Kapitola Šestnáctá: Dávná přítelkyně (část první)

28. února 2018 v 9:50 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ The only difference between the saint and the sinner is that every saint has a past, and every sinner has a future. ~
- Oscar Wilde
,,Potřebuji vaši pomoc," řekla Eddie, když stáli v jedné z postranních chodeb.
,,Ano? A s čímpak?" Uchechtl se Fred.
,,Chceš snad udělat něco zakázaného?" Zazubil se George a vzal ji okolo ramen.
Eddie jeho ruku setřásla a zamračila se. ,,Kluci, jde tady o hodně, nedělejte si z toho legraci."
,,Ale jistě, že ti pomůžeme. Až nám však povíš, o co se jedná!"
,,Jo a nevynecháš ani jeden detail!"
Eddie si povzdychla. Věděla, že to nebude tak jednoduché jim o přívěsku říct a neodhalit tím úplně všechno. Ale už jednou jí pomohli, s mapou. ,,Potřebovala bych získat přívěsek, který na krku nosí Hermiona," řekla prostě.
,,Ano? A k čemu ti bude?" Pozvedl Fred obočí.
,,Patřil Bellatrix."
Dvojčata se na sebe významně podívala. ,,Hermiona nosí přívěsek, který patřil Bellatrix?"
,,Jo. Podle všeho by mohl v sobě skrývat nějakou mocnou magii."
,,A to si myslíš proč?" Zeptal se Fred.
Eddie se zamyslela, pak si však vzpomněla na něco, co viděla. ,,Hermiona stiskla přívěsek a pokaždé jím Bellatrix zavolala, dlouhý příběh, nedívejte se na mne takto. Jde o to, že může obsahovat kousek z ní," neřekla celou pravdu.
,,Něco jako viteál?" Pohlédl na ni George se zájmem.
,,No, to si úplně nemyslím," vykrucovala se Eddie, protože takovou otázku nečekala.
,,Ale dávalo by to smysl," pokračoval. ,,Vždyť ji mamka zabila a ona přeci stále žije."
Eddie se zamyslela. O Protivovi jim říkat nechtěla, nicméně musela nějak logicky argumentovat, aby se v tom přestali vrtat. ,,Jenže viteál je něco, co si čaroděj vytvoří za jistým účelem. Dělá to vědomě. Pochybuji, že kdyby si Bellatrix vytvořila viteál, nechala by ho jen tak Hermioně na krku."
Fred se uchechtl. ,,Možná že ano. Koho by napadlo jej hledat u někoho, jehož původ nemá Bellatrix tak úplně v lásce?"
,,Ne, to nedává smysl," zakroutila hlavou. ,,Kdybych měla viteál, rozhodně bych ho nenechala jen tak někomu. Chtěla bych, aby byl v bezpečí, nenechala bych nic náhodě," odpověděla. ,,Ale zatím je zbytečné si myslet, že je v něm podobné množství magie. Pouze bych ho ráda prozkoumala, ale nemám jak jej získat, protože jaksi nejsem studentkou Nebelvíru," ušklíbla se. ,,Pomůžete mi?"
Kluci se na sebe podívali a pak se doširoka lišácky usmáli. ,,Že váháš!"
,,Díky, kluci, jste nejlepší," usmála se vděčně.
,,To my přeci víme!"
~ ~ ~
Uběhly již dlouhé tři týdny od rozhovoru, který Eddie s dvojčaty vedla. Mezitím se toho stalo opravdu mnoho. Hermiona s Narcissou prošly zkouškou a veškerý svůj volný čas teď trávily na skrytém místě, ve kterém se staraly o kouzelnické tvory. Pro Narcissu to bylo s časem mnohem jednodušší, než pro Hermionu, která se přes týden věnovala škole a přes víkend byla v organizaci. Tuto práci si však opravdu zamilovala. Kdysi toužila bojovat za práva skřítků, dnes měla možnost starat se o mnohem větší spektrum tvorů. Připadala si užitečná a také jí přišlo, že je její potenciál konečně plně využit. Narcissa byla spokojená, že s ní může trávit každý víkend, bylo to, jako kdyby měla svou Stázku zpátky u sebe. Odhodlala se ji konečně pozvat na skutečné rande a Hermiona souhlasila. Navrhla v pátek večer večeři v jedné z londýnských restaurací a doufala, že to Hermiona nebrala pouze jako pracovní schůzku dvou kolegyň. Na manoru celé tři týdny nebyla, bydlela teď u Amaranty. Jestli ji tam Lucius hledal, to netušila, nicméně ani ji to nezajímalo. Připadalo jí však jako kdyby tam nechala kus vlastní duše. Ve snech se vracela zpátky na ono místo k jezeru, jako kdyby tam snad bylo něco, co si přálo být objeveno. Snažila se na to nemyslet, přesto jí to její podvědomí neustále připomínalo.
Tiberius byl v Irsku nešťastný. Jednak mu chyběla Andromeda a jednak ho to neustále přetvařování a hlídání své mysli vyčerpávalo. Nelíbilo se mu, jak se na tom místě vyučovalo, nebyl příznivcem černé magie tohoto rázu. Zjistil, že Bellatrix měla několik věrných, které posílala na různé mise, víc se však nedozvěděl. Jednou týdně se vždy všichni sešli a měli poradu. Andromedě poslal dopis už dvakrát, měl však strach, aby mu na to Bellatrix nepřišla. Žil už téměř měsíc v neustálém strachu a napětí.
Andromeda si vše nechávala pro sebe, nechtěla ohrozit jeho misi, či jeho život. Malý Teddy byl zrovna nachlazený, takže měla starostí až nad hlavu. Madam Pomfreyová mu sice dala nějaké kapky, ale nebylo toho moc, co tak malé dítě mohlo užívat. Hagrid za malým neustále chodil, kontroloval jej, dával Andromedě rady co na nemoc, některé byly vskutku úsměvné jako třeba pálenka, která mu vypálí červa, nicméně Andromeda argumentovala tím, že takové dítko přeci alkohol nemůže, načež se Hagrid poškrábal na zátylku, zamyslel se a uznal, že má Andromeda pravdu.
Krum, který odjel, si s Olívií psal dopisy, které byly však každým dnem méně a méně časté. Dívka mu dala svou poctivost, byla to její první opravdová láska. Neustále mu však psala, třeba i tři dopisy za den a Viktora to dopalovalo. Připadala mu majetnická, co se jeho osoby týkalo, a on byl odjakživa svobodný. Colin posiloval, změnil styl, začal si více vážit sám sebe a všímal si čím dál tím více, že po něm holky pokukují. Bylo mu to příjemné a ta změna se mu líbila. S Williamem stále trávil spoustu času, jeho sestry si však už nevšímal nebo se o to alespoň usilovně pokoušel.
Molly si konečně našla práci. Tím, že v jejím domě už neběhalo žádné dítě, o které by se musela starat a Ginny se v létě měla vdávat, tak se rozhodla vzít práci v kouzelnickém sirotčinci, kde dělala vychovatelku a měla opět spoustu dětí. Věřila, že potřebují lásku stejně jako ostatní a ona jí měla v sobě pořád velkou spoustu.
~ ~ ~
Jednoho příjemného večera v Nebelvírské společenské místnosti čekali Fred s Georgem na Hermionu, která šla právě z knihovny do ložnice, jelikož již bylo po večerce. A protože neměla víkendy volné, aby si dělala úkoly, musela si je dodělávat jak to šlo. Jakmile vešla do společenské místnosti, Fred promluvil: ,,Ale ale, tady chce někdo dostat školní trest za to, že chodí spát až po večerce."
,,Nebo připravit svou kolej o body," rýpl si také George.
Hermiona protočila panenky. ,,Nechte toho, kluci, musela jsem jen dodělat jeden úkol," povzdychla si. ,,Ale už jdu spát, tak dobrou," řekla a chystala se odejít do ložnice, když vtom Fred opět promluvil.
,,Pojď si s námi dát jednu partičku karet a promineme ti ten pozdní příchod."
,,Kluci, neblázněte, jsem unavená."
,,Ale notak, jen jednu hru. Potřebuji protivníka, který bude minimálně tak dobrý jako já a tady George," pohlédl na bratra ,,no škoda mluvit!" Ušklíbl se a George se zamračil.
,,Tak dobře," uchechtla se Hermiona. ,,Ale jen jednu hru."
,,Tak se mi to líbí," promnul si Fred ruce a začal míchat karty. George zatím vytáhl třetí skleničku a nalil do ní čaj z termosky.
,,Horký čaj pro příjemné zimní dny u praskajícího krbu a té nejlepší společnosti," zazubil se a Hermiona se uchechtla.
,,Díky," přikývla a napila se. ,,Je výborný, je tam hodně med-" Ani to neodřekla, oči ji ztěžkly a hlava jí začala klimbat.
,,Tyjo, Georgi, odpadla nějak rychle. Nedals tam toho uspávacího lektvaru moc?" Pohlédl na něj Fred s pochybnostmi v očích.
,,Neboj, možná sice zaspí ranní výuku, ale bude v pohodě," odpověděl George a vytáhl z batohu krabičku, kterou otevřel. Byla v ní přesná kopie přívěsku, který visel Hermioně na krku. Fred jí odepnul z krku ten její, podal jej Georgovi a ten mu zase podal ten falešný. Fred chvíli bojoval se zapínáním, až se mu to nakonec podařilo.
,,Ta zapínátka jsou tak titěrná," zakroutil hlavou. ,,Pomoz mi s ní, dáme ji na gauč," uchechtl se a George přikývl. Položili Hermionu na gauč, vzali si všechny své věci a mířili rovnou ke zmijozelské společence, kde už na ně čekala Eddie.
,,Tady to máš," řekl George a podal jí přívěsek.
,,Díky! Škoda že trvalo tak dlouho vyrobit ten padělek. A snad si toho nevšimne," vzala si od něj přívěsek a prohlížela si jej. ,,Nicméně jste nejlepší, kluci!"
,,My víme, informuj nás, kdyby něco!" Řekl Fred.
,,Jasně, nebojte, tak dobrou!" Řekla Eddie a vrátila se zpátky do zmijozelské místnosti. Šla rovnou do ložnice. Neměla v plánu jít spát, dokud přívěsku nepřijde na kloub.
Posadila se na postel a začala si přívěsek prohlížet. Nic z něj však necítila, žádnou magii, a na okamžik si pomyslela, že jí snad kluci omylem dali kopii. Zakroutila však hlavou, vytáhla hůlku a začala na přívěsek vysílat jedno odhalovací kouzlo za druhým. Když se však nic nestalo ani další tři hodiny, Eddie si řekla, že to může zkusit zase zítra a protože padala únavou, šla si lehnout. Nevěděla však, že ve stínu místnosti stála postava, která ji celou tu dobu pozorovala. Eddie se klidně uložila ke spánku a netrvalo dlouho a usnula.
Postava vyšla ze stínu a mířila rovnou k její posteli. Měla dlouhé černé vlasy do pasu, velké tmavé oči a bledou pleť. Jedna věc však na ní byla jiná, než na obyčejném člověku. Nebyla vidět. Byla to pouhá entita, stopa, která byla v tomto světě zanechána po někom, komu bylo kdysi dávno velmi ublíženo a která bez fyzického těla nic nezmohla. Byla to Morgana. Sklonila se nad Eddie a ušklíbla se. ,,Zvědavé dívenky, které si hrají s ohněm, se spálí," řekla a vznesla se nad její postel. Pak rychlostí volného pádu vletěla proti ní. Chvíli to vypadalo, že prostě proplula skrz ni a zmizela, pak se však Eddie probudila a hlasitě zalapala po dechu. Rozhlížela se po místnosti a cítila se zvláštně. Jako kdyby ji něco svíralo. Nemohla ovládat své tělo, nemohla se pohnout. Chtěla promluvit, ale nešlo to. Panikařila. Najednou se však ozval jakýsi ženský hlas v její hlavě. ,,Posloužíš mi dobře, drahoušku. Setkáš se tváří v tvář s tou, kterou jsi se snažila odhalit, s tou, která tolik touží po tom tě zabít a která bude jistě ráda, že uvidí mne," Eddie cítila, jak se najednou zvedla z postele, ale přitom ty pohyby nevyvolávala. Postavila se před zrcadlo. ,,Hmmm, jsi metamorfomág, že ano?" Zeptal se hlas v její hlavě a Eddie cítila, jak jí najednou narůstají její zrzavé vlasy. ,,Ano, takto je to lepší," ušklíbla se Morgana na sebe do zrcadla. ,,A teď pojďme, nebudeme ztrácet ani minutu," řekla a vyšla ven z hradu, odkud se přemístila pryč. Přívěsek zůstal ve skříni pokoje Eddie, přesně tam, kam ho uložila a zabezpečila kouzly, než si šla lehnout.
Morgana se přemístila nedaleko Bellatrixiny školy v Irsku. Sníh pomalu roztával, bylo však stále chladno. Eddie měla na sobě pouze zmijozelské pyžamo, proto se třepala zimou. Jakmile došla před bránu, zaklepala na obrovské klepadlo. Netrvalo dlouho a otevřela se malá dvířka, ze kterých na ni koukal jakýsi muž.
,,Přejete si?" Zeptal se svým chraplavým hlasem.
,,Jdu za Bellatrix, myslím si, že mne jisto jistě ráda uvidí," ušklíbla se.
,,Madam tady není," řekl a zaklapl dvířka.
Morgana si povzdychla. ,,Proč to nejde nikdy po dobrém?" Zeptala se a zvedla ruku, z které vyslala velké množství energie proti bráně, která se s řinčivým zvukem rozletěla. Eddie, když ucítila to množství energie, které jí proudilo tělem, vyděsila se. Chtěla své tělo opět ovládnout, ale nešlo to. Nemohla nic dělat, vzpouzela se, ale bylo to marné. Nejhorší bylo, že mohla číst i její myšlenky a že i kdyby byla Merlin ví jak dobrá v nitrobraně, takovou magii by stejně nikdy neobelhala. Vždyť ta čarodějka dovedla kouzlit bez hůlky. Proti tomu nic nezmohla.
Bellatrix, která uslyšela hluk, se okamžitě, i s několika dalšími profesory, vydala dolů. Jakmile uviděla Eddie, ušklíbla se. ,,Ty máš teda odvahu přijít mi ještě po tom všem na oči," vytasila hůlku. ,,Můžete jít, tohle štěně zvládnu levou zadní," řekla posměšně a vyslala proti Eddie kletbu. Ta ji však odrazila pouhým mávnutím ruky zpátky proti Bellatrix, která vyletěla do vzduchu a tvrdě dopadla na podlahu. ,,Aaaahhh," sykla, protože cítila, jak jí křupla ruka. Několik profesorů na ni namířilo hůlkami.
,,Eddie?" Vytřeštil oči Tiberius, který právě došel na místo. Morgana se na něj otočila a prohlédla si ho odshora až dolů a ušklíbla se, když si přečetla dívčiny myšlenky. Pozornost však opět obrátila k Bellatrix, ke které kráčela pomalými kroky s potutelným úsměvem na tváři.
,,Takto se vítá stará přítelkyně, Bellatrix?" Ušklíbla se.
Bella se zamračila. ,,Co to má znamenat?"
,,Ty mne nepoznáváš, drahá?" Zatvářila se naoko smutně. ,,A to jsme si spolu užily v Bradavicích tolik zábavy. Ti mudlovští šmejdi, kteří zařvali, to bylo úplné pohlazení pro mou duši," uchechtla se.
Bellatrix vytřeštila oči. ,,Morgana?" Zašeptala a pohlédla jí do očí. ,,Ale jak? Proč takhle holka? Co se stalo?"
,,Tady ne, pojďme někam, kde budeme samy," řekla a jediným pohybem ruky napravila Belle její zlomeninu.
Bella ucítila úlevu. Pak pohlédla na Morganu a přikývla. ,,Do mé pracovny."
Jakmile se za nimi zavřely dveře, Morgana začala vyprávět o tom, jak bloudila po světě v podobě havrana, co všechno viděla a jak pozorovala i její počínání se školou. ,,Věděla jsem, že mne nezklameš, že jsi ta vyvolená," ušklíbla se. ,,Ne nějaký Lord Voldemort," vyslovila posměšně jeho jméno a Bella se otřepala. ,,Copak, stále ti nahání hrůzu? Byl to dobrý čaroděj, ale ne dost dobrý. Zařval, stejně jako Brumbál a spousta dalších před ním. Ale oni neměli na své straně mě. Musíme uvést věci konečně do pohybu, dotáhnout to do konce, ovládnout svět," ušklíbla se Morgana. ,,Nastolíme vládu čistokrevných a všichni se nám budou klanět!"
Bellatrix ji pozorovala s obdivem, ale také se strachem. Věděla, že ona oplývá takovou magií, o které si Bellatrix mohla nechat jen zdát. ,,Nauč mne všechno, co víš," řekla s touhou v hlase a Morgana se uchechtla.
,,Nejprve by ses měla zbavit těch, kteří ti nejsou věrní."
,,Koho tím myslíš?" Pozvedla Bella obočí.
,,Tiberius McLaggen. Ten muž stojí na straně těch druhých, dívka, jejíž tělo mám, nedokáže uhlídat své myšlenky."
Bella přikývla. ,,Já to vím, nejsem hloupá. Nechala jsem si ho tady, aby mi pomohl získat zpátky mé sestry, na nic jiného jej nepotřebuji," ušklíbla se.
,,Mohl by nám však zkazit plány," řekla Morgana. ,,Pohlídám si ho. Však on udělá chybu," řekla, ale netušila, že to bude tak brzy.
Tiberius hned ráno poslal sovu Andromedě o tom, že Eddie je tady na hradě. Dopis však nikdy nedošel. Bellatrix si nechala Tiberia před obědem zavolat do své pracovny.
,,Posaď se ," řekla, když vešel dovnitř. Tiberius udělal, jak mu řekla a pohled mu zabloudil na Eddie stojící vedle ní. Byla jiná, její výraz ve tváři, její vlasy, oblečení, které na sobě měla, černé korzetové šaty, to nebyla Eddie.
,,Copak se děje, Bellatrix, proč jsi mne sem zavolala?" Zeptal se.
Bella mu místo odpovědi ukázala dopis. ,,Povědomé?"
Tiberius si vzal dopis do ruky a pozvedl nad ním obočí. ,,Nedává to smysl, písmenka jsou zpřeházená, co to má být?"
Bellatrix se ušklíbla a pokynula Morganě, která mávla nad dopisem rukou a písmenka se seřadila. ,,Lepší?" Zeptala se Bellatrix a Tiberius věděl, že je zle. ,,Uklidni se, Tiberie, celou dobu jsem věděla, že jsi na jejich straně, ale nějak jsem doufala a stále doufám, že dostaneš rozum a přidáš se do našich řad. Ty, i mé sestry. Je to poslední nabídka, opakovat se už nebudu. Naše věc je důležitá, sám jsi čistokrevný, měl bys to tedy chápat."
Tiberius se zamračil. ,,Co bych měl chápat? Diskriminaci? Povyšování se? Absolutistickou vládu vyšší vrstvy? Ne, to nikdy," řekl rozhodně.
Morgana se zasmála. ,,Možná ho mučení přesvědčí o opaku, co říkáš, Bello?"
Bellatrix se ušklíbla, zvedla hůlku a namířila ji na Tiberia. ,,Ptám se naposledy, přidáš se k nám a naší věci?"
,,Nikdy!" Odpověděl Tiberius rozhodně a hrdě zvedl hlavu.
,,Pak tedy dostaneš, co si zasloužíš! Crucio!" Kříkla Bellatrix a Tiberius se začal v křečích svíjet na zemi.
,,Krásný to pohled," uchechtla se Morgana. ,,Tak si to tady užívej. Já se vrátím do Bradavic, bylo by podezřelé, kdyby zmizela i ta holka. A navíc se dozvím všechny případné plány, které proti nám plánují," řekla a zmizela.
,,No a my si užijeme ještě spoustu zábavy, viď, Tibísku?" Uchechtla se Bellatrix a znovu na něj namířila hůlku. ,,Crucio!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama