Kapitola Jedenáctá: Vzpomínky (část třetí)

28. prosince 2017 v 19:28 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Andromeda se velmi sblížila s Tiberiem. Trávila s ním poslední dobou spoustu času, společně chodili na oběd do Velké síně, na snídani i večeři, u Tiberia či u Andy pořádali čajové dýchánky pro dva či pro tři, pokud s nimi zrovna byl Teddy. Toho si Tiberius oblíbil, stejně jako malý jeho. Dělal s ním letadýlko a malý se smál a sahal mu nadšeně na tvář a zkoumavě si prohlížel jeho mírně narostlé vousy, které ho ho přiměla Andromeda si nechat, protože se jí to tak líbilo více. Dodávalo mu to na mužnosti, jak říkala. A jak tak seděli jednoho zimního večera, kdy venku padaly první vločky, Andromeda se napila horké čokolády, kterou jí přichystal a pohlédla mu do očí.
,,Ráda bych s tebou sdílela i druhou půlku mých vzpomínek," dívala se na něj s vážnou tváří. Tiberiovi došlo, jakou druhou půlku vzpomínek myslela. Už to neměla být ta šťastná rodina sedící u stolu, kde visela láska ve vzduchu. Tentokrát měly přijít bolest, slzy a utrpění. Tiberius věděl, že mu tím Andy prokazovala naprostou důvěru. Věděl, že chtěla, aby byl součástí jejího života, ale musel projít zkouškou, která znamenala dokázat, zda zvládne i její vnitřní utrpení, kterým byla naplněna až po okraj a které se muselo dostat ven.
Tiberius pouze přikývl, mávnutím hůlky otevřel skříň, ze které vyplula myslánka, která se zastavila až u nich. Andromeda si přiložila hůlku k hlavě a vytáhla z ní vzpomínky, které vložila do myslánky. Pohlédla na Tiberia a zhluboka se nadechla. Ten se k ní naklonil a vzal ji za ruku.
,,Jsem v tom s tebou, nepustím tě, nedovolím, aby ti to ublížilo znovu."
,,Tomu nezabráníš, je to pro mne stále čerstvé."
,,Jsi si jistá, že to chceš skutečně udělat?" Pohladil jí palcem hřbet dlaně.
,,Ano," přikývla a pohledem sjela na myslánku, ve které pluly bílé pramínky jejích vzpomínek. Andromeda se znovu nadechla a ponořila se do ní, Tiberius ji následoval.
Ocitli se u Andromedy doma. Nevypadalo to, že by byli nějak moc vzdáleni v čase, Andromeda ze vzpomínek vypadala téměř úplně stejně jako ta současná. Stála v chodbě s Nymfadorou a obě se dívaly na Edwarda s bolestí v očích. Šlo vidět, že bojovaly se slzami. Tiberius si nemohl nevšimnout Nymfadořina zaobleného břicha. Vypadala, že každou chvíli bude rodit.
,,Tede, nemusíš jít, zůstaň tady s námi, prosím," řekla Andromeda a ve tváři měla prosebný výraz plný zoufalství.
,,Dromedko, ty víš, že musím. Jsem mudlorozený a nemohl bych vás dvě a to malé ohrozit. Odejdu a až bude po všem, zase se vrátím. Harry to zvládne, ten chlapec má tuhý kořínek a pán zla nemá nejmenší tušení, proti čemu stojí," konejšivě se na svou manželku pousmál.
,,Musí to jít jinak, prostě musí, Tede," řekla a již se neubránila slzám, které jí začaly stékat po tváři. Ted svou manželku silně objal.
,,Neplač, Dromedko moje milovaná. Všechno bude v pořádku," hladil ji po zádech.
,,Tede, slib mi, že se mi vrátíš. Nevím, co bych si bez tebe počala," pohlédla mu do očí.
,,Slibuji, vrátím se a budeme zase rodina. A budeme se starat o naše vnoučátko, rozmazlovat jej a dostane to nejlepší z obou světů, jak mudlovského, tak kouzelnického," pohladil ji a setřel slzu, která jí právě stékala po tváři. ,,Už neplakej, ani se nenaděješ a budu zase zpátky," pousmál se na ni. Andromeda nic neřekla, jen se k němu naklonila a políbila jej na rty.
,,Miluji tě, Edwarde Tonksi," zašeptala.
,,Já tebe, Dromedo," řekl a usmál se na ni. Objal na rozloučenou ještě Nym, pohladil jí bříško a otočil se k odchodu. Andromeda se v ten okamžik zhroutila své dceři do náruče.
Současná Andromeda se rozběhla ven, směrem k Tedovi a křičela: ,,Tede, Tede, slyšíš mě? Jsem tady, Tede, prosím!" Tiberius se smutně díval jejím směrem, ale neudělal nic, věděl, že v tomto jí bránit nemůže. Potřebovala svého manžela a i když si byl jistý, že v hloubi duše věděla, že není možné, aby ji viděl, musela to zkusit.
,,Tede, slyšíš mě?" Šla vedle něj. ,,Neodcházej, Tede, prosím," plakala. Ted se zastavil a Andy poskočilo srdce. Na okamžik to vypadalo, že ji vidí, pohlédl jí totiž přímo do očí. Pak však zakroutil hlavou a znovu se rozešel směrem k lesu. Andromeda po něm chtěla sáhnout, ale v tom okamžiku zmizel jak Ted, tak všechno ostatní a Andromeda s Tiberiem najednou stáli v její kuchyni o několik týdnů později. Tiberius ji vzal za ruku a mírně se pousmál, Andy mu úsměv opětovala, ale bylo v něm více smutku, než radosti.
Oba pohlédli na Andromedu, která stála u sporáku a vařila. Nymfadora vytáhla talíře a položila je na stůl.
,,Co jsem ti říkala, Nymuško? Máš odpočívat a ne se takto namáhat! Za týden máš termín," řekla Andromeda a pohlédla na ni káravým pohledem.
Nym jen protočila panenky. ,,Ale to je k vzteku nic nemoct dělat, když se všichni nějak přičiňují k boji proti němu a já nemůžu ani nachystat talíře," zamračila se. Andromeda se chystala něco říct, když vtom kdosi zazvonil na dveře. Pohlédla na svou dceru, vytáhla hůlku z kapsy u zástěry a opatrnými kroky se rozešla ke dveřím.
,,Kdo je to?" Zeptala se.
,,Tady Kingsley z ministerstva, Andromedo, otevřete prosím dveře," řekl známý hlas Kingsleyho Pastorka. Andromeda otevřela a pozvala dál jeho, i mladého bystrozora, který přišel s ní. Zdálo se, že jej Nymfadora znala, protože na sebe familiárně kývli.
,,Dáte si něco? Čaj? Kávu? Něco silnějšího?" Pousmála se Andromeda, Kingsley však zakroutil hlavou.
,,Ne, děkuji, přišli jsme ve věci, která se odehrála včera. Prosím, posaďte se, obě dvě," řekl a ve tváři měl ustaraný a zároveň smutný výraz. Mladý bystrozor se díval do země, nedokázal pohlédnout Nymfadoře do očí.
,,Co se děje, Kingsley? No tak mluvte už!" Zamračila se Andromeda a Nymfadora ji stáhla vedle sebe na gauč.
,,Jde o vašeho manžela," začal Kingsley.
,,Co je s mým manželem? Co je s Edwardem, tak sakra mluvte!"
,,Včera našli jeho tělo, je mi to moc líto, Andromedo."
Andromeda chvíli jen seděla a dívala se na něj s vytřeštěnýma očima, pak jí však z úst vyšel hlasitý zoufalý výkřik plný bolesti. Nymfadora matku objala a hlasitě se rozplakala.
,,Ne, tomu nevěřím, není to možné, můj Edward, můj milovaný Ted, neeeeeee!" Plakala.
,,Kdybyste cokoli potřebovaly, jsme tady pro vás," bylo jediné, co Kingsley stihl říct, předtím, než Nymfadora bolestně vykřikla a chytla se za břicho.
,,Nym?" Zhrozila se Andromeda. ,,Co je s tebou, zlatíčko?"
,,Mami, myslím, že rodím," odpověděla Nymfadora přes slzy.
,,Nestůjte tady a doběhněte do Munga pro lékouzelníky!" Zakřičel Kingsley na mladého bystrozora, který se v ten okamžik přemístil pryč a za chvíli se vrátil i se dvěma lékouzelníky.
Současná Andromeda se tiskla k Tiberiovi a po tvářích jí stékaly slzy. ,,Ten stres jí vyvolal předčasný porod, ale dítko bylo nakonec naštěstí v pořádku. Pojmenovaly jsme ho po dědečkovi. Teddy, můj chlapeček, to jediné, co mi zůstalo," skousla si ret a okolí se začalo opět měnit.
Opět se objevili v jejich domě, tentokrát zde však byla pouze Andromeda a malý Teddy, který spinkal v postýlce. Venku byl klid. Nic nenaznačovalo tomu, že se v Bradavicích právě odehrál krutý boj na život a na smrt. Andromeda se usmála na malého tím nejsrdečnějším úsměvem, uvnitř však cítila strach a obavy o svou dceru, kterou nemohla už déle udržet doma.
Když jí kdosi zazvonil na dveře později té noci, která byla pro Andromedu snad nejdelší v životě, rozběhla se ke dveřím, ani nedbala na bezpečnost a otevřela. Byli to Molly s Arthurem. Molly vypadala zničeně, její obličej byl červený a oči napuchlé od pláče. Oba byli špinaví.
,,Molly, drahoušku, co se tam stalo? Nevíš něco o Nymfadoře?" Zeptala se, když se usadili a nalila jim oběma čaj.
Molly se znovu rozplakala, nebyla schopná slova.
,,Přišli jsme o Rona," řekl Arthur a objal svou ženu. Andromeda vytřeštila oči.
,,Co se stalo?"
,,Nějaký smrtijed proti němu vyslal kletbu, když se pokusil zachránit Hermionu," řekl a dal své manželce pusu do vlasů.
,,Andy," zašeptala Molly. ,,Pojď ke mně," řekla a natáhla k ní ruku, dívala se na ni se zoufalstvím v očích. ,,Posaď se ke mně," řekla a Andromeda se poslušně posadila vedle ní. ,,Je tady něco, co ti musíme říct a musíš být silná, silná kvůli tomu malému, kvůli tvému vnoučkovi," řekla Molly, jejíž hlas ji zrazoval. Andromeda se rozklepala, byla si téměř jistá tím, co se jí Molly chystala říct, ale nemohla si to připustit. Nic neříkala, jen se na ni dívala. ,,Nymfadora, už není mezi námi, ani Remus," objala Andromedu, která v ten okamžik propukla v hysterický pláč.
,,Ne, moje malá holčička, moje princezna, moje děťátko," křičela. Molly ji držela v objetí a snažila se ji chlácholit, sama však byla zničená ze smrti svého syna. Malý Teddy v ten okamžik začal plakat.
,,Tehdy jsem ještě nevěděla, že to udělala Bellatrix," řekla Andromeda, když se objevili zpátky v Tiberiově pracovně a pohlédla na něj uplakanýma očima. ,,Tehdy mi to ještě neřekli. Dozvěděla jsem se to až po jejím pohřbu a jediné, čeho jsem byla schopná, bylo jít na sestřin hrob a plivnout na něj. Nenávist se mísila s bolestí a já věděla, že kdyby žila, vydrápala bych jí oči a vlastníma rukama bych ji zabila," Tiberius přikývl a sevřel ji v objetí.
,,Děkuji ti, žes v sobě našla sílu mi to ukázat, nesmírně si toho cením. Jsi silná žena, nejsilnější jakou jsem kdy poznal a já tady pro tebe vždy budu, pro tebe i pro malého Teddyho," řekl a usmál se.
Andromeda se od něj mírně odtáhla a pohlédla mu do očí jako by se z nich snažila něco vyčíst. ,,Tys mne vždy chránil, i tehdy, kdy jsme byli zasnoubeni a já milovala Teda. Věděl jsi, že chci být s ním, zlomila jsem ti srdce a tys mi přesto všechno pomohl. A teď jsme opět tady, ty a já, sdílíme své smutky i radosti a já cítím, že mám znovu naději se zamilovat," řekla, postavila se na špičky a přitiskla své rty na ty jeho.
~ ~ ~
Andromeda další den po vyučování přišla k lavici, ve které seděla Eddie. Ta si právě balila své věci a když si všimla, že jde Andy směrem k ní, mírně sebou trhla. ,,Slečno Prewettová, zůstala byste prosím na okamžik a pomohla mi s úklidem třídy?" Zeptala se Andromeda a srdečně se usmála.
Eddie pozvedla obočí, ale nakonec pokrčila rameny. ,,Jo, proč ne, konec konců jste moje profesorka, 'ne' není v nabídce."
Andromeda počkala, až všichni studenti opustí třídu, pohlédla na Eddie a promluvila klidným hlasem. ,,Je mi líto, co jsi musela slyšet. Opravdu mne to mrzí. Jsi neteř mé dobré přítelkyně, tvá rodina je mi drahá. Nikdy jsem neměla v úmyslu ti ublížit."
,,Ale udělala jste to a ani nevíte jak," odsekla Eddie.
Andromeda byla opřená o katedru a dívala se na ni. ,,Co ode mne vlastně chceš? Proč tohle všechno děláš? Kam to má vést?"
Eddie na ni pohlédla a mírně zčervenala. ,,Nikam," zazmatkovala a upustila brk. Andy se pro něj sehnula a podala jí ho.
,,Chci to vyřešit teď a tady. Tohle mne opravdu moc vysiluje. Chtěla bych s tebou vést dospělou konverzaci, myslíš, že toho budeš schopná?" Zeptala se klidně a na její tváři nebyly znatelné žádné emoce.
Eddie sebou mírně trhla. ,,Myslím, že ano."
,,Tak tedy odpověz na otázku."
,,Upřímně?"
,,Ano."
,,Líbíte se mi. Od prvního okamžiku, kdy jsem vás uviděla. Jste nádherná, laskavá, chytrá, tak moc silná žena, která si toho v životě spoustu zažila a já," skousla si ret. ,,Přála bych si tam pro vás být. Být ta, která vás po zlém snu obejme a utiší, ta jediná, kterou budete milovat a která bude milovat vás," při posledních slovech už se jí nedokázala dívat do očí. Andromeda se na ni dívala a stále měla ten kamenný výraz ve tváři.
,,Jsi moc milá a krásná dívka, Eddie, ale já hledám stabilitu. A ty mi ji dát nemůžeš, nedošla jsi ještě do stádia, kdy bys dokázala řešit problémy jako dospělý jedinec. A není to o věku, to zdůrazňuji, jsou ve tvém věku tací, kteří jsou vyspělejší."
,,Jako Hermiona, že ano?"
,,Ano, přiznávám, že Hermiona je velmi vyspělá dívka, avšak mezi námi nic není a nikdy nebylo. A mrzí ji, že jsi ji zavrhla kvůli tomu, že přijala místo, které jsem jí nabídla. Nakonec skončila, možná bys to měla vědět."
Eddie ignorovala druhou část toho, co Andromeda řekla. ,,Tak to možná berete vy, ona, na druhou stranu, myslím, že vás chce pro sebe."
,,A proč si to myslíš?" Pozvedla Andromeda obočí.
,,To je jedno. Já... chci vědět, jestli... mám šanci? Slibuji, že se budu snažit."
Andromeda si povzdychla. Dívala se na tu dívku před sebou a bylo jí jí líto. Nechtěla jí zlomit srdce, ale zároveň věděla, že to nikdy nebude možné. ,,Je mi líto, já to tak necítím, Eddie," odpověděla jí sklesle.
Eddie jen přikývla. ,,Nedala jste mi ani šanci."
,,Ne, nedala, protože v tom nevidím smysl ani budoucnost," řekla a uvědomila si, že to mohlo vyznít trochu krutě, ale byla to pravda.
Eddie se její slova zabodla do srdce jako dýka. ,,Chcete vědět, proč si myslím, že vás Hermiona chce?"
,,Proč?" Zeptala se a povzdychla si.
,,Protože je zamilovaná do Bellatrix a vy se jí tolik podobáte. Jenomže Bellatrix někdo jako ona nikdy mít nebude."
Andromeda vytřeštila oči. ,,Nebude, Bellatrix je po smrti," řekla a dívala se na Eddie překvapeně. Ta se však jen ušklíbla a uchechtla.
,,Všichni nakonec dostaneme, co si zasloužíme," a s těmito slovy odešla. Andromeda tam stála a notnou chvíli nechápavě zírala na dveře. Hermiona zamilovaná do Bellatrix? To přeci není možné, pomyslela si. Nebo ano?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama