Únor 2018

Tendy

28. února 2018 v 14:56 | Stázka |  Arty

Kapitola Šestnáctá: Dávná přítelkyně (část druhá)

28. února 2018 v 9:52 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Byl pátek večer a Hermiona seděla před zrcadlem svého pokoje v Bradavicích a připravovala se na schůzku s Narcissou. Malovala si právě rty, když se k ní posadila Ginny a ušklíbla se.
,,Nějak se šlechtíš pro lady Malfoyovou, nemyslíš?" Dívala se na ni pobaveně.
Hermiona protočila panenky. ,,Je to jen přátelská schůzka, ale jdeme do luxusnější restaurace, takže chci vypadat hezky. A je Blacková, rozvedla se."
,,Jistě, tím to bude," zazubila se Ginny. ,,Lady Blacková je krásná žena, nemyslíš? Elegantní, vzdělaná, těžko uvěřit, že je to Malfoyova matka."
,,Draco je spíše po otci," odpověděla a zbytek toho, co řekla, ignorovala.
,,Slyšela jsem, že mluví plynule francouzsky, taky by se mi líbilo, kdyby mne Harry líbal na krku a u toho mi šeptal do ouška je t'aime, ma chérie."
Hermiona jen zakroutila hlavou. ,,Tohle se nestane."
,,A proč ne? Nechceš mi snad říct, že stále myslíš na Bellatrix?" Pozvedla obočí, když však Hermiona nic neřekla, povzdychla si. ,,Ta žena nedovede milovat, jen využívat a ubližovat. Je zlá a navíc tvé levé zápěstí je důkaz toho, jak o lidech tvého původu smýšlí. Narcissa, na druhou stranu, je do tebe blázen a jde to vidět."
,,Není blázen do mě, ale do dívky, kterou milovala a které jsem podobná," odvětila.
,,Tak co? Vždyť se nechystáte brát. Je to jen večeře. Budete se pomalu poznávat, není to nic závazného. Jen tomu musíš dát šanci. Třeba nakonec zjistíš, že právě ona je to pravé ořechové."
Hermiona se na ni pobaveně podívala. ,,Jistě, třeba to bude láska mého života," zakroutila hlavou a začala si malovat řasenku.
,,Ty jsi vážně hrozná, Hermiono. Jak chceš být šťastná, když každou dobrou partii pošleš k šípku jen proto, že není Bellatrix? Je to hloupé."
,,Ginny, mlč už prosím tě, snažím se soustředit."
Zrzka jen protočila panenky. ,,Stejně byste spolu byly sladké," řekla ještě provokativně a odběhla pryč. Hermiona si povzdychla, dokončila poslední úpravy a vydala se na cestu. Její šaty byly až na zem, červené, upnuté a na ramínka s rozparkem na levé straně až ke stehnu. Cítila se v tom trochu nesvá. Posadila se na rezervované místo a čekala, až Narcissa dorazí.
Netrvalo dlouho a čarodějka v elegantních černých šatech nad kolena bez ramínek, které ji obepínaly na těch správných místech se objevila ve dveřích. Hermioně spadla brada.
,,Dobrý večer, Hermiono," pousmála se Narcissa, která přišla ke stolu, odložila si kabát a posadila se.
,,Dobrý večer," odpověděla a prohlížela si ji. Jen těžko by jí odhadla její věk, vypadala mnohem mladší, než byla. Obličej jí nezdobily téměř žádné vrásky a teď, když byla upravená, vypadala ještě mnohem lépe. Připadala jí velmi přitažlivá, nicméně její mozek ji začal opět srovnávat s Bellatrix a to byl boj, který nemohla její něžná krása nikdy vyhrát. Hermiona nebyla povrchní, to ne, avšak divoká krása oné černovlasé čarodějky ji něčím neskutečně přitahovala a Narcissa, ačkoli byla také nádherná, připadala Hermioně jako panenka z porcelánu, která by měla zůstat nedotknutelná a na kterou by se každý měl alespoň na okamžik podívat, aby měl co obdivovat. Nepřipadala jí skutečná a nepřemýšlela o ní jako o objektu své touhy možná právě proto, že byla tak dokonalá.
Jakmile jim číšník přinesl objednané jídlo a víno, začaly jíst. Hermiona fascinovaně pozorovala, s jakou elegancí dávala Narcissa sousta do úst a jak vkusně držela skleničku vína. Pohledem sjela na její rty a na okamžik ji popadla neskutečná touha ji políbit, ne však proto, že by po ní toužila jako po člověku, ale pro to, aby se zmocnila té dokonalosti, kterou v ní viděla a kterou v ní muselo vidět i okolí.
Narcissa o sobě takto nikdy nesmýšlela, nepřipadala si dokonalá, ba právě naopak. Připadalo jí, že je uvnitř jako rozbitá váza, která padá znovu a znovu na zem a tříští se na tisíce kousků a stále dokola se snaží slepit se dohromady. Po každém pádu však na té váze zůstanou praskliny, které už není možné odstranit.
Ani nejbližší okolí nebralo Narcissu jako nějakou modlu. Andromeda v ní viděla tu malou zranitelnou holčičku, kterou vždy musela ochraňovat, tak samo Bellatrix, ale ta poněkud jiným způsobem. Andromeda chtěla chránit její duši a učila ji následovat své srdce, kdežto Bellatrix šlo spíše o její pověst. Ostatní čistokrevné dívky si z ní ve škole utahovaly, protože byla tichá, bledá a kolovaly o ní drby o její orientaci.
Skutečné vtělení dokonalosti v ní viděly pouze osoby, které ji znaly pouze od vidění, slyšení, z Denního Věštce či ti, kterým nastavovala onu iluzi ledové královny, kterou si za ta léta tak pracně vybudovala a kterou teď bylo tak těžké odstranit. A právě tato poslední varianta byla Hermionin případ. Poznala Narcissu jako chladnou ženu, manželku Luciuse Malfoye, aristokrata, smrtijeda a matku toho, jenž ji celé ty roky šikanoval a poukazoval na to, jak byl mnohem lepší než ona. A tato iluze se Hermioně odbourávala jen těžko. Pomyslela si, že kdyby Narcissu znala jako profesorku z Bradavic, nejspíše by se do ní zamilovala, protože byla velmi chytrá, znalá života a také elegantní, což Hermionu na ženách vždy velmi přitahovalo.
,,Takže jsi skřítkům pletla ponožky a čepičky a doufala, že přijmou svobodu, ano?" Zasmála se tiše Narcissa, která Hermionu vytrhla z jejích myšlenek. Za ten večer již došly až k vzájemnému tykání. ,,Víš, tito tvorové nejsou zvyklí na svobodu a nevědí, jak s ní naložit, musela bys jim to nejprve ukázat. Je to jako se zvířetem vychovaným v zajetí. Ne vždy zvítězí instinkty a zvíře pojde," řekla Narcissa a napila se vína.
Hermiona přikývla. ,,Teď už to vím, tehdy jsem dobře nepromyslela všechny okolnosti, chtěla jsem pouze skřítkům pomoct, nelíbilo se mi, jak se s nimi zachází," řekla a o Dobbym se záměrně nezmínila, protože nechtěla navodit nepříjemnou atmosféru. Navíc Narcisse ani nic vyčítat nemohla, bylo jí jasné, že ona nebyla ta, která se k němu chovala špatně.
,,Nicméně i ambice se cení. A kromě magických tvorů a zvířat máš hodně ráda i čtení, ano?"
,,Ano, je to má oblíbená činnost," přikývla. ,,Nejraději mám naučnou literaturu, vždy jsem byla hladová po informacích."
,,Já na škole zase tolik nečetla, pokud to nebyly magazíny o módě. Chtěla jsem být módní návrhářkou," uchechtla se. ,,Ale když jsem se vdala, nebylo nic moc jiného co dělat, když mne Lucius nenechal pracovat. Tajně jsem četla také mudlovskou literaturu. Dávala jsem ji do obálky z kouzelnických knih," musela se tiše zasmát při vzpomínce, jak ležela vedle Luciuse v posteli a četla si mudlovskou knihu, aniž by cokoli tušil.
,,Vidím, že jsi velmi vynalézavá," zasmála se Hermiona. ,,A vážně jsi chtěla být návrhářkou?" Pozvedla obočí, ale vlastně se ani tolik nedivila, Narcissa byla vždy výborně oblečená.
,,Ano, byl to můj sen, práce, která by mne bavila a k tomu mít šťastnou rodinu," pousmála se.
,,Ale to se ti ještě může splnit, nikdy není pozdě," řekla Hermiona.
Narcissa se rozesmála. ,,No kdo ví, třeba ze mne ještě bude slavná módní návrhářka a budu s tou nejkrásnější dívkou pod sluncem," řekla a usmála se na Hermionu, která sebou ošila. Narcissa si toho všimla, proto změnila téma, nechtěla dívku uvést do rozpaků. ,,Už víš, co budeš dělat po škole? Promyslelas to?"
Hermiona přikývla. ,,Především bych se chtěla starat o tvory, o které se staráme a dostat v té organizaci trvalou práci. Ještě před měsícem jsem byla přesvědčená, že si otevřu knihkupectví, avšak tohle naprosto změnilo můj život a já cítím, že musím pomáhat a hlavně chci."
,,Ano, je to skutečné poslání," přikývla.
,,Jen nemám představu o tom, jak to skloubit s osobním životem. Vlastně ani žádný nemám. Neumím v tom chodit, vždy byla mou náplní právě škola."
,,Dá se to vyvážit, mít rodinu i vysněnou práci. Není to jednoduché, ale jde to a když se to povede, je to krásné. Neboj se toho," konejšivě se pousmála a stiskla jí ruku. Hermionu při jejím doteku zamrazilo, avšak neuhnula. Stiskla Narcisse ruku zpátky a pousmála se.
,,Asi máš pravdu. Ale zatím je zbytečné o tom asi mluvit."
,,Vždy je zbytečné o tom mluvit, musí se to žít," odpověděla a pustila její ruku. ,,Proč jsi vlastně sama, Hermiono?" Vypadlo z Narcissy bezmyšlenkovitě.
,,Ummm, proč?" Překvapeně zamrkala, protože tuto otázku nečekala. Myšlenkami opět zabloudila k Bellatrix. ,,Asi jsem nikdy nenarazila na toho pravého člověka."
,,Tak snad brzy narazíš, zasloužíš si být šťastná," řekla a z celého srdce si teď přála dívku políbit.
,,Snad ano," pousmála se Hermiona.
Jejich talíře i lahev vína byly najednou prázdné. Narcissa věděla, že se jejich večer chýlí ke konci, přála si však, aby trval věčně, aby s dívkou mohla být už napořád. ,,Dnes platím já," řekla Narcissa a usmála se na Hermionu.
,,Ne, to ne-"
,,Ššš," přerušila ji.
,,Dobrá, ale příště budu platit zase já," usmála se na ni a Narcissa přikývla.
,,Jsem ráda, že bude nějaké příště," řekla, vzala si věci a šla zaplatit. Hermiona mezitím vyšla ven a čekala ji před restaurací. Popravdě si přála, aby ten večer neskončil, bylo jí s Narcissou moc hezky. Příjemná společnost, se kterou si měla co říct. S vrstevníky si tolik nerozuměla, protože obvykle neměli stejné zájmy jako ona.
Narcissa vyšla před restauraci. ,,Děkuji za krásný večer, bylo mi s tebou příjemně."
,,Mně s tebou taky, ostatně jako vždy," pousmála se Hermiona a dívala se teď Narcisse zpříma do očí. Obě tam jen tak stály a dívaly se na sebe, nebylo to zvláštní, zdálo se to být tolik přirozené, že si Narcissa pomyslela, že kdyby Hermionu teď objala, bylo by to jak má být. Hermiona však tento krok udělala za ni. Objala Narcissu a na okamžik zavřela oči.
,,Hermiono...," zašeptala tiše a v tom okamžiku ji dívka pustila a znovu se jí zadívala do očí. Pohled jí sjel z očí na její rty, avšak rychle se vzpamamtovala a rozpačitě se pousmála.
,,Dobrou noc, Narcisso," řekla jen.
,,Dobrou, Hermiono," odpověděla a každá z nich se přemístila svým směrem.
~ ~ ~
Olivia ležela v posteli a dívala se do stropu. Tohle bylo náplní jejího života posledních několika dní. Předstírala fyzickou nemoc, aby nemusela na hodiny, avšak ve skutečnosti ji ničila ta psychická. Jakmile Viktor odjel, stejně věřila, že na ni počká a že budou spolu. Jak naivní byla. Byl její první velkou láskou a ona byla slepá. Když jí odepisoval na dopisy čím dál tím méně, pomyslela si, že by bylo dobré jej navštívit. Otec byl pryč, proto přemlouvala Andromedu, aby jí napsala na víkend propustku. Andromeda souhlasila pod podmínkou, že se vrátí do večera a nezůstane tam přes noc a Olivia souhlasila. Neměla však v plánu se vracet, chtěla se svým milovaným prožít krásnou noc. Když jej však překvapila, zjistila, že nebyl sám. Uplakaná se dožadovala vysvětlení a Viktor se zmohl jen na to, že se na vztah necítil, ale nechtěl ji zranit. Doufal, že ji to časem přejde. Se slovy jako srab a ubožák se vrátila zpátky. Cítila se na rozpadnutí. William se ji snažil utěšovat, být tam pro ni a navrhl jí, aby udělala vernisáž, kterou si celý ročník plánovala. Slíbil jí, že jí zapózuje s oním zmijozelským chlapcem a Olivia po značném váhání nakonec souhlasila. Potřebovala přijít na jiné myšlenky.
Vernisáž měla úspěch, pouze některým zmijozelským se nelíbil fakt, že Olivia spojila ve svém obraze Nebelvír a Zmijozel. Podle některých z nich to byla potupa. Avšak to Olivii netrápilo. Momentálně měla zlomené srdce a chyběl jí otec.
,,Andy, kdy se táta vrátí?" Zeptala se Olivia po jedné z hodin.
,,Drahoušku, nejsem si jistá, má spoustu práce, ale jistě brzy pošle sovu," odpověděla, ale ve skutečnosti měla obavy. Už druhý týden jí neposlal ani řádek. Poprvé, když dopis nedošel, myslela si, že nemohl, že neměl příležitost kvůli Bellatrix, ale že se jistě brzy ozve. Teď už si tím však tolik jistá nebyla a věděla, že něco muselo být špatně. Cítila to. Věděla, že musí udělat jedno a to bylo promluvit si s Minervou a říct jí celou pravdu.
,,Eddie, drahoušku, pohlídala bys prosím na okamžik malého? Potřebuji si promluvit s Minervou a nechtěla jsem madam Pomfreovou okrádat o další čas. Už tak je velice velkorysá," požádala Andy, když se sešla se svou neteří na pokoji.
,,Merline, zase bude řvát," ušklíbla se Eddie. ,,Je to to nejotravnější dítě pod sluncem," řekla a Andromeda vytřeštila oči.
,,To doufám nemyslíš vážně?"
Eddie, alias Morgana, si odkašlala. Došlo jí, že to nebyl tak úplně chytrý tah a rozesmála se. ,,Samozřejmě si dělám legraci, je to drahoušek, vždy si hezky rozumíme, viď?" Naklonila se k Teddymu, který v ten okamžik začal plakat. Morgana se zamračila. Spratek, jistě to vycítil, pomyslela si.
,,Copak je Teddy? To je jen Eddie, přece ji znáš už nějaký ten pátek," vzala si ho do náruče, aby ho utěšila. ,,Nevím, co to do něj vjelo," pohlédla teď na Eddie a malého jí po chvíli podala. ,,Hned budu zpátky, díky," pousmála se a odešla. Kráčela rovnou do ředitelny.
,,No a pak najednou přestal psát, i když slíbil sovu každý týden," vysvětlila Andromeda Minervě celou situaci. Ta ji přes své brýle zkoumavě pozorovala a pozorně poslouchala.
,,Nebudu zdůrazňovat, jak velká chyba to byla, Andromedo, nechat si to pro sebe a dokonce mi lhát," řekla Minerva a povzdychla si. ,,Samozřejmě musíme něco udělat. Sama víš, jak je Bellatrix nebezpečná. Musíš ji poslat sovu, že se chcete sejít, ale místo setkání urči ty. Budu tam a kdyby se cokoli dělo, pomůžu ti. Jinou možnost už bohužel nemáme."
Andromeda přikývla. ,,Nechtěla jsem ho ohrozit tím, že bych to někomu řekla a přitom jsem ho právě tímto ohrozila ze všeho nejvíce. Pokud se mu něco stalo, nikdy si to neodpustím," řekla a jen tak tak zadržovala slzy. Minerva si toho všimla a nasadila mnohem přívětivější tón.
,,Jsem si jistá, že bude v pořádku, Andromedo. Ty za nic nemůžeš. Běž poslat dopis své sestře, pak uvidíme, co dál."
Andromeda přikývla a beze slova se vydala do sovince.
~ ~ ~
Morgana se skláněla nad plačícím Teddym, který se ne a ne uklidnit. ,,Co kdybych ti zacpala pusu polštářem, dokud bys neztichl, co?" Zamračila se a Eddie, která to vše vnímala, to vyděsilo. Začala panikařit. Ne, nechte ho! Slyšela Morgana uvnitř a ušklíbla se. ,,Naší drahé společné kamarádce se to nelíbí, co kdybychom to zkusili?" S úšklebkem vzala do ruky polštář a Teddy se rozplakal ještě více. Eddie se zmítala, snažila se ovládnout své tělo, ale nešlo to. Zoufalstvím se uvnitř rozplakala, přičemž Morganě začaly po tváři stékat slzy. Ušklíbla se a slzy si rukávem otřela. Už už se s potutelným úsměvem skláněla nad Teddym, když vtom dovnitř vešla Andromeda.
,,Pořád pláče?" Zeptala se a Morgana rychle upustila polštář.
,,Ano, možná má hlad, nevím," pokrčila rameny.
,,Před chvílí papal, přebalený je taky, možná ho něco bolí. Raději s ním zajdu na ošetřovnu, byl ještě pár dní zpátky nachlazený," řekla a vzala si malého do náruče. ,,Děkuji ti, Eddie," pousmála se a ta přikývla.
,,Tak já půjdu, pokud už nic nepotřebuješ."
,,Jen běž," řekla Andromeda a Morgana, která se na malého ještě ušklíbla, zmizela na chodbě.

Kapitola Šestnáctá: Dávná přítelkyně (část první)

28. února 2018 v 9:50 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ The only difference between the saint and the sinner is that every saint has a past, and every sinner has a future. ~
- Oscar Wilde
,,Potřebuji vaši pomoc," řekla Eddie, když stáli v jedné z postranních chodeb.
,,Ano? A s čímpak?" Uchechtl se Fred.
,,Chceš snad udělat něco zakázaného?" Zazubil se George a vzal ji okolo ramen.
Eddie jeho ruku setřásla a zamračila se. ,,Kluci, jde tady o hodně, nedělejte si z toho legraci."
,,Ale jistě, že ti pomůžeme. Až nám však povíš, o co se jedná!"
,,Jo a nevynecháš ani jeden detail!"
Eddie si povzdychla. Věděla, že to nebude tak jednoduché jim o přívěsku říct a neodhalit tím úplně všechno. Ale už jednou jí pomohli, s mapou. ,,Potřebovala bych získat přívěsek, který na krku nosí Hermiona," řekla prostě.
,,Ano? A k čemu ti bude?" Pozvedl Fred obočí.
,,Patřil Bellatrix."
Dvojčata se na sebe významně podívala. ,,Hermiona nosí přívěsek, který patřil Bellatrix?"
,,Jo. Podle všeho by mohl v sobě skrývat nějakou mocnou magii."
,,A to si myslíš proč?" Zeptal se Fred.
Eddie se zamyslela, pak si však vzpomněla na něco, co viděla. ,,Hermiona stiskla přívěsek a pokaždé jím Bellatrix zavolala, dlouhý příběh, nedívejte se na mne takto. Jde o to, že může obsahovat kousek z ní," neřekla celou pravdu.
,,Něco jako viteál?" Pohlédl na ni George se zájmem.
,,No, to si úplně nemyslím," vykrucovala se Eddie, protože takovou otázku nečekala.
,,Ale dávalo by to smysl," pokračoval. ,,Vždyť ji mamka zabila a ona přeci stále žije."
Eddie se zamyslela. O Protivovi jim říkat nechtěla, nicméně musela nějak logicky argumentovat, aby se v tom přestali vrtat. ,,Jenže viteál je něco, co si čaroděj vytvoří za jistým účelem. Dělá to vědomě. Pochybuji, že kdyby si Bellatrix vytvořila viteál, nechala by ho jen tak Hermioně na krku."
Fred se uchechtl. ,,Možná že ano. Koho by napadlo jej hledat u někoho, jehož původ nemá Bellatrix tak úplně v lásce?"
,,Ne, to nedává smysl," zakroutila hlavou. ,,Kdybych měla viteál, rozhodně bych ho nenechala jen tak někomu. Chtěla bych, aby byl v bezpečí, nenechala bych nic náhodě," odpověděla. ,,Ale zatím je zbytečné si myslet, že je v něm podobné množství magie. Pouze bych ho ráda prozkoumala, ale nemám jak jej získat, protože jaksi nejsem studentkou Nebelvíru," ušklíbla se. ,,Pomůžete mi?"
Kluci se na sebe podívali a pak se doširoka lišácky usmáli. ,,Že váháš!"
,,Díky, kluci, jste nejlepší," usmála se vděčně.
,,To my přeci víme!"
~ ~ ~
Uběhly již dlouhé tři týdny od rozhovoru, který Eddie s dvojčaty vedla. Mezitím se toho stalo opravdu mnoho. Hermiona s Narcissou prošly zkouškou a veškerý svůj volný čas teď trávily na skrytém místě, ve kterém se staraly o kouzelnické tvory. Pro Narcissu to bylo s časem mnohem jednodušší, než pro Hermionu, která se přes týden věnovala škole a přes víkend byla v organizaci. Tuto práci si však opravdu zamilovala. Kdysi toužila bojovat za práva skřítků, dnes měla možnost starat se o mnohem větší spektrum tvorů. Připadala si užitečná a také jí přišlo, že je její potenciál konečně plně využit. Narcissa byla spokojená, že s ní může trávit každý víkend, bylo to, jako kdyby měla svou Stázku zpátky u sebe. Odhodlala se ji konečně pozvat na skutečné rande a Hermiona souhlasila. Navrhla v pátek večer večeři v jedné z londýnských restaurací a doufala, že to Hermiona nebrala pouze jako pracovní schůzku dvou kolegyň. Na manoru celé tři týdny nebyla, bydlela teď u Amaranty. Jestli ji tam Lucius hledal, to netušila, nicméně ani ji to nezajímalo. Připadalo jí však jako kdyby tam nechala kus vlastní duše. Ve snech se vracela zpátky na ono místo k jezeru, jako kdyby tam snad bylo něco, co si přálo být objeveno. Snažila se na to nemyslet, přesto jí to její podvědomí neustále připomínalo.
Tiberius byl v Irsku nešťastný. Jednak mu chyběla Andromeda a jednak ho to neustále přetvařování a hlídání své mysli vyčerpávalo. Nelíbilo se mu, jak se na tom místě vyučovalo, nebyl příznivcem černé magie tohoto rázu. Zjistil, že Bellatrix měla několik věrných, které posílala na různé mise, víc se však nedozvěděl. Jednou týdně se vždy všichni sešli a měli poradu. Andromedě poslal dopis už dvakrát, měl však strach, aby mu na to Bellatrix nepřišla. Žil už téměř měsíc v neustálém strachu a napětí.
Andromeda si vše nechávala pro sebe, nechtěla ohrozit jeho misi, či jeho život. Malý Teddy byl zrovna nachlazený, takže měla starostí až nad hlavu. Madam Pomfreyová mu sice dala nějaké kapky, ale nebylo toho moc, co tak malé dítě mohlo užívat. Hagrid za malým neustále chodil, kontroloval jej, dával Andromedě rady co na nemoc, některé byly vskutku úsměvné jako třeba pálenka, která mu vypálí červa, nicméně Andromeda argumentovala tím, že takové dítko přeci alkohol nemůže, načež se Hagrid poškrábal na zátylku, zamyslel se a uznal, že má Andromeda pravdu.
Krum, který odjel, si s Olívií psal dopisy, které byly však každým dnem méně a méně časté. Dívka mu dala svou poctivost, byla to její první opravdová láska. Neustále mu však psala, třeba i tři dopisy za den a Viktora to dopalovalo. Připadala mu majetnická, co se jeho osoby týkalo, a on byl odjakživa svobodný. Colin posiloval, změnil styl, začal si více vážit sám sebe a všímal si čím dál tím více, že po něm holky pokukují. Bylo mu to příjemné a ta změna se mu líbila. S Williamem stále trávil spoustu času, jeho sestry si však už nevšímal nebo se o to alespoň usilovně pokoušel.
Molly si konečně našla práci. Tím, že v jejím domě už neběhalo žádné dítě, o které by se musela starat a Ginny se v létě měla vdávat, tak se rozhodla vzít práci v kouzelnickém sirotčinci, kde dělala vychovatelku a měla opět spoustu dětí. Věřila, že potřebují lásku stejně jako ostatní a ona jí měla v sobě pořád velkou spoustu.
~ ~ ~
Jednoho příjemného večera v Nebelvírské společenské místnosti čekali Fred s Georgem na Hermionu, která šla právě z knihovny do ložnice, jelikož již bylo po večerce. A protože neměla víkendy volné, aby si dělala úkoly, musela si je dodělávat jak to šlo. Jakmile vešla do společenské místnosti, Fred promluvil: ,,Ale ale, tady chce někdo dostat školní trest za to, že chodí spát až po večerce."
,,Nebo připravit svou kolej o body," rýpl si také George.
Hermiona protočila panenky. ,,Nechte toho, kluci, musela jsem jen dodělat jeden úkol," povzdychla si. ,,Ale už jdu spát, tak dobrou," řekla a chystala se odejít do ložnice, když vtom Fred opět promluvil.
,,Pojď si s námi dát jednu partičku karet a promineme ti ten pozdní příchod."
,,Kluci, neblázněte, jsem unavená."
,,Ale notak, jen jednu hru. Potřebuji protivníka, který bude minimálně tak dobrý jako já a tady George," pohlédl na bratra ,,no škoda mluvit!" Ušklíbl se a George se zamračil.
,,Tak dobře," uchechtla se Hermiona. ,,Ale jen jednu hru."
,,Tak se mi to líbí," promnul si Fred ruce a začal míchat karty. George zatím vytáhl třetí skleničku a nalil do ní čaj z termosky.
,,Horký čaj pro příjemné zimní dny u praskajícího krbu a té nejlepší společnosti," zazubil se a Hermiona se uchechtla.
,,Díky," přikývla a napila se. ,,Je výborný, je tam hodně med-" Ani to neodřekla, oči ji ztěžkly a hlava jí začala klimbat.
,,Tyjo, Georgi, odpadla nějak rychle. Nedals tam toho uspávacího lektvaru moc?" Pohlédl na něj Fred s pochybnostmi v očích.
,,Neboj, možná sice zaspí ranní výuku, ale bude v pohodě," odpověděl George a vytáhl z batohu krabičku, kterou otevřel. Byla v ní přesná kopie přívěsku, který visel Hermioně na krku. Fred jí odepnul z krku ten její, podal jej Georgovi a ten mu zase podal ten falešný. Fred chvíli bojoval se zapínáním, až se mu to nakonec podařilo.
,,Ta zapínátka jsou tak titěrná," zakroutil hlavou. ,,Pomoz mi s ní, dáme ji na gauč," uchechtl se a George přikývl. Položili Hermionu na gauč, vzali si všechny své věci a mířili rovnou ke zmijozelské společence, kde už na ně čekala Eddie.
,,Tady to máš," řekl George a podal jí přívěsek.
,,Díky! Škoda že trvalo tak dlouho vyrobit ten padělek. A snad si toho nevšimne," vzala si od něj přívěsek a prohlížela si jej. ,,Nicméně jste nejlepší, kluci!"
,,My víme, informuj nás, kdyby něco!" Řekl Fred.
,,Jasně, nebojte, tak dobrou!" Řekla Eddie a vrátila se zpátky do zmijozelské místnosti. Šla rovnou do ložnice. Neměla v plánu jít spát, dokud přívěsku nepřijde na kloub.
Posadila se na postel a začala si přívěsek prohlížet. Nic z něj však necítila, žádnou magii, a na okamžik si pomyslela, že jí snad kluci omylem dali kopii. Zakroutila však hlavou, vytáhla hůlku a začala na přívěsek vysílat jedno odhalovací kouzlo za druhým. Když se však nic nestalo ani další tři hodiny, Eddie si řekla, že to může zkusit zase zítra a protože padala únavou, šla si lehnout. Nevěděla však, že ve stínu místnosti stála postava, která ji celou tu dobu pozorovala. Eddie se klidně uložila ke spánku a netrvalo dlouho a usnula.
Postava vyšla ze stínu a mířila rovnou k její posteli. Měla dlouhé černé vlasy do pasu, velké tmavé oči a bledou pleť. Jedna věc však na ní byla jiná, než na obyčejném člověku. Nebyla vidět. Byla to pouhá entita, stopa, která byla v tomto světě zanechána po někom, komu bylo kdysi dávno velmi ublíženo a která bez fyzického těla nic nezmohla. Byla to Morgana. Sklonila se nad Eddie a ušklíbla se. ,,Zvědavé dívenky, které si hrají s ohněm, se spálí," řekla a vznesla se nad její postel. Pak rychlostí volného pádu vletěla proti ní. Chvíli to vypadalo, že prostě proplula skrz ni a zmizela, pak se však Eddie probudila a hlasitě zalapala po dechu. Rozhlížela se po místnosti a cítila se zvláštně. Jako kdyby ji něco svíralo. Nemohla ovládat své tělo, nemohla se pohnout. Chtěla promluvit, ale nešlo to. Panikařila. Najednou se však ozval jakýsi ženský hlas v její hlavě. ,,Posloužíš mi dobře, drahoušku. Setkáš se tváří v tvář s tou, kterou jsi se snažila odhalit, s tou, která tolik touží po tom tě zabít a která bude jistě ráda, že uvidí mne," Eddie cítila, jak se najednou zvedla z postele, ale přitom ty pohyby nevyvolávala. Postavila se před zrcadlo. ,,Hmmm, jsi metamorfomág, že ano?" Zeptal se hlas v její hlavě a Eddie cítila, jak jí najednou narůstají její zrzavé vlasy. ,,Ano, takto je to lepší," ušklíbla se Morgana na sebe do zrcadla. ,,A teď pojďme, nebudeme ztrácet ani minutu," řekla a vyšla ven z hradu, odkud se přemístila pryč. Přívěsek zůstal ve skříni pokoje Eddie, přesně tam, kam ho uložila a zabezpečila kouzly, než si šla lehnout.
Morgana se přemístila nedaleko Bellatrixiny školy v Irsku. Sníh pomalu roztával, bylo však stále chladno. Eddie měla na sobě pouze zmijozelské pyžamo, proto se třepala zimou. Jakmile došla před bránu, zaklepala na obrovské klepadlo. Netrvalo dlouho a otevřela se malá dvířka, ze kterých na ni koukal jakýsi muž.
,,Přejete si?" Zeptal se svým chraplavým hlasem.
,,Jdu za Bellatrix, myslím si, že mne jisto jistě ráda uvidí," ušklíbla se.
,,Madam tady není," řekl a zaklapl dvířka.
Morgana si povzdychla. ,,Proč to nejde nikdy po dobrém?" Zeptala se a zvedla ruku, z které vyslala velké množství energie proti bráně, která se s řinčivým zvukem rozletěla. Eddie, když ucítila to množství energie, které jí proudilo tělem, vyděsila se. Chtěla své tělo opět ovládnout, ale nešlo to. Nemohla nic dělat, vzpouzela se, ale bylo to marné. Nejhorší bylo, že mohla číst i její myšlenky a že i kdyby byla Merlin ví jak dobrá v nitrobraně, takovou magii by stejně nikdy neobelhala. Vždyť ta čarodějka dovedla kouzlit bez hůlky. Proti tomu nic nezmohla.
Bellatrix, která uslyšela hluk, se okamžitě, i s několika dalšími profesory, vydala dolů. Jakmile uviděla Eddie, ušklíbla se. ,,Ty máš teda odvahu přijít mi ještě po tom všem na oči," vytasila hůlku. ,,Můžete jít, tohle štěně zvládnu levou zadní," řekla posměšně a vyslala proti Eddie kletbu. Ta ji však odrazila pouhým mávnutím ruky zpátky proti Bellatrix, která vyletěla do vzduchu a tvrdě dopadla na podlahu. ,,Aaaahhh," sykla, protože cítila, jak jí křupla ruka. Několik profesorů na ni namířilo hůlkami.
,,Eddie?" Vytřeštil oči Tiberius, který právě došel na místo. Morgana se na něj otočila a prohlédla si ho odshora až dolů a ušklíbla se, když si přečetla dívčiny myšlenky. Pozornost však opět obrátila k Bellatrix, ke které kráčela pomalými kroky s potutelným úsměvem na tváři.
,,Takto se vítá stará přítelkyně, Bellatrix?" Ušklíbla se.
Bella se zamračila. ,,Co to má znamenat?"
,,Ty mne nepoznáváš, drahá?" Zatvářila se naoko smutně. ,,A to jsme si spolu užily v Bradavicích tolik zábavy. Ti mudlovští šmejdi, kteří zařvali, to bylo úplné pohlazení pro mou duši," uchechtla se.
Bellatrix vytřeštila oči. ,,Morgana?" Zašeptala a pohlédla jí do očí. ,,Ale jak? Proč takhle holka? Co se stalo?"
,,Tady ne, pojďme někam, kde budeme samy," řekla a jediným pohybem ruky napravila Belle její zlomeninu.
Bella ucítila úlevu. Pak pohlédla na Morganu a přikývla. ,,Do mé pracovny."
Jakmile se za nimi zavřely dveře, Morgana začala vyprávět o tom, jak bloudila po světě v podobě havrana, co všechno viděla a jak pozorovala i její počínání se školou. ,,Věděla jsem, že mne nezklameš, že jsi ta vyvolená," ušklíbla se. ,,Ne nějaký Lord Voldemort," vyslovila posměšně jeho jméno a Bella se otřepala. ,,Copak, stále ti nahání hrůzu? Byl to dobrý čaroděj, ale ne dost dobrý. Zařval, stejně jako Brumbál a spousta dalších před ním. Ale oni neměli na své straně mě. Musíme uvést věci konečně do pohybu, dotáhnout to do konce, ovládnout svět," ušklíbla se Morgana. ,,Nastolíme vládu čistokrevných a všichni se nám budou klanět!"
Bellatrix ji pozorovala s obdivem, ale také se strachem. Věděla, že ona oplývá takovou magií, o které si Bellatrix mohla nechat jen zdát. ,,Nauč mne všechno, co víš," řekla s touhou v hlase a Morgana se uchechtla.
,,Nejprve by ses měla zbavit těch, kteří ti nejsou věrní."
,,Koho tím myslíš?" Pozvedla Bella obočí.
,,Tiberius McLaggen. Ten muž stojí na straně těch druhých, dívka, jejíž tělo mám, nedokáže uhlídat své myšlenky."
Bella přikývla. ,,Já to vím, nejsem hloupá. Nechala jsem si ho tady, aby mi pomohl získat zpátky mé sestry, na nic jiného jej nepotřebuji," ušklíbla se.
,,Mohl by nám však zkazit plány," řekla Morgana. ,,Pohlídám si ho. Však on udělá chybu," řekla, ale netušila, že to bude tak brzy.
Tiberius hned ráno poslal sovu Andromedě o tom, že Eddie je tady na hradě. Dopis však nikdy nedošel. Bellatrix si nechala Tiberia před obědem zavolat do své pracovny.
,,Posaď se ," řekla, když vešel dovnitř. Tiberius udělal, jak mu řekla a pohled mu zabloudil na Eddie stojící vedle ní. Byla jiná, její výraz ve tváři, její vlasy, oblečení, které na sobě měla, černé korzetové šaty, to nebyla Eddie.
,,Copak se děje, Bellatrix, proč jsi mne sem zavolala?" Zeptal se.
Bella mu místo odpovědi ukázala dopis. ,,Povědomé?"
Tiberius si vzal dopis do ruky a pozvedl nad ním obočí. ,,Nedává to smysl, písmenka jsou zpřeházená, co to má být?"
Bellatrix se ušklíbla a pokynula Morganě, která mávla nad dopisem rukou a písmenka se seřadila. ,,Lepší?" Zeptala se Bellatrix a Tiberius věděl, že je zle. ,,Uklidni se, Tiberie, celou dobu jsem věděla, že jsi na jejich straně, ale nějak jsem doufala a stále doufám, že dostaneš rozum a přidáš se do našich řad. Ty, i mé sestry. Je to poslední nabídka, opakovat se už nebudu. Naše věc je důležitá, sám jsi čistokrevný, měl bys to tedy chápat."
Tiberius se zamračil. ,,Co bych měl chápat? Diskriminaci? Povyšování se? Absolutistickou vládu vyšší vrstvy? Ne, to nikdy," řekl rozhodně.
Morgana se zasmála. ,,Možná ho mučení přesvědčí o opaku, co říkáš, Bello?"
Bellatrix se ušklíbla, zvedla hůlku a namířila ji na Tiberia. ,,Ptám se naposledy, přidáš se k nám a naší věci?"
,,Nikdy!" Odpověděl Tiberius rozhodně a hrdě zvedl hlavu.
,,Pak tedy dostaneš, co si zasloužíš! Crucio!" Kříkla Bellatrix a Tiberius se začal v křečích svíjet na zemi.
,,Krásný to pohled," uchechtla se Morgana. ,,Tak si to tady užívej. Já se vrátím do Bradavic, bylo by podezřelé, kdyby zmizela i ta holka. A navíc se dozvím všechny případné plány, které proti nám plánují," řekla a zmizela.
,,No a my si užijeme ještě spoustu zábavy, viď, Tibísku?" Uchechtla se Bellatrix a znovu na něj namířila hůlku. ,,Crucio!"

Cissatrix

27. února 2018 v 15:52 | Stázka |  Arty

Andymione

20. února 2018 v 21:56 | Stázka |  Arty
K úžasné trilogii The Unholy Trinity <3



Kapitola Patnáctá: Řád Zasvěcených (část druhá)

15. února 2018 v 21:46 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Andromeda právě krmila Teddyho, když přiletěla sova s dopisem. Položila malého do postýlky, lahev na stůl, vzala si od sovy obálku, nasypala jí zrní, dala trochu vody a posadila se na postel. Obálku rozlepila a vytáhla dopis. Slova však nedávala žádný smysl. Chvíli se na dopis zkoumavě dívala, najednou se však písmenka začala přehazovat. Andromeda překvapeně zamrkala a začala číst.
Drahá Andromedo,
omlouvám se za mou absenci, ale jsem nyní zaneprázdněn. Dopis, který ti posílám, je zakódován tak, abys jej mohla přečíst pouze ty, pokud by padl do nesprávných rukou. Jsem ve škole u Bellatrix, přijal jsem zde místo, abych zjistil, co se tady doopravdy děje. Každý týden ti budu pravidelně posílat dopisy. Pokud by pravidelný dopis nepřišel, budeš vědět, že je něco špatně. Bohužel, Minerva si bude muset najít jiného profesora na obranu, nemohu sedět na dvou židlích zároveň, asi chápeš proč, avšak věřím, že je to pro dobrou věc. Zpátky mi neodepisuj, mohlo by mne to odhalit. Miluji tě a myslím na tebe.
-Tiberius
PS: V obálce je šperk, pro tebe, abys na mne neustále myslela. Je to jeden z těch vzpomínkových šperků a až se vrátím, začneme si je vytvářet společně, šťastné a nezapomenutelné.
Andy vytáhla řetízek s přívěskem z obálky a mírně se pousmála, pak si však povzdychla a pohlédla na Teddyho. ,,Do čeho se to ten náš Tiberius namočil?" Teddy se zachechtal, zatleskal malýma ručičkama a z pusy mu vytekla trocha sunaru. Andy se uchechtla nad malým, vzala kousek ubrousku, pusinku mu utřela a poté pokračovala s krmením.
Ještě ten den oznámila Minervě, že budou potřebovat náhradu, jelikož Tiberius je indisponován. Neřekla jí, kde doopravdy byl, usoudila, že čím méně lidí o tom vědělo, tím lépe pro Tiberia. Nicméně měla strach. Bála se, že přijde o dalšího milovaného člověka vinou své šílené sestry a vůbec se jí nelíbilo, že je u něj tak blízko. Byla velice nebezpečná a bála se, že Tiberius si ono riziko pořádně ani neuvědomuje. Nicméně nemohla nic dělat, musela věřit, že ví, co dělá.
~ ~ ~
Hermiona se ten večer vrátila zpátky do Bradavic a Narcissa zůstala sama. Amaranta musela zpátky na ono místo, ve kterém teď byli ukryti všichni kouzelničtí tvorové, kteří zbyli a několik jejích spolupracovníků. Sama to místo ještě nenavštívila, musela projít veritasérem a navíc byla stále ještě zesláblá. Dopřávala si právě horkou koupel a mazala si rameno mastí pro lepší hojení, když uslyšela, jak se dole otevřely dveře. Trhla sebou, vylezla z vany, omotala kolem sebe osušku a v tom okamžiku si uvědomila, že si hůlku nechala v ložnici. Naprázdno polkla a opatrně otevřela dveře koupelny, kterou měla hned vedle ložnice. V šeru uviděla svou hůlku a rychlými kroky se k ní rozešla, když vtom za sebou uslyšela velmi známý hlas.
,,Ale ale, Narcisso, tohle je mi uvítání," Narcissa sebou trhla a otočila se.
,,L-Luciusi? Co tady děláš?" Vytřeštila nevěřícně oči.
Lucius udělal několik kroků k ní a Narcissa couvla. ,,Tvůj milovaný je zpátky, nejsi ráda?" Řekl a ušklíbl se. V tom šeru jí naháněl ještě větší hrůzu než jindy. Všimla si, že měl dokonce vousy, vypadal mnohem starší a hrubější. Chytil ji za ruce a drsně ji políbil na rty, Narcissa se jej pokusila odstrčit, Lucius ji však hrubě hodil na postel.
,,Nech mě být!" Křičela a zmítala sebou, když si nad ni klekl a ruce jí dal za hlavu.
,,Přeci by ses nebránila svému manželovi... ne, počkej... vlastně bývalému, protože jsi se s ním potupně rozvedla. Udělalas mi ostudu, ty špinavá couro! Já tě naučím poslouchat!" Vrazil jí facku a začal jí strhávat ručník, který si křečovitě držela.
Narcissa se rozplakala. ,,Luciusi, prosím, nech mne, nedělej to, ne prosím tě," naříkala.
,,Luciusi, prosím, ne," napodoboval ji posměšně a pak ji hrubě chytil za spodní čelist a donutil ji pohlédnout mu do očí. ,,Celý život jsi mne jen ponižovala tím, jaká jsi byla... nemocná. Máš to po své matce, měl jsem se k tobě chovat stejně jako Cygnus k ní, mlátit tě, abych to z tebe dostal, protože vy dvě si nic jiného nezasloužíte. Byl jsem k tobě shovívavý dost, ale tohle skončilo, má milá!" Strhl jí osušku a odhodil ji pryč. Narcissa plakala a snažila se ho všemožně ze sebe dostat, byl však moc silný.
,,Luciusi, prosím...," plakala, když si rozepínal kalhoty, bylo to však marné. Zavřela oči. Už se smiřovala s tím, že si ji vezme násilím, když vtom kdosi otevřel dveře ložnice a Lucius vyletěl přes celou místnost a narazil na stěnu za ním. Když dopadl, ztratil vědomí, ležel tam jako hadrový panák s kalhotami na půl žerdi. Ve dveřích stála Amaranta s hůlkou v ruce a rychlými kroky se rozešla k Narcisse.
,,Jste v pořádku?" Posadila se k čarodějce, která teď zakrývala své nahé tělo peřinou, plakala a třásla se.
,,A-ano... skoro... skoro mě...," dala si obličej do dlaní. Amaranta ji objala a pohladila po vlasech.
,,Už je dobře," snažila se ji uklidnit.
,,J-je to můj bývalý manžel, ale nechápu, jak se sem dostal. Okolo domu mám ochranná kouzla a navíc... má sedět v Azkabanu," třásla se.
,,Pokud je dům jeho, myslím, že je mu také loajální. Stará magie čistokrevných kouzelnických rodin," řekla Amaranta. ,,Dáme vědět ministerstvu, že jim utekl vězeň," řekla, to se však už Lucius začal probouzet. Amaranta pevně stiskla hůlku a opět se postavila. Lucius si promnul hlavu, která mu třeštila, a sykl. Pozvedl zrak a uviděl jakousi ženu, která stála u postele jeho bývalé manželky.
,,Tahle tě teď cucá, jo?" Ušklíbl se a Amaranta se zamračila.
,,Vrátíte se zpátky do Azkabanu, pane. A vězte, že se postarám o to, aby vás hlídali dvacet čtyři hodin denně."
Lucius se rozesmál. ,,Jaká naivita. Pustili mě," pohlédl teď na Narcissu. ,,A myslím, že oba víme, kdo se o to postaral. Na tohle jsi krátká, ženuško. A věz, že já se vrátím, abych dokončil, co jsem začal," ušklíbl se a před jejich zraky zmizel v oblaku černého dýmu.
Amaranta pohlédla na Narcissu a posadila se k ní. ,,Nenechám vás tady samotnou, když tady běhá ten šílenec. Dnes tady zůstanu na noc a hned zítra projdete zkouškou, sbalíte se a půjdete se mnou," řekla nekompromisně.
,,Jak to, že jste se vrátila?" Zeptala se Narcissa.
,,Náhoda. Nechala jsem si tady tašku s léky, které jsme potřebovali pro jednoho pacienta," Narcissu zamrazilo, když si uvědomila, že pokud by se toto nestalo, Lucius by ji nejspíše jisto jistě znásilnil. ,,Přemístím se tam a vrátím se, do dvaceti minut jsem zpátky," pohladila ji po vlasech a Cissa přikývla. Lehla si do postele a stále se ještě třepala strachy.
~ ~ ~
Hermiona seděla ten večer v bradavické knihovně a hledala nějaké informace o řádu Zasvěcených. Eddie, která stále myslela na její přívěsek, se k ní posadila, načež Hermiona nadskočila.
,,Ahoj, jak se máš?" Začala Eddie.
,,Ummm, jo, jde to," odpověděla Hermiona roztržitě a přivřela knihu.
,,Copak studuješ?" Zeptala se nenápadně a oči jí sjely na řetízek, který končil pod jejím svetrem. Měla v plánu přívěsek získat. Věděla, že pokud Hermiona cítila k Bellatrix něco více, mohla by ji lehce přesvědčit, aby jí přívěsek dala. Jednou už byla ochotna pro lásku k Belle zradit, nebylo vyloučeno, že by to neudělala znovu. Eddie však předpokládala, že Bellatrix neměla ani tušení, co přívěsek skrývá, pokud tedy Protiva mluvil pravdu.
,,Jen něco do obrany," pokrčila rameny Hermiona.
,,Tys o tom neslyšela?" Pozvedla Eddie obočí.
,,O čem?" Nechápavě se na ni Hermiona podívala.
,,Obrana tento týden odpadá. Tiberius je prý v Americe, nařízení ministerstva. Zřejmě to má něco společného s jeho bývalou prací," pokrčila rameny. ,,Nic víc nám neřekli a zdá se, že teta Andy taky nic víc neví. Nebo možná ví, ale nechce povědět," ušklíbla se.
,,Ah tak," řekla Hermiona a přikývla. Upřímně jí to bylo teď jedno, měla svých starostí dost. ,,Chtělas něco konkrétního?" Zeptala se poněkud netrpělivě.
,,Ne, jen si tak popovídat," řekla Eddie. ,,Na druhou stranu, ty vypadáš nějak napjatě," pokračovala, protože měla plán. ,,Potřebuješ pořádnou relaxační koupel ve velké vaně! Ne v jedné z těch veřejných," zakroutila hlavou. ,,Jak víš, mám pokoj sama pro sebe. Nedávno jsem se od tety dozvěděla, že to byl její pokoj tady v Bradavicích. Její a jejích sester, protekční děcka," ušklíbla se. Věděla, že zasáhla citlivé místo, jakmile Hermiona náhle zpozorněla. Věděla, že cokoli, co se týkalo Bellatrix, ji přitahovalo. ,,Můžeš si dát koupel v mé vaně, je dost prostorná a přijdeš tam jistě na jiné myšlenky," pousmála se. Doufala, že jakmile si sundá řetízek s přívěskem, dostane šanci jej vzít. ,,Dovedu tě tam a půjdu na večeři, ať máš soukromí," pousmála se. ,,Tak co říkáš?"
,,Dobře, tak jo. Vlastně to i docela potřebuji," řekla Hermiona co nejvíce lhostejně a v hlavě si představovala, jak si lehne do postele, která dříve patřila Bellatrix.
,,Fajn, tak pojďme," usmála se Eddie, počkala, až si sbalí věci a vyrazily ke zmijozelské koleji. Jakmile vešly do pokoje, dala jí čistý ručník, pustila kohoutky, do vany nalila pěnu do koupele a odešla. Nešla však daleko. Postavila se za dveře a vyčkávala, co se bude dít. Slyšela za dveřmi, jak Hermiona chodila po místnosti. Ušklíbla se, protože si představovala, jak si lehá do postele, která patřila Bellatrix a ukájí se.
Hermiona si skutečně místnost prohlížela. Posadila se na jednu z postelí a povzdychla si. Věděla, že v jedné z nich kdysi spala Bellatrix. Měla chuť se zachumlat do peřin, zavřít oči a přivolat ji. V dlani stiskla přívěsek a povzdychla si. Věděla, že nepřijde. Postavila se a došla ke skříni, kterou otevřela. Nevěděla proč, ale doufala, že zde najde něco, co patřilo oné černovlasé čarodějce, našla však pouze oblečení od Eddie. S povzdechem skříň opět zavřela. Svlékla si oděv, který položila na židli, a vešla vedle do koupelny.
Jakmile Eddie uslyšela, že se voda zastavila a dveře koupelny se zavřely, vešla opatrně a tiše dovnitř. Rozhlédla se. Na židli uviděla hromádku oblečení, proto na nic nečekala a začala jej prohrabovat. Přívěsek však nikde nebyl. Napadlo ji, že se s ním musela snad i koupat a došlo jí, že nebude tak jednoduché jej získat, jak si původně myslela. Do nebelvírské ložnice se nepozorovaně nedostane,leda že by znala někoho, kdo by byl z Nebelvíru a byl pro každou špatnost a zároveň uměl držet jazyk za zuby. ,,Fred a George," zašeptala a vydala se oba kluky hledat. Našla je ve Velké síni, jak procházejí okolo stolu zmijozelských a dobírají si je.
,,A co takhle dvacet bodů dolů za drzost, co říkáš Fredie?"
,,Souhlasím, Georgi," uchechtl se Fred.
,,Kluci, nerada vás ruším, ale potřebuji s vámi mluvit," řekla Eddie a ti dva se na sebe podívali. Následovali ji z Velké síně pryč do jedné z postranních chodeb. Eddie se rozhlédla, zda je čistý vzduch a konečně promluvila. ,,Potřebuji vaši pomoc."

Kapitola Patnáctá: Řád Zasvěcených (část první)

15. února 2018 v 21:44 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ Nothing can cure the soul but the senses, just as nothing can cure the senses but the soul. ~
- Oscar Wilde
Nad Malfoy Manor začalo svítat. Narcissa, kterou probudila noční můra, ve které běžela za Anastázií, která jí neustále unikala, otevřela oči. Vedle ní spala dívka, tolik podobná její milované. Narcissa si prohlížela její obličej a potlačovala nutkání ji, při pohledu na její plné rty, políbit. Opatrně se k dívce přiblížila, objala ji a schoulila se k ní. Hlavu položila na její hrudník a zavřela oči. Teplo, které vyzařovalo její tělo, přivádělo Narcisse příjemné mrazení a šimrání v břiše. Dlouhou dobu tento pocit necítila, dlouhou dobu neměla lidský kontakt. Lucius jí toto dát nemohl, nemilovala ho, ničím jí neimponoval, dokonce k němu necítila ani žádnou úctu, jen chlad. Prostě a jednoduše jej nenáviděla a jediný člověk, který jejímu životu dával po celou tu dobu na Malfoy Manor smysl, byl její syn Draco.
Hermiona, kterou onen nepatrný pohyb přivinutí vytáhl z říše snů, otevřela oči. Překvapeně zamrkala, když uviděla, jak u ní Narcissa leží schoulená, neudělala však nic. Nebyla si jistá, zda spala nebo byla vzhůru. Nebylo jí to nepříjemné, vlastně ji to uklidňovalo. Narcissa sebou mírně zavrtěla a Hermiona ji instinktivně pohladila po ruce. To ji vylekalo a odtáhla se na svou polovinu postele. Jakmile se jejich oči setkaly, Narcissa ucítila, jak se jí tváře zalívají teplem. Byla na rozpacích.
,,Dobré ráno," řekla Hermiona a usmála se.
,,Dobré," odpověděla starší čarodějka a úsměv jí opětovala.
,,Jak vám je? Vyspala jste se dobře? Bolí vás něco?" Zeptala se a Narcissa zakroutila hlavou.
,,Jsem v pořádku, jen mne trochu bolí hlava a rameno, do kterého mne zasáhli. A vy, slečno?"
,,Já spala dobře jako dlouho ne. Je uklidňující cítit něčí přítomnost," odpověděla a Narcissa si pomyslela, že by jistě spíše ocenila přítomnost Bellatrix, ale neřekla nic. ,,Na to rameno by se vám měla podívat vaše přítelkyně. Řekla, že se dnes vrátí," Narcissa přikývla a povzdychla si. Téměř zapomněla na Amarantu a na vše, co se událo. Připadalo jí to jako nějaká noční můra, jejíž skutečnost jí připomínala pouze bolest pravé ruky.
,,Měly bychom vstát," řekla Cissy a pokusila se posadit, Hermiona ji však zastavila.
,,Vy byste měla ležet. Dojdu vám udělat snídaní, ale je tady ještě jedna věc, o které jsem s vámi chtěla mluvit...," odmlčela se a skousla si ret. Nevěděla, kdy bude opět s Narcissou sama a potřebovala odpovědi. Narcissa si opět lehla a pozvedla zvědavě obočí. ,,Ten den, kdy jsem byla tady, ve vašem domě a vaše sestra mne...," opět se odmlčela a instinktivně si přejela po svém levém zápěstí, na kterém byla stále bolestivá jizva. ,,...mučila... v ten den jste mi vyslala myšlenku do hlavy, že ano?" Pohlédla Narcisse do očí, ta však neodpověděla, proto pokračovala. ,,Oslovila jste mne Anastázie. O té dívce jste mluvila i včera. Kdo je to? A jakou má se mnou spojitost?"
Narcissa odvrátila zrak. Nebyla si jistá, zda říct pravdu o Anastázii, byl ten nejmoudřejší krok. Měla však právo to vědět, alespoň tu část, která se týkala jí. To však znamenalo, že musela vyložit na stůl všechny karty, nic netajit, aby příběh dával smysl. Povzdychla si, ale nakonec promluvila. ,,Anastázie byla má přítelkyně, která se mnou chodila do Bradavic. Její matka založila právě tuto organizaci, o které jsme včera mluvily. Stázka byla dívka, která mi ukázala, co znamená milovat. A nejen to. Naučila mě žít, což jsem do té doby, než jsem ji poznala, vůbec neznala. Byla jiná než všichni ostatní. Přestěhovala se sem se svým otcem z Ameriky. Byla to čistokrevná čarodějka, pokud by byla chlapec, odpovídala by všem předpokladům výborné partie dle mínění mé rodiny. Bohužel to byla dívka, nikdy jsme nebyly předurčeny být spolu. Nicméně na krátký čas se tak stalo. Milovala jsem ji jako nikoho jiného, byla plná života, radosti, lásky, kterou mi dávala neustále najevo. U ní jsem se cítila opravdu milována pro to, jaká jsem a ne proto, kdo jsem a jaký mám původ. Rozhodly jsme se, že spolu utečeme. Na svatbě mé sestry Andromedy mne požádala o ruku a já řekla ano," promnula si prsten na levém prsteníčku a Hermiona se mírně pousmála. Neodvážila se však nic říct, protože jí bylo jasné, že příběh neměl šťastný konec. ,,Stanovily jsme si datum a místo setkání, nikdy se však neukázala. A od té doby už jsem ji neviděla. Ani já, ani nikdo jiný. Jako by zmizela z povrchu zemského. Hledali jsme ji všude, ale nenašli. Já se vrátila k životu, který mi byl předurčen, nikdy jsem však nepřestala na ni myslet. Někdy mi však dělá problém vybavit si její detailní rysy, je to už tak dávno a já nemám její fotografii. Pomalu ale jistě se mi vytrácí z paměti a není nic, co bych s tím mohla udělat," povzdychla si a pohlédla na Hermionu, jejíž obličej si chvíli prohlížela. Dívka mírně znejistila a ošila sebou, načež Narcissa pohled odvrátila. ,,Po tolika letech trápení a doufání, že se mi jednoho dne vrátí, že spolu odejdeme, jsem zažila něco, při čemž mé srdce vynechalo úder. Na famfrpálovém mistrovství před lety jsem ji uviděla. Byla tam, v davu lidí. Rozběhla jsem se za ní, avšak zmizela mi. Chvíli jsem si myslela, že ztrácím zdravý rozum, avšak když jsem ji poté uviděla znovu, jak sedí na tribuně a naše oči se setkaly, věděla jsem, že neblázním. Přišla tam s mladým Potterem a Weasleyovými," pohlédla Hermioně do očí a v té hrklo. Pamatovala si ten okamžik, kdy se jejich oči tehdy na zápase setkaly a ona si nebyla jistá, zda se dívá na ni nebo na Harryho či Rona. Věděla, že tou dívkou myslí ji.
,,Ale já nejsem ona, nejsem vaše Anastázie," řekla opatrně tlumeným hlasem.
,,Jak bys také mohla. Teď by byla v mém věku. Ale ta podoba je neskutečná. A ty oči... jsou její," dívala se jí do nich upřeně, téměř ani nemrkala. Hermioně to začalo být trochu nepříjemné.
,,A ten den, kdy jste se měly sejít, nestalo se něco neobvyklého? Něco, co by nasvědčovalo, že je něco jinak?" Zeptala se Hermiona a Narcissa se na okamžik zamyslela, pak však jen zakroutila hlavou.
,,Jediné, na co si vzpomínám je, že jsem ten večer kvůli Bellatrix zmeškala vlak. Jela jsem však hned dalším spojem. Nevěřím, že by na mne nepočkala."
Hermiona se zamyslela a po chvíli promluvila. ,,Napadají mě dvě věci. Buď si myslela, že jste si to rozmyslela a rozhodla se odejít z vašeho života nadobro, avšak to by o ní věděla alespoň její rodina."
,,Nebo?"
Hermiona se mírně ošila. Pokaždé, když se chystala zmínit Bellatrix, ucítila palčivou bolest v hrudníku. ,,Nebo bylo vaše zmeškání vlaku součástí předem plánované události."
,,Chceš tím naznačit, že by Bellatrix měla s jejím zmizením něco společného?" Zeptala se, věděla však již delší dobu, že její sestra něco tajila. Podle toho, co řekla, jak odkázala na Luciuse, oba museli něco vědět. Nikdy ji však nenapadlo, že zmeškání vlaku bylo úmyslné. Bellatrix neměla jak o jejich plánu vědět.
,,Nevyloučila bych to. Jak se stavěla k vašemu vztahu?"
Narcissa se ušklíbla. ,,Dělala všechno proto, abychom se rozešly."
Hermiona se chystala ještě něco říct, někdo se však do domu přemístil s hlasitým prasknutím a Hermiona s Narcissou sáhly po svých hůlkách. Dveře ložnice se otevřely a v nich stála Amaranta.
,,Dobré ráno, potřebovala bych s vámi mluvit," řekla a pohlédla na Narcissu. ,,O samotě."
Hermiona se zvedla a chtěla odejít, Narcissa ji však vzala za ruku. ,,Není třeba, aby Hermiona odcházela, vše jsem jí řekla. Věřím, že by nám mohla pomoci."
Amaranta se zamračila. Bylo vidět, že se jí to nelíbí, neřekla však nic. Posadila se k Narcisse na postel a začala prohlížet její rameno. Poté jí podala nějakou lahvičku.
,,Vypít. Pomůže vám to proti bolestem," řekla a Narcissa do sebe lahvičku s podezíravým pohledem převrátila a otřepala se. ,,Nyní k věci. Není čas čekat. Vrátila jsem se včera v noci zpátky, byli však již pryč. Přátelé s Tokia pomohli zachránit zraněné. Jednali jsme rychle a přemístili zbylé na tajné místo, o kterém vědí jen a pouze vybraní jedinci."
,,Museli jste mít mezi sebou zrádce," přerušila ji Narcissa. ,,Není možné, že by byl mezi těmi vybranými jedinci a neprozradí tak místo úkrytu?"
Amaranta přikývla. ,,Myslela jsem na to, všichni se podrobili veritaséru a nikdo z nich to nebyl."
,,A co Henry, co je s ním?" Skousla si Cissa ret, protože se bála odpovědi. Amaranta jen zakroutila hlavou.
,,Nenašlo se ani jeho tělo, ani on."
,,Nemohl by být tedy podezřelý?" Zeptala se Hermiona.
,,Henrymu věřím vlastním životem. Nikdy by nás nezradil, pro organizaci žil. Pokud to někdo udělal, myslím si, že to bylo pro peníze a on nebyl ten typ muže," zakroutila hlavou. ,,Nicméně na zdi byl namalován tento znak," řekla a položila na postel kus pergamenu, na kterém byl nakreslen kruh, ve kterém byly tři zatočené hlavy hada. ,,Stejný se našel tehdy v Americe i tady, v Londýně."
,,Co je to?" Zeptala se Narcissa a pohlédla na Amarantu.
,,Nemám tušení," zakroutila hlavou. ,,Nejspíše nějaké jejich znamení."
,,Ummm, já ano," řekla Hermiona a vzala pergamen do ruky. Obě ženy na ni pohlédly.
,,Je to takzvaný keltský triskelion. Obecně má tento symbol mnoho významů. Ochranný znak značící slunce se třemi paprsky, nekonečno, věčnost, minulost, přítomnost a budoucnost, tělo, duši a ducha, symbol přírody. Byl používán při rituálech či jej nosili lidé na krku, aby je ochránil před zlými silami. Konkrétně tento, s hlavami draka, je symbolem řádu Zasvěcených."
,,A kdo jsou tito lidé?" Zeptala se Amaranta.
,,Jsou to kouzelníci, kteří ovládají starou magii, jejich předci byli studenti samotného Salazara."
,,Takže tady stojíme proti silnému nepříteli," hlesla Amaranta a Hermiona přikývla.
,,Vrátím se do Bradavic a pokusím se najít více informací v knihovně."
,,Dobrá, já zatím půjdu zpátky, pomoct se zraněnými," řekla Amaranta, načež umlčela Narcissu, která se snažila něco říct, pohybem ruky. ,,Vy jste ještě moc slabá. Musíte odpočívat. Až naberete síly, přidáte se k nám a podrobíte se zkoušce, obě," pohlédla z Narcissy na Hermionu a obě čarodějky současně přikývly.
~ ~ ~
Tiberius seděl ve svém kabinetě v nové škole v Irsku a právě dopsal dopis Andromedě. Sáhl do kapsy svého kabátu a vytáhl z ní šperk, který přiložil do obálky. Zalepil ji a šel do sovince dopis poslat. Cestou zpátky narazil na Bellatrix.
,,Tak jak se tady zabydluješ?" Dívala se na něj s úsměvem, při kterém jej zamrazilo.
,,Ano, dobře, je to tady příjemné. Hlavně to okolí. Včera jsem se procházel a je to zde opravdu uklidňující."
Bella přikývla. ,,Jistě. Pojďme se projít spolu," řekla a rozešla se z hradu ven. Tiberiovi se s ní nikam moc nechtělo, avšak neměl na výběr. Rozešel se za ní a když vyšli ven, otřepal se chladem. ,,Abych tě zasvětila," začala Bellatrix. ,,tuto školu jsem založila proto, abych obnovila starý řád. Chci navrátit moc čistokrevným jako jsme my. Hodlám vytvořit hierarchii kouzelnického světa. Nahoře budeme my, vládnoucí třída, který bude zastávat ty nejdůležitější funkce. Naše děti se budou vzdělávat v nejlepším institutu Británie, což je zde, v Irsku. Poloviční, protože někdy se tomu zabránit nedá, budou navštěvovat Bradavice a budou se vyučovat jen základní magii, kterou pak budou využívat k potřebám pracující třídy. Mudlovští šmejdi nebudou mít právo navštěvovat kouzelnickou školu, nejsou toho hodni," nakrčila nos. ,,Budou vykázáni ze školy, jejich hůlka bude zničena a budou jim upraveny vzpomínky. Kdo se bude vzpouzet, zemře. Nenechám nic a nikoho, aby narušil můj plán."
Tiberius se otřepal. To, co tady Bellatrix plánovala, byl středověk. A ona sama měla mít absolutní moc. Stavěla si armádu, kterou učila všechny možné okruhy magie. Na tohle nebyli připraveni. ,,A kdy hodláš věci uvést do pohybu?" Zeptal se.
,,Drahý Tiberie, vždyť věci už v pohybu jsou," ušklíbla se. ,,Brzy budou mí žáci připraveni a zaútočíme. Jsi rozumný, že jsi se dal na stranu vítězů a ne poražených. Nicméně bych ocenila, kdyby na té straně byly také mé sestry, zatím to tak však nevypadá."
,,Netušil jsem, že máš o Andromedu takovou starost," pozvedl obočí a Bellatrix se uchechtla.
,,Teď, když napravila své chyby, je s tebou a ten mudlovský šmejd a její špinavá dcera jsou po smrti, jsem ochotná jí odpustit a přijmout ji zpět do rodiny."
Tiberius si pomyslel jak šlechetné, ale nahlas neřekl nic. ,,Takže po mně chceš, abych Andromedu a Narcissu přemluvil pro tuto věc, ano?"
,,Přesně tak," přikývla Bellatrix, to už se však stáli opět ve škole před jednou z učeben. ,,A nemýlím-li se, máš teď svou první hodinu, tak ať nepřijdeš pozdě. Toto zde netolerujeme. A musím tě varovat. Mí žáci umějí být tvrdí, nenech je, aby viděli tvé slabé stránky," ušklíbla se a rozešla do svého kabinetu. Tiberius si jen povzdychl a vzal za kliku učebny.

Kapitola Čtrnáctá: Nečekaný zvrat (část druhá)

4. února 2018 v 12:49 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Hermiona se právě chystala na Malfoy Manor. Usoudila, že Narcisse dluží jisté vysvětlení ohledně všeho, co se stalo. Musela jí říct celou pravdu o Bellatrix, o přívěsku a také o tom, co se stalo mezi ní a Andromedou. Tehdy, když stáli u Weasleyových za domem, viděla její ublížený pohled, který měla na tváři. Hnulo se v ní svědomí a měla tu potřebu si s ní o všem promluvit. Tušila, že k ní Narcissa nejspíše měla pocity, které byly hlubší, než dávala najevo. Potřebovala také vědět, proč ji oslovila v myšlenkách Anastázie, když tehdy ležela na podlaze Malfoy Manor a Bellatrix ji mučila. Ve vzduchu visela spousta otázek a ona musela znát odpovědi.
Jakmile byla hotová, přemístila se k Malfoy Manor a zaklepala na dveře velkým klepadlem. Netrvalo dlouho a otevřela jí skřítka.
,,Přeje si, slečno?" Zeptala se pisklavým hláskem.
,,Potřebovala bych mluvit s lady Blackovou, pokud by to bylo možné," pousmála se.
,,Má paní není doma," odpověděla skřítka.
,,Ah tak. A nevíš, kdy se vrátí?"
Na odpověď nemusela čekat dlouho, za ní se s hlasitým zapráskáním zhmotnily dvě osoby. Jednou z nich byla Narcissa, tu druhou Hermiona nepoznávala. Oba byly špinavé a jejich oblečení bylo od krve. Hermiona vytřeštila oči. ,,Co se stalo?" Zeptala se, Narcissa však nic neřekla, nebyla schopná, nedokázala pořádné vnímat.
,,Pomozte mi ji vzít dovnitř," řekla Amaranta, Hermiona na nic nečekala a udělala, jak jí bylo řečeno.
,,Co se stalo?" Zeptala se Hermiona, jakmile položily Narcissu do postele a Amaranta jí začala léčit rány. ,,Vy jste lékouzelnice?" Pozvedla obočí.
,,Mimo jiné, ano," přikývla, ale na její první otázku neodpověděla. Narcissa se mezitím pomalu dostávala k sobě.
,,Anastázie...," zašeptala slabě. Hermiona pohlédla na Amarantu a vzala Cissu za ruku.
,,Kdo jste?" Zkusila to znovu.
,,Jmenuji se Amaranta a jsem známá Narcissy."
,,A řeknete mi, co se jí stalo? Proč jste obě od krve?" Zeptala se starostlivě.
,,Ne," odpověděla stroze a Narcissa otevřela oči.
,,Hermiono?" Zmateně zamrkala a oslovená dívka se pousmála.
,,Ano," pohladila ji po vlasech. ,,Odpočívejte, pak si promluvíme," řekla, protože z pohledu Amaranty usoudila, že tady právě teď není zrovna vítaná. Nicméně nechtělo se jí nechávat Narcissu samotnou se ženou, o které nic nevěděla, ale také jí bylo jasné, že jí nepřísluší starat se o věci, do kterých jí nic není.
,,Ne, zůstaňte, prosím," chytila ji za ruku. Hermiona pohlédla na Amarantu a v očích měla nepatrné jiskřičky vítězství.
,,Vidím, že jste v dobrých rukou, Narcisso, půjdu tedy. Zítra se vrátím," povzdychla si, pohladila Cissu po ruce a bez jediného pohledu na Hermionu opustila pokoj.
,,Co se stalo?" Hladila ji po vlasech. Měla trochu strach, že to mělo co do činění s Bellatrix.
Narcissa zaváhala, věděla, že nemůže jen tak vyzradit tajemství, ale bylo to stále ještě tajemstvím, pokud kouzelničtí tvorové nebyli již v bezpečí? Když je někdo vraždil jednoho po druhém? Před očima se jí vybavil obraz mořské panny, jejíž ruce se dnes spojily a cítila naprosté zoufalství a beznaděj kvůli myšlence, že už je teď nejspíše mrtvá. Hermiona byla jednou z těch, kteří porazili pána zla. Jen díky ní vydrželi Harry s Ronem tak dlouho, jen díky její inteligenci a schopnostem čarodějky. Věděla, že může pomoci a že jí na kouzelnických tvorech záleží více, než komukoli jinému a navíc je společné tajemství mohlo spojit. A popravdě, Narcissa neměla žádný plán, nevěděla, co dělat, jak to všechno zastavit. Pohlédla do jejích očí a uviděla v nich opět svou milovanou. ,,Jako studentka jsem poznala jistou dívku, která mi svěřila tajemství," začala opatrně. ,,Fideliovo zaklínadlo strážilo organizaci její matky, která se starala o kouzelnické tvory našeho světa. Na světě je několik poboček, jedna mimo jiné také v Londýně. Každá pobočka má několik strážců tajemství, kteří se starají o to, aby se nedostal dovnitř nikdo, kdo by jim chtěl ublížit. Není to tak dávno, co se odehrál první útok na pobočku v Americe, poté v Londýně a teď v Peru, kde jsem byla s Amarantou a Henrym. Ona je strážkyně tajemství za Peru a Henry je... byl...," skousla si ret při pomyšlení, že by možná mohl být již po smrti. ,,...strážcem tajemství za Londýn, stejně jako já a Anastázie," vyslovila její jméno a Hermiona sebou trhla, neřekla však nic. ,,Napadli tyto nevinné tvory a povraždili je, stejně jako ty, kteří se o ně starali. Nevíme, kdo jsou, nevíme, co chtějí a proč to dělají. A hlavně nevíme, jak je zastavit," povzdychla si zoufale a v očích se jí hromadily slzy.
,,Takže jste byla svědkem útoku v Peru, ano? Napadli vás?" Narcissa přikývla. ,,Jediný způsob, jak se o tom mohli dozvědět byl, že mezi strážci byl někdo, kdo tajemství vyzradil. Máte mezi sebou zrádce," řekla a Narcissa se zamyslela. Ve skutečnosti neznala téměř nikoho z těch lidí, Amaranta by však mohla.
,,Hermiono, já nevím, co dělat. Jsem zoufalá. Jistě bude brzy další útok. Já... slíbila jsem Anastázii, že se o ně postarám, kdyby se cokoli stalo. Nechci ten slib porušit, ale nevím, co dělat... nevím," zavřela oči a zpod víček se jí začaly kutálet slzy. Hermiona si k ní lehla, objala ji a hladila po vlasech.
,,Pomůžu vám, vymyslíme něco, slibuji," řekla a dala jí pusu do vlasů. Byla zvědavá, kdo ona Anastázie pro Narcissu byla a proč ji tehdy na Malfoy Manor oslovila jejím jménem, ale toto nebyla vhodná chvíle to zjišťovat. ,,Měla byste teď odpočívat," řekla tichým hlasem a nepřestávala ji hladit.
,,Zůstaneš?" Zeptala se Narcissa a dívala se jí zblízka do očí.
Hermiona se konejšivě usmála a přikývla. ,,Zůstanu."
~ ~ ~
,,Mmm... přesně tam," zasténala Olivia, která tála opřená o skříň prázdné bradavické učebny a Viktor jí zasypával krk polibky. Zachechtala se, když jí zajel rukou pod svetr a políbila ho na rty. ,,Můj bulharský miláčku," olízla mu rty.
,,Jsi nádherná," zašeptal jí do ucha svým drsným přízvukem a jemně jí skousl ušní lalůček.
,,I ty, tak mužný," zajela mu rukou pod tričko a přejela přes jeho svalnatou hruď.
,,Odstup od ní, Krume!" Ozvalo se za Viktorem a Olivia naklonila hlavu na stranu, aby viděla, kdo byl ten kazišuk. Vůbec ji nepřekvapilo, koho tam uviděla a protočila panenky.
,,Coline, skloň tu hůlku a odejdi!" Zamračila se. ,,Co si to vůbec dovoluješ narušovat mi soukromí?"
,,Chce tě jen zneužít, nechová k tobě žádné city. A nebyla bys ani první, ani poslední!" Stále na něj mířil hůlkou.
,,Odejdi chlapečku, než se ti něco stane," naštvaně jej napomenul Viktor a udělal několik kroků k němu. Colin couvl.
,,Ne! Dej z ní ty pracky pryč a nech ji na pokoji! Není jedna z tvých hraček!"
Viktor se chystal sáhnout po hůlce, Olivia ho však zastavila. ,,Ne, to ty mě nech na pokoji! Už toho mám dost. Nebaví mě, jak se pořád mícháš do mého života, jak mne pořád pronásleduješ, jak se spolčuješ s mým bratrem, abyste si na mě pokaždé něco vymysleli," ušklíbla se. ,,Dej už mi sakra pokoj!" Vzala Viktora za ruku a odešla s ním z učebny pryč.
,,Co to mělo znamenat?" Zeptal se Krum, když byli na chodbě.
,,Nic. Je to jen nedůležitá osoba, která mi neustále otravuje život," povzdychla si. ,,Ale nenechme si tím zkazit den. Co takhle se jít projít k jezeru?" Pousmála se a Viktor souhlasně přikývl. Zvedl ji do náruče a nesl ji z hradu ven. Olivia jej vášnivě políbila na rty.
Colin s Williamem se mezitím sešli v nebelvírské společenské místnosti. ,,Možná bych měl začít cvičit, abych vypadal jak ty korby, které se jí líbí," povzdychl si Colin a otráveně hodil jednu z karet na hromádku.
,,Já ti nevím, má sestra nevidí, jak hodný kluk jsi a nejsem si jistý, zda to vůbec kdy uvidí," řekl opatrně a pohlédl na něj. ,,Nechceš se spíše... no... však víš...," odmlčel se. ,,Porozhlédnout jinde?"
Colin si povzdychl. ,,Měl bych to vzdát, ano? Vykašlat se na ni, když vím, že on jí jen ublíží. Ale víš co? Možná máš pravdu. Možná za tu snahu opravdu nestojí," ušklíbl se, ale uvnitř věděl, že tento crush ho jen tak nepřejde. A čím víc ho odmítala, tím hlouběji se do toho ponořoval.
,,Mluvil jsem s ní ohledně Kruma. Zda si myslí, že je to ta správná volba vzhledem k tomu, jaká pověst o něm koluje. Je jako slepá a hluchá. Ten chodící testosteron jí zatemnil mozek. Ale až se spálí, alespoň pak bude opatrnější a bude to pro ni lekce, že má dát příště raději šanci hodnému milému klukovi před hordou svalů, která zahýbá na každém rohu."
Colin se ušklíbl a vyložil na stůl karty z ruky. ,,Alespoň v něčem se mi daří," uchechtl se.
,,Třeba je to znamení," zazubil se Will.
,,Možná," pousmál se Colin, ale zakroutil nesouhlasně hlavou. Olivia mu dala košem a on už neměl v nejmenším úmyslu se dál snažit. Vybrala si a on to nebyl.
~ ~ ~
Tiberius s Rabastanem se zhmotnili na zasněžené planině nedaleko obrovského hradu, ležícího na úpatí skály s výhledem na moře.
,,Vítej v Irsku," ušklíbl se Rabastan a rozešel se směrem k hradu. Tiberius neotálel a následoval jej, cestou se rozhlížel po okolí. Krajina byla opravdu malebná a uklidňující. Slyšet byly pouze vlny, které se vylévaly na břeh a opět vlévaly zpátky do moře a křupot sněhu pod jejich nohama.
Velká hradní brána se před Rabastanem otevřela a společně vešli dovnitř. Beze slova šel tam, kam ho vedl. Uvnitř to vypadalo podobně jako v Bradavicích, jen na něj nedýchalo to kouzlo historie kouzelnické školy, protože tato škola žádnou historii neměla. Bylo to jen sídlo, ve kterém se ke studentům přistupovalo jako k nástrojům mocné magie. Čistokrevnost nade vše.
Jakmile vyšli po točitých schodech do jedné z věží, Rabastan zaklepal. ,,Ano?" Ozvalo se. Vzal tedy za kliku a společně vešli. Tiberia nepřekvapilo, kdo seděl za psacím stolem.
,,Bellatrix," vyslovil její jméno bez emocí.
,,Tiberius McLaggen," řekla a pohlédla na Rabastana.
,,Chce se přidat k nám, k naší věci," vysvětlil.
,,Opravdu?" Pozvedla obočí a zkoumavě si ho prohlížela. Poté se postavila a přišla až k němu. ,,A ví tady Tiberius, co naše věc obnáší?" Stále se na něj dívala.
,,Vím jen to, že tady mohu uplatnit svůj potenciál," odpověděl s kamennou tváří.
,,To ano. A ví tvá milovaná Andromeda o tom, že jsi tady?" Pozvedla obočí a Tiberius přimhouřil oči.
,,Ne, neví."
,,Hmm... třeba ji přiměješ postavit se konečně jednou na tu správnou stranu, co říkáš?" Nespouštěla z něj svůj zkoumavý pohled. Tiberius doufal, že má mysl dostatečně uzavřenou, aby mu nemohla číst myšlenky. Dívala se na něj jako dravec na svou oběť a on se ze všech sil snažil působit sebejistě. Jeho obavy z toho, jak zareaguje, byly čím dál tím silnější. Bellatrix však jen řekla: ,,Začínáš zítra. Rabastane, odveď ho do jeho pokoje," posadila se zpátky za stůl a znovu sklopila zrak k pergamenu.

Kapitola Čtrnáctá: Nečekaný zvrat (část první)

4. února 2018 v 12:48 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ To expect the unexpected shows a thoroughly modern intellect. ~
- Oscar Wilde
Tiberius seděl ve svém kabinetu a pročítal si knihu, která, jak už teď věděl, ukrývala tu nejmocnější a nejčernější magii, jakou kdy poznal. Trávil nad knihou a přemýšlením o škole spoustu času a čím víc věcí mu docházelo, tím více otázek vyvstávalo na povrch. Andromeda mu s knihou chtěla pomoci, nicméně Tiberius ji odmítl s úsměvem, polibkem a argumentem, že se musí starat o Teddyho a že ji nemá v nejmenším úmyslu vystavit jakémukoli nebezpečí, ale že kdyby na něco přišel, dá jí vědět. Nicméně ten den už neměl sílu ani chuť se knihou dále zabývat. Měl pocit, že se zblázní a navíc chtěl nějaký ten čas strávit také s Andromedou a Teddym. Řekl si tedy, že Andy překvapí a vyrazil na Příčnou ulici do klenotnictví.
Kouzelnické klenoty se od těch mudlovských lišily v mnohém. Mohly například zachytit šťastné vzpomínky dvou lidí, které se poté nalily do myslánky a vytvořily koláž a pár se mohl na své dvacetileté výročí pokochat vzpomínkami, které se již dávno vytratily z paměti. A přesně ten typ šperku Tiberius hledal. Vešel do klenotnictví. Všude kolem byla spousta nádherných šperků a on by je nejraději Andromedě koupil všechny. Kolo štěstěny mu ji znovu postavilo do cesty a on v ten okamžik věděl, že musí existovat něco jako osud. Žena, kterou kdysi tolik miloval, jeho první láska, která ho nechala stát u jezera s jediným polibkem a se sbohem na rtech, právě teď patřila jemu a on znovu okusil sladkou chuť jejích rtů, teplo její kůže a omamnou vůni jejího těla. William ji měl rád, přál otci, aby byl znovu šťastný. Olivia, naproti tomu, byla mírně odtažitá. Měla pocit, že otec chce nahradit jejich matku a že na ni jednoho dne zapomene. Nebylo to tak, že by Andromedu ráda neměla, jen nechtěla, aby zaplnila místo, které patřilo její matce. Tiberius věděl, že si s ní musí promluvit, společně si všichni čtyři sednout a probrat to, a to co nejdříve.
Platil právě u pokladny za šperk, který vybral, přívěsek srdce z bílého zlata, který v sobě měl vysazený několik diamantů, když vtom si všiml povědomé tváře. Byl to Rabastan Lestrange, který stál venku před klenotnictvím a rozhlížel se. Vypadalo to skoro jako kdyby se díval, zda jej někdo nesleduje. Tiberius zaplatil, schoval si šperk do kapsy a rychlými kroky se vydal za ním. Překvapeně se zastavil, když Lestrange vešel k Borginovi a Burkesovi. Co může bývalý smrtijed chtít v obchodě s černou magií, pomyslel si, chvíli počkal a poté vešel dovnitř. Přišel k nejbližšímu regálu a tvářil se, že si se zájmem prohlíží magické předměty, avšak ve skutečnosti očima sledoval Rabastana, který se právě bavil s jakýmsi čarodějem, kterému neviděl do tváře. Stál k němu zády a na hlavě měl kápi. Tiberius se pokusil přijít blíže, aby se mu podařilo zaslechnout alespoň část jejich rozhovoru.
,,... víš, jaká Bella je, pokud to nestihneme včas, bude problém," řekl Rabastan a onen muž se zamračil.
,,Za chvíli po nás bude chtít, ať jí říkáme má paní," řekl onen muž s opovržením v hlase.
,,Přestaň s tím, Luciusi!" Zamračil se Rabastan.
Luciusi? Vyděšeně si pomyslel Tiberius. Není Malfoy v Azkabanu?
,,Buď rád za tu dohodu, kterou pro tebe Bellatrix vyřídila! Jestli se ti to nelíbí, můžeš zpátky!" Zamračil se Rabastan a Lucius si odfrkl.
,,Přejete si?" Zeptal se prodavač, který teď stál za Tiberiem. Ten sebou trhl a shodil jakousi knihu, která na sobě měla velkou vrstvu prachu. Ta se teď rozvířila a způsobila Tiberiovi hlasité kýchnutí. Lucius i Rabastan se otočili.
,,J-já... jen se dívám," mírně zazmatkoval a zvedl knihu.
,,Tiberius McLaggen," pousmál se Rabastan vlídně, Lucius pozvedl obočí.
,,Myslím, že půjdu, nechci, aby se rozneslo, že jsem na svobodě, zatím ne, chci překvapit svou milovanou bývalou manželku jak se patří," ušklíbl se. Rabastan přikývl a Lucius se vytratil.
,,Rabastane," nervózně vrátil knihu na své místo. ,,Co ty tady?"
,,Já? Na to samé bych se mohl zeptat tebe," pozvedl obočí. ,,Slyšel jsem, že teď pracuješ v Bradavicích," ušklíbl se. ,,Jak se stará McGonagallová vyrovnává s konkurencí, co?" Zeptal se posměšně a pobaveně zároveň.
Tiberius se zamyslel. Věděl, jací smrtijedi jsou, nedokázali by jen tak něco spáchat, aby se s tím pak někomu nepochlubili. Potřebovali uznání a nejvíce ze všeho Bellatrix. Rabastan byl stejný, Tiberius jejich rodinu znal velmi dobře. Rozhodl se tedy, že tuto hru mohou hrát i dva. ,,Ano, skutečně, Bradavice už za tolik nestojí. Nepřipadám si tam dostatečně využitý, i když je to stále lepší než na ministerstvu. Nicméně chtěl jsem předat budoucí generaci nějaké své zkušenosti, avšak některé věci stále nejsou povoleny, pokud mi rozumíš," ušklíbl se Tiberius.
Rabastan přivřel oči a chvíli si jej zkoumavě prohlížel, pak znovu promluvil. ,,Je tě pro Bradavice škoda. Čistokrevný, chytrý a mocný kouzelník. Na té správné pozici bys mohl dokázat velké věci."
,,Poslouchám."
Rabastan vypadal, že na okamžik zaváhal, pak však promluvil. ,,Náhodou znám ředitelku školy, která se otevřela v Irsku. Pokud to myslíš opravdu vážně a chtěl bys pomoct vyšší věci, uplatnit své schopnosti, věř, že právě ona ti dá ten prostor, který potřebuješ," řekl a Tiberius přikývl.
,,Jsem si jistý," řekl odhodlaně a doufal, že to znělo dosti přesvědčivě. Svou mysl se snažil mít uzavřenou.
,,Dobře, vezmu tě za ní hned, není čas ztrácet čas," ušklíbl se, popadl Tiberia za kabát a přemístil se s ním pryč.
~ ~ ~
Narcissa nakonec donutila Henryho, aby šel alespoň na prohlídku k Mungovi, zůstal tam přes noc a ihned ráno vymyslí, co budou dělat. Tu noc nemohla spát. Vracela se ve vzpomínkách zpátky k Anastázii, jejímu otci a také ke dni, kdy ji poprvé ukázala matčinu organizaci. Měla svých starostí až nad hlavu, Hermionu, Bellatrix, kouzelníky, kteří stále její rodinu vinili ze smrti svých milovaných. A teď tohle. Věděla, že je strážce tajemství a má minimálně morální povinnost s tím něco udělat. Ta zvířata za nic nemohla, jestli někdo jen tak napadal zařízení pro kouzelnické tvory, nemohla jen nečinně přihlížet, když byla vlastně jediná, která s tím mohla něco udělat. Neměla však nejmenší tušení co. Věděla také, že pokud všichni strážci přišli o život, byl v ohrožení také ten její. Jediná její výhoda byla, že o ní vědělo pouze pár osob a jediný žijící byl Henry. Pochybovala tedy, že by kouzelníci, kteří toto prováděli, vůbec věděli, že má s organizací cokoli společného.
Další ráno se s Henrym sešli u ní doma. Domluvili se, že se půjdou podívat do londýnského útočiště a doufali, že se jim podaří zjistit něco víc. Přemístili se nedaleko domu, ve kterém ještě včera přebývali kouzelničtí tvorové, avšak teď už ani zdaleka nepřipomínal onu budovu, do které s Anastázii kdysi chodily a kde strávila krásného půl roku a našla nový smysl života. Tehdy si byla jistá, že až s Anastázií odejdou, společně budou dělat vše proto, aby se život těchto tvorů zlepšil. Poté, co se však Stázka neukázala a Narcissa se musela vrátit ke starému životu v čistokrevné rodině, nikdy se už sem nevrátila. Když teď procházela chodbami, vrátily se jí všechny vzpomínky a píchlo jí u srdce. Otočila se na Henryho.
,,Co se vlastně stalo s otcem Stázky?" Zeptala se opatrně, když výtahem sjížděli dolů a Henry si povzdychl.
,,Poté, co se Stázinka vytratila, jsme si mysleli, že je s tebou. Chtěli jsme si promluvit s tvou rodinou, ale nechtěli s námi nic mít s tím, že Anastázii ani neznají. Jacob nikdy nepřestal hledat, nikdy to nevzdal. Nicméně prošel si dost krutým obdobím. Manželka po smrti a jeho jediná dcera pryč. Ovšem, že byl ztracený. Snažil jsem se tam pro něj být, bylo to těžké. Nicméně nakonec se trochu vzpamatoval, věděl, že na něm visí celá organizace a tak se dal do práce. Přestěhoval se zpátky do Ameriky a staral se o pobočku právě tam. Nicméně proběhl ten zmíněný útok, při kterém zemřel," Cissy nepříjemně zamrazilo při jeho posledních slovech. Henry jí pohlédl do očí a chvíli se na ni zkoumavě díval. ,,Nemáš tušení, co se s ní mohlo stát?" Zeptal se a jeho výraz byl jiný, jakoby snad nepřátelský.
,,Ne," zašeptala Narcissa. ,,Ale vím o někom, kdo by mohl," řekla a výtah se zastavil. Vyšla z něj a pohled, který se jí naskytl, jí převrátil žaludek naruby. Všude byla spousta krve, vše bylo rozbité. Sklo, za kterým tehdy plavala mořská panna, bylo na padrť. Na zemi byla ještě spousta vody.
,,Henry," oslovila jej nějaká žena, Narcissa sebou trhla a sáhla po hůlce.
,,To nic, to je jen přítelkyně, která vede pobočku v Peru," snažil se uklidnit Narcissu a pohladil ji po rameni. Cissy si ženu projela pohledem. Byla možná o něco málo vyšší než ona sama, tmavé vlasy jí spadaly na ramena a velké hnědé oči ji pozorovaly s laskavostí. Bledá pleť kontrastovala s rudou rtěnkou a její hispánské rysy byly znatelné. I přes svůj pokročilý věk, mohlo jí být okolo padesáti let, byla velmi půvabná.
,,Amaranta, těší mne," řekla žena svým španělským přízvukem a usmála se. Narcissa se však zamračila a pohlédla na Henryho.
,,Neříkal jste, že jsme poslední dva strážci tajemství?" Mračila se a propichovala jej pohledem.
,,Ano, to jsme, za londýnskou pobočku," pozvedl obočí a Narcissa překvapeně zamrkala. ,,Amaranta přijela, aby nám pomohla. Musel jsem se na ni obrátit, někdo musel pomoci zraněným. A ty, Narcisso, teď postupně poznáš celou organizaci a tvá první návštěva bude v Peru. Můžeme?" Pohlédl na Amarantu, která se pousmála.
,,Ovšem," řekla a než stačila Narcissa cokoli namítnout, s oběma se přemístila.
Když se okolí přestalo točit a Cissa opět našla pevnou půdu po nohama, vyděšeně se rozhlédla. Všimla si, že jsou na jakési hoře, alespoň to tak vypadalo. Vše bylo zelené a tyčily se kolem ní zříceniny, které vypadaly jako staré město.
,,Machu Picchu," pousmála se Amaranta a pokynula jim, aby ji následovali. Narcissa si pomyslela, jak nádherné to tady bylo, jako v ráji. ,,Je to nedaleko. Nemohli jsme se přenést přímo na místo, je chránění proti přemisťování."
Šli ještě asi dobrých patnáct minut a Narcissa měla pocit, že jí upadnou nohy. Její boty se do takového terénu vůbec nehodily. Šli po úzké cestičce dlážděné velkými čtvercovými kameny a zastavili se až v údolí, kde stála obrovská stupňovitá pyramida. Amaranta vytáhla hůlku a poklepala s ní na několik kamenů v pořadí, které Narcissa nestihla postřehnout. Velké kamenné dveře před nimi se vysunuly nahoru. Amaranta rozsvítila hůlku a Henry s Narcissou kráčeli za ní dlouhou kamenitou chodbou, až došli k výtahu, který je svezl dolů.
,,Naše útočiště je ukryto v podzemí pod touto pyramidou," řekla a dveře výtahu se otevřely. Narcissa vstoupila do skleněné místnosti, ve které se nacházely různé přístroje a spousta lidí, kteří však neměli bílé pláště jako byla zvyklá z Londýna, ale byli oděni do obyčejného oblečení, většinou zemitých odstínů. Okolo skleněné místnosti byly stromy. Vypadalo to, jako by se nacházeli uprostřed deštného pralesa.
*,,Buenos días," řekl jeden z pracovníků a pohlédl na Amarantu.
,,Buenos días, Aureliano. Todo va bien?"
,,Sí, no hay ningún problema. Aunque creo que el hipogrifo dará a luz muy pronto."
,,De acuerdo, entonces lo vigilaremos," usmála se pohlédla na Narcissu a Henryho a promluvila k nim. ,,Provedu vás tady, pojďte za mnou," pokynula a otevřela skleněné dveře, které vedly ven, do deštného pralesa. Narcissa se rozhlížela a kolem sebe zpozorovala spoustu tvorů, které viděla poprvé v životě. Pozorovala je s úžasem. Jakási malá opička s jedním okem uprostřed malé hlavičky se právě zhoupla na liáně těsně před Narcissou a zvědavě si ji prohlížela. ,,Nemusíte se bát," uklidnila ji Amaranta. ,,Je to v pořádku. Tito tvorové tady žijí volně, ve svém přirozeném prostředí."
Šli dál, až konečně po několika dalších minutách vyšli z pralesa. Došli k jezeru, kolem kterého byla písečná pláž. Narcissa si konečně sundala boty a nohy ponořila do teplého písku. Oddychla si, protože její podpatky, ačkoli nízké, nebyly zrovna ta nejpříjemnější obuv. Rozhlédla se a leknutím nadskočila. Z vody ji pozorovaly dvě oči, které patřily nějaké plavovlasé dívce. Narcissa odstoupila o několik kroků zpět.
,,Tady máme mořské panny. Jsou to mírumilovná stvoření, nemusíte se bát," pousmála se Amaranta a mořská panna připlavala blíže. Natáhla k Narcisse ruku. Ta znejistila, avšak opatrně se k oné dívce naklonila a dotkla se její ruky. Byla jemná, jako ta její, jen poměrně dost studená. Připadalo jí trochu jako by se dotýkala mrtvého těla. Přejel jí mráz po zádech a ruku stáhla, mile se však na stvoření pousmála, aby ji nějak neurazila. Vtom však uslyšeli křik z místa, kde stála skleněná místnost. Henry pohlédl zděšeně na Amarantu a oba se rozběhli zpátky. Narcissa si obula boty a co nejrychleji mohla se rozběhla za nimi.
,,Co se stalo?" Zeptala se vyděšeně Amaranta jakéhosi muže.
,,Ochranný štít byl vyřazen, začala se tady přemisťovat spousta kouzelníků a začali na nás útočit," odpověděl a vtom Narcissu zasáhla kletba. Sykla bolestí a sesunula se na kolena. Pak už jen viděla, jak Henry s Amarantou mrskali zpátky jednu kletbu za druhou. Všimla si také, jak onoho muže zasáhla jedna z kleteb a jak padl mrtvý k zemi.
,,Je jich příliš mnoho!" Řekl Henry. ,,Musíte se přenést s Narcissou pryč, přijít na to, co se děje a zastavit je. Už není čas!" Odrážel kletby.
,,Ale já tě neopustím, nenechám tady tebe, ani mé svěřence!"
,,Amaranto! Není vhodná chvíle hrát si na hrdinku, ale přežít a zastavit je! Musíš varovat ostatní, musíte se přemístit tam, na ono skryté místo, o kterém víme jen my, hlavy útočišť! Vezmi tam Narcissu, přemístěte co nejvíce svěřenců ze zbylých útočišť, musíte to zastavit! Jen vy můžete! Rychle! Tak už jdi!" Křičel a odstrčil ji pryč.
Narcissa klečela na zemi, v uších jí zvonilo a obraz kolem se jí mazal. Ucítila už jen na sobě dvě ruce a pak se vše kolem začalo točit.
-----
* Překlad:
,,Zdravím," řekl jeden z pracovníků a pohlédl na Amarantu.
,,Dobrý den, Aureliano. Všechno jde, jak má?"
,,Ano, nevyskytl se žádný problém. Ačkoli si myslím, že hipogryf již brzy porodí."
,,Dobře, budeme jej sledovat."