Kapitola Devatenáctá: Třetí kouzelnická válka (část třetí)

27. března 2018 v 16:49 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
,,Že mě nechytíš? Že mě nechytíš?" Chechtala se Bella a utíkala před Narcissou. Té se vzteky dělaly mžitky před očima. Najednou ucítila bolest v levém boku a za okamžik už ležela na zemi.
,,Ty couro! Konečně jsem tě našel," řekl Lucius a kopl ležící Narcissu vší silou do břicha. Ta jen vykřikla bolestí a rozkašlala se. ,,Tohle si sakra užiju," řekl, sehnul se pro její hůlku, kterou si zastrčil do kapsy a začal ji za vlasy tahat do nejbližší učebny.
Hermionu, která běžela za ní, napadla jakási čarodějka a než se stačila vypořádat s ní, Narcissa se jí ztratila z dohledu. ,,Sakra!" Zaklela a začala se rozhlížet kolem sebe.
Bellatrix, která si uvědomila, že její sestra za ní už neběží, si povzdychla a dala se do boje s dvojčaty Weasleyovými.
Lucius mezitím za nimi zamkl dveře. Narcissa se postavila a se zhnuseným výrazem na něj hleděla.
,,Zabil jsi ji," řekla jen a hleděla mu přímo do očí. ,,Vzal jsi mi jedinou šanci na štěstí, kterou jsem měla. Jsi nula, Luciusi, jsi srab. Zabil jsi ženu, kterou jsem milovala, které ty nesaháš ani po kotníky svým podlézáním temnému pánovi. Cítíš se jako něco víc než ostatní? Jsi jen pouhý vrah a ubožák, nic víc! Nenávidím tě, pohrdám tebou. Jediná dobrá věc, kterou jsi kdy vytvořil, byl Draco," řekla s pohrdavým výrazem v obličeji.
,,Jak se opovažuješ, ženská?!" Vrazil jí takovou facku, že spadla na podlahu a zavadila o vázu, která se roztříštila na kousky. Byl v ní narcis. ,,Ona si to zasloužila, co si myslela? Že mi tě může jen tak ukrást a potupit mne? Snoubenka mu utekla s ženskou," nakrčil nos. ,,Jak bych asi vypadal, co? Krásně tam ležela, byl na ni dokonalý pohled."
,,Zabij mne, udělej to, Luciusi. Vždyť to je to jediné, co umíš. Vraždit," procedila mezi zuby a ze rtu jí stékal pramínek krve, který si rozkousla, když ji Lucius uhodil.
,,Neboj, dočkáš se, ale nejprve si tě pořádně užiju," chytil ji za nohu a přitáhl si ji blíže. Sedl si na ni obkročmo a začal si rozepínat pásek. Narcissa se nebránila, doširoka se usmála a Lucius na okamžik zahlédl v jejích očích šílenost, kterou viděl v očích Bellatrix, šílenost vlastní rodinně Blacků. Na okamžik ho to vyděsilo, pak ji však chytil pod krkem a opět si uvědomil svou dominanci. Rozepnul jí kalhoty a kalhotky jí rozerval. Překvapilo ho, že se stále vůbec nebránila a šílený úsměv jí z tváře nezmizel. Napadlo ho, že jí přeskočilo, nenechal se tím však vyvést z míry a zasunul do ní. Začal přirážet. ,,Tak co, jak se ti líbí tohle, ty špinavá cuchto?" Narcissa však nic neříkala, dívala se mu zpříma do očí. Lucius přirážel čím dál tím rychleji a hruběji, toužil po tom jí ublížit, potupit ji a v okamžiku, když byl na vrcholu, se Narcissa doširoka usmála.
,,Za Anastázii," řekla a střepem z rozbité vázy mu pomalým a přesným tahem podřízla hrdlo. Lucius jen vytřeštil oči a v panice se chytil za krk. Narcissa, potříštěná jeho krví, ho se znechuceným výrazem ze sebe shodila, postavila se, zapnula si kalhoty a odkopla mu hůlku. Dívala se na něj zeshora pohledem plným opovržení. ,,Jako ubožák jsi žil a jako ubožák zemřeš. Doufám, že všichni uvidí tvůj tvůj malý penis, se kterým jsi to stejně nikdy neuměl," ušklíbla se. ,,A do příštího života si pamatuj, že s Blackovými se nezahrává," řekla, vzala si svou hůlku a odešla. Na chodbě se opřela zády o zeď, zavřela oči a několikrát se zhluboka nadechla.
,,Cissy! Tady jsi!" Běžela za ní Hermiona a když si všimla množství krve, které měla na halence zpanikařila.
,,Ta není moje, je Luciusova. Pomstila jsem ji," řekla a Hermiona pouze přikývla. Netroufala se zeptat, co se odehrálo. Cítila se špatně už jen z toho, že si Narcissa musela vyslechnout slova, která řekla Bellatrix. Nechtěla jí ublížit. ,,Pojďme, musíme pomoct našim," řekla Narcissa a rozešla se chodbou. Hermiona přikývla a beze slova ji následovala.
~ ~ ~
Olivia s Willamem právě běželi hradem za patronem, kterého vyčaroval jejich otec. Olivia zahlédla Colina, jak s někým bojoval a zastavila se. William běžel dál a než si Olivia stačila uvědomit, že se zadívala moc dlouho na onoho chlapce, schodiště i s Williamam už se točilo na opačnou stranu.
,,Sakra!" Zaklela.
,,To je dobrý, Livy, půjdu tudy a sejdeme se nahoře, dobře?" Řekl a Liv přikývla. Chtěla se rozběhnout k dalšímu schodišti, když ucítila ostrou bolest v břiše a svalila se na zem. Sáhla si na břicho a zjistila, že měla hlubokou otevřenou ránu, ze které jí krev tekla proudem. Před ní stála nějaká dívka s černými vlasy spletenými do copu a na tváři měla vítězný výraz.
,,Vedu pět ku třem," ušklíbla se na jakéhosi chlapce vedle ní.
,,To teda ne, ještě není mrtvá, musíš ji dorazit," řekl a dívka se ušklíbla. Šla rovnou k Olívii a namířila na ni hůlkou.
,,Koukej na ni, jak se tváří, ten strach v jejích očích," ušklíbla se. ,,Brzy bude konec," řekla a Olivia zavřela oči. Myslela na bratra, otce, Colina a také na matku, se kterou se brzy setká. Na okamžik pocítila klid a smíření. ,,Avada ke-" Křikla dívka, ale zasáhlo ji omračovací kouzlo. Chlapec vedle ní nestihl ani zbrojit, když jej zasáhla další kletba.
,,Olivie," hlesl chlapec, který si k ní klekl, mírně ji nadzvedl a její hlavu si položil do klína. Byl to Colin. ,,Ach Olivie," hladil ji po tváři. Dívka se jen usmála.
,,Ahoj Coline," řekla slabě. ,,Tak takový je to pocit, když umíráme. Chlad a klid, který se mísí s bolestí."
,,Jenže ty neumíráš, Olivie, ne dnes, ne tady. Jednou ano, až budeš stará a až budeme mít spolu spoustu dětí a vnoučat a až budeme moci říct, že jsme toho společně hodně zažili."
Olivia se uchechtla. ,,Ty jsi byl vždycky snílek, víš to, Coline?" Usmívala se. ,,Ale pro jednou ti musím říct, že to nezní tak příšerně. Jsem si jistá, že by naše děti měly skvělé geny," řekla s úsměvem, pak však sykla a chytila se za břicho.
,,Dojdu pro pomoc!"Řekl a chystal se postavit, Olivia jej však strhla zpátky. ,,Ne, nechoď nikam, prosím... já... mám strach. Nechci umřít sama, zůstaň tady se mnou, Coline, prosím."
Colin přikývl a po tvářích se mu začaly kutálet slzy. ,,Zůstanu, neboj, nikam nepůjdu, už nikdy," řekl a hladil ji po vlasech.
,,Všechno kolem mizí, já nechci, ať zmizíš i ty," hlesla tiše.
,,Neboj, jsem tady," plakal. ,,Miluji tě, Olivie, tak moc."
,,Já tebe," zašeptala a zavřela oči.
Colin se rozplakal ještě více, naklonil se nad ni a přitiskl své rty na její. Vtom jej kdosi odstrčil. Colin překvapeně zamrkal, když před sebou uviděl madam Pomfreyovou, která na její ránu vylila jakousi lahvičku.
,,Pomozte mi s ní, třeba ještě něco zmůžeme," řekla. Colin přikývl a vzal Olivii do náruče, nesl ji na ošetřovnu, kde teď bylo několik lékouzelníků a pláč raněných doléhal k jeho uším jako jakási bolestná píseň. Položil ji na jedno z mála volných lůžek.
,,Potřebujeme víc fénixových slz!" Ozvala se jakási lékouzelnice.
,,Poslední lahvičku jsem použila na slečnu McLaggenovou, budeme si muset poradit jinak," řekla. ,,A vy jděte, běžte jim pomoct, já už se o ni postarám," řekla a Colin přikývl.
,,Děkuji," řekl a odběhl zpátky do boje.
~ ~ ~
Alnair procházel hradem. Všechny ty hrůzy, které viděl, jak se kouzelníci mordují mezi sebou místo toho, aby se ochraňovali, protože byli jeden druh, ho ničily. Myšlenka na to, že tuto válku z velké části vyvolala jeho milovaná, ho bolela. Rozhodl se ji najít.
Andromeda s Tiberiem byli u malého. Místnost byla zabezpečena všemi možnými kouzly, takže pokud se hrad nezřítí, měli by být v bezpečí. Andromeda odmítala od svého vnuka odejít a Tiberius zase nechtěl opustit Andromedu. Měl však strach o své děti, které byly tam venku. Vyslal jim patrona, ale ani jeden z nich se ještě nevrátil.
,,Běž," usmála se Andromeda. ,,Tu chvíli to tady sami zvládneme," políbila jej na rty. Tiberius přikývl a vydal se je hledat.
Alnair, který hledal Morganu, vyšel na nádvoří v okamžiku, když Hermiona s Narcissou stály před Bellatrix a jakousi zrzavou dívkou a mířily na ně hůlkami.
Morgana v těle Eddie se rozesmála. ,,Tvá sestra opravdu touží po smrti, jak to tak vypadá," řekla a už už se chystala zvednout proti ní ruku, když uslyšela známý hlas.
,,Morgano?" Oslovil ji Alnair.
Morgana zalapala po dechu. ,,C-cože? J-jak?" Nechápavě se na něj dívala.
,,Morgano, co to děláš? Rozhlédni se kolem sebe, tohle," ukázal. ,,jsi nikdy nechtěla. Chtěla jsi jen spokojený život se mnou. Tohle nejsi ty."
,,Život, ano, než mi tě vzali," řekla a přistoupila k němu. Boj na nádvoří na okamžik ustál a všichni se teď dívali jejich směrem.
,,Čekal jsem na tebe," pousmál se. ,,Tvá duše však nikdy neprošla na druhou stranu," chtěl ji pohladit po tváři, jeho ruka však jen prošla skrz. Povzdychl si. ,,Nikdy jsem tě nepřestal hledat, lásko má. Vrať se se mnou, budeme konečně zase jen spolu, ty a já," řekl.
,,Ne, ne dokud všichni nezaplatí za to, co ti provedli," řekla a zoufale toužila se ho dotknout. Byl tak blízko a přesto to udělat nemohla.
,,Nikdo z těch lidí tady mi nic neudělal, jsou nevinní, nemohou za to. Musíš jim odpustit a odejít se mnou, pro svůj vlastní klid, Morgano. Nechej to děvče na pokoji, cítím její bolest uvnitř. Ničím se proti nám neprovinila a teď se musí dívat, jak ty zabíjíš její rodinu, její milované, stejně jako kdysi oni zabili mě. V čem se pak od nich lišíš?" Morgana sebou ošila. Věděla, že v jeho slovech byla pravda, uvnitř ji však sžírala touha po pomstě. ,,Nemyslíš, že dnes zemřelo již dost nevinných? Odejdi se mnou, má lásko, budeme už navždy jen spolu, šťastní na druhé straně. Jen ty a já."
,,Opovaž se, Morgano," zamračila se Bellatrix. ,,Je mrtvý, zabili ho, musejí zaplatit. Přeci jsi to všechno nedělala jen tak pro nic."
,,Ano, jsem mrtvý a s tím už nic neuděláš ani ty, ani já. Ty jsi však mrtvá také a jediné, co ti brání odejít se mnou, je tvá nenávist. Odpusť jim, Morgano. Odpusť jim a budeš volná."
Morgana pohlédla na svého milovaného a poté na Bellatrix a v tom okamžiku věděla, co udělat. Přistoupila k Belle a pohlédla jí do očí. ,,Ten přívěsek, který vlastní tato dívka," ukázala na Hermionu, ,,v sobě ukrývá obrovské množství magie života. Zřejmě o tom nevíš, ale musela jsi přečíst kouzlo věčného života a to se upnulo na tvůj přívěsek. Závisí na něm tvůj život. Říkám ti to proto, že chci, abys měla šanci zvítězit, avšak můj boj už to není. Stovky let jsem nenacházela klid a čekala na svou příležitost a promarnila chvíle, kdy jsem mohla být s ním na druhé straně. Měla jsem odejít v okamžiku, kdy mne Merlin zabil, ale měla jsem v sobě tolik zloby a stále ji tam mám, avšak když jej teď vidím, nemohu jinak, než s ním odejít. Má láska se přeměnila v nenávist a to není nikdy dobře," řekla a pohlédla na Hermionu a pak zase zpátky na Bellu. ,,Ty máš také na výběr. Máš velké šance zvítězit, avšak vítězství automaticky nemusí znamenat vyhrát válku a zotročit si ostatní. Vítězství můžeš najít i jinde. Záleží na tom, zda dáš šanci lásce či upřednostníš nenávist. Já jí v sobě mám stále spoustu, nenávisti. Stále si přeji, aby zaplatili, ale jak mohu promarnit další roky, když mohu být s ním? Odpusť mi, Bellatrix, ale musím odejít," řekla a pohlédla na Alnaira, který se na ni povzbudivě usmál. Pak se rozhlédla po ostatních. ,,Odpouštím vám všem pro klid vlastní duše," řekla a zavřela oči. Cítila, jak se odpoutává od těla oné dívky a jak je její duše náhle tak lehká, odpoutaná od veškeré nenávisti, kterou za ty stovky let cítila. Ve skutečnosti pouze zlomila kletbu, která její duši sžírala jako parazit.
Eddie se podlomila kolena a padla k zemi. Cítila se tak slabá. Fred s Georgem se k ní rozběhli a pomohli jí na nohy. Museli ji však podpírat, aby opět neupadla. Morgana se rozletěla k Alnairovi a konečně, poprvé po stovkách let, přitiskla své rty na ty jeho a ztratila se v jeho náruči. Jejich záře začala pomalu slábnout, až zmizela úplně.
Bellatrix se zamračila a než se stačila Hermiona vzpamatovat z toho všeho, přiskočila k ní a z krku jí strhla přívěsek. ,,Měla pravdu, mám na výběr," ušklíbla se. ,,A volím si tvou smrt, mudlovská šmejdko!" Hermiona jen tak tak stačila uhnout kletbě, kterou proti ní Bellatrix vyslala a za okamžik už po sobě začaly metat jednu kletbu za druhou.
,,Bello, prosím," hlesla Hermiona, Bellatrix se však ušklíbla.
,,Nikdy bych nemilovala mudlovskou šmejdku. Jsi jen špína, o jejíž mrtvé tělo si otřu podrážku. Jen jsem tě využila. A teď zemřeš a všichni tví milovaní s tebou. Ale pěkně pomalu a v bolestech. Bez mého přívěsku už nemáš žádnou šanci mne porazit. Já budu žít věčně!" Šíleně se rozesmála a Hermiona jen zakroutila hlavou. V její tváři se mísil smutek a zoufalství. Sáhla do kapsy a vytáhla z něj cosi blyštivého. Kolem to zašumělo. ,,Co to máš, ty mudlovská špíno?" Zamračila se Bellatrix. Byl to pravý přívěsek, který Hermiona našla u Eddie v pokoji.
,,Bello, všechno může být jiné," zkusila to Hermiona znovu.
,,Sakra Hermiono!" Křikl Fred. ,,Ona se nezmění, udělej to a hned!!!"
Hermioně začaly po tvářích stékat slzy, pohlédla na Bellatrix prosebně, avšak v jejích očích neviděla nic jiného, než jen čisté šílenství. Zavřela oči a semkla rty. Poté přívěsek hodila na zem a zvedla svou hůlku. ,,Reducto!" Zakřičela, přívěsek se roztříštil na desítky malých kousků a černý dým, který z něho stoupal, rozvál vítr. Nic víc se však nestalo. Bellatrix tam stále byla a na tváři se jí objevil úšklebek.
,,Teď já," řekla Bellatrix a vyslala proti Hermioně kletbu, kterou však na poslední chvíli odrazila Narcissa.
,,Už jsi mi vzala dost. Ty i Lucius. Nic dalšího už mi nevezmeš," řekla a vyslala proti své sestře kletbu, která ji zasáhla přímo do hrudi. Bellatrix padla k zemi a její hůlka se odkutálela pryč. Zrychleně dýchala a její oči byly vytřeštěné. Narcissa k ní přistoupila s nenávistí a odhodlaností v očích. ,,Jaké to je ležet tady a nemoci se bránit? Vědět, že tvá cesta končí, i když máš v životě ještě tolik plánů a nesplněných tužeb? Přesně tak se cítila Anastázie, když k ní mířila smrtící kletba."
,,Narcisso...," hlesla Bellatrix.
,,Doufám, že shoříš v pekle!" Řekla bez náznaku slitování a poslední kletbou ji dorazila.
Hermiona se roztřásla a rozběhla se k tělu mrtvé čarodějky, Narcissa ji však zastavila. ,,Pusť mě, Narcisso, pusť mě!!!" Zmítala se, křičela a plakala. Nakonec to však vzdala a usedavě plakala v Narcissině náruči.
,,Ššš, už je po všem," tiskla si ji k sobě a hladila ji po zádech. ,,Je konec."
~ ~ ~
Morganin odchod a Bellatrixin pád vyslal jasný signál studentům irské školy a dalším stoupencům Bellatrix, že prohráli. Všichni se začali v panice přemisťovat pryč. Narcissa, která šla oznámit Andromedě konec boje, svou sestru objala. Andromeda byla tolik šťastná, že zvítězili a Teddy byl v pořádku. Téměř celé to zaspal a skoro vůbec o ničem nevěděl.
,,Kde je Tiberius?" Zeptala se Narcissa.
,,Šel hledat své děti," řekla Andromeda, když šli společně i s Teddym v náruči do Velké síně. Co Andromedu zarazilo bylo, že neviděla Tiberia ani ve Velké síni. Svěřila malého své sestře a šla se podívat na ošetřovnu. Tam ležela Olivia, již stabilizovaná po slzách fénixe, a u její postele teď seděl Colin. ,,Nevidělas Tiberia?" Zeptala se, Olivia však zakroutila hlavou. Andy přikývla a šla projít hrad, zda na něj někde nenarazí. Strach, který ji opět sužoval, byl nepopsatelný. A v tom jej uviděla. Klečel na zemi a nad někým se skláněl. Andromedu zamrazilo. Když přišla blíže, uslyšela jeho zoufalý pláč a vzlykání. Jakmile uviděla, nad kým se skláněl, dala si ruku před ústa, aby potlačila výkřik, který se jí dral z hrdla. Na zemi ležel mrtvý William. Andromeda si klekla k Tiberiovi a objala ho. Ten se jí okamžitě schoulil do náruče a plakal jako malý chlapec u své matky. Andromeda nemohla nadále udržet své slzy a rozplakala se také. William vypadal jako kdyby spal, jeho tělo bylo pokryto krví, avšak jeho výraz ve tváři byl klidný, vyrovnaný. Andromeda nic neřekla, věděla, že po smrti dítěte byla veškerá slova zbytečná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama