Březen 2018

Kapitola Devatenáctá: Třetí kouzelnická válka (část čtvrtá)

27. března 2018 v 16:50 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Nad bradavickým hradem začalo svítat. Přicházel nový den a byl stejný jako ten předešlý, jako kdyby snad ani žádná další válka neproběhla. Většina kouzelníků teď seděla ve Velké síni, oplakávala své mrtvé a o zraněné se starali lékouzelníci, kteří si je přes letaxovou síť brali do nemocnice u Munga. Andromeda s Tiberiem seděli u lůžka Olivie, která se právě dozvěděla o smrti svého bratra. Ona i Tiberius plakali a Andromeda s Colinem věděli, že tam pro ně teď musejí být víc, než kdykoli jindy.
Narcissa hladila Draca, kterého objímala. Smrt jeho otce jím nijak zvlášť neotřásla nebo to alespoň nedával najevo. Seděl u své matky a nechal se hýčkat jako když byl ještě malý chlapec.
Eddie seděla na ošetřovně nedaleko Andromedy a jakási lékouzelnice jí dala vypít posilující lektvar. ,,Jsem tak ráda, že jsi v pořádku," řekla Andy, která ji objala.
Eddie se pousmála. ,,Já jsem ráda, že jsi v pořádku ty i Teddy. Jak je Tiberiovi?"
Andy na něj pohlédla. ,,Bude to těžké, sama jsem si tím prošla. Bolest ze ztráty dítěte se nikdy nezahojí. Důležité je, aby teď nebyl sám."
,,S tebou to překoná," pousmála se Eddie a Andromedu pohladila po ruce.
Hermiona pomáhala se zraněnými a všimla si, že ji Narcissa pozoruje. Nepřišla však k ní, věděla, že není co říct, vše už bylo řečeno. Nechtěla se v tom pitvat ještě více.
,,Zdá se, že vás čeká ještě spousta práce," pousmál se Henry na Hermionu.
,,Ty nezůstaneš?" Pozvedla obočí.
Zakroutil hlavou. ,,Rád bych pomohl, avšak mám teď spoustu práce s naší organizací. Musím dát vše do pořádku a navíc se teď musím soustředit také na Catu. Napadlo mne však, pokud bys hledala práci, u nás jsou ti dveře vždy otevřené. Avšak po tom všem se nebudu zlobit, když už se nebudeš chtít vrátit," pousmál se.
Hermiona se uchechtla. ,,Myslím, že se ke kouzelnickým tvorům vrátím, ale nejprve musím pomoct Bradavicím. Byly vždy mým domovem."
,,Dobře, až uděláš, co musíš, vrať se k nám, Hermiono, budeme jen rádi."
Hermiona přikývla. Rozhlédla se kolem, když vtom jí zezadu zakryl kdosi oči. ,,Kdo je to?"
Hermioně se na tváři vykouzlil úsměv. ,,Harry," otočila se a svého přítele objala.
,,Další rušný rok za námi, co?"
,,Ani mi nemluv," protočila panenky. ,,Myslím, že naše dobrodružství jen tak neskončí."
,,Taky si myslím," řekl Harry a objal Hermionu okolo ramen. Hermiona na okamžik zavřela oči a cítila se šťastná, že zase jednou zvítězili.

Kapitola Devatenáctá: Třetí kouzelnická válka (část třetí)

27. března 2018 v 16:49 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
,,Že mě nechytíš? Že mě nechytíš?" Chechtala se Bella a utíkala před Narcissou. Té se vzteky dělaly mžitky před očima. Najednou ucítila bolest v levém boku a za okamžik už ležela na zemi.
,,Ty couro! Konečně jsem tě našel," řekl Lucius a kopl ležící Narcissu vší silou do břicha. Ta jen vykřikla bolestí a rozkašlala se. ,,Tohle si sakra užiju," řekl, sehnul se pro její hůlku, kterou si zastrčil do kapsy a začal ji za vlasy tahat do nejbližší učebny.
Hermionu, která běžela za ní, napadla jakási čarodějka a než se stačila vypořádat s ní, Narcissa se jí ztratila z dohledu. ,,Sakra!" Zaklela a začala se rozhlížet kolem sebe.
Bellatrix, která si uvědomila, že její sestra za ní už neběží, si povzdychla a dala se do boje s dvojčaty Weasleyovými.
Lucius mezitím za nimi zamkl dveře. Narcissa se postavila a se zhnuseným výrazem na něj hleděla.
,,Zabil jsi ji," řekla jen a hleděla mu přímo do očí. ,,Vzal jsi mi jedinou šanci na štěstí, kterou jsem měla. Jsi nula, Luciusi, jsi srab. Zabil jsi ženu, kterou jsem milovala, které ty nesaháš ani po kotníky svým podlézáním temnému pánovi. Cítíš se jako něco víc než ostatní? Jsi jen pouhý vrah a ubožák, nic víc! Nenávidím tě, pohrdám tebou. Jediná dobrá věc, kterou jsi kdy vytvořil, byl Draco," řekla s pohrdavým výrazem v obličeji.
,,Jak se opovažuješ, ženská?!" Vrazil jí takovou facku, že spadla na podlahu a zavadila o vázu, která se roztříštila na kousky. Byl v ní narcis. ,,Ona si to zasloužila, co si myslela? Že mi tě může jen tak ukrást a potupit mne? Snoubenka mu utekla s ženskou," nakrčil nos. ,,Jak bych asi vypadal, co? Krásně tam ležela, byl na ni dokonalý pohled."
,,Zabij mne, udělej to, Luciusi. Vždyť to je to jediné, co umíš. Vraždit," procedila mezi zuby a ze rtu jí stékal pramínek krve, který si rozkousla, když ji Lucius uhodil.
,,Neboj, dočkáš se, ale nejprve si tě pořádně užiju," chytil ji za nohu a přitáhl si ji blíže. Sedl si na ni obkročmo a začal si rozepínat pásek. Narcissa se nebránila, doširoka se usmála a Lucius na okamžik zahlédl v jejích očích šílenost, kterou viděl v očích Bellatrix, šílenost vlastní rodinně Blacků. Na okamžik ho to vyděsilo, pak ji však chytil pod krkem a opět si uvědomil svou dominanci. Rozepnul jí kalhoty a kalhotky jí rozerval. Překvapilo ho, že se stále vůbec nebránila a šílený úsměv jí z tváře nezmizel. Napadlo ho, že jí přeskočilo, nenechal se tím však vyvést z míry a zasunul do ní. Začal přirážet. ,,Tak co, jak se ti líbí tohle, ty špinavá cuchto?" Narcissa však nic neříkala, dívala se mu zpříma do očí. Lucius přirážel čím dál tím rychleji a hruběji, toužil po tom jí ublížit, potupit ji a v okamžiku, když byl na vrcholu, se Narcissa doširoka usmála.
,,Za Anastázii," řekla a střepem z rozbité vázy mu pomalým a přesným tahem podřízla hrdlo. Lucius jen vytřeštil oči a v panice se chytil za krk. Narcissa, potříštěná jeho krví, ho se znechuceným výrazem ze sebe shodila, postavila se, zapnula si kalhoty a odkopla mu hůlku. Dívala se na něj zeshora pohledem plným opovržení. ,,Jako ubožák jsi žil a jako ubožák zemřeš. Doufám, že všichni uvidí tvůj tvůj malý penis, se kterým jsi to stejně nikdy neuměl," ušklíbla se. ,,A do příštího života si pamatuj, že s Blackovými se nezahrává," řekla, vzala si svou hůlku a odešla. Na chodbě se opřela zády o zeď, zavřela oči a několikrát se zhluboka nadechla.
,,Cissy! Tady jsi!" Běžela za ní Hermiona a když si všimla množství krve, které měla na halence zpanikařila.
,,Ta není moje, je Luciusova. Pomstila jsem ji," řekla a Hermiona pouze přikývla. Netroufala se zeptat, co se odehrálo. Cítila se špatně už jen z toho, že si Narcissa musela vyslechnout slova, která řekla Bellatrix. Nechtěla jí ublížit. ,,Pojďme, musíme pomoct našim," řekla Narcissa a rozešla se chodbou. Hermiona přikývla a beze slova ji následovala.
~ ~ ~
Olivia s Willamem právě běželi hradem za patronem, kterého vyčaroval jejich otec. Olivia zahlédla Colina, jak s někým bojoval a zastavila se. William běžel dál a než si Olivia stačila uvědomit, že se zadívala moc dlouho na onoho chlapce, schodiště i s Williamam už se točilo na opačnou stranu.
,,Sakra!" Zaklela.
,,To je dobrý, Livy, půjdu tudy a sejdeme se nahoře, dobře?" Řekl a Liv přikývla. Chtěla se rozběhnout k dalšímu schodišti, když ucítila ostrou bolest v břiše a svalila se na zem. Sáhla si na břicho a zjistila, že měla hlubokou otevřenou ránu, ze které jí krev tekla proudem. Před ní stála nějaká dívka s černými vlasy spletenými do copu a na tváři měla vítězný výraz.
,,Vedu pět ku třem," ušklíbla se na jakéhosi chlapce vedle ní.
,,To teda ne, ještě není mrtvá, musíš ji dorazit," řekl a dívka se ušklíbla. Šla rovnou k Olívii a namířila na ni hůlkou.
,,Koukej na ni, jak se tváří, ten strach v jejích očích," ušklíbla se. ,,Brzy bude konec," řekla a Olivia zavřela oči. Myslela na bratra, otce, Colina a také na matku, se kterou se brzy setká. Na okamžik pocítila klid a smíření. ,,Avada ke-" Křikla dívka, ale zasáhlo ji omračovací kouzlo. Chlapec vedle ní nestihl ani zbrojit, když jej zasáhla další kletba.
,,Olivie," hlesl chlapec, který si k ní klekl, mírně ji nadzvedl a její hlavu si položil do klína. Byl to Colin. ,,Ach Olivie," hladil ji po tváři. Dívka se jen usmála.
,,Ahoj Coline," řekla slabě. ,,Tak takový je to pocit, když umíráme. Chlad a klid, který se mísí s bolestí."
,,Jenže ty neumíráš, Olivie, ne dnes, ne tady. Jednou ano, až budeš stará a až budeme mít spolu spoustu dětí a vnoučat a až budeme moci říct, že jsme toho společně hodně zažili."
Olivia se uchechtla. ,,Ty jsi byl vždycky snílek, víš to, Coline?" Usmívala se. ,,Ale pro jednou ti musím říct, že to nezní tak příšerně. Jsem si jistá, že by naše děti měly skvělé geny," řekla s úsměvem, pak však sykla a chytila se za břicho.
,,Dojdu pro pomoc!"Řekl a chystal se postavit, Olivia jej však strhla zpátky. ,,Ne, nechoď nikam, prosím... já... mám strach. Nechci umřít sama, zůstaň tady se mnou, Coline, prosím."
Colin přikývl a po tvářích se mu začaly kutálet slzy. ,,Zůstanu, neboj, nikam nepůjdu, už nikdy," řekl a hladil ji po vlasech.
,,Všechno kolem mizí, já nechci, ať zmizíš i ty," hlesla tiše.
,,Neboj, jsem tady," plakal. ,,Miluji tě, Olivie, tak moc."
,,Já tebe," zašeptala a zavřela oči.
Colin se rozplakal ještě více, naklonil se nad ni a přitiskl své rty na její. Vtom jej kdosi odstrčil. Colin překvapeně zamrkal, když před sebou uviděl madam Pomfreyovou, která na její ránu vylila jakousi lahvičku.
,,Pomozte mi s ní, třeba ještě něco zmůžeme," řekla. Colin přikývl a vzal Olivii do náruče, nesl ji na ošetřovnu, kde teď bylo několik lékouzelníků a pláč raněných doléhal k jeho uším jako jakási bolestná píseň. Položil ji na jedno z mála volných lůžek.
,,Potřebujeme víc fénixových slz!" Ozvala se jakási lékouzelnice.
,,Poslední lahvičku jsem použila na slečnu McLaggenovou, budeme si muset poradit jinak," řekla. ,,A vy jděte, běžte jim pomoct, já už se o ni postarám," řekla a Colin přikývl.
,,Děkuji," řekl a odběhl zpátky do boje.
~ ~ ~
Alnair procházel hradem. Všechny ty hrůzy, které viděl, jak se kouzelníci mordují mezi sebou místo toho, aby se ochraňovali, protože byli jeden druh, ho ničily. Myšlenka na to, že tuto válku z velké části vyvolala jeho milovaná, ho bolela. Rozhodl se ji najít.
Andromeda s Tiberiem byli u malého. Místnost byla zabezpečena všemi možnými kouzly, takže pokud se hrad nezřítí, měli by být v bezpečí. Andromeda odmítala od svého vnuka odejít a Tiberius zase nechtěl opustit Andromedu. Měl však strach o své děti, které byly tam venku. Vyslal jim patrona, ale ani jeden z nich se ještě nevrátil.
,,Běž," usmála se Andromeda. ,,Tu chvíli to tady sami zvládneme," políbila jej na rty. Tiberius přikývl a vydal se je hledat.
Alnair, který hledal Morganu, vyšel na nádvoří v okamžiku, když Hermiona s Narcissou stály před Bellatrix a jakousi zrzavou dívkou a mířily na ně hůlkami.
Morgana v těle Eddie se rozesmála. ,,Tvá sestra opravdu touží po smrti, jak to tak vypadá," řekla a už už se chystala zvednout proti ní ruku, když uslyšela známý hlas.
,,Morgano?" Oslovil ji Alnair.
Morgana zalapala po dechu. ,,C-cože? J-jak?" Nechápavě se na něj dívala.
,,Morgano, co to děláš? Rozhlédni se kolem sebe, tohle," ukázal. ,,jsi nikdy nechtěla. Chtěla jsi jen spokojený život se mnou. Tohle nejsi ty."
,,Život, ano, než mi tě vzali," řekla a přistoupila k němu. Boj na nádvoří na okamžik ustál a všichni se teď dívali jejich směrem.
,,Čekal jsem na tebe," pousmál se. ,,Tvá duše však nikdy neprošla na druhou stranu," chtěl ji pohladit po tváři, jeho ruka však jen prošla skrz. Povzdychl si. ,,Nikdy jsem tě nepřestal hledat, lásko má. Vrať se se mnou, budeme konečně zase jen spolu, ty a já," řekl.
,,Ne, ne dokud všichni nezaplatí za to, co ti provedli," řekla a zoufale toužila se ho dotknout. Byl tak blízko a přesto to udělat nemohla.
,,Nikdo z těch lidí tady mi nic neudělal, jsou nevinní, nemohou za to. Musíš jim odpustit a odejít se mnou, pro svůj vlastní klid, Morgano. Nechej to děvče na pokoji, cítím její bolest uvnitř. Ničím se proti nám neprovinila a teď se musí dívat, jak ty zabíjíš její rodinu, její milované, stejně jako kdysi oni zabili mě. V čem se pak od nich lišíš?" Morgana sebou ošila. Věděla, že v jeho slovech byla pravda, uvnitř ji však sžírala touha po pomstě. ,,Nemyslíš, že dnes zemřelo již dost nevinných? Odejdi se mnou, má lásko, budeme už navždy jen spolu, šťastní na druhé straně. Jen ty a já."
,,Opovaž se, Morgano," zamračila se Bellatrix. ,,Je mrtvý, zabili ho, musejí zaplatit. Přeci jsi to všechno nedělala jen tak pro nic."
,,Ano, jsem mrtvý a s tím už nic neuděláš ani ty, ani já. Ty jsi však mrtvá také a jediné, co ti brání odejít se mnou, je tvá nenávist. Odpusť jim, Morgano. Odpusť jim a budeš volná."
Morgana pohlédla na svého milovaného a poté na Bellatrix a v tom okamžiku věděla, co udělat. Přistoupila k Belle a pohlédla jí do očí. ,,Ten přívěsek, který vlastní tato dívka," ukázala na Hermionu, ,,v sobě ukrývá obrovské množství magie života. Zřejmě o tom nevíš, ale musela jsi přečíst kouzlo věčného života a to se upnulo na tvůj přívěsek. Závisí na něm tvůj život. Říkám ti to proto, že chci, abys měla šanci zvítězit, avšak můj boj už to není. Stovky let jsem nenacházela klid a čekala na svou příležitost a promarnila chvíle, kdy jsem mohla být s ním na druhé straně. Měla jsem odejít v okamžiku, kdy mne Merlin zabil, ale měla jsem v sobě tolik zloby a stále ji tam mám, avšak když jej teď vidím, nemohu jinak, než s ním odejít. Má láska se přeměnila v nenávist a to není nikdy dobře," řekla a pohlédla na Hermionu a pak zase zpátky na Bellu. ,,Ty máš také na výběr. Máš velké šance zvítězit, avšak vítězství automaticky nemusí znamenat vyhrát válku a zotročit si ostatní. Vítězství můžeš najít i jinde. Záleží na tom, zda dáš šanci lásce či upřednostníš nenávist. Já jí v sobě mám stále spoustu, nenávisti. Stále si přeji, aby zaplatili, ale jak mohu promarnit další roky, když mohu být s ním? Odpusť mi, Bellatrix, ale musím odejít," řekla a pohlédla na Alnaira, který se na ni povzbudivě usmál. Pak se rozhlédla po ostatních. ,,Odpouštím vám všem pro klid vlastní duše," řekla a zavřela oči. Cítila, jak se odpoutává od těla oné dívky a jak je její duše náhle tak lehká, odpoutaná od veškeré nenávisti, kterou za ty stovky let cítila. Ve skutečnosti pouze zlomila kletbu, která její duši sžírala jako parazit.
Eddie se podlomila kolena a padla k zemi. Cítila se tak slabá. Fred s Georgem se k ní rozběhli a pomohli jí na nohy. Museli ji však podpírat, aby opět neupadla. Morgana se rozletěla k Alnairovi a konečně, poprvé po stovkách let, přitiskla své rty na ty jeho a ztratila se v jeho náruči. Jejich záře začala pomalu slábnout, až zmizela úplně.
Bellatrix se zamračila a než se stačila Hermiona vzpamatovat z toho všeho, přiskočila k ní a z krku jí strhla přívěsek. ,,Měla pravdu, mám na výběr," ušklíbla se. ,,A volím si tvou smrt, mudlovská šmejdko!" Hermiona jen tak tak stačila uhnout kletbě, kterou proti ní Bellatrix vyslala a za okamžik už po sobě začaly metat jednu kletbu za druhou.
,,Bello, prosím," hlesla Hermiona, Bellatrix se však ušklíbla.
,,Nikdy bych nemilovala mudlovskou šmejdku. Jsi jen špína, o jejíž mrtvé tělo si otřu podrážku. Jen jsem tě využila. A teď zemřeš a všichni tví milovaní s tebou. Ale pěkně pomalu a v bolestech. Bez mého přívěsku už nemáš žádnou šanci mne porazit. Já budu žít věčně!" Šíleně se rozesmála a Hermiona jen zakroutila hlavou. V její tváři se mísil smutek a zoufalství. Sáhla do kapsy a vytáhla z něj cosi blyštivého. Kolem to zašumělo. ,,Co to máš, ty mudlovská špíno?" Zamračila se Bellatrix. Byl to pravý přívěsek, který Hermiona našla u Eddie v pokoji.
,,Bello, všechno může být jiné," zkusila to Hermiona znovu.
,,Sakra Hermiono!" Křikl Fred. ,,Ona se nezmění, udělej to a hned!!!"
Hermioně začaly po tvářích stékat slzy, pohlédla na Bellatrix prosebně, avšak v jejích očích neviděla nic jiného, než jen čisté šílenství. Zavřela oči a semkla rty. Poté přívěsek hodila na zem a zvedla svou hůlku. ,,Reducto!" Zakřičela, přívěsek se roztříštil na desítky malých kousků a černý dým, který z něho stoupal, rozvál vítr. Nic víc se však nestalo. Bellatrix tam stále byla a na tváři se jí objevil úšklebek.
,,Teď já," řekla Bellatrix a vyslala proti Hermioně kletbu, kterou však na poslední chvíli odrazila Narcissa.
,,Už jsi mi vzala dost. Ty i Lucius. Nic dalšího už mi nevezmeš," řekla a vyslala proti své sestře kletbu, která ji zasáhla přímo do hrudi. Bellatrix padla k zemi a její hůlka se odkutálela pryč. Zrychleně dýchala a její oči byly vytřeštěné. Narcissa k ní přistoupila s nenávistí a odhodlaností v očích. ,,Jaké to je ležet tady a nemoci se bránit? Vědět, že tvá cesta končí, i když máš v životě ještě tolik plánů a nesplněných tužeb? Přesně tak se cítila Anastázie, když k ní mířila smrtící kletba."
,,Narcisso...," hlesla Bellatrix.
,,Doufám, že shoříš v pekle!" Řekla bez náznaku slitování a poslední kletbou ji dorazila.
Hermiona se roztřásla a rozběhla se k tělu mrtvé čarodějky, Narcissa ji však zastavila. ,,Pusť mě, Narcisso, pusť mě!!!" Zmítala se, křičela a plakala. Nakonec to však vzdala a usedavě plakala v Narcissině náruči.
,,Ššš, už je po všem," tiskla si ji k sobě a hladila ji po zádech. ,,Je konec."
~ ~ ~
Morganin odchod a Bellatrixin pád vyslal jasný signál studentům irské školy a dalším stoupencům Bellatrix, že prohráli. Všichni se začali v panice přemisťovat pryč. Narcissa, která šla oznámit Andromedě konec boje, svou sestru objala. Andromeda byla tolik šťastná, že zvítězili a Teddy byl v pořádku. Téměř celé to zaspal a skoro vůbec o ničem nevěděl.
,,Kde je Tiberius?" Zeptala se Narcissa.
,,Šel hledat své děti," řekla Andromeda, když šli společně i s Teddym v náruči do Velké síně. Co Andromedu zarazilo bylo, že neviděla Tiberia ani ve Velké síni. Svěřila malého své sestře a šla se podívat na ošetřovnu. Tam ležela Olivia, již stabilizovaná po slzách fénixe, a u její postele teď seděl Colin. ,,Nevidělas Tiberia?" Zeptala se, Olivia však zakroutila hlavou. Andy přikývla a šla projít hrad, zda na něj někde nenarazí. Strach, který ji opět sužoval, byl nepopsatelný. A v tom jej uviděla. Klečel na zemi a nad někým se skláněl. Andromedu zamrazilo. Když přišla blíže, uslyšela jeho zoufalý pláč a vzlykání. Jakmile uviděla, nad kým se skláněl, dala si ruku před ústa, aby potlačila výkřik, který se jí dral z hrdla. Na zemi ležel mrtvý William. Andromeda si klekla k Tiberiovi a objala ho. Ten se jí okamžitě schoulil do náruče a plakal jako malý chlapec u své matky. Andromeda nemohla nadále udržet své slzy a rozplakala se také. William vypadal jako kdyby spal, jeho tělo bylo pokryto krví, avšak jeho výraz ve tváři byl klidný, vyrovnaný. Andromeda nic neřekla, věděla, že po smrti dítěte byla veškerá slova zbytečná.

Kapitola Devatenáctá: Třetí kouzelnická válka (část druhá)

27. března 2018 v 16:48 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Andromeda a Tiberius se vydali do jedné z prázdných učeben. Potřebovali klid, aby mohli provést rituál. Stoly a židle dali na stranu, aby vytvořili prostor pro jeho provedení.
,,Vzala jsem vše potřebné," řekla Andromeda, posadila se na podlahu a z tašky vytáhla pět velkých bílých svíček. Poté se postavila a vzala si z katedry křídu, se kterou na zem nakreslila pentagram. Do každého jeho rohu položila svíčku, kterou zapálila a sama se posadila doprostřed a kámen vytáhla.
,,No já nevím, Andromedo, Ginny se kamenu jen dotkla a přivedla zpátky Rona. Není tohle trochu zbytečné?" Pozvedl obočí.
Andromeda však zakroutila hlavou. ,,K vyvolání tvého milovaného stačí pouze kámen, pokud chceš však přivést zpátky někoho, kdo je mrtvý tak dlouho a kdo tě vůbec nezná a ty jeho, je potřeba soustředit větší množství energie a k tomu slouží právě tento pentagram a bílé svíčky, které značí čistotu. Nechceme přeci přivolat něco jiného," řekla a Tiberius sebou ošil.
,,Dobře, takže víš co děláš. To je dobré znamení," řekl jako by tím uklidňoval spíše sám sebe. Andromeda se konejšivě pousmála, ale ve skutečnosti si nebyla vůbec jistá, zda se to povede.
,,Alnair Black," řekla Andy předtím, než vzala kámen do dlaně. ,,Byl to náš předek, který žil za dob Merlina, Artuše a rytířů kulatého stolu. Morgana jej milovala. Jejich lásce však nebylo přáno, jelikož král Uther Pandragon měl z magie strach. A jakmile zjistil, že jedna ze šlechtických rodin provádí rituály přímo na jeho dvoře, rozkázal je upálit. Avšak rodina uprchla pryč, kromě Alnaira, který se nedokázal odloučit od Morgany a tak zůstal. Byl chycen a upálen. Morgana vytvořila onu knihu, do které vložila svou duši a která se jednoho dne měla pomstít všem mudlům, protože je vinila za Alnairovu smrt. Pohádka, kterou nám vykládala před spaním teta Walburga, aby nám neustále připomínala, jak starý a důležitý rod vlastně jsme. A ono se to ukázalo být skutečné."
Tiberius se uchechtl. ,,Ano, tvoji tetičku si pamatuji z našeho zásnubního večírku, zajímavá dáma."
,,Vskutku ano. Jistě mne vypálila z gobelínu s láskyplnými slovy, která by mne zahřála u srdce," zachechtala se.
,,To se vsadím!" Mrkl na ni pobaveně.
Andromeda se na něj usmála, pak si však povzdychla a vzala kámen do ruky. Zavřela oči a soustředila se na Alnaira co nejvíce mohla. Měla strach, že se její myšlenky zatoulají k Tedovi a Nymfadoře, snažila se je proto vytěsnit ze své mysli paměťovým kouzlem, které mělo pominout hned po rituálu. Nechtěla riskovat, že by na ně zapomněla úplně.
Její soustředění trvalo několik minut, když vtom se svíčky zhasly. Andromeda sebou trhla a otevřela oči. Před nimi stál jakýsi muž s typickými rysy rodiny Blacků. Ostře řezaný obličej, hluboké tmavé oči a ebenově černé vlasy, které lemovaly světlou pokožku. Jeho plnovous mu dodával na mužnosti.
,,Kdo jste?" Zeptal se a pohlédl na Andromedu a Tiberia.
,,Jste Alnair Black?" Zeptala se a muž zmateně přikývl. Andromeda pohlédla na Tiberia s radostí v očích. ,,Mé jméno je Andromeda Blacková a nacházíme se v roce 1999. Jsme v bradavické škole čar a kouzel a potřebujeme vaši pomoc."
,,Mou pomoc?" Nechápavě se na ni podíval a rozhlédl se. Přepadla ho zvědavost, jak to vypadalo v budoucnosti. Pak pohlédl zpátky na Andromedu a musel se pousmát, jak krásné ženy v rodině stále byly.
,,Ano, vaši pomoc," ošila sebou Andromeda, když si všimla jeho zkoumavého pohledu a následného úšklebku. ,,Jde o Morganu."
,,Mou Morganu?" Pootevřel ústa překvapením.
,,Ano," přikývla. ,,Její duše zůstala v našem světě, nikdy nepřešla na druhou stranu a právě teď se chystá udělat moc špatnou věc."
,,A já ji tak dlouho hledal a nenacházel. Věděl jsem, že je něco špatně. Co se stalo? Jakou špatnou věc?"
,,Pamatujete si, jak jste zemřel?" Zeptala se opatrně.
,,Ano, ovšem, upálili mne."
,,Morgana se přes to nikdy nepřenesla. Nikdy nenašla klid. Vytvořila knihu plnou té nejčernější magie a svou duši uložila do ní, aby se mohla jednoho dne všem pomstít za vaši smrt. Ten den nastal. Má přívržence z čistokrevných rodin a chce na nás zaútočit, ovládnout svět, zabít spoustu nevinných lidí, dětí... můj vnuk je poloviční. Bojím se o jeho život."
,,Tomu nemohu uvěřit, toho Morgana není schopná. Je to láskyplná a milá osoba, vždy byla."
,,Možná kdysi. Věřte mi, pro lásku svého života je člověk ochoten udělat vše, změnit se, všeho se vzdát. Vím o tom své."
,,Ale jak vám mohu pomoct já?" Zeptal se nechápavě.
,,Musíme zničit knihu, abychom zničili Morganu. Jenomže to bude možné jen v případě, že odpustí těm, kteří jí způsobili bolest. Musíte ji přemluvit, říct jí, že takto jste to nechtěl, že takto to není správné."
,,Ale pokud zničíte knihu, její duše se rozplyne, nenajde klid, nebude prostě existovat," řekl a zamračil se.
,,Je to jediná možnost, jak zachránit všechny ty nevinné bytosti, které neměly s vaší smrtí nic společného!" Řekla Andromeda už zoufale. ,,Prosím..."
Alnair zakroutil hlavou. ,,Existuje ještě jedna možnost."
,,Ano? A jaká?"
,,Pomůžu vám, pod jednou podmínkou. Pokud Morganu přemluvím, necháte ji odejít v klidu se mnou na druhou stranu. Už nikomu neublíží, ale její duše musí zůstat nedotčená. Kniha nebude zničena."
Andromeda s Tiberiem na sebe pohlédli. ,,Chcete, abychom ji ukryli na bezpečné místo, kde ji nikdo nenajde?"
,,Přesně tak. Nikdo jí neublíží. Pokud je její duše spjatá s knihou, nesmí se jí nic stát. Platí?"
Andromeda zaváhala.
,,Pokud je to naše jediná možnost...," promluvil Tiberius a pohlédl na ni.
,,Dobrá. Platí. Kniha nebude zničena, ale Morgana odejde na dobro," řekla, ale nadšeně z toho nevypadala.
Alnair přikývl. ,,Tak dobře. Kde tedy Morgana je?"
,,Je v těle mé neteře. Ovládá ji a my ji chceme zpátky živou a zdravou. Ráda bych to do naší dohody zahrnula," řekla stroze.
,,Dobře, udělám, co bude v mých silách."
,,Fajn. Držte se blízko," řekla Andromeda a kámen si dala do kapsy.
Andromeda s Tiberiem a Alnairem se vraceli do Velké síně, když cestou uslyšeli ohlušující ránu.
,,Co se děje?" Zeptala se Andromeda Narcissy, která právě vešla dovnitř.
,,Už to začalo. Je to tady, Andromedo. To, čeho jsme se obávali je tady. Třetí kouzelnická válka právě začala."
~ ~ ~
Bellatrix stála se svými následovníky na stejném místě jako před rokem. Tentokrát však nebyla ta, která sloužila, ta, která se pokorně klaněla svému pánu. Ne, tentokrát ona vedla své věrné do boje a byla si jistá, že nemohou prohrát.
,,Je směšné, jak se snaží ubránit Bradavice svými zaostalými kouzly," ušklíbla se Morgana. ,,Jaká škoda, že ta nejmocnější magie se najde jen v sekcích s omezeným přístupem nebo není dostupná vůbec."
,,To ano. Ale to se změní, až jejich systém padne. Nastolíme si nový, lepší. V naší společnosti nebude místo pro slabé a neschopné jedince," řekla Bella a s úsměvem pozorovala, jak vysílají ochranná kouzla. Pohlédla na své věrné. ,,Tak jdeme!" Zavelela a všichni se přemístili co nejblíže k Bradavicím. Neztráceli čas a začali útočit.
,,Nemůžu se na to dívat," ušklíbla se Morgana a jedním mávnutím odstranila bariéru před nimi. Udělalo to ohlušující ránu.
,,Tak do bojeeeeeeeeeeeee!" Křikla Bellatrix a všichni se rozběhli dovnitř. Boj začal. Kletby lítaly všude kolem a první mrtví padali k zemi. Andromeda, která to uviděla, popadla Teddyho a rozběhla se s ním do ložnice.
,,Jdeme za ní," řekla Narcissa Hermioně. ,,Musíme jí pomoct s ochrannými kouzly a to rychle!" Řekla a obě se rozběhly za Andromedou.
Andromeda položila malého do postýlky a začala místnost zajišťovat všemi možnými kouzly proti vstupu těch, kteří by mu snad chtěli ublížit. To, co však netušila bylo, že jeden z nich už je uvnitř. Bellatrix se právě skláněla nad postýlkou malého Teddyho, který si ji zvědavě prohlížel. Na malý prstík si navlékl kudrlinku z jejích vlasů a šťastně zajásal.
Bella se ušklíbla. ,,Byl bys téměř dokonalý, kdybys nebyl smíšený s mudlovskou krví."
,,B-Bellatrix, co to děláš?" Zeptala se Andromeda, která teď stála ve dveřích a v očích měla strach jako snad nikdy v životě.
,,Ale notak, uklidni se, chci si jen pohrát se svým prasynovcem, jak se patří," ušklíbla se a vzala si jej do náruče.
,,Bello, polož ho opatrně zpátky! Prosím... neubližuj mu, je to jen dítě!" Udělala několik kroků k ní.
,,Ale notak, vždyť se mu líbím, podívej se, jak se směje," řekla. Teddy se na Bellu culil a snažil se do ruky chňapnout její vlasy a když se mu to povedlo zajásal a zatahal ji.
,,Bellatrix, dej mi mého vnuka," řekla opatrně a přistoupila až k ní, hůlku svírala v ruce.
,,Mmm... je tak křehký, stačilo by jej jen pustit na zem a byl by konec. Možná by chvíli ještě plakal, ale netrvalo by to dlouho," řekla a Andromeda zpanikařila, Teddyho uchopila a její hůlka se přitom zachytila o Bellatrix a spadla na zem. ,,No a teď jste bezbranní oba," uchechtla se a nechala ji, aby si dítě vzala. Andromeda si jej začala prohlížet.
,,Teddy, jsi v pořádku? Nic ti neudělala? Ach broučku!" Přitiskla si ho k sobě a odstoupila o pár kroků dozadu. ,,Nevěřím, že bys dokázala ublížit tak malému miminku, Bello. Tolik zla v sobě nemáš ani ty," řekla zoufale, protože byla bez hůlky a Bella tu svou svírala v ruce.
,,Nepředstírej, že mne znáš, sestřičko," ušklíbla se a namířila na ty dva hůlkou. ,,Přežilas svého manžela i dceru, řekni mi, nechceš za nimi? Nechceš se s nimi znovu setkat? Já tě za nimi mohu poslat, co říkáš?" Andromeda o krok ustoupila. ,,Ale nejprve si s vámi oběma trochu pohraju. Crucio!" Zakřičela. Stalo se to tak rychle. Narcissa se náhle objevila v místnosti a skočila před kletbu, která zasáhla ji místo Andromedy a Teddyho. Na zem padla v křečích.
,,Zajímavý zvrat," uchechtla se Bella, svou kletbu však nepovolila.
,,Dost, přestaňte!" Křikla Hermiona a mířila na Bellatrix hůlkou. Narcissa, která teď ležela na zemi, upadla do bezvědomí s myšlenkou, že splnila slib, který sama sobě dala.
Bellatrix se zachechtala a stáhla kletbu. ,,Nebo co? Zabiješ mě? Ty? Ale notak, Hermiono, ty bys mi nikdy nedokázala ublížit," řekla a přistoupila k ní. Pohladila ji po tváři a Hermiona se zachvěla. Bella se ušklíbla a palcem jí přejela po spodním rtu. ,,Chceš mě, drahoušku?" Hermiona přikývla a Bellatrix se rozesmála. ,,To je tak směšné... jsi ubohá!" Bella od ní opět o krok ustoupila. Narcissa začala pomalu přicházet k sobě. Její rozmazané vidění se ostřilo a tlumené hlasy byly čím dál tím víc rozpoznatelné.
,,Tohle nemusíte dělat," začala Hermiona. ,,Nemusíte ubližovat nikomu, ani vašim sestrám ani ostatním. Na krvi už přeci nezáleží, jsou důležitější věci."
,,Jako co? Jako třeba láska?" Zachechtala se.
,,Ano. Smějete se, protože nevíte, jaké to je, když vás někdo doopravdy miluje. Nedokážete ani vyčarovat patrona, protože nemáte tak silné vzpomínky na své milované, nemám pravdu?" Střelila do prázdna a Bella se jen ušklíbla. ,,Ale to se může změnit. Já vám mohu dát tak silné vzpomínky, abyste to dokázala, vím to... vím to, protože..."
,,Hermiono...," oslovila ji Andromeda, která si všimla, že Narcissa přicházela k sobě.
,,..protože vás miluji víc než kohokoli jiného. Nedokážu vysvětlit proč, ale sakra... vy to víte. Nechte mě vám to dokázat, všechno může být jiné, můžete být šťastná."
,,Copak sis nevšimla, že má sestřička Narcissa k tobě chová stejné pocity? Chceš jí snad zlomit srdíčko?" Zatvářila se naoko ustaraně.
,,Ale já ji nemiluji jako vás a nikdy nebudu. Mám ji ráda, vážím si jí, ale... nemohu s ní být, když cítím to, co cítím k vám."
Narcissa, která to uslyšela, měla pocit, že jí do srdce zabodli obrovskou dýku. Nemohla uvěřit vlastním uším. ,,Takže ty chvíle, které jsme spolu strávily, nic neznamenaly?" Zeptala se Narcissa zesláble a pokusila se postavit. Přistoupila k dívce a pohlédla jí do očí, ve kterých Hermiona zahlédla obrovskou bolest.
,,Mrzí mne to, ale nemohu ovládnout své pocity."
,,Ach, to je tak smutné!" Uchechtla se Bellatrix. ,,Další děvče, které zlomilo Narcisse srdce. Budu plakat," řekla a blonďatá čarodějka se na ni zamračila. ,,Narcissko, jestlipak víš, kam zmizela tvá Stázinka? Řekl ti někdy Lucius pravdu o tom, co se s ní stalo?"
Narcissa se zamračila. ,,Mluv, Bellatrix! Kde je Anastázie?"
Bella se uchechtla. ,,Takže stále nic netušíš. Jak smutné. Tak já ti teda povím pohádku, dobře, drahá sestřičko? Byly nebyly dvě dívky, které zapomněly dávat pozor na to co a kde říkají. A stály tak na chodbě a povídaly si o tom, jak spolu utečou o prázdninách pryč. A slyšela to starostlivá sestřička jedné z nich a ta nemohla dopustit, aby se něco takového stalo. Tak se postarala o to, aby její malá sis zmeškala vlak a sama se vydala i s Luciusem a Regulusem za Anastázií, která čekala na nástupišti. Měli jsme tak skvělý plán a kdyby ho ta blbka neprokoukla, mohlo to i vyjít. Jenže prokoukla a provokovala Luciuse slovy, že se tě nikdy nevzdá, jak tě miluje, jak jeho nikdy milovat nebude bla bla bla... a tomu pitomci ujely nervy a vyslal proti ní avadu. Mělas vidět, jak vytřeštěné její oči byly, když tam tak bezvládně ležela na zemi," ušklíbla se Bella a z Narcissiných úst vyšel výkřik. Musela se chytit stolu, jinak by se jí podlomila kolena. ,,Ale počkej, počkej, to není to nejlepší! To teprve přijde. Pohřbili jsme ji za manorem u jezera, takže jsi vlastně byla celou tu dobu s ní, jak romantické," uchechtla se Bella a Cisse se zalily oči slzami. Už věděla, proč tam kvetly Narcissy, proč to místo tolik milovala a tolik ji to tam přitahovalo. Její Anastázie ji ve skutečnosti nikdy neopustila.
Narcissa pohlédla na Bellatrix pohledem plným nenávisti a vytáhla svou hůlku. Bella se rozesmála a vyběhla z místnosti pryč. Narcissa na nic nečekala a rozběhla se za ní. Ignorovala bolesti, které cítila, touha po pomstě ji hnala kupředu. Hermiona se rozběhla za ní.
,,Co se tady stalo? Jste v pořádku?" Vytřeštil oči Tiberius, který přišel Andromedu a malého zkontrolovat. Ta se však místo odpovědi pouze rozplakala a přitiskla se k němu.

Kapitola Devatenáctá: Třetí kouzelnická válka (část první)

27. března 2018 v 16:46 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ In war, the strong make slaves of the weak, and in peace the rich makes slaves of the poor. ~
- Oscar Wilde
Zapovězený les vypadal ponuře i ve dne. Považovalo se za bláznovství do něj vstupovat. Nebyla to říše kouzelníku, ale magických tvorů, kouzelníci zde vítáni nebyli. Málokdo do tohoto království vstoupil a vyvázl ven bez jediného šrámu. Harry a jeho přátelé však byli výjimkou. Tento výjimečný chlapec, který se již pomalu stával mužem, zachránil kouzelnický svět před nadvládou temného pána a každý tvor, který si cenil svobody, mu byl vděčný.
Harry, Ginny a Tiberius právě hledali ono místo, kde Harry kámen upustil a vstupovali hlouběji a hlouběji do lesa.
,,Možná byste si měli vytáhnout hůlky, nikdy nevíte, co vás tady potká," řekl Harry a sáhl po té své. Tiberius s Ginny na sebe pohlédli a udělali to samé. Šli stále dál a dál a jakmile se Harry zastavil, byli již na místě, kam téměř nedopadaly sluneční paprsky. ,,Tady někdo to bylo. Tamtím směrem je místo, kde jsem se setkal s Voldemortem," řekl a v okamžiku, kdy vyslovil jeho jméno, se ptáci s obrovským hlukem rozletěli pryč.
,,Stále z něj mají strach," řekla Ginny a povzdychla si. Poté se rozhlédla. Na zemi byla spousta jehličí. ,,Jak ten kámen vypadal? Byl něčím výjimečný? Něčím jiný?" Zeptala se.
,,Nebyl to klasický kámen," odpověděl Harry. ,,Vypadal spíše jako pyramida nebo něco takového. Avšak byl opravdu malý," řekl a naznačil prsty jeho velikost. Ginny naprázdno polkla.
,,Tak se dejme do práce," řekl Tiberius a Harry s Ginny souhlasně přikývli, klekli si na kolena a začali prohrabávat jehličí. Uběhlo několik hodin a oni stále nic neměli.
,,Je to beznadějné," řekla Ginny zoufale a posadila se.
,,Tohle neříkej," odvětil Tiberius. ,,Nemůžeme to vzdát, najdeme ho."
Ginny zakroutila hlavou a rozplakala se. ,,Nikdy ten kámen nenajdeme, jistě už tady ani není! Nemůžeme Morganu porazit, všichni ti, kteří padli, padli zbytečně. A Ron... ach Rone," dala si obličej do dlaní. Myšlenky na jejího bratra byly v tom okamžiku velmi intenzivní, propojené s emocemi.
,,Já... mám dojem, že jsi ho už našla, Ginny," řekl Tiberius a díval se před sebe s mírně znepokojeným výrazem. Ginny s Harrym na něj nechápavě pohlédli a když si uvědomili, že se na něco upřeně dívá, pohlédli tím směrem také. Ginny v ten okamžik vyjekla.
,,Čau Ginny, Harry," uchechtla se průsvitná postava, která stála u stromu a ruce měla v kapsách. ,,Tibi," zazubil se.
,,Ehm... ahoj Rone," řekl Harry, který byl jediný, kdo ze sebe dokázal v tom šoku něco dostat. ,,Kde přesně ten kámen je?"
,,Ségra na něm sedí," řekl a popošel blíže k nim. ,,Jak se máte?" Pousmál se a posadil se do trávy, Ginny byla stále v šoku, neschopna slova.
,,Budeme se brát, Rone," pousmál se Harry. ,,Toto léto, pokud tedy vše půjde hladce, jak má."
,,No to gratuluji! Jsem rád, že vám to vyšlo, i když ze začátku, ta myšlenka že vy dva...," uchechtl se. ,,A co Hermiona? Má někoho?"
,,Ta se má taky fajn," pousmál se. ,,Vrátila se do Bradavic, aby si dodělala poslední rok, no však ji znáš. A ne, nikoho zatím nemá, alespoň co já vím. A co Sirius?"
,,Jo, dobrý, jsem teď jedním z pobertů, je to celkem sranda! Sirius s tvým tátou pořád něco vymýšlejí a tvá máma s Lupinem už jich taky mají plné zuby. Ale není to tam tak zlé," pokrčil rameny.
,,Chybíš mi," byla první věc, kterou ze sebe Ginny dostala. ,,Nám všem, hlavně mamce."
,,Taky mi moc chybíte, Ginny. Objal bych tě, kdyby to šlo," povzdychl si. ,,Proč vlastně hledáte kámen vzkříšení?" Zeptal se a Harry s Tiberiem na sebe pohlédli.
,,Ve zkratce? Bellatrix je naživu a kráčí ve stopách Voldemorta," ušklíbl se Harry. ,,Musíme ji porazit a kámen je součástí plánu."
Ron se otřepal. ,,S tou bych se znovu sekat nechtěl. Ale pokud tě pošle na onen svět, alespoň budu mít svého nejlepšího kamaráda zase zpátky," uchechtl se a Ginny mu chtěla dát pohlavek, nicméně její ruka jím pouze prošla.
,,Harryho si s dovolením ještě nějakou tu dobu ponechám," řekla a vyplázla na Rona jazyk, ten jen zakroutil hlavou.
,,Pořád stejně divoká, sestřičko," řekl a postavil se. ,,Pozdravujte, taky budu. Rád jsem vás viděl a zachraňte svět. I když chápu, že beze mě to bude téměř nemožné," zazubil se a mrkl na ty dva. ,,Sbohem. A ty taky, Tibi, třeba se brzy potkáme," řekl, otočil se a odešel. Ginny se postavila a začala se urputně hrabat v hlíně. Kámen byl zamáčknutý do země a šla z něj vidět jen nepatrná špička. Ginny jej vzala a dala si jej do kapsy.
,,Pojďme, Harry, pojďme prosím zpátky."
Přikývl. ,,Půjdeme," řekl a všichni tři se vydali k hradu.
~ ~ ~
Ve Velká síni se to hemžilo lidmi. Bývalí členové řádu, bystrozorové a spousta dalších kouzelníků, kteří přišli bojovat, právě zabezpečovali celý hrad.
,,Tolik lidí tady snad nebylo ani před rokem," řekl Harry a společně vešli do síně, kde stála Andromeda a dávala ostatním pokyny.
,,Ve vůdčí pozici ti to sluší, je to sexy," zazubil se Tiberius, přitáhl si ji k sobě a políbil ji na rty. Andromeda spokojeně zavrněla do polibku a objala ho.
,,Našli jste ten kámen?" Zeptala se hned, jakmile polibek přerušili.
,,Ano," pousmála se Ginny a podala jí ho.
,,Ach, díky, Merline," oddychla si. ,,Dobrá práce vy tři. Harry, Ginny, najezte se, napijte a pak, pokud to bude možné, se prosím přidejte k ostatním a zabezpečte hrad. Já s Tiberiem půjdeme přivést zpátky jejího milovaného."
,,Promiňte, prosím," oslovil Andromedu jakýsi muž.
,,Ano?"
,,Je tady někde Narcissa?"
,,Ano, někde tu bude, naposledy jsem ji viděla venku, před hradem," prohlížela si jej.
,,Děkuji," přikývl.
,,Henry!" Zavolala na něj Hermiona a s širokým úsměvem k němu kráčela. Objala ho. ,,Bála jsem se o tebe. Nevěděly jsme s Narcissou, zda jsi přežil. Kde je Amaranta?" Zeptala se.
,,Taky rád vidím, že jsi v pořádku. Amaranta...," otřepal se. ,,Kde je Narcissa? Potřebuji s vámi mluvit. Také jsem vám něco přinesl," řekl a vytáhl dvě hůlky. ,,Výrobce mi dal tyto dvě na základě popisu, tak snad se s nimi dohodnete. Alespoň provizorně," řekl.
,,Díky!" Řekla a vzala si od něj hůlky. Snad budou lepší než tyhle, vůbec mne neposlouchá," povzdychla si Hermiona. ,,Vezmu tě za Narcissou a povíš nám vše, co se stalo. Je venku," řekla a společně se vydali z hradu ven. Jakmile jej Narcissa spatřila, tvář se jí rozzářila.
,,Henry," objala ho. Hermiona jí podala hůlku.
,,Od Henryho, prý dle povahy," uchechtla se. Cissa se na ni ušklíbla a hůlku si vzala.
,,Děkuji. Povídej, co se stalo? Kde je Amaranta?"
Henry se nadechl, nevěděl, kde začít. ,,Amaranta a já jsme kdysi bývali milenci," začal a Hermiona s Narcissou se na sebe zazubily. ,,Ukázalo se, že mám dceru."
,,Cože?" Vypískla Hermiona a dala si dlaně před ústa. ,,Dceru?" A kolik jí je? Kde je? Jak se jmenuje?"
,,Catalina. Je jí devatenáct a známe se od vidění."
,,Ví o tobě?"
,,Teď už ano. Byl jsem za ní a vše jsem jí řekl. Nechal jsem ji v Peru, v bezpečí a řekl si, že se k vám přidám. Potřebujete teď každou hůlku," mírně se pousmál.
,,Takže teď budete konečně všichni tři rodina, že ano?" Usmívala se Hermiona.
Henry zakroutil hlavou. ,,Jen my dva. Amaranta zemřela," řekl a bylo vidět, že bojuje se slzami.
,,Cože? Jak?" Vytřeštily obě oči.
,,Někdo to tam musel odpálit. Ta jejich organizace je pryč. Archibald je po smrti, avšak Amaranta také. Chtěl jsem zůstat místo ní, ukázalo se však, že umírá pro její experimenty s časem, které prováděla. Na takové ozáření neexistuje lék. Její buňky odumíraly jedna po druhé, jen to oddalovala moderní medicínou a lektvary," řekl a spodní ret se mu nepatrně rozechvěl. Stiskl rty silně k sobě.
,,Mrzí mě to," řekla Narcissa a obě ho objaly.
,,Kdybys cokoli potřeboval, jsme tady pro tebe," dodala Hermiona a Henry přikývl.
,,Díky," mírně se pousmál a setřel slzu, které se jako jediné podařilo uniknout za bariéru vnitřní síly, kterou oplýval. ,,Ale teď vzhůru do práce. Musíme zajistit pro naše děti lepší svět," pousmál se.
,,Matko?" Ozvalo se za nimi.
,,Draco, miláčku," objala ho. ,,Nevidím tě tady ráda," povzdychla si.
,,Ahoj," řekla Hermiona a ošila sebou.
,,Proč jsi mi neřekla, co se děje?" Zamračil se a pozdrav Hermiony ignoroval.
,,Nechtěla jsem tě tím zatěžovat, máš Astorii, chystáte rodinu. Vrať se domů, prosím."
,,Zbláznila ses? Jak by to asi vypadalo?" Zakroutil hlavou. ,,Musím bojovat."
Narcissa neochotně přikývla. ,,Dej na sebe ale prosím pozor, nechci tě ztratit," řekla a dala mu polibek na tvář.
,,Ovšem, neboj," pohladil ji po vlasech a poté odkráčel pryč. Narcissa si povzdychla.
Hermiona jí stiskla ruku. ,,Neboj se, bude v pořádku, dobře to dopadne."
Cissa se pousmála a palcem pohladila její dlaň. ,,V to doufám."
~ ~ ~
Bellatrix stála ve Velké síni irské školy a promlouvala ke studentům pátých až sedmých ročníků, jejich rodičům a dalším členům čistokrevné kouzelnické společnosti.
,,Vše, co jste se tady za celý rok naučili, dnes využijete. Není nás více než několik desítek, avšak pokud se někdo rozhodne vzít nám naše právo na nadvládu nad polovičními a mudlovskými šmejdy, ten pozná náš hněv. Nikdo z nich tam venku nezná to, co jsem vás naučila já. Nikdo z nich nemá na své straně Morganu. Jsme neporazitelní a pokud se nám nevzdají, jejich krev bude prolita! Dnes zaútočíme, vezmeme si zpátky to, co nám patří a nastolíme opět staré pořádky. Budou se nám klanět, budou se nás bát, budou nám sloužit a my budeme opět na vrcholu společnosti!" Prohlásila a ve Velké síni se ozval hlasitý potlesk a skandování. ,,Nyní se běžte připravit, za hodinu se zde sejdeme znovu," řekla a dav se rozešel. Bella přešla k Morganě, Luciusovi a Rabastanovi, kteří stáli opodál.
,,Stejně si myslím, že jsou to ještě děti," prohlásil Rabastan.
,,Děti, které mají tolik slitování a citů asi jako já. Děti, které jsou vycvičeny jako smrtelná zbraň. Děti, které znají více, než tady Lucius," uchechtla se při jeho výrazu.
,,Je to pro vyšší věc," řekla Morgana.
,,Já myslel, že ty máš své plány," ušklíbl se Rabastan.
,,Zabít všechny mudlovské šmejdy a mudly? Ano... vše popořádku."
,,S takovou už nám tady nezbude nikdo, komu bychom vládli," řekl Lucius.
,,Já myslela, že jsme to probíraly, Morgano," zamračila se Bellatrix. ,,Udělat z nich otroky bude mnohem efektivnější."
,,Ještě uvidíme," řekla Morgana a odkráčela ze síně pryč.
,,S tou budou ještě problémy, Bellatrix," prohlásil Rabastan. Bella se však jen zamračila a odešla také.
,,Bude tam tvá ex manželka, Luciusi, těšíš se?" Zazubil se.
,,Těším se, až ji zabiju. Bude litovat toho, že se kdy narodila."
,,A co Draco? Nezkoušel jsi ho přetáhnout k nám?"
,,Zkoušel, nechce se mnou vůbec mluvit, prý to není dobré pro jeho pověst. Ale to ještě přijde, až budeme ta vítězná strana my," ušklíbl se.
,,Tak na úspěch," řekl Rabastan a přihnul si z placatky. Lucius nad ním jen nakrčil nos a odkráčel pryč.

Kapitola Osmnáctá: Kámen vzkříšení (část třetí)

21. března 2018 v 10:21 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Tiberius s Ginny se vydali na ministerstvo na oddělení pro bystrozory. Harry, který zde pracoval, seděl právě ve své kanceláři, kde společně s ním seděl také George.
,,Ginny?" Pohlédl na svou snoubenku s údivem a dal jí polibek na tvář. ,,Pane McLaggene," pozdravil jej přikývnutím, které mu Tiberius opětoval.
,,Už jsem mu vše řekl," odpověděl George. ,,Fred je teď s mamkou a shání ostatní, my si vzali na starost bystrozory a ministerstvo," řekl Tiberiovi.
,,Ano, už o všem vím, o Bellatrix a Morganě, její škole, ale co tady děláš ty, Ginny?" Zeptal se Harry.
,,Potřebujeme pomoct, Harry. Pamatuješ si, kde v Zapovězeném lese jsi upustil kámen vzkříšení?" Zeptala se Ginny a Harry překvapeně zamrkal.
,,Nač to chceš vědět?"
,,Protože ten kámen je naše jediná šance ke zničení Morgany. Musí našemu světu odpustit, aby mohla být kniha zničena a s ní i její duše. A k tomu potřebujeme jejího milovaného."
Harry se zamyslel. ,,Možná přibližně si to pamatuji, ale Ginny, je to už skoro rok. Pokud a zdůrazňuji pokud to místo vůbec najdeme, nemůžeš sázet na to, že tam ten kámen stále bude."
,,Jiné eso v rukávu nemáme, Harry," řekl Tiberius. ,,Pomůžeš nám nebo ne?"
Harry pohlédl na Ginny a ta se povzbudivě usmála. Harry si povzdychl a přikývl. ,,Dobrá tedy. Georgi, zvládneš to tady?" Zeptal se a George se ušklíbl.
,,Že váháš!"
,,Dobře, zajdi za Kingsleym a vše mu pověz. Až to přijde, musíme být připravení," řekl a společně s Tiberiem a Ginny se vydali do Zapovězeného lesa.
~ ~ ~
Hermiona se probudila později toho dne na ošetřovně. Lektvary, které jí madam Pomfreyová namíchala, působily a nebylo to nic příjemného. Cítila bolest a svědění, nemohla se však poškrábat, bylo to jako kdyby ji šimraly orgány uvnitř. Rozhlédla se. Chlapec, který ležel o několik lůžek dál, vypadal, že spí. Povzdychla si a vzala si sklenici s vodou, která ležela na jejím nočním stolku.
,,Nevidělas můj přívěsek?" Ozvalo se nad ní a Hermiona sebou trhla, přičemž velká část obsahu sklenice skončila na její pokrývce.
,,Protivo, co tady děláš?" Zamračila se a ubrouskem si začala otírat vodu z peřiny.
,,Hledám přívěsek, který jsem kdysi dostal výměnou za jistou službičku. Ale kdosi mi ho ukradl!"
Hermiona se na něj dívala podezíravě. ,,K čemu je tobě přívěsek? Neprojde snad tebou vše, čeho se dotkneš?"
,,To ano, avšak ten přívěsek obsahoval obrovské množství magie, i nad mé chápání. Dotkl jsem se ho, skutečně jsem ho cítil! Avšak musel jsem si dávat pozor na prolétávání mezi stěnami," nakrčil smutně spodní ret. ,,Jednou jsem na to zapomněl a prolétl jsem stěnou jakože vííííííí," názorně předvedl a vrátil se zase zpátky k Hermioně. ,,Jenže když jsem si to uvědomil a vrátil se pro něj, byl už pryč," řekl a Hermiona naprázdno polkla a instinktivně si sáhla na krk. Vzpomněla si na začátek školního roku v druhém ročníku a bylo jí jasné, o jakém přívěsku hovořil.
Protiva se na ni podezíravě podíval. ,,Co máš pod tím pyžamem?" Zamračil se.
,,Nic!" Řekla Hermiona a sáhla na stůl po hůlce, pak si však uvědomila, že svou hůlku nechala na onom místě a že už ji nejspíše nikdy neuvidí. Povzdychla si a vytáhla přívěsek zpod pyžama. Protiva si jej zkoumavě prohlížel a ušklíbl se. Sáhl na něj, avšak jeho ruka jím pouze prošla.
,,Jak jsem si myslel. Tento nevyzařuje žádnou magickou sílu. Je to padělek."
,,P-padělek?" Vytřeštila oči.
,,Jo, ty hloupá, padělek!" Zamračil se.
,,Ale... kde je originál?"
,,Nevím, sám ho hledám!" Protočil panenky.
Hermiona si byla jistá, že originál měla, pokaždé reagoval na svou paní, na Bellatrix. Pohlédla na Protivu upřeně. ,,Patřil Bellatrix Lestrangeové, že ano?" Přikývl. ,,Jakou magii obsahoval? Proč po něm ty tak prahneš?"
Protiva se záludně zachechtal. ,,Magii věčného života. Má schopnost přivést mne zpátky, ale ještě nevím jak. Myslel jsem, že když mi ho Bellatrix dobrovolně vydá, jeho loajalita přejde na mě. Ale asi jsem se spletl. Možná potřebuji kouzlo, které použila, nevím. Ale jedno je jisté! Dal té hloupé čarodějce věčný život!"
Hermiona vytřeštila oči. Čas kolem ní jako by se zastavil. Všechno jí to začalo docházet, jejich spojení, to, jak přežila vlastní smrt. Nechápala však, kdo mohl originální přívěsek vzít, když jej měla celou tu dobu u sebe, na krku.
,,Protivo?"
,,Hm?"
,,Ví Bellatrix, jakou moc přívěsek skrývá?"
Protiva se zachichotal. ,,Nemá ani tušení."
Přikývla. Takže Bellatrix jej mít u sebe nebude, pomyslela si a snažila se vzpomenout na všechny okamžiky zpětně, kdy jí ho někdo mohl vzít a také kdo všechno o něm věděl. Bellatrix, Narcissa, Andromeda, Molly a Eddie byly tehdy u toho, když ji konfrontovala Narcissa, že dostala přívěsek za to, že pracuje pro Bellatrix jako dvojitá agentka, problesklo jí hlavou. Molly to být nemohla, s tou od té doby nebyla. S Andromedou se také příliš nezdržovala, jako její asistentka skončila. Mohla to být Narcissa, s tou strávila spoustu času, byla i v bezvědomí, jednoduše jí přívěsek mohla vyměnit ona. Nebo Eddie, která se chovala poslední dobou v její přítomnosti značně podezřele, vyptávala se na její přívěsek a na Bellatrix. Hermiona věděla, že musí obě dvě přímo konfrontovat a sledovat jejich reakci. Pokud Bellatrix nevědomky očarovala svůj přívěsek kouzlem věčného života, byl právě on klíčovým předmětem k tomu, jak ji zastavit. Hermiona věděla, že jej musí najít a získat zpátky za každou cenu.
~ ~ ~
Fred se s několika dalšími členy bývalého Fénixova řádu vrátil do školy. Šel rovnou za Andromedou, která jim zodpověděla všechny otázky, které měli. Hagrid, který byl zaujatý Teddym, jej teď měl v náručí a chlapec mu tahal za jeho hustý plnovous.
,,Kde je vůbec Hermiona?" Zeptal se Fred a Andromeda pohlédla na Narcissu.
,,Je na ošetřovně, měla jistou nehodu, ale už je jí lépe. Byla jsem za ní před chvílí, avšak madam Pomfreyová mne vyhodila, že musí odpočívat."
,,Půjdu se za ní podívat, má právo vědět o tom, co se děje."
,,Vše jsem jí řekla, neměj obavy," pousmála se Narcissa. ,,Pije teď jeden lektvar za druhým, aby mohla co nejdříve vstát z postele, však ji znáš, když se něco děje, musí být u toho," uchechtla se blonďatá čarodějka a Fred přikývl.
,,Stejně se na ni půjdu podívat, omluvte mne," řekl a opustil Andromedin kabinet. Šel dlouhými kroky rovnou na ošetřovnu. Ve skutečnosti musel vidět Hermionu kvůli Eddie, potřeboval se jí zeptat na ten přívěsek. Měl zlé tušení, že to, co se jí stalo, s ním mělo něco společného.
,,Ahoj Hermiono," pousmál se Fred a rozhlédl se, zda na obzoru neuvidí madam Pomfreyovou. ,,Jak ti je?" Posadil se na okraj její postele.
,,Ahoj, jo, jde to, jen mám obavy z té situace, která nastala. Věděla jsem, že Bellatrix něco chystá, avšak netušila jsem, že to směřuje až sem. Je to stejné jako tehdy, venku se to mění," pohledy obou teď směřovaly k oknu a Hermiona sebou ošila. ,,Nechci přijít o další z vás, nezvládla bych to, ne znovu," řekla a sklopila pohled.
,,Taky mi chybí, Hermiono," vzal ji za ruku a ačkoli ani jeden nevyslovil jeho jméno, věděli, že oba mysleli na Rona.
,,Jeho smrt nesmí být zbytečná, nesmějí vyhrát a zotročit nás. Všichni ti, co zemřeli, bojovali za naši svobodu, abychom se my měli lépe...," zatnula ruce v pěst. ,,A pak si přijdou nějaké dvě čarodějnice, které už mají být dávno po smrti," řekla Hermiona tvrději, než to cítila. Stále nedokázala k Bellatrix cítit čistou nenávist.
,,Nikdo z nich nezemřel zbytečně, Hermiono, my to zvládneme, ale nesmíme mít odteď mezi sebou žádná tajemství, musíme držet spolu," řekl a pohled mu sjel na padělek přívěsku, který jí visel na krku. ,,Co o něm víš?" Zeptal se.
Hermiona jej vzala do dlaně. ,,Je to padělek. Někdo mi ho vyměnil a ukradl mi ten skutečný, který má v moci Bellatrixin život. A nedívej se na mne takto, dozvěděla jsem se to až před chvílí!"
Fred se zatvářil trochu provinile. ,,Ohledně toho, kdo ti jej vyměnil, bych možná věděl," řekl a poškrábal se rozpačitě na zátylku.
Hermiona pozvedla obočí. ,,Skutečně?"
,,Ano... ehm... Eddie potřebovala pomoct. Věděla o tom přívěsku, že ukrývá jakousi mocnou magii a že se to týká Bellatrix. Chtěla na to přijít sama a my jsme jí pomohli ti přívěsky vyměnit."
,,Frede!" Zamračila se. ,,Kde je přívěsek teď?"
,,To nevím, naposledy ho měla Eddie, ze které je teď Morgana, takže... se obávám nejhoršího," povzdychl si.
,,A hledal jsi v jejím pokoji?" Zeptala se Hermiona a Fred zakroutil hlavou. ,,Mohl by být stále tam. Jistá si tím sice nejsem, ale za zkoušku nic nedáme," řekla a postavila se. Hlava se jí zatočila, protože byla ještě zesláblá.
,,Jsi si jistá, že tohle zvládneš?" Zeptal se a Hermiona jej spražila pohledem.
,,Co jiného mi zbývá?"
,,No třeba bych-"
,,To byla řečnická otázka," povzdychla si, natáhla si na pyžamo svetr a obula boty. ,,Tak jdeme," řekla a oba se vydali ke zmijozelským kolejím. Fred donutil jakéhosi prváka, aby jim řekl heslo pod výhrůžkou, že strhne jeho koleji všechny body, a vstoupili dovnitř. Šli rovnou do pokoje, který patřil Eddie a Hermiona sebou ošila.
,,Co se děje?" Zeptal se.
,,Ale nic, jen, že tohle býval pokoj, ve kterém spávala Bellatrix," řekla a rozhlédla se. Vyslala pátrací kouzlo, které ji nasměrovalo ke skříni. Otevřela ji a povzdychla si. ,,Je tady spousta ochranných kouzel, Eddie tady něco skrývá," otočila se na něj. ,,Posaď se, bude mi chvíli trvat, než je všechna prolomím."
Fred přikývl a posadil se. Hermiona se pustila do kouzlení a trvalo jí přibližně hodinu, než celou tu bariéru kouzel prolomila. Když se na Freda opět otočila, v ruce držela pravý přívěsek.
,,Heuréééka," zazubil se Fred. ,,Když už nemáme knihu, máme alespoň přívěsek!" Hermiona si jej dala do kapsy a Fred pozvedl obočí. ,,Jsi si jistá, že to zvládneš? Až přijde čas?"
Hermiona sebou ošila. ,,Jistě, ano, zvládnu to," odpověděla s jistotou, která však byla pouze povrchní.
Fred se postavil a poplácal ji po rameni. ,,To doufám, protože máš teď v ruce její život," řekl a odešel z místnosti pryč.
~ ~ ~
Bellatrix s Morganou stály v nejvyšší věži irské školy a dívaly se do dáli.
,,Někde tím směrem jsou Bradavice," řekla Bellatrix a ušklíbla se.
,,Připravena?" Pohlédla na ni Morgana a Bellatrix přikývla.
,,Jako nikdy v životě."
,,To je dobře, protože zítra v noci zaútočíme."
------------------------------------------------------------------------------------
Povídka TBO II se pomalu ale jistě chýlí ke svému konci. Čekají nás poslední dvě kapitoly + epilog. Celý příběh samozřejmě nekončí, rozhodla jsem se napsat TBO III. V hlavě mám jistou vizi, kterou však musím ještě rozvinout. Dostala jsem otázky, zda bude třetí pokračování o nové generaci. Jelikož k nové generaci nemám blízký vztah, třetí pokračování se bude odehrávat rok po tomto příběhu. Naváže na osudy našich milovaných a pro jednou se děj bude odehrávat mimo Bradavice. Pokud jste tedy zvědaví na životy oblíbených hrdinů po tom, co opustí školu čar a kouzel, určitě neváhejte a pokračujte v příběhu se mnou =o)

Kapitola Osmnáctá: Kámen vzkříšení (část druhá)

21. března 2018 v 10:19 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Tiberius byl s dvojčaty u Andromedy v kabinetě a dávali dohromady všechno, co doposud věděli.
,,A ta Morgana je tedy ta samá, která se postavila Merlinovi?" Překvapeně zamrkala Andromeda.
,,Ano, vypadá to tak," řekl Tiberius. ,,Podle legendy byla studentkou samotného Zmijozela. Nikdy nechodila do Bradavic, avšak měla v sobě tolik potenciálu, že ji učil."
,,Takže pokud si promluvíme se Salazarem, mohl by nám říct, jak Morganu zastavit," napadlo Andromedu a Tiberius přikývl.
,,Jeho portrét je v ředitelně, můžete to zkusit tam. Ale bude mluvit jen s čistokrevným kouzelníkem ze Zmijozelu," řekl Fred a pohlédl na Andromedu, která si povzdychla.
,,Poprvé v životě jsem ráda, že jsem z čistokrevné rodiny," řekla a Tiberius přikývl.
,,Půjdeme tam s Andromedou, vy dva dejte vědět Molly, Arthurovi a zbylým členům řádu. Už není čas čekat, musíme se připravit na nejhorší," řekl a Andromeda na něj pohlédla.
,,Takže nakonec bude válka, že ano?" Zeptala se se strachem v očích. Nebála se o sebe, to už dávno ne. Bála se o Teddyho a své milované. Nechtěla, aby někdo zemřel a zvláště ne její malý chlapeček.
,,A co profesorka McGonagallová? Víte něco?" Zeptal se George.
,,Ano, přišel od Munga dopis. Je stále mimo. Podařilo se jim kletbu zpomalit, ne však úplně zastavit. Stále nevědí, co za kletbu proti ní Bellatrix vyslala."
,,Nenávidím tu ženskou," zamračil se Fred. ,,Je schopná všeho!"
,,Ano, to je," řekla Andromeda a stiskla ruce v pěst. Tiberius si jejího zneklidnění všiml a objal ji okolo ramen.
,,Běžte, my dva se vydáme za Salazarem a uvidíme, co se dá dělat."
~ ~ ~
Tiberius s Andromedou vešli zpátky do ředitelny. Několik předmětů stále leželo na zemi z toho, jak Minerva upadla a shodila je. Andromedu přepadl zvláštní smutek. Pohlédla na myslánku a opět se v ní začal hromadit vztek. Kdyby tady Bellatrix teď byla, uškrtila by ji.
Na zdi před nimi visel portrét Salazara Zmijozela. Andromeda pohlédla na Tiberia a oba popošli až k němu.
,,Dobrý den," začala Andromeda konverzaci.
,,Kdopak to na mne mluví? Zdalipak jsi čistokrevná, ženo?"
,,Ano, jsem Blacková," odpověděla trpělivě.
,,Podívejme se, další Blacková. Ach ano, vidím tu podobu, vypadáš téměř jako ona, dívka, která se před lety dožadovala poznání a pravdy."
,,Ano, to byla má sestra, Bellatrix," přikývla. ,,Našla jakousi knihu, plnou mocné magie, ale vypustila Morganu a teď hrozí světu nadvláda zlých kouzelníků, prosím, pomozte nám," vychrlila ze sebe Andromeda, Salazar se však jen ušklíbl.
,,Proč bych to dělal, když to je to, co ve skutečnosti chci?" Pozvedl obočí.
Andromeda chvíli nic neříkala, pak však promluvila. ,,Můj vnuk bude mít brzy jeden rok, je to malý, roztomilý chlapeček, který nikdy nikomu neublížil. Jediná věc, kterou se provinil byla, že se narodil poloviční. A proto má zemřít? To nevinné dítě?"
Zmijozel zakroutil hlavou. ,,Tyto nevinné děti kdysi dávno vyrostly a takové, jako jsme my, upalovali na hranicích. Je mi líto, ale já vám nepomůžu," řekl a zavřel oči. Andromedu popadl vztek a kdyby ji Tiberius neodvedl, nejspíše by se neovládla. Co však nevěděla bylo, že ji z vedlejšího obrazu pozorovala jistá žena.
,,Jak jsem si mohla myslet, že nám pomůže? Vždyť je to Zmijozel!" Řekla rozzlobeně, když scházeli po schodišti dolů.
,,Najdeme jiný způsob, slibuji," pohladil ji Tiberius po zádech.
,,Andromedo!" Uslyšela za sebou ženský hlas. Otočila se a všimla si ženy, která se na ni dívala z obrazu.
,,Salazar není zlý, tedy... nebyl takový vždy. Kdysi to býval milující muž," řekla. Ta žena na obraze byla Helga z Mrzimoru.
Tiberius se usmál. ,,Milovala jste ho, že ano?"
Helga se pousmála a přikývla. ,,Kdysi dávno jsem věřila, že on je mou jedinou pravou láskou. Než se změnil."
,,Pomůžete nám?" Zeptala se Andromeda s nadějí v hlase.
,,Ano. Našli jste knihu?" Zeptala se.
,,Našli, ale teď ji má Bellatrix," odpověděl Tiberius.
Helga se zatvářila starostlivě. ,,Musíte knihu získat zpátky, jinak ji nikdy nezastavíte. Její duše je s ní spjatá, pokud se vám podaří zničit knihu, zničíte i duši Morgany."
,,Ale jak se ke knize dostaneme, když ji má Bellatrix?" Zeptala se Andromeda zoufale.
Tiberius se zamyslel. ,,Jeden nápad bych měl, ale líbit se ti nebude," řekl.
,,Ne, to nebude," zamračila se. ,,Protože tvůj poslední nápad skončil málem tvou smrtí."
,,Ani tentokrát by to nebylo bez rizika."
Andromeda zakroutila hlavou. ,,Co tě napadlo?"
,,Vrátit se tam. Použít mnoholičný lektvar, jít zpátky jako Lestrange."
Andromeda překvapeně zamrkala. ,,No ty jsi se zbláznil? Myslíš, že ti to projde? S Morganou na její straně? Ne, zapomeň na to, tentokrát tě tam nepustím!" Odpověděla rozhodně.
,,A co chceš tedy dělat?"
,,Vymyslíme něco jiného."
,,I kdybyste knihu opět získali, nemůžete ji jen tak zničit," promluvila opět Helga.
,,A já čekal, že komplikovanější už to být nemůže," povzdychl si.
,,Co musíme udělat?" Zeptala se Andromeda.
,,Morgana musí odpustit těm, kteří ublížili jejímu milovanému. Zlo v její duši a oné knize pramení právě z nenávisti k mudlům. Když odpustí, bude moc knihy zlomena a bude možné ji zničit."
,,A jak ji donutíme k něčemu takovému? Nemůžeme přeci přivést jejího milovaného zpátky, zemřel před stovkami let," řekla zoufale.
,,Myslím, že bych věděla jak na to," ozval se hlas za nimi. Tiberius s Andromedou se otočili.
,,Ginny? Co tady děláš?" Překvapeně zamrkala Andromeda.
,,Zaslechla jsem váš rozhovor... vlastně... už vás všechny nějakou dobu sleduji, nelíbí se mi, co se tady děje. Nikdo mi nic nechce říct. Hermiona mizí každý víkend pryč z hradu a neřekne mi proč. Když se vrátí je celá rozrušená. Eddie stejně tak, mizí někam a chová se poněkud podivně, všiml si toho vůbec někdo?" Mračila se.
Andromeda a Tiberius si vyměnili pohled. ,,Ginny, Eddie... je pryč," řekla Andromeda a opět měla slzy na krajíčku. ,,Mají ji Bellatrix s Morganou, musíme něco udělat, než jí ublíží," dodala zoufale.
Ginny přikývla a povzdychla si. ,,Harry měl před rokem kámen vzkříšení."
,,Tu relikvii?" Pohlédla na ni překvapeně.
,,Ano, jsou skutečné. Bezová hůlka byla zničena, plášť... ten stále vlastní Harry a kámen je... ehm... no zkrátka někde v Zapovězeném lese."
,,Někde? Ginny, dovedeš si představit, jak obrovský Zapovězený les je?"
Přikývla. ,,Já vím. Asi byste si měli promluvit přímo s Harrym. Možná si pamatuje, kde přibližně jej nechal."
Andromeda pohlédla na Tiberia. ,,Je to naše jediná šance. Pokud bychom přivedli jejího milovaného zpátky, dostala by šanci se s ním rozloučit, možná by s ním chtěla i odejít."
Tiberius přikývl. ,,Tak já půjdu s Ginny za Harrym, ty zůstaň s Teddym tady. Rozšiř mezi profesory, co se děje, aby byli připraveni, kdyby se cokoli stalo."
,,Dobře, buď opatrný," naklonila se k němu a vtiskla mu polibek na rty. Ginny s Helgou se na sebe pousmály. ,,Děkujeme vám," řekla Andromeda směrem k Helze a všichni tři společně odkráčeli po schodech dolů.
~ ~ ~
Narcissa s Hermionou se přemístily nedaleko Bradavic. Hermiona přicházela čím dál tím víc k sobě, dokázala vnímat své okolí a také tu ukrutnou bolest, kterou cítila. Nejspíše neměla nic zlomeného, ale předpokládala, že vnitřně krvácela, všechno ji tak moc bolelo. Narcissa ji podpírala a společně se jim podařilo dostat se až k branám hradu. Jakmile se dostaly dovnitř, šly rovnou do kabinetu její sestry. Narcissa věděla, že bude muset s pravdou ven o tom, co se stalo.
Andromeda, která stála právě u svého kabinetu, odemykala dveře a v náručí držela malého Teddyho, uviděla periferně dvě postavy, jak se k ní blížily.
,,Narcisso?" Překvapeně zamrkala a chvíli jí trvalo, než poznala druhou osobu, celou pokrytou krví.
,,Pomoz mi s ní, musíme ji vzít dovnitř, musíš něco udělat!"
,,Co se stalo?" Hleděla na ně vyděšeně. Teddy si obě ženy zvědavě prohlížel.
,,Vše ti řeknu pak, teď musíš něco udělat jinak zemře!"
,,Musí na ošetřovnu, Narcisso."
,,Já myslela, že jsi lékouzelnice!" Zakřičela na ni. Teddy se vylekal a rozplakal se. Andromeda jej začala utěšovat.
,,Ano, s Poppy jí pomůžeme, budeme na to dvě, tohle sama nezvládnu, jistě má vnitřní krvácení. Pojď za mnou," řekla a rozešla se směrem k ošetřovně.
Jakmile tam došly, Poppy vytřeštila oči. ,,A já myslela, že mi neseš zpátky Teddyho, ale tohle? Co se stalo?"
,,Kletba cruciatus," řekla Narcissa a položila Hermionu na postel, ta začala padat do bezvědomí. ,,Notak, Hermiono, zůstaň se mnou, notak!"
,,Cissy, běž stranou," řekla její sestra a vytáhla hůlku. Ona i Poppy začaly nad bezvládným tělem Hermiony provádět různá kouzla. Něco, co Narcissa nikdy neviděla. Zatočila se jí hlava, bylo jí nevolno. Posadila se na volnou postel vedle a dala si obličej do dlaní. Nemohla ztratit i ji, ne, když cítila, že dokázala znovu někoho milovat. Cítila se tak bezmocná, nedokázala nic udělat, život její milované byl v rukou Andromedy a madam Pomfreyové. Nevěděla, jak dlouho tam tak seděla, mohly to být hodiny, když na svém rameni ucítila něčí ruku. Zvedla hlavu a nad ní stála Andromeda.
,,Bude v pořádku," usmála se. ,,Musí jen odpočívat, pít lektvary, které jí Poppy umíchá a brzy bude na nohách."
Narcissa pohlédla na Hermionu, která se nehýbala a její oči byly zavřené. Kdyby ji její sestra právě neujistila o tom, že bude v pořádku, řekla by, že z jejího mladého těla vyprchal všechen život. ,,Děkuji," pípla Narcissa a objala ji.
,,To nic, teď pojď ke mně do kabinetu, musím Teddyho nakrmit a uložit ke spánku a myslím, že my dvě si máme vzájemně co říct."
Narcissa přikývla. Společně se rozešly do jejího kabinetu a zavřely za sebou dveře. Andromeda dala Narcisse malého do náruče a šla vařit sunar. Teddy si prohlížel její obličej a do malé dlaničky sevřel pramen blonďatých vlasů a začal si je cpát do pusinky.
,,To se nepapá, Teddy, to jsou vlásky," zachechtala se Andromeda, která se právě vrátila s lahvičkou sunaru a posadila se vedle ní. ,,Teď už si ho vezmu," řekla, vzala si ho do náruče a začala ho krmit. Teddy se k lahvičce spokojeně přisál.
,,Je tak roztomilý," pousmála se Narcissa.
,,To ano, jen mám obavy o jeho budoucnost, o budoucnost nás všech."
,,Jak to myslíš?" Dívala se na ni nechápavě.
Andromeda si skousla ret, povzdychla si a začala vyprávět. Řekla jí vše, co se odehrálo od té doby, co potkaly jejich starší sestru u Molly. O knize, o Tiberiovi, o Eddie a o tom, jak Bellatrix spolupracuje s Morganou a také, jak je možné ji zničit. Zmínila také Minervu, která stále ležela u Munga a její tělo prožírala kletba. ,,A proto se bojím o Teddyho. Víš, že Bellatrix se nezastaví před ničím a když má teď na své straně Morganu," pohlédla na svého vnoučka a slzy smutku a bolesti se jí začaly kutálet po tvářích. Pak však opět pohlédla na svou sestru a setřela si slzy. ,,A co se stalo Hermioně?"
Narcissa, stejně jako předtím její sestra, začala vyprávět příběh o organizaci, která pomáhala kouzelnickým tvorům. Začala u Anastázie a jejích rodičů, až se dostala k oné události, která se odehrála před několika hodinami.
,,Co je to za svět, ve kterém žijeme, Cissy? Ve kterém se pro moc zabíjejí nevinní?" Zakroutila hlavou Andromeda. ,,Proč, řekni mi proč? Proč muselo zemřít tolik z těch, které jsme milovaly, ale nebyli podle některých hodni života? Proč musel zemřít Ted? Proč Nymuška? Proč má být v ohrožení život malého Teddyho? PROČ???" Rozplakala se ještě více a Teddy se díval na svou babičku nechápavě. Odstrčil lahvičku a natahoval své malé ručky k jejímu obličeji. Andromeda si ho k sobě přitiskla a zavřela oči. Narcissa ji hladila po zádech, neřekla však vůbec nic. Nakonec svou sestru objala a položila jí hlavu na rameno. Jestli někdo v životě ztratil víc, než ona sama, byla to právě její sestra. Obdivovala její sílu, to, jak i po tom všem, co se jí stalo, dokázala jít dál. Pro Teddyho. Nemohla dovolit, aby se jí ještě něco špatného stalo, právě teď, v tomto okamžiku, dala Narcissa slib sobě samé, že je ochrání, i kdyby ji samotnou to mělo stát život.

Kapitola Osmnáctá: Kámen vzkříšení (část první)

21. března 2018 v 10:17 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ We are all in the gutter, but some of us are looking at the stars. ~
- Oscar Wilde
,,Javiere, už je to víc jak hodina a Amaranta o sobě nedala vědět," řekla žena kolo třicítky svým hispánským přízvukem.
,,Já vím, půjdeme," řekl, postavil se ze sedačky a tipnul doutník.
,,Nieves, chci jít s vámi," oslovila onu ženu dívka. Mohla mít okolo dvaceti let a měla dlouhé rovné světle hnědé vlasy a tmavé oči.
,,Ne, Catalino, je to nebezpečné a ty jsi ještě moc mladá na to, abys umřela," řekla Nieves a Javier se ušklíbl.
,,Jenže tady za chvíli umřu nudou," povzdychla si, posadila se na gauč, na kterém ještě před chvíli ležel Javier, a zapálila si cigaretu. Nieves nad ní jen zakroutila hlavou.
,,Diego ti bude dělat společnost," uchechtla se, když do místnosti přišel zavalitý muž s kulatými brýlemi na očích, o kterém by si každý na první pohled myslel, že je vědec. Catalina protočila panenky a odfrkla si.
,,Zase mi ujde to nejlepší a nejzábavnější," zamračila se a popotáhla z cigarety.
,,Neměla bys kouřit, Cato," zaprotestovala Nieves, ale Javier ji vzal kolem ramen.
,,Hoď se do klidu, ať si dá, když má chuť," řekl a mrkl na Catalinu, ta se jen uchechtla.
,,Tak co, půjdeme?" Zeptal se mladík, který nakoukl do místnosti. ,,Celá skupina už je připravená, čeká se jen na vás."
,,No jo, no jo, už jdeme," řekl Javier a vzal si bundu. ,,Užij si to tady, Cato... s Diegem," uchechtl se a odešel. Nieves se na ni ještě pousmála a pak zmizela taky. Catalina se sesunula na sedačku a lehla si. Popotáhla z cigarety a pozorovala okenní parapet, ze kterého se na ni upřeně díval barevný opeřenec.
~ ~ ~
Celá skupina s Javierem a Nieves v čele se přemístili na adresu, kterou jim Amaranta zanechala. Když se však opět zhmotnili, objevili se v černo černé tmě.
,,Tohle se mi nelíbí," řekla Nieves a sáhla po hůlce. ,,Lumos," řekla, avšak nic se nestalo. Javier to zkusil taky.
,,Zdá se, že je tady něco, co blokuje magii," řekl a vytáhl zapalovač, kterým škrtl, takže měli k dispozici alespoň nepatrný zdroj světla. Rozhlédl se. Nešlo vidět dál než na půl metru, proto udělal několik opatrných kroků dopředu. Nieves s ostatními jej následovali. Šli stále dál a dál, ale tma neustávala. Zdálo se, že ono místo nemělo konce. Najednou se zezadu ozval řev. Všichni se otočili, ale pro nedostatek světla nic neviděli.
,,Carlosi?" Zeptala se Nieves, ale nikdo se neozval. Pohlédla na Javiera, když vtom zakřičel další z jejich skupiny.
,,Utíkejteeeeee!" Zavelel Javier a dal se do běhu. Nieves běžela za ním, ale zdálo se, že to něco dostávalo teď jedno po druhém.
,,Zhasni to světlo, zhasni!!!" Křičela Nieves a Javier zahodil zapalovač. Utíkali dál a dál, Nieves však o něco zakopla a spadla na tvrdou podlahu. Snažila se zvednout, ale její kotník byl zvrtnutý. Nad sebou uslyšela něčí dech a zvedla hlavu v naději, že někoho uvidí. Neviděla však nic.
Javier se zastavil, protože za sebou neslyšel ničí kroky. ,,Nieves?" Zašeptal. Jako odpověď se mu však dostal pouze ženský křik, který nedlouho poté utichl. Znovu se rozběhl. Tušil, že z celé skupiny zůstal nejspíše už jen on sám. Amarantě, která právě seděla vedle Henryho a Narcissy, spoutaná na židli, bylo jasné, že své přátele a spolupracovníky poslala na jistou smrt.
Z vedlejší místnosti se ozýval křik drásající uši mučené dívky, která znovu zakusila trpkou chuť zakázané kletby cruciatus. Narcissa, které se vybavily události na Malfoy Manor a počínání její sestry, která se skláněla nad bezvládným tělem hnědovlasé dívky, se rozplakala. Byla tam, podruhé byla svědkem jejího mučení a opět nic neudělala. Nemohla. Bezmoc, kterou cítila, byla ochromující. Pláč a křik Hermiony jí pronikal až do morku kostí a Narcissa se celá třásla. Přála si být na jejím místě, dlužila jí to. Cítila obrovské výčitky, že ji ohrozila, další nevinnou dívku, která kvůli ní trpěla. Ptala se sama sebe, zda je prokletá a proto všichni, které miluje, musejí nést následky. Najednou křik utichl. Narcissa pohlédla uslzenýma očima na dveře, za kterými byla mučena Hermiona a doufala, přála si, aby se otevřely a ona z nich vyšla živá a zdravá.
Dveře se za okamžik opravdu otevřely, Hermiona se však nemohla udržet na nohou, byla celá od krve a vypadala, že ani nevnímá. Muž, který ji nesl, ji svázal k židli vedle Narcissy a Hermiona na ni pohlédla s nepřítomným výrazem ve tváři.
,,Vy zvířata!!!" Zakřičela Narcissa.
,,Klídek, paninko, brzy budete na řadě," řekl onen muž a olízl se. Narcissa sebou ošila a doufala, že Hermioně nic takového neudělal.
,,Nic jsem jim neřekla," ozval se slabý hlas mučené dívky.
,,Já vím, že ne, Hermiono. Jsi statečná, vždycky jsi byla," řekla Narcissa a tolik ji toužila obejmout, její ruce však byly svázané. Dva muži, kteří je hlídali, seděli vedle na židlích a hráli karty.
Amaranta pohlédla na Henryho jako kdyby se na něčem domlouvali. Henry pouze přikývl a Amaranta si odkašlala. Oba muži pohlédli jejím směrem.
,,Musím na záchod," řekla a ti dva na sebe pohlédli.
,,Nemůžeme ji pustit," řekl jeden.
,,Dělej si co chceš, ale já to pak vytírat nebudu," zamračil se druhý.
,,No jo, no jo," řekl opět ten první, povzdychl si a pohlédl na Amarantu. ,,Jestli si něco zkusíte, paninko," řekl a naklonil se k ní, mávl hůlkou aby jí uvolnil provazy.
,,Jsem křehká žena bez hůlky a vy dva muži, co asi podle vás svedu?" Zeptala se a zatvářila se co možná nejvíc nevinně.
,,Přesně tak, takže jestli se o něco pokusíte, nezájem, že jste žen-," ani to nedořekl a už ležel na podlaze a jeho hůlku držela Amaranta v ruce. Druhý muž překvapeně zamrkal a chystal se jí dát pěstí. Amaranta mu však ruku chytila a překroutila tak, až mu křupla a už ležel na zemi vedle druhého muže.
,,Tohle bylo sexy!" Zazubil se Henry a Amaranta s úsměvem protočila panenky.
,,No jo, bojová umění se někdy vyplatí!" Řekla a dala si pramen vlasů za ucho.
,,Hele vy dva, nechci vám rušit vaši chvilku, ale my jsme tady taky," řekla Narcissa a poukázala na sebe a Hermionu. Amaranta přikývla a jakmile rozvázala Henryho, pomohla i těm dvěma.
,,Narcisso, chci, abys vzala Hermionu do bezpečí. Já a Henry musíme něco udělat, nemůžeme toto místo nechat nedotčené," řekla a Henry přikývl.
,,Vezmu ji do Bradavic za svou sestrou. Je to lékouzelnice, pomůže jí," řekla Narcissa.
,,Tímto směrem je východ," řekl a podal Narcisse hůlku druhého muže. Ta si ji vzala, pomohla Hermioně na nohy a vydala se směrem, který jí ukázal Henry, hůlku pevně svírajíc v ruce kdyby snad někoho potkaly.
,,Nějaké nápady?" Zeptala se Amaranta.
,,Jeden by byl, ale...," skousl si ret.
,,Poslouchám?"
,,Je tady místnost s lektvary, obrovská, ve které je spousta hořlavin a vybuchujícího materiálu," řekl opatrně.
,,Tak na co čekáme, veď," řekla a Henry přikývl. Tiše a nenápadně došli až k oné místnosti, která byla strážena kouzelníkem.
,,Takže jaký je plá-," ani to nedořekl a Amaranta využila momentu překvapení. Na muže vyslala omračující kletbu a než se stačil Henry vzpamatovat, už byla uvnitř. ,,Jsi šílená, víš to?" Zakroutil hlavou.
,,Jsem žena činu, Henry, to už bys po takové době vědět mohl," řekla a rozhlédla se. ,,Dobře, takže víš, co máš dělat," pohlédla mu do očí. ,,Vrátíš se a postaráš se o všechny naše svěřence, dáš opět všechno zase do pořádku," řekla a Henry se na ni zamračil.
,,O čem to mluvíš?"
,,Ale notak, oba víme, že jeden z nás tady musí zůstat, aby vyslal kouzlo."
,,Ano, to budu já," řekl Henry a sáhl po hůlce, Amaranta to však čekala a uhnula.
,,Ne, Henry. Já...," skousla si ret. ,,Já už tady stejně dlouho nebudu. Experimenty s cestováním v čase si vybraly svou daň," když však nic neříkal a pouze se na ni díval s nechápavým výrazem ve tváři, pokračovala. ,,Myslela jsem, že poté, co byly všechny obraceče času zničeny, dokážu vymyslet něco, co je nahradí. Víš, jak jsem studiem času byla vždy posedlá, že ano?" Povzdychla si. ,,Už na škole, kdy jsem o tom psala svou závěrečnou práci. Nicméně nepovedlo se. Mé tělo takový nápor nevydrželo. Umírám, Henry."
,,Ne... přeci musí být něco, co ti pomůže!" Natáhl k ní ruku, ona však o krok ustoupila.
,,Celý svůj život jsem zasvětila času a magickým tvorům. Tohle je mé poslání, musím to udělat, musím zničit toto místo, aby byli opět v bezpečí."
,,Ale já tě tady nenechám, neopustím tě!" Zamračil se a v jeho tváři se mísil vztek, zoufalství a beznaděj.
,,Má mise končí tady," mírně se pousmála a zadívala se mu do očí. ,,Je tady ještě jedna věc, kterou ti musím říct," nečekala na reakci a pokračovala. ,,Pamatuješ na tu dobrodružnou misi za honbou na Mantahungala, která se odehrála před dvaceti lety?" Zeptala se.
,,Ano, na to si pamatuji moc dobře," pousmál se. ,,Byly to nejkrásnější chvíle mého života. Tehdy jsme strávili měsíc v džungli a cítili se tak svobodní. A milovali se," poslední tři slova vyslovil téměř neslyšitelně.
,,Ano," přikývla. ,,Když jsme se vrátili, zjistila jsem, že naše láska přinesla plody."
,,Cože? Co tím chceš říct?" Zmateně se na ni díval.
,,To, že ty a já máme dceru. Odpusť mi, prosím, že jsem ti to nikdy neřekla. Tys neustále cestoval, miloval svou práci a pak jsi se usadil v Londýně. Byls tak šťastný. Nemohla jsem ti to vzít. Ale s odstupem času mi došlo, že jsem neměla právo ti o tom neříct, ale už bylo pozdě."
Henry se na ni nechápavě díval, nemohl jejím slovům uvěřit. ,,K-kde je?"
,,Znáš ji, od vidění. Je součástí mého týmu. Jmenuje se Catalina."
,,Cata je moje dcera?" Vytřeštil oči.
,,Ano," pousmála se. ,,Je divoká a nespoutaná po tobě. Postarej se o ni, prosím. Jsi teď to jediné, co jí zbylo."
,,Ještě má tebe!"
,,Henry, prosím... nedělej to ještě těžší, než to je," řekla a povzdychla si. Vtom uslyšeli v dálce hlasy. Jejich věznitelé už postřehli, že byli pryč. ,,Běž, Henry, běž!" Řekla a odstrkovala jej k východu, jejich oči se však ještě na okamžik setkaly. Henry se k ní naklonil a políbil ji na rty.
,,Miluji tě, Amaranto, vždy jsem tě miloval a vždy budu," řekl a ona se usmála.
,,Já tebe," pohladila ho po tváři. ,,A teď už běž."
Henry přikývl a ještě naposledy se na ni ohlédl předtím, než zmizel v jedné z postranních chodeb. Amaranta se přikrčila a vyčkávala. Chtěla dát Henrymu tolik času, aby stihl utéct do bezpečí a přemístit se pryč. Po několika minutách se postavila a viděla Archibalda, jak přimhouřil oči a rozběhl se společně s dalšími jejím směrem. Amaranta se však nadechla a namířila na zásobu výbušných lektvarů. Její poslední myšlenky byly s Henrym a Catalinou.
Henry právě doběhl ven, když uslyšel výbuch. Otočil se a viděl, jak celou budovu pohltily plameny. Do očí se mu nahrnuly slzy, ale nezbylo mu nic jiného, než se přemístit pryč. Najít Catalinu a vynahradit jí všechny ty roky života, které strávil bez ní a své jediné lásky, Amaranty.
~ ~ ~
,,Ahoj Coline," pousmála se Olivia. Colin právě seděl v knihovně a dodělával svou esej do přeměňování.
,,Ahoj," pousmál se zpátky. ,,Co potřebuješ?"
Olivia se k němu naklonila a Colinovy oči zachytily přívěsek, který jí koupil na výstavě. ,,Co děláš? Napadlo mě, že bychom si mohli dát čaj a trochu si popovídat," usmívala se.
,,A proč?" Pozvedl nechápavě obočí. ,,Hele, jestli něco chceš, tak to řekni rovnou," ošil sebou, protože toto chování ho nebavilo.
Olivia se zamračila. ,,Proč bych měla něco chtít? Chci s tebou zkrátka jen strávit nějaký čas. Napadlo mě, že bychom se mohli tedy lépe poznat. Vím, že jsi to chtěl a tehdy nebyl správný čas, ale řekla bych, že teď ano," pousmála se.
Colin si povzdychl. ,,Správný čas pro tebe, ne však pro mě. Je mi líto, Olivie."
Krátkovlasá dívka překvapeně zamrkala. ,,Takže nemáš teď čas?"
,,Na tohle ne, ani teď, ani jindy."
,,Ach tak," řekla a odkašlala si. ,,Tak já zase půjdu," rozpačitě se pousmála. ,,Tak ahoj," řekla a odešla z knihovny pryč. Bylo jí mizerně. Colin se jí začal líbit a čím víc ji ignoroval, tím horší to pro ni bylo. Myslela si, že to bude jednoduché, už jednou po ní toužil, proč by nemohl znovu. Ale spletla se.
Colin si povzdychl a znovu sklopil zrak k pergamenu. Pořád k ní něco cítil, ale po tom, jak mu ublížila s Viktorem, už jí nedokázal věřit. Uklidňoval se, že udělal dobře, že to tak bude lepší. Mohl teď mít spoustu krásných dívek, avšak bylo to to, co doopravdy chtěl? Nechat ji jít a začít si s jinou? Zakroutil hlavou, aby vyhnal tyto myšlenky z hlavy a začetl se do učebnice.

Kapitola Sedmnáctá: S láskou, Ted (část třetí)

13. března 2018 v 10:52 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Morgana seděla u zmijozelského stolu a večeřela. Pohrdavým pohledem se rozhlížela po ostatních a ani nepostřehla, že ji někdo pozoruje.
,,Ty, Frede, nepřipadá ti, že se Eddie chová poslední dobou vážně divně?" Zeptal se George.
,,Docela ano," ušklíbl se. ,,Třeba to, jak na tréninku famfrpálu odhodila mávnutím ruky toho mrzimorského kluka, protože udělal poznámku o zmijozelských. A nepamatuji si, že by kdy Eddie zvládala bezhůlkovou magii."
,,Nebo to, jak mluvila s malým Teddym, když si myslela, že ji nikdo neslyší."
,,Nebo její náhlé vědomosti o černé magii a lásce k Salazaru Zmijozelovi."
,,A co takhle oslovení mudlovský šmejde na Johna z Nebelvíru?"
,,A ty její dlouhé vlasy vypadají vážně vtipně," ušklíbl se Fred.
,,Vážně není něco v pořádku, dívej se na ten její pohrdavý pohled," řekl. ,,Musíme si s ní promluvit, Frede."
Morgana dojedla své jídlo a zvedla se od stolu. Chtěla jít rovnou do svého pokoje, když vtom se za ní objevili ti dva, každý ji chytil z jedné strany a tlačili ji ven z hradu.
,,Půjdeme se projít, Edánko," zazubil se na ni Fred.
,,Cože? Kam?" Zamračila se. ,,Chci jít spát, jsem unavená, takže mě laskavě pusťte!"
,,Co se to s tebou poslední dobou děje?" Zeptal se.
,,Se mnou? Co by se se mnou jako mělo dít? Nic se neděje!" Ušklíbla se. Eddie se uvnitř snažila křičet. Snažila se ovládnout nějakou část svého těla, ale nešlo to. Byla zoufalá. Morgana nejen, že ovládla její tělo, donášela také Bellatrix informace a ubližovala jejím blízkým. Chybělo tak málo a ublížila by malému Teddymu a ona by se mohla jen a pouze dívat. Pak se však zarazila. Teddy, pomyslela si a vzpomněla si na slzy, které uronila, když se Morgana snažila Teddymu ublížit. Vzpomněla si na ten okamžik, také na to, jak ublížila Tiberiovi, jak ublíží její tetě, pokud nic neudělá a rozplakala se.
,,Jestli se nic neděje, tak proč brečíš?" Pozvedl Fred obočí.
,,C-cože? Brečím?" Zmateně se na něj dívala a sáhla si na tvář, která byla skutečně smáčená slzami. Zpanikařila. ,,Okamžitě mě pusťte nebo uvidíte!"
Dvojčata si vyměnila významné pohled. ,,Nekřič, jen bychom se tě rádi zeptali na pár věci," pokračoval George, protože ho něco napadlo.
,,Na jakých pár věcí?" Mračila se.
,,Co třeba na tvou oblíbenou barvu!"
,,Tyrkysová," zapátrala Morgana Eddie v paměti.
,,Hmm a co třeba kytku?"
,,Slunečnice, co jsou to za pitomé otázky?"
,,Co jsem ti vyrobil k tvým jedenáctým narozeninám?" Zeptal se Fred najednou a Morgana se zamyslela. Pátrala ve vzpomínkách Eddie, ale bylo tam černé místo, nenašla nic. Po chvíli se však objevil obraz školní uniformy do Krásnohůlek.
,,Školní uniformu a byla odporná," nakrčila nos a Fred se vítězně usmál.
,,Ne. Na tvé jedenácté narozeniny jsme ti nedali vůbec nic a víš proč?" Zeptal se, na odpověď však nečekal. ,,Mělas nehodu a bylas v bezvědomí dva týdny," řekl, oba vytáhli své hůlky a zakřičeli: ,,Pouta na tebe!"
Morganu kouzlo povalilo na zem a začala se zmítat.
,,Kdo jsi a kde je Eddie?"
,,Použilas mnoholičný lektvar?"
,,Pracuješ pro Bellatrix?"
,,Jestli jsi ublížila Eddie, tak uvidíš!"
Morgana se ušklíbla. ,,Chytří chlapci, opravdu. Všímaví. Té holce jsem zatím neudělala nic. Ale chudinka se uvnitř zmítá. Asi ji to bolí, že ubližuju jejím milovaným! Ale to ještě neviděla zdaleka všechno," uchechtla se.
,,Kdo sakra jsi?"
,,Jmenuji se Morgana, chlapečku, a ty i tvůj drzý bratr se mi už brzy pokloníte!"
,,No, nevím kdo tady má koho spoutaného," ušklíbl se George a Morgana se rozesmála.
,,Hlupáčku...," řekla jen a pouta na ní najednou zmizela. Dvojčata pevně stiskla v ruce své hůlky a namířili na ni. ,,Řekněte sbohem své Eddie. Až najdu lepší tělo, zabiju ji. Ale nemějte strach, nebude trpět, sloužila mi dobře. Nebo... možná trošičku," rozesmála se a přemístila se pryč.
Fred a George se na sebe podívali, na nic nečekali a rozběhli se za Andromedou. ,,Andy, musíme s tebou mluvit! A taky s McGonagallovou, je to naléhavé!" Vychrlili na ni, když otevřela dveře svého kabinetu. Za ní stál Tiberius. Fred s Georgem se na sebe spiklenecky ušklíbli.
,,Co se děje? O čem se mnou chcete mluvit?" Zeptala se a ustoupila, aby mohli vejít dovnitř.
,,Nepočkáme na ředitelku?" Zeptal se Fred a Andromeda pohlédla na Tiberia.
,,Ta se bohužel nebude moci dostavit," řekl Tiberius.
,,Co? Proč ne?" Zeptal se George.
,,Protože je u Munga... nevypadá to s ní dobře."
,,Cože? Co se stalo???"
,,Zasáhla ji kletba, která se pomalu dostává do jejího krevního oběhu a zasahuje celé její tělo."
,,Bellatrix," dodala Andromeda a kluci si vyměnili významné pohledy.
,,Posaď se, Andromedo," řekl Fred a Andy se zamračila. Vždy, když uslyšela tuto větu, někdo zemřel.
,,Řekněte mi, že nikdo nezemřel," zeptala se opatrně.
,,Ne, to ne, ale... Bellatrix... nejspíše má Eddie," řekl Fred a Andromeda zalapala po dechu.
,,Alespoň si to myslíme. Posedla ji nějaká Morgana a řekl bych, že pracuje pro Bellatrix."
,,Morgana...," zašeptal Tiberius. ,,V tom okamžiku se mu vybavila matná vzpomínka. ,,Eddie... Morgana... byla tam, Andromedo! Byla v Irsku! Eddie byla v Irsku s Bellatrix!"
Andromeda se vyděšeně podívala na Tiberia a pak zpátky na kluky. ,,Co se stalo? Jak to víte?"
,,Byla celou dobu v jejím těle. Chovala se divně a pak plakala, myslím, že to byla Eddie uvnitř ní. Chtěli jsme ji spoutat, ale ona byla silnější než my a zmizela. Omlouváme se, nemohli jsme nic udělat, Andy," řekl Fred a Andromeda se posadila. Dala si obličej do dlaní.
,,Co budeme dělat? Minerva je pryč, Bellatrix má Eddie, moji malou Eddie... a teď má i tu knihu. Co když Bellatrix něco chystá proti nám? Co když bude další válka?" Zeptala se a pohlédla na malého Teddyho, který spokojeně spinkal v postýlce. Postavila se a přešla k němu. ,,Nikdy nedovolím, aby ti někdo ublížil. Nikdy!" Řekla a slzy jí začaly stékat po tváři.
,,To nějak vymyslíme, Dromedo, slibuji," řekl Tiberius a objal ji zezadu. Andromeda se při tom oslovení ošila, vzpomněla si na Teda a jeho dopis. Nemohla ztratit další milované, neměla už sílu na to bojovat proti někomu, kdo jí bral to, co si neustále budovala od základů. Už nemohla znovu. Otočila se na Tiberia, objala ho, položila hlavu na jeho hrudník a rozplakala se.
~ ~ ~
Morgana se přemístila zpátky do Irska a šla rovnou za Bellatrix. Bez zaklepání vstoupila do její pracovny a Bella zvedla hlavu od papírů na jejím stole.
,,Vědí, kdo jsem, prokoukli mě," ušklíbla se. ,,Už není čas, musíme zaútočit a to hodně brzy."

Kapitola Sedmnáctá: S láskou, Ted (část druhá)

13. března 2018 v 10:51 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Narcissa s Hermionou strávily odpoledne u Amaranty doma. Na velkou tabuli si nakreslily stopy, přesně jako to dělali bystrozorové, a hledaly různá vodítka, která by je mohla zavést k pachatelům.
,,A co nám říká tohl-," začala Amaranta, ale náhle se zarazila, uslyšela slabý hlas, jako kdyby ji někdo volal.
,,Co se děje?" Zeptala se Narcissa.
,,Slyšíte to taky?" Zvedla dlaň, aby se utišily a zaposlouchaly.
,,Já nic neslyším," řekla Hermiona.
,,Já taky ne," pohlédla na ni Narcissa starostlivě.
Amaranta se posadila a pohlédla na ty dvě. ,,Henry žije," řekla najednou a Narcissa překvapeně zamrkala.
,,Jak to víš? Vždyť kdyby žil, nedal by snad o sobě za tu dobu vědět?"
,,Ne, pokud by nemohl," řekla opatrně. ,,Slyším ho, vím, že je to on, neděje se to poprvé."
,,Amaranto," začala Narcissa opatrně, posadila se vedle ní a vzala její ruku do své. ,,I mně chybí. Já s ním sice neměla takový vztah jako ty, ale jako dívka jsem k němu měla blízko."
,,Ne, ty mě nechápeš, Narcisso. Je to psychické spojení, které mezi sebou máme. Nevím sice jak to funguje, ale několikrát, když jsem na něj hodně myslela nebo on na mě, oba jsme to cítili. Nikdy to však nebylo tak silné, že bychom slyšeli celé věty, které ten druhý říká."
Narcissa se chystala něco říct, Hermiona ji však přerušila. ,,Četla jsem o tom," pousmála se. ,,Máte stejného patrona, že ano?" Amaranta zrůžověla a přikývla. Hermiona se zazubila. ,,Je to možné, pokud dva kouzelníci mají stejného patrona. Pouto mezi nimi je silnější, než mezi kýmkoli jiným. Je to stará magie," řekla a její myšlenky se zatoulaly k Bellatrix. Vždy jsi myslela, že fakt, že ji Bellatrix slyšela a vždy přišla, když ji volala, byl způsoben právě tím, že měly stejného patrona. Hermiona však toho jejího nikdy předtím neviděla, ani si nebyla jistá, zda byla po Azkabanu schopná nějakého vyčarovat. Naivně si však myslela, že toto spojení mezi sebou mají, že jedna k druhé cítí něco víc a že Hermiona bude schopná jí dát tak silný emoční zážitek, díky kterému bude schopná patrona vyčarovat. A právě to ji neustále udržovalo v naději, že jsou si souzené a že Bellatrix prozře. Co však netušila bylo, že jejich spojení vyvolával právě onen přívěsek, který byl v tomto okamžiku ukryt v Eddieině pokoji.
Narcissa se pousmála, protože pochopila. ,,Co říká?"
Amaranta pohlédla Narcisse do očí. ,,Dal nám adresu místa, kde sídlí řád Zasvěcených."
,,Je tam?" Zeptala se Hermiona.
,,Ano, je, musíme mu pomoct," řekla Amaranta a postavila se.
,,Neměly bychom se tam vydávat jen my tři, je to nebezpečné," řekla Hermiona a Narcissa souhlasně přikývla.
,,Máte pravdu. Počkejte tady, připravte se mezitím na odchod, hned budu zpátky," řekla a přemístila se pryč.
,,Co si o tom myslíš?" Zeptala se Hermiona a Narcissa pokrčila rameny.
,,Já si myslím, že to tak jednoduché nebude. Je to... já nevím... až moc na ruku?" Skousla si Narcissa ret a Hermiona přikývla.
,,Myslím si to samé. Buď prosím opatrná. To rameno není ještě úplně zahojené," řekla a Narcissa se pousmála. Líbil se jí fakt, že o ni měla Hermiona starost.
,,Ty taky, žádné zbytečné hrdinské činy, vím, jaký je Nebelvír, měla jsem tam bratrance," uchechtla se.
,,No jo, Sirius," pousmála se Hermiona při vzpomínce na něj. Amaranta se mezitím přemístila zpátky.
,,Dala jsem jim adresu. Kdybychom se nevrátily do hodiny, přijdou nám na pomoc," řekla Amaranta a zhluboka se nadechla. ,,Můžeme?" Zeptala se a Hermiona s Narcissou přikývly. Amaranta je přemístila na adresu, kterou jim dal Henry. Když se však opět zhmotnily, ocitly se v úplné tmě. Hermiona chytila Narcissu instinktivně za ruku a ta jí ji stiskla. Netrvalo dlouho a za nimi cosi cvaklo. Trhnutím se všechny tři otočily a uviděly hrubý paprsek světla, jak osvětloval jakýsi předmět levitující ve vzduchu. Opatrně k němu došly.
,,Co to asi je?" Zeptala se Narcissa a Amaranta s Hermionou na sebe pohlédly.
,,Přenášedlo," řekly obě současně.
,,Tak to ani náhodou!" Zamračila se Narcissa. ,,Je to past, očividně to byla past celou dobu, prostě se přemístíme zpátky," obě je chytila a přemístila se s nimi pryč. Když se však opět zhmotnily, byly stále na tom samém místě.
,,Myslím, že nemáme jinou možnost, Cissy," řekla Hermiona a povzdychla si. ,,Tak na tři. Raz..."
,,Vůbec se mi to nelíbí!" Zaprotestovala Narcissa.
,,Dva... tři...," řekla Hermiona a všechny tři se chytily přenášedla, které je přemístilo do jakési obrovské místnosti připomínající skladiště.
,,Amaranto?" Ozvalo se za nimi. Všechny se otočily a uviděly Henryho spoutaného na židli. Byl zbitý a celý od krve. Amaranta se k němu rozběhla.
,,Henry, co ti to udělali?" Začala mu uvolňovat provazy, ty však byly začarované a čím více se snažila je uvolnit, tím více se stahovaly.
,,Neměla jsi sem chodit, je to past," řekl a v tom okamžiku se ozval hlas jakéhosi muže.
,,Vítejte, vítejte, už jsem se bál, že nepřijdete," řekl a Hermiona s Narcissou sáhly na své hůlky. ,,Být vámi, nedělám to," vztyčil ukazováček a ze stínů vystoupilo několik mužů s hůlkami připravenými k boji.
,,Kdo jste a co chcete?" Zamračila se Amaranta, která se postavila.
,,Ach ano, ani jsem se nepředstavil. Kde jsou mé způsoby?" Řekl onen muž a přišel blíže. Byl středního věku s prošedivělými vlasy nakrátko ostříhanými a prošedivělými krátkými vousy. Na sobě měl černé kalhoty a sako a v ruce vycházkovou hůl. Vypadal uhlazeně. ,,Jmenuji se Archibald Beaumont a jsem z francouzské čistokrevné rodi-"
,,Proč zabíjíte naše svěřence?" Zamračila se Amaranta, protože jí bylo úplně jedno, zda je čistokrevný nebo ne.
,,Proč?" Pozvedl obočí. ,,Jednoduše proto, že jsou pro naši společnost nebezpeční. A ti méně nebezpeční se dají prodat za slušnou cenu," ušklíbl se.
,,Cože?" Zamrkala Amaranta a v její tváři byl znatelný vztek. ,,Ti tvorové jsou nevinní, nikdy nikomu neublížili! Hledali jen domov a bezpečí, který jste jim vy vzali a k tomu je chladnokrevně zavraždili!!!"
,,Opravdu? Nevinní? Nikdy nikomu neublížili?" Ušklíbl se a podal jí fotografii. ,,Toto zbylo z mého jediného syna, když se setkal s jedním z vašich svěřenců," nakrčil nos. ,,Takže mi tady nevykládejte něco o nevinnosti!"
Amaranta v něm poznala jednoho z pracovníku pobočky v Paříži. ,,Takže o to tady jde? Váš syn zemřel vinou jednoho tvora a proto teď musejí zemřít všichni? Proč ho ten tvor zabil? Bránil se snad?" Zamračila se.
Archibald se ušklíbl a vzal si fotografii zpátky. ,,Děláme společnosti vlastně laskavost. Příště by to klidně mohlo být dítě někoho z vás."
,,Kdo vám prozradil, kde se nachází útočiště?" Zeptala se Hermiona.
Archibald se uchechtl. ,,Není to snad jasné?" Pozvedl obočí. ,,Muž, který znal polohu všech útočišť. Ten jediný, který měl možnost to vyzradit. Jacob."
,,Cože? Jacob by to nikdy neudělal!" Zamračila se Narcissa.
,,Ale ano, udělal. Myslel si totiž, že máme něco, co tak dlouho hledal a po čem toužil ze všeho nejvíce. Jeho dceru Anastázii," odpověděl posměšně a Narcissa sebou ošila. ,,Byli jsme za ním po těch letech, co ji hledal. Byl jako troska. Stále věřil, že je naživu a my pouze použili hloupou ženu pod imperiem, která byla jeho dceři velmi podobná. Bylo to jedno, že nevypadala stejně, zmizela před mnoha lety. Ten naivní pitomec tomu uvěřil a vydal nám všechna útočiště za její svobodu. Ten den jsme zabili jeho a zničili první útočiště."
Narcissa měla slzy v očích. ,,Kde je Anastázie?" Zeptala se s nadějí v hlase.
,,To já nevím. Ale troufl bych si říct, že mrtvá, není po ní ani stopa, sami jsme ji hledali," odpověděl a Narcisse se po tváři začaly kutálet slzy. ,,Ale konec žvanění. Potřebujeme vědět, kde se teď schováváte," řekl a projel si je očima. Zastavil se u Hermiony a ušklíbl se. ,,Vyslechnu si ji, něco mi říká, že bude krásně zpívat. Ostatní svažte. Teď mne prosím omluvte," řekl jim zdvořile. ,,Vrátím se k vám později," dodal a odešel. Dva muži vzali Hermionu a odváděli ji pryč.
,,Ne! Vezměte si mě! Hermionu ne!" Křičela Narcissa a zmítala sebou. ,,Hermionu ne...," sklonila hlavu a rozplakala se ještě víc bezmocí a zoufalstvím.



Kapitola Sedmnáctá: S láskou, Ted (část první)

13. března 2018 v 10:48 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ Keep love in your heart. A life without it is like a sunless garden when the flowers are dead. ~
- Oscar Wilde
Bellatrix dostala Andromedin dopis a ušklíbla se. Jejich setkání bylo domluveno u Andromedy doma dnes odpoledne, proto ve smluvenou hodinu Bellatrix dorazila na místo.
Andromeda, které se nakonec podařilo přemluvit Minervu, že zná svou sestru a že bude opravdu lepší, když půjde sama, už čekala v obývacím pokoji, když uslyšela zaklepání na dveře. Postavila se, uhladila si šaty a šla otevřít.
,,Ty umíš chodit i dveřmi?" Pozvedla obočí a bojovala s nutkáním jí na uvítanou jednu vrazit. Bella se nad její poznámkou jen ušklíbla a vešla dovnitř. Následovala Andromedu až do obývacího pokoje. Když si všimla jedné fotky na krbu, kde se na ni usmívali Tonks, Andromeda a Nymfadora, nakrčila nos a posadila se vedle své sestry.
,,Nenabídneš čaj a čerstvě upečenou bábovku své milované sestřičce, která přišla po dlouhých letech na návštěvu?" Ušklíbla se.
,,Ty jsi mou sestrou přestala být už hodně dávno. Ale k věci. Kde je Tiberius?" Řekla stroze a dívala se na ni s výrazem plným nenávisti a opovržení.
,,Hmmm, proč si myslíš, že bych to já měla vědět?" Pozvedla obočí.
,,Nehraj to na mě, Bellatrix. Vím, že učí na tvé škole. Chci ho zpátky!"
,,Ale on očividně zpátky za tebou nechce, proč jinak by odešel za mnou?"
Andromeda věděla, že to byl trik, jak se z ní Bellatrix snažila dostat informaci, zda byl pouhým špehem McGonagallové, proto nic neřekla. ,,Vrať mi Tiberia!"
,,A co za to?" Ušklíbla se Bella.
Andromeda věděla, že k tomuto dojde. Bellatrix by nikdy nikomu nedala nic jen tak. ,,Co za něj chceš?" Zeptala se prostě a doufala, že cena nebude příliš vysoká. Tušila však, po čem Bellatrix prahla a její obavy se za okamžik naplnily.
,,Chci tu knihu. Dej mi tu knihu a já ti vydám Tiberia. I když," zamyslela se ,,nejsem si moc jistá v jakém stavu," uchechtla se a Andromeda vytřeštila oči.
,,Bellatrix, jestli jsi mu ublížila, zabiju tě!"
,,Má jen pár škrábanců, nic strašného," mávla rukou, Andromeda jí však přiložila hůlku ke krku. Bellatrix se rozesmála. ,,Co uděláš? Zabiješ mě? Nikdy nedostaneš Tiberia zpátky, pokud se nevrátím živá. Zemře a ty půjdeš sedět do Azkabanu za mou vraždu. Tohle chceš?"
Andromeda se zamračila a hůlku zase sklonila. Věděla, že toto nebylo řešení. Nechtěla jí knihu vydávat, ale nemohla ztratit dalšího člověka, kterého milovala. ,,Dobře, ale nejprve mi přiveď Tiberia, pak dostaneš knihu," řekla rozhodně a Bella přikývla.
,,Sejdeme se tady za patnáct minut. A jestli nepřijdeš sama nebo si něco zkusíš, na místě ho zabiju. A moc dobře víš, že toho schopná jsem," ušklíbla se a přemístila se pryč. Andromeda si povzdychla a prošla krbem zpátky do Bradavic.
~ ~ ~
,,Vstávat a cvičit, zlatíčko!" Ušklíbla se Bella na Tiberia, který ležel ve sklepení na zemi, a kopla do něj na uvítanou. ,,Umm, možná bychom tě měli umýt, jsi celý od krve," skousla si ret. ,,Ale na druhou stranu...," ušklíbla se.
,,Co se děje? Kam jdeme?" Zmateně se na ni díval, když mu mávnutím hůlky sundala pouta. Snažil se postavit, ale měl nejspíše zlomená žebra a vyvrtnutý kotník, takže to šlo špatně.
,,Vracím tě Andromedě, udělali jsme obchod," uchechtla se.
,,Jaký?"
,,Vyměním tebe za knihu. To je fér, ne?" Zazubila se a pokynula mu, aby ji následoval. S každým krokem však měl dojem, že umírá, ale to nebylo to, co ho znepokojovalo nejvíce. Byla to ta moc, kterou se Andy rozhodla dát do rukou této maniačce s ďábelským plánem. ,,Mimochodem, málem bych zapomněla," ušklíbla se a namířila na něj hůlkou. Tiberiovi se začalo mazat vidění a na okamžik se ztratil. Když opět přišel k sobě, cítil se zvláštně, jako by částečně ztratil pocit starostí, který měl předtím a ať se snažil vzpomenout, jak chtěl, proč ten starostlivý pocit měl, nedařilo se mu to. Pamatoval si však útržky, jak probíhaly hodiny, jak chodil na porady, na jejich obsah si však konkrétně nemohl vzpomenout. Na Eddie si nepamatoval vůbec.
Přemístili se k Andromedě, která už čekala na místě. ,,Tiberie!" Zděšeně vytřeštila oči, když ho uviděla a rozběhla se k němu. ,,Miláčku, co ti to udělala?" Hladila ho po tváři a pak ho políbila na rty. Bella se jen uchechtla.
,,To nic není. Ale tu knihu jí dát nemůžeš. Protože...," zasekl se. Věděl, že se něco chystalo, ale nemohl si vzpomenout co. Pohlédl na Bellatrix, která se ušklíbla. ,,Zkrátka je v ní spousta moci a nemůže padnout do rukou takové maniačce," dořekl, ale byl zmatený a nejistý.
,,Ale notak, Tiberie, trochu slušného chování k dámě. A teď tu knihu, Andromedo. Nechci ztrácet čas."
Andromeda na ni pohlédla nenávistně a z tašky vytáhla knihu, kterou jí nejistě podala. Když ji Bellatrix uchopila, skousla si ret. Byla to pro ni sentimentální chvilka.
,,Konečně zpátky u maminky, broučku," zazubila se na knihu. ,,Tak se tu mějte a uvažujte ještě o tom, zda byste se rádi nepostavili na stranu vítězů," uchechtla se a přemístila se pryč.
,,Tiberie, drahoušku, co ti to udělala?" Začala mu obličej zasypávat polibky. Poté se postavila a pomohla mu na nohy.
,,To bude v pořádku, Andromedo," pousmál se a trochu sykl, protože špatně našlápl.
,,Pojď, vrátíme se zpátky do Bradavic, tam se na tebe s madam Pomfreyovou podíváme," řekla, protože byla vystudovaná lékouzelnice, a vešla s ním do krbu.
~ ~ ~
,,Poppy, drahoušku, ještě tady," řekla Andromeda, která hůlkou projížděla nad jeho tělem a to teď bylo viditelné jako na rentgenu, takže mu mohla madam Pomfreyová opravit všechna zlomená žebra. Tiberius při každém křupnutí sykl. ,,Notak, buď statečný chlapec, dostaneš za každý napravený kousek tebe pusinku," uchechtla se.
,,Tak to už mi jich dlužíš nejméně sto," zazubil se a Andromeda se k němu naklonila a políbila ho na rty.
,,Takto?" Skousla si ret a znovu jejich rty spojila.
,,Jo, přesně takto," usmál se Tiberius do polibku a několik studentů na ošetřovně zahvízdalo a zatleskalo.
,,Tak už běž, Andromedo, pobuřuješ mi tady pacienty," povzdychla si Poppy zoufale a Andromeda se uchechtla.
,,Tak později, ty můj polámaný princi," usmála se a opustila ošetřovnu.
~ ~ ~
O den později, kdy Tiberia pustila z ošetřovny, musel on i Andromeda k McGonagallové na kobereček.
,,Víte, co všechno jste mohl způsobit? Mohl jste přijít o život!" Zamračila se Minerva. ,,A od vás to, Andromedo, také nebylo zrovna dvakrát zodpovědné, nechat si to pro sebe," zakroutila hlavou. ,,Myslela jsem, že vás znám lépe, ale očividně jsem se spletla," mračila se a rty měla semknuté v úzké lince.
,,Chtěli jsme jen pomoci škole. Navíc, pokud v tom měla prsty Bellatrix, jakože měla, nevěstí to celkově nic dobrého," řekla Andromeda.
,,Ano? Tak co jste zjistil, pane McLagenne?" Pozvedla obočí, Tiberius se však podíval na Andromedu. ,,Copak?" Zeptala se Minerva.
,,Jde o to, že mi nejspíše Bellatrix z velké části vymazala paměť," odkašlal si a Minerva se ušklíbla.
,,Takže jste riskoval život vlastně pro nic za nic, ano?"
,,Vím, že plánuje něco velkého a vím, že na to není sama," řekl a Minerva jen pozvedla obočí, mávla hůlkou a otevřela se dvě dvířka, za kterými se skrývala myslánka.
,,Chci, abyste do myslánky vložil vše, co si pamatujete. Každičký detail. Vrátím se zpátky a zjistím, co se dá," povzdychla si a posadila se. Tiberius přikývl a udělal, jak řekla. Začal si z hlavy hůlkou vytahovat malé stříbrné provázky, které vkládal jednu po druhé do myslánky.
,,To bude všechno, myslím," řekl a pohlédl na Minervu. Ta přikývla, postavila se a došla k myslánce, do které se ponořila. Objevila se na hradě, podobnému Bradavicím, avšak mnohem chladnějšímu. Tiberius, který stál právě vedle ní, se rozešel. Minerva na nic nečekala a následovala jej. Stoupali po točitých schodech do vysoké věže a jakmile se před nimi objevily velké dřevěné dveře a Tiberius zaklepal a následně vzal za kliku, pohled, který se jí naskytl, ji velmi znepokojil. Za stolem seděla Bellatrix a i když Minerva věděla, že byla naživu, vidět ji přímo jí způsobovalo husí kůži.
,,Posaď se," pokynula Tiberiovi, který tak učinil. ,,Teď ti řeknu vše, co budeš potřebovat o naší věci vědět," řekla Bella a Minerva popošla o krok blíže, aby slyšela každé jejich slovo. ,,Víš, jsem ráda, že tady jsi, žes přišel k rozumu a že konečně chápeš, jak moc důležitá tato věc pro nás je, avšak chápete to i vy, paní profesorko," Bellatrix najednou pohlédla přímo na Minervu a ta vyděšeně vytřeštila oči a o krok ucouvla. Ohlédla se, protože si na okamžik pomyslela, že je paranoidní a že Bellatrix mluvila k někomu za ní, koho si nevšimla, nikdo tam však nebyl. Otočila se zpátky na Bellatrix, která teď však stála přímo u ní. Minerva sebou trhla.
,,A-ale jak je tohle možné, vždyť je to jen vzpomínka!"
,,Myslíte si, že bych Tiberia nechala odejít jen tak? Bez malého dárečku?" Zazubila se Bellatrix. ,,Nejste dost opatrní a na to doplatíte," řekla a než stihla Minerva jakkoli zareagovat, vyslala proti ní Bellatrix kletbu. Minerva cítila, jak padá dozadu, viděla jen tmu a v uších jí zněl šílený řinčivý smích Bellatrix Lestrangeové. Cítila tvrdý dopad a to bylo poslední, co si pamatovala.
Andromeda s Tiberiem se k ní rozběhli. ,,Paní ředitelko? Minervo?" Třásla s ní Andromeda, ale Minerva nereagovala. Zkontrolovala jí puls, byl však příliš slabý. ,,Musíme ji vzít k Mungovi, rychle, pomoz mi," řekla a Tiberius ji vzal do náruče.
,,Ty zůstaň tady, Andromedo. Musí tady zůstat někdo, kdo ví, co se děje. Budu za chvíli zpátky," řekl a přemístil se s ní krbem k Mungovi. Andromeda se ještě chvíli dívala na místo, kde právě zmizeli a poté pohledem zavadila o myslánku. Zajímalo ji, co Minerva viděla tak strašného, že ji to tolik vyděsilo. Už už se chystala ponořit se do Tiberiových vzpomínek, když na okno zaťukala sova. Andromeda sebou trhla a otevřela okno. Vzala si dopis, který byl adresován na její jméno a otevřela jej.
Drahá Dromedo,
zdravím Tě a chci Ti dát jen vědět, že se mám dobře a jsem živý a zdravý. Samozřejmě ne tak šťastný jako když jsem s Tebou. Chybí mi Tvé objetí, Tvá vůně, Tvé polibky, chybíš mi celá. Až se vrátím a bude po všem, celou Tě zulíbám a už nikdy Tě nepustím. Budeme už navždy spolu, jen Ty, já, Dora a to maličké. Těším se na svého vnoučka, určitě to bude pořádný raubíř po mně! Nebuď na Nymušku zlá, že se zamilovala do vlkodlaka, pamatuj, že ani Ty sis nevybrala někoho, koho Tvá rodina schvalovala. Srdce si nevybírá. Pozdravuj Doru a dej za mě pusu jí i malému- na bříško. Miluji tě, navždy Tvůj Ted.
Andromeda přečetla dopis a nevěřila vlastním očím. Když však pohlédla na pravý roh dopisu, všimla si data, kdy byl dopis napsán. Stálo tam 16.3.1998, což bylo zhruba týden předtím, než byl Ted zavražděn. Andromeda se rozplakala. Došlo jí, že dopis, který jí byl právě doručen, se musel ztratit cestou. Co však netušila bylo, že jí její milovaný Ted právě nejspíše zachránil život.
~ ~ ~
Olivia se procházela po bradavických pozemcích. Stále byla ještě pořádná zima, takže většina studentů zůstávala raději uvnitř hradu. Ona však potřebovala na čerstvý vzduch. Ustavičně myslela na Viktora, nemohla jej dostat z hlavy i když věděla, že byl konec. Najednou si všimla blonďatého chlapce, který právě běžel kolem jezera. Byl to Colin, jenže byl jiný. Nosil jinak vlasy a jeho svalová hmota se za poslední dobu zvětšila. Olivia se zachvěla.
,,Coline?" Zavolala na něj a doběhla až k němu.
,,Ahoj," pousmál se. ,,Copak? Potřebuješ něco?"
,,Ahoj, ne, já... jen jsem tě chtěla pozdravit. Začal jsi cvičit, moc ti to sluší," pousmála se a Colin přikývl.
,,Děkuji, jsi moc milá," řekl, když k nim přiběhla jakási drobná roztomilá brunetka s dlouhými vlasy.
,,Coline, mohli bychom se podívat dnes na to přeměňování? Už začínám být zoufalá," řekla a laškovně si natočila pramen vlasů na prst. Olivia se zamračila.
,,Jistě, doběhnu si dát sprchu, převléknu se a můžeme jít na to," uculil se Colin. ,,Omluv mě, Olivie," řekl, ale ani na ni nepohlédl a rozešel se s onou dívkou směrem k hradu. Olivia tam stála a dost dobře nechápala, co se to právě odehrálo. Uvnitř cítila zvláštní pocit, jako kdyby měla vztek, že dal přednost té dívce před ní. Žárlím snad? Blbost! Pomyslela si a zakroutila hlavou. Vrátila se zpátky do hradu do nebelvírské společenské místnosti, kde její bratr se svými spolužáky hráli karty.
,,Livy," usmál se na ni, když jej pozdravila.
,,Můžu s tebou na okamžik mluvit?" Zeptala se a Will přikývl, postavil se a šel s ní bokem.
,,Co se děje?"
,,Jde o Colina. Co se to s ním děje? Změnil se, všimla jsem si, že po něm jedou holky... krásné holky!" Zamračila se.
,,A tobě to snad vadí?" Pozvedl pobaveně obočí.
,,Ne, ovšem, že ne," zamračila se. ,,Jen mě zajímalo, proč ta náhlá změna, to je vše."
,,No, chtěl na sobě začít pracovat, více se soustředit sám na sebe než neustále na ostatní. Musím říct, že mu to fakt sluší, nemyslíš?" Uchechtl se.
,,Jo... asi... tak normálně," pokrčila rameny. ,,Jen jsem si s ním dnes chtěla popovídat a on odešel s nějakou dívkou, co jsou to za způsoby?" Zamračila se.
,,Nic ti nedluží, Livy, víš o tom, že?"
,,Samozřejmě, že to vím, co je to za otázku?"
,,Víš, někdy nevidíme to, co máme před sebou a když to odejde, zjistíme, že jsme to vlastně chtěli celou dobu," řekl prostě.
,,Nechápu o čem to mluvíš, Williame."
,,Já myslím, že ano," řekl, dal jí pusu do vlasů a vrátil se za klukama. Olivia se naštvaně vydala do své ložnice.

Cissameda (Narcissa/Andromeda)

2. března 2018 v 22:52 | Stázka |  Arty

Bellameda (Bellatrix/Andromeda)

2. března 2018 v 19:37 | Stázka |  Arty