Duben 2018

1. Návrat (část druhá)

26. dubna 2018 v 13:03 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
Andromeda byla v kuchyni a vařila guláš na večeři. Teddy už také papal normální jídlo, avšak Andromeda mu ho vždy buď rozmixovala nebo nakrájela na malé kousíčky. Dokázal sám jíst lžičkou, i když byl stále trochu nešikovný a potřeboval bryndák.
,,Babiško, hamí?" Zeptal se, když docupital až k ní.
,,Ano, Teddíčku, dělám hamí," pousmála se a pohladila ho.
,,A dědešek Tibi?"
,,Děda Tibi je v práci, ale měl by tady každou chvíli být," jen to dořekla a ozvalo se zapráskání v krbu. Tiberius stále pracoval v Bradavicích. Učil obranu již třetím rokem a Andy se po válce rozhodla si na chvíli odpočinout. Teddy byl ještě malý, potřeboval plnou pozornost a ona už nechtěla, aby se o něj staral někdo jiný, zatímco učila. Chtěla se mu věnovat naplno. Za pár let měla v plánu vrátit se zpátky k lékouzelnictví, avšak Minerva ji nechtěla pustit jen tak. Domluvily se tedy, že jí podrží místo madam Pomfreyové, která se za pár let chystala do důchodu.
,,Dědáááá dědáááá!" Křičel Teddy nadšeně a běžel ho obejmout. Tiberius se usmál a zvedl malého do náruče.
,,Taky jsi mi chyběl, chlapáku," řekl a dal mu pusu na tvář. Pak s ním v náruči přišel k Andy a udělal to samé. ,,Ahoj, krásko! Nádherně to voní," řekl a Andy se pousmála.
,,Snad ti to bude i chutnat."
,,Od tebe? To by nebylo možné, aby to nechutnalo, vaříš nejlépe na světě, drahá," řekl a položil Teddyho na zem. Ten se opět vyšplhal na židličku a začal si malovat.
,,Jak bylo v práci?" Zeptala se Andy.
,,Bylo moc fajn," pousmál se. ,,Víš, jak mne práce s mládeží naplňuje," řekl a Andy přikývla. ,,A jaký byl tvůj den?"
,,Byla tady Molly, upekly jsme bábovku, je pod utěrkou, ale až po večeři," dodala, protože se na ni Tiberius mlsně podíval. ,,A neuvěříš, kdo se vrátil."
,,Kdopak?" Zvědavě se zeptal.
,,Hermiona je zpátky. Když jsem jí řekla o malé Anastázii, dívala se na mne jak z jara. Vůbec neměla tušení, sestra jí nic neřekla," zakroutila hlavou.
,,Asi měla své důvody."
,,Jaké, prosímtě? Vždyť to vědí všichni," zakroutila hlavou. ,,Prý si nenapsaly ani jedinou sovu."
,,Možná jí to chtěla říct až osobně."
,,Možná," pokrčila rameny. ,,Nicméně pozvala jsem Narcissu na večeři."
,,Dobře," přikývl Tiberius a postavil se.
,,Kam jdeš? Večeře je skoro hotová a Cissy tu bude za dvacet minut," řekla.
,,Jdu do pracovny," řekl jen a odešel. Opět měl na tváři ten skleslý výraz a Andromeda věděla, že se tam zase hodlal zamknout a dívat se do myslánky na svého syna. Utápěl se v bolesti a ona nemohla nic udělat, protože ji k sobě nepustil. Povzdychla si a pokračovala v dochucování. Věděla, že v tomto okamžiku není nic, co by mohla udělat a pokud chtěla, aby měli dnes všichni harmonický večer, bylo lepší ho nechat jít. Pro tentokrát.
~ ~ ~
Hermiona se další ráno probudila s nepříjemně svíravým pocitem v hrudi. Nevěděla, co teď bude. Vrátila se z Peru a najednou, ze dne na den, byla bez plánu. Samozřejmě oficiálně stále pracovala pro útočiště a nezbývalo jí tedy nic jiného, než jít za Henrym, aby jí dovolil se podílet na pobočce v Londýně. Avšak pracovní život nebylo to, co ji tížilo. Byl to její osobní život. Za ten rok neměla na žádné navazování vztahů čas, prakticky pořád pracovala. Navíc nepotkala nikoho, kdo by ji nějak okouzlil. Všechny neustále srovnávala s Bellatrix a její inteligencí a divokou vášní nikdo ani zdaleka neoplýval. O Narcisse neuvažovala. Po tom, co se stalo, ji vypustila z hlavy. Nebo se o to alespoň snažila. Ve skutečnosti na ni myslela častěji, než měla a netušila proč. Po včerejšku, kdy ji uviděla po tak dlouhé době, jako kdyby se v ní něco opět probudilo. Zvláštní pocit, který měla vždy, když byla s ní. To, že v sobě měla kousek Anastáziny duše, však netušila.
Vstala z postele, umyla se, nasnídala a přemístila se k útočišti. Když zazvonila, k jejímu překvapení jí otevřela zrzavá pihatá krátkovlasá dívka v tílku a kraťasech.
,,Eddie? Co ty tady?" Dívala se na ni překvapeně. Za ní se objevila dívka, která byla přesnou kopií Amaranty.
,,Co já tady? Spíše co ty tady? Už jsi se vrátila?" Objala ji.
,,Ano, už jsem zpátky," pousmála se a pozdravila se také s Catalinou.
,,Ale co tady děláš?" Stále se divila Hermiona.
,,Mě," uchechtla se Catalina a Eddie se spiklenecky zazubila. Hermiona si odkašlala.
,,Nejen tebe! Taky spoustu důležité práce!" Ohradila se Eddie a stále měla na rtech ten úsměv a v očích pohled, který by Hermiona raději neviděla.
,,Takže vy dvě? Jste spolu?" Zeptala se.
,,No, jak se to vezme... ani jedna z nás se oficiálně nechce vázat, ale vlastně už jsme svázané tak, že nás nikdo jen tak neodváže," culila se zrzka.
Cata jen protočila panenky. ,,Por dios, Eddie!" Zakroutila pobaveně hlavou a pohlédla na Hermionu. ,,Jdeš za tátou?"
,,Ano, je tady?" Zeptala se a ignorovala pohled Eddie, jakým se dívala na Catalinu.
,,Ano, je v kanceláři."
,,Dobře, cestu znám, nenechte se rušit," uchechtla se, šla k výtahu a stiskla páté podlaží. Jakmile se výtah zastavil, objevila se přímo před pracovnou Henryho. Zaklepala.
,,Dále," ozval se známý hlas jejího přítele. ,,Ahoj Henry!"
,,Hermiono?!" Postavil se a silně ji objal. ,,Jakpak se máš? Jak bylo v Peru?"
,,Horko," zachechtala se Hermiona. ,,Ale co ty? Odvedl jsi úžasný kus práce! Útočiště je v úžasném stavu!"
,,To ano," přikývl. ,,Ale není to jen má zásluha. Je vlastně i tvá! Kdybys v Jižní Americe nepomohla, nevím, jak by to dopadlo. Amaranta by byla pyšná," řekl a Hermiona sebou ošila, nicméně se pokusila o úsměv. Kdybys tak věděl, Henry, problesklo jí hlavou.
,,Díky," řekla. ,,Ráda bych se vrátila sem, pokud by to bylo možné," řekla a Henry přikývl s úsměvem od ucha k uchu. ,,Pro tebe je tady vždy místo! Cissa je sice teď na mateřské, ale sem tam sem chodí, kontroluje si nás tady," zachechtal se. ,,Malá Stázinka je úžasná! Už jsi ji viděla?"
,,Ano," pousmála se Hermiona a zamrzelo ji, že o ní všichni věděli, jen ona se to dozvěděla až od Andromedy, když se vrátila domů.
,,Andromeda je její kmotra a je velmi nadšená, že má malou neteř, ale malý Teddy vypadal, že trochu žárlí. Nafoukl se, že se mu babička na křtinách plně nevěnovala, avšak v tom malém obleku s motýlkem vypadal tak roztomile, že to bylo až komické," rozesmál se. ,,Když ho pak celého opusovala, roztál."
Hermiona se pousmála, ale uvnitř cítila smutek. O tolik přišla, nebyla tam, když se malá narodila, ani na její křtiny. Mrzelo ji to, ale zpátky to vzít nemohla. Ani netušila, že byla Narcissa těhotná. Mísil se v ní vztek se smutkem, ale nemohla se jí divit, že jí nic neřekla. Po těch slovech, které si Narcissa vyslechla a po tom, co na rok odjela a nechala ji tam samotnou, nemohla očekávat, že bude mít nadále nějaké právo v jejím životě hrát jakoukoli roli. Tehdy to brala jako skvělou příležitost, nehleděla na to, jak to ovlivní ostatní okolo ní, ale když se na to dívala teď, s odstupem času, z pohledu Narcissy, bylo jí jasné, že jí ublížila.
Po zbytek dne pracovala v útočišti a starala se o kouzelnické tvory. Když se pak večer vrátila domů, nachystala se do postele a lehla si, povzdychla si. Měla pocit, že to zvládne, avšak když dnes Henry zmínil, jak pyšná by Amaranta na ni byla za to, jak moc pomohla útočišti v Peru, hnulo se v ní svědomí. Nepřišlo jí správné mu lhát. Ani jemu, ani nikomu jinému z jejích přátel. Tehdy, když za ní po válce přišel kouzelník a nabídl jí práci na přísně tajném projektu, souhlasila. Cítila, že musela na nějaký čas odejít a tato příležitost jí spadla do klína a přišlo by jí špatné se jí nechopit. Oficiálně pracovala stále pod útočištěm a celá ta expedice byla pro ni a další vybrané jedince jen pouhým krytím. Všechno to, co viděla, jí nenechávalo klidné spaní. Teď, když věděla, co všechno se ve skutečnosti dělo v jejím světě a jak to mohlo být zneužito, pociťovala znepokojení. Válka skončila, smrtijedi byli pryč, avšak Hermiona poznala krutějšího nepřítele, než byl sám Voldemort či Morgana. Poznala čas.

1. Návrat (část první)

26. dubna 2018 v 13:02 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ I care for myself. The more solitary, the more friendless, the more unsustained I am, the more I will respect myself. ~
- Charlotte Brontë
Nad Londýnem se snášel temný deštivý mrak. Hermiona se přemístila do jedné z postranních ulic nedaleko domu Andromedy a otřepala se chladem. Téměř zapomněla, jak sychravý a studený Londýn uměl být. Na tváři ucítila první kapky deště snášející se z nebe. Rozešla se ulicí a než došla k domu Tonksových, rozpršelo se. Zazvonila na zvonek a za nedlouho otevřela Andromeda, která měla na sobě zástěru a na tváři šmouhu od mouky.
,,Hermiono," vytřeštila oči překvapením, když mladou dívku uviděla. ,,Pojď dál," řekla a jakmile byla Hermiona uvnitř, vyslala na ni sušící kouzlo. ,,Kdy jsi se vrátila?" Zeptala se a kráčela zpátky do kuchyně, Hermiona ji následovala.
,,Před chvilkou. Přemístila jsem se domů, nechala si tam věci, dala si horkou koupel a přemístila se rovnou sem," pousmála se. Jakmile vešly do kuchyně, uviděla tam sedět Molly s Teddym na klíně. Ten minulý týden oslavil své druhé narozeniny a už dovedl docela hezky mluvit, i když se zatím ještě nevyjadřoval plnými větami. Miloval své plyšové hračky a bez svého medvídka neusnul. Jakmile uviděl Hermionu, zkoumavě na ni pohlédl.
,,Hermiono!" Usmála se Molly a s Teddym v náruči se postavila a šla ji obejmout.
,,Molly," objala ji Hermiona zpátky. ,,Copak tady děláš?"
,,Molly mi dělá občas společnost, když není Tibi doma," pousmála se, avšak při vyslovení jeho jména se jí ve tváři objevil na nepatrnou chvilku smutný výraz, ale opět se usmála.
Hermiona si toho všimla. ,,Stalo se mezi vámi něco?" Zeptala se, když jí Andromeda nalila čaj. Molly si s Andromedou vyměnily pohledy a Andy se posadila. Vzala si Teddyho na klín a dala mu pusu do vlásků.
,,Mezi námi nic, tedy ne přímo," začala Andromeda a chvíli váhala, zda pokračovat. ,,Nevzpamatoval se ze smrti svého syna, nese to opravdu těžce a ačkoli se tady pro něj snažím být, stále mne odstrkuje. Říká, že mne tím nechce zatěžovat, že mám svých problémů dost a raději se zamkne do své pracovny. Nějak nedokáže pochopit, že chci, abychom všechny problémy sdíleli a řešili je spolu. Samozřejmě, že je to i můj problém," povzdychla si. ,,Miluji ho, ale neulehčuje mi to," dodala. Teddy si všiml, že je jeho babička smutná, otočil se k ní a pohladil ji po tvářích.
,,Ploš je babiška smutná?" Zeptal se a spodní rtík se mu nepatrně rozklepal.
,,To nic, Teddy, nejsem smutná, miláčku," řekla a dala mu pusu na tvář. Teddy se mírně pousmál a dal jí uslintanou pusinku zpátky. ,,Ty můj slimpalo," uchechtla se Andy. ,,Babička tě hrozně miluje, víš to?" Teddy přikývl a opět se na Andy posadil, vzal si ze stolu nakrájené jablko a dal si ho do pusinky. Hermiona s Molly se na něj dívaly a obě se usmívaly.
,,A co takhle zkusit specialistu? Chci říci, pokud se nechce otevřít tobě, mohl by jemu," navrhla Hermiona.
,,Tohle jsem mu zkoušela navrhnout, ale stále jen opakuje, že potřebuje pouze více času, že se s tím vypořádá sám," povzdychla si. ,,Ale z vlastních zkušeností vím, jak nebezpečné to je, když je na to člověk sám. Nebýt tady Molly a Arthura, zbláznila bych se."
,,Ale taky chvíli trvalo, než jsi se mi otevřela, Andy," řekla Molly a Andromeda přikývla.
,,Ale ne rok," zakroutila hlavou, postavila se a šla zkontrolovat bábovku v troubě. Molly si opět vzala Teddyho na klín, ten se culil na Hermionu, která ho pohladila po vláskách. ,,No a co ty, Hermiono, jak bylo?" Zeptala se Andromeda, když bábovku v troubě otočila.
,,Bylo to fajn," pousmála se. ,,Skvělá zkušenost," řekla a otevřela pusu, když jí Teddy dal k ústům tyčinku.
,,Možná bys měla navštívit Narcissu," řekla Andromeda najednou a opět se posadila. ,,Pořídila si dům přes pole, má to tam moc hezké. Myslím, že je tam i se Stázinkou moc spokojená," řekla.
,,Se Stázinkou?" Podivila se Hermiona.
,,Ano," zarazila se. ,,Ona ti o tom nenapsala?"
,,Nebyly jsme v kontaktu celý rok," ošila sebou.
,,Ach tak...," řekla Andy a pohlédla na Molly. ,,Narcissa před třemi měsíci porodila zdravou holčičku. Je nádherná, má světlé vlásky a modré oči jako její maminka," spokojeně se usmála.
Do Hermiony jako kdyby udeřil blesk. Dívala se na Andromedu nevěřícně a pak pohlédla na Molly jako kdyby se potřebovala ujistit o tom, že si z ní Andromeda nedělá legraci. Molly pouze přikývla.
,,Takže má dceru. To musí být určitě moc šťastná," přinutila se k odpovědi. Ve skutečnosti cítila, jak se jí to uvnitř svíralo. Nevěděla proč, ale cítila jakýsi druh smutku, i když by měla být ráda za to, že byla Narcissa šťastná. Napadlo ji, že si jistě někoho našla a přestala ztrácet čas.
,,Ano, je do ní úplně zamilovaná," usmívala se Andromeda.
,,Půjdu ji navštívit, ano," rozhodla se Hermiona a vstala. ,,Děkuji za čaj," rozloučila se s oběma, pohladila Teddyho po vlasech a vyšla před dům. Venku mezitím přestalo pršet. Hermiona pohlédla před sebe na dům, který se v dáli tyčil, povzdychla si a rozešla se. Nechtěla se přemisťovat, potřebovala všechno to, co jí Andromeda právě řekla, v klidu zpracovat.
Jakmile došla až k domu a chystala se zaklepat, na okamžik zaváhala. Nebyla si jistá, zda měla sílu čelit Narcisse a její nové rodině. Nakonec však zvítězila její zvědavost a třikrát zaklepala na dveře. Netrvalo dlouho a otevřely se. Narcissa, která měla na sobě úzké džíny, vytahané ležérní tričko, vlasy svázané v rozcuchaném culíku a v náruči držela dítě, překvapeně zamrkala.
,,Hermiono, co ty tady?" Dívala se na ni jako kdyby viděla ducha.
,,Já... právě jsem se vrátila z Jižní Ameriky," řekla a pohled jí sjel na malé miminko, které na ni koukalo. Narcissa si toho pohledu všimla a mírně sebou ošila.
,,Tak pojď dál," řekla s rozpačitým úsměvem a šla do obývacího pokoje. Hermiona za sebou zavřela dveře a následovala ji. ,,Promiň mi ten nepořádek," řekla a položila malou do postýlky. ,,Nemám teď čas si dát ani horkou koupel," povzdychla si. ,,Dáš si čaj?" Zeptala se a sklidila věci ze stolu.
,,Pokud si budeš dělat taky, tak zelený, prosím," pousmála se a Narcissa přikývla. Mávla hůlkou a konvice začala vařit. Do sklenky dala dva sáčky čaje a když voda dovařila, zalila je a šla se opět posadit. ,,Tak jak jsi se měla, Hermiono? Jistě to muselo být vzrušující dobrodružství," usmála se a Hermiona přikývla.
,,Ano, to bylo. Byl to rušný rok se spoustou náročné práce, ale co ty? Máš dítě, jistě musíš být velmi šťastná," řekla a pousmála se.
,,To jsem, i když je to náročné. Avšak ta malá mi dala nový důvod, proč se usmívat a být šťastná. Stačí mi jediný pohled na ni a všechny smutky se rázem rozplynou," řekla a postavila se. Vytáhla oba pytlíky na čaj, dala do nich trochu medu, na talíř dala sušenky a položila to na stůl. ,,Ničím jiným tě teď pohostit nemůžu, promiň. Kdybych věděla, že přijdeš, něco udělám a také se trochu upravím," povzdychla si a sundala si gumičku. Vlasy si projela prsty a Hermiona si pomyslela, jak krásná byla s vlasy ležérně rozpuštěnými.
,,Tohle je víc než dost, nechtěla bych tě zatěžovat ještě s pečením. A ty jsi krásná taková, jaká jsi," pousmála se a Narcissiny tváře mírně zrůžověly. ,,Takže...," odkašlala si. ,,máš teď nový dům se zahrádkou, jak sis přála. Je to lepší, viď?"
,,To ano," přikývla. ,,Není to tak chladné a tak obrovské. Je tady obývací pokoj s kuchyní, koupelna, toaleta, dva pokoje pro hosty a nahoře je ložnice, další koupelna, toaleta a budoucí pokoj pro malou, až bude větší. Je zatím prázdný. A mám velkou zahradu a ráda bych si tam nechala udělat bazén. Navíc jsem šťastná, že bydlím takový kousek od Andromedy. Je tady ticho a příjemně."
,,A Malfoy Manor?"
,,Odkoupilo ho ministerstvo. Prý to tam chtějí prozkoumat kvůli jakýmsi temným předmětům, které by tam teoreticky mohly být. Ale upřímně, jsem za to ráda. Pochybuji, že by někdo jiný koupil dům, ve kterém se scházeli smrtijedi a děly hrozné věci," dodala. Hermiona si to zažila na vlastní kůži. Její vzpomínky ji vrátily zpátky do momentu, kdy ji Bellatrix mučila na chladné podlaze jejich sídla. ,,Ostatky Anastázie jsem nechala pohřbít s její rodinou, konečně našla klid. Smutné je, že tam přestaly kvést narcisy," řekla a instinktivně si sáhla na prst, na kterém však prstýnek už neměla. Hermiona si toho gesta všimla.
,,Sundala jsi ho?" Zeptala se opatrně.
,,Ano, bylo na čase dát minulost stranou a žít přítomností," přikývla.
,,To ano," souhlasila Hermiona. ,,Navíc teď máš zase radost v životě, ta malá a její tatínek či maminka," řekla jen tak mimochodem.
Narcissa pozvedla obočí a na tváři se jí objevil pobavený úsměv. Úmysl Hermiony zjistit, kdo byl druhý rodič a zda s někým doopravdy žila, byl za tímto prohlášením víc než zřejmý. ,,S nikým nejsem, Hermiono," dívala se na ni pobaveně.
Mladší dívka sebou ošila, protože dle výrazu Narcissy jí bylo jasné, že její úmysly prokoukla. ,,Opravdu? A jemu to nevadí, že nežije s matkou svého dítěte?"
,,Teď už ne," ušklíbla se. ,,Je Luciusova, Hermiono," řekla a hnědovlasá dívka se zatvářila nechápavě. Narcissa si povzdychla a pokračovala. ,,Tehdy, když jsi mne našla stát na chodbě, celou potřísněnou jeho krví, neproběhl jen obyčejný souboj, který přinesl jeho smrt. Toužil po pomstě víc, než po čemkoli jiném. Chtěl mi ublížit, zneuctít mě a v prvních okamžicích toho, co do mne pronikl, se mu to dařilo obstojně. Ale nakonec jsem to byla právě já, která se smála naposledy. Zemřel tak, jak žil, potupně. Ničeho nelituji, nakonec ani toho, co mi udělal, protože mi dal ten malý uzlíček štěstí, který teď leží v postýlce," pohlédla na malou a pousmála se. ,,Věřím tomu, že život ti dá vždy to, co právě potřebuješ. A ať se to zdá v tom okamžiku jakkoli bolestné, s odstupem času vidíš, že to bylo pro dobrou věc."
Hermiona tam seděla a byla v šoku. Nevěděla, co na to říct. Zdálo se jí to strašné, kdyby jen tušila, jak jí Lucius ublížil, přivedla by ho zpátky a zabila znovu, avšak ona neměla nejmenší tušení. ,,Kdyby žil, postarala bych se o to, aby trpěl za to, co ti udělal," řekla nakonec.
,,Díky, Hermiono, vážím si toho, ale už je to pryč. A prožívám si asi nejšťastnější období svého života. Už nemusím žít ve strachu a být obklopena lidmi, kterým záleží více na mém jméně než na mně samotné. Teď mám malou Stázinku, sestru, přátele a jsem spokojená," řekla a Hermionu napadlo, zda do svých přátel počítá i ji po tom, co si od ní musela vyslechnout, když mluvila s Bellatrix. Nebyla si jistá, zda vůbec byla vítaná v tomto domě, za celý rok si neposlaly ani jedinou sovu. Vůbec netušila, jak na tom teď byly. Najednou malá začala plakat. Narcissa se postavila a vzala si ji do náruče. ,,Je čas papání, viď? Máme hládek, broučku," řekla a posadila se s ní na gauč.
,,Ummm, já tedy půjdu, nechci teď rušit," řekla Hermiona, která se cítila trochu na rozpacích z toho, že by Narcissa před ní krmila malou. Samozřejmě, že jí kojení přišlo normální a v pořádku, ale tohle byla Narcissa a už jen ten fakt ji znervózňoval.
Cissa si toho všimla, opět se zatvářila pobaveně a přikývla. ,,Dobře, děkuji za návštěvu, Hermiono. Musíme se brzy zase sejít a popovídat si také o tvé práci a tvém životě," řekla.
,,Pošlu ti sovu," usmála se Hermiona a postavila se.
,,Dobře. A nezlob se, že tě nevyprovodím, malá je nedočkavá," uchechtla se a začala si vyhrnovat tričko ještě, když tam Hermiona stála, aby ji trochu znervózněla, což se jí povedlo na výbornou. Hermiona zazmatkovala.
,,T-to je v pořádku, t-tak ahoj!" Řekla a vypařila se rychleji než pára nad hrncem.
Narcissa se tiše rozesmála. ,,Hermionka z nás byla nervózní," řekla pobaveně a konečně si tričko dala nahoru. Malá se spokojeně přisála a rázem přestala plakat.

Prolog

26. dubna 2018 v 13:00 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ Leden, 2000 ~
Ležela tam. V agónii. Kapičky potu jí stékaly po spáncích a ona si přála, aby už byl konec té bolesti. Jednou už to zažila, ale jako kdyby snad zapomněla, jaké to ve skutečnosti bylo. Zhluboka dýchala a v prstech křečovitě svírala prostěradlo pod ní. Z jejích úst vyšel bolestný stén, když ucítila další vlnu křeče.
,,Jsem tady, neboj, to zvládneš," slyšela ženský hlas nad ní. Chytila se její ruky a silně ji stiskla. ,,Už jen chvilku, už to bude," říkal onen utěšující hlas, avšak jí to tak nepřišlo. Ležela tam už hodiny a měla pocit, že to nikdy nemělo skončit.
,,Ještě jednou," řekl lékouzelník a ona z posledních sil zatlačila. Za okamžik se místností ozval dětský pláč.
,,Zvládla jsi to, Narcisso," řekla Andromeda, která svou sestru hladila po vlasech. Lékouzelník přestřihl pupeční šňůru, zabalil dítě do deky a podal jej Narcisse. ,,Krásná zdravá holčička," pohlédla Andy zamilovaně na malou.
,,Vítej na světě, Anastázie, já jsem tvá maminka," řekla Narcissa a v očích měla slzy. Andromeda se nad výběrem jména pousmála a své sestře vtiskla polibek do vlasů.
,,Jsi ta nejstatečnější osoba na světě, sestřičko," řekla a přisunula si k nim židli, aby se mohla ještě chvíli kochat novým životem.

O povídce

26. dubna 2018 v 12:59 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
Co kdyby existoval svět, ve kterém by pán zla vyhrál válku?
Hermiona se vrací po roce zpátky do Londýna s obrovským tajemstvím. Jak dlouho jej dokáže udržet a jaké následky bude její jednání mít? Třetí pokračování příběhu nejen o rodině Blacků.
~
První kapitoly jsou soustředěny převážně na vztahy mezi postavami, hlavní zápletka přijde později.
~
Vše je majetkem úžasné JK Rowling, můj je pouze příběh.



Epilog

1. dubna 2018 v 10:05 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Blackovi. Nejstarší kouzelnický rod, který měl skončit dvěma posledními žijícími sestrami. Sestrami, které možná našly kousek prchlivého štěstí i přes jejich prokletí. Avšak jaká je definice štěstí? Je to bohatství? Důležité postavení? Dobré jméno? Nebo snad milovat a být milován? Univerzální definice neexistuje. Jedno je však jasné. Pro Bellatrix to znamenalo něco jiného, než pro Narcissu či Andromedu. Pro každou z nich však bylo jejich absolutní štěstí záhubou, pro mladší sestry částečnou, pro tu nejstarší úplnou.
Toujours pur.
~ ~ ~
Děkuji, že jste prožívali příběh se mnou. A co bude dál?
Jak se bude nadále vyvíjet příběh Hermiony a Narcissy? Co myslela Anastázie tím, že se Narcissa nebude cítit sama? Dokáže se Andromeda dostat přes smrt manžela a dcery a vést šťastný vztah s Tiberiem? Jak se Tiberius vypořádá se smrtí svého syna? Zvládne to nebo se zhroutí a s tím i jeho vztah s Andromedou? Bude Morganina kniha opravdu v bezpečí? A vydala se Hermiona do Jižní Ameriky opravdu zkoumat magické tvory nebo je za tím něco úplně jiného?
Odpovědi na tyto otázky a na další dobrodružství se můžete těšit v TBO III, jehož první kapitola vyjde už začátkem května.
~ ~ ~
https://www.youtube.com/watch?v=eDNoe_KSlXE
(Video o Blackových. Nevytvořila jsem já, ale je výborné! Kvalitně udělané a vypráví celý jejich příběh od začátku až do konce ve dvou a půl minutách, doporučuji =o)


Kapitola Dvacátá: Rozloučení (část druhá)

1. dubna 2018 v 10:01 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Narcissa seděla u jezera za manorem a prsty přejela po okvětních lístcích květiny, jenž nesla její jméno. Myšlenka na to, že pod ní našla poslední místo odpočinku její milovaná, jí vehnala slzy do očí. Sáhla do kapsy a vytáhla kámen vzkříšení. Měla strach. Nevěděla, jak se jí může podívat znovu do očí, když přišla o svůj život kvůli ní. Avšak tolik ji toužila vidět a oběma vrátit klid duše. Stiskla kámen v dlani, zavřela oči a myslela na Anastázii. Když oči opět otevřela, trhla sebou. Naproti ní seděla dívka, kterou kdysi tolik milovala a ke které stále chovala hluboké city.
,,Ahoj, Cissy," pousmála se. ,,Ráda tě zase vidím. Vyspěla jsi, vyrostla, tvá krása vyzrála," usmívala se na ni.
Narcissa se usmívala i přesto, že jí slzy stékaly po tváři. ,,Stázinko... tolik mne to mrzí..."
,,Ne, Cissy, to je v pořádku, neplakej, všechno je v pořádku," utěšovala ji.
,,Ne, nic není v pořádku. Zemřelas, kvůli mně... tak mladá. Mohla jsi mít šťastný život a já tě o něj připravila," plakala.
Anastázie se však pousmála. ,,Jsi hlupáček, jestli si tohle myslíš. Byla to má volba, chtěla jsem to víc, než cokoli jiného, odejít s tebou, být s tebou. Nelituji svého rozhodnutí. To, že Malfoy a Bellatrix strkali nos tam, kam neměli, to už je věc druhá, ale rozhodně za to nemůžeš ty," řekla a položila svou ruku na její. Ani jedna nic necítila, avšak oběma toto gesto přineslo nepatrnou úlevu.
,,Chybíš mi, víš to? Chtěla jsem s tebou zůstat, zestárnout a oni mi tě vzali, jedinou naději na šťastný život," vzlykla.
,,Cissy, já vím, že je to těžké, avšak naději na šťastný život máš pořád, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nikdy bych nemohla odejít a nechat tě jen tak napospas tomuto světu," pousmála se.
,,Jak to myslíš?" Zeptala se Narcissa nechápavě a otřela si slzy.
,,Když mě Lucius zabil, neodešla jsem na druhou stranu. Dlouhá léta jsem zůstávala tady, s tebou a nechávala kvést narcisy na mém hrobě. Až přišla chvíle, kdy jsem již věděla, že nastal čas odejít, nechat věci být tak, jak jsou, zbytečně se netrápit nad něčím, co nemohu změnit. Předtím, než jsem odešla, jsem však musela zanechat po sobě něco, co ti vrátí opět radost do života jednou, až přijde ten pravý čas," odmlčela se a usmála. ,,Jean a Rolf Grangerovi, šťastná rodina. Tolik mi připomínali mé rodiče v době, když jsme ještě byli všichni pohromadě," řekla zasněně. ,,Snažili se o dítě, věděla jsem, že budou skvělí rodiče, že jen potřebují šanci. A tak jsem vložila nepatrný kousek své duše do jejího těla. Když se narodila, ona holčička, narodila se i s mou magií a kouskem mně v sobě. Věděla jsem, že jednoho dne to bude právě ona, která zahojí všechny tvé rány."
,,Takže... Hermiona... a já myslela, že blázním. Cítila jsem tvou přítomnost, když jsem byla s ní, ano, ale Anastázie... ona mne nemiluje, ona není ta, která se mnou zůstane navždy, tos měla být ty."
,,Cissy, copak jsem tě nic nenaučila? Láska je to nejdůležitější v životě a ty to s ní nesmíš vzdát. Kdybys jen věděla, jak těžké jsem to měla já s tebou," uchechtla se. ,,Vše má svůj čas, Narcisso," pousmála se na ni.
,,Odjíždí na rok pryč. A Merlin ví, co se může za ten rok stát. Třeba se rozhodne tam zůstat, třeba už mne ani ve svém životě zpátky nebude chtít. Rok je dlouhá doba. Draco už má svůj život, já... jsem tady sama."
Anastázie se pousmála. ,,Můžu tě ujistit, Cissy, že sama tady nejsi a nebudeš. I když to zatím nevíš, nevnímáš, nejsi tady sama. A za krátký čas, nehledě na to, co se stane, budeš opět šťastná, to ti slibuji."
,,Opět mluvíš v hádankách, Anastázie Sayreová," uchechtla se a zakroutila hlavou.
Stázka se tiše zasmála. ,,Řekněme, že to bude dar za všechno to špatné, kterým sis za celé ty roky prošla," dala si pramen vlasů za ucho. ,,A s Hermionou to nevzdávej, udělej, co je třeba."
Narcissa přikývla. ,,Dobře, nevzdám to, stejně jako jsi to ty nikdy nevzdala se mnou."
,,Je tady ještě jedna věc, Cissy," pohlédla na ni.
,,Cokoli, povídej."
,,Mohla bys mé ostatky nechat přemístit do hrobu k mé mamince a tatínkovi, prosím?"
,,Ovšem," pousmála se. ,,Stejně mám v plánu Malfoy Manor prodat a přestěhovat se do domu na okraji Londýna, abych byla blízko Andromedě."
,,Pozdravuj ji, měla jsem ji vždy hrozně ráda, fandila nám," uchechtla se.
,,To ano, ona byla vždy na naší straně," řekla a přejela po prstenu na své ruce.
,,Je načase se dívat do budoucnosti, ne do minulosti," řekla Stázka, která si všimla jejího gesta. ,,A to znamená odložit minulost se vším všudy."
,,Nevím, zda jsem připravená ho sundat, je to to jediné, co mi po tobě zbylo," pohladila prsten.
,,Tak si jej doma schovej. Vždy můžeš vzpomínat, ale nechci, aby ti při každém pohledu na něj připomínal, co jsi ztratila, protože pak bys neviděla, co ve skutečnosti máš."
Narcissa přikývla. ,,Máš pravdu. Vždy jsi ji měla," řekla a povzdychla si.
,,Nebuď už smutná, Cissy, truchlila jsi již dost. Teď už se jen usmívej, tvůj úsměv je nádherný a jsem si jistá, že i Hermiona to jednou uvidí. Já jsem to viděla hned, jak jsem tě poprvé spatřila. A vím to i teď, když tě vidím naposledy."
,,Naposledy?" Zatvářila se smutně.
,,Ano. Jak jsem řekla, je třeba minulost nechat spát, mrtvé nechat odejít."
,,Miluji tě."
,,Já tebe," pousmála se na ni. ,,Sbohem, Cissy," rozloučila se a navždy zmizela na druhé straně.
~ ~ ~
A tak skončilo další dobrodružství našich hrdinů, které jejich životy nenávratně proměnilo. Prožili si bolest i radost, smutek i štěstí, avšak jejich dlouhá cesta neskončila. Čekalo je ještě mnohé, ale to už je zase jiný příběh.

Kapitola Dvacátá: Rozloučení (část první)

1. dubna 2018 v 9:59 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ Who, being loved, is poor? ~
- Oscar Wilde
Psalo se 2.4.1999 a dům Andromedy Tonksové sršel smíchem a radostí. Byly to Teddyho první narozeniny a tak Andy uspořádala oslavu, na kterou pozvala všechny své přátele a rodinu. Udělala to hlavně proto, aby tento dům opět zalilo alespoň chvilkové štěstí a síla soudržnosti milovaných lidí.
Andromeda s Tiberiem dodrželi dohodu a vrátili se pro knihu do irské školy. Ta byla uzavřena ministerstvem kouzel pro provádění nezákonných praktik a přívrženci Bellatrix byli pozatýkání a posláni do Azkabanu. Kniha byla ukryta na bezpečné místo, o kterém věděli pouze Andy s Tiberiem a toto tajemství si měli vzít až do hrobu.
Andromeda právě seděla na gauči, Teddyho měla na klíně a rozbalovala dárky, které jí ostatní přinesli. ,,Ale podívej se, Teddy, takové pěkné dupačky, no to je tedy něco," zachechtala se Andromeda a pohlédla na Minervu sedící v pojízdném vozíku. ,,Děkujeme, Minervo," pousmála se Andromeda. Současná ředitelka školy Čar a kouzel v Bradavicích po dlouhém a urputném boji kletbu nakonec porazila. Ukázalo se, že ji Belaltrix zasáhla kletbou, která byla zapsána v knize. Díky Tiberiovi se tak vydařila léčba a stále ještě zesláblá Minerva, která se zatím neudržela na nohou, tak mohla být i nadále mezi svými milovanými.
,,Rozbal si ten od nás, Andy," pohlédli na sebe Fred a George spiklenecky.
Andy jim věnovala podezíravý pohled, avšak balíček rozbalila. Bylo v něm malé košťátko. ,,Ale kluci, budu strachy celá bez sebe," řekla Andromeda, ale usmála se.
,,Neboj, my jej to naučíme," řekl Fred a Andy klesl úsměv.
,,No, to mne moc neuklidnilo," zakroutila hlavou, ale nakonec se tiše zasmála. ,,Budeš velká školní famfrpálová hvězda stejně jako byla tvá maminka," pousmála se na malého a ten ji obdaroval zářivým úsměvem.
,,Kde je vlastně Eddie?" Zeptala se Molly, od které dostal Teddy pletený svetr s písmenem 'T' a malou čepičku se šálou.
,,Je nahoře, ve svém pokoji, píše dopis své rodině. Rozhodla se u nich strávit půlku léta, za co jsem ráda. I když jsem šťastná, že ji tady mám, myslím si, že je to správné rozhodnutí. Vychovali ji a jistě museli prožívat strašlivou bolest při představě, že by ji ztratili úplně. Teď si však bude dodělávat OVCE, chce to zkusit na bystrozorku, moje nervy," protočila Andromeda panenky.
Molly se zasmála. ,,No jo, máme o ně strach, ale stejně s tím nic nenaděláme, mají svou hlavu," povzdychla si.
,,To ano," řekla Andromeda a v tom momentu Eddie sešla dolů do obývacího pokoje.
,,Ahoj vespolek," řekla a šla si vzít malého, který se k ní natahoval.
,,Konečně zase krátké vlasy," zazubil se George.
,,Jo, takhle ti to sluší víc, jsi to zase ty," přikývl Fred a ukázal zdvižený palec.
Eddie se usmála a přikývla. ,,Díky, cítím se taky mnohem lépe," řekla a dala Teddymu pusu. ,,Ty můj uslintaný broučku. Rostou ti zoubky, co?" Teddy si na odpověď změnil vlásky na modro, přičemž Eddie udělala to samé. Malý chlapec se rozzářil a zahihňal.
Ozvalo se zaklepání na dveře.
,,Půjdu otevřít," pousmála se Andromeda a postavila se. ,,Henry, pojď dál," usmála se na muže, který stál za dveřmi. ,,A ty musíš být Cata, že ano?" Pousmála se na snědou dívku se světle hnědými vlasy a tmavýma očima, která byla přesnou kopií Amaranty. Oba vešli dovnitř a když ji Eddie spatřila, otevřela ústa dokořán a její vlasy se změnily zpátky na zrzavou. Její tvář nabrala nachovou barvu, když se posadila do křesla naproti ní.
,,A-ahoj, já jsem Eddie," zakoktala se.
,,Catalina, encantada, těší mne," usmála se. ,,Ale klidně mi můžeš říkat Cato, jako ostatní," řekla a dala si pramen vlasů za ucho. Eddie si ji nenápadně během oslavy prohlížela, byla jiná než všechny dívky, které kdy viděla. Nejen, že měla hispánský vzhled, ale také byla odlišná stylem oblékání. Měla upnuté černé tílko a volné kalhoty s barevnými vzory. Na ruce měla kožený náramek a okolo krku několik dřevěných korálků. Nebyla nalíčená, avšak její výrazný obličej a velké oči tuto skutečnost kompenzovaly. Nepotřebovala to. Když si všimla, že ji Eddie pozoruje, doširoka se usmála a Eddieiny tváře nabraly opět nachovou barvu.
Tiberius seděl vedle Andromedy a držel ji v objetí. ,,Koukni na ně, jak se k sobě mají," pousmál se a poukázal na Olivii s Colinem, kteří seděli v rohu místnosti v křesle a Olivia právě dávala do úst Colinovi jednohubku.
,,Mladá láska," pousmála se Andy a vtiskla Tiberiovi nečekaný polibek.
,,Madam je divoká," zazubil se a oči mu sjely na řetízek, který jí tehdy koupil v kouzelnickém zlatnictví, protože se okolo něj objevila nepatrná záře.
,,Zřejmě si tuto chvíli chci pamatovat," pousmála se a znovu ho políbila.
,,Takže Koločary, ano?" Pousmál se Colin, který právě žvýkal jednohubku a všiml si Hagrida, který se natahoval s dětskou radostí v očích pro Teddyho.
,,Ano, nemohla bych ten poslední rok zůstat tady, v Bradavicích, kde je tolik vzpomínek na mého bratra," sklopila zrak a na okamžik zavřela oči. ,,Navíc v Americe je New York a to je přímo ráj, co se týče umění a různých galerií. A kdo ví, co se za ten rok všechno může stát," pousmála se, pak si však povzdychla. ,,Nechci po tobě, abys na mne celý ten rok čekal, to ani nemohu žádat," řekla.
,,To si piš, že nemůžeš, rok je dlouhá doba," ušklíbl se Colin a Olivia smutně přikývla. ,,A proto jsem se rozhodl, že pojedu s tebou a najdu si tam práci," zazubil se a Olivia vytřeštila oči.
,,To jako vážně? Ty bys to pro mne udělal?" Zeptala se nevěřícně.
,,Ovšem. Čekal jsem tak dlouho, takže už si tě nenechám vzít nikým a ničím na tomto světě," řekl a Olivia se usmála.
,,Jsi neskutečný, víš to?"
,,Já vím," řekl a políbil ji na rty.
Henry si právě povídal s Narcissou, Andormedou a Tiberiem.
,,Jsem moc rád, že se Narcissa rozhodla s námi zůstat," řekl Andromedě. ,,Obnovíme útočiště v Londýně a budeme pokračovat v práci Stázinčiny matky."
,,To jsem ráda, Cissy, že jsi našla své místo a něco, co tě naplňuje," pousmála se Andromeda a Narcissa přikývla.
,,Ano, cítím, že je to má povinnost, že to Stázce dlužím," přikývla. ,,Ale nejen to, jak jsi sama řekla, moc mne to naplňuje. Mám konečně pocit, že dělám něco prospěšného."
,,A co ty, Cato? Budeš pomáhat svému otci?" Zeptala se Andy.
,,Ano, rozhodla jsem se zůstat tady, v Peru už stejně nic nemám a Londýn jsem chtěla vždy poznat," pousmála se a Eddie se uculila.
,,Takže se sem tam uvidíme," uchechtla se a prohrábla si vlasy. Andromeda s Tiberiem si vyměnili pobavené pohledy.
,,Jasně, předpokládám, že pokud jsi z Londýna, uvidíme se," usmála se Cata.
Vtom se ozval zvonek.
,,To bude Hermiona, jdu tam," řekla Andromeda a Narcissa sebou ošila.
,,Ahoj Hermiono," objala ji Andromeda a pozvala dál. Hermiona se pousmála a dala jí dárek pro malého.
,,Cissy, myslíš, že bych s tebou mohla o něčem mluvit?" Zeptala se.
,,Ovšem," přikývla blonďatá čarodějka a odešly spolu ven, na zahradu.
,,Jak se máš?" Zeptala se Hermiona a pohlédla na ni.
,,Jde to docela dobře," přikývla. ,,A co ty?"
,,Celkem fajn. Cissy, já... dostala jsem nabídku jít na roční expedici do Jížní Ameriky. Chytala bych tam kouzelnické tvory a v útočišti bychom jim pomáhali- Po tom všem musíme začít od začátku," řekla.
,,To zní jako skvělá příležitost," usmála se Narcissa, ve skutečnosti se jí to uvnitř sevřelo. Doufala, že Hermiona zůstane tady, v Londýně.
,,Ano, to je. Přijala jsem to, protože si potřebuji především urovnat myšlenky. Po tom všem, co se za ten rok odehrálo... za celé ty roky. Potřebuji nějaký čas. Jsem tady dnes, abych se se všemi rozloučila a hlavně s tebou, protože...," pohlédla na ni. ,,Je mi tak líto, co jsi musela slyšet, mrzí mě, jak moc jsem ti ublížila, neměla jsem právo si zahrávat s tvými city."
,,Ne, Hermiono, to je v pořádku, ty za to nemůžeš. To si musím v sobě urovnat já sama," řekla a mírně se pousmála.
,,Ale stejně... mrzí mě to, Cissy," vzala ji za ruku a pohlédla jí do očí. Narcissa se rozechvěla a pohled jí sjel na její ústa. Skousla si ret a pohlédla jí opět do očí. Hermiona se k ní naklonila a Narcissa zavřela oči. Hermiona jí však dala pusu na tvář. ,,Moc mi na tobě záleží," zašeptala a objala ji. ,,Buď šťastná, Cissy, teď máš šanci, jsi volná," řekla a pustila ji. Narcissa přikývla, neřekla však nic.
Andromeda viděla celou tu scénu z okna a povzdychla si. Přála si, aby byla její sestra šťastná, trhalo jí to srdce. Sama posledních několik dní myslela na Teda a dopis, který jí přišel. I když měla u sebe Tiberia, chyběl jí víc, než kdy jindy. A zvláště dnes, když měl Teddy své první narozeniny a Ted tady nemohl být, aby to viděl. Stejně tak jí chyběla její malá Dora, která tady teď měla být místo ní, jen kdyby ji tehdy nepustila a šla ona. Co by za to dala, aby mohla změnit, co se stalo. Avšak nemohla. Povzdychla si a vzala si malého od Hagrida. ,,Omluvte mne, prosím, musím ho jít na krmit, za okamžik jsme zpátky. Jezte, na co máte chuť, ukrojte si ještě kousek dortu, pokud chcete, chovejte se jako doma," pousmála se a s těmito slovy odešla do ložnice.
~ ~ ~
Teddy vypadal velmi spokojeně a bumbal z lahvičky. Andromeda se na něj usmívala. ,,Jsi to největší štěstí, které mám, víš to, broučku?" Pohladila jej po vláskách. Pak pohlédla z oka a povzdychla si. Věděla, že to, co se chystala udělat, nebylo správné, přesto musela. Položila malého do postýlky a z kapsy svého kabátu vytáhla kámen vzkříšení. Stiskla ho v dlani a intenzivně myslela na svého manžela a na svou dceru.
,,Dromedo," ozval se za ní známý hlas. Otočila se a zůstala stát jako přikovaná. Ted se na ni usmíval a Nymfadora se právě skláněla nad postýlkou malého, který ji se zájmem pozoroval.
,,Andílku, já jsem tvá maminka," řekla Nym, která ho chtěla pohladit, avšak její ruka jím pouze prošla. Pohlédla na Andromedu. ,,Ahoj, mami," pousmála se.
,,Ach Tede, Doro," rozplakala se dojetím. ,,Tak moc mi chybíte."
,,Ty nám, Dromedo," řekl Ted a přistoupil k ní.
,,Řekněte mi, bylo to rychlé? Netrpěli jste?" Zeptala se.
Nymfadora se pousmála. ,,Byla to vteřina, maminko, skoro nic jsem necítila."
,,Bylo to rychlé," přikývl Ted, aby ji uklidnil.
,,Tolik jsem chtěla jít za vámi, když jste mne opustili, tak moc mne to bolelo a stále bolí," vzlykla a natáhla k Tedovi ruku.
,,Musíš tady být pro Teddyho, maminko, potřebuje tě. Tvůj čas ještě nenastal, ale slibuji, že na tebe pak budeme čekat."
,,Konečně se vás budu moci dotknout," hlesla.
,,Buď šťastná, Andromedo, nezůstávej sama, budeš někoho potřebovat, až Teddy vyletí z hnízda," pousmál se Ted a Andy studem sklopila hlavu. Ted se zachechtal. ,,Takže... kdo je to?" Pousmál se, protože pochopil.
,,Tiberius McLaggen," řekla.
,,Jak jsou cesty osudu nevyzpytatelné," povzychl si Ted. ,,Ale je to fajn chlap, vždycky byl, už v Bradavicích, kdy se za tebe postavil. Byl do tebe blázen."
,,Pořád je. Hodně mi pomohl za ten rok. Avšak zemřel mu syn, William, postarej se o něj, Tede."
,,Neboj, postarám," pousmál se na ni.
,,Miluju tě, oba vás strašně moc miluju," řekla Andromeda a další proud slz jí stékal po tváři.
,,My tebe, Dromedo," pousmál se Ted a objal Nym okolo ramen.
,,Dej mi na mého broučka pozor, vychovej ho se stejnou láskou jako jsi vychovala mne, maminko," řekla Dora a pousmála se.
,,Dám mu všechno na světě. Připomíná mi vás, oba. Nese tvé jméno, Tede. A po tobě je metamorfomág, Nym."
,,Mama," ozvalo se z kolébky a Nym překvapeně zamrkala, stejně tak Andormeda, která se postavila a šla k němu.
,,Ano, maminka je tady, ach Teddy," řekla a vzala si ho do náruče. ,,Tvé první slovo, broučku," dala mu pusu na čelo. Teddy se začal natahovat k Nymfadoře.
,,Ach, jak ráda bych si tě pochovala, ale nejde to, miláčku. Avšak jednou se sejdeme a já tě opět obejmu, ale bude to až za spoustu, spoustu let," pousmála se. ,,Až potom, co budeš ten nejšťastnější chlapeček na světě," Teddy něco zažvatlal a začal si přihlížet Teda, který k němu teď přistoupil a usmál se na něj.
,,Budeš velký chlapák, silný a krásný po svém dědečkovi," zazubil se a Andromeda s úsměvem protočila panenky.
,,Tvůj dědeček byl vždy egoista, ale ten nejhodnější muž na celém světě," řekla a dala malému pusu.
,,Je čas se rozloučit, Dromedo," řekl Ted najednou a Andromeda přikývla.
,,Nejraději bych vás nepustila, víš to?"
,,Ano, avšak to by k ničemu dobrému nevedlo. My už sem nepatříme, drahá."
,,Přesně tak, mami, musíme zpátky," pousmála se na ni konejšivě Nym.
Andy se opět rozplakala. ,,Sbohem, miluju vás, pamatujte si to."
,,My tebe. Žij a buď šťastná," řekl Ted a s nadějí v očích políbil Andromedu na rty. Ta však necítila vůbec nic, jen pouhý chlad. ,,Sbohem," řekl jen a on i Nym se rozplynuli. Andromeda si k sobě Teddyho přivinula a znovu se rozplakala. Po chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. Byla to Narcissa.
,,Andy, jsi v pořádku?" Pootevřela.
,,A-ano, jsem," pousmála se a otřela si slzy. ,,Cissy, je tady něco, co bych ti chtěla dát, abyste jak ty, tak Anastázie, našly klid," řekla a podala jí kámen vzkříšení. ,,Stačí jej podržet a myslet na ni, objeví se," pousmála se Andy a stiskla své sestře ruku. ,,Teď už pojď, vrátíme se na oslavu," řekla a Narcissa přikývla. Schovala kámen vzkříšení do kapsy a následovala Andromedu zpátky dolů.
Zbytek oslavy probíhal ve šťastném duchu. Všichni se smáli, povídali si, vypadali spokojeně jako kdyby je snad vůbec nic netrápilo. Každý z nich měl své smutky, své problémy, avšak na tento den, na tento nepatrný okamžik, mohli na vše špatné zapomenout a radovat se, že zde mohou být živí a zdraví se svými milovanými.