Kapitola Devatenáctá: Třetí kouzelnická válka (část druhá)

27. března 2018 v 16:48 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Andromeda a Tiberius se vydali do jedné z prázdných učeben. Potřebovali klid, aby mohli provést rituál. Stoly a židle dali na stranu, aby vytvořili prostor pro jeho provedení.
,,Vzala jsem vše potřebné," řekla Andromeda, posadila se na podlahu a z tašky vytáhla pět velkých bílých svíček. Poté se postavila a vzala si z katedry křídu, se kterou na zem nakreslila pentagram. Do každého jeho rohu položila svíčku, kterou zapálila a sama se posadila doprostřed a kámen vytáhla.
,,No já nevím, Andromedo, Ginny se kamenu jen dotkla a přivedla zpátky Rona. Není tohle trochu zbytečné?" Pozvedl obočí.
Andromeda však zakroutila hlavou. ,,K vyvolání tvého milovaného stačí pouze kámen, pokud chceš však přivést zpátky někoho, kdo je mrtvý tak dlouho a kdo tě vůbec nezná a ty jeho, je potřeba soustředit větší množství energie a k tomu slouží právě tento pentagram a bílé svíčky, které značí čistotu. Nechceme přeci přivolat něco jiného," řekla a Tiberius sebou ošil.
,,Dobře, takže víš co děláš. To je dobré znamení," řekl jako by tím uklidňoval spíše sám sebe. Andromeda se konejšivě pousmála, ale ve skutečnosti si nebyla vůbec jistá, zda se to povede.
,,Alnair Black," řekla Andy předtím, než vzala kámen do dlaně. ,,Byl to náš předek, který žil za dob Merlina, Artuše a rytířů kulatého stolu. Morgana jej milovala. Jejich lásce však nebylo přáno, jelikož král Uther Pandragon měl z magie strach. A jakmile zjistil, že jedna ze šlechtických rodin provádí rituály přímo na jeho dvoře, rozkázal je upálit. Avšak rodina uprchla pryč, kromě Alnaira, který se nedokázal odloučit od Morgany a tak zůstal. Byl chycen a upálen. Morgana vytvořila onu knihu, do které vložila svou duši a která se jednoho dne měla pomstít všem mudlům, protože je vinila za Alnairovu smrt. Pohádka, kterou nám vykládala před spaním teta Walburga, aby nám neustále připomínala, jak starý a důležitý rod vlastně jsme. A ono se to ukázalo být skutečné."
Tiberius se uchechtl. ,,Ano, tvoji tetičku si pamatuji z našeho zásnubního večírku, zajímavá dáma."
,,Vskutku ano. Jistě mne vypálila z gobelínu s láskyplnými slovy, která by mne zahřála u srdce," zachechtala se.
,,To se vsadím!" Mrkl na ni pobaveně.
Andromeda se na něj usmála, pak si však povzdychla a vzala kámen do ruky. Zavřela oči a soustředila se na Alnaira co nejvíce mohla. Měla strach, že se její myšlenky zatoulají k Tedovi a Nymfadoře, snažila se je proto vytěsnit ze své mysli paměťovým kouzlem, které mělo pominout hned po rituálu. Nechtěla riskovat, že by na ně zapomněla úplně.
Její soustředění trvalo několik minut, když vtom se svíčky zhasly. Andromeda sebou trhla a otevřela oči. Před nimi stál jakýsi muž s typickými rysy rodiny Blacků. Ostře řezaný obličej, hluboké tmavé oči a ebenově černé vlasy, které lemovaly světlou pokožku. Jeho plnovous mu dodával na mužnosti.
,,Kdo jste?" Zeptal se a pohlédl na Andromedu a Tiberia.
,,Jste Alnair Black?" Zeptala se a muž zmateně přikývl. Andromeda pohlédla na Tiberia s radostí v očích. ,,Mé jméno je Andromeda Blacková a nacházíme se v roce 1999. Jsme v bradavické škole čar a kouzel a potřebujeme vaši pomoc."
,,Mou pomoc?" Nechápavě se na ni podíval a rozhlédl se. Přepadla ho zvědavost, jak to vypadalo v budoucnosti. Pak pohlédl zpátky na Andromedu a musel se pousmát, jak krásné ženy v rodině stále byly.
,,Ano, vaši pomoc," ošila sebou Andromeda, když si všimla jeho zkoumavého pohledu a následného úšklebku. ,,Jde o Morganu."
,,Mou Morganu?" Pootevřel ústa překvapením.
,,Ano," přikývla. ,,Její duše zůstala v našem světě, nikdy nepřešla na druhou stranu a právě teď se chystá udělat moc špatnou věc."
,,A já ji tak dlouho hledal a nenacházel. Věděl jsem, že je něco špatně. Co se stalo? Jakou špatnou věc?"
,,Pamatujete si, jak jste zemřel?" Zeptala se opatrně.
,,Ano, ovšem, upálili mne."
,,Morgana se přes to nikdy nepřenesla. Nikdy nenašla klid. Vytvořila knihu plnou té nejčernější magie a svou duši uložila do ní, aby se mohla jednoho dne všem pomstít za vaši smrt. Ten den nastal. Má přívržence z čistokrevných rodin a chce na nás zaútočit, ovládnout svět, zabít spoustu nevinných lidí, dětí... můj vnuk je poloviční. Bojím se o jeho život."
,,Tomu nemohu uvěřit, toho Morgana není schopná. Je to láskyplná a milá osoba, vždy byla."
,,Možná kdysi. Věřte mi, pro lásku svého života je člověk ochoten udělat vše, změnit se, všeho se vzdát. Vím o tom své."
,,Ale jak vám mohu pomoct já?" Zeptal se nechápavě.
,,Musíme zničit knihu, abychom zničili Morganu. Jenomže to bude možné jen v případě, že odpustí těm, kteří jí způsobili bolest. Musíte ji přemluvit, říct jí, že takto jste to nechtěl, že takto to není správné."
,,Ale pokud zničíte knihu, její duše se rozplyne, nenajde klid, nebude prostě existovat," řekl a zamračil se.
,,Je to jediná možnost, jak zachránit všechny ty nevinné bytosti, které neměly s vaší smrtí nic společného!" Řekla Andromeda už zoufale. ,,Prosím..."
Alnair zakroutil hlavou. ,,Existuje ještě jedna možnost."
,,Ano? A jaká?"
,,Pomůžu vám, pod jednou podmínkou. Pokud Morganu přemluvím, necháte ji odejít v klidu se mnou na druhou stranu. Už nikomu neublíží, ale její duše musí zůstat nedotčená. Kniha nebude zničena."
Andromeda s Tiberiem na sebe pohlédli. ,,Chcete, abychom ji ukryli na bezpečné místo, kde ji nikdo nenajde?"
,,Přesně tak. Nikdo jí neublíží. Pokud je její duše spjatá s knihou, nesmí se jí nic stát. Platí?"
Andromeda zaváhala.
,,Pokud je to naše jediná možnost...," promluvil Tiberius a pohlédl na ni.
,,Dobrá. Platí. Kniha nebude zničena, ale Morgana odejde na dobro," řekla, ale nadšeně z toho nevypadala.
Alnair přikývl. ,,Tak dobře. Kde tedy Morgana je?"
,,Je v těle mé neteře. Ovládá ji a my ji chceme zpátky živou a zdravou. Ráda bych to do naší dohody zahrnula," řekla stroze.
,,Dobře, udělám, co bude v mých silách."
,,Fajn. Držte se blízko," řekla Andromeda a kámen si dala do kapsy.
Andromeda s Tiberiem a Alnairem se vraceli do Velké síně, když cestou uslyšeli ohlušující ránu.
,,Co se děje?" Zeptala se Andromeda Narcissy, která právě vešla dovnitř.
,,Už to začalo. Je to tady, Andromedo. To, čeho jsme se obávali je tady. Třetí kouzelnická válka právě začala."
~ ~ ~
Bellatrix stála se svými následovníky na stejném místě jako před rokem. Tentokrát však nebyla ta, která sloužila, ta, která se pokorně klaněla svému pánu. Ne, tentokrát ona vedla své věrné do boje a byla si jistá, že nemohou prohrát.
,,Je směšné, jak se snaží ubránit Bradavice svými zaostalými kouzly," ušklíbla se Morgana. ,,Jaká škoda, že ta nejmocnější magie se najde jen v sekcích s omezeným přístupem nebo není dostupná vůbec."
,,To ano. Ale to se změní, až jejich systém padne. Nastolíme si nový, lepší. V naší společnosti nebude místo pro slabé a neschopné jedince," řekla Bella a s úsměvem pozorovala, jak vysílají ochranná kouzla. Pohlédla na své věrné. ,,Tak jdeme!" Zavelela a všichni se přemístili co nejblíže k Bradavicím. Neztráceli čas a začali útočit.
,,Nemůžu se na to dívat," ušklíbla se Morgana a jedním mávnutím odstranila bariéru před nimi. Udělalo to ohlušující ránu.
,,Tak do bojeeeeeeeeeeeee!" Křikla Bellatrix a všichni se rozběhli dovnitř. Boj začal. Kletby lítaly všude kolem a první mrtví padali k zemi. Andromeda, která to uviděla, popadla Teddyho a rozběhla se s ním do ložnice.
,,Jdeme za ní," řekla Narcissa Hermioně. ,,Musíme jí pomoct s ochrannými kouzly a to rychle!" Řekla a obě se rozběhly za Andromedou.
Andromeda položila malého do postýlky a začala místnost zajišťovat všemi možnými kouzly proti vstupu těch, kteří by mu snad chtěli ublížit. To, co však netušila bylo, že jeden z nich už je uvnitř. Bellatrix se právě skláněla nad postýlkou malého Teddyho, který si ji zvědavě prohlížel. Na malý prstík si navlékl kudrlinku z jejích vlasů a šťastně zajásal.
Bella se ušklíbla. ,,Byl bys téměř dokonalý, kdybys nebyl smíšený s mudlovskou krví."
,,B-Bellatrix, co to děláš?" Zeptala se Andromeda, která teď stála ve dveřích a v očích měla strach jako snad nikdy v životě.
,,Ale notak, uklidni se, chci si jen pohrát se svým prasynovcem, jak se patří," ušklíbla se a vzala si jej do náruče.
,,Bello, polož ho opatrně zpátky! Prosím... neubližuj mu, je to jen dítě!" Udělala několik kroků k ní.
,,Ale notak, vždyť se mu líbím, podívej se, jak se směje," řekla. Teddy se na Bellu culil a snažil se do ruky chňapnout její vlasy a když se mu to povedlo zajásal a zatahal ji.
,,Bellatrix, dej mi mého vnuka," řekla opatrně a přistoupila až k ní, hůlku svírala v ruce.
,,Mmm... je tak křehký, stačilo by jej jen pustit na zem a byl by konec. Možná by chvíli ještě plakal, ale netrvalo by to dlouho," řekla a Andromeda zpanikařila, Teddyho uchopila a její hůlka se přitom zachytila o Bellatrix a spadla na zem. ,,No a teď jste bezbranní oba," uchechtla se a nechala ji, aby si dítě vzala. Andromeda si jej začala prohlížet.
,,Teddy, jsi v pořádku? Nic ti neudělala? Ach broučku!" Přitiskla si ho k sobě a odstoupila o pár kroků dozadu. ,,Nevěřím, že bys dokázala ublížit tak malému miminku, Bello. Tolik zla v sobě nemáš ani ty," řekla zoufale, protože byla bez hůlky a Bella tu svou svírala v ruce.
,,Nepředstírej, že mne znáš, sestřičko," ušklíbla se a namířila na ty dva hůlkou. ,,Přežilas svého manžela i dceru, řekni mi, nechceš za nimi? Nechceš se s nimi znovu setkat? Já tě za nimi mohu poslat, co říkáš?" Andromeda o krok ustoupila. ,,Ale nejprve si s vámi oběma trochu pohraju. Crucio!" Zakřičela. Stalo se to tak rychle. Narcissa se náhle objevila v místnosti a skočila před kletbu, která zasáhla ji místo Andromedy a Teddyho. Na zem padla v křečích.
,,Zajímavý zvrat," uchechtla se Bella, svou kletbu však nepovolila.
,,Dost, přestaňte!" Křikla Hermiona a mířila na Bellatrix hůlkou. Narcissa, která teď ležela na zemi, upadla do bezvědomí s myšlenkou, že splnila slib, který sama sobě dala.
Bellatrix se zachechtala a stáhla kletbu. ,,Nebo co? Zabiješ mě? Ty? Ale notak, Hermiono, ty bys mi nikdy nedokázala ublížit," řekla a přistoupila k ní. Pohladila ji po tváři a Hermiona se zachvěla. Bella se ušklíbla a palcem jí přejela po spodním rtu. ,,Chceš mě, drahoušku?" Hermiona přikývla a Bellatrix se rozesmála. ,,To je tak směšné... jsi ubohá!" Bella od ní opět o krok ustoupila. Narcissa začala pomalu přicházet k sobě. Její rozmazané vidění se ostřilo a tlumené hlasy byly čím dál tím víc rozpoznatelné.
,,Tohle nemusíte dělat," začala Hermiona. ,,Nemusíte ubližovat nikomu, ani vašim sestrám ani ostatním. Na krvi už přeci nezáleží, jsou důležitější věci."
,,Jako co? Jako třeba láska?" Zachechtala se.
,,Ano. Smějete se, protože nevíte, jaké to je, když vás někdo doopravdy miluje. Nedokážete ani vyčarovat patrona, protože nemáte tak silné vzpomínky na své milované, nemám pravdu?" Střelila do prázdna a Bella se jen ušklíbla. ,,Ale to se může změnit. Já vám mohu dát tak silné vzpomínky, abyste to dokázala, vím to... vím to, protože..."
,,Hermiono...," oslovila ji Andromeda, která si všimla, že Narcissa přicházela k sobě.
,,..protože vás miluji víc než kohokoli jiného. Nedokážu vysvětlit proč, ale sakra... vy to víte. Nechte mě vám to dokázat, všechno může být jiné, můžete být šťastná."
,,Copak sis nevšimla, že má sestřička Narcissa k tobě chová stejné pocity? Chceš jí snad zlomit srdíčko?" Zatvářila se naoko ustaraně.
,,Ale já ji nemiluji jako vás a nikdy nebudu. Mám ji ráda, vážím si jí, ale... nemohu s ní být, když cítím to, co cítím k vám."
Narcissa, která to uslyšela, měla pocit, že jí do srdce zabodli obrovskou dýku. Nemohla uvěřit vlastním uším. ,,Takže ty chvíle, které jsme spolu strávily, nic neznamenaly?" Zeptala se Narcissa zesláble a pokusila se postavit. Přistoupila k dívce a pohlédla jí do očí, ve kterých Hermiona zahlédla obrovskou bolest.
,,Mrzí mne to, ale nemohu ovládnout své pocity."
,,Ach, to je tak smutné!" Uchechtla se Bellatrix. ,,Další děvče, které zlomilo Narcisse srdce. Budu plakat," řekla a blonďatá čarodějka se na ni zamračila. ,,Narcissko, jestlipak víš, kam zmizela tvá Stázinka? Řekl ti někdy Lucius pravdu o tom, co se s ní stalo?"
Narcissa se zamračila. ,,Mluv, Bellatrix! Kde je Anastázie?"
Bella se uchechtla. ,,Takže stále nic netušíš. Jak smutné. Tak já ti teda povím pohádku, dobře, drahá sestřičko? Byly nebyly dvě dívky, které zapomněly dávat pozor na to co a kde říkají. A stály tak na chodbě a povídaly si o tom, jak spolu utečou o prázdninách pryč. A slyšela to starostlivá sestřička jedné z nich a ta nemohla dopustit, aby se něco takového stalo. Tak se postarala o to, aby její malá sis zmeškala vlak a sama se vydala i s Luciusem a Regulusem za Anastázií, která čekala na nástupišti. Měli jsme tak skvělý plán a kdyby ho ta blbka neprokoukla, mohlo to i vyjít. Jenže prokoukla a provokovala Luciuse slovy, že se tě nikdy nevzdá, jak tě miluje, jak jeho nikdy milovat nebude bla bla bla... a tomu pitomci ujely nervy a vyslal proti ní avadu. Mělas vidět, jak vytřeštěné její oči byly, když tam tak bezvládně ležela na zemi," ušklíbla se Bella a z Narcissiných úst vyšel výkřik. Musela se chytit stolu, jinak by se jí podlomila kolena. ,,Ale počkej, počkej, to není to nejlepší! To teprve přijde. Pohřbili jsme ji za manorem u jezera, takže jsi vlastně byla celou tu dobu s ní, jak romantické," uchechtla se Bella a Cisse se zalily oči slzami. Už věděla, proč tam kvetly Narcissy, proč to místo tolik milovala a tolik ji to tam přitahovalo. Její Anastázie ji ve skutečnosti nikdy neopustila.
Narcissa pohlédla na Bellatrix pohledem plným nenávisti a vytáhla svou hůlku. Bella se rozesmála a vyběhla z místnosti pryč. Narcissa na nic nečekala a rozběhla se za ní. Ignorovala bolesti, které cítila, touha po pomstě ji hnala kupředu. Hermiona se rozběhla za ní.
,,Co se tady stalo? Jste v pořádku?" Vytřeštil oči Tiberius, který přišel Andromedu a malého zkontrolovat. Ta se však místo odpovědi pouze rozplakala a přitiskla se k němu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama