Kapitola Patnáctá: Řád Zasvěcených (část první)

15. února 2018 v 21:44 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ Nothing can cure the soul but the senses, just as nothing can cure the senses but the soul. ~
- Oscar Wilde
Nad Malfoy Manor začalo svítat. Narcissa, kterou probudila noční můra, ve které běžela za Anastázií, která jí neustále unikala, otevřela oči. Vedle ní spala dívka, tolik podobná její milované. Narcissa si prohlížela její obličej a potlačovala nutkání ji, při pohledu na její plné rty, políbit. Opatrně se k dívce přiblížila, objala ji a schoulila se k ní. Hlavu položila na její hrudník a zavřela oči. Teplo, které vyzařovalo její tělo, přivádělo Narcisse příjemné mrazení a šimrání v břiše. Dlouhou dobu tento pocit necítila, dlouhou dobu neměla lidský kontakt. Lucius jí toto dát nemohl, nemilovala ho, ničím jí neimponoval, dokonce k němu necítila ani žádnou úctu, jen chlad. Prostě a jednoduše jej nenáviděla a jediný člověk, který jejímu životu dával po celou tu dobu na Malfoy Manor smysl, byl její syn Draco.
Hermiona, kterou onen nepatrný pohyb přivinutí vytáhl z říše snů, otevřela oči. Překvapeně zamrkala, když uviděla, jak u ní Narcissa leží schoulená, neudělala však nic. Nebyla si jistá, zda spala nebo byla vzhůru. Nebylo jí to nepříjemné, vlastně ji to uklidňovalo. Narcissa sebou mírně zavrtěla a Hermiona ji instinktivně pohladila po ruce. To ji vylekalo a odtáhla se na svou polovinu postele. Jakmile se jejich oči setkaly, Narcissa ucítila, jak se jí tváře zalívají teplem. Byla na rozpacích.
,,Dobré ráno," řekla Hermiona a usmála se.
,,Dobré," odpověděla starší čarodějka a úsměv jí opětovala.
,,Jak vám je? Vyspala jste se dobře? Bolí vás něco?" Zeptala se a Narcissa zakroutila hlavou.
,,Jsem v pořádku, jen mne trochu bolí hlava a rameno, do kterého mne zasáhli. A vy, slečno?"
,,Já spala dobře jako dlouho ne. Je uklidňující cítit něčí přítomnost," odpověděla a Narcissa si pomyslela, že by jistě spíše ocenila přítomnost Bellatrix, ale neřekla nic. ,,Na to rameno by se vám měla podívat vaše přítelkyně. Řekla, že se dnes vrátí," Narcissa přikývla a povzdychla si. Téměř zapomněla na Amarantu a na vše, co se událo. Připadalo jí to jako nějaká noční můra, jejíž skutečnost jí připomínala pouze bolest pravé ruky.
,,Měly bychom vstát," řekla Cissy a pokusila se posadit, Hermiona ji však zastavila.
,,Vy byste měla ležet. Dojdu vám udělat snídaní, ale je tady ještě jedna věc, o které jsem s vámi chtěla mluvit...," odmlčela se a skousla si ret. Nevěděla, kdy bude opět s Narcissou sama a potřebovala odpovědi. Narcissa si opět lehla a pozvedla zvědavě obočí. ,,Ten den, kdy jsem byla tady, ve vašem domě a vaše sestra mne...," opět se odmlčela a instinktivně si přejela po svém levém zápěstí, na kterém byla stále bolestivá jizva. ,,...mučila... v ten den jste mi vyslala myšlenku do hlavy, že ano?" Pohlédla Narcisse do očí, ta však neodpověděla, proto pokračovala. ,,Oslovila jste mne Anastázie. O té dívce jste mluvila i včera. Kdo je to? A jakou má se mnou spojitost?"
Narcissa odvrátila zrak. Nebyla si jistá, zda říct pravdu o Anastázii, byl ten nejmoudřejší krok. Měla však právo to vědět, alespoň tu část, která se týkala jí. To však znamenalo, že musela vyložit na stůl všechny karty, nic netajit, aby příběh dával smysl. Povzdychla si, ale nakonec promluvila. ,,Anastázie byla má přítelkyně, která se mnou chodila do Bradavic. Její matka založila právě tuto organizaci, o které jsme včera mluvily. Stázka byla dívka, která mi ukázala, co znamená milovat. A nejen to. Naučila mě žít, což jsem do té doby, než jsem ji poznala, vůbec neznala. Byla jiná než všichni ostatní. Přestěhovala se sem se svým otcem z Ameriky. Byla to čistokrevná čarodějka, pokud by byla chlapec, odpovídala by všem předpokladům výborné partie dle mínění mé rodiny. Bohužel to byla dívka, nikdy jsme nebyly předurčeny být spolu. Nicméně na krátký čas se tak stalo. Milovala jsem ji jako nikoho jiného, byla plná života, radosti, lásky, kterou mi dávala neustále najevo. U ní jsem se cítila opravdu milována pro to, jaká jsem a ne proto, kdo jsem a jaký mám původ. Rozhodly jsme se, že spolu utečeme. Na svatbě mé sestry Andromedy mne požádala o ruku a já řekla ano," promnula si prsten na levém prsteníčku a Hermiona se mírně pousmála. Neodvážila se však nic říct, protože jí bylo jasné, že příběh neměl šťastný konec. ,,Stanovily jsme si datum a místo setkání, nikdy se však neukázala. A od té doby už jsem ji neviděla. Ani já, ani nikdo jiný. Jako by zmizela z povrchu zemského. Hledali jsme ji všude, ale nenašli. Já se vrátila k životu, který mi byl předurčen, nikdy jsem však nepřestala na ni myslet. Někdy mi však dělá problém vybavit si její detailní rysy, je to už tak dávno a já nemám její fotografii. Pomalu ale jistě se mi vytrácí z paměti a není nic, co bych s tím mohla udělat," povzdychla si a pohlédla na Hermionu, jejíž obličej si chvíli prohlížela. Dívka mírně znejistila a ošila sebou, načež Narcissa pohled odvrátila. ,,Po tolika letech trápení a doufání, že se mi jednoho dne vrátí, že spolu odejdeme, jsem zažila něco, při čemž mé srdce vynechalo úder. Na famfrpálovém mistrovství před lety jsem ji uviděla. Byla tam, v davu lidí. Rozběhla jsem se za ní, avšak zmizela mi. Chvíli jsem si myslela, že ztrácím zdravý rozum, avšak když jsem ji poté uviděla znovu, jak sedí na tribuně a naše oči se setkaly, věděla jsem, že neblázním. Přišla tam s mladým Potterem a Weasleyovými," pohlédla Hermioně do očí a v té hrklo. Pamatovala si ten okamžik, kdy se jejich oči tehdy na zápase setkaly a ona si nebyla jistá, zda se dívá na ni nebo na Harryho či Rona. Věděla, že tou dívkou myslí ji.
,,Ale já nejsem ona, nejsem vaše Anastázie," řekla opatrně tlumeným hlasem.
,,Jak bys také mohla. Teď by byla v mém věku. Ale ta podoba je neskutečná. A ty oči... jsou její," dívala se jí do nich upřeně, téměř ani nemrkala. Hermioně to začalo být trochu nepříjemné.
,,A ten den, kdy jste se měly sejít, nestalo se něco neobvyklého? Něco, co by nasvědčovalo, že je něco jinak?" Zeptala se Hermiona a Narcissa se na okamžik zamyslela, pak však jen zakroutila hlavou.
,,Jediné, na co si vzpomínám je, že jsem ten večer kvůli Bellatrix zmeškala vlak. Jela jsem však hned dalším spojem. Nevěřím, že by na mne nepočkala."
Hermiona se zamyslela a po chvíli promluvila. ,,Napadají mě dvě věci. Buď si myslela, že jste si to rozmyslela a rozhodla se odejít z vašeho života nadobro, avšak to by o ní věděla alespoň její rodina."
,,Nebo?"
Hermiona se mírně ošila. Pokaždé, když se chystala zmínit Bellatrix, ucítila palčivou bolest v hrudníku. ,,Nebo bylo vaše zmeškání vlaku součástí předem plánované události."
,,Chceš tím naznačit, že by Bellatrix měla s jejím zmizením něco společného?" Zeptala se, věděla však již delší dobu, že její sestra něco tajila. Podle toho, co řekla, jak odkázala na Luciuse, oba museli něco vědět. Nikdy ji však nenapadlo, že zmeškání vlaku bylo úmyslné. Bellatrix neměla jak o jejich plánu vědět.
,,Nevyloučila bych to. Jak se stavěla k vašemu vztahu?"
Narcissa se ušklíbla. ,,Dělala všechno proto, abychom se rozešly."
Hermiona se chystala ještě něco říct, někdo se však do domu přemístil s hlasitým prasknutím a Hermiona s Narcissou sáhly po svých hůlkách. Dveře ložnice se otevřely a v nich stála Amaranta.
,,Dobré ráno, potřebovala bych s vámi mluvit," řekla a pohlédla na Narcissu. ,,O samotě."
Hermiona se zvedla a chtěla odejít, Narcissa ji však vzala za ruku. ,,Není třeba, aby Hermiona odcházela, vše jsem jí řekla. Věřím, že by nám mohla pomoci."
Amaranta se zamračila. Bylo vidět, že se jí to nelíbí, neřekla však nic. Posadila se k Narcisse na postel a začala prohlížet její rameno. Poté jí podala nějakou lahvičku.
,,Vypít. Pomůže vám to proti bolestem," řekla a Narcissa do sebe lahvičku s podezíravým pohledem převrátila a otřepala se. ,,Nyní k věci. Není čas čekat. Vrátila jsem se včera v noci zpátky, byli však již pryč. Přátelé s Tokia pomohli zachránit zraněné. Jednali jsme rychle a přemístili zbylé na tajné místo, o kterém vědí jen a pouze vybraní jedinci."
,,Museli jste mít mezi sebou zrádce," přerušila ji Narcissa. ,,Není možné, že by byl mezi těmi vybranými jedinci a neprozradí tak místo úkrytu?"
Amaranta přikývla. ,,Myslela jsem na to, všichni se podrobili veritaséru a nikdo z nich to nebyl."
,,A co Henry, co je s ním?" Skousla si Cissa ret, protože se bála odpovědi. Amaranta jen zakroutila hlavou.
,,Nenašlo se ani jeho tělo, ani on."
,,Nemohl by být tedy podezřelý?" Zeptala se Hermiona.
,,Henrymu věřím vlastním životem. Nikdy by nás nezradil, pro organizaci žil. Pokud to někdo udělal, myslím si, že to bylo pro peníze a on nebyl ten typ muže," zakroutila hlavou. ,,Nicméně na zdi byl namalován tento znak," řekla a položila na postel kus pergamenu, na kterém byl nakreslen kruh, ve kterém byly tři zatočené hlavy hada. ,,Stejný se našel tehdy v Americe i tady, v Londýně."
,,Co je to?" Zeptala se Narcissa a pohlédla na Amarantu.
,,Nemám tušení," zakroutila hlavou. ,,Nejspíše nějaké jejich znamení."
,,Ummm, já ano," řekla Hermiona a vzala pergamen do ruky. Obě ženy na ni pohlédly.
,,Je to takzvaný keltský triskelion. Obecně má tento symbol mnoho významů. Ochranný znak značící slunce se třemi paprsky, nekonečno, věčnost, minulost, přítomnost a budoucnost, tělo, duši a ducha, symbol přírody. Byl používán při rituálech či jej nosili lidé na krku, aby je ochránil před zlými silami. Konkrétně tento, s hlavami draka, je symbolem řádu Zasvěcených."
,,A kdo jsou tito lidé?" Zeptala se Amaranta.
,,Jsou to kouzelníci, kteří ovládají starou magii, jejich předci byli studenti samotného Salazara."
,,Takže tady stojíme proti silnému nepříteli," hlesla Amaranta a Hermiona přikývla.
,,Vrátím se do Bradavic a pokusím se najít více informací v knihovně."
,,Dobrá, já zatím půjdu zpátky, pomoct se zraněnými," řekla Amaranta, načež umlčela Narcissu, která se snažila něco říct, pohybem ruky. ,,Vy jste ještě moc slabá. Musíte odpočívat. Až naberete síly, přidáte se k nám a podrobíte se zkoušce, obě," pohlédla z Narcissy na Hermionu a obě čarodějky současně přikývly.
~ ~ ~
Tiberius seděl ve svém kabinetě v nové škole v Irsku a právě dopsal dopis Andromedě. Sáhl do kapsy svého kabátu a vytáhl z ní šperk, který přiložil do obálky. Zalepil ji a šel do sovince dopis poslat. Cestou zpátky narazil na Bellatrix.
,,Tak jak se tady zabydluješ?" Dívala se na něj s úsměvem, při kterém jej zamrazilo.
,,Ano, dobře, je to tady příjemné. Hlavně to okolí. Včera jsem se procházel a je to zde opravdu uklidňující."
Bella přikývla. ,,Jistě. Pojďme se projít spolu," řekla a rozešla se z hradu ven. Tiberiovi se s ní nikam moc nechtělo, avšak neměl na výběr. Rozešel se za ní a když vyšli ven, otřepal se chladem. ,,Abych tě zasvětila," začala Bellatrix. ,,tuto školu jsem založila proto, abych obnovila starý řád. Chci navrátit moc čistokrevným jako jsme my. Hodlám vytvořit hierarchii kouzelnického světa. Nahoře budeme my, vládnoucí třída, který bude zastávat ty nejdůležitější funkce. Naše děti se budou vzdělávat v nejlepším institutu Británie, což je zde, v Irsku. Poloviční, protože někdy se tomu zabránit nedá, budou navštěvovat Bradavice a budou se vyučovat jen základní magii, kterou pak budou využívat k potřebám pracující třídy. Mudlovští šmejdi nebudou mít právo navštěvovat kouzelnickou školu, nejsou toho hodni," nakrčila nos. ,,Budou vykázáni ze školy, jejich hůlka bude zničena a budou jim upraveny vzpomínky. Kdo se bude vzpouzet, zemře. Nenechám nic a nikoho, aby narušil můj plán."
Tiberius se otřepal. To, co tady Bellatrix plánovala, byl středověk. A ona sama měla mít absolutní moc. Stavěla si armádu, kterou učila všechny možné okruhy magie. Na tohle nebyli připraveni. ,,A kdy hodláš věci uvést do pohybu?" Zeptal se.
,,Drahý Tiberie, vždyť věci už v pohybu jsou," ušklíbla se. ,,Brzy budou mí žáci připraveni a zaútočíme. Jsi rozumný, že jsi se dal na stranu vítězů a ne poražených. Nicméně bych ocenila, kdyby na té straně byly také mé sestry, zatím to tak však nevypadá."
,,Netušil jsem, že máš o Andromedu takovou starost," pozvedl obočí a Bellatrix se uchechtla.
,,Teď, když napravila své chyby, je s tebou a ten mudlovský šmejd a její špinavá dcera jsou po smrti, jsem ochotná jí odpustit a přijmout ji zpět do rodiny."
Tiberius si pomyslel jak šlechetné, ale nahlas neřekl nic. ,,Takže po mně chceš, abych Andromedu a Narcissu přemluvil pro tuto věc, ano?"
,,Přesně tak," přikývla Bellatrix, to už se však stáli opět ve škole před jednou z učeben. ,,A nemýlím-li se, máš teď svou první hodinu, tak ať nepřijdeš pozdě. Toto zde netolerujeme. A musím tě varovat. Mí žáci umějí být tvrdí, nenech je, aby viděli tvé slabé stránky," ušklíbla se a rozešla do svého kabinetu. Tiberius si jen povzdychl a vzal za kliku učebny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama