Kapitola Osmá: Smíření (část druhá)

2. prosince 2017 v 12:33 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
,,Kapela, čajovna a okvětní lístky růže," vypálil William, když se posadil naproti Colina.
,,C-cože?" Pohlédl na něj nechápavě a jídlo mu spadlo ze lžičky zpátky do talíře, přičemž mu zastříkalo košili. Položil lžičku a začal si z košile stírat špinavý flek ubrouskem.
,,Rande. Čajovna madam Pacinkové. Živá kapela, růže, romantika," zatvářil se zasněně. ,,S ohňostrojem na konci, který na oblohu vepíše její jméno!"
Colin se na něj díval s otevřenou pusou. ,,A něco trochu víc reálného by tam nebylo?" Položil ubrousek, když vzdal boj s mastnou skvrnou.
,,Máš snad lepší nápad?" Zamračil se Will.
,,Vlastně ano. Vezmu ji na týden umění v Londýně. O víkendu. Myslím, že to ocení víc, než to, cos navrhl ty."
Will se zamyslel. Chtěl udělat velké gesto, protože věděl, že jeho sestra se potřebovala cítit výjimečně, ale možná na to vážně šel špatně. ,,A jak to chceš udělat? Vykrást se z Bradavic?" Pozvedl obočí.
,,Na to mám tebe! Potřebuji, aby nám tvůj otec podepsal povolení."
,,Aha... máš to promyšlené, co?"
,,Ano. Támhle je tvůj otec, běž a buď užitečný, když už tvé nápady nestojí za nic," ušklíbl se.
,,No jo, no jo, už jdu," ušklíbl se zpátky, zvedl se a šel k učitelskému stolu, kde seděl Tiberius a jedl.
,,Tati?"
,,Ahoj synku," pousmál se. ,,Jak se ti daří?"
,,Jojo, jde to. Kde máš tu krásnou hnědovlasou čarodějku, se kterou vždy večeříš?" Uchechtl se.
Tiberius se zakuckal. ,,Máš na mysli Andromedu?"
,,Jo. Je moc pěkná a milá. Schvaluji," zazubil se Will.
,,Je to jen kamarádka. Co vlastně potřebuješ? Nebo jsi se sem přišel bavit o mých vztazích?" Pozvedl obočí.
,,Ne, vlastně něco potřebuji," skousl si ret.
,,Ano?" Díval se na něj jeho otec podezíravě.
,,Potřeboval bych povolení k opuštění školy na víkend pro Olivii a jednoho kamaráda. V Londýně je týden umění."
,,A ty s nimi nepůjdeš?"
,,Co? Ne. Já... tati," zamračil se.
,,Ach tak, už chápu. Na jeden den, víc ne. Nechci, aby Livy zůstávala na noc s nějakým klukem, kterého vůbec neznám," řekl a vytáhl z tašky pergamen a brk, napsal tam propustky a podal mu je. ,,Proč si vlastně nepřišla sama?"
,,Protože je to překvapení, díky tati. Ahoj," a než stihl Tiberius cokoli namítnout, odběhl William zpátky ke stolu.
~ ~ ~
Hermiona celý den myslela jen a jen na Bellatrix a na sen, který se jí zdál. Nedokázala se soustředit na učení, ani na úkoly. Stále v její mysli vyvstával obraz oné kudrnaté čarodějky, po jejímž doteku prahla jako poustevník po vodě. Ten večer byla její touha silnější než kdy jindy. Oblékla si svůj kabát a zamířila k Zapovězenému lesu v naději, že se jí ji nějakým způsobem podaří přivolat.
Eddie se právě vracela z famfrpálového hřiště, kde s dvojčaty trávila dlouhou chvíli, když zahlédla Hermionu, jak míří někam směrem od hradu. Připadalo jí to podivné, jelikož byla za pár minut večerka. Rozhodla se tedy, že půjde za ní, aby zjistila, co má za lubem. Schovala se za nejbližší strom a čekala, co se bude dít.
Hermiona došla až na okraj Zapovězeného lesa a vytáhla svou hůlku, na jejímž konci se objevilo nepatrné světýlko. Rozhlédla se, zda neuvidí nějaký, alespoň nepatrný pohyb, ale zdálo se, že zde byla sama. Stiskla v ruce přívěsek a soustředila se na obraz čarodějky ve své hlavě. Nevěděla, zda to pomůže, ale zkusit to musela.
,,Bello...," zašeptala. Nic se však nestalo. ,,Bellatrix!" Zvýšila hlas a Eddie zalapala po dechu. Vzpomněla si na vyprávění své tety, Molly Weasleyové, jaké zlo napáchala Bellatrix Lestrangeová, kterou nakonec sprovodila pro dobro všech z tohoto světa. Ale proč by ji tedy Hermiona volala, když byla mrtvá? Pomyslela si. Nemusela uvažovat dlouho. Uslyšela hlasité zapraskání, jak se někdo přenesl.
,,Copak, mudlovská šmejdíčko?" Ušklíbla se postava, Eddie stále málo viditelná, jelikož stála v zákrytu stromů. ,,Už se ti po mně stýskalo?" Ze stínu vystoupila čarodějka s kudrnatými havraními vlasy a na tváři jí hrál potutelný úšklebek, který by někdo mohl považovat za bláznivý úsměv. Hermiona naprázdno polkla, když Bellatrix přišla až k ní. Nevěděla, co říct. Došla jí slova. Pouze ji potřebovala vidět, dotknout se jí a cítit opět její divokou vůni. Bellatrix si ji obešla a zezadu se k ní naklonila. ,,Přineseš mi to, co chci?"
,,Co je to?" Zeptala se Hermiona.
,,Kniha, velmi mocná, kterou jsem si zde kdysi nechala. Kniha, ke které jsem našla mapu, která přijala mou vlastní krev a přivolala si mě k sobě," řekla a Eddie překvapeně zamrkala. Byla to snad ta samá mapa, která přijala krev jejího bratrance? Pomyslela si.
,,V knihovně je spousta knih," odvětila Hermiona. ,,Je snad někde v oddělení s omezeným přístupem?"
Bellatrix se rozesmála. Její řezavý smích přinutil Hermionu otřepat se. ,,Tato kniha není v knihovně. Bude schovaná Brumbálem někde na hradě, nejspíš v jeho bývalé pracovně."
,,Co je to za knihu?" Zvědavě se zeptala a otočila se na Bellatrix, které kolem ní obcházela jako šelma okolo své kořisti.
,,Všechno ti povím. Vše se dozvíš, až mi ji přineseš a odměním tě za to tvou nejskrytější touhou," popošla k ní. Hermiona cítila její teplý dech na své kůži a její tep se zrychlil. Bellatrix se ušklíbla. ,,Možná to nebyl jen sen, Hermiono," zašeptala. Bylo to poprvé, kdy vyslovila její jméno a v jejím hlase nebyl znát ani náznak odporu. Cítila se najednou tak zranitelná jako by její jméno bylo jakýmsi zaklínadlem, díky kterému si dovolovala myslet, že v Bellatrix zůstaly ještě poslední zbytky lidskosti a citu. ,,Můžeš mít vše, po čem toužíš a mnohem víc," řekla, naklonila se k ní a políbila ji na rty. Hermiona rázem pocítila závrať. Kolena se jí téměř podlomila a v jejím podbřišku se rozlétly snad tisíce motýlů. Z jejích úst vyšel nepatrný stén. ,,Tohle je jen záloha," ušklíbla se Bellatrix a Hermiona v tu chvíli věděla, že musí mít víc. ,,Přines mi tu knihu a dostaneš i zbytek. A teď už jdi. Studenti se po večerce nemají co toulat na pozemcích školy," ušklíbla se a Hermiona přikývla. Rychlými kroky se vrátila zpátky do hradu.
,,Vy jste ta studentka, o které Zmijozel mluvil!" Vyšla najednou Eddie ze své skrýše ohromená tím, co před chvílí viděla a slyšela. Bellatrix instinktivně zvedla proti ní hůlku a Eddie se plácla do čela. No výborně, Eduardo, hůlku si vytáhnout tě nenapadlo, když se postavíš tváří v tvář jedné z největších vražedkyň kouzelnického světa, pomyslela si.
Bellatrix, jako kdyby jí četla myšlenky, se ušklíbla a popošla k ní. ,,Kdo jsi a co víš o mně a Zmijozelovi?" Zeptala se a hůlkou jí mířila do obličeje.
,,Hele, skloňte tu hůlku, nevidíte, že jsem neozbrojená? Nemůžu jasně myslet, když mi tím máváte před obličejem."
Bella zúžila oči a chvíli si ji zkoumavě prohlížela. Něco povědomého v jejích očích ji donutilo hůlku sklonit. Přemýšlela, odkud je znala, když si byla jistá, že tu dívku viděla poprvé v životě.
,,Díky. Jsem Eddie a našla jsem ten pergamen stejně jako vy. Vím, kde ta kniha je a můžu vám ji přinést," řekla.
Bella na ni pohlédla podezíravě. ,,A co z toho budeš mít ty?" Pozvedla obočí.
,,Pomstu. Když vám tu knihu přinesu, chci, abyste si s Grangerovou pohrála a pak jí zlomila srdce," odpověděla odhodlaně.
Bella se uchechtla. ,,Copak udělala ona tobě, že slyším ve tvém hlase tolik zášti?"
,,Vzala mi někoho, kdo měl patřit mně."
Bella se na ni dívala pobaveně. ,,Takže tu knihu máš teď u sebe ty?"
,,Umm, ne tak docela," odkašlala si Eddie.
,,Ne tak docela?" Pozvedla obočí. ,,Jak to myslíš?"
,,Tak, že mi ji Zmijozel nechtěl vydat," ušklíbla se. ,,Tvrdil, že nejsem čistokrevná a já přitom jsem."
,,Kdyby jsi nebyla, nemohla bys objevit mapu."
,,No... ohledně toho," poškrábala se na zátylku. ,,Můj bratranec ji za mě objevil," řekla se studem v hase. ,,Ale nerozumím tomu, jak je to možné, když já jsem ze stejné rodiny jako on."
,,A z které rodiny jsi?"
,,Prewettovi a Huppertovi," odpověděla Eddie.
Bella se zamyslela. Přišlo jí to poněkud podivné. Obě rodiny znala a obě byly čistokrevné. ,,A řekl ti Salazar více?"
,,Jen to, že mi v krvi koluje krev jedné z nejstarších kouzelnických rodin, ale mísí se se špínou," ušklíbla se.
,,Hmm," prohlížela si ji zkoumavě. Něco se jí na ní nezdálo, ale stále nemohla přijít na to, co to bylo. ,,Dobrá. Máme dohodu. Když mi tu knihu přineseš dřív, než šmejdka, tak nejen že splním, o co jsi mne pořádala, ale také ti pomůžu dopátrat se tvého problému s krví," navrhla jí.
Eddie ani na okamžik neváhala a souhlasila. ,,Pak tedy máme dohodu."
,,Dobrá. Sejdeme se na tomto místě přesně za týden ve stejnou hodinu."
,,Platí," přikývla Eddie. ,,Tak tedy za týden," řekla a s úsměvem pozorovala, jak jí čarodějka mizí v černém dýmu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama