Kapitola Osmá: Smíření (část první)

2. prosince 2017 v 12:31 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ You will always be fond of me. I represent to you all the sins you have never had the courage to commit. ~
- Oscar Wilde
Bylo slunečné sobotní dopoledne a Narcissa Malfoyová seděla u stolu, v ruce držela brk a před ní ležel pergamen, zoufale prázdný, protože stále nenalezla ta správná slova, kterými by jej mohla zaplnit. Nevěděla, jak začít, svou sestru neviděla mnoho let a nebyla si ani jistá tím, zda se vůbec dočká odpovědi. Rozhodla se tedy, že v tento dopis nebude vkládat přílišnou naději, jednoduše se pouze pokusí jí napsat, aby pak jednoho dne mohla zemřít s čistým svědomím, že ona se o ten kontakt pokusila.
Drahá Andromedo, jsem asi ten poslední člověk, od kterého bys čekala, že ti ještě kdy napíše, avšak rozhodla jsem se to udělat. Ty roky bez tebe byly zoufale neúnosné a i když se ti tato slova mohou zdát jako klišé, chyběla jsi mi každý den od doby, cos odešla. Nyní je po válce a už nestojí mezi námi nic, co by nám bránilo se setkat a pokusit se dohnat všechna ta léta, která jsme prožily v odloučení. S láskou, Tvá sestra Narcissa.
Andromedu zastihl dopis právě v okamžik, kdy krmila malého Teddyho. Sova zaklepala na okno a Andromeda zdvihla oči od nemluvněte, které ještě před chvíli sálo sunar z lahve, teď se však rozhodlo, že už má dost a svýma malýma ručičkama lahvičku odstrkávalo. Andy si jej vzala do náruče, aby si odříhl a současně volnou rukou otevřela okno, aby sova mohla vletět dovnitř. Nasypala jí zrní, nalila trochu vody a v okamžiku, kdy Teddy splnil to, pro co ho nesla ve svém náručí, položila jej do postýlky, utřela mu pocintanou bradu, vzala dopis a rozlepila jej. Řádky si prolétla dvakrát očima a překvapeně zamrkala netušíce, zda je to jen pouhý žert někoho třetího, avšak nedovedla si představit, že by úhledné písmo její sestry dokázal někdo napodobit až s takovou přesností. Na nic nečekala, vzala do ruky brk a pergamen a napsala odpověď.
Milá Narcisso, moc ráda se s tebou sejdu. Co kdybychom si dnes zašly na oběd a popovídaly si? -Andromeda
Narcissa jen těžko uvěřila, že jí její sestra odepsala bez okolků a ihned a navrhla jí oběd. Napsala rychlou odpověď.
Ovšem, máš na mysli nějaké konkrétní místo? -N.
Andromeda se musela zamyslet. Neznala kouzelnické restaurace. S Tedem si vařili sami nebo chodili do mudlovských restaurací či kaváren. Napsala tedy odpověď a doufala, že tím Narcissu neodradí.
Co říkáš na restauraci Duck and Waffle v Londýně? Je to opravdu kouzelné místo, i když mudlovské. Ve 12? -A.
Narcissa nad tím mírně pozvedla obočí. Nemohla říct, že by jí nějak vadilo, že šlo o mudlovské místo, ale v ten okamžik ji to překvapilo.
Budu tam. -N.
Restaurace, kterou Andromeda vybrala, byla jednou z jejích oblíbených. S Tedem tam chodili hlavně na večeře, jelikož to byla restaurace s obrovskými prosklenými okny s výhledem na celý Londýn a při západu slunce to tam bylo velmi romantické.
Andromeda na smluvené místo dorazila chvíli před dvanáctou a doufala, že tam bude první. Musela se psychicky připravit na setkání se svou sestrou po tolika letech. Číšník, když ji uviděl, zeširoka se usmál.
,,Madam Tonksová, to je ale milé překvapení. Dnes bez manžela?" Pousmál se a Andromeda ztuhla.
,,A-ano, dnes zde mám schůzku se svou sestrou," věnovala mu poněkud nervózní úsměv, jelikož ji zmínkou o Tedovi vyvedl z míry. Rozhodla se však mu pravdu o jeho smrti neříct, nechtěla vnést smutek na místo, ve kterém se odehrálo tolik krásných vzpomínek.
,,Dámská jízda, ovšem," přikývl s milým úsměvem na tváři. ,,Dáte si mezitím něco k pití, než madam dorazí?"
Andromeda se zamyslela. Napadlo ji, že by si dala sklenku vína a alespoň z části tím zahnala nervozitu a nakonec to shledala jako dobrý nápad a objednala celou láhev slámového vína, sice dražšího, ale tentokrát šlo o speciální příležitost.
,,Hned to bude," řekl a zmizel za dveřmi, které, jak Andromeda předpokládala, vedly do vinného sklípku. Netrvalo dlouho a vrátil se i s lahví vína v ledu a dvěma sklenicemi. Andromedě víno nejprve ukázal, poté jej otevřel a nalil. Jiný číšník, kterého zde Andromeda ještě nikdy neviděla a předpokládala tedy, že je nový, jí přinesl džbán vody a dvě sklenice.
,,Děkuji," pousmála se Andromeda a když oba odešli, vína se napila. Musela zavřít oči, takové potěšení jí způsobilo sladké víno na jejích chuťových pohárcích.
,,Andy?" Uslyšela známý hlas, který ji rázem vytrhl z jejího potěšení. Otevřela oči a ztuhla. Před ní stála její sestra Narcissa a vypadala stejně nervózně jako ona sama.
,,Cissy," postavila se a svou sestru objala. Bylo to krátké objetí plné nervozity a nejistoty. ,,Ráda tě vidím, drahoušku," řekla Andromeda, když se obě posadily. Andy nečekala na číšníka a sama své sestře nalila víno.
Narcissa poděkovala a rozhlédla se kolem. Seděly přímo u okna a opravdu byl vidět celý Londýn. Ostré slunce dopadalo na jejich stůl, avšak ani jednu z nich neoslepovalo. Za Andromedou se tyčil Gherkin, známý také jako londýnská okurka.
,,Jak vysoko jsme?" Zeptala se Narcissa najednou.
,,Čtyřicáté patro," odpověděla Andromeda, kterou tato otázka překvapila. ,,Výhled je opravdu nádherný, co říkáš?"
,,To ano," přikývla Narcissa a nervózně si pohrávala se svou sklenkou.
,,Jak se máš, Cissy?" Pousmála se Andromeda.
,,Upřímně?" Pozvedla oči od sklenky a pohlédla na svou sestru.
,,Ano, upřímně, chci vědět, co se teď ve tvém životě děje."
,,Vlastně celkem nic. Můj syn, Draco, už má svůj život a Lucius je, díky Merlinovi, v Azkabanu. Jsem na tom velkém manoru sama," napila se vína a musela se pousmát. ,,Máš výborný vkus."
,,Díky," pousmála se Andromeda. ,,Slyšela jsem, že jsi se nedávno sešla s Hermionou Grangerovou a že jste spolu byly v divadle," řekla a na tváři jí stále pohrával ten milý úsměv.
Narcissa sebou nepatrně ošila a aby to zamaskovala, opět dala skleničku k ústům. ,,No ano, Astoria nemohla a slečna Grangerová má ráda Shakespeara, takže mne napadlo pozvat ji, když už vlastně ani nikdo jiný s manželkou smrtijeda nemluví," ušklíbla se a upila ze skleničky.
,,Myslím, že byste si mohly rozumět. Je to milá dívka, inteligentní a na svůj věk velmi vyspělá."
,,Znáš ji nějak dobře?" Pozvedla obočí.
,,Dělá mi asistentku a v létě jsme bydlely pár dní v jednom domě, u Weasleyových."
,,Ach tak. Hádám, že je to milá dívka," řekla co možná nejlhostejněji a upila vína.
,,Ano a velmi podobná jisté jiné dívce," řekla Andromeda opatrně a zkoumavě si prohlížela Narcissin obličej, který náhle změnil výraz, ale než stačila cokoli říct, přišel k ním číšník.
,,Tak co to bude, dámy?"
,,Vyber mi ty, Andy. Chodíš sem tuším často, tak mi něco doporuč," řekla Narcissa a byla nesmírně ráda za to náhle vyrušení.
,,Tak dvakrát kuřecí prsíčka na medu s rýží," pousmála se Andy. ,,A ananasový džus," požádala a pohlédla na Narcissu.
,,Hned to bude," řekl a opět odešel. Narcissa, aby se vyhnula původnímu tématu, promluvila.
,,No a co ty? Jak se máš ty?"
,,Chybí mi Ted a Nym," povzdychla si. ,,Jsem moc ráda, že mi Minerva nabídla tu práci ve škole, jinak bych byla nucena žít se svými myšlenkami v domě plném vzpomínek a asi bych se z toho zbláznila. Ale mám nádherného vnuka, který mi dělá radost a je světlem v těchto temných časech. A také...," odmlčela se na okamžik a zachechtala se. ,,Neuvěříš, koho jsem v Bradavicích potkala."
,,Koho?" Pozvedla Narcissa obočí.
,,Tiberia McLaggena," culila se Andromeda.
,,Tvého bývalého snoubence?" Překvapeně zamrkala. ,,A co tam dělá?"
,,Vzal to prokleté místo obrany," uchechtla se. ,,Snad tam vydrží déle, než všichni ostatní."
Narcissa se ušklíbla. ,,A heleme se, přeci jen sis k němu našla cestu, co sestřičko?"
Andromeda zrudla. ,,Je to jen kamarád."
,,Jistě. Soudě dle tvého výrazu, když o něm mluvíš, tak to samozřejmě musí být pouhý kamarád," uchechtla se.
,,Cissy!" Zakroutila hlavou. ,,Je to moc brzo. Po Tedovi... vůbec nad něčím takovým nepřemýšlím."
,,Jistě, brzy," protočila panenky. ,,A na co chceš čekat? Až z tebe bude stará bába a nikdo tě nebude chtít? Hoď minulost za hlavu, Andromedo. Vím, že to nejde jen tak, ale alespoň se pokus být šťastná. Pokud má on o tebe zájem, nebraň se tomu. Mohla bys najít své štěstí právě tam, kde bys ho čekala nejméně," řekla a myslela přitom na Hermionu.
,,No... u Tiberia, po tom, co jsem mu udělala, bych tohle opravdu nečekala. Ale chová se ke mně tak mile a pozorně. Je to gentleman. Také mu umřela manželka, také byla mudlorozená a nechala po sobě dvě kouzelné děti. Sice jsem s nimi ještě nikdy nemluvila mimo vyučování, ale oba působí jako drahoušci. Mají jeho rysy obličeje a jsou úplně blonďatí po matce, snad ještě víc než ty," uchechtla se Andromeda a Narcissa protočila panenky.
,,No vidíš, teď budeš matkou dvou dětí a babičkou jednoho. Při něčem takovém nemá člověk na chmurné myšlenky vůbec čas," ušklíbla se a číšník jim přinesl jídlo a džus.
,,Tady je to, dámy, doufám, že vám bude chutnat."
,,Děkujeme, u vás vždycky," pousmála se Andy a obě se s chutí daly do jídla. Zůstaly ještě další hodinu, popíjely víno a povídaly si o tom, co se dělo během války v jejich životech. Jakmile odbila druhá hodina, omluvila se Andromeda, že musí pro Teddyho, ale že se jistě opět brzy sejdou. Andy zaplatila se sestřiným výrazem plným protestu a následnou poznámkou, že příště to je na ni a společně odešly z restaurace pryč.
,,Ráda jsem tě viděla, Cissy, opravdu. A doufám, že se opět brzy uvidíme," řekla a objala svou sestru, tentokrát mnohem jistěji a pevněji než předtím a Cissa nasála tu známou vůni bezpečí, kterou tak dobře znala z doby, kdy byly ještě dívky.
,,Já tebe, Andy," řekla a přitiskla si ji ještě těsněji k sobě. Když se opět oddálily, rozloučily se a přemístily pryč.
~ ~ ~
Andromeda šla právě vyzvednout Teddyho u madam Pomfreyové, když si všimla, že na jednom z lůžek seděl Tiberius.
,,Děkuji vám, madam," pousmál se vřele na Poppy Pomfreyovou, která vlivem jeho úsměvu mírně zrůžověla, avšak jakmile si všimla Andromedy, jak k nim kráčí, napřímila se, upravila si blůzu a odkašlala si.
,,Ahoj Tiberie, copak tady děláš?" Překvapeně zamrkala a pohlédla z bradavické lékouzelnice na Tiberia.
,,Byl jsem velmi šikovný. Pan Filch vytíral podlahu pod schodama a já jsem směle vykročil, podjela mi noha a dále následovalo jen nepříjemné křupnutí v mém zápěstí," uchechtl se. ,,Ale tady madam Pomfreyová mi to ihned napravila," řekl a opět se na ni pousmál, přičemž se Poppy raději obrátila na Andromedu.
,,Před chvílí se probudil, ale jinak byl úplné zlatíčko, spinkal nebo si hrál s plyšovým medvídkem," řekla a odešla pro Teddyho, který byl ve vedlejší místnosti chráněn kouzlem proti jakékoli nákaze, která by ho mohla zde na ošetřovně postihnout.
,,Děkuji vám, moc si toho vážím," pousmála se Andy a vzala si od ní Teddyho, který jakmile ji uviděl, celý se rozzářil a natahoval k ní své malé ručičky. ,,No jo, babička je tady, ty můj drahoušku," dala mu pusu na čelo. ,,Chyběl jsi mi, ty můj bonbonku, ani nevíš jak."
Tiberius se na ty dva díval s úsměvem. ,,Ruku už mám v pořádku, tak myslíš, že bych si ho mohl pochovat?"
Andy na něj překvapeně pohlédla, ale nakonec se pousmála. ,,Chtěl by sis ho vzít do náruče?"
,,Ano. Už je to dlouho, co jsem dítě nedržel a rád bych si to zopakoval," pousmál se zpátky.
,,Dobře, ale hlavně opatrně," řekla a dala mu malého do náruče. Ten si zkoumavě prohlížel jeho tvář a vlásky se mu rázem změnily na Tiberiovy hnědé, lehce prošedivělé, až se musela Andromeda zasmát. ,,Myslím, že se mu líbíš."
,,No ty mi taky, chlapáku," zubil se na něj. ,,Jsi fešák, co? Máš moc pěkné vlasy," pochválil ho a Andy jen protočila panenky. ,,Mířil jsem za McGonagallovou, když se mi tohle stalo. Povedlo se mi získat nějaké sponzory na ministerstvu. A také jsem se něco málo dozvěděl o té škole. Zdá se, že o jejich ředitelce nikdo nic moc neví. Prý nikdy nikdo neviděl její tvář a dokonce se říká, že její nejvěrnější, kteří vyřizují záležitosti za ni, jsou vázáni neporušitelným slibem, aby o ní nic nemohli vyzradit. Docela by mne zajímalo, co je zač. Ale prý tu školu sama založila a chodí tam ta nejlepší smetánka z celé Evropy. Slyšel jsem také, že jedním z vyučovacích předmětů je černá magie. Nemám z toho dobrý pocit," řekl a povzdychl si. Teddy se mezitím opět natahoval k babičce, které si ho vzala zpátky.
,,Já také ne. Docela by mne zajímalo, kdo ona žena je. Rozhodně se mi nelíbí myšlenka rozvíjet ve studentech černou magii a podněcovat je k takové selekci. Merlin ví, co z těch dětí může vzejít. Celá armáda Voldemortů," otřepala se nad tou myšlenkou. ,,Nechápu, jak to ministerstvo kouzel může dopustit."
,,Ministerstvo nad nimi nemá žádnou pravomoc. Ta škola má vlastní autonomii a je financována nejbohatšími rodinami z celé Evropy a jak moc dobře víš, za peníze se dá koupit moc. A přemíra peněz znamená moc nejvyšší," odpověděl jí s obavami v očích.
,,Já jen chci lepší svět pro Teddyho a pokud zde budou stále tací, kteří budou podporovat toto bláznovství, nikdy to neskončí," povzdychla si. ,,Nechci další válku. Už jsem zažila dvě a ztratila víc než dost. Rozhodně by se s tím mělo něco dělat, je to časovaná bomba."
,,To rozhodně," přikývl. ,,Uvidím, co se mi podaří ještě zjistit."
,,Dobře. Já už půjdu. Dám Teddymu sunar a něco si přečtu. Uvidíme se později, dobře?" Pousmála se.
,,Ano, budu se těšit," usmál se na ni pak na malého, který se zachechtal, když na něj Tiberius mrkl.
Andromeda se vrátila do svého kabinetu, nakrmila Teddyho a chvíli si s ním hrála. Vykouzlila několik motýlů, které se Teddy pokusil lapit svýma malinkýma ručičkama. Když se jí nakonec podařilo ho uspat, sama si lehla do postele, vzala si do ruky knihu a začala číst. Nedokázala se však soustředit. Dělalo jí starost, co jí Tiberius řekl. Honila se jí hlavou irská škola, čistokrevní kouzelníci a ona tajemná ředitelka, která to vše jisto jistě dělala za nějakým účelem. Andy však zatím nevěděla za jakým, ale doufala, že se Tiberiovi podaří zjistit víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama