Kapitola Šestnáctá: Dávná přítelkyně (část druhá)

28. února 2018 v 9:52 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Byl pátek večer a Hermiona seděla před zrcadlem svého pokoje v Bradavicích a připravovala se na schůzku s Narcissou. Malovala si právě rty, když se k ní posadila Ginny a ušklíbla se.
,,Nějak se šlechtíš pro lady Malfoyovou, nemyslíš?" Dívala se na ni pobaveně.
Hermiona protočila panenky. ,,Je to jen přátelská schůzka, ale jdeme do luxusnější restaurace, takže chci vypadat hezky. A je Blacková, rozvedla se."
,,Jistě, tím to bude," zazubila se Ginny. ,,Lady Blacková je krásná žena, nemyslíš? Elegantní, vzdělaná, těžko uvěřit, že je to Malfoyova matka."
,,Draco je spíše po otci," odpověděla a zbytek toho, co řekla, ignorovala.
,,Slyšela jsem, že mluví plynule francouzsky, taky by se mi líbilo, kdyby mne Harry líbal na krku a u toho mi šeptal do ouška je t'aime, ma chérie."
Hermiona jen zakroutila hlavou. ,,Tohle se nestane."
,,A proč ne? Nechceš mi snad říct, že stále myslíš na Bellatrix?" Pozvedla obočí, když však Hermiona nic neřekla, povzdychla si. ,,Ta žena nedovede milovat, jen využívat a ubližovat. Je zlá a navíc tvé levé zápěstí je důkaz toho, jak o lidech tvého původu smýšlí. Narcissa, na druhou stranu, je do tebe blázen a jde to vidět."
,,Není blázen do mě, ale do dívky, kterou milovala a které jsem podobná," odvětila.
,,Tak co? Vždyť se nechystáte brát. Je to jen večeře. Budete se pomalu poznávat, není to nic závazného. Jen tomu musíš dát šanci. Třeba nakonec zjistíš, že právě ona je to pravé ořechové."
Hermiona se na ni pobaveně podívala. ,,Jistě, třeba to bude láska mého života," zakroutila hlavou a začala si malovat řasenku.
,,Ty jsi vážně hrozná, Hermiono. Jak chceš být šťastná, když každou dobrou partii pošleš k šípku jen proto, že není Bellatrix? Je to hloupé."
,,Ginny, mlč už prosím tě, snažím se soustředit."
Zrzka jen protočila panenky. ,,Stejně byste spolu byly sladké," řekla ještě provokativně a odběhla pryč. Hermiona si povzdychla, dokončila poslední úpravy a vydala se na cestu. Její šaty byly až na zem, červené, upnuté a na ramínka s rozparkem na levé straně až ke stehnu. Cítila se v tom trochu nesvá. Posadila se na rezervované místo a čekala, až Narcissa dorazí.
Netrvalo dlouho a čarodějka v elegantních černých šatech nad kolena bez ramínek, které ji obepínaly na těch správných místech se objevila ve dveřích. Hermioně spadla brada.
,,Dobrý večer, Hermiono," pousmála se Narcissa, která přišla ke stolu, odložila si kabát a posadila se.
,,Dobrý večer," odpověděla a prohlížela si ji. Jen těžko by jí odhadla její věk, vypadala mnohem mladší, než byla. Obličej jí nezdobily téměř žádné vrásky a teď, když byla upravená, vypadala ještě mnohem lépe. Připadala jí velmi přitažlivá, nicméně její mozek ji začal opět srovnávat s Bellatrix a to byl boj, který nemohla její něžná krása nikdy vyhrát. Hermiona nebyla povrchní, to ne, avšak divoká krása oné černovlasé čarodějky ji něčím neskutečně přitahovala a Narcissa, ačkoli byla také nádherná, připadala Hermioně jako panenka z porcelánu, která by měla zůstat nedotknutelná a na kterou by se každý měl alespoň na okamžik podívat, aby měl co obdivovat. Nepřipadala jí skutečná a nepřemýšlela o ní jako o objektu své touhy možná právě proto, že byla tak dokonalá.
Jakmile jim číšník přinesl objednané jídlo a víno, začaly jíst. Hermiona fascinovaně pozorovala, s jakou elegancí dávala Narcissa sousta do úst a jak vkusně držela skleničku vína. Pohledem sjela na její rty a na okamžik ji popadla neskutečná touha ji políbit, ne však proto, že by po ní toužila jako po člověku, ale pro to, aby se zmocnila té dokonalosti, kterou v ní viděla a kterou v ní muselo vidět i okolí.
Narcissa o sobě takto nikdy nesmýšlela, nepřipadala si dokonalá, ba právě naopak. Připadalo jí, že je uvnitř jako rozbitá váza, která padá znovu a znovu na zem a tříští se na tisíce kousků a stále dokola se snaží slepit se dohromady. Po každém pádu však na té váze zůstanou praskliny, které už není možné odstranit.
Ani nejbližší okolí nebralo Narcissu jako nějakou modlu. Andromeda v ní viděla tu malou zranitelnou holčičku, kterou vždy musela ochraňovat, tak samo Bellatrix, ale ta poněkud jiným způsobem. Andromeda chtěla chránit její duši a učila ji následovat své srdce, kdežto Bellatrix šlo spíše o její pověst. Ostatní čistokrevné dívky si z ní ve škole utahovaly, protože byla tichá, bledá a kolovaly o ní drby o její orientaci.
Skutečné vtělení dokonalosti v ní viděly pouze osoby, které ji znaly pouze od vidění, slyšení, z Denního Věštce či ti, kterým nastavovala onu iluzi ledové královny, kterou si za ta léta tak pracně vybudovala a kterou teď bylo tak těžké odstranit. A právě tato poslední varianta byla Hermionin případ. Poznala Narcissu jako chladnou ženu, manželku Luciuse Malfoye, aristokrata, smrtijeda a matku toho, jenž ji celé ty roky šikanoval a poukazoval na to, jak byl mnohem lepší než ona. A tato iluze se Hermioně odbourávala jen těžko. Pomyslela si, že kdyby Narcissu znala jako profesorku z Bradavic, nejspíše by se do ní zamilovala, protože byla velmi chytrá, znalá života a také elegantní, což Hermionu na ženách vždy velmi přitahovalo.
,,Takže jsi skřítkům pletla ponožky a čepičky a doufala, že přijmou svobodu, ano?" Zasmála se tiše Narcissa, která Hermionu vytrhla z jejích myšlenek. Za ten večer již došly až k vzájemnému tykání. ,,Víš, tito tvorové nejsou zvyklí na svobodu a nevědí, jak s ní naložit, musela bys jim to nejprve ukázat. Je to jako se zvířetem vychovaným v zajetí. Ne vždy zvítězí instinkty a zvíře pojde," řekla Narcissa a napila se vína.
Hermiona přikývla. ,,Teď už to vím, tehdy jsem dobře nepromyslela všechny okolnosti, chtěla jsem pouze skřítkům pomoct, nelíbilo se mi, jak se s nimi zachází," řekla a o Dobbym se záměrně nezmínila, protože nechtěla navodit nepříjemnou atmosféru. Navíc Narcisse ani nic vyčítat nemohla, bylo jí jasné, že ona nebyla ta, která se k němu chovala špatně.
,,Nicméně i ambice se cení. A kromě magických tvorů a zvířat máš hodně ráda i čtení, ano?"
,,Ano, je to má oblíbená činnost," přikývla. ,,Nejraději mám naučnou literaturu, vždy jsem byla hladová po informacích."
,,Já na škole zase tolik nečetla, pokud to nebyly magazíny o módě. Chtěla jsem být módní návrhářkou," uchechtla se. ,,Ale když jsem se vdala, nebylo nic moc jiného co dělat, když mne Lucius nenechal pracovat. Tajně jsem četla také mudlovskou literaturu. Dávala jsem ji do obálky z kouzelnických knih," musela se tiše zasmát při vzpomínce, jak ležela vedle Luciuse v posteli a četla si mudlovskou knihu, aniž by cokoli tušil.
,,Vidím, že jsi velmi vynalézavá," zasmála se Hermiona. ,,A vážně jsi chtěla být návrhářkou?" Pozvedla obočí, ale vlastně se ani tolik nedivila, Narcissa byla vždy výborně oblečená.
,,Ano, byl to můj sen, práce, která by mne bavila a k tomu mít šťastnou rodinu," pousmála se.
,,Ale to se ti ještě může splnit, nikdy není pozdě," řekla Hermiona.
Narcissa se rozesmála. ,,No kdo ví, třeba ze mne ještě bude slavná módní návrhářka a budu s tou nejkrásnější dívkou pod sluncem," řekla a usmála se na Hermionu, která sebou ošila. Narcissa si toho všimla, proto změnila téma, nechtěla dívku uvést do rozpaků. ,,Už víš, co budeš dělat po škole? Promyslelas to?"
Hermiona přikývla. ,,Především bych se chtěla starat o tvory, o které se staráme a dostat v té organizaci trvalou práci. Ještě před měsícem jsem byla přesvědčená, že si otevřu knihkupectví, avšak tohle naprosto změnilo můj život a já cítím, že musím pomáhat a hlavně chci."
,,Ano, je to skutečné poslání," přikývla.
,,Jen nemám představu o tom, jak to skloubit s osobním životem. Vlastně ani žádný nemám. Neumím v tom chodit, vždy byla mou náplní právě škola."
,,Dá se to vyvážit, mít rodinu i vysněnou práci. Není to jednoduché, ale jde to a když se to povede, je to krásné. Neboj se toho," konejšivě se pousmála a stiskla jí ruku. Hermionu při jejím doteku zamrazilo, avšak neuhnula. Stiskla Narcisse ruku zpátky a pousmála se.
,,Asi máš pravdu. Ale zatím je zbytečné o tom asi mluvit."
,,Vždy je zbytečné o tom mluvit, musí se to žít," odpověděla a pustila její ruku. ,,Proč jsi vlastně sama, Hermiono?" Vypadlo z Narcissy bezmyšlenkovitě.
,,Ummm, proč?" Překvapeně zamrkala, protože tuto otázku nečekala. Myšlenkami opět zabloudila k Bellatrix. ,,Asi jsem nikdy nenarazila na toho pravého člověka."
,,Tak snad brzy narazíš, zasloužíš si být šťastná," řekla a z celého srdce si teď přála dívku políbit.
,,Snad ano," pousmála se Hermiona.
Jejich talíře i lahev vína byly najednou prázdné. Narcissa věděla, že se jejich večer chýlí ke konci, přála si však, aby trval věčně, aby s dívkou mohla být už napořád. ,,Dnes platím já," řekla Narcissa a usmála se na Hermionu.
,,Ne, to ne-"
,,Ššš," přerušila ji.
,,Dobrá, ale příště budu platit zase já," usmála se na ni a Narcissa přikývla.
,,Jsem ráda, že bude nějaké příště," řekla, vzala si věci a šla zaplatit. Hermiona mezitím vyšla ven a čekala ji před restaurací. Popravdě si přála, aby ten večer neskončil, bylo jí s Narcissou moc hezky. Příjemná společnost, se kterou si měla co říct. S vrstevníky si tolik nerozuměla, protože obvykle neměli stejné zájmy jako ona.
Narcissa vyšla před restauraci. ,,Děkuji za krásný večer, bylo mi s tebou příjemně."
,,Mně s tebou taky, ostatně jako vždy," pousmála se Hermiona a dívala se teď Narcisse zpříma do očí. Obě tam jen tak stály a dívaly se na sebe, nebylo to zvláštní, zdálo se to být tolik přirozené, že si Narcissa pomyslela, že kdyby Hermionu teď objala, bylo by to jak má být. Hermiona však tento krok udělala za ni. Objala Narcissu a na okamžik zavřela oči.
,,Hermiono...," zašeptala tiše a v tom okamžiku ji dívka pustila a znovu se jí zadívala do očí. Pohled jí sjel z očí na její rty, avšak rychle se vzpamamtovala a rozpačitě se pousmála.
,,Dobrou noc, Narcisso," řekla jen.
,,Dobrou, Hermiono," odpověděla a každá z nich se přemístila svým směrem.
~ ~ ~
Olivia ležela v posteli a dívala se do stropu. Tohle bylo náplní jejího života posledních několika dní. Předstírala fyzickou nemoc, aby nemusela na hodiny, avšak ve skutečnosti ji ničila ta psychická. Jakmile Viktor odjel, stejně věřila, že na ni počká a že budou spolu. Jak naivní byla. Byl její první velkou láskou a ona byla slepá. Když jí odepisoval na dopisy čím dál tím méně, pomyslela si, že by bylo dobré jej navštívit. Otec byl pryč, proto přemlouvala Andromedu, aby jí napsala na víkend propustku. Andromeda souhlasila pod podmínkou, že se vrátí do večera a nezůstane tam přes noc a Olivia souhlasila. Neměla však v plánu se vracet, chtěla se svým milovaným prožít krásnou noc. Když jej však překvapila, zjistila, že nebyl sám. Uplakaná se dožadovala vysvětlení a Viktor se zmohl jen na to, že se na vztah necítil, ale nechtěl ji zranit. Doufal, že ji to časem přejde. Se slovy jako srab a ubožák se vrátila zpátky. Cítila se na rozpadnutí. William se ji snažil utěšovat, být tam pro ni a navrhl jí, aby udělala vernisáž, kterou si celý ročník plánovala. Slíbil jí, že jí zapózuje s oním zmijozelským chlapcem a Olivia po značném váhání nakonec souhlasila. Potřebovala přijít na jiné myšlenky.
Vernisáž měla úspěch, pouze některým zmijozelským se nelíbil fakt, že Olivia spojila ve svém obraze Nebelvír a Zmijozel. Podle některých z nich to byla potupa. Avšak to Olivii netrápilo. Momentálně měla zlomené srdce a chyběl jí otec.
,,Andy, kdy se táta vrátí?" Zeptala se Olivia po jedné z hodin.
,,Drahoušku, nejsem si jistá, má spoustu práce, ale jistě brzy pošle sovu," odpověděla, ale ve skutečnosti měla obavy. Už druhý týden jí neposlal ani řádek. Poprvé, když dopis nedošel, myslela si, že nemohl, že neměl příležitost kvůli Bellatrix, ale že se jistě brzy ozve. Teď už si tím však tolik jistá nebyla a věděla, že něco muselo být špatně. Cítila to. Věděla, že musí udělat jedno a to bylo promluvit si s Minervou a říct jí celou pravdu.
,,Eddie, drahoušku, pohlídala bys prosím na okamžik malého? Potřebuji si promluvit s Minervou a nechtěla jsem madam Pomfreovou okrádat o další čas. Už tak je velice velkorysá," požádala Andy, když se sešla se svou neteří na pokoji.
,,Merline, zase bude řvát," ušklíbla se Eddie. ,,Je to to nejotravnější dítě pod sluncem," řekla a Andromeda vytřeštila oči.
,,To doufám nemyslíš vážně?"
Eddie, alias Morgana, si odkašlala. Došlo jí, že to nebyl tak úplně chytrý tah a rozesmála se. ,,Samozřejmě si dělám legraci, je to drahoušek, vždy si hezky rozumíme, viď?" Naklonila se k Teddymu, který v ten okamžik začal plakat. Morgana se zamračila. Spratek, jistě to vycítil, pomyslela si.
,,Copak je Teddy? To je jen Eddie, přece ji znáš už nějaký ten pátek," vzala si ho do náruče, aby ho utěšila. ,,Nevím, co to do něj vjelo," pohlédla teď na Eddie a malého jí po chvíli podala. ,,Hned budu zpátky, díky," pousmála se a odešla. Kráčela rovnou do ředitelny.
,,No a pak najednou přestal psát, i když slíbil sovu každý týden," vysvětlila Andromeda Minervě celou situaci. Ta ji přes své brýle zkoumavě pozorovala a pozorně poslouchala.
,,Nebudu zdůrazňovat, jak velká chyba to byla, Andromedo, nechat si to pro sebe a dokonce mi lhát," řekla Minerva a povzdychla si. ,,Samozřejmě musíme něco udělat. Sama víš, jak je Bellatrix nebezpečná. Musíš ji poslat sovu, že se chcete sejít, ale místo setkání urči ty. Budu tam a kdyby se cokoli dělo, pomůžu ti. Jinou možnost už bohužel nemáme."
Andromeda přikývla. ,,Nechtěla jsem ho ohrozit tím, že bych to někomu řekla a přitom jsem ho právě tímto ohrozila ze všeho nejvíce. Pokud se mu něco stalo, nikdy si to neodpustím," řekla a jen tak tak zadržovala slzy. Minerva si toho všimla a nasadila mnohem přívětivější tón.
,,Jsem si jistá, že bude v pořádku, Andromedo. Ty za nic nemůžeš. Běž poslat dopis své sestře, pak uvidíme, co dál."
Andromeda přikývla a beze slova se vydala do sovince.
~ ~ ~
Morgana se skláněla nad plačícím Teddym, který se ne a ne uklidnit. ,,Co kdybych ti zacpala pusu polštářem, dokud bys neztichl, co?" Zamračila se a Eddie, která to vše vnímala, to vyděsilo. Začala panikařit. Ne, nechte ho! Slyšela Morgana uvnitř a ušklíbla se. ,,Naší drahé společné kamarádce se to nelíbí, co kdybychom to zkusili?" S úšklebkem vzala do ruky polštář a Teddy se rozplakal ještě více. Eddie se zmítala, snažila se ovládnout své tělo, ale nešlo to. Zoufalstvím se uvnitř rozplakala, přičemž Morganě začaly po tváři stékat slzy. Ušklíbla se a slzy si rukávem otřela. Už už se s potutelným úsměvem skláněla nad Teddym, když vtom dovnitř vešla Andromeda.
,,Pořád pláče?" Zeptala se a Morgana rychle upustila polštář.
,,Ano, možná má hlad, nevím," pokrčila rameny.
,,Před chvílí papal, přebalený je taky, možná ho něco bolí. Raději s ním zajdu na ošetřovnu, byl ještě pár dní zpátky nachlazený," řekla a vzala si malého do náruče. ,,Děkuji ti, Eddie," pousmála se a ta přikývla.
,,Tak já půjdu, pokud už nic nepotřebuješ."
,,Jen běž," řekla Andromeda a Morgana, která se na malého ještě ušklíbla, zmizela na chodbě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama