Kapitola Osmá: Smíření (část třetí)

2. prosince 2017 v 12:33 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Další den šla Eddie z oběda a tvářila se spokojeně. Dnes neměla žádné odpolední hodiny a řekla si, že svůj volný čas věnuje plánování, jak knihu dostat. Věděla, že potřebuje opět Harryho neviditelný plášť, ale netušila, jak přemluví Zmijozela, aby jí knihu vydal. Byla ponořená ve svých myšlenkách, když za sebou uslyšela, jak někdo volá její jméno.
,,Eddie, počkej," slyšela známý hlas. Byla to Andromeda.
,,Ach And- ehm paní profesorko," mírně se pousmála a prohrábla si rukou vlasy. ,,Co se děje?"
,,Potřebovala bych tvou pomoc. Musím jít nakoupit nějaké věci pro Teddyho a napadlo mě, že bys mi mohla asistovat?" Pousmála se. ,,Možná bychom se cestou mohly zastavit i na horkou čokoládu a popovídat si, co říkáš?"
Eddie naprázdno polkla. ,,A Hermiona?"
,,Dala jsem jí pro dnešek volno."
,,Ach tak," pousmála se Eddie a dala by cokoli za to, aby Hermionu někde spolu potkaly a ona mohla vidět její vítězný výraz. ,,No, proč ne," pokrčila rameny, aby vypadala co nejvíc lhostejně.
,,Tak výborně. Jen si skočím do kabinetu pro kabát a můžeme vyrazit," pousmála se a Eddie přikývla. Eddie zašla pomalými kroky za roh a jakmile si byla jistá, že ji Andromeda nemůže vidět, rozběhla se ke zmijozelským kolejím tak rychle, že se za ní jen zaprášilo. Jakmile měla svůj kabát, běžela zpátky. Za rohem se zastavila a snažila se uklidnit svůj dech. Nechtěla, ať na ní Andy vidí její nadšení.
,,Můžeme," pousmála se Eddie po tom, co se trochu uklidnila a zaklepala jí na kabinet.
,,Dobře," řekla Andy a dala jí trochu letaxu.
Eddie se postavila do krbu a zřetelně vyslovila: ,,Příčná ulice," a v tom okamžiku ji pohltily zelené plameny. Andromeda ji následovala a za okamžik už obě stály v Příčné ulici, ve které se to hemžilo spoustou čarodějů.
,,Dnes je tady docela rušno," poznamenala Andy. ,,Proč nejdeš támthle do kavárny zabrat dvě místa, objednat nám a já mezitím obstarám ty věci pro Teddyho, dobře?" Srdečně se pousmála.
,,Ano, dobře," přikývla Eddie. ,,A co vlastně chcete?"
,,Něco mi objednej, nechám se překvapit," řekla a s úsměvem zašla do jednoho z obchodů. Eddie vešla do kavárny, kde zabrala stolek pro dva a prohlédla si menu. Výborně, mají zde chai latte, zaplesalo jí srdce radostí.
,,Co si dáte?" Zeptala se číšnice, která zde obsluhovala.
,,Dvakrát chai latte, prosím."
,,Hned to bude," odpověděla a její rychlobrk to zaznamenal na kus pergamenu. Odběhla za bar. Eddie se dívala z okna na rušnou ulici plnou neznámých lidí a na tváři jí hrál spokojený úsměv. Nevěděla sice, co dalo Andromedě impulz k tomu, aby ji někam pozvala a jaký tato schůzka měla důvod, ale cítila se šťastně.
,,Tady, dvakrát chai latte," řekla číšnice a položila před ní dva hrníčky. Eddie ucítila známou vůni perníku. Vzala si lžičku a nabrala na ní kousek pěny, která měla stejnou chuť jako vůni. Zavřela oči a zatvářila se spokojeně.
,,Vidím, že to musí být opravdu dobré," tvářila se Andromeda pobaveně, pověsila si kabát a posadila se naproti Eddie.
,,To je! Nejlepší věc na světě," olízla se.
,,Tak uvidíme," řekla Andy a trochu perníkové pěny si nabrala na lžičku. ,,Mmm, opravdu výborné," přikývla uznale a napila se. Když hrnek opět položila na stůl, měla na horním rtu pěnu a trochu také na nose. Eddie se musela uchechtnout a uvažovala, jak hloupě by asi vypadalo, kdyby jí to setřela ubrouskem, ale než dostala šanci to vyzkoušet, sama Andromeda si utřela ústa. ,,Chutná to jako čaj a káva dohromady, skutečně zajímavá chuť."
,,To ano. Táta mi to dělával jako malé doma. Ve Francii to v kavárnách nebývá, je to spíše záležitost Britů."
,,Opravdu? A ty se cítíš více jako Britka nebo Francouzka?" Zeptala se Andy a lžičkou ujedla trochu pěny.
,,Asi jako Britka. I když jsem strávila většinu života tam, jezdili jsme sem na léto a mám to tady raději. I tahle škola je lepší, protože je smíšená a nemá tak přísná pravidla jako tam v Krásnohůlkách," otřepala se.
,,I tady musíš nosit sukni," podotkla pobaveně Andy.
,,Ano, ale ty barvy jsou mnohem snesitelnější," odpověděla a napila se. Opět se zatvářila slastně.
,,Takže jsi tady šťastná? Na této škole?"
,,Jak kdy, ale v tuto chvíli rozhodně ano," pousmála se na Andy flirtovně a Andy se uchechtla.
,,Nejsem středem všehomíry, Eddie."
,,To netvrdím, jen pro mne jste rozhodně výjimečná."
,,Ani mne pořádně neznáš," odpověděla Andy stále s úsměvem.
,,Já vím, proto vás chci poznat. Jsem zvědavá, přijdete mi jako záhada."
,,Opravdu?" Pozvedla Andy obočí. Tato konverzace jí nebyla příjemná, ale tak nějak čekala, že to Eddie bude zkoušet.
,,Opravdu."
Andy si povzdychla. ,,Nejsem záhada k řešení, ukojení zvědavosti, uvědomuješ si to, že ano?"
,,Nejste nebo nechcete být?"
Andy zakroutila hlavou. ,,Jaké máš plány, až skončí ročník, Eddie?" Změnila téma, protože tuto konverzaci chtěla udržet v rámci možností na přátelské úrovni. Z její strany tam však nebylo ani to přátelství. Pořádně ji neznala, byla na ni moc hrr a brala ji jako jednu ze svých studentů a možná trochu jako něco víc, protože byla neteří její dobré přítelkyně, avšak o přátelství se v jejich případě hovořit nedalo. Byla moc mladá a myšlenkami někde jinde. Mladá byla sice i Hermiona, ale ta si zažila své. Už odmalička byla vystavena situacím, které ji donutily předčasně vyspět. Hermionu jako svou přítelkyni brala. Jejich konverzace byly nenásilné a cítila se s ní příjemně. S Eddie měla strach, že udělá nebo řekne něco, co Andromedu postaví do pozice, kdy ji bude muset uzemnit a Eddie bude dělat drama. Neměla ráda drama, chtěla svůj klid. To poslední, co potřebovala bylo, aby za ní běhalo zamilované štěně neznalé života, které ani neví, co vlastně chce a rozhodně ji nemá co nabídnout. Ačkoli to mohlo znít krutě, bylo to tak. Andromeda potřebovala ve své drahé polovičce cítit oporu, bezpečí a pevné zázemí a to jí Eddie dát nemohla, ne teď.
,,Já vlastně ani nevím. Rozhodně bych si chtěla najít dobrou práci, která mne bude bavit a někoho, kdo mne bude milovat a já budu milovat ji."
,,To jsou krásné plány, rozhodně se jich drž."
Eddie přikývla. ,,A co vy? Nepotřebuje malý Teddy taťku či další mamku?" Projela si vlasy rukou, ale když si uvědomila, co vlastně řekla, vytřeštila oči a začala se omlouvat.
Andy sebou ošila. Vzpomínka na svou dceru a zetě se jí do hlavy vkradla jako nečekaně zabodnutá dýka a Andy měla co dělat, aby ty myšlenky zase zahnala. Nakonec klidným hlasem odpověděla: ,,Zvládáme to zatím, ale když budu potřebovat druhou polovičku, tak si ji najdu."
Eddie na ní cítila, že to přehnala. ,,Omlouvám se, nechtěla jsem," vzala ji konejšivě přes stůl za ruku a Andromeda sebou ošila, ale nechala ji, ať si užije svou chvilku.
,,To je v pořádku. Ale měly bychom jít. Musím pro Teddyho," stiskla jí ruku, dopila svou sklenku a šla zaplatit. Eddie si povzdychla, ale na druhou stranu chápala, že musí pro svého vnuka.
,,Možná bych vám ho mohla někdy pomoct hlídat," navrhla jí, když si oblékaly kabát.
Andromeda naprázdno polkla. ,,Možná, budu o tom přemýšlet," pousmála se a společně se vydaly zpátky ke krbu, který je přemístil k Andromedě do kabinetu.
,,Děkuji, bylo to moc fajn. Doufám, že si zase brzy takto vyrazíme," řekla a dala Andromedě pusu na tvář. ,,Tak nashle," pousmála se a odešla z jejího kabinetu.
Andy se svalila na postel a dala si obličej do dlaní. Cítila se vyčerpaně a při pomyšlení, že by tohle musela absolvovat znovu, se jí sevřely plíce. Vstala, převlékla se a napsala sovu Hermioně, zda by se za ní nemohla zastavit. Nečekala dlouho a Hermiona jí zaklepala na kabinet. Andy si mezitím nalila víno. Potřebovala alespoň jednu skleničku, aby se vzpamatovala.
Eddie, která si uvědomila, že má u sebe Andromedinu tašku s plenkami a kojeneckou výživou, zakroutila hlavou. Vzala ji a šla za ní zpátky. Jakmile byla u jejího kabinetu, všimla si, že jsou dveře pootevřené a že si tam s kýmsi povídá. Přistoupila blíže a zjistila, že onen druhý hlas patřil Hermioně.
,,Tak jak to šlo?" Usmála se Hermiona a když uviděla skleničku vína na jejím stole, povzdychla si. ,,Co udělala?"
,,Neustále po mně nepřímo vyjížděla. Hermiono, ty víš, že tě mám ráda a vyhověla bych ti s téměř každou prosbou, ale tohle po mně už chtít nemůžeš. Nepřemýšlí, než něco řekne, nepřímo zmínila Nymfadoru. Nebyla to pro mne příjemná konverzace," řekla a napila se vína. ,,Dáš si taky?"
Hermiona zakroutila hlavou. ,,Ne, děkuji," odmítla. ,,Moc se omlouvám, že jsem vás tomu musela vystavit. Myslela jsem, že Eddie bude rozumnější," povzdychla si.
,,No, to já taky. A přestaň už s tím vykáním. Myslím, že když jsme spolu samy, můžeme si tykat."
,,Dobře," pousmála se Hermiona. ,,Možná na to bych si tu skleničku dát mohla," řekla a Andy souhlasně přikývla. Nalila jí skleničku a podala.
,,Tak na tykání," ťukla si s ní.
,,Na tykání," pousmála se Hermiona a napila se. ,,Je moc dobré, Andie," řekla a Andromeda se zachechtala nad přezdívkou, kterou ji právě nazvala.
Eddie se po vyslechnutí toho všeho chtělo plakat. Měla chuť křičet, zdvihnout proti Hermioně hůlku, ale nic z toho neudělala. Nechala tašku ležet před dveřmi a rozešla se zpátky na svůj pokoj, kde konečně dala průchod svým slzám. Zařekla se, že odteď bude jediným jejím cílem pomsta. Přinese Bellatrix knihu, i kdyby měla zaplatit jakoukoli cenu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama