Kapitola Dvacátá: Rozloučení (část druhá)

1. dubna 2018 v 10:01 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Narcissa seděla u jezera za manorem a prsty přejela po okvětních lístcích květiny, jenž nesla její jméno. Myšlenka na to, že pod ní našla poslední místo odpočinku její milovaná, jí vehnala slzy do očí. Sáhla do kapsy a vytáhla kámen vzkříšení. Měla strach. Nevěděla, jak se jí může podívat znovu do očí, když přišla o svůj život kvůli ní. Avšak tolik ji toužila vidět a oběma vrátit klid duše. Stiskla kámen v dlani, zavřela oči a myslela na Anastázii. Když oči opět otevřela, trhla sebou. Naproti ní seděla dívka, kterou kdysi tolik milovala a ke které stále chovala hluboké city.
,,Ahoj, Cissy," pousmála se. ,,Ráda tě zase vidím. Vyspěla jsi, vyrostla, tvá krása vyzrála," usmívala se na ni.
Narcissa se usmívala i přesto, že jí slzy stékaly po tváři. ,,Stázinko... tolik mne to mrzí..."
,,Ne, Cissy, to je v pořádku, neplakej, všechno je v pořádku," utěšovala ji.
,,Ne, nic není v pořádku. Zemřelas, kvůli mně... tak mladá. Mohla jsi mít šťastný život a já tě o něj připravila," plakala.
Anastázie se však pousmála. ,,Jsi hlupáček, jestli si tohle myslíš. Byla to má volba, chtěla jsem to víc, než cokoli jiného, odejít s tebou, být s tebou. Nelituji svého rozhodnutí. To, že Malfoy a Bellatrix strkali nos tam, kam neměli, to už je věc druhá, ale rozhodně za to nemůžeš ty," řekla a položila svou ruku na její. Ani jedna nic necítila, avšak oběma toto gesto přineslo nepatrnou úlevu.
,,Chybíš mi, víš to? Chtěla jsem s tebou zůstat, zestárnout a oni mi tě vzali, jedinou naději na šťastný život," vzlykla.
,,Cissy, já vím, že je to těžké, avšak naději na šťastný život máš pořád, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nikdy bych nemohla odejít a nechat tě jen tak napospas tomuto světu," pousmála se.
,,Jak to myslíš?" Zeptala se Narcissa nechápavě a otřela si slzy.
,,Když mě Lucius zabil, neodešla jsem na druhou stranu. Dlouhá léta jsem zůstávala tady, s tebou a nechávala kvést narcisy na mém hrobě. Až přišla chvíle, kdy jsem již věděla, že nastal čas odejít, nechat věci být tak, jak jsou, zbytečně se netrápit nad něčím, co nemohu změnit. Předtím, než jsem odešla, jsem však musela zanechat po sobě něco, co ti vrátí opět radost do života jednou, až přijde ten pravý čas," odmlčela se a usmála. ,,Jean a Rolf Grangerovi, šťastná rodina. Tolik mi připomínali mé rodiče v době, když jsme ještě byli všichni pohromadě," řekla zasněně. ,,Snažili se o dítě, věděla jsem, že budou skvělí rodiče, že jen potřebují šanci. A tak jsem vložila nepatrný kousek své duše do jejího těla. Když se narodila, ona holčička, narodila se i s mou magií a kouskem mně v sobě. Věděla jsem, že jednoho dne to bude právě ona, která zahojí všechny tvé rány."
,,Takže... Hermiona... a já myslela, že blázním. Cítila jsem tvou přítomnost, když jsem byla s ní, ano, ale Anastázie... ona mne nemiluje, ona není ta, která se mnou zůstane navždy, tos měla být ty."
,,Cissy, copak jsem tě nic nenaučila? Láska je to nejdůležitější v životě a ty to s ní nesmíš vzdát. Kdybys jen věděla, jak těžké jsem to měla já s tebou," uchechtla se. ,,Vše má svůj čas, Narcisso," pousmála se na ni.
,,Odjíždí na rok pryč. A Merlin ví, co se může za ten rok stát. Třeba se rozhodne tam zůstat, třeba už mne ani ve svém životě zpátky nebude chtít. Rok je dlouhá doba. Draco už má svůj život, já... jsem tady sama."
Anastázie se pousmála. ,,Můžu tě ujistit, Cissy, že sama tady nejsi a nebudeš. I když to zatím nevíš, nevnímáš, nejsi tady sama. A za krátký čas, nehledě na to, co se stane, budeš opět šťastná, to ti slibuji."
,,Opět mluvíš v hádankách, Anastázie Sayreová," uchechtla se a zakroutila hlavou.
Stázka se tiše zasmála. ,,Řekněme, že to bude dar za všechno to špatné, kterým sis za celé ty roky prošla," dala si pramen vlasů za ucho. ,,A s Hermionou to nevzdávej, udělej, co je třeba."
Narcissa přikývla. ,,Dobře, nevzdám to, stejně jako jsi to ty nikdy nevzdala se mnou."
,,Je tady ještě jedna věc, Cissy," pohlédla na ni.
,,Cokoli, povídej."
,,Mohla bys mé ostatky nechat přemístit do hrobu k mé mamince a tatínkovi, prosím?"
,,Ovšem," pousmála se. ,,Stejně mám v plánu Malfoy Manor prodat a přestěhovat se do domu na okraji Londýna, abych byla blízko Andromedě."
,,Pozdravuj ji, měla jsem ji vždy hrozně ráda, fandila nám," uchechtla se.
,,To ano, ona byla vždy na naší straně," řekla a přejela po prstenu na své ruce.
,,Je načase se dívat do budoucnosti, ne do minulosti," řekla Stázka, která si všimla jejího gesta. ,,A to znamená odložit minulost se vším všudy."
,,Nevím, zda jsem připravená ho sundat, je to to jediné, co mi po tobě zbylo," pohladila prsten.
,,Tak si jej doma schovej. Vždy můžeš vzpomínat, ale nechci, aby ti při každém pohledu na něj připomínal, co jsi ztratila, protože pak bys neviděla, co ve skutečnosti máš."
Narcissa přikývla. ,,Máš pravdu. Vždy jsi ji měla," řekla a povzdychla si.
,,Nebuď už smutná, Cissy, truchlila jsi již dost. Teď už se jen usmívej, tvůj úsměv je nádherný a jsem si jistá, že i Hermiona to jednou uvidí. Já jsem to viděla hned, jak jsem tě poprvé spatřila. A vím to i teď, když tě vidím naposledy."
,,Naposledy?" Zatvářila se smutně.
,,Ano. Jak jsem řekla, je třeba minulost nechat spát, mrtvé nechat odejít."
,,Miluji tě."
,,Já tebe," pousmála se na ni. ,,Sbohem, Cissy," rozloučila se a navždy zmizela na druhé straně.
~ ~ ~
A tak skončilo další dobrodružství našich hrdinů, které jejich životy nenávratně proměnilo. Prožili si bolest i radost, smutek i štěstí, avšak jejich dlouhá cesta neskončila. Čekalo je ještě mnohé, ale to už je zase jiný příběh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama