Leden 2018

Kapitola Třináctá: Rozloučení (část druhá)

10. ledna 2018 v 16:09 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ O týden později ~
Eddie oslavila nový rok s Andromedou, Narcissou a malým Teddym. Poprvé po dlouhé době se cítila opravdu šťastná. Tulila se k Andy jako malé opuštěné kotě a Andromeda byla stejně jako ona velmi šťastná. Připadalo jí, že má kus Siriuse u sebe a přála si, aby tady mohl být a vidět svou krásnou dceru vyrůstat. Eddie změnila styl. Řekla si, že do nového roku to chtělo něco jiného, proto si z krátkých vlasů pomocí svého daru metamorfózy udělala delší zrzavé mikádo s ofinou. Připadala si tak víc jako dívka a dospěleji. Rozhodla se přijmout jméno svého skutečného otce a stala se z ní Eddie Blacková. Prewettovým a Weasleyovým poslala novoroční přání, ve kterém jim na popud Andromedy napsala, jak moc je miluje a že je v létě opět navštíví. Nechtěla jim však slibovat, že se vrátí, protože to nevěděla a v současném stavu na to neměla ani chuť.
Ten den se v Bradavicích konal novoroční ples. Byli pozváni různí hosté hosté, mezi nimi také Viktor Krum. Ten, jakmile uviděl Hermionu, pousmál se a požádal ji o tanec a Hermiona s milým úsměvem přijala.
,,Bratříčku, nevíš, kdo je támhleten urostlý krasavec?" Zeptala se Olivia Willa.
,,To je Viktor Krum, slavný hráč famfrpálu!" Řekl jako by snad ani nevěřil vlastním uším.
,,Vypadá vážně dobře," skousla si Olivia ret a ignorovala jeho nechápavý pohled.
William překvapeně zamrkal. ,,Ne, tohle neuděláš!"
Olivia se uchechtla. ,,A proč by ne, je to můj typ," řekla a než stačil její bratr cokoli říct nebo udělat, už byla u Kruma, který právě děkoval Hermioně za tanec.
,,Nepředstavíš mne, Hermiono?" Zeptala se a sladce se pousmála.
,,A-ano," řekla Hermiona trochu zaraženě. ,,Tohle je Olivia, chodí také do Nebelvíru, o ročník níže. Viktor Krum, kamarád, kterého jsem poznala, když ještě studoval v Kruvalu," řekla, Viktor vzal její ruku a políbil ji na ni.
,,A gentleman, jak vidím," pousmála se. ,,Myslela jsem, že takoví už vymřeli, ale jak vidím, stále se najde výjimka."
,,Tak já vás tady nechám," řekla Hermiona a s překvapeným výrazem odešla.
,,Takže ty hraješ famfrpál, ano?"
,,Ano. Za Bulharsko. Máš ráda tento sport?" Odpověděl svým bulharským přízvukem a Olivia se musela pousmát.
,,Nevadí mi, ale jsem spíše na umění."
,,Kreslíš obrazy?"
,,Ano, mimo jiné. Jak dlouho se tady zdržíš?"
,,Budu tady týden, určitě bude spousta času se poznat," řekl a na tváři se mu objevil milý a okouzlující úsměv.
,,V to jediné doufám," odpověděla Olivia a Viktor ji pozval k tanci.
,,Je to v háji, kamaráde, nebudu ti lhát," řekl William, ke kterému právě přišel Colin.
,,No to teda ne, nesnažil jsem se tolik, aby mi ji vyfoukl nějaký svalnatý frajírek," založil si ruce.
,,Tak to neznáš mou sestru. Ta, když vidí chodící testosteron, tak je jako očarovaná," povzdychl si. ,,Pojď si dát raději něco k pití," pobídl ho.
,,Myslím, že to teď potřebuju," povzdychl si Colin a následoval svého kamaráda k punči.
,,Smím prosit, paní profesorko?" Uchechtl se Tiberius, který přišel k Andy zezadu. Andromeda sebou trhla.
,,Tiberie, tohle mi nedělej!" Laškovně do něj strčila. ,,A smíte, pane profesore," usmívala se a nechala Tiberia, aby ji odvedl na parket.
,,Takže jaké jsou novinky? Jak ti je? A co Eddie?"
,,Řekla bych, že skvěle. I přes nepříjemné okolnosti se cítím spokojená. Mám svou rodinu, malého, Eddie a svou sestřičku, skvělou práci, přátele... a také tebe," pohlédla mu do očí.
,,To nejlepší na konec," zazubil se Tiberius laškovně a Andromeda protočila panenky.
,,Eddie se tváří, že je v pořádku, ale vidím na ní, jak ji trápí to, co se odehrálo. Tváří se smutně, když si myslí, že se nedívám. Ztrácí se ve svých myšlenkách, myslím, že ji to změnilo."
Tiberius přikývl. ,,Jde to vidět i na jejím vzhledu," pohlédl na dívku, která právě tančila s jedním z dvojčat, nikdy nevěděl, který je Fred a který George.
,,To ano," povzdychla si. ,,Já jen doufám, že si opět najde cestu k její adoptivní rodině. Nebudu lhát, jsem ráda, že je se mnou, protože cítím, jako bych oplácela Siriusovi jeho laskavost. Víš, to jen díky němu jsme s Tedem skončili spolu. Otevřel mi oči a to nemluvím o té krásné svatbě, co nám přichystal," uchechtla se při té vzpomínce. ,,Ale taky bych ráda, aby se s nimi usmířila."
,,Já tě chápu. Je to tvá rodina, máš ji ráda. Nijak se neomezuj a řiď se svým srdcem," pousmál se Tiberius a udělal s Andy otočku.
,,Co mne teď trápí hodně, je Bellatrix. Když jsem se na nový rok dívala z okna, měla jsme dojem, že u lesa stála postava a pozorovala náš dům. Pro jistotu jsem ho zabezpečila kouzly, ale možná jsem jen paranoidní. Nicméně zajímalo by mne, co chystá."
Tiberius se zatvářil ustaraně. Opět mu vyvstala na mysl ona škola. Knihu měl právě v kabinetě, zabezpečenou těmi nejlepšími kouzly, a zatím v ní listoval jen tak zběžně. Nicméně už teď mu bylo jasné, že obsahuje tu nejmocnější magii, jakou kdy poznal. ,,Uvidíme. Zase si najdeme cestu, jak ji porazit."
,,A co když ne? Co když při tom přijdeš o život ty či Cissy? Nebo Eddie? Nebo Teddy? Co bych si bez vás počala? Nemohu už ztratit další milované," zakroutila hlavou.
,,Já vím, Andy. Vyřešíme to, přijdeme na to. Teď o tom však nemluvme. Tento večer má být plný štěstí, smíchu, tance a pití, nekažme si ho někým, jako je Bellatrix."
,,Asi máš pravdu," přikývla a uchechtla se, když se nad nimi objevilo kouzelné jmelí, které mizelo a objevovalo se, jak se mu zachtělo. Před okamžikem jej spatřila nad Minervou a Křiklanem, přičemž Minerva o krok ustoupila, ve tváři vyděšený výraz, a předstírala, že musí něco důležitého říct Hagridovi. Andromedu to pobavilo.
,,Asi vám právě ukradnu polibek, madam Tonksová," uchechtl se.
,,Jen směle do toho, pane McLaggene," řekla a Tiberius se k ní naklonil a políbil ji na rty.
,,Nebuďte nechutní," ušklíbla se Eddie, která si právě šla kolem nich pro pití. Andy jí dala jemný pohlavek.
,,Najdi si také někoho, s kým se budeš moci líbat, abys nemusela závidět ostatním," dobírala si ji Andy.
,,Ne, díky," ušklíbla se Eddie.
,,Výběr je tady dostatečný, nemyslíš?" Pozvedla Andromeda obočí.
,,Neříkám, že není, jen v současné situaci se nechci zaobírat něčím takovým, jako je vztah."
,,Proč ne? Myslím, že bys přišla na jiné myšlenky," namítl Tiberius.
,,To jistě ano," pousmála se Eddie.
Andromeda ji sevřela v náruči. ,,Tak hurá do toho, drahoušku," dala jí pusu na spánek.
,,Uvidíme," řekla Eddie a objala ji.
,,No jo, ty můj mazlíku," zachechtala se.
,,Tak já zase půjdu, nebudu vás rušit, hezky se bavte," řekla Eddie, na oba se usmála a rozešla se k punči.
,,Pamatuji si, jak Sirius do toho punče i přes zákaz ředitele Brumbála a McGonagallové nalil alkohol," uchechtla se Andromeda.
,,Jen si nemysli, teď je tam taky. Ale my budeme hloupě předstírat, že o ničem nevíme, stejně jako to dělali naši profesoři," zatvářil se Tiberius pobaveně a Andy přikývla.
,,Ať si to užijou, dokud jsou mladí."
~ ~ ~
Narcissa ležela v posteli a četla si před spaním knihu, když vtom ji vyrušil zvonek. Bylo už deset hodin večer a Narcissa se zamračila. Nechápala, kdo jí co tak pozdě mohl chtít, ale musel to být přítel, jinak by nepronikl bariérou ochranných kouzel. Vzala si raději hůlku a sešla dolů. Otevřela dveře, za kterými stal starší muž, mohl mít okolo šedesáti let, a opíral se o sochu stojící vedle vchodu. Vypadal, že je zraněný.
,,Kdo jste?" Zeptala se Narcissa a hůlkou si na něj posvítila. Připadal jí povědomý, ale nedokázala ho nikam zařadit.
,,Narcisso," hlesl. ,,Ty si mne opravdu nepamatuješ?"
Cissy se zamračila. ,,Nejsem si jistá, nedokážu vás nikam zařadit."
,,Henry, Cissy, jsem Henry," řekl a Narcissa vytřeštila oči. Henry byl muž, kterého poznala, když chodila ještě do Bradavic. Byl to strýc Anastázie, který se staral o londýnskou pobočku její matky, která založila organizaci pro pomoc kouzelnickým tvorům.
,,Co se stalo? Jste zraněný?" Podepřela ho a pomohla mu dovnitř. Zavřela za nimi dveře a posadila ho na gauč.
,,Jsem v pořádku, o mne si starosti nedělej, holčičko," mávl rukou. ,,Jde o naši organizaci. Byla napadena. Bylo to strašlivé. Z ničeho nic tam naběhli nějací kouzelníci a byla to jatka. Zabíjeli naše svěřence, všechna ta nevinná zvířata. Bohužel, dozvěděli jsme se, že to samé se stalo v naší americké pobočce," řekl a rozkašlal se.
,,Někdo dělá plánované útoky na kouzelnické tvory?" Zamračila se Narcissa.
,,Obávám se, že ano," přikývl.
,,Je to strašné, ale při vší úctě, proč s tím jdete právě za mnou?" Nechápavě na něj pohlédla.
,,Proč? Protože ty a já jsme poslední dva strážci tajemství. Všichni ostatní jsou po smrti."

Kapitola Třináctá: Rozloučení (část první)

10. ledna 2018 v 16:08 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ A dreamer is one who can only find his way by moonlight, and his punishment is that he sees the dawn before the rest of the world. ~
- Oscar Wilde
Bylo chladné odpoledne, krátce po vánočních svátcích, a Andromeda stála mezi Molly a Narcissou s Weasleyovými a zbytkem rodiny Prewettových na hřbitově, který byl celý pokryt bílou vrstvou sněhové pokrývky, až na jediné místo před nimi, do kterého se právě spouštěla černá rakev. Molly si utírala oči kapesníkem a tiše vzlykala. Andromeda pohlédla na Narcissu, která neprojevovala žádné známky smutku. Ona sama neplakala. Pozorovala rakev, jak se pomalu spouštěla do chladné země a jako všichni ostatní na ni hodila růži, kterou koupila cestou na hřbitov. Jen neochotně poslouchala projev jakéhosi muže, který říkal cosi o tom, jaká ztráta to byla, jak pro rodinu Prewettů, tak pro rodinu Blacků. Jedním uchem jí to šlo dovnitř a druhým ven.
Jakmile obřad skončil, Molly se otočila na ty dvě. ,,Tak už jsou konečně zase spolu," povzdychla si.
,,To ano," přikývla Andromeda a společně kráčely cestou ze hřbitova. ,,Teta Lucretia byl skvělá. Kdo by to kdy řekl, že byla sestrou Oriona," řekla Andy a Molly se usmála.
,,Strýc Ignatius byl pro ni ten pravý," přikývla a s povzdechem se otočila. ,,Snad si ji tam najde," pak se otočila zpátky a pohlédla na Andromedu. ,,Takže nepůjdeš na hostinu?"
Andy zakroutila hlavou. ,,Ne, chci se jít podívat za Eddie do nemocnice. Zítra ji mají pustit, aby byla doma na nový rok."
,,Tak to chápu," pousmála se Molly. ,,Chystáš se jí říct o smrti jejího dědečka?"
Andromeda zakroutila hlavou. ,,Ne, zatím ne, chci, aby byla v klidu. Pořád je ještě křehká. Víš, jak dopadla, měla otřes mozku, nalomenou lebku, zlomených několik žeber a měla štěstí, že jí žebra nepropíchla srdce. Nebudu ji teď zatěžovat smutnými zprávami."
,,Dobře," přikývla Molly. ,,My za ní přijdeme po hostině. A co ty, Narcisso?"
,,Já půjdu domů, už takhle mi nebyly příjemné ty pohledy některých přítomných," povzdychla si. ,,Tak brzy na shledanou," řekla a dala oběma ženám polibek na každou tvář.
,,Ahoj, Cissy, uvidíme se tedy večer u mě."
,,Dobře, Andy," pousmála se a přemístila se pryč.
,,A já taky půjdu, tak ahoj, Molly," řekla Andy, objala svou přítelkyni a přemístila se ke Svatému Mungovi.
,,Jdu za slečnou Eduardou Prewettovou," řekla Andromeda a čarodějka za pultem přikývla.
,,Jen si vás zapíšu a můžete jít, paní Tonksová," pousmála se. Andromedu tady většina lidí znala, protože zde pracovala jako lékouzelnice do doby, než se narodila Nymfadora a opět poté, co její dcera nastoupila do Bradavic. ,,Ještě tady podpis a je to."
Andromeda se podepsala, poděkovala a vydala se k pokoji Eddie. Byla šťastná, že to dopadlo, jak to dopadlo, a děkovala Merlinovi za to štěstí.
Lékouzelník zandal hůlku do své kapsy a pohlédl na Andromedu. ,,Utrpěla těžká zranění, ale bude v pořádku. Štěstí, že jste zastavila krvácení, Andromedo. Avšak necháme si ji tady týden na pozorování."
,,Ach, Merline," objala Andromeda Tiberia. ,,Díky, moc vám děkuji."
,,Můžeme za ní?" Zeptala se starostlivě Molly.
,,Spí, můžete přijít zítra v návštěvních hodinách," řekl lékouzelník.
,,Dobře, tak my půjdeme, ještě jednou vám moc děkujeme," řekla Andromeda a spolu s ostatními se dali na odchod.
Andromeda zaklepala na dveře jejího pokoje, nečekala ani na výzvu a vešla. ,,Ahoj, broučku, nespinkáš?" Usmála se na ni Andy.
,,Ne," protáhla se Eddie jako kočka a zazubila se. ,,Jsem ráda, že jsi tady, myslela jsem, že umřu nudou!" Protočila panenky.
,,Proto jsem ti také přinesla něco na čtení... do přeměňování!" Řekla a Eddie protočila očima a zaskuhrala. ,,Ne, dělám si jen legraci, je to Oscar Wilde, mudlovský spisovatel, ale troufám si říct, že by se ti mohla jeho tvorba líbit," položila knihu na stůl.
,,Díky," usmála se Eddie.
,,Tak jak ti je?" Zeptala se Andy a položila jí ruku na čelo.
,,Už mi bylo lépe, ale dá se to," ušklíbla se.
Andy si přisunula židli k její posteli, sundala si kabát, který pověsila přes opěradlo a posadila se. ,,Zažila sis za poslední dobu víc než dost, to se dá pochopit."
,,Jo a byla jsem pěkně pitomá," povzdychla si.
,,Nemůžeš za to, co se stalo. Byla jsi zmatená. Nejprve pochybnosti o tvém původu, pak Bellatrix, která dokáže být pořádná manipulátorka a to můžu říct, žila jsem s ní. Nic z toho nebyla tvá vina, ale slib mi, že teď už budeš opatrnější."
Eddie přikývla. ,,Slibuji, teď už jsou věci jiné," řekla, ale ve tváři se jí objevil ustaraný pohled.
,,Copak se děje, Eddie?" Zeptala se Andy, která si toho všimla.
Dívka sebou ošila a sklopila zrak na své ruce, po chvíli však opět pohlédla na Andromedu. ,,Tehdy, kdy jsem tu knihu vzala, mě její ochrana nechala projít. Ale psalo se tam, že ji mohou vzít jen ti, kteří mají čisté srdce a dobré úmysly, ale já ji chtěla předat Bellatrix, nejsem dobrý člověk, Andy. Tak jak je možné, že mi to dovolilo si knihu odnést?"
Andromeda se zamyslela. ,,Chtěla jsi, ale neudělala jsi to. Možná to kouzlo dopředu vědělo, že bys něčeho takového nebyla schopná."
,,Ale já to chtěla udělat, chtěla jsem knihu Bellatrix předat," pak však vytřeštila oči. ,,Kde ta kniha vůbec je? Nechala jsem ji na stole v pokoji. Nedostala ji Bellatrix?"
,,Ne, neměj strach. Má ji u sebe Tiberius. Má jistou teorii, kterou si chce ověřit."
,,Dobře, hlavně, ať ji nedostane," řekla Eddie a povzdychla si. ,,Andy?"
,,Copak, drahoušku?" Pousmála se a pohladila ji po tváři.
,,Až mne pustí, mohla bych jít bydlet k tobě? Být s tebou a Teddym?" Pohlédla na ni prosebným pohledem.
,,Ale co tvá rodina? Máma a táta? Vždyť bys jim chyběla," řekla Andy starostlivě.
,,Moji rodiče jsou mrtví. Tihle lidé mi jen lhali, nechci zpátky za nimi," zamračila se.
,,Tihle lidé, jak ty říkáš, se tě ujali, dali ti domov, lásku a vychovali tě," řekla Andromeda trochu víc stroze, než měla v úmyslu a Eddie se otřepala.
,,Já se tam prostě nemůžu vrátit. Alespoň ne zatím, necítím se na to. Prosím, necháš mě u sebe?" Pohlédla na ni a v jejích očích bylo vidět zoufalství, které Andromedu ničilo. Nemohla jí říct ne, už jen kvůli Siriuse a událostem posledních dní. Nechtěla dívku znovu zklamat, i když věděla, že ji za to její rodiče budou nejspíše nenávidět.
,,Ano, samozřejmě, můžeš u mě zůstat, jak dlouho budeš chtít. Oslavit s námi nový rok a pak se stejně vracíme všichni do Bradavic. No a pak uvidíš, léto je ještě daleko," usmála se a vzala ji za ruku.
,,Díky, Andy," objevil se jí na tváři výraz úlevy a usmála se.
,,Jdu nevhod?" Ozval se hlas za nimi. Andy i Eddie se podívaly ke dveřím, ve kterých stála Hermiona.
,,Ahoj Hermiono," pousmála se Andy. ,,Nejdeš nevhod," řekla a postavila se. ,,Zítra si tě tedy vyzvednu," dala jí pusu na tvář. ,,Teď vás nechám," usmála se na obě dívky, vzala si věci a odešla pryč.
,,Ahoj Eddie," usmála se Hermiona, sundala si kabát a posadila se.
,,Ahoj, Hermiono," řekla Eddie tiše a cítila se tak trochu nesvá.
,,Tak jak se cítíš?"
,,Jo, jde to," mírně se usmála. ,,Hele Hermiono, chtěla jsem se ti omluvit za to, jak jsem se k tobě chovala. Hloupě a dětinsky. A možná bychom... mohly... no kdybys mi tedy odpustila a tak... mohly bychom být zase... ehm ehm ehm kamarádky," snažila se poslední slovo zakašlat a Hermiona se rozesmála.
,,Jasně, to bych ráda i já," přikývla. ,,Vše je odpuštěno a ty mi promiň, že jsem se taky nechovala zrovna jako prvotřídní kamarádka," řekla a povzdychla si. ,,Pravdou je, že na chodbě čeká Ginny, měla jsem strach přijít sem sama. Skoro jsi... skoro...," skousla si ret. ,,Skoro jsi umřela a byla to má vina, když se nad tím tak zamyslím. To já jsem spustila celou tu vlnu okolo Andromedy."
,,Hej, Hermiono, takhle nemluv! Nebyla to tvá vina. To já sama jsem si zvolila a nemusela jsem," řekla, pak si však všimla něčeho na jejím krku a zamračila se. Přívěsek ve tvaru ptačí lebky? O kterém mi řekl Protiva? Počkat... Hermiona měla Bellatrixin přívěsek," zamyslela se. ,,Hermiono?" Mile se usmála.
,,Ano?" Pozvedla dívka obočí.
,,To je ten přívěsek? Ten od Bellatrix?" Ukázala na její krk a Hermiona jej uchopila do dlaně.
,,A-ano, to je on," zastyděla se.
,,A můžu se zeptat kde jsi ho našla?"
,,V Bradavicích, jak jsem řekla," odpověděla a Eddie přikývla. Pomyslela si, zda to byla pouhá náhoda nebo zda Protiva zmínil ten samý přívěsek, který nějakým způsobem v sobě nesl tajemství věčného života. Neřekla však nic, rozhodla se sama zjistit víc.
,,Proč se ptáš?" Pozvedla Hermiona obočí.
,,Jen tak," pokrčila rameny, když vtom se ve dveřích objevila Ginny.
,,Eddie, jsou tady tví rodiče a mamka, ale nechtějí je pustit," řekla starostlivě.
,,To je v pořádku, řekla jsem, že si to nepřeji," řekla Eddie a obě dívky si vyměnily nechápavé pohledy. ,,Nechci s nimi mluvit, Ginny, lhali mi, celý život mi jen lhali, skoro jsem umřela a ztratila možnost být s mou skutečnou rodinou. Nechci je vidět. A stěhuji se k Andromedě," řekla rozhodně a založila si ruce.
,,To jim nemůžeš udělat, milují tě," zamračila se Ginny.
,,Fajn, jsem totiž na pochybách, zda miluju já je," ušklíbla se a Ginny se opět zamračila.
,,Jak tohle můžeš říct? Jen díky nim jsi neskončila v sitotčinci. Chováš se opět jako fakan. Milují tě a navíc tvůj otec tě teď potřebuje víc, než kdy jindy!"
,,A to jako proč?" Pozvedla obočí.
,,Děda umřel, šli z pohřbu rovnou sem."
Eddie zalapala po dechu. ,,C-cože? Dědeček umřel? J-jak? Co se stalo?" Rozklepal se jí spodní ret.
,,Stáří," odpověděla Ginny už mnohem mírněji, přišla k dívce a objala ji. ,,Měla bys je přijmout, jsou tady a bojí se o tebe," řekla a hladila ji po zádech.
,,Ale já zkrátka nemohu, Ginny. Nechci je vidět, alespoň ne nějaký čas. Prosím, vysvětli jim to. A teď prosím jděte obě, chci být sama," řekla a otočila se na bok, zády k nim. Hermiona s Ginny na sebe pohlédly a usoudily, že bude lepší, když ji teď opravdu nechají odpočívat. Jakmile se za nimi zavřely dveře, Eddie propukla v hořký pláč. Dědeček zemřel a ona ani nedostala šanci se rozloučit.
~ ~ ~
Narcissa ten večer seděla v obývacím pokoji své sestry a povídaly si u kávy a zákusku.
,,Jak zvláštní to je," zakroutila hlavou Andromeda. ,,Celou dobu jsem si představovala, jak kdyby Bella žila, vydrápala bych jí oči, avšak když jsem ji tam viděla, nedokázala jsem to. Dokonce jsem cítila jakýsi druh sentimentu, tady uvnitř," ukázala na svou hruď. ,,Byl to zvláštní pocit, ale viděla jsem před sebou tu Bellu, která byla mou sestrou, když jsme byly ještě děti a hrály si na Black Manoru," zakroutila hlavou a upila ze svého hrnku.
,,Chápu, co tím myslíš, Andy. Udělala strašlivé věci, ale pořád je to naše sestra a vždy bude, tomuhle nezabráníme," povzdychla si Cissa a pohladila jí konejšivě po rameni.
,,Asi máš pravdu. Ale zároveň by bylo pošetilé si myslet, že by nepozvedla proti nám hůlku a nevyslovila ta dvě slova. Hlavně proti mně, krvezrádkyni Andromedě," ušklíbla se.
,,Ona je schopná všeho, nic pro ni není příliš, nezná hranice," přikývla Narcissa a skousla si ret. ,,Nechápu, jak k ní Hermiona může cítit to, co k ní cítí."
Andy pohlédla na svou sestru. ,,Cissy, ty máš šanci. Ukaž Hermioně, že k ní skutečně cítíš něco víc a že jí můžeš nabídnout mnohem více než Bellatrix. Vždyť ona je zlá, zkažená a ty jsi dobrá duše. Hermiona je chytré děvče, pozná to."
,,Možná to je právě to. Zakázané ovoce nejlépe chutná.," povzdychla si. ,,A naše poslední rande se moc nevydařilo, trvalo zhruba patnáct minut," ušklíbla se.
,,Bude další. Nepřestávej to zkoušet. Teď jsi svobodná a zasloužíš si být šťastná," pohladila ji po ruce, kterou stiskla. ,,Dozvěděla ses od Luciuse něco o Anastázii?" Zeptala se opatrně, Narcissa však zakroutila hlavou.
,,Ne, ale jak on, tak také Bellatrix něco vědí, poznám to, vidím jim to na očích. Vědí, co se s ní stalo. Vsadím se, že ji natolik zastrašili, že utekla a změnila si identitu. Však víme, čeho jsou ti dva schopní," ušklíbla se.
,,Já nevím, Cissy, nezdála se mi jako ten typ, který by utíkal, hlavně když jsi už konečně souhlasila, že s ní odejdeš," řekla Andy a pohlédla na zásnubní prsten na sestřině ruce.
,,Já zjistím, co se stalo, i kdyby to mělo být to poslední, co udělám," řekla a pohlédla na svou sestru rozhodným pohledem.