Ten jí začal dávat pusinky po obličeji a Andy se chechtala. ,,Ty mě chceš sníst nebo co?"
,,Samou uáskou!" Zahihňal se a Cissa nad nimi zakroutila hlavou.
,,Ty děti jsou tak úžasně roztomilé!"
,,Ano, než dorostou do puberty," povzdychla si Andy a dala Teddymu pusu na nosík. ,,S Nymfadorou to bylo těžké! Jednoho dne přišla domů s kroužkem v nose," zakroutila hlavou. ,,Měla jsem chuť jí ho vytrhnout a představ si, že Edward se tomu jen zasmál s poznámkou, že já jsem nebyla jiná! Co prosím? Já? Vždyť byla povahou celá po něm! Stejně lehkomyslná a neohrabaná," zakroutila hlavou, ale uchechtla se. ,,Byli to mí dva bulíci," povzdychla si a Cissa jí konejšivě stiskla ruku. ,,No a co ty a tvé rande, Cissy?" Změnila téma.
,,Jaké rande?" Dívala se na ni nechápavě.
,,No, ten večer, kdy jsme hlídali malou Stázinku. Byla to Hermiona?" Culila se.
Narcissa jen protočila panenky. ,,Byla to Hermiona, ale nejsem si tak úplně jistá, zda to bylo rande," řekla a pokrčila rameny. ,,Nemyslím si, že mě bere jako něco víc, než kamarádku a pokud ano, tak ty jediná víš, čím to bude."
,,Ty si myslíš, že ji ovlivňuje ten kus Anastázie v ní?" Zeptala se a Cissa přikývla.
,,Ani jsem neměla odvahu jí to zatím říct. A dnes večer jdeme do mudlovského kina," uchechtla se. ,,Chtěla jsem původně do divadla, ale Hermiona na to, že bych měla zkusit něco nového, takže jsem velmi zvědavá!"
,,Jistě si to užiješ a když ne film, tak alespoň tu společnost," mrkla na ni. ,,A co Stázinka?"
,,Hermiona chtěla požádat Ginny a Harryho, ale mám strach, nemají s tak malými dětmi zkušenosti. Tak přijde Molly sem a na těch pár hodin ji pohlídá. Nechtěla jsem zase otravovat tebe."
,,Nesmysl! Já si malou vždy ráda vezmu! Napíšeme Molly, že si volný čas se svou milovanou neteřinkou nehodlám nechat ujít," dělala na ni tváře a malá se hihňala.
,,Nebo ji můžete pohlídat obě, alespoň budeš mít společnost," navrhla.
,,Ta by se mi teď hodila," povzdychla si Andy.
,,Co ten výraz? Stalo se snad něco s Tiberiem?" Pozvedla obočí.
,,Ano... začal chlastat a Merlin ví, že to trvá už nějaký ten pátek. Nemluvím s ním od včerejšího večera," zamračila se.
,,Chlastat? Jak jsi na to přišla?" Překvapeně zamrkala.
,,Na našem prodlouženém víkendu. Našla jsem jeho účtenku za pití. Sjel dvě flašky whiskey za necelé tři dny. Jaké překvapení mne pak čekalo, když jsem objevila, co schovával ve své pracovně," zamračila se.
,,Ach Andie, tohle vypadá vážně. Možná už je na čase to začít řešit jinak a bez kompromisů."
,,Už jsem nás objednala ke specialistovi."
,,Vás? Vás oba?"
Andy přikývla. ,,Ano. Musím být u toho, protože už nesnesu, jak přede mnou všechno tají. Pokud spolu máme žít, musíme problémy řešit společně."
,,Ano, to je pravda. Informuj mě o pokroku, nemusíš být na to sama, nezapomínej, že máme jedna druhou," objala ji.
,,Dobře, Cissy, ty mi zase sděluj všechny novinky ohledně tebe a Hermiony," uchechtla se.
,,Neboj, vše budeš vědět první," zasmála se Narcissa a Andromeda s úsměvem přikývla a vstala.
,,Půjdu, musím Tibimu udělat oběd. Tak večer přijdu i s Molly," řekla, rozloučila se se svou sestrou a vrátila se i s Teddym domů.

2. Neskrývej své pocity (část druhá)

2. května 2018 v 13:49 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
Když po dvaceti minutách došly k domu a Narcissa vzala malou, aby zjistila, co jí chybí, Hermiona se posadila na gauč.
,,Už vím, pokakaly jsme se," uchechtla se. ,,Podržíš mi ji, prosím? Jen dojdu pro ubrousky a zásyp," řekla, dala ji malou do náruče a odběhla. Hermiona se cítila zvláštně, pořádně nevěděla, jak ji držet. Malá si ji prohlížela a pusinkou začala dělat bublinky. Když Narcissa došla zpátky, doširoka se nad nimi usmála. ,,Máš přirozený talent. Chtěla by sis ji zkusit i přebalit?" Uchechtla se a Hermiona, která ji položila na přebalovací pult, naprázdno polkla.
,,No, já nevím," ošívala sebou.
,,Ale notak, nic na tom není," chechtala se Narcissa, rozepnula malé dupačky a oddělala jí plenu. ,,Jéééje, to je ale nadílka, broučku, pěkně smrdínkáš," tiše se smála a Stázinka se rozesmála také. ,,Teta Hermiona si tě přebalí, pojď teto Hermiono," pokynula jí a Hermiona nervózně přistoupila až k pultu. ,,Jen jí sundej tu plenku, očisti ji zadeček, zasypej ji a to je všechno," kousek ustoupila, aby měla dost prostoru.
,,Dobře," pousmála se nervózně a špinavou plenu sundala. Narcissa si ji od ní vzala a zabalila ji. Hermiona vytáhla vlhčený ubrousek a pořádně ji očistila. Chvilku to trvalo, ale když byla Stázka zase omytá, zasypala ji trochou dětského zásypu, dala jí novou plenku a dupačky jí opět zapnula. ,,Tak jak jsem si vedla?" Uculila se Hermiona a Narcissa se uchechtla.
,,Zkouškou jste prošla na vynikající, slečno Grangerová, padesát bodů pro Nebelvír," zubila se na ni a Hermiona protočila panenky.
,,Nech si toho, jo?" Kroutila pobaveně hlavou. Najednou se zadívala na polici plnou knih, přešla k ní a prohlížela si, jakou literaturu Narcissa vlastně četla. ,,Máš tady spoustu mudlovské tvorby," řekla. ,,Sestry Brontëovy?" Pozvedla obočí, když vytáhla jednu z knih.
,,Ano, líbí se mi jejich knihy. Navíc je psaly v době, kdy literatuře vládli především muži. A to je obdivuhodné," pousmála se.
,,To rozhodně. Žily v chudých poměrech, matka jim zemřela a jejich teta nebyla příkladem právě milující ženy. Charlotte, Emily, Anne se svým bratrem utíkali do svých fantazijních světů, které si vytvářeli," otevřela knihu.
,,Nakonec téměř všichni zemřeli na tuberkulózu, avšak jejich díla vstoupila do historie. Například Jana Eyrová, kterou právě držíš v ruce. Jestlipak víš, čím se Charlotte inspirovala?"
,,Jejich životem na penzionátu, kde panovaly kruté poměry," odpověděla Hermiona. ,,A jejich dvě starší sestry, Mary a Elizabeth, se nikdy nevrátily zpátky, zemřely tam," povzdychla si, zavřela knihu a položila ji zpátky.
,,Přesně tak," přikývla Narcissa. ,,Ale jejich díla jsou úžasná."
,,Jsou," řekla Hermiona a posadila se vedle Narcissy, která teď kolébala malou v náručí.
,,Víš, že ti stále dlužím ještě oběd?" Promluvila Narcissa najednou. Stázinka jí chytila prst do své malé dlaně a něco zažvatlala.
,,Opravdu?" Usmívala se Hermiona na malou.
,,Ano. Co říkáš na to, že bych se domluvila s Andromedou, kdy mi pomůže pohlídat malou a poslala bych ti sovu?" Navrhla.
,,Dobře, budu čekat," usmála se a postavila. ,,Díky za krásný den, jsem ráda, že jsme si mohly zase po roce někam vyrazit."
,,Já také," přikývla Narcissa, postavila se a i s malou v náruči šla Hermionu vyprovodit ke dveřím.
,,Tak zase příště," usmála se Hermiona na Narcissu, pohladila malou po tvářičce a přemístila se pryč. Narcissa se vrátila zpátky do obývacího pokoje, aby poslala sovu své sestře.
~ ~ ~
Andromeda ležela na lehátku na zahradě, když dopis dostala. Na sobě měla dlouhé letní šaty na ramínka, které jí sahaly až ke kotníkům a květinový vzor ladil s rozkvétajícími květinami na záhonku. Na hlavě měla klobouk a na očích sluneční brýle. Tiberius stál u grilu a malý Teddy se čvachtal v nafukovacím dětském bazénku.
,,Píše mi Narcissa, potřebovala by pohlídat malou, asi má rande," uchechtla se.
,,A nepíše s kým?" Zeptal se zvědavě Tiberius.
,,Ne, ale neboj se, já to z ní dostanu," mrkla na něj. Teddy začal cákat vodu z bazénku na Andromedu a ta si sundala brýle a vytřeštila na malého oči. ,,No toto, Teddíčku? Takhle trápit babičku?" Uchechtla se, postavila se šla za ním. Teddy se začal škodolibě smát a cákal ještě víc. Andromeda, když byla u něj, tak ho chytila, zvedla do vzduchu a přitulila si ho. ,,No a teď jsem celá zmáčená!" Dala mu pusu na tvář. ,,Už je chladněji, Teddy, pojď, vezmu tě na lehátko a zabalím do osušky, ať nejsi nemocný," řekla a posadila se s ním na lehátko. Omotala kolem něj osušku a lehla si. Teddy si lehl na ni a hlavičku jí položil na hrudník. Andromeda jej hladila. ,,Nádherně to voní, Tibi," řekla, když vítr zavál od grilu jejím směrem a musela polknout, protože se jí v ústech začaly sbíhat sliny.
,,Už to bude, neboj," usmíval se na ty dva a otočil maso.
,,Masíško?" Zvedl Teddy hlavičku, protože to ucítil také.
,,Ano, Teddíčku, masíčko. Za chvilinku budeš papat," řekla a pohladila ho. Teddy se olízl a uculil. ,,Teď tě obléknu, šup šup," řekla a Teddy se postavil. Andromeda mávla hůlkou, plavky mu vysušila a oblékla mu tričko a volnější kalhoty.
Po chvíli bylo maso hotové a Tiberius jej naložil na tři talíře a každému dal kousek chleba.
,,Já mu to nakrájím, nech to," řekla Andy a posadila se ke stolu, Teddy vylezl vedle ní. Zatímco Andromeda krájela maso, Teddy si namočil prstík do hořčice, dal si ho do pusy a zašklebil se. Tiberius se rozesmál.
,,Nechutí ti to, mladý muži?" Díval se na něj pobaveně.
,,Ne," odpověděl a znovu se otřepal.
,,Na, zkus tohle," řekl a dal mu na prst trochu kečupu.
,,Mmm... mňam, suadké!" Řekl a olízl se. Andy se uchechtla a dala mu trochu kečupu na talíř.
,,Tady, broučku, vezmi si i chlebíček a namáčej si masíčko do kečupu, dobře?" Teddy přikývl a začal se ládovat. ,,Je to výborné, Tiberie," řekla Andy a pohladila ho po ruce.
,,Jsem rád, že vám oběma chutná. Dáš si trochu hořčice?" Zeptal se a Andy přikývla.
,,Hožšiče," zopakoval Teddy a zahihňal se.
,,Ano, hořčice, ale ta ti nechutná," uchechtla se Andromeda nad jeho pokusem o vyslovení slova, které bylo na něj ještě moc těžké.
Jakmile dojedli a sklidili ze stolu, posadili se na velkou houpačku, kterou měli před domem. Byla to jedna z těch, na které se nedalo sice příliš houpat, ale zato byla na sezení velmi pohodlná. Andromeda byla opřená o Tiberia, který měl ruku kolem jejích ramen a Teddy seděl mezi nimi a tulil se. Andromeda jej hladila a společně pozorovali západ slunce.
,,Tohle bych mohla prožívat pořád dokola a nikdy by mne to neomrzelo," řekla a dala Tiberiovi pusu na ruku, která volně ležela na jejím rameni.
,,To já také, jsem s vámi tolik šťastný," řekl a políbil ji na rty.
,,A my s tebou," zašeptala do polibku a položila hlavu na jeho rameno. Seděli tam, dokud slunce nezašlo a pak odešli zpátky do domu.
~ ~ ~
Uběhlo několik dní a Narcissa stála nervózně před zrcadlem. Anastázie teď byla u Andromedy, domluvily se na čtvrteční večer, protože v pátek měli Andy s Tiberiem svůj program. Původně měly jít s Hermionou pouze na oběd, ale shodly se, že při večeři na sebe budou mít více času, protože obědová pauza byla většinou pouze hodinu. Nebyl by sice problém, kdyby Hermiona přišla o něco později, avšak mladá dívka vždy ctila řád a chtěla být zodpovědná.
Poslední pohled do zrcadla a blonďatá čarodějka se s hlasitým prásknutím přemístila nedaleko restaurace. Na sobě měla modré šaty nad kolena, které dokonale ladily s barvou jejích očí a těsně ji obepínaly na těch správných místech. Její vlasy byly sepnuté v elegantním účesu a Hermiona, když ji uviděla vcházet, si pomyslela, že jen zdaleka připomínala tu neupravenou ženu ve vytahaném tričku, kterou poprvé po roce viděla. Byla nádherná a Hermiona pocítila jemné šimrání v podbřišku. Ošila sebou.
,,Ahoj," pozdravila ji dívka, postavila se a dala jí pusu na tvář. Ta zvolila jednoduché černé šaty na ramínka, elegantní a pohodlné. Její vlasy jí volně spadaly na ramena.
,,Ahoj, moc ti to sluší," pousmála se Narcissa a posadila se.
,,Tobě taky, jsi nádherná," řekla a Narcissa zrůžověla.
Objednaly si víno a těstoviny se sýrovou omáčkou. Seděly v luxusní kouzelnické restauraci, protože Narcissa toužila dát Hermioně to nejlepší, co mohla. Povídaly si a Cissa cítila s Hermionou na jednu stranu klid a na stranu druhou obrovské vzrušení. Rozuměly si, avšak to už věděla dávno. Mimo jiné měly rády stejné věci jako kouzelnické tvory, knihy, divadlo, umění, mohly se celé hodiny bavit pouze o jednom díle a neomrzelo je to. Avšak to hlavní bylo, že pokud mezi nimi nastalo ticho, nebylo to proto, že by si neměly co říct, nešlo o trapnou chvíli, nýbrž o ticho, které jim oběma přinášelo klid. Nepotřebovaly slova a přesto se ve své vzájemné přítomnosti cítily příjemně. Narcissa si všimla dívčiných pohledů, husí kůže, která jí vyskočila, jakmile se jí dotkla, avšak měla strach, že to bylo jen kvůli tomu kousku duše, který Hermioně nepatřil. Věděla, že měla právo to vědět, avšak něco v ní jí bránilo to Hermioně říct. Jejich vztah byl stále příliš křehký a ona nemohla riskovat, že jí znovu odejde.
,,Nad čím přemýšlíš?" Pousmála se Hermiona a napila se vína.
,,Nad ničím zají-" začala Narcissa, když vtom se zarazila a dívala se kamsi za Hermionu.
,,Co se děje?" Zeptala se a chystala se otočit, když vtom ji Narcissa chytila za ruku.
,,Neotáčej se, je tam Draco a jde sem," sotva to dořekla, chlapec již stál u jejich stolu.
,,Matko," dal jí pusu na tvář. Nad Hermionou pozvedl obočí.
,,Draco," pousmála se a pohladila ho po ruce. ,,Co ty tady?"
,,Já? Jsem tady s Astorií na večeři, chodíme sem často, ale co tady děláš ty s ní?" Nakrčil nad Hermionou nos. Ta se zamračila, ale neřekla nic.
,,My... my spolu pracujeme, jak víš. Je to pracovní schůzka," vymyslela si Narcissa výmluvu a Hermiona pozvedla obočí.
,,Nejsi náhodou na mateřské?" Zeptal se Draco, ale znělo to spíše jako prohlášení než jako otázka. Nenavštěvoval ji příliš často. Přišel za ní jednou do měsíce, byl nervózní z malé Anastázie, změny vstřebával pomalu. Astoria, na druhou stranu, si malou zamilovala a přemlouvala Draca, aby si konečně udělali své. Avšak neměli ještě ani svatbu. Draco a Astoria byli zasnoubení již delší dobu, ale on to nechtěl uspěchat. Chtěl si být jistý, že je to ta pravá. Po válce už většinou neplatila dohodnutá manželství, ale on tomu chtěl dát šanci.
,,Ano, občas se však radíme, co bude nejlepší udělat, víš, že na to dohlížím," pousmála se.
,,Hmm," řekl jen. ,,Rád jsem tě viděl, matko. Grangerová," řekl, dal Narcisse polibek na tvář a odešel zpátky. Narcissa sebou ošila.
,,Proč jsi lhala?" Zeptala se Hermiona. ,,Proč jsi mu neřekla, že jsme kamarádky? Máš strach, že tebou bude opovrhovat proto, že se bavíš s někým, jako jsem já?" Dívala se na ni a v jejím výrazu byl znát hněv.
,,O to nejde. Jen... nechci o něj přijít," řekla.
,,Přijít? Ví vůbec, že se ti líbí ženy?" Zeptala se a Narcissa sebou ošila.
,,Ne," odpověděla a ve tváři měla opět svůj typický chladný výraz.
,,Aha. Takže chápu to správně, že pokud bych tu seděla jako tvá přítelkyně, styděla by ses za mě před ním pro můj původ?" Pozvedla obočí.
,,Nestyděla bych se za tebe, Hermiono. Jen bych si s ním o tom musela nejprve promluvit."
Hermiona si všimla jejího zneklidnění a řekla si, že by na ni neměla tolik tlačit. Promluvila, avšak mnohem mírnějším tónem. ,,Myslím si, že bys to měla udělat co nejdříve. Neměla by ses bát být sama sebou a už vůbec ne před těmi, na kterých ti záleží. Jsi jeho matka, myslím, že to pochopí a když ne hned, tak časem," stiskla jí ruku a Narcissa přikývla.
,,Asi máš pravdu. Jen si nejsem jistá, zda jsem připravená mu to říct."
,,A kdy budeš? Jak dlouho chceš ještě čekat? Chceš snad, aby se to dozvěděl od někoho jiného? Protože věř mi, že to pak bude mnohem horší. Myslím, že to bude jen otázkou času, než to zjistí Rita Holoubková. Upřímně mě překvapuje, že o tom ještě nenapsala článek."
Narcissa se ušklíbla. ,,Rita napsala po tom, co se malá narodila, dojemný článek o tom, jak jsme se s Luciusem chystali dát zpátky dohromady a stvrdit to potomkem, avšak on už se z války nikdy nevrátil," nakrčila nos. ,,Kdyby tak věděla."
,,Tak ještě, že neví," ošila sebou Hermiona. ,,Promluv si o tom s Dracem. Čím dříve mu to řekneš, tím dříve se ti uleví," pousmála se. Narcissa pouze přikývla, neřekla však nic. Měla v plánu mu to říct, ale rozhodně ne teď. Až a pokud bude mít někdy vážnější vztah, poví mu to. Zatím však nemohla stát proti tomu všemu, co by to přineslo, sama.
Draco večeřel a pozoroval svou matku. Něco mu nesedělo na tom, jak se tvářila, na pohledech, jakými se na Hermionu dívala a na celkové řeči jejího těla. Jeho matka mu něco tajila a on měl v plánu přijít na to, co.

2. Neskrývej své pocity (část první)

2. května 2018 v 13:48 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ First study; then approve; then love. ~
- Anne Brontë
Byl příjemný dubnový den, jeden z těch, kdy jsou teplé paprsky slunce cítit na pokožce a kdy si lehký vánek pohrává s listy stromů. Andromeda seděla na terase před domem a popíjela čaj. Přemýšlela o včerejším večeru. Tiberius odešel do své pracovny a vrátil se po půl hodině, aby se přivítal s Narcissou a aby všichni společně povečeřeli. Nedával na sobě před její sestrou nic znát, jeho předstíraný úsměv však Andromedu velmi trápil. Bála se o něj. Byl to stále ten pozorný muž, do kterého se zamilovala, avšak jeho mysl byla protkána smutkem a ona s tím nemohla nic udělat.
,,Dobré ráno," řekla, když uslyšela Tiberia v kuchyni. Velké skleněné dveře mezi kuchyní a terasou nechala otevřené.
,,Dobré, miláčku," pousmál se a šel ji políbit na dobré ráno.
,,Nachystala jsem ti na stůl snídani," řekla. ,,Jak jsi se vyspal?" Zeptala se, když se Tiberius i s talířem posadil vedle ní. Bylo po sedmé a Teddy stále ještě spal.
,,Děkuji, voní to skvěle," usmál se. ,,A spal jsem dobře, dnes mne neproháněly ani noční můry nebo si na to alespoň nepamatuji," odpověděl a dal si do pusy kousek slaniny. Andromeda věděla, jak slaninu miloval, napadlo ji, že má asi vkus na muže, kteří mají rádi slaninu, protože Ted ji miloval také a malý Teddy si pokaždé vzal nenápadně jednu z talíře a ačkoli ji ještě pořádně nedokázal rozkousat, alespoň ji požužlal. ,,A jak jsi se vyspala ty?"
,,Dobře, děkuji, jsem ráda, že jsem se vyhnula ranní kocovině," uchechtla se. Narcissa kojila, takže pít nemohla a Andromeda nechtěla pít sama a nechávat Teddyho na starost Tiberiovi.
,,Jednou to zase přijde, až děti budou větší a vy s Narcissou si budete vykládat historky z jejich dětství a s láskou vzpomínat na jejich přebalování," zachechtal se a Andromeda protočila panenky.
,,Můžeš Teddyho zkusit přebalit ty," škádlila ho. Teddy už sice většinu času chodil na nočník, ale stále měl plenu na noc a také pokud šli někam na delší procházku, jen pro jistotu.
,,Víš, že já s tím nemám nejmenší problém, Dromedko," řekl a dal si do úst smažené vajíčko. Andromeda přikývla a pohlédla před sebe. Neměl s tím problém, to Ted ano. Nedokázal přebalit malou Nymfadoru, aniž by se netvářil jako teta Walburga, když procházela kolem skupiny mudlorozených. Na okamžik ji přepadl sentiment, dala by cokoli za to, aby mohl Ted vidět svého vnuka vyrůstat. Pokaždé, když Teddy oslovil Tiberia dědo, mírně sebou ošila. Chyběl jí teď víc než kdy jindy. Myslela na něj častěji, protože cítila, jak se jí Tiberius vzdaluje.
,,Pojeďme na víkend pryč. Někam do přírody, jistě by nám to prospělo. Wellness někde v horách, co ty na to? Čerstvý vzduch, jen my dva spolu, daleko od toho všeho tady, Teddyho by nám pohlídali Harry s Ginny," vzala ho za ruku.
Tiberius vypadal, že se zamýšlí, nakonec však přikývl. ,,Dobře, proč ne, vlastně je to dobrý nápad. A v pátky mám hodiny jen dopoledne, takže bychom mohli vyrazit už po obědě a zůstat až do neděle."
,,Půjdu tedy poslat sovu Harrymu, zda mají tento víkend nějaké plány," řekla a postavila se. Cestou mu stiskla rameno a šla do obývacího pokoje, kde měla svou malou sovičku.
Drahý Harry,
myslíš, že by jsi mohl na tento víkend pohlídat Teddyho? Rádi bychom si s Tiberiem vyrazili na hory. Avšak nechci ti narušovat plány. Pokud tedy nějaké máš, přesuneme to na jindy.
Zdraví,
Andromeda
Odpověď přišla do půl hodiny. Teddy už byl vzhůru a Andromeda mu dala papání a trochu slaniny na cumlání. Malá sovička přistála s dopisem na stole před Teddym, Andromeda si vzala obálku a chlapec se snažil sovičku chytit do ruky, ta však uletěla pryč.
,,Teddy, nech ptáčka, to se nedělá," řekla a než dopis otevřela, nasypala sovičce trochu zrní a nalila vodu. Pak se posadila ke stolu, obálku otevřela a začala číst.
Milá Andromedo,
moc rádi si s Ginny Teddyho na víkend vezmeme, je nadšená, má malého moc ráda a já taky. Tak tedy v pátek.
S pozdravem,
Harry a Ginny
Andromeda se spokojeně pousmála na Teddyho. ,,V pátek půjdeš k Harrymu, těšíš se?" Teddy se zazubil a přikývl. ,,To jsem moc ráda," pohladila ho Andromeda po tvářičce. ,,Budeme pryč jen na víkend a pak si tě zase vezmeme domů. Ale neboj se, Harry se o tebe zatím hezky postará."
Tiberius přišel do kuchyně už oblečený a nachystaný do práce.
,,Pohlídají ho," usmála se Andy.
,,To je dobře," naklonil se k ní, aby ji políbil na rozloučenou. Teddymu pocuchal vlasy a chlapec se rozesmál, až poplival Andromedu míchanými vajíčky. Andy si povzdychla, ale uchechtla se taky.
,,Měj hezký den v práci, miláčku," řekla a utírala si ubrouskem vajíčka z halenky a obličeje.
,,A vy s Teddym buďte hodní," zazubil se na ně a prošel krbem.
~ ~ ~
Hermiona se ráno probudila a první, kdo jí přišel na mysl, byla Narcissa. Povzdychla si a zakroutila hlavou. Její svědomí jí neustále podstrkovalo, že neudělala správnou věc. Nasnídala se tedy, nachystala a než odešla do práce, tak poslala Narcisse sovu.
Milá Narcisso,
pokud bys chtěla, tak končím dnes okolo třetí v práci a pak jsem volná. Mohly bychom vzít malou do parku, dnes má být hezky a teplo.
- Hermiona
Hermiona již byla v práci, když jí přišla souhlasná odpověď.
Ve tři hodiny se proto rozloučila s Henrym a přemístila se k Narcisse před dům. Neměla stálou pracovní dobu, někdy chodila domů dříve, někdy později, podle toho, co Henry potřeboval. Catalina bydlela s Henrym v útočišti a spolu s nimi tam také žilo několik dalších pracovníků. Eddie, které bylo hloupé narušovat soukromí Andromedy a Tiberia a do Francie se jí zpátky nechtělo, zůstávala také většinu času v útočišti. U Andromedy měla však stále svůj pokoj a byla vítaná, kdykoli chtěla.
Hermiona zaklepala a po chvíli vyšla Narcissa a před sebou tlačila kočárek. Pomocí hůlky zamkla dům a vydaly se na cestu.
,,Před chvílí jsem malou nakojila, měla by tedy pár hodin vydržet," popichovala Narcissa Hermionu hned ze začátku. Té zrudly tváře a ošila sebou.
,,Tak jaký jsi měla den?" Zeptala se a Narcissa se pobaveně uchechtla nad její snahou změnit téma.
,,Náročný, je to šílené být na všechno takhle sama. Když se věnuji malé, nemám čas vůbec na sebe. Dokonce jsem se naučila osprchovat se a udělat ze sebe člověka do desíti minut," ušklíbla se. ,,Někdy máš pocit, že už jsi ji konečně uspala a chceš si dát horkou koupel, ale ona po pěti minutách začne opět plakat."
,,A v noci se ti daří se vyspat?" Zeptala se Hermiona.
,,Tu a tam. Dnes jsem se vyspala, neplakala, ale zato mi to vrátila přes den i s úroky, viď, ty moje malé štěstíčko?" Usmála se Cissa na malou a ta něco zamumlala a její oči teď směřovaly k Hermioně.
Když dojely k bráně parku, Hermiona se pousmála. ,,Tohle jsou Kensingtonské zahrady," řekla udiveně.
,,Ano, mám to tady ráda, ale pokud bys raději do Hyde parku, je to kousek," řekla, ale Hermiona zakroutila hlavou.
,,Je to tady nádherné, pojďme," řekla a společně vešly dovnitř. Procházely zahradami a v tichosti si užívaly tu nádhernou přírodu. Jakmile našly volnou odlehlejší lavičku, posadily se. ,,Je tady socha Petra Pana," řekla Hermiona.
,,Petra Pana? Kdo je to?" Zeptala se Cissa a pozvedla obočí.
,,Ty neznáš Petra Pana?" Dívala se na ni dívka pobaveně.
,,Ne, neznám," povzdychla si Narcissa netrpělivě. ,,Řekneš mi, kdo to je nebo si budeš ještě chvíli užívat, že je něco, co nevím?" Snažila se znít přísně, ale v jejím hlase byl znát pobavený podtón.
,,Je to mudlovská pohádka o chlapci, který nikdy nechtěl dospět a tak odešel do Země Nezemě," vysvětlila Hermiona.
,,Mudlovská pohádka, to bude možná důvod, proč to neznám," kroutila hlavou. ,,A povedlo se mu to? Nezestárnout?"
,,V původním příběhu se mu to povedlo," pousmála se. ,,Jako malá jsem chtěla být Wendy, jedna z postav, a odletět pryč, do Země Nezemě. Avšak když mi přišel dopis z Bradavic, věděla jsem, že mě čeká mnohem větší dobrodružství."
,,Byl to pro tebe šok?" Zeptala se Narcissa a vytáhla malou, která se k ní natahovala, z kočárku.
,,Ani nevím. Vždy jsem věděla, že jsem jiná. I rodiče tušili, že je se mnou něco jinak. Spíše jsme byli překvapeni, že existuje vůbec něco takového, jako je škola čar a kouzel. Když k nám přišla McGonagallová s dopisem, byla jsem šťastná. V šoku byli spíše máma s tátou, mysleli si, že utekla z nějakého ústavu i podle toho, co měla na sobě a chtěli jí pomoct," řekla pobaveně a Narcissa se rozesmála. ,,Nakonec jim ukázala, že to všechno je skutečné. Předvedla pár jednoduchých kouzel a rodiče se na to museli posadit. Myslím, že v tom okamžiku jim to všechno došlo a začalo to do sebe zapadat. To, jak jiná jsem byla a co všechno jsem dovedla. Přes léto jsem si sehnala všechny knížky do prvního ročníku a pročetla jsem si je dopředu, nechtěla jsem, aby mne cokoli překvapilo."
Narcissa zakroutila hlavou a tvářila se pobaveně. ,,Andromeda byla přesně taková. Přečetla každou knížku, která se jí dostala do ruky a uměla teorii ročník dopředu. To já s Bellatrix jsme se spíše soustředily na jiné věci, takové, které nás ve škole nenaučili. Trénovaly jsme na sobě nitrozpyt a nitrobranu, vymýšlely vlastní nová kouzla, až se to jednou zvrtlo. Bellatrix vymyslela jakousi kletbu, kterou použila proti mudlorozené dívce z Havraspáru. Byla tehdy v šestém ročníku a věřím, že kdyby nepocházela z tak vlivné rodiny, vyloučili by ji. Ta dívka si nesla doživotní následky. Tehdy jsem přinutila Bellatrix mi slíbit, že už žádné kletby, jen kouzla, která budou prospěšná a posunou nás někam dál. Samozřejmě, že to porušila. O rok později našla onu slavnou Morganinu knihu a věci se zvrtly. K tomu všemu její život ovlivňoval jistý muž, do kterého se zamilovala. Myslím, že obě víme, o kom je řeč," Hermiona přikývla. ,,Ale Bella nebyla ještě tehdy špatný člověk, naopak, byla velmi chytrá a nadaná čarodějka a kdyby nesešla na špatnou cestu, mohla udělat pro kouzelnický svět spoustu dobrých a velkých věcí. Měla z nás tří největší ambice."
,,Je těžko uvěřitelné, že mluvíš o té samé Bellatrix, kterou jsem poznala," otřepala se Hermiona a sáhla si na jizvu na zápěstí.
,,Bývala jiná. Vždy věřila v nadřazenost čisté krve, ale před Morganou a pánem zla to byla jen ambiciózní dívka, neznalá života a lehce ovlivnitelná."
,,Myslím, že víra v nadřazenost už o ní vypovídá sama o sobě opravdu hodně. A dobrota srdce to tedy není," zamračila se Hermiona.
,,Chápu, že někdo jako ty to pochopit nemů-"
,,Někdo jako já? Myslíš mudlovskou šmejdku?" Zvýšila Hermiona hlas.
,,Ne, tohle jsem říct vůbec nechtěla," ohradila se Narcissa. ,,Myslela jsem tím pouze, že jsi mudlorozená a proto její víru pochopit nemůžeš."
,,Takže jinými slovy to samé."
,,Neměla jsem v úmyslu tě urazit, ani bránit činy Bellatrix. Jen jsem ji znala i předtím, než se z ní stalo to, co se z ní stalo a stojím si za tím, že byla dobrým člověkem."
,,Myslíš, než se z ní stalo monstrum, které zabíjelo nevinné jen kvůli krvi? Nejsem si jistá, jak moc se osoba musí změnit, aby byla schopná něčeho takového. Spíše to v ní bylo vždy, jen tys to tehdy ještě neviděla, protože jsi na to zkrátka byla moc mladá," odsekla.
,,Hermiono," začala Narcissa poté, co se třikrát nadechla ,,já chápu, že ti má sestra ublížila, ale pokus se to vidět i z té nezaujaté strany. Nebývala taková, pouze byla vychovávána k jisté víře rodinou už odmalička."
,,To Andromeda taky a nestala se z ní masová vražedkyně s lebkou na předloktí," ušklíbla se.
,,Jenomže Andromeda potkala Teda a Bellatrix Voldemorta," řekla a v jejím výrazu bylo vidět, že překvapila sebe samu tím, že vyslovila jeho jméno. ,,Lidé, které máme v životě, ovlivňují naše myšlení a chování, pokud v ně vložíme absolutní důvěru. Já také věřila v čistotu krve, stejně tak Andromeda. Ona potkala Teda a já Anastázii. Jeden z nich byl mudlorozený a druhý čistokrevný, ale absolutně to pro něj nemělo žádnou váhu. Důvěra je jedna věc, avšak pokud se ještě navíc do takového člověka zamiluješ, změní to celou tvou podstatu. Věř mi, zažila jsem to."
Hermiona se trochu uklidnila. To, co Narcissa říkala, dávalo smysl. Ona sama, když byla zamilovaná do Bellatrix, téměř zradila své přátelé jen proto, že jí chtěla věřit a skoro i uvěřila. Pohlédla na Narcissu a přikývla. ,,Promiň, že jsem křičela," řekla a v jejím výrazu byl vidět záchvěv studu.
,,To nic, máš na to plné právo, vím, že má rodina ublížila tobě i dalším mudlorozeným a i když mne to doopravdy mrzí, nemohu to vrátit. Jen se soustředit na přítomnost a budoucnost. A ty bys měla taky, Hermiono, i když je to těžké."
,,Já vím, minulost nelze změnit," přikývla. ,,Navíc, svět je teď lepší, bez smrtijedů a Voldemorta. Ale mrzí mne, že na té dlouhé cestě odešlo tolik dobrých lidí."
,,To mne taky," řekla Narcissa a položila malou zpátky do kočárku. Projížděly se parkem ještě další hodinu, dokud Anastázie nezačala plakat.
,,Má hlad?" Zeptala se Hermiona a Narcissa se uchechtla.
,,To je možné. Nebo má plnou plenku. Měly bychom jít už domů, tady není kde ji přebalit," řekla a Hermiona přikývla.
,,Dobře. Nicméně byl to nádherný den, moc děkuji za skvělou společnost."
,,Pokud chceš, můžeš jít s námi. Nemusíš se bát, že budu malou před tebou kojit," na tváři se jí objevil potutelný úsměv a Hermiona zrudla.
,,Jo, tak jo, půjdu ráda," pípla a Narcissa se uchechtla.
,,Tak výborně."