Kapitola Čtrnáctá: Nečekaný zvrat (část druhá)

4. února 2018 v 12:49 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Hermiona se právě chystala na Malfoy Manor. Usoudila, že Narcisse dluží jisté vysvětlení ohledně všeho, co se stalo. Musela jí říct celou pravdu o Bellatrix, o přívěsku a také o tom, co se stalo mezi ní a Andromedou. Tehdy, když stáli u Weasleyových za domem, viděla její ublížený pohled, který měla na tváři. Hnulo se v ní svědomí a měla tu potřebu si s ní o všem promluvit. Tušila, že k ní Narcissa nejspíše měla pocity, které byly hlubší, než dávala najevo. Potřebovala také vědět, proč ji oslovila v myšlenkách Anastázie, když tehdy ležela na podlaze Malfoy Manor a Bellatrix ji mučila. Ve vzduchu visela spousta otázek a ona musela znát odpovědi.
Jakmile byla hotová, přemístila se k Malfoy Manor a zaklepala na dveře velkým klepadlem. Netrvalo dlouho a otevřela jí skřítka.
,,Přeje si, slečno?" Zeptala se pisklavým hláskem.
,,Potřebovala bych mluvit s lady Blackovou, pokud by to bylo možné," pousmála se.
,,Má paní není doma," odpověděla skřítka.
,,Ah tak. A nevíš, kdy se vrátí?"
Na odpověď nemusela čekat dlouho, za ní se s hlasitým zapráskáním zhmotnily dvě osoby. Jednou z nich byla Narcissa, tu druhou Hermiona nepoznávala. Oba byly špinavé a jejich oblečení bylo od krve. Hermiona vytřeštila oči. ,,Co se stalo?" Zeptala se, Narcissa však nic neřekla, nebyla schopná, nedokázala pořádné vnímat.
,,Pomozte mi ji vzít dovnitř," řekla Amaranta, Hermiona na nic nečekala a udělala, jak jí bylo řečeno.
,,Co se stalo?" Zeptala se Hermiona, jakmile položily Narcissu do postele a Amaranta jí začala léčit rány. ,,Vy jste lékouzelnice?" Pozvedla obočí.
,,Mimo jiné, ano," přikývla, ale na její první otázku neodpověděla. Narcissa se mezitím pomalu dostávala k sobě.
,,Anastázie...," zašeptala slabě. Hermiona pohlédla na Amarantu a vzala Cissu za ruku.
,,Kdo jste?" Zkusila to znovu.
,,Jmenuji se Amaranta a jsem známá Narcissy."
,,A řeknete mi, co se jí stalo? Proč jste obě od krve?" Zeptala se starostlivě.
,,Ne," odpověděla stroze a Narcissa otevřela oči.
,,Hermiono?" Zmateně zamrkala a oslovená dívka se pousmála.
,,Ano," pohladila ji po vlasech. ,,Odpočívejte, pak si promluvíme," řekla, protože z pohledu Amaranty usoudila, že tady právě teď není zrovna vítaná. Nicméně nechtělo se jí nechávat Narcissu samotnou se ženou, o které nic nevěděla, ale také jí bylo jasné, že jí nepřísluší starat se o věci, do kterých jí nic není.
,,Ne, zůstaňte, prosím," chytila ji za ruku. Hermiona pohlédla na Amarantu a v očích měla nepatrné jiskřičky vítězství.
,,Vidím, že jste v dobrých rukou, Narcisso, půjdu tedy. Zítra se vrátím," povzdychla si, pohladila Cissu po ruce a bez jediného pohledu na Hermionu opustila pokoj.
,,Co se stalo?" Hladila ji po vlasech. Měla trochu strach, že to mělo co do činění s Bellatrix.
Narcissa zaváhala, věděla, že nemůže jen tak vyzradit tajemství, ale bylo to stále ještě tajemstvím, pokud kouzelničtí tvorové nebyli již v bezpečí? Když je někdo vraždil jednoho po druhém? Před očima se jí vybavil obraz mořské panny, jejíž ruce se dnes spojily a cítila naprosté zoufalství a beznaděj kvůli myšlence, že už je teď nejspíše mrtvá. Hermiona byla jednou z těch, kteří porazili pána zla. Jen díky ní vydrželi Harry s Ronem tak dlouho, jen díky její inteligenci a schopnostem čarodějky. Věděla, že může pomoci a že jí na kouzelnických tvorech záleží více, než komukoli jinému a navíc je společné tajemství mohlo spojit. A popravdě, Narcissa neměla žádný plán, nevěděla, co dělat, jak to všechno zastavit. Pohlédla do jejích očí a uviděla v nich opět svou milovanou. ,,Jako studentka jsem poznala jistou dívku, která mi svěřila tajemství," začala opatrně. ,,Fideliovo zaklínadlo strážilo organizaci její matky, která se starala o kouzelnické tvory našeho světa. Na světě je několik poboček, jedna mimo jiné také v Londýně. Každá pobočka má několik strážců tajemství, kteří se starají o to, aby se nedostal dovnitř nikdo, kdo by jim chtěl ublížit. Není to tak dávno, co se odehrál první útok na pobočku v Americe, poté v Londýně a teď v Peru, kde jsem byla s Amarantou a Henrym. Ona je strážkyně tajemství za Peru a Henry je... byl...," skousla si ret při pomyšlení, že by možná mohl být již po smrti. ,,...strážcem tajemství za Londýn, stejně jako já a Anastázie," vyslovila její jméno a Hermiona sebou trhla, neřekla však nic. ,,Napadli tyto nevinné tvory a povraždili je, stejně jako ty, kteří se o ně starali. Nevíme, kdo jsou, nevíme, co chtějí a proč to dělají. A hlavně nevíme, jak je zastavit," povzdychla si zoufale a v očích se jí hromadily slzy.
,,Takže jste byla svědkem útoku v Peru, ano? Napadli vás?" Narcissa přikývla. ,,Jediný způsob, jak se o tom mohli dozvědět byl, že mezi strážci byl někdo, kdo tajemství vyzradil. Máte mezi sebou zrádce," řekla a Narcissa se zamyslela. Ve skutečnosti neznala téměř nikoho z těch lidí, Amaranta by však mohla.
,,Hermiono, já nevím, co dělat. Jsem zoufalá. Jistě bude brzy další útok. Já... slíbila jsem Anastázii, že se o ně postarám, kdyby se cokoli stalo. Nechci ten slib porušit, ale nevím, co dělat... nevím," zavřela oči a zpod víček se jí začaly kutálet slzy. Hermiona si k ní lehla, objala ji a hladila po vlasech.
,,Pomůžu vám, vymyslíme něco, slibuji," řekla a dala jí pusu do vlasů. Byla zvědavá, kdo ona Anastázie pro Narcissu byla a proč ji tehdy na Malfoy Manor oslovila jejím jménem, ale toto nebyla vhodná chvíle to zjišťovat. ,,Měla byste teď odpočívat," řekla tichým hlasem a nepřestávala ji hladit.
,,Zůstaneš?" Zeptala se Narcissa a dívala se jí zblízka do očí.
Hermiona se konejšivě usmála a přikývla. ,,Zůstanu."
~ ~ ~
,,Mmm... přesně tam," zasténala Olivia, která tála opřená o skříň prázdné bradavické učebny a Viktor jí zasypával krk polibky. Zachechtala se, když jí zajel rukou pod svetr a políbila ho na rty. ,,Můj bulharský miláčku," olízla mu rty.
,,Jsi nádherná," zašeptal jí do ucha svým drsným přízvukem a jemně jí skousl ušní lalůček.
,,I ty, tak mužný," zajela mu rukou pod tričko a přejela přes jeho svalnatou hruď.
,,Odstup od ní, Krume!" Ozvalo se za Viktorem a Olivia naklonila hlavu na stranu, aby viděla, kdo byl ten kazišuk. Vůbec ji nepřekvapilo, koho tam uviděla a protočila panenky.
,,Coline, skloň tu hůlku a odejdi!" Zamračila se. ,,Co si to vůbec dovoluješ narušovat mi soukromí?"
,,Chce tě jen zneužít, nechová k tobě žádné city. A nebyla bys ani první, ani poslední!" Stále na něj mířil hůlkou.
,,Odejdi chlapečku, než se ti něco stane," naštvaně jej napomenul Viktor a udělal několik kroků k němu. Colin couvl.
,,Ne! Dej z ní ty pracky pryč a nech ji na pokoji! Není jedna z tvých hraček!"
Viktor se chystal sáhnout po hůlce, Olivia ho však zastavila. ,,Ne, to ty mě nech na pokoji! Už toho mám dost. Nebaví mě, jak se pořád mícháš do mého života, jak mne pořád pronásleduješ, jak se spolčuješ s mým bratrem, abyste si na mě pokaždé něco vymysleli," ušklíbla se. ,,Dej už mi sakra pokoj!" Vzala Viktora za ruku a odešla s ním z učebny pryč.
,,Co to mělo znamenat?" Zeptal se Krum, když byli na chodbě.
,,Nic. Je to jen nedůležitá osoba, která mi neustále otravuje život," povzdychla si. ,,Ale nenechme si tím zkazit den. Co takhle se jít projít k jezeru?" Pousmála se a Viktor souhlasně přikývl. Zvedl ji do náruče a nesl ji z hradu ven. Olivia jej vášnivě políbila na rty.
Colin s Williamem se mezitím sešli v nebelvírské společenské místnosti. ,,Možná bych měl začít cvičit, abych vypadal jak ty korby, které se jí líbí," povzdychl si Colin a otráveně hodil jednu z karet na hromádku.
,,Já ti nevím, má sestra nevidí, jak hodný kluk jsi a nejsem si jistý, zda to vůbec kdy uvidí," řekl opatrně a pohlédl na něj. ,,Nechceš se spíše... no... však víš...," odmlčel se. ,,Porozhlédnout jinde?"
Colin si povzdychl. ,,Měl bych to vzdát, ano? Vykašlat se na ni, když vím, že on jí jen ublíží. Ale víš co? Možná máš pravdu. Možná za tu snahu opravdu nestojí," ušklíbl se, ale uvnitř věděl, že tento crush ho jen tak nepřejde. A čím víc ho odmítala, tím hlouběji se do toho ponořoval.
,,Mluvil jsem s ní ohledně Kruma. Zda si myslí, že je to ta správná volba vzhledem k tomu, jaká pověst o něm koluje. Je jako slepá a hluchá. Ten chodící testosteron jí zatemnil mozek. Ale až se spálí, alespoň pak bude opatrnější a bude to pro ni lekce, že má dát příště raději šanci hodnému milému klukovi před hordou svalů, která zahýbá na každém rohu."
Colin se ušklíbl a vyložil na stůl karty z ruky. ,,Alespoň v něčem se mi daří," uchechtl se.
,,Třeba je to znamení," zazubil se Will.
,,Možná," pousmál se Colin, ale zakroutil nesouhlasně hlavou. Olivia mu dala košem a on už neměl v nejmenším úmyslu se dál snažit. Vybrala si a on to nebyl.
~ ~ ~
Tiberius s Rabastanem se zhmotnili na zasněžené planině nedaleko obrovského hradu, ležícího na úpatí skály s výhledem na moře.
,,Vítej v Irsku," ušklíbl se Rabastan a rozešel se směrem k hradu. Tiberius neotálel a následoval jej, cestou se rozhlížel po okolí. Krajina byla opravdu malebná a uklidňující. Slyšet byly pouze vlny, které se vylévaly na břeh a opět vlévaly zpátky do moře a křupot sněhu pod jejich nohama.
Velká hradní brána se před Rabastanem otevřela a společně vešli dovnitř. Beze slova šel tam, kam ho vedl. Uvnitř to vypadalo podobně jako v Bradavicích, jen na něj nedýchalo to kouzlo historie kouzelnické školy, protože tato škola žádnou historii neměla. Bylo to jen sídlo, ve kterém se ke studentům přistupovalo jako k nástrojům mocné magie. Čistokrevnost nade vše.
Jakmile vyšli po točitých schodech do jedné z věží, Rabastan zaklepal. ,,Ano?" Ozvalo se. Vzal tedy za kliku a společně vešli. Tiberia nepřekvapilo, kdo seděl za psacím stolem.
,,Bellatrix," vyslovil její jméno bez emocí.
,,Tiberius McLaggen," řekla a pohlédla na Rabastana.
,,Chce se přidat k nám, k naší věci," vysvětlil.
,,Opravdu?" Pozvedla obočí a zkoumavě si ho prohlížela. Poté se postavila a přišla až k němu. ,,A ví tady Tiberius, co naše věc obnáší?" Stále se na něj dívala.
,,Vím jen to, že tady mohu uplatnit svůj potenciál," odpověděl s kamennou tváří.
,,To ano. A ví tvá milovaná Andromeda o tom, že jsi tady?" Pozvedla obočí a Tiberius přimhouřil oči.
,,Ne, neví."
,,Hmm... třeba ji přiměješ postavit se konečně jednou na tu správnou stranu, co říkáš?" Nespouštěla z něj svůj zkoumavý pohled. Tiberius doufal, že má mysl dostatečně uzavřenou, aby mu nemohla číst myšlenky. Dívala se na něj jako dravec na svou oběť a on se ze všech sil snažil působit sebejistě. Jeho obavy z toho, jak zareaguje, byly čím dál tím silnější. Bellatrix však jen řekla: ,,Začínáš zítra. Rabastane, odveď ho do jeho pokoje," posadila se zpátky za stůl a znovu sklopila zrak k pergamenu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stories-of-a-chaotic-mind stories-of-a-chaotic-mind | Web | 4. února 2018 v 20:35 | Reagovat

Krásný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama