Kapitola Jedenáctá: Vzpomínky (část druhá)

28. prosince 2017 v 19:27 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Hermiona svolila ke schůzce s Narcissou, protože nechtěla vzbuzovat podezření. Ten den přijala pozvání na čaj na Malfoy Manor. Nechtělo se jí na to místo jít znovu, už jen kvůli tomu, co tam zažila. Promnula si jizvu na levém zápěstí, která vinou černé magie stále bolela. Hermiona si zvykla a i když věděla, že to nikdy nezmizí a že jí to stále bude připomínat, jak o ní spousta kouzelníků tohoto světa smýšlela, věřila, že časem jizva pálit přestane.
Hermiona zaklepala na velké starodávné klepadlo na dveřích Malfoy Manor a čekala, zda jí někdo přijde otevřít. Rozhlédla se. Bylo to zde jiné, než si pamatovala. O zahradu se již nikdo nestaral, takže zarůstala plevelem a trávou, majestátní bílí pávi už nebyli nikde k vidění a Hermiona si pomyslela, že je toto místo ještě mnohem depresivnější, než jak si jej pamatovala před rokem a půl. Cítila zvláštní mrazení, když pohlédla na částečně zamrzlé jezero, ale přisuzovala to pouze všem těm hrůzám, které zde zažila a které její mozek nedokázal vytěsnit. Něco ji však k tomu místu u jezera táhlo. Jako by tam byla jakási silná magie, která ji přitahovala. Hypnotizovaně se na ono místo dívala, když vtom najednou kdosi otevřel dveře. Byla to malá skřítka, na kterou se Hermiona pousmála.
,,Madam vás přijme," řekla a působila uvolněně. Hermionu napadlo, že se k ní Narcissa jistě chová slušně, ale že se jí musí zeptat, zda skřítce platí. Ve škole kdysi založila SPOŽÚS , které se zaměřovalo na práva skřítků. Tehdy to moc velký úspěch nemělo, protože většina skřítků o svobodu ani nestála. Bylo tomu tak proto, že celé generace sloužili kouzelníkům a nedovedli si tedy ani představit, že by byli svobodní. Neuměli by s takto nově nabytým statusem zacházet. Hermiona však byla přesvědčená, že pokud by zakusili tu příjemnou chuť svobody, netoužili by už po ničem jiném.
,,Dobrá, děkuji," pousmála se a vešla dovnitř.
,,Smím vzít váš kabát, slečno?"
,,Ne, děkuji, jen mi řekněte, kam jej mohu pověsit," řekla a skřítka poněkud rozpačitě ukázala na věšák naproti. Hermiona přikývla, pověsila si kabát a následovala skřítku, která ji odvedla do příjemně vypadajícího salónku, ne tak chladného jako byl zbytek domu. Byl malých rozměrů a zbarven do světle lososové barvy, která ji uklidňovala. Uprostřed místnosti stál stolek, kolem kterého byl rozmístěn gauč a dvě křesla.
,,Slečno Grangerová," přivítala ji Narcissa dvěma polibky na tvář.
,,Madam Blacková," pousmála se a polibky na tvář ji opětovala.
Narcissa si ji prohlédla. Byla pohublá a bledá, její tvář byla bez života. ,,Děje se něco? Vypadáte... unaveně," řekla taktně a pokynula jí, aby se posadila na gauč a sama si sedla vedle ní.
,,Ano, mám špatné sny, vrací se mi vzpomínky na válku, ale nerada bych o tom mluvila a kazila nám tím odpoledne," pousmála se.
Narcissa se mírně ošila. Pomyslela si, zda snad narážela na to, co se stalo tady, v jejím domě a zastyděla se. ,,Pokud byste o tom chtěla mluvit, jsem vám plně k dispozici," řekla trochu nejistě.
,,Ne, to je v pořádku," mile se pousmála. ,,Radši bych mluvila o něčem hezkém."
,,Jako třeba?" Pozvedla Narcissa obočí a posunkem se jí zeptala, zda chce čaj nebo kávu, přičemž Hermiona ukázala na konvici s čajem, kterou následně Narcissa vzala do ruky a nalila jí čaj.
,,Děkuji. Brzy budou Vánoce, taky je milujete tolik jako já?" Dala si hrnek, ze kterého kouřilo, k ústům, foukla do něj a opatrně se napila.
Narcissa se zamyslela. V myšlenkách se vrátila zpátky do dětství, kdy Vánoce trávila na Black Manor. Tehdy to nebyly úplně smutné časy. Sešla se celá rodina, přišli strýc s tetou se svými syny, Siriusem a Regulusem, a všichni se k sobě chovali moc hezky. Byl to jediný den v roce, kdy cítila, že má normální dětství a kdy byla šťastná. Poté, co se vdala za Luciuse Malfoye, byly okolnosti již úplně jiné. Sirius s Bellatrix byli v Azkabanu a Andromeda zavržena za manželství s mudlorozeným. Tehdy pro ni Vánoce přestaly mít smysl, dokud se nenarodil malý Draco a nevyrostl do věku, kdy si Vánoce dokázal užít. V té době si však uvědomila, že to kouzlo Vánoc už nikdy nebude stejné jako tehdy, když byla dítě.
,,Už ne tolik, ale jako dítě jsem je milovala," pousmála se. ,,Hlavně to, že celá rodina byla pospolu a tvářila se šťastně," mírně se ušklíbla.
,,Ano, souhlasím. Vánoce mají být především o rodině, o té atmosféře, ne jenom o dárcích. Je mi moc líto dětí v sirotčincích, kteří tohle nemají šanci zažít," povzdychla si. ,,S rodiči jsme každý rok posílali nějaké sladkosti a plyšáky do místního mudlovského domova."
,,To je moc šlechetné, slečno. A ano, souhlasím s tím, že je to moc smutné. Ty děti, které by tolik chtěly cítit lásku rodiny, ale nemohou, je to strašné."
,,Ano a po válce zůstalo velké množství dětí bez rodičů," poznamenala Hermiona, Narcissa sebou znovu ošila a omylem shodila na zem lžičku, kterou si míchala čaj. Hermiona se pro ni sehnula, jak se však naklonila dopředu, zpod jejího červeného svetru s bílým vánočním vzorem vypadl Bellatrixin přívěsek. Narcissa vytřeštila oči.
,,J-jak jste k tomu přišla?" Dívala se na ni vyděšeně a ukazovala na přívěsek na jejím krku. Hermiona si v ten okamžik uvědomila svou chybu, bylo už však pozdě.
,,J-já... já...," začala zmatkovat, postavila se a chtěla odejít, Narcissa jí však zatarasila dveře a namířila na ni hůlkou.
,,Tohle patřilo mé sestře Bellatrix, ptám se, jak jste k tomu přišla?" Pevně svírala hůlku v ruce a její výraz se změnil. Hermiona věděla, že je zle.
,,Našla jsem ho. V druhém ročníku v Bradavicích. To, že patřil vaší sestře jsem se dozvěděla až když jsem ji poprvé potkala."
,,A proč jej nosíte?" Zamračila se Narcissa.
,,Protože jsem si na něj zkrátka zvykla, nic víc v tom není, prosím, nechte mě teď jít," dívala se na ni se zoufalstvím v očích. Narcissa se uklidnila a sklonila hůlku, ustoupila stranou, Hermiona vzala za kliku a naprosto rozrušená začala sebíhat schody dolů, vzala si kabát a došla ke vstupním dveřím, které otevřela.
,,Sakra, Narcisso!" Zaklela sama nad sebou, zavřela oči a semkla rty v úzkou linku. Vydala se ve spěchu za ní dolů. ,,Hermiono! Počkejte!" Volala za ní, Hermiona se zastavila a otočila se na ni. Narcissa k ní došla rychlým krokem a pohlédla jí do očí. ,,Omlouvám se, nechtěla jsem vás vyděsit. Já jen myslela, že," na chvíli se zarazila. ,,Já vlastně ani nevím, co jsem si myslela, zkrátka mne jen řetízek mé sestry vyvedl z míry, to je vše. Omlouvám se, snad to mezi námi nic nezmění," řekla a dívala se Hermioně do očí. Ta chvíli nic neříkala, pak se jen nepatrně pousmála.
,,Ne, nezmění. Děkuji za dnešní den a napíšeme si, dobře?"
Narcissa se pousmála a přikývla. Stála u Hermiony tak blízko, že cítila její nádhernou vůni. Nepatrným pohybem ruky jí zastrčila pramen vlasů za ucho a pohladila ji po tváři. Topila se v jejích očích, které tak dobře znala, byly to oči její Anastázie. Cítila se jako hypnotizovaná. Nemohla se přestat dívat do jejích oči a Hermiona, kterou to překvapilo, stejně tak nebyla schopna žádného pohybu. Narcissina tvář byla krásná, nepatrné vrásky kolem očí a úst jí přidávaly na moudrosti. Její pomněnkově modré oči měly hloubku, která strhávala a nechtěla pustit. Najednou se přívěsek pod jejím svetrem pohnul a Hermiona sebou trhla. Rozhlédla se, věděla, že černovlasá čarodějka musela být blízko. Ať se však rozhlížela, jak chtěla, nikoho neviděla. Jediný narušitel klidu okolo manoru byl vítr, který pohyboval s holými větvemi stromů.
,,Děje se něco?" Pozvedla Narcissa obočí.
,,Ne, já jen... myslela jsem, že jsem zahlédla srnku támhle u jezera," ukázala na ono místo, které ji předtím tolik přitahovalo něčím magickým. Doufala, že jí Narcissa na tuto nenápadnou otázku odpoví něco víc, ta však jen přikývla.
,,To je možné, manor je celý obklopený lesem, často je zde vídávám."
,,Miluji zvířata," pousmála se Hermiona.
,,To já také," přikývla Narcissa a otřepala se zimou.
,,Měla bych jít," poznamenala Hermiona, která si jejího nepatrného pohybu všimla. ,,Uvidíme se tedy později?"
,,Ano," mírně se pousmála.
,,Děkuji za příjemné odpoledne," zopakovala zdvořile ještě jednou, mírně ji objala, dala jí pusu na tvář a přemístila se pryč.
Narcissa se ještě jednou rozhlédla po okolí, avšak neviděla nic podezřelého. Vešla proto zpátky do domu a zavřela za sebou dveře. Chystala se jít k sobě do ložnice, když uviděla svou skřítku, která stála uprostřed obývacího pokoje, dívala se na ni a celá se třásla.
,,Co se děje?" Zeptala se Cissy. ,,Je ti špatně?"
Skřítka však neodpověděla, ukázala pouze prstem k salónku, ve kterém ještě před chvílí seděla s Hermionou. Narcissa pohlédla na otevřené dveře a nebyla si jistá, zda za sebou zavřela, když utíkala za Hermionou nebo ne. Pohlédla znovu na skřítku, ta však nebyla schopná slova. Vytáhla proto svou hůlku z hábitu a opatrnými pomalými kroky se blížila k místnosti. Když vstoupila, zůstala stát v šoku.
,,Polož tu hůlku, Narcisso, než někomu ublížíš," promluvila na ni osoba sedící na gauči, která si právě nalila čaj. ,,Dovolila jsem si okusit tvůj štrůdl, snad ti to nevadí. Moc sladký na můj vkus," ušklíbla se a napila se čaje.
,,Ale... j-jak... jak je tohle možné?" Nechápavě se dívala před sebe. ,,B-Bellatrix? Jsi to opravdu ty?"
Bella se ušklíbla. ,,No jo, koho jsi čekala, Santu Clause? Na toho je trochu brzy, nemyslíš? Navíc, tys byla zlobivá holka! Takhle se pachtovat s mudlovskou šmejdkou? Zasloužila by sis trest!"
Narcissa se zamračila. ,,Vysvětli mi to! A to hodně rychle!" Řekla Narcissa, u níž se překvapení změnilo ve vztek, udělala několik kroků vpřed a hůlkou stále mířila na svou sestru.
,,Vypadá přesně jako ta tvá americká poběhlice, co?" Pozvedla obočí. ,,Anastázie se jmenovala? Ano? Zjistilas vůbec někdy, co se s ní stalo?" Zeptala se jen tak mimochodem, ale na tváři jí hrál potutelný úsměv.
Narcisse se při zmínce Anastázie rozbušilo srdce. ,,Ty něco víš?"
Bellatrix jen pokrčila rameny. ,,Možná by ses měla zeptat svého manžela Luciuse, ten by vědět mohl," uchechtla se.
Narcisse docházela trpělivost. ,,Mluv sakra nebo ochutnáš kletbu, kterou jsi tak ráda provozovala na ostatních, tvé oblíbené crucio," zamračila se.
,,Dobrá, dobrá, ale nebude lepší, když se posadíme, sestra vedle sestry, dáme si čaj a uvolníme se?" Zazubila se na ni. Narcissa se zamračila, ale nakonec se posadila do křesla naproti ní, hůlku stále svírala v ruce.
,,Tak spusť."
,,Tak kde začít? Možná u naší knihovny, ano, přesně tam začal tento jedinečný příběh, který změnil můj život," usmála se, Narcissa jen protočila panenky nad její teatrálností, ale neřekla nic. ,,V naší knihovně, ve které jak víš, se nacházejí nejrůznější poklady, jsem objevila knihu. Nebyla to tak obyčejná kniha, skrývala mapu k dědictví Morgany. Já, naivní studentka, jsem přečetla nahlas kletbu, která měla zůstat nevyřčena a vyvolala jsem tím jejího ducha, který se přichytil na tu nejbližší lidskou bytost, na mne. Kletba obsahovala smrt pro každého mudlu a mudlovského šmejda, proto začali ve škole umírat mudláci. Mou rukou, aniž bych o tom věděla. Tehdy se u nás objevil onen pro mne osudový muž Tom Riddle, na Vánoce, pokud si vzpomínáš. Přidala jsem se do jeho řad, jak víš, ale už tehdy jsem to byla já, která měla potenciál být největší čarodějkou všech dob. Ne on, ale já. On potřeboval viteály, já jsem naživu i bez nich. Rabastan mne přivedl zpátky, chvíli to trvalo, má občas pomalejší myšlení," ušklíbla se. ,,Ale teď jsem tady, abych pokračovala v tom, co jsem s pánem zla začala. On nikdy neměl to, co mám já. Neměl na svojí straně největší čarodějku, jakou kdy svět poznal. Neměl Morganu."
,,Takže ona je teď tady s tebou?" Nevěřícně se na ni dívala.
,,To bohužel ne, ale pracuje se na tom," pokrčila rameny. ,,Brzy, už brzy budu mít vytrénovanou armádu k obrazu svému, jakou svět ještě nepoznal. Pána zla následoval kdejaký hlupák, ale mě," tajemně se usmála. ,,Však uvidíš. A je jen na tobě, čí stranu si vybereš. Stranu vítězů či poražených."
,,Ty něco chystáš? Tohle ti neprojde!" Zamračila se.
,,Ovšem, že projde," zasmála se Bellatrix. ,,Není nikdo, kdo by mi zabránil. Jediný opravdu schopný kouzelník byl Brumbál. A ten už je také pryč."
,,Já ti v tom zabráním!" Řekla Narcissa jistě, Bellatrix se však nahlas zasmála.
,,Milá Cissy, nemáš ani ponětí. Avšak můžeš zkusit jít na ministerstvo a říct jim, že jsi mne našla ve svém pokoji, jak ti kradu štrůdl, jistě budeš znít věrohodně, když všichni viděli, jak jsem zemřela, rozpadla se na kousíčky," ušklíbla se. ,,Ale směle do toho, zavřená u Munga mi alespoň nebudeš stát v cestě."
Narcissa se zamračila. ,,Proč jsi přišla, Bellatrix?"
Bella se na ni usmála a chvíli nic neříkala. Poté se naklonila blíže k ní a polohlasem odpověděla. ,,Protože ti chci nabídnout místo v mých řadách. Tvá smrt by mne zarmoutila, jsi má jediná sestra," řekla, Narcissa se však zamračila.
,,Ne, děkuji. A máme ještě jednu sestru, jmenuje se Andromeda, kdybys náhodou zapomněla. A teď jdi," postavila se a ukázala na dveře. ,,Jdi a už se nevracej," zvedla hrdě hlavu.
,,Promysli si to. Nemáte šanci, to mi věř," řekla a postavila se. ,,Pro tvou odpověď si přijdu o Vánocích," a s těmito slovy zmizela pryč.
Narcissa se zhroutila do křesla a dala si obličej do dlaní. Byla zoufalá. Jednak z toho, co Bellatrix chystala a jednak z toho, co jí řekla, že by snad Lucius mohl tušit, co s Anastázií bylo. Musela za ním do Azkabanu zjistit pravdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama