Kapitola Sedmnáctá: S láskou, Ted (část první)

13. března 2018 v 10:48 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ Keep love in your heart. A life without it is like a sunless garden when the flowers are dead. ~
- Oscar Wilde
Bellatrix dostala Andromedin dopis a ušklíbla se. Jejich setkání bylo domluveno u Andromedy doma dnes odpoledne, proto ve smluvenou hodinu Bellatrix dorazila na místo.
Andromeda, které se nakonec podařilo přemluvit Minervu, že zná svou sestru a že bude opravdu lepší, když půjde sama, už čekala v obývacím pokoji, když uslyšela zaklepání na dveře. Postavila se, uhladila si šaty a šla otevřít.
,,Ty umíš chodit i dveřmi?" Pozvedla obočí a bojovala s nutkáním jí na uvítanou jednu vrazit. Bella se nad její poznámkou jen ušklíbla a vešla dovnitř. Následovala Andromedu až do obývacího pokoje. Když si všimla jedné fotky na krbu, kde se na ni usmívali Tonks, Andromeda a Nymfadora, nakrčila nos a posadila se vedle své sestry.
,,Nenabídneš čaj a čerstvě upečenou bábovku své milované sestřičce, která přišla po dlouhých letech na návštěvu?" Ušklíbla se.
,,Ty jsi mou sestrou přestala být už hodně dávno. Ale k věci. Kde je Tiberius?" Řekla stroze a dívala se na ni s výrazem plným nenávisti a opovržení.
,,Hmmm, proč si myslíš, že bych to já měla vědět?" Pozvedla obočí.
,,Nehraj to na mě, Bellatrix. Vím, že učí na tvé škole. Chci ho zpátky!"
,,Ale on očividně zpátky za tebou nechce, proč jinak by odešel za mnou?"
Andromeda věděla, že to byl trik, jak se z ní Bellatrix snažila dostat informaci, zda byl pouhým špehem McGonagallové, proto nic neřekla. ,,Vrať mi Tiberia!"
,,A co za to?" Ušklíbla se Bella.
Andromeda věděla, že k tomuto dojde. Bellatrix by nikdy nikomu nedala nic jen tak. ,,Co za něj chceš?" Zeptala se prostě a doufala, že cena nebude příliš vysoká. Tušila však, po čem Bellatrix prahla a její obavy se za okamžik naplnily.
,,Chci tu knihu. Dej mi tu knihu a já ti vydám Tiberia. I když," zamyslela se ,,nejsem si moc jistá v jakém stavu," uchechtla se a Andromeda vytřeštila oči.
,,Bellatrix, jestli jsi mu ublížila, zabiju tě!"
,,Má jen pár škrábanců, nic strašného," mávla rukou, Andromeda jí však přiložila hůlku ke krku. Bellatrix se rozesmála. ,,Co uděláš? Zabiješ mě? Nikdy nedostaneš Tiberia zpátky, pokud se nevrátím živá. Zemře a ty půjdeš sedět do Azkabanu za mou vraždu. Tohle chceš?"
Andromeda se zamračila a hůlku zase sklonila. Věděla, že toto nebylo řešení. Nechtěla jí knihu vydávat, ale nemohla ztratit dalšího člověka, kterého milovala. ,,Dobře, ale nejprve mi přiveď Tiberia, pak dostaneš knihu," řekla rozhodně a Bella přikývla.
,,Sejdeme se tady za patnáct minut. A jestli nepřijdeš sama nebo si něco zkusíš, na místě ho zabiju. A moc dobře víš, že toho schopná jsem," ušklíbla se a přemístila se pryč. Andromeda si povzdychla a prošla krbem zpátky do Bradavic.
~ ~ ~
,,Vstávat a cvičit, zlatíčko!" Ušklíbla se Bella na Tiberia, který ležel ve sklepení na zemi, a kopla do něj na uvítanou. ,,Umm, možná bychom tě měli umýt, jsi celý od krve," skousla si ret. ,,Ale na druhou stranu...," ušklíbla se.
,,Co se děje? Kam jdeme?" Zmateně se na ni díval, když mu mávnutím hůlky sundala pouta. Snažil se postavit, ale měl nejspíše zlomená žebra a vyvrtnutý kotník, takže to šlo špatně.
,,Vracím tě Andromedě, udělali jsme obchod," uchechtla se.
,,Jaký?"
,,Vyměním tebe za knihu. To je fér, ne?" Zazubila se a pokynula mu, aby ji následoval. S každým krokem však měl dojem, že umírá, ale to nebylo to, co ho znepokojovalo nejvíce. Byla to ta moc, kterou se Andy rozhodla dát do rukou této maniačce s ďábelským plánem. ,,Mimochodem, málem bych zapomněla," ušklíbla se a namířila na něj hůlkou. Tiberiovi se začalo mazat vidění a na okamžik se ztratil. Když opět přišel k sobě, cítil se zvláštně, jako by částečně ztratil pocit starostí, který měl předtím a ať se snažil vzpomenout, jak chtěl, proč ten starostlivý pocit měl, nedařilo se mu to. Pamatoval si však útržky, jak probíhaly hodiny, jak chodil na porady, na jejich obsah si však konkrétně nemohl vzpomenout. Na Eddie si nepamatoval vůbec.
Přemístili se k Andromedě, která už čekala na místě. ,,Tiberie!" Zděšeně vytřeštila oči, když ho uviděla a rozběhla se k němu. ,,Miláčku, co ti to udělala?" Hladila ho po tváři a pak ho políbila na rty. Bella se jen uchechtla.
,,To nic není. Ale tu knihu jí dát nemůžeš. Protože...," zasekl se. Věděl, že se něco chystalo, ale nemohl si vzpomenout co. Pohlédl na Bellatrix, která se ušklíbla. ,,Zkrátka je v ní spousta moci a nemůže padnout do rukou takové maniačce," dořekl, ale byl zmatený a nejistý.
,,Ale notak, Tiberie, trochu slušného chování k dámě. A teď tu knihu, Andromedo. Nechci ztrácet čas."
Andromeda na ni pohlédla nenávistně a z tašky vytáhla knihu, kterou jí nejistě podala. Když ji Bellatrix uchopila, skousla si ret. Byla to pro ni sentimentální chvilka.
,,Konečně zpátky u maminky, broučku," zazubila se na knihu. ,,Tak se tu mějte a uvažujte ještě o tom, zda byste se rádi nepostavili na stranu vítězů," uchechtla se a přemístila se pryč.
,,Tiberie, drahoušku, co ti to udělala?" Začala mu obličej zasypávat polibky. Poté se postavila a pomohla mu na nohy.
,,To bude v pořádku, Andromedo," pousmál se a trochu sykl, protože špatně našlápl.
,,Pojď, vrátíme se zpátky do Bradavic, tam se na tebe s madam Pomfreyovou podíváme," řekla, protože byla vystudovaná lékouzelnice, a vešla s ním do krbu.
~ ~ ~
,,Poppy, drahoušku, ještě tady," řekla Andromeda, která hůlkou projížděla nad jeho tělem a to teď bylo viditelné jako na rentgenu, takže mu mohla madam Pomfreyová opravit všechna zlomená žebra. Tiberius při každém křupnutí sykl. ,,Notak, buď statečný chlapec, dostaneš za každý napravený kousek tebe pusinku," uchechtla se.
,,Tak to už mi jich dlužíš nejméně sto," zazubil se a Andromeda se k němu naklonila a políbila ho na rty.
,,Takto?" Skousla si ret a znovu jejich rty spojila.
,,Jo, přesně takto," usmál se Tiberius do polibku a několik studentů na ošetřovně zahvízdalo a zatleskalo.
,,Tak už běž, Andromedo, pobuřuješ mi tady pacienty," povzdychla si Poppy zoufale a Andromeda se uchechtla.
,,Tak později, ty můj polámaný princi," usmála se a opustila ošetřovnu.
~ ~ ~
O den později, kdy Tiberia pustila z ošetřovny, musel on i Andromeda k McGonagallové na kobereček.
,,Víte, co všechno jste mohl způsobit? Mohl jste přijít o život!" Zamračila se Minerva. ,,A od vás to, Andromedo, také nebylo zrovna dvakrát zodpovědné, nechat si to pro sebe," zakroutila hlavou. ,,Myslela jsem, že vás znám lépe, ale očividně jsem se spletla," mračila se a rty měla semknuté v úzké lince.
,,Chtěli jsme jen pomoci škole. Navíc, pokud v tom měla prsty Bellatrix, jakože měla, nevěstí to celkově nic dobrého," řekla Andromeda.
,,Ano? Tak co jste zjistil, pane McLagenne?" Pozvedla obočí, Tiberius se však podíval na Andromedu. ,,Copak?" Zeptala se Minerva.
,,Jde o to, že mi nejspíše Bellatrix z velké části vymazala paměť," odkašlal si a Minerva se ušklíbla.
,,Takže jste riskoval život vlastně pro nic za nic, ano?"
,,Vím, že plánuje něco velkého a vím, že na to není sama," řekl a Minerva jen pozvedla obočí, mávla hůlkou a otevřela se dvě dvířka, za kterými se skrývala myslánka.
,,Chci, abyste do myslánky vložil vše, co si pamatujete. Každičký detail. Vrátím se zpátky a zjistím, co se dá," povzdychla si a posadila se. Tiberius přikývl a udělal, jak řekla. Začal si z hlavy hůlkou vytahovat malé stříbrné provázky, které vkládal jednu po druhé do myslánky.
,,To bude všechno, myslím," řekl a pohlédl na Minervu. Ta přikývla, postavila se a došla k myslánce, do které se ponořila. Objevila se na hradě, podobnému Bradavicím, avšak mnohem chladnějšímu. Tiberius, který stál právě vedle ní, se rozešel. Minerva na nic nečekala a následovala jej. Stoupali po točitých schodech do vysoké věže a jakmile se před nimi objevily velké dřevěné dveře a Tiberius zaklepal a následně vzal za kliku, pohled, který se jí naskytl, ji velmi znepokojil. Za stolem seděla Bellatrix a i když Minerva věděla, že byla naživu, vidět ji přímo jí způsobovalo husí kůži.
,,Posaď se," pokynula Tiberiovi, který tak učinil. ,,Teď ti řeknu vše, co budeš potřebovat o naší věci vědět," řekla Bella a Minerva popošla o krok blíže, aby slyšela každé jejich slovo. ,,Víš, jsem ráda, že tady jsi, žes přišel k rozumu a že konečně chápeš, jak moc důležitá tato věc pro nás je, avšak chápete to i vy, paní profesorko," Bellatrix najednou pohlédla přímo na Minervu a ta vyděšeně vytřeštila oči a o krok ucouvla. Ohlédla se, protože si na okamžik pomyslela, že je paranoidní a že Bellatrix mluvila k někomu za ní, koho si nevšimla, nikdo tam však nebyl. Otočila se zpátky na Bellatrix, která teď však stála přímo u ní. Minerva sebou trhla.
,,A-ale jak je tohle možné, vždyť je to jen vzpomínka!"
,,Myslíte si, že bych Tiberia nechala odejít jen tak? Bez malého dárečku?" Zazubila se Bellatrix. ,,Nejste dost opatrní a na to doplatíte," řekla a než stihla Minerva jakkoli zareagovat, vyslala proti ní Bellatrix kletbu. Minerva cítila, jak padá dozadu, viděla jen tmu a v uších jí zněl šílený řinčivý smích Bellatrix Lestrangeové. Cítila tvrdý dopad a to bylo poslední, co si pamatovala.
Andromeda s Tiberiem se k ní rozběhli. ,,Paní ředitelko? Minervo?" Třásla s ní Andromeda, ale Minerva nereagovala. Zkontrolovala jí puls, byl však příliš slabý. ,,Musíme ji vzít k Mungovi, rychle, pomoz mi," řekla a Tiberius ji vzal do náruče.
,,Ty zůstaň tady, Andromedo. Musí tady zůstat někdo, kdo ví, co se děje. Budu za chvíli zpátky," řekl a přemístil se s ní krbem k Mungovi. Andromeda se ještě chvíli dívala na místo, kde právě zmizeli a poté pohledem zavadila o myslánku. Zajímalo ji, co Minerva viděla tak strašného, že ji to tolik vyděsilo. Už už se chystala ponořit se do Tiberiových vzpomínek, když na okno zaťukala sova. Andromeda sebou trhla a otevřela okno. Vzala si dopis, který byl adresován na její jméno a otevřela jej.
Drahá Dromedo,
zdravím Tě a chci Ti dát jen vědět, že se mám dobře a jsem živý a zdravý. Samozřejmě ne tak šťastný jako když jsem s Tebou. Chybí mi Tvé objetí, Tvá vůně, Tvé polibky, chybíš mi celá. Až se vrátím a bude po všem, celou Tě zulíbám a už nikdy Tě nepustím. Budeme už navždy spolu, jen Ty, já, Dora a to maličké. Těším se na svého vnoučka, určitě to bude pořádný raubíř po mně! Nebuď na Nymušku zlá, že se zamilovala do vlkodlaka, pamatuj, že ani Ty sis nevybrala někoho, koho Tvá rodina schvalovala. Srdce si nevybírá. Pozdravuj Doru a dej za mě pusu jí i malému- na bříško. Miluji tě, navždy Tvůj Ted.
Andromeda přečetla dopis a nevěřila vlastním očím. Když však pohlédla na pravý roh dopisu, všimla si data, kdy byl dopis napsán. Stálo tam 16.3.1998, což bylo zhruba týden předtím, než byl Ted zavražděn. Andromeda se rozplakala. Došlo jí, že dopis, který jí byl právě doručen, se musel ztratit cestou. Co však netušila bylo, že jí její milovaný Ted právě nejspíše zachránil život.
~ ~ ~
Olivia se procházela po bradavických pozemcích. Stále byla ještě pořádná zima, takže většina studentů zůstávala raději uvnitř hradu. Ona však potřebovala na čerstvý vzduch. Ustavičně myslela na Viktora, nemohla jej dostat z hlavy i když věděla, že byl konec. Najednou si všimla blonďatého chlapce, který právě běžel kolem jezera. Byl to Colin, jenže byl jiný. Nosil jinak vlasy a jeho svalová hmota se za poslední dobu zvětšila. Olivia se zachvěla.
,,Coline?" Zavolala na něj a doběhla až k němu.
,,Ahoj," pousmál se. ,,Copak? Potřebuješ něco?"
,,Ahoj, ne, já... jen jsem tě chtěla pozdravit. Začal jsi cvičit, moc ti to sluší," pousmála se a Colin přikývl.
,,Děkuji, jsi moc milá," řekl, když k nim přiběhla jakási drobná roztomilá brunetka s dlouhými vlasy.
,,Coline, mohli bychom se podívat dnes na to přeměňování? Už začínám být zoufalá," řekla a laškovně si natočila pramen vlasů na prst. Olivia se zamračila.
,,Jistě, doběhnu si dát sprchu, převléknu se a můžeme jít na to," uculil se Colin. ,,Omluv mě, Olivie," řekl, ale ani na ni nepohlédl a rozešel se s onou dívkou směrem k hradu. Olivia tam stála a dost dobře nechápala, co se to právě odehrálo. Uvnitř cítila zvláštní pocit, jako kdyby měla vztek, že dal přednost té dívce před ní. Žárlím snad? Blbost! Pomyslela si a zakroutila hlavou. Vrátila se zpátky do hradu do nebelvírské společenské místnosti, kde její bratr se svými spolužáky hráli karty.
,,Livy," usmál se na ni, když jej pozdravila.
,,Můžu s tebou na okamžik mluvit?" Zeptala se a Will přikývl, postavil se a šel s ní bokem.
,,Co se děje?"
,,Jde o Colina. Co se to s ním děje? Změnil se, všimla jsem si, že po něm jedou holky... krásné holky!" Zamračila se.
,,A tobě to snad vadí?" Pozvedl pobaveně obočí.
,,Ne, ovšem, že ne," zamračila se. ,,Jen mě zajímalo, proč ta náhlá změna, to je vše."
,,No, chtěl na sobě začít pracovat, více se soustředit sám na sebe než neustále na ostatní. Musím říct, že mu to fakt sluší, nemyslíš?" Uchechtl se.
,,Jo... asi... tak normálně," pokrčila rameny. ,,Jen jsem si s ním dnes chtěla popovídat a on odešel s nějakou dívkou, co jsou to za způsoby?" Zamračila se.
,,Nic ti nedluží, Livy, víš o tom, že?"
,,Samozřejmě, že to vím, co je to za otázku?"
,,Víš, někdy nevidíme to, co máme před sebou a když to odejde, zjistíme, že jsme to vlastně chtěli celou dobu," řekl prostě.
,,Nechápu o čem to mluvíš, Williame."
,,Já myslím, že ano," řekl, dal jí pusu do vlasů a vrátil se za klukama. Olivia se naštvaně vydala do své ložnice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama