1. Návrat (část první)

26. dubna 2018 v 13:02 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ I care for myself. The more solitary, the more friendless, the more unsustained I am, the more I will respect myself. ~
- Charlotte Brontë
Nad Londýnem se snášel temný deštivý mrak. Hermiona se přemístila do jedné z postranních ulic nedaleko domu Andromedy a otřepala se chladem. Téměř zapomněla, jak sychravý a studený Londýn uměl být. Na tváři ucítila první kapky deště snášející se z nebe. Rozešla se ulicí a než došla k domu Tonksových, rozpršelo se. Zazvonila na zvonek a za nedlouho otevřela Andromeda, která měla na sobě zástěru a na tváři šmouhu od mouky.
,,Hermiono," vytřeštila oči překvapením, když mladou dívku uviděla. ,,Pojď dál," řekla a jakmile byla Hermiona uvnitř, vyslala na ni sušící kouzlo. ,,Kdy jsi se vrátila?" Zeptala se a kráčela zpátky do kuchyně, Hermiona ji následovala.
,,Před chvilkou. Přemístila jsem se domů, nechala si tam věci, dala si horkou koupel a přemístila se rovnou sem," pousmála se. Jakmile vešly do kuchyně, uviděla tam sedět Molly s Teddym na klíně. Ten minulý týden oslavil své druhé narozeniny a už dovedl docela hezky mluvit, i když se zatím ještě nevyjadřoval plnými větami. Miloval své plyšové hračky a bez svého medvídka neusnul. Jakmile uviděl Hermionu, zkoumavě na ni pohlédl.
,,Hermiono!" Usmála se Molly a s Teddym v náruči se postavila a šla ji obejmout.
,,Molly," objala ji Hermiona zpátky. ,,Copak tady děláš?"
,,Molly mi dělá občas společnost, když není Tibi doma," pousmála se, avšak při vyslovení jeho jména se jí ve tváři objevil na nepatrnou chvilku smutný výraz, ale opět se usmála.
Hermiona si toho všimla. ,,Stalo se mezi vámi něco?" Zeptala se, když jí Andromeda nalila čaj. Molly si s Andromedou vyměnily pohledy a Andy se posadila. Vzala si Teddyho na klín a dala mu pusu do vlásků.
,,Mezi námi nic, tedy ne přímo," začala Andromeda a chvíli váhala, zda pokračovat. ,,Nevzpamatoval se ze smrti svého syna, nese to opravdu těžce a ačkoli se tady pro něj snažím být, stále mne odstrkuje. Říká, že mne tím nechce zatěžovat, že mám svých problémů dost a raději se zamkne do své pracovny. Nějak nedokáže pochopit, že chci, abychom všechny problémy sdíleli a řešili je spolu. Samozřejmě, že je to i můj problém," povzdychla si. ,,Miluji ho, ale neulehčuje mi to," dodala. Teddy si všiml, že je jeho babička smutná, otočil se k ní a pohladil ji po tvářích.
,,Ploš je babiška smutná?" Zeptal se a spodní rtík se mu nepatrně rozklepal.
,,To nic, Teddy, nejsem smutná, miláčku," řekla a dala mu pusu na tvář. Teddy se mírně pousmál a dal jí uslintanou pusinku zpátky. ,,Ty můj slimpalo," uchechtla se Andy. ,,Babička tě hrozně miluje, víš to?" Teddy přikývl a opět se na Andy posadil, vzal si ze stolu nakrájené jablko a dal si ho do pusinky. Hermiona s Molly se na něj dívaly a obě se usmívaly.
,,A co takhle zkusit specialistu? Chci říci, pokud se nechce otevřít tobě, mohl by jemu," navrhla Hermiona.
,,Tohle jsem mu zkoušela navrhnout, ale stále jen opakuje, že potřebuje pouze více času, že se s tím vypořádá sám," povzdychla si. ,,Ale z vlastních zkušeností vím, jak nebezpečné to je, když je na to člověk sám. Nebýt tady Molly a Arthura, zbláznila bych se."
,,Ale taky chvíli trvalo, než jsi se mi otevřela, Andy," řekla Molly a Andromeda přikývla.
,,Ale ne rok," zakroutila hlavou, postavila se a šla zkontrolovat bábovku v troubě. Molly si opět vzala Teddyho na klín, ten se culil na Hermionu, která ho pohladila po vláskách. ,,No a co ty, Hermiono, jak bylo?" Zeptala se Andromeda, když bábovku v troubě otočila.
,,Bylo to fajn," pousmála se. ,,Skvělá zkušenost," řekla a otevřela pusu, když jí Teddy dal k ústům tyčinku.
,,Možná bys měla navštívit Narcissu," řekla Andromeda najednou a opět se posadila. ,,Pořídila si dům přes pole, má to tam moc hezké. Myslím, že je tam i se Stázinkou moc spokojená," řekla.
,,Se Stázinkou?" Podivila se Hermiona.
,,Ano," zarazila se. ,,Ona ti o tom nenapsala?"
,,Nebyly jsme v kontaktu celý rok," ošila sebou.
,,Ach tak...," řekla Andy a pohlédla na Molly. ,,Narcissa před třemi měsíci porodila zdravou holčičku. Je nádherná, má světlé vlásky a modré oči jako její maminka," spokojeně se usmála.
Do Hermiony jako kdyby udeřil blesk. Dívala se na Andromedu nevěřícně a pak pohlédla na Molly jako kdyby se potřebovala ujistit o tom, že si z ní Andromeda nedělá legraci. Molly pouze přikývla.
,,Takže má dceru. To musí být určitě moc šťastná," přinutila se k odpovědi. Ve skutečnosti cítila, jak se jí to uvnitř svíralo. Nevěděla proč, ale cítila jakýsi druh smutku, i když by měla být ráda za to, že byla Narcissa šťastná. Napadlo ji, že si jistě někoho našla a přestala ztrácet čas.
,,Ano, je do ní úplně zamilovaná," usmívala se Andromeda.
,,Půjdu ji navštívit, ano," rozhodla se Hermiona a vstala. ,,Děkuji za čaj," rozloučila se s oběma, pohladila Teddyho po vlasech a vyšla před dům. Venku mezitím přestalo pršet. Hermiona pohlédla před sebe na dům, který se v dáli tyčil, povzdychla si a rozešla se. Nechtěla se přemisťovat, potřebovala všechno to, co jí Andromeda právě řekla, v klidu zpracovat.
Jakmile došla až k domu a chystala se zaklepat, na okamžik zaváhala. Nebyla si jistá, zda měla sílu čelit Narcisse a její nové rodině. Nakonec však zvítězila její zvědavost a třikrát zaklepala na dveře. Netrvalo dlouho a otevřely se. Narcissa, která měla na sobě úzké džíny, vytahané ležérní tričko, vlasy svázané v rozcuchaném culíku a v náruči držela dítě, překvapeně zamrkala.
,,Hermiono, co ty tady?" Dívala se na ni jako kdyby viděla ducha.
,,Já... právě jsem se vrátila z Jižní Ameriky," řekla a pohled jí sjel na malé miminko, které na ni koukalo. Narcissa si toho pohledu všimla a mírně sebou ošila.
,,Tak pojď dál," řekla s rozpačitým úsměvem a šla do obývacího pokoje. Hermiona za sebou zavřela dveře a následovala ji. ,,Promiň mi ten nepořádek," řekla a položila malou do postýlky. ,,Nemám teď čas si dát ani horkou koupel," povzdychla si. ,,Dáš si čaj?" Zeptala se a sklidila věci ze stolu.
,,Pokud si budeš dělat taky, tak zelený, prosím," pousmála se a Narcissa přikývla. Mávla hůlkou a konvice začala vařit. Do sklenky dala dva sáčky čaje a když voda dovařila, zalila je a šla se opět posadit. ,,Tak jak jsi se měla, Hermiono? Jistě to muselo být vzrušující dobrodružství," usmála se a Hermiona přikývla.
,,Ano, to bylo. Byl to rušný rok se spoustou náročné práce, ale co ty? Máš dítě, jistě musíš být velmi šťastná," řekla a pousmála se.
,,To jsem, i když je to náročné. Avšak ta malá mi dala nový důvod, proč se usmívat a být šťastná. Stačí mi jediný pohled na ni a všechny smutky se rázem rozplynou," řekla a postavila se. Vytáhla oba pytlíky na čaj, dala do nich trochu medu, na talíř dala sušenky a položila to na stůl. ,,Ničím jiným tě teď pohostit nemůžu, promiň. Kdybych věděla, že přijdeš, něco udělám a také se trochu upravím," povzdychla si a sundala si gumičku. Vlasy si projela prsty a Hermiona si pomyslela, jak krásná byla s vlasy ležérně rozpuštěnými.
,,Tohle je víc než dost, nechtěla bych tě zatěžovat ještě s pečením. A ty jsi krásná taková, jaká jsi," pousmála se a Narcissiny tváře mírně zrůžověly. ,,Takže...," odkašlala si. ,,máš teď nový dům se zahrádkou, jak sis přála. Je to lepší, viď?"
,,To ano," přikývla. ,,Není to tak chladné a tak obrovské. Je tady obývací pokoj s kuchyní, koupelna, toaleta, dva pokoje pro hosty a nahoře je ložnice, další koupelna, toaleta a budoucí pokoj pro malou, až bude větší. Je zatím prázdný. A mám velkou zahradu a ráda bych si tam nechala udělat bazén. Navíc jsem šťastná, že bydlím takový kousek od Andromedy. Je tady ticho a příjemně."
,,A Malfoy Manor?"
,,Odkoupilo ho ministerstvo. Prý to tam chtějí prozkoumat kvůli jakýmsi temným předmětům, které by tam teoreticky mohly být. Ale upřímně, jsem za to ráda. Pochybuji, že by někdo jiný koupil dům, ve kterém se scházeli smrtijedi a děly hrozné věci," dodala. Hermiona si to zažila na vlastní kůži. Její vzpomínky ji vrátily zpátky do momentu, kdy ji Bellatrix mučila na chladné podlaze jejich sídla. ,,Ostatky Anastázie jsem nechala pohřbít s její rodinou, konečně našla klid. Smutné je, že tam přestaly kvést narcisy," řekla a instinktivně si sáhla na prst, na kterém však prstýnek už neměla. Hermiona si toho gesta všimla.
,,Sundala jsi ho?" Zeptala se opatrně.
,,Ano, bylo na čase dát minulost stranou a žít přítomností," přikývla.
,,To ano," souhlasila Hermiona. ,,Navíc teď máš zase radost v životě, ta malá a její tatínek či maminka," řekla jen tak mimochodem.
Narcissa pozvedla obočí a na tváři se jí objevil pobavený úsměv. Úmysl Hermiony zjistit, kdo byl druhý rodič a zda s někým doopravdy žila, byl za tímto prohlášením víc než zřejmý. ,,S nikým nejsem, Hermiono," dívala se na ni pobaveně.
Mladší dívka sebou ošila, protože dle výrazu Narcissy jí bylo jasné, že její úmysly prokoukla. ,,Opravdu? A jemu to nevadí, že nežije s matkou svého dítěte?"
,,Teď už ne," ušklíbla se. ,,Je Luciusova, Hermiono," řekla a hnědovlasá dívka se zatvářila nechápavě. Narcissa si povzdychla a pokračovala. ,,Tehdy, když jsi mne našla stát na chodbě, celou potřísněnou jeho krví, neproběhl jen obyčejný souboj, který přinesl jeho smrt. Toužil po pomstě víc, než po čemkoli jiném. Chtěl mi ublížit, zneuctít mě a v prvních okamžicích toho, co do mne pronikl, se mu to dařilo obstojně. Ale nakonec jsem to byla právě já, která se smála naposledy. Zemřel tak, jak žil, potupně. Ničeho nelituji, nakonec ani toho, co mi udělal, protože mi dal ten malý uzlíček štěstí, který teď leží v postýlce," pohlédla na malou a pousmála se. ,,Věřím tomu, že život ti dá vždy to, co právě potřebuješ. A ať se to zdá v tom okamžiku jakkoli bolestné, s odstupem času vidíš, že to bylo pro dobrou věc."
Hermiona tam seděla a byla v šoku. Nevěděla, co na to říct. Zdálo se jí to strašné, kdyby jen tušila, jak jí Lucius ublížil, přivedla by ho zpátky a zabila znovu, avšak ona neměla nejmenší tušení. ,,Kdyby žil, postarala bych se o to, aby trpěl za to, co ti udělal," řekla nakonec.
,,Díky, Hermiono, vážím si toho, ale už je to pryč. A prožívám si asi nejšťastnější období svého života. Už nemusím žít ve strachu a být obklopena lidmi, kterým záleží více na mém jméně než na mně samotné. Teď mám malou Stázinku, sestru, přátele a jsem spokojená," řekla a Hermionu napadlo, zda do svých přátel počítá i ji po tom, co si od ní musela vyslechnout, když mluvila s Bellatrix. Nebyla si jistá, zda vůbec byla vítaná v tomto domě, za celý rok si neposlaly ani jedinou sovu. Vůbec netušila, jak na tom teď byly. Najednou malá začala plakat. Narcissa se postavila a vzala si ji do náruče. ,,Je čas papání, viď? Máme hládek, broučku," řekla a posadila se s ní na gauč.
,,Ummm, já tedy půjdu, nechci teď rušit," řekla Hermiona, která se cítila trochu na rozpacích z toho, že by Narcissa před ní krmila malou. Samozřejmě, že jí kojení přišlo normální a v pořádku, ale tohle byla Narcissa a už jen ten fakt ji znervózňoval.
Cissa si toho všimla, opět se zatvářila pobaveně a přikývla. ,,Dobře, děkuji za návštěvu, Hermiono. Musíme se brzy zase sejít a popovídat si také o tvé práci a tvém životě," řekla.
,,Pošlu ti sovu," usmála se Hermiona a postavila se.
,,Dobře. A nezlob se, že tě nevyprovodím, malá je nedočkavá," uchechtla se a začala si vyhrnovat tričko ještě, když tam Hermiona stála, aby ji trochu znervózněla, což se jí povedlo na výbornou. Hermiona zazmatkovala.
,,T-to je v pořádku, t-tak ahoj!" Řekla a vypařila se rychleji než pára nad hrncem.
Narcissa se tiše rozesmála. ,,Hermionka z nás byla nervózní," řekla pobaveně a konečně si tričko dala nahoru. Malá se spokojeně přisála a rázem přestala plakat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama