Prosinec 2017

Kapitola Dvanáctá: Dívka, která se konečně našla (část druhá)

30. prosince 2017 v 16:14 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
,,K čemu?" Pozvedla Hermiona obočí.
,,Cissy, drahoušku, možná bys nám všem ráda něco řekla," pohlédla na svou sestru. ,,A pokud máte nějaký popcorn, tak bych si právě teď dala!" Uchechtla se Bella.
Narcissa se zamračila. ,,Nevím, co máš na mysli, Bellatrix."
,,Ale notak, použij mozek, Cissinko," řekla Bella a pohlédla na Eddie. Narcissa vytřeštila oči.
,,Drahoušku, víš, co jsem ti za mou protislužbičku slíbila, že ano?" Usmála se Bellatrix sladce na Eddie. Ta přikývla. ,,Trošku jsem pátrala a dozvěděla jsem se zajímavé věci o tvé rodině."
,,Jako například?" Zeptala se Eddie.
,,Cissy, řekneš jí to ty nebo mám já?" Škodolibě se usmívala Bella.
Narcissa jen naprázdno polkla, ale než stačila cokoli říct, předběhla jí Molly. ,,Nechtěla jsem, aby jsi se to musela dozvědět takhle, zlatíčko," naklonila hlavu na stranu a dívala se na ni s lítostí.
,,Co abych se musela dozvědět?" Zamračila se Eddie.
Molly si skousla ret. ,,Nejprve bych ti chtěla říct, že tě všichni moc milujeme, celá tvá rodina, Weasleyovi i Prewettovi. A jsi naše holčička a je jedno, že ne pokrevní."
,,O čem to mluvíš, teto?" Dívala se na ni zmateně.
,,Víš, broučku. Když jsi byla ještě miminko, někdo tě položil před náš práh a zazvonil. Tehdy mému bratranci zemřelo dítě, novorozeně a když jsme mu napsali, co se nám událo, rozhodli se se svou ženou, že si tě vezmou a vychovají jako vlastní. Bylas tak kouzelná holčička, sama jsem si tě chtěla nechat," povzdychla si.
Eddie se najednou změnila barva vlasů ze zrzavé na rudě červenou. ,,A to mi říkáte až teď? Kdo jsou sakra mojí rodiče?" Zamračila se, Andromeda vytřeštila oči a pomyslela si metamorfomág jako moje Nym.
,,To nevím, Eddie, to já netuším," povzdychla si Molly.
,,A teď přichází ta chvíle, kdy se k diskuzi připojí také Narcissa, viď Cissy?" Uchechtla se Bellatrix.
Narcissa mlčela. Chvíli nic neříkala, protože nevěděla, jak začít. Dívala se na své prsty, pak si však povzdychla a pohlédla na Eddie. ,,První kouzelnická válka byla strašlivá. Zemřela při ní spousta výborných kouzelníků a mezi nimi i tvá matka. Byla členkou řádu a zabili ji ještě v porodnici. Smrtijed Antonin Dolohov poté, co vyvraždili celou její rodinu, přišel za ní k Mungovi a zabil ji. Slitoval se však nad její malou dcerkou, roztomilým děťátkem, které leželo v postýlce a dívalo se na něj svýma světle modrýma očima, které zdědilo po svém otci, Siriusi Blackovi. Toho zavřeli neprávem do Azkabanu a nebyl nikdo, kdo by se o tebe mohl postarat. Já sama jsem si tě nechat nemohla. Jelikož Lucius byl v řadách pána zla, naše budoucnost byla nejistá. Nevěděla jsem, zda také neskončím v Azkabanu. Po tom, co byl pán zla poražen, jsem si tě vzala a odnesla k Weasleyovým. No a zbytek víš."
Eddie tam stála s otevřenou pusou a její mozek pomalu zpracovával, co jí právě Narcissa řekla. ,,Takže já... jsem Blacková?" Zamrkala překvapeně a Bellatrix se ušklíbla.
,,Nebuď příliš nadšená, jsi jen poloviční," ušklíbla se. ,,Tvá matka nebyla čistokrevná, to proto jsi nemohla najít tu mapu."
Andromeda se na Eddie dívala a začalo jí to zpětně všechno docházet. Její modré oči, které jí přišly tolik povědomé první den, kdy ji spatřila. Oči jejího bratrance Siriuse. Náklonnost, kterou k ní ta dívka cítila nebyla vůbec taková, jaká si myslela. Spát s tebou nechci, necítím to tak, cítím jen čistou lásku, chci, abys mě milovala, přehrávala si znovu a znovu v hlavě. To děvčátko podvědomě cítilo pouto, které k sobě měly. Chtěla být jen milována a doopravdy nevěděla proč. Andromeda a Sirius měli společné rysy a oba byli laskavé povahy a Andy se tolik zastyděla, když si uvědomila, kolik bolesti způsobila vlastní vzdálené neteři.
,,Drahoušku, pojď sem," natáhla k ní Andromeda ruku. ,,Napravíme to, všechno to napravíme. Najdu si na tebe více času, budu tě milovat tak, jak by teta svou neteř měla. Ještě není pozdě, jen skloň tu hůlku. Skloň ji a budeme zase rodina," řekla Andromeda a na Eddie bylo vidět, že zaváhala. Pohlédla na Andromedu, Narcissu, Molly, Hermionu a nakonec na Bellatrix.
,,Ale notak," protočila Bella panenky. ,,Přece by ses nenechala zmást nějakým srdceryvným proslovem, fňuk, vždyť jí na tobě doteď nezáleželo, proč si myslíš, že teď to bude jiné? Ona si jen chce ochránit Hermionu. Nechce, abys jí ublížila, chce ji mít zase v bezpečí ve svém náručí, zahrnovat láskou a polibky."
,,Tohle je lež! Já a Andromeda spolu nic nemáme, lže ti!" Bránila se Hermiona.
,,Já že lžu? Já? Nesplnila jsem snad, co jsem ti slíbila?" Pozvedla Bellatrix obočí.
Na Eddie bylo vidět, že byla zmatená. Nebyla si jistá, co dělat. Bellatrix jí skutečně dala, co slíbila a dodržela své slovo, ale zase na druhou stranu teď, když Andromeda věděla, že jsou rodina, mohlo být všechno jiné. I Eddie pochopila své pocity. Najednou to všechno sedělo, zapadalo.
,,Skloň tu hůlku a pojď ke mně, Eddie," řekla Andromeda a rozevřela náruč. A v ten okamžik Eddie věděla, co dělat. Sklonila hůlku a rozběhla se k Andromedě, kterou objala. Andy ji sevřela v náruči a dala jí pusu do vlasů, které se opět změnily do normálu. ,,Odteď už bude všechno jiné, slibuji," pousmála se na ni, když se Eddie opět odtáhla.
,,Já věděla, že ti nemůžu věřit. To je ta smíšená krev," povzdychla si Bellatrix a rozhodila dramaticky rukama. ,,Zvolila sis a zvolila sis špatně. A já nemohu dovolit, aby špatné volby jiných lidí ovlivňovaly mou vlastní budoucnost. Kdo zlobí, zaslouží si trest," řekla a než stačil kdokoli jakkoli zareagovat, mávla hůlkou a vyslala kletbu, která Eddie zasáhla přímo do hrudi. Dívka vylétla vysoko do vzduchu a spadla na tvrdou zem.
,,Eddie!!!" Zakřičely Andromeda s paní Weasleyovou a rozběhly se k ní. Narcissa vytáhla hůlku a chystala se svou sestru odzbrojit, ta však zmizela v oblaku černého dýmu. Poslední, co od ní slyšely, bylo: ,,Ať rozhodne osud!" A její řinčivý smích se rozlehl celým okolím.
,,Eddie! Drahoušku," skláněly se nad ní.
,,Nebyla to avada, možná se z toho dostane," řekla Narcissa.
,,Jdu pro pomoc!" Řekla Hermiona a rozběhla se dovnitř ke krbu, kterým prošla k Mungovi.
Eddie ležela na studené zemi a všude kolem ní byla spousta krve. Andromeda vytáhla svou hůlku a snažila se krvácení zastavit. ,,Vydrž, broučku, pak už budeme opravdová rodina, prosím, vydrž," hladila ji po tváři a Eddie se malátně pousmála.
,,Je mi trochu zima, Andy," řekla a snažila se rozmrkat víčka, která se jí zavírala.
,,J-já vím, ale bude zase dobře, jen prosím vydrž, dobře?" Hladila ji po vlasech, Molly ji držela za ruku. Zbytek domu už stál venku a všichni se teď skláněli nad Eddie.
,,Co se stalo, Molly?" Zeptal se Arthur. Molly však jen zvedla hlavu a pohlédla na něj tím nejsmutnějším pohledem, který řekl vše, co potřeboval v tento okamžik vědět.
,,Miluješ mě?" Zeptala se Eddie a dívala se Andromedě do očí.
,,Moc broučku, strašně moc," snažila se usmát, ale slzy, které se jí kutálely po tváři, prozrazovaly její smutek.
V tom okamžiku uslyšeli zapraskání krbu a ven se vřítili dva lékouzelníci s lehátkem. Položili na něj Eddie a opět zmizeli pryč.
~ ~ ~
Čekárna u Munga byla zaplněna všemi, kteří přišli k Weasleyovým slavit Vánoce. Eddie byla na sále a několik lékouzelníků se ji snažilo zachránit. Trvalo to už dvě hodiny a Andromeda s Molly šílely ze všech přítomných nejvíce. Andy cítila výčitky víc, než kdykoli předtím. Cítila se zničená. Už vůbec ta myšlenka, že možná své neteři nebude moci vynahradit všechno to, co jí dlužila, ji přiváděla k šílenství a naplňovala nevýslovným smutkem. Přála si víc než cokoli jiného, aby to zvládla. Narcissa s Hermionou zatím ostatním řekly vše, co se před domem odehrálo.
,,Takže Bellatrix je naživu," hlesl pan Weasley. Tiberiovy myšlenky zavítaly k oné škole a tajemné ředitelce, která učila své studenty černou magii a obával se nejhoršího. Avšak ve chvíli, jako byla tato, se nehodilo to vytahovat a přinášet ještě více starostí. Objal Andromedu, která mu položila hlavu na rameno, a hladil ji po ruce.
Uběhlo dalších dvacet minut, když se otevřely dveře sálu a vyšel lékouzelník.
,,Tak co? Je v pořádku?" Zeptala se Andy roztřeseným hlasem.
Lékouzelník zandal hůlku do své kapsy a pohlédl na Andromedu.

Kapitola Dvanáctá: Dívka, která se konečně našla (část první)

30. prosince 2017 v 16:13 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ True friends stab you in the front. ~
- Oscar Wilde
Vánoce jsou svátky pohody a radosti, kdy se sejde celá rodina a společně poslouchají koledy, povídají si historky z mládí, vtipy a užívají si tu příjemnou atmosféru plnou lásky a štěstí. Přesně taková nálada panovala dnes večer u Weasleyových. Společně s početnou zrzavou rodinou se sešli také Harry, Hermiona, Andromeda, malý Teddy, Tiberius, Olivia, William, Narcissa a ředitelka školy, Minerva McGonagallová.
Paní Weasleyová s Andromedou a Minervou chystaly jídlo na stůl a každému do sklenice nalévaly vaječný koňak a další nápoje, jak alkoholické, tak nealkoholické, postavily na stůl. Malého Teddyho měla v náruči Narcissa, která se na něj dívala a usmívala se, jak krásný a roztomilý byl, když si do své malé dlaničky vzal pramen jejích blonďatých vlasů a zkoumavě si jej prohlížel. Barva jeho vlasů se změnila na její blond a přihlížející Hermiona se zachechtala.
,,Líbíte se mu," pousmála se a pohladila malého po tvářičce. Ten překvapeně zamrkal a podíval se, jaký narušitel to na něj kouká.
,,Je roztomilý. Pamatuji si, když byl ještě Draco taky tak malý," povzdychla si, ale pak se usmála a dala malému pusu na nosánek. Tomu se to očividně líbilo a zachechtal se. Hermiona se musela při představě malého uřvaného Draca pousmát.
Molly, která právě nalévala koňak do skleničky svého manžela, si všimla novin, které na stole zanechal. Na první stránce Denního věštce byla fotka Narcissy a Luciuse Malfoyových a nad ní napsáno Ledová královna se rozvedla se svým manželem smrtijedem. Posledních pár dnů toho byly plné noviny a každý z novinářů přesně věděl, co bylo tím důvodem. Mezi všemi vyčnívala Rita Holoubková, která z Narcissy udělala tu nejhorší, protože přeci ona ,,si chce zachránit poslední zbytky své pověsti, pokud tam ještě nějaké zbyly a chce na svém manželovi vysoudit všechny peníze." Narcissa to raději ani nečetla. Když se Luciuse zeptala na Anastázii, zbledl a nic neřekl, rozvod jí raději podepsal, než aby musel čelit dalším otázkám své manželky, která vypadala jako běsnící saň a která měla na své straně ty nejlepší právníky. Ten podpis pro ni znamenal příslib zasloužené svobody. Jen ji mrzelo, že o Anastázii nezjistila nic, ale byla si jistá, že jak Lucius, tak také Bellatrix něco vědí. Nehodlala to nechat jen tak.
Pan Weasley s Tiberiem stáli před domem a Tiberius podal Arthurovi velký doutník.
,,Mám ho z Jižní Ameriky. Byl jsem tam pracovně toto léto a koupil jsem si kubánský rum a doutníky," pousmál se. Arthur si od něj doutník vzal a připálil si jej hůlkou.
,,Mmm, je opravdu výborný, kvalita se pozná hned," uznale přikývl pan Weasley a vyfoukl dým.
,,To ano. Později spolu ochutnáme i ten rum, ale ať to holky nevidí," mrkl Tiberius a Arthur se zasmál.
,,No jo, Molly by mi dala, jen co je pravda," uchechtl se. ,,No a co ty a Andromeda? To jiskření mezi vámi v kuchyni nešlo přehlédnout," pousmál se.
,,No, myslím, že to vypadá dobře. Víš Arthure, ona je přesně ta žena, se kterou jsem si vždy představoval budoucnost. Už tehdy, kdy nás naši rodiče zasnoubili, jsem byl nesmírně šťastný. A teď, když se na ni dívám, cítím pořád ten stejný žár v srdci jako když jsem se na ni díval přes bradavickou učebnu, když jsme byli ještě děti," pousmál se a popotáhl si z doutníku.
,,To ano, je to skvělá žena a ty jsi správný chlap. Doufám, že se o ni dobře postaráš a taky o toho malého cvrčka," přikývl Arthur.
,,Snesu jí modré z nebe, na to se spolehni, Arthure," řekl a jen tak tak uhnul sněhové kouli, která přiletěla Merlin ví odkud.
,,Promiň, Tibi, to mělo být na Eddie," uchechtl se George, který celý udýchaný doběhl k němu.
,,No jo, ale nějak se neumíš trefit!" Rozchechtala se Eddie, když v ten moment dostala koulí do pusy. ,,Auuu, Frede, ty pitomče!" Chystala se po něm hodit koulí, ale William jí ji vyrazil z ruky. To neměl dělat, protože Olivia využila jeho nepozornosti a pořádně ho sněhem nakrmila.
,,Síla žen!" Zachechtala se a plácla si s Eddie nadšeně.
,,To se ještě uvidí!" Ušklíbl se William.
,,Buď na holky hodný, Wille, jsou naše budoucnost!" Řekl Tiberius a mrkl na Olivii. Ta se zachechtala a dala svému otci pusu na tvář.
,,Přesně tak! Jsme vaše budoucnost, tak se k nám chovejte slušně," řekla Olivia a pak pohlédla na Eddie. ,,Nejdeš dovnitř? Protože já už dalšího sněhuláka postavit nezvládnu," zatvářila se zmoženě a Eddie přikývla. Otočila se ještě na dvojčata, na která vyplázla jazyk a pak už obě zmizely v domě.
,,Půjdu se převléknout," řekla Eddie a vyběhla schody do svého pokoje. Byla nervózní. Kniha, kterou Bellatrix slíbila, právě ležela na jejím stole. Eddie se posadila a dlaní přejela po jejím hladkém povrchu. Našla ji náhodou, možná také proto věřila, že toto se má stát.
Eddie se procházela hradem. Poslední týdny nad knihou tak usilovně přemýšlela, že nemyslela na nic jiného. Její touha po pomstě byla silnější, než cokoli, co si kdy přála. Byla tím jako posedlá. Možná právě to zapříčinilo, že toho dne, když procházela ve volném odpoledni chodbou v sedmém patře, objevily se vedle ní dveře, které tam nikdy předtím nebyly. Zaváhala, ale její zvědavost ji nakonec přinutila dveře otevřít. Eddie překvapeně zamrkala. Před ní stál malý stolek a na něm ležela kniha. Eddie přistoupila blíže a trhla sebou, když se dveře za ní zavřely. Otočila se však zpátky na knihu a všimla si, že byla chráněna jakýmsi kouzlem. Na stolku bylo napsáno: 'Knihu si může odnést pouze kouzelník s čistými úmysly a dobrým srdcem.' Eddie si povzdychla. ,,No bezva, takže tady nemám šanci," ušklíbla se pro sebe a opatrně se rukou přibližovala k vlnící se bariéře. Měla strach, co by jí to mohlo udělat. ,,Přinejhorším tady umřu pomalou a bolestivou smrtí v komnatě, která se podle všeho objevuje jak se jí zachce. Prima, třeba nikdo nikdy nenajde mé tělo," ušklíbla se a zhluboka se nadechla. Zatnula zuby a pomalu se přibližovala víc a víc, až se prsty dotkla okraje bariéry. Nic se nestalo, proto se odvážila posunout ruku víc. Stále se nic nedělo, odhodlala se tedy dotknout se knihy. Vzala ji a vytáhla, nic se však nestalo. Dívka se podezíravě podívala na bariéru, poté na dveře a připadalo jí to velmi podivné. Došla ke dveřím a vzala za kliku. Stále se nic nedělo a dveře se normálně otevřely. Eddie nechápala, ale jen nad tím pokrčila rameny a vyšla ven.
,,Ale ale, taky jsi něco ztratila? Proto to hledáš v Komnatě nejvyšší potřeby?" Ozval se hlas nad Eddie, ta sebou trhla. Zvedla hlavu a uviděla, jak nad ní poletoval Protiva s podlým úsměvem od ucha k uchu. ,,Já jsem taky něco ztratil a nemohu to najít už roky," rázem mu úsměv zmizel z tváře. ,,Přívěsek ve tvaru ptačí lebky! Nevidělas ho někde?" Dolétl blízko k ní, až k jejímu obličeji.
,,Přívěsek? K čemu je tobě přívěsek?" Pozvedla obočí a o krok ustoupila.
,,K čemu? K čemu? Ona se ptá k čemu," šíleně a hlasitě se rozesmál. ,,Ty malá hloupá holko!" Proletěl skrz ní a Eddie se otřepala. Pak se znovu snesl blízko k ní a pošeptal: ,,Ten přívěsek v sobě nese věčný život. Kdyby se mi podařilo přijít na to, jak ho aplikovat také na sebe, stal by se ze mě hmotný člověk a žil bych takto navždy! A mohl bych jít, kam se mi zachce, mohl bych se konečně najíst, napít... víš jaké to je? Nemoci okusit chuť dobrého jídla?" Zatvářil se ublíženě.
,,Umm... nevím a tvůj přívěsek jsem neviděla. Mám docela naspěch, tak když mě teď omluvíš," řekla Eddie, obešla si Protivu a seběhla schody dolů. Konečně měla onu knihu a neplánovala ji dát z ruky, dokud nebude tam, kde má být. U Bellatrix. Jediné, co jí vrtalo hlavou bylo, jak bylo možné, že si knihu mohla odnést, když se jí chystala předat bývalé smrtijedce a vražedkyni.
Eddie se převlékla a sešla dolů, kde už všichni seděli u stolu. Posadila se na volné místo naproti Andromedě a mile se na ni usmála. Andy jí úsměv opětovala.
Cink, cink, ozvalo se. ,,Ráda bych pronesla přípitek," řekla paní Weasleyová, která stála v čele stolu. Všechny pohledy teď směřovaly směrem k ní. ,,Jsem ráda, že jsme se tady sešli v tak hojném počtu. Ačkoli tady někteří naši milovaní být s námi již nemohou, my musíme jít dál a udržet si lásku v srdci. Oni by to tak chtěli. Pozvedněte prosím své číše na ně a na to, ať se tady za rok opět v plném počtu sejdeme," řekla a zvedla číši. Všichni si začali přiťukávat.
,,Na Teda!"
,,Na Alison!"
,,Na Rona!"
,,Na Nymfadoru!"
,,Na Remuse!"
,,Na Siriuse!"
,,Na Moodyho!"
,,No Dobbyho!"
,,Na Albuse!"
,,Na Severuse!"
,,Na Cedrica!"
,,Na Hedwiku!"
,,A na všechny ostatní, kteří přišli ve válce o život!"
Jakmile dokončili přípitky, začala štědrovečerní večeře. ,,Pozor na kosti v rybičce!" Upozornila ještě Molly a na to se všichni dali do jídla. Po jídle se rozlilo silnější pití a všichni si vykládali historky a vzpomínali na staré dobré časy.
Andromeda se později zvedla a začala odnášet talíře do kuchyně, kde je Molly pomocí kouzla umývala, sušila a skládala zpátky do poliček. Minerva se ujala krájení dezertu.
,,Nech mě ti pomoct, Andy," pousmála se Hermiona a vzala několik talířů. Eddie, která si toho všimla, se pro sebe ušklíbla.
,,Tohle bude poslední várka," řekla Andy, když šly s nádobím do kuchyně. Molly jej umyla a poté s Minervou vzaly dezerty a vrátily se s nimi zpátky do místnosti, kde seděli všichni ostatní. Andromeda s Hermionou zůstaly samy.
Hermiona pohlédla z pootevřeného okna. ,,Jsem ráda že nasněžilo. Vánoce bez sněhu, to není ono," pousmála se a pohlédla na Andromedu, která přikývla.
,,Nym Vánoce milovala. Byla vždy tolik nadšená ze všech těch světýlek a z té vůně vánočního stromku a nejraději byla, když s ní Ted před domem stavěl sněhuláka a já seděla na terase s teplým čajem a pozorovala ty dva. Tolik jsem je milovala, tolik mi to chybí, Hermiono," sklopila zrak.
,,Andy, notak, netrap se, oni jsou jistě šťastní a spokojení. Slaví Vánoce teď spolu, určitě stavějí sněhuláka a povídají si o tobě, jsem si tím jistá," pousmála se a pohladila ji po tváři. ,,Nechtěli by, aby ses trápila, nikdo z nás," řekla Hermiona a zahleděla se do jejích oříškově hnědých očí. Byly stejné jako ty Bellatrixiny a ona se v nich na okamžik ztratila. A právě tato nepatrná chvíle stačila na to, aby jednala bez přemýšlení. Naklonila se k ní a políbila ji na rty. Andromeda vytřeštila oči a Hermionu od sebe odstrčila.
,,Co to děláš?" Překvapeně zamrkala, Hermiona však sama vypadala vyděšeně.
,,J-já, omlouvám se, tohle jsem nechtěla," řekla, když vtom obě uslyšely ironický smích.
,,Neříkala jsem to?" Byla to Eddie, která stála mezi dveřmi a na tváři jí hrál posměšný úšklebek, který se však rázem změnil v pohled plný smutku a nenávisti. ,,V čem je ona lepší než já?" Nečekala ani na odpověď, práskla s kuchyňskými dveřmi, až všichni v domě nadskočili, vzala si kabát pověšený u dveří a vyběhla ven.
,,Možná bychom měly jít za ní," navrhla Hermiona a Andy přikývla.
,,Co se tady stalo?" Zeptala se Molly, která všechny uklidnila, že to půjdou s Narcissou zkontrolovat a která ty dvě potkala u vchodových dveří. Hermiona s Andy na sebe pohlédly.
,,Eddie něco viděla a utekla," řekla prostě Andromeda.
,,Co viděla?" Zeptala se nechápavě Molly a Narcissa pozvedla na svou sestru obočí. Ta však jen zakroutila hlavou.
,,Není vhodná chvíle, měly bychom jít za ní, než něco vyvede," řekla Andromeda, vzala si kabát a vyšla ven, ty tři ji následovaly.
,,Eddie, kde jsi?" Volala Hermiona.
,,Eddie, drahoušku!" Přidala se paní Weasleyová.
Hermiona najednou ucítila, jak se přívěsek na jejím krku začal zběsile hýbat a v tom okamžiku věděla, že je opravdu zle. ,,Eddie, sakra, kde jsi?" Křičela a když oběhla dům a zahlédla onu černovlasou čarodějku, rozbušilo se jí srdce. Vtom si však všimla, že vedle ní stojí Eddie. ,,Bellatrix, nechte ji!" Chtěla vytáhnout svou hůlku, vtom si však uvědomila, že ji u sebe nemá. Nechala ji v kuchyni na stole. Zastavila se a pohlédla na Eddie. ,,Jdi od ní, je nebezpečná," řekla, Eddie se však ušklíbla.
,,Opravdu?" Zeptala se a vytáhla hůlku. ,,To je dobře, že jsem připravená," řekla a namířila ji na Bellu.
,,B-Bellatrix?" Ozval se za Hermionou roztřesený hlas Andromedy Tonksové.
,,Ahoj sestřičko," uchechtla se. ,,Jak se má pan manžel? A co dcera?"
,,Ty mrcho!" Vytáhla hůlku, kterou na ni namířila. ,,Jak se je opovažuješ vůbec vzít do úst? Po tom, co jsi udělala?!"
,,Eddie, pojď sem, broučku!" Špitla paní Weasleyová na svou neteř, ta však jako by neslyšela.
Bellatrix ignorovala Andromedu a pohlédla na Narcissu. ,,Tak co, drahá, jak jsi se rozhodla?"
Překvapené pohledy všech přítomných se v ten moment stočily k Narcisse. ,,Nikdy se nedám na tvou stranu, Bellatrix!" Řekla s opovržením a v kapse svírala svou hůlku.
,,Cože? Narcisso? Tys celou tu dobu věděla, že žije?" Nevěřícně, s pohledem plným zášti, vyřkla svou otázku Andromeda.
,,Ne, teprve nedávno přišla na manor, když jsi ty, Hermiono, byla u mě na návštěvě. Došlo mi, koho jsi zahlédla, a srnka to rozhodně nebyla. Má otázka zní, vědělas o Bellatrix celou tu dobu? Pracovalas pro ni jako dvojitá agentka? Dala ti ten přívěsek snad proto, že jsi její věrná?"
Tentokrát se všichni podívali na Hermionu. ,,Ne! Ten přívěsek jsem našla v Bradavicích! Nelhala jsem a pro Bellatrix jsem nikdy nepracovala!"
Eddie se rozesmála. ,,Opravdu ne? Jsi si tím jistá?" Zeptala se Eddie a svou hůlku z Belly namířila na Hermionu.
,,Co to děláš, Eddie? Přeskočilo ti?" Vydechla paní Weasleyová a dala si dlaň před ústa.
,,Ne, nepřeskočilo! Tady naše dokonalá Hermiona se zamilovala do Bellatrix a chtěla jí pomoct získat něco, po čem prahla. Na oplátku jí Bella slíbila, že ukojí její touhy, není to tak?" Ušklíbla se na Hermionu. ,,Jenomže selhala. Proto se teď chová, jak se chová, nesoustředí se a je zničená, Bella ji odkopla."
,,A jak to všechno víš ty?" Podezíravě se zamračila Hermiona.
,,Jak asi, ty hlupačko? Já uspěla tam, kdes ty selhala. Mám tu knihu!"
,,Proč, Eddie?" Nechápavě se zeptala Andromeda.
,,Proč? Pro pomstu! Protože vy jste Hermionu milovala víc než mě! Protože ona dostala to, po čem jsem já tolik toužila a proto já jsem chtěla stejně tak ublížit jí. Jsi Bellatrix ukradená, jen tě využila," pohlédla teď na Hermionu.
,,Tohle všechno proto, že já tě nemilovala zpátky?" Zeptala se Andromeda nevěřícně. ,,Že já necítila k tobě co ty ke mně? Proto jsi právě ohrozila veškerý mír, který přivedli ti, kteří zemřeli pro to, aby tento svět byl lepším? Aby ses ty měla lépe? Můj manžel? Má dcera? A spousta dalších? Jen proto, že ses mi nemohla dostat do kalhotek?"
,,To vůbec nebylo o tom!"
,,Ne? A o čem jiném? O čem jiném to asi tak bylo než o tom, že jsem ranila tvé ego a neroztáhla ti nohy, jak jsi byla vždycky zvyklá! Už první den, co jsem tě potkala, jsi se chovala jako někdo, kdo je zvyklý dostat všechno, co si umane! Všechny ty dívky, kterým jsi ublížila ty, z nich by se dala už postavit malá armáda! Ale udělal někdo snad takovou hloupost jako ty? Kvůli tomu, že jsem se s tebou nevyspala jako ony? Že jsi nevyhrála pitomou sázku?" Eddie střelila pohledem po Hermioně. ,,Proto jsi ohrozila budoucnost nás všech, budoucnost mého vnuka? Toho nevinného dítěte?"
,,Ale já tě miluju, Andromedo!" Vykřikla a Andy překvapeně zamrkala. ,,Já vím, co cítím a není nic, co bys mohla říct, abys mi to rozmluvila. Jsi jiná, tak to prostě je. A já nesnesla pomyšlení, že ona," zamávala hůlkou před obličejem Hermiony. ,,mi tě vezme a přitom k tobě necítí vlastně vůbec nic. Spát s tebou nechci, necítím to tak, cítím jen čistou lásku, chci, abys mě milovala."
,,Eddie, ale já s ní nic neměla, já k ní nikdy nic necítila."
,,Ne? A co ten polibek před chvíli? Hm?"
,,Andromedo?" Zamračila se Narcissa a její sestra protočila panenky.
,,To já políbila ji," řekla Hermiona. ,,Na okamžik mi to přestalo myslet. Necítím k ní nic, Eddie, je celá jen tvoje, když bude chtít," řekla Hermiona a Bellatrix se zasmála.
,,Tohle drama mě baví a to jsme nedošli ještě k tomu nejlepšímu," uchechtla se Bellatrix.

Kapitola Jedenáctá: Vzpomínky (část třetí)

28. prosince 2017 v 19:28 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Andromeda se velmi sblížila s Tiberiem. Trávila s ním poslední dobou spoustu času, společně chodili na oběd do Velké síně, na snídani i večeři, u Tiberia či u Andy pořádali čajové dýchánky pro dva či pro tři, pokud s nimi zrovna byl Teddy. Toho si Tiberius oblíbil, stejně jako malý jeho. Dělal s ním letadýlko a malý se smál a sahal mu nadšeně na tvář a zkoumavě si prohlížel jeho mírně narostlé vousy, které ho ho přiměla Andromeda si nechat, protože se jí to tak líbilo více. Dodávalo mu to na mužnosti, jak říkala. A jak tak seděli jednoho zimního večera, kdy venku padaly první vločky, Andromeda se napila horké čokolády, kterou jí přichystal a pohlédla mu do očí.
,,Ráda bych s tebou sdílela i druhou půlku mých vzpomínek," dívala se na něj s vážnou tváří. Tiberiovi došlo, jakou druhou půlku vzpomínek myslela. Už to neměla být ta šťastná rodina sedící u stolu, kde visela láska ve vzduchu. Tentokrát měly přijít bolest, slzy a utrpění. Tiberius věděl, že mu tím Andy prokazovala naprostou důvěru. Věděl, že chtěla, aby byl součástí jejího života, ale musel projít zkouškou, která znamenala dokázat, zda zvládne i její vnitřní utrpení, kterým byla naplněna až po okraj a které se muselo dostat ven.
Tiberius pouze přikývl, mávnutím hůlky otevřel skříň, ze které vyplula myslánka, která se zastavila až u nich. Andromeda si přiložila hůlku k hlavě a vytáhla z ní vzpomínky, které vložila do myslánky. Pohlédla na Tiberia a zhluboka se nadechla. Ten se k ní naklonil a vzal ji za ruku.
,,Jsem v tom s tebou, nepustím tě, nedovolím, aby ti to ublížilo znovu."
,,Tomu nezabráníš, je to pro mne stále čerstvé."
,,Jsi si jistá, že to chceš skutečně udělat?" Pohladil jí palcem hřbet dlaně.
,,Ano," přikývla a pohledem sjela na myslánku, ve které pluly bílé pramínky jejích vzpomínek. Andromeda se znovu nadechla a ponořila se do ní, Tiberius ji následoval.
Ocitli se u Andromedy doma. Nevypadalo to, že by byli nějak moc vzdáleni v čase, Andromeda ze vzpomínek vypadala téměř úplně stejně jako ta současná. Stála v chodbě s Nymfadorou a obě se dívaly na Edwarda s bolestí v očích. Šlo vidět, že bojovaly se slzami. Tiberius si nemohl nevšimnout Nymfadořina zaobleného břicha. Vypadala, že každou chvíli bude rodit.
,,Tede, nemusíš jít, zůstaň tady s námi, prosím," řekla Andromeda a ve tváři měla prosebný výraz plný zoufalství.
,,Dromedko, ty víš, že musím. Jsem mudlorozený a nemohl bych vás dvě a to malé ohrozit. Odejdu a až bude po všem, zase se vrátím. Harry to zvládne, ten chlapec má tuhý kořínek a pán zla nemá nejmenší tušení, proti čemu stojí," konejšivě se na svou manželku pousmál.
,,Musí to jít jinak, prostě musí, Tede," řekla a již se neubránila slzám, které jí začaly stékat po tváři. Ted svou manželku silně objal.
,,Neplač, Dromedko moje milovaná. Všechno bude v pořádku," hladil ji po zádech.
,,Tede, slib mi, že se mi vrátíš. Nevím, co bych si bez tebe počala," pohlédla mu do očí.
,,Slibuji, vrátím se a budeme zase rodina. A budeme se starat o naše vnoučátko, rozmazlovat jej a dostane to nejlepší z obou světů, jak mudlovského, tak kouzelnického," pohladil ji a setřel slzu, která jí právě stékala po tváři. ,,Už neplakej, ani se nenaděješ a budu zase zpátky," pousmál se na ni. Andromeda nic neřekla, jen se k němu naklonila a políbila jej na rty.
,,Miluji tě, Edwarde Tonksi," zašeptala.
,,Já tebe, Dromedo," řekl a usmál se na ni. Objal na rozloučenou ještě Nym, pohladil jí bříško a otočil se k odchodu. Andromeda se v ten okamžik zhroutila své dceři do náruče.
Současná Andromeda se rozběhla ven, směrem k Tedovi a křičela: ,,Tede, Tede, slyšíš mě? Jsem tady, Tede, prosím!" Tiberius se smutně díval jejím směrem, ale neudělal nic, věděl, že v tomto jí bránit nemůže. Potřebovala svého manžela a i když si byl jistý, že v hloubi duše věděla, že není možné, aby ji viděl, musela to zkusit.
,,Tede, slyšíš mě?" Šla vedle něj. ,,Neodcházej, Tede, prosím," plakala. Ted se zastavil a Andy poskočilo srdce. Na okamžik to vypadalo, že ji vidí, pohlédl jí totiž přímo do očí. Pak však zakroutil hlavou a znovu se rozešel směrem k lesu. Andromeda po něm chtěla sáhnout, ale v tom okamžiku zmizel jak Ted, tak všechno ostatní a Andromeda s Tiberiem najednou stáli v její kuchyni o několik týdnů později. Tiberius ji vzal za ruku a mírně se pousmál, Andy mu úsměv opětovala, ale bylo v něm více smutku, než radosti.
Oba pohlédli na Andromedu, která stála u sporáku a vařila. Nymfadora vytáhla talíře a položila je na stůl.
,,Co jsem ti říkala, Nymuško? Máš odpočívat a ne se takto namáhat! Za týden máš termín," řekla Andromeda a pohlédla na ni káravým pohledem.
Nym jen protočila panenky. ,,Ale to je k vzteku nic nemoct dělat, když se všichni nějak přičiňují k boji proti němu a já nemůžu ani nachystat talíře," zamračila se. Andromeda se chystala něco říct, když vtom kdosi zazvonil na dveře. Pohlédla na svou dceru, vytáhla hůlku z kapsy u zástěry a opatrnými kroky se rozešla ke dveřím.
,,Kdo je to?" Zeptala se.
,,Tady Kingsley z ministerstva, Andromedo, otevřete prosím dveře," řekl známý hlas Kingsleyho Pastorka. Andromeda otevřela a pozvala dál jeho, i mladého bystrozora, který přišel s ní. Zdálo se, že jej Nymfadora znala, protože na sebe familiárně kývli.
,,Dáte si něco? Čaj? Kávu? Něco silnějšího?" Pousmála se Andromeda, Kingsley však zakroutil hlavou.
,,Ne, děkuji, přišli jsme ve věci, která se odehrála včera. Prosím, posaďte se, obě dvě," řekl a ve tváři měl ustaraný a zároveň smutný výraz. Mladý bystrozor se díval do země, nedokázal pohlédnout Nymfadoře do očí.
,,Co se děje, Kingsley? No tak mluvte už!" Zamračila se Andromeda a Nymfadora ji stáhla vedle sebe na gauč.
,,Jde o vašeho manžela," začal Kingsley.
,,Co je s mým manželem? Co je s Edwardem, tak sakra mluvte!"
,,Včera našli jeho tělo, je mi to moc líto, Andromedo."
Andromeda chvíli jen seděla a dívala se na něj s vytřeštěnýma očima, pak jí však z úst vyšel hlasitý zoufalý výkřik plný bolesti. Nymfadora matku objala a hlasitě se rozplakala.
,,Ne, tomu nevěřím, není to možné, můj Edward, můj milovaný Ted, neeeeeee!" Plakala.
,,Kdybyste cokoli potřebovaly, jsme tady pro vás," bylo jediné, co Kingsley stihl říct, předtím, než Nymfadora bolestně vykřikla a chytla se za břicho.
,,Nym?" Zhrozila se Andromeda. ,,Co je s tebou, zlatíčko?"
,,Mami, myslím, že rodím," odpověděla Nymfadora přes slzy.
,,Nestůjte tady a doběhněte do Munga pro lékouzelníky!" Zakřičel Kingsley na mladého bystrozora, který se v ten okamžik přemístil pryč a za chvíli se vrátil i se dvěma lékouzelníky.
Současná Andromeda se tiskla k Tiberiovi a po tvářích jí stékaly slzy. ,,Ten stres jí vyvolal předčasný porod, ale dítko bylo nakonec naštěstí v pořádku. Pojmenovaly jsme ho po dědečkovi. Teddy, můj chlapeček, to jediné, co mi zůstalo," skousla si ret a okolí se začalo opět měnit.
Opět se objevili v jejich domě, tentokrát zde však byla pouze Andromeda a malý Teddy, který spinkal v postýlce. Venku byl klid. Nic nenaznačovalo tomu, že se v Bradavicích právě odehrál krutý boj na život a na smrt. Andromeda se usmála na malého tím nejsrdečnějším úsměvem, uvnitř však cítila strach a obavy o svou dceru, kterou nemohla už déle udržet doma.
Když jí kdosi zazvonil na dveře později té noci, která byla pro Andromedu snad nejdelší v životě, rozběhla se ke dveřím, ani nedbala na bezpečnost a otevřela. Byli to Molly s Arthurem. Molly vypadala zničeně, její obličej byl červený a oči napuchlé od pláče. Oba byli špinaví.
,,Molly, drahoušku, co se tam stalo? Nevíš něco o Nymfadoře?" Zeptala se, když se usadili a nalila jim oběma čaj.
Molly se znovu rozplakala, nebyla schopná slova.
,,Přišli jsme o Rona," řekl Arthur a objal svou ženu. Andromeda vytřeštila oči.
,,Co se stalo?"
,,Nějaký smrtijed proti němu vyslal kletbu, když se pokusil zachránit Hermionu," řekl a dal své manželce pusu do vlasů.
,,Andy," zašeptala Molly. ,,Pojď ke mně," řekla a natáhla k ní ruku, dívala se na ni se zoufalstvím v očích. ,,Posaď se ke mně," řekla a Andromeda se poslušně posadila vedle ní. ,,Je tady něco, co ti musíme říct a musíš být silná, silná kvůli tomu malému, kvůli tvému vnoučkovi," řekla Molly, jejíž hlas ji zrazoval. Andromeda se rozklepala, byla si téměř jistá tím, co se jí Molly chystala říct, ale nemohla si to připustit. Nic neříkala, jen se na ni dívala. ,,Nymfadora, už není mezi námi, ani Remus," objala Andromedu, která v ten okamžik propukla v hysterický pláč.
,,Ne, moje malá holčička, moje princezna, moje děťátko," křičela. Molly ji držela v objetí a snažila se ji chlácholit, sama však byla zničená ze smrti svého syna. Malý Teddy v ten okamžik začal plakat.
,,Tehdy jsem ještě nevěděla, že to udělala Bellatrix," řekla Andromeda, když se objevili zpátky v Tiberiově pracovně a pohlédla na něj uplakanýma očima. ,,Tehdy mi to ještě neřekli. Dozvěděla jsem se to až po jejím pohřbu a jediné, čeho jsem byla schopná, bylo jít na sestřin hrob a plivnout na něj. Nenávist se mísila s bolestí a já věděla, že kdyby žila, vydrápala bych jí oči a vlastníma rukama bych ji zabila," Tiberius přikývl a sevřel ji v objetí.
,,Děkuji ti, žes v sobě našla sílu mi to ukázat, nesmírně si toho cením. Jsi silná žena, nejsilnější jakou jsem kdy poznal a já tady pro tebe vždy budu, pro tebe i pro malého Teddyho," řekl a usmál se.
Andromeda se od něj mírně odtáhla a pohlédla mu do očí jako by se z nich snažila něco vyčíst. ,,Tys mne vždy chránil, i tehdy, kdy jsme byli zasnoubeni a já milovala Teda. Věděl jsi, že chci být s ním, zlomila jsem ti srdce a tys mi přesto všechno pomohl. A teď jsme opět tady, ty a já, sdílíme své smutky i radosti a já cítím, že mám znovu naději se zamilovat," řekla, postavila se na špičky a přitiskla své rty na ty jeho.
~ ~ ~
Andromeda další den po vyučování přišla k lavici, ve které seděla Eddie. Ta si právě balila své věci a když si všimla, že jde Andy směrem k ní, mírně sebou trhla. ,,Slečno Prewettová, zůstala byste prosím na okamžik a pomohla mi s úklidem třídy?" Zeptala se Andromeda a srdečně se usmála.
Eddie pozvedla obočí, ale nakonec pokrčila rameny. ,,Jo, proč ne, konec konců jste moje profesorka, 'ne' není v nabídce."
Andromeda počkala, až všichni studenti opustí třídu, pohlédla na Eddie a promluvila klidným hlasem. ,,Je mi líto, co jsi musela slyšet. Opravdu mne to mrzí. Jsi neteř mé dobré přítelkyně, tvá rodina je mi drahá. Nikdy jsem neměla v úmyslu ti ublížit."
,,Ale udělala jste to a ani nevíte jak," odsekla Eddie.
Andromeda byla opřená o katedru a dívala se na ni. ,,Co ode mne vlastně chceš? Proč tohle všechno děláš? Kam to má vést?"
Eddie na ni pohlédla a mírně zčervenala. ,,Nikam," zazmatkovala a upustila brk. Andy se pro něj sehnula a podala jí ho.
,,Chci to vyřešit teď a tady. Tohle mne opravdu moc vysiluje. Chtěla bych s tebou vést dospělou konverzaci, myslíš, že toho budeš schopná?" Zeptala se klidně a na její tváři nebyly znatelné žádné emoce.
Eddie sebou mírně trhla. ,,Myslím, že ano."
,,Tak tedy odpověz na otázku."
,,Upřímně?"
,,Ano."
,,Líbíte se mi. Od prvního okamžiku, kdy jsem vás uviděla. Jste nádherná, laskavá, chytrá, tak moc silná žena, která si toho v životě spoustu zažila a já," skousla si ret. ,,Přála bych si tam pro vás být. Být ta, která vás po zlém snu obejme a utiší, ta jediná, kterou budete milovat a která bude milovat vás," při posledních slovech už se jí nedokázala dívat do očí. Andromeda se na ni dívala a stále měla ten kamenný výraz ve tváři.
,,Jsi moc milá a krásná dívka, Eddie, ale já hledám stabilitu. A ty mi ji dát nemůžeš, nedošla jsi ještě do stádia, kdy bys dokázala řešit problémy jako dospělý jedinec. A není to o věku, to zdůrazňuji, jsou ve tvém věku tací, kteří jsou vyspělejší."
,,Jako Hermiona, že ano?"
,,Ano, přiznávám, že Hermiona je velmi vyspělá dívka, avšak mezi námi nic není a nikdy nebylo. A mrzí ji, že jsi ji zavrhla kvůli tomu, že přijala místo, které jsem jí nabídla. Nakonec skončila, možná bys to měla vědět."
Eddie ignorovala druhou část toho, co Andromeda řekla. ,,Tak to možná berete vy, ona, na druhou stranu, myslím, že vás chce pro sebe."
,,A proč si to myslíš?" Pozvedla Andromeda obočí.
,,To je jedno. Já... chci vědět, jestli... mám šanci? Slibuji, že se budu snažit."
Andromeda si povzdychla. Dívala se na tu dívku před sebou a bylo jí jí líto. Nechtěla jí zlomit srdce, ale zároveň věděla, že to nikdy nebude možné. ,,Je mi líto, já to tak necítím, Eddie," odpověděla jí sklesle.
Eddie jen přikývla. ,,Nedala jste mi ani šanci."
,,Ne, nedala, protože v tom nevidím smysl ani budoucnost," řekla a uvědomila si, že to mohlo vyznít trochu krutě, ale byla to pravda.
Eddie se její slova zabodla do srdce jako dýka. ,,Chcete vědět, proč si myslím, že vás Hermiona chce?"
,,Proč?" Zeptala se a povzdychla si.
,,Protože je zamilovaná do Bellatrix a vy se jí tolik podobáte. Jenomže Bellatrix někdo jako ona nikdy mít nebude."
Andromeda vytřeštila oči. ,,Nebude, Bellatrix je po smrti," řekla a dívala se na Eddie překvapeně. Ta se však jen ušklíbla a uchechtla.
,,Všichni nakonec dostaneme, co si zasloužíme," a s těmito slovy odešla. Andromeda tam stála a notnou chvíli nechápavě zírala na dveře. Hermiona zamilovaná do Bellatrix? To přeci není možné, pomyslela si. Nebo ano?

Kapitola Jedenáctá: Vzpomínky (část druhá)

28. prosince 2017 v 19:27 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Hermiona svolila ke schůzce s Narcissou, protože nechtěla vzbuzovat podezření. Ten den přijala pozvání na čaj na Malfoy Manor. Nechtělo se jí na to místo jít znovu, už jen kvůli tomu, co tam zažila. Promnula si jizvu na levém zápěstí, která vinou černé magie stále bolela. Hermiona si zvykla a i když věděla, že to nikdy nezmizí a že jí to stále bude připomínat, jak o ní spousta kouzelníků tohoto světa smýšlela, věřila, že časem jizva pálit přestane.
Hermiona zaklepala na velké starodávné klepadlo na dveřích Malfoy Manor a čekala, zda jí někdo přijde otevřít. Rozhlédla se. Bylo to zde jiné, než si pamatovala. O zahradu se již nikdo nestaral, takže zarůstala plevelem a trávou, majestátní bílí pávi už nebyli nikde k vidění a Hermiona si pomyslela, že je toto místo ještě mnohem depresivnější, než jak si jej pamatovala před rokem a půl. Cítila zvláštní mrazení, když pohlédla na částečně zamrzlé jezero, ale přisuzovala to pouze všem těm hrůzám, které zde zažila a které její mozek nedokázal vytěsnit. Něco ji však k tomu místu u jezera táhlo. Jako by tam byla jakási silná magie, která ji přitahovala. Hypnotizovaně se na ono místo dívala, když vtom najednou kdosi otevřel dveře. Byla to malá skřítka, na kterou se Hermiona pousmála.
,,Madam vás přijme," řekla a působila uvolněně. Hermionu napadlo, že se k ní Narcissa jistě chová slušně, ale že se jí musí zeptat, zda skřítce platí. Ve škole kdysi založila SPOŽÚS , které se zaměřovalo na práva skřítků. Tehdy to moc velký úspěch nemělo, protože většina skřítků o svobodu ani nestála. Bylo tomu tak proto, že celé generace sloužili kouzelníkům a nedovedli si tedy ani představit, že by byli svobodní. Neuměli by s takto nově nabytým statusem zacházet. Hermiona však byla přesvědčená, že pokud by zakusili tu příjemnou chuť svobody, netoužili by už po ničem jiném.
,,Dobrá, děkuji," pousmála se a vešla dovnitř.
,,Smím vzít váš kabát, slečno?"
,,Ne, děkuji, jen mi řekněte, kam jej mohu pověsit," řekla a skřítka poněkud rozpačitě ukázala na věšák naproti. Hermiona přikývla, pověsila si kabát a následovala skřítku, která ji odvedla do příjemně vypadajícího salónku, ne tak chladného jako byl zbytek domu. Byl malých rozměrů a zbarven do světle lososové barvy, která ji uklidňovala. Uprostřed místnosti stál stolek, kolem kterého byl rozmístěn gauč a dvě křesla.
,,Slečno Grangerová," přivítala ji Narcissa dvěma polibky na tvář.
,,Madam Blacková," pousmála se a polibky na tvář ji opětovala.
Narcissa si ji prohlédla. Byla pohublá a bledá, její tvář byla bez života. ,,Děje se něco? Vypadáte... unaveně," řekla taktně a pokynula jí, aby se posadila na gauč a sama si sedla vedle ní.
,,Ano, mám špatné sny, vrací se mi vzpomínky na válku, ale nerada bych o tom mluvila a kazila nám tím odpoledne," pousmála se.
Narcissa se mírně ošila. Pomyslela si, zda snad narážela na to, co se stalo tady, v jejím domě a zastyděla se. ,,Pokud byste o tom chtěla mluvit, jsem vám plně k dispozici," řekla trochu nejistě.
,,Ne, to je v pořádku," mile se pousmála. ,,Radši bych mluvila o něčem hezkém."
,,Jako třeba?" Pozvedla Narcissa obočí a posunkem se jí zeptala, zda chce čaj nebo kávu, přičemž Hermiona ukázala na konvici s čajem, kterou následně Narcissa vzala do ruky a nalila jí čaj.
,,Děkuji. Brzy budou Vánoce, taky je milujete tolik jako já?" Dala si hrnek, ze kterého kouřilo, k ústům, foukla do něj a opatrně se napila.
Narcissa se zamyslela. V myšlenkách se vrátila zpátky do dětství, kdy Vánoce trávila na Black Manor. Tehdy to nebyly úplně smutné časy. Sešla se celá rodina, přišli strýc s tetou se svými syny, Siriusem a Regulusem, a všichni se k sobě chovali moc hezky. Byl to jediný den v roce, kdy cítila, že má normální dětství a kdy byla šťastná. Poté, co se vdala za Luciuse Malfoye, byly okolnosti již úplně jiné. Sirius s Bellatrix byli v Azkabanu a Andromeda zavržena za manželství s mudlorozeným. Tehdy pro ni Vánoce přestaly mít smysl, dokud se nenarodil malý Draco a nevyrostl do věku, kdy si Vánoce dokázal užít. V té době si však uvědomila, že to kouzlo Vánoc už nikdy nebude stejné jako tehdy, když byla dítě.
,,Už ne tolik, ale jako dítě jsem je milovala," pousmála se. ,,Hlavně to, že celá rodina byla pospolu a tvářila se šťastně," mírně se ušklíbla.
,,Ano, souhlasím. Vánoce mají být především o rodině, o té atmosféře, ne jenom o dárcích. Je mi moc líto dětí v sirotčincích, kteří tohle nemají šanci zažít," povzdychla si. ,,S rodiči jsme každý rok posílali nějaké sladkosti a plyšáky do místního mudlovského domova."
,,To je moc šlechetné, slečno. A ano, souhlasím s tím, že je to moc smutné. Ty děti, které by tolik chtěly cítit lásku rodiny, ale nemohou, je to strašné."
,,Ano a po válce zůstalo velké množství dětí bez rodičů," poznamenala Hermiona, Narcissa sebou znovu ošila a omylem shodila na zem lžičku, kterou si míchala čaj. Hermiona se pro ni sehnula, jak se však naklonila dopředu, zpod jejího červeného svetru s bílým vánočním vzorem vypadl Bellatrixin přívěsek. Narcissa vytřeštila oči.
,,J-jak jste k tomu přišla?" Dívala se na ni vyděšeně a ukazovala na přívěsek na jejím krku. Hermiona si v ten okamžik uvědomila svou chybu, bylo už však pozdě.
,,J-já... já...," začala zmatkovat, postavila se a chtěla odejít, Narcissa jí však zatarasila dveře a namířila na ni hůlkou.
,,Tohle patřilo mé sestře Bellatrix, ptám se, jak jste k tomu přišla?" Pevně svírala hůlku v ruce a její výraz se změnil. Hermiona věděla, že je zle.
,,Našla jsem ho. V druhém ročníku v Bradavicích. To, že patřil vaší sestře jsem se dozvěděla až když jsem ji poprvé potkala."
,,A proč jej nosíte?" Zamračila se Narcissa.
,,Protože jsem si na něj zkrátka zvykla, nic víc v tom není, prosím, nechte mě teď jít," dívala se na ni se zoufalstvím v očích. Narcissa se uklidnila a sklonila hůlku, ustoupila stranou, Hermiona vzala za kliku a naprosto rozrušená začala sebíhat schody dolů, vzala si kabát a došla ke vstupním dveřím, které otevřela.
,,Sakra, Narcisso!" Zaklela sama nad sebou, zavřela oči a semkla rty v úzkou linku. Vydala se ve spěchu za ní dolů. ,,Hermiono! Počkejte!" Volala za ní, Hermiona se zastavila a otočila se na ni. Narcissa k ní došla rychlým krokem a pohlédla jí do očí. ,,Omlouvám se, nechtěla jsem vás vyděsit. Já jen myslela, že," na chvíli se zarazila. ,,Já vlastně ani nevím, co jsem si myslela, zkrátka mne jen řetízek mé sestry vyvedl z míry, to je vše. Omlouvám se, snad to mezi námi nic nezmění," řekla a dívala se Hermioně do očí. Ta chvíli nic neříkala, pak se jen nepatrně pousmála.
,,Ne, nezmění. Děkuji za dnešní den a napíšeme si, dobře?"
Narcissa se pousmála a přikývla. Stála u Hermiony tak blízko, že cítila její nádhernou vůni. Nepatrným pohybem ruky jí zastrčila pramen vlasů za ucho a pohladila ji po tváři. Topila se v jejích očích, které tak dobře znala, byly to oči její Anastázie. Cítila se jako hypnotizovaná. Nemohla se přestat dívat do jejích oči a Hermiona, kterou to překvapilo, stejně tak nebyla schopna žádného pohybu. Narcissina tvář byla krásná, nepatrné vrásky kolem očí a úst jí přidávaly na moudrosti. Její pomněnkově modré oči měly hloubku, která strhávala a nechtěla pustit. Najednou se přívěsek pod jejím svetrem pohnul a Hermiona sebou trhla. Rozhlédla se, věděla, že černovlasá čarodějka musela být blízko. Ať se však rozhlížela, jak chtěla, nikoho neviděla. Jediný narušitel klidu okolo manoru byl vítr, který pohyboval s holými větvemi stromů.
,,Děje se něco?" Pozvedla Narcissa obočí.
,,Ne, já jen... myslela jsem, že jsem zahlédla srnku támhle u jezera," ukázala na ono místo, které ji předtím tolik přitahovalo něčím magickým. Doufala, že jí Narcissa na tuto nenápadnou otázku odpoví něco víc, ta však jen přikývla.
,,To je možné, manor je celý obklopený lesem, často je zde vídávám."
,,Miluji zvířata," pousmála se Hermiona.
,,To já také," přikývla Narcissa a otřepala se zimou.
,,Měla bych jít," poznamenala Hermiona, která si jejího nepatrného pohybu všimla. ,,Uvidíme se tedy později?"
,,Ano," mírně se pousmála.
,,Děkuji za příjemné odpoledne," zopakovala zdvořile ještě jednou, mírně ji objala, dala jí pusu na tvář a přemístila se pryč.
Narcissa se ještě jednou rozhlédla po okolí, avšak neviděla nic podezřelého. Vešla proto zpátky do domu a zavřela za sebou dveře. Chystala se jít k sobě do ložnice, když uviděla svou skřítku, která stála uprostřed obývacího pokoje, dívala se na ni a celá se třásla.
,,Co se děje?" Zeptala se Cissy. ,,Je ti špatně?"
Skřítka však neodpověděla, ukázala pouze prstem k salónku, ve kterém ještě před chvílí seděla s Hermionou. Narcissa pohlédla na otevřené dveře a nebyla si jistá, zda za sebou zavřela, když utíkala za Hermionou nebo ne. Pohlédla znovu na skřítku, ta však nebyla schopná slova. Vytáhla proto svou hůlku z hábitu a opatrnými pomalými kroky se blížila k místnosti. Když vstoupila, zůstala stát v šoku.
,,Polož tu hůlku, Narcisso, než někomu ublížíš," promluvila na ni osoba sedící na gauči, která si právě nalila čaj. ,,Dovolila jsem si okusit tvůj štrůdl, snad ti to nevadí. Moc sladký na můj vkus," ušklíbla se a napila se čaje.
,,Ale... j-jak... jak je tohle možné?" Nechápavě se dívala před sebe. ,,B-Bellatrix? Jsi to opravdu ty?"
Bella se ušklíbla. ,,No jo, koho jsi čekala, Santu Clause? Na toho je trochu brzy, nemyslíš? Navíc, tys byla zlobivá holka! Takhle se pachtovat s mudlovskou šmejdkou? Zasloužila by sis trest!"
Narcissa se zamračila. ,,Vysvětli mi to! A to hodně rychle!" Řekla Narcissa, u níž se překvapení změnilo ve vztek, udělala několik kroků vpřed a hůlkou stále mířila na svou sestru.
,,Vypadá přesně jako ta tvá americká poběhlice, co?" Pozvedla obočí. ,,Anastázie se jmenovala? Ano? Zjistilas vůbec někdy, co se s ní stalo?" Zeptala se jen tak mimochodem, ale na tváři jí hrál potutelný úsměv.
Narcisse se při zmínce Anastázie rozbušilo srdce. ,,Ty něco víš?"
Bellatrix jen pokrčila rameny. ,,Možná by ses měla zeptat svého manžela Luciuse, ten by vědět mohl," uchechtla se.
Narcisse docházela trpělivost. ,,Mluv sakra nebo ochutnáš kletbu, kterou jsi tak ráda provozovala na ostatních, tvé oblíbené crucio," zamračila se.
,,Dobrá, dobrá, ale nebude lepší, když se posadíme, sestra vedle sestry, dáme si čaj a uvolníme se?" Zazubila se na ni. Narcissa se zamračila, ale nakonec se posadila do křesla naproti ní, hůlku stále svírala v ruce.
,,Tak spusť."
,,Tak kde začít? Možná u naší knihovny, ano, přesně tam začal tento jedinečný příběh, který změnil můj život," usmála se, Narcissa jen protočila panenky nad její teatrálností, ale neřekla nic. ,,V naší knihovně, ve které jak víš, se nacházejí nejrůznější poklady, jsem objevila knihu. Nebyla to tak obyčejná kniha, skrývala mapu k dědictví Morgany. Já, naivní studentka, jsem přečetla nahlas kletbu, která měla zůstat nevyřčena a vyvolala jsem tím jejího ducha, který se přichytil na tu nejbližší lidskou bytost, na mne. Kletba obsahovala smrt pro každého mudlu a mudlovského šmejda, proto začali ve škole umírat mudláci. Mou rukou, aniž bych o tom věděla. Tehdy se u nás objevil onen pro mne osudový muž Tom Riddle, na Vánoce, pokud si vzpomínáš. Přidala jsem se do jeho řad, jak víš, ale už tehdy jsem to byla já, která měla potenciál být největší čarodějkou všech dob. Ne on, ale já. On potřeboval viteály, já jsem naživu i bez nich. Rabastan mne přivedl zpátky, chvíli to trvalo, má občas pomalejší myšlení," ušklíbla se. ,,Ale teď jsem tady, abych pokračovala v tom, co jsem s pánem zla začala. On nikdy neměl to, co mám já. Neměl na svojí straně největší čarodějku, jakou kdy svět poznal. Neměl Morganu."
,,Takže ona je teď tady s tebou?" Nevěřícně se na ni dívala.
,,To bohužel ne, ale pracuje se na tom," pokrčila rameny. ,,Brzy, už brzy budu mít vytrénovanou armádu k obrazu svému, jakou svět ještě nepoznal. Pána zla následoval kdejaký hlupák, ale mě," tajemně se usmála. ,,Však uvidíš. A je jen na tobě, čí stranu si vybereš. Stranu vítězů či poražených."
,,Ty něco chystáš? Tohle ti neprojde!" Zamračila se.
,,Ovšem, že projde," zasmála se Bellatrix. ,,Není nikdo, kdo by mi zabránil. Jediný opravdu schopný kouzelník byl Brumbál. A ten už je také pryč."
,,Já ti v tom zabráním!" Řekla Narcissa jistě, Bellatrix se však nahlas zasmála.
,,Milá Cissy, nemáš ani ponětí. Avšak můžeš zkusit jít na ministerstvo a říct jim, že jsi mne našla ve svém pokoji, jak ti kradu štrůdl, jistě budeš znít věrohodně, když všichni viděli, jak jsem zemřela, rozpadla se na kousíčky," ušklíbla se. ,,Ale směle do toho, zavřená u Munga mi alespoň nebudeš stát v cestě."
Narcissa se zamračila. ,,Proč jsi přišla, Bellatrix?"
Bella se na ni usmála a chvíli nic neříkala. Poté se naklonila blíže k ní a polohlasem odpověděla. ,,Protože ti chci nabídnout místo v mých řadách. Tvá smrt by mne zarmoutila, jsi má jediná sestra," řekla, Narcissa se však zamračila.
,,Ne, děkuji. A máme ještě jednu sestru, jmenuje se Andromeda, kdybys náhodou zapomněla. A teď jdi," postavila se a ukázala na dveře. ,,Jdi a už se nevracej," zvedla hrdě hlavu.
,,Promysli si to. Nemáte šanci, to mi věř," řekla a postavila se. ,,Pro tvou odpověď si přijdu o Vánocích," a s těmito slovy zmizela pryč.
Narcissa se zhroutila do křesla a dala si obličej do dlaní. Byla zoufalá. Jednak z toho, co Bellatrix chystala a jednak z toho, co jí řekla, že by snad Lucius mohl tušit, co s Anastázií bylo. Musela za ním do Azkabanu zjistit pravdu.

Kapitola Jedenáctá: Vzpomínky (část první)

28. prosince 2017 v 19:25 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ Hatred is blind, as well as love. ~
- Oscar Wilde
Následující měsíc chodila Hermiona jako tělo bez duše a posílala Bellatrix jednu sovu za druhou. Bylo to však zbytečné. Čarodějka s havraními vlasy si, jak se zdálo, stála za tím, co řekla. Hermiona chodila dokonce k Zapovězenému lesu, Bella však neodpovídala ani na její volání. Zhrzená dívka se tak stáhla do sebe, její výsledky ve škole se zhoršily, zhubla a byla naprosto bez nálady. Neodpověděla ani na dvě sovy, které dostala od Narcissy, neměla chuť se s někým scházet, jediné, na koho dnem i nocí myslela, byla Bellatrix. Andromedě se omluvila, že již nadále nemůže zastávat funkci její asistentky a že by měla požádat někoho jiného. První, kdo si všiml, že se s ní děje něco opravdu špatného, byla Ginny.
,,Hermiono," přisedla si k ní ve společenské místnosti, hnědovlasá dívka sebou trhla. ,,Co se to s tebou děje? Jsi duchem nepřítomná, skoro nejíš, jsi pohublá a z tváře se ti vytratila veškerá barva. Stalo se něco?"
,,Ne, Ginny, já... jsem jen nervózní ze zkoušek OVCE a taky... vrací se mi ve snech všechny ty scény z války," zalhala.
,,Opravdu?" Pozvedla obočí. ,,Tak si zajdi na ošetřovnu, madam Pomfreyová ti dá něco na spaní," řekla Ginny, ale dívala se na ni stále podezíravě. Hermiona vždy byla nejlepší ze všech, co se učení týkalo. Nikdy s ničím neměla problém, dokonce znala mnohem víc věcí navíc, ale poslední dobou se její známky zhoršily.
,,Ano, zajdu si tam, díky Ginny," mírně se pousmála a zahleděla se z okna.
,,Opravdu mi nechceš nic říct, Hermiono?" Zkusila to Ginny znovu a Hermiona na ni pohlédla.
,,Ne, opravdu není co. Nic se neděje, ujišťuji tě, že jen špatně spím a jsem ve stresu ze zkoušek."
Ginny přikývla. ,,Tak dobrá, ale pokud by sis potřebovala promluvit, jsem tady pro tebe. Já i Harry, doufám, že to víš," pousmála se a stiskla jí ruku.
,,Já vím, děkuji, Ginny," mírně se pousmála, vzala si věci a zvedla se. ,,Půjdu do knihovny, musím dodělat esej pro McLaggena," řekla a odešla ze společenské místnosti pryč. Neměla však na školu ani pomyšlení, ve skutečnosti mířila k Zapovězenému lesu.
Andromeda se procházela po školních pozemcích a v kočárku před sebou tlačila malého Teddyho. Chtěla se nadýchat čerstvého vzduchu a také jít navštívit Hagrida. Věděla, že má Teddyho moc rád a sama by uvítala společnost onoho přirozeně entuziastického poloobra, který ji vždy nabil příjemnou energií. Cestou si však všimla něčeho podivného. Hermiona Grangerová stála u Zapovězeného lesa a někoho volala. Andromeda přimhouřila oči a dívala se jejím směrem. Když několik minut nikdo nepřicházel, obrátila kočárek a vydala se k ní.
,,Hermiono?" Oslovila ji a dívka sebou trhla.
,,A-Andy, co tady...," rozhlédla se.
,,Jsem tady na procházce s malým Teddym a copak tady děláš ty?" Pozvedla obočí. Hermiona se dle jejího názoru chovala dosti podivně. Skončila u ní a ani neudala důvod proč, v hodinách byla roztěkaná a její obavy potvrdila také Narcissa, která jí řekla, že Hermiona neodpověděla ani na jednu z jejích sov. Když si ji teď blíže prohlížela, studovala její obličej, došlo jí, že vypadala opravdu strhaně.
,,Já jsem se také jen procházela a dívala se, zda neuvidím kentaury, jeden z nich, Firenze, je můj přítel, víte? Učil u nás na škole jasnovidectví a byl moc laskavý, tak jsem si řekla, že bych ho pozdravila," dívala se na Andromedu, která ji pozorovala se zdviženým obočím.
,,Ah tak. A proto jsi takto pohublá, nesoustředíš se v hodinách, neodpovídáš mé sestře na sovy a skončila si u mne, ano? Někdo jiný ti to možná může věřit, já však ne."
Hermiona si povzdychla. Věděla, že s ní to nebude tak jednoduché jako s Ginny. ,,Mám špatné sny, jsem ve stresu a nechci o tom mluvit," použila stejnou výmluvu. ,,Ale vaší sestře napíšu," ujistila ji, aby nevzbudila ještě větší pochybnosti. Neměla chuť nikomu nic vysvětlovat a hlavně ani nemohla. Začít mluvit o Bellatrix, buď by ji zavřeli k Mungovi na oddělení pro duševně choré nebo by ji nařkli z pomáhání druhé straně a Merlin ví, kam by ji to zavedlo.
,,Nevím, co se s tebou děje, ale pokud mi to říct nechceš, nemůžu tě nutit, ale přijde mi nedůstojné takto lhát. Pokud si budeš chtít promluvit, jsem tady pro tebe. Nebo si vyraž s Narcissou, společnost vám oběma prospěje. Moc jí na tobě záleží," řekla a Hermiona pouze přikývla. ,,A Hermiono, všechno má řešení. Přátelé pomůžou, to si pamatuj, dobře?"
,,Dobře," mírně se pousmála. ,,Díky," řekla ještě a rozešla se zpátky k hradu. Andromeda se za ní dívala, dokud nezmizela uvnitř. Najednou za ní cosi zapraskalo. Andromeda sebou trhla a zahleděla se do tmavého lesa.
,,Je tam někdo?" Zeptala se a v ruce sevřela svou hůlku. Nikdo ji však neodpověděl. Andy jen zakroutila hlavou, vzala kočár a rozešla se k Hagridovi.
Bellatrix stála za stromem a pozorovala svou sestru s úšklebkem. ,,Špinavá krvezrádkyně, i ty mi jednou za vše zaplatíš," ušklíbla se a zmizela v černém dýmu.

Kapitola Desátá: Selhání (část druhá)

25. prosince 2017 v 20:19 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Hermiona právě seděla s Giny ve velké síni na večeři a pozorovala profesorku McGonagallovou. Čekala, až dovečeří, protože s ní potřebovala nutně mluvit.
,,Eddie na nás kouká," řekla Ginny.
,,C-co?" Zamrkala překvapeně Hermiona a chvíli trvalo, než si uvědomila, co vlastně řekla. ,,Ach tak, Eddie."
,,Co je s tebou, Hermiono?" Pozvedla Ginny obočí.
,,Se mnou? Co by se mnou mělo být? Nic se mnou není," odpověděla a nabrala si do pusy zeleninovou polévku.
,,Ale ano, poznám to, jsi roztěkaná, neposloucháš, co ti říkám."
,,Ale ano, mluvilas o Eddie."
,,Ano, mluvila. Stále jste se neusmířily?"
,,Nevím, já se na ni už nezlobím, ale mám pocit, že ona nemá tu potřebu se se mnou bavit. Nemá mne ráda, žárlí kvůli Andromedě."
,,A opravdu ti to stojí za to? Nemůžeš prostě skončit? Ať se to všechno mezi námi zase urovná? Jsem z toho ve stresu."
Hermiona si povzdychla. ,,Myslíš, že by se tím něco vyřešilo? Eddie by si stejně našla jinou věc, pro kterou by mne odsoudila."
,,Nemyslím si. Všechno to začalo až po tom, cos přijala to místo."
,,Stejně to bude muset někdo dělat, tak proč ne já?"
,,No jo, co třeba ona?" Protočila Ginny panenky.
Hermiona se ušklíbla. ,,To pochybuji, Andromeda jí má plné zuby. Chová se jako žárlivé dítě. Tys snad na mně žárlila, když jsem se přátelila s Harrym?" Ginny nic neříkala, dala si do pusy hrozno a dělala, že tu otázku neslyšela. Hermiona překvapeně zamrkala. ,,Tys žárlila! To nemyslíš vážně, že ne?!" Rozesmála se.
,,Jo, dříve jsem opravdu žárlila, na tebe, pak na Cho, moc dobře vím, jak se Eddie cítí," ušklíbla se.
Hermiona protočila panenky. ,,Fajn, tak já si o tom s Andromedou promluvím. Když si myslíš, že to pomůže, tak fajn," zakroutila hlavou. Po chvíli si všimla, že se Minerva zvedla od stolu. ,,Musím jít, uvidíme se později, dobře?" Než však stačila Ginny cokoli říct, byla už Hermiona pryč.
,,Paní profesorko?" Oslovila ji, když ji na chodbě doběhla.
,,Ano, slečno Grangerová?" Zastavila se a otočila se na ni.
,,Mám jednu prosbu," začala Hermiona.
,,Ano? A jakou?" Pozvedla obočí.
,,Jde o to, že mi kdysi profesor Brumbál půjčil jednu z jeho knih, kterou měl ve své pracovně. Přesně si nepamatuji titul, avšak poznala bych ji, měla speciální obal. Myslíte, že bych mohla jít teď s vámi a po té knize se porozhlédnout?"
Minerva si ji zkoumavě prohlížela. ,,A k čemu ji vlastně potřebujete?"
,,Potřebuji ji k osobnímu projektu, na kterém teď pracuji. Myslím, že by to moc pomohlo mé budoucí kariéře," zalhala Hermiona a doufala, že se tváří co možná nejvíc přesvědčivě.
,,Hmm, tak pojďte za mnou," řekla Minerva a Hermiona překvapeně zamrkala, protože nečekala, že by to mohlo jít tak snadno. Minerva jí však věřila, byla bezproblémovou studentkou, která toho pro kouzelnický svět udělala víc, než kdokoli jiný.
Zastavily se před obrovským chrličem a Minerva vyslovila heslo, které zapříčinilo, že jim gryf ustoupil a točité schody je vyvezly až k pracovně. Nezměnilo se to tam. Byla zde sice jen několikrát, ale moc dobře si ono místo pamatovala. Pracovní stůl stál na svém místě a a spousta těch nejzajímavějších knih, která nemohla být ani v oddělení s omezeným přístupem, byla zastrčena v poličkách. Místnost voněla jablky a skořicí, což bylo nové a Hermiona to přisoudila nové ředitelce Bradavic. Místnost byla osvětlena pouze plameny z krbu.
,,Podívejte se po té knize, já se půjdu zatím převléknout," řekla a zavřela se vedle v ložnici. Hermiona věděla, že nemá mnoho času a přešla k obrazu Zmijozela.
,,Posílá mne Bellatrix," zašeptala tak, aby to slyšel jen on. ,,Jde o knihu, kterou si zde kdysi zapomněla. Nevíte, kam ji Brumbál uložil?"
Salazar si ji prohlédl. ,,Vím," odpověděl stroze a podezíravě se na ni díval.
,,A povíte mi to?" Zeptala se nervózně, protože věděla, že každou chvíli mohla přijít Minerva.
,,Bellatrix Blacková musí sama přijít a požádat o knihu."
Hermiona se otočila a pohlédla na dveře. ,,Ale ona sem přijít nemůže, proto posílá mě!" Tlačila na něj, protože byla nervózní.
,,Pak tedy kniha zůstane tam, kde je," řekl a za Hermionou zavrzaly dveře. Minerva na ni pohlédla s pozvednutým obočím a když si všimla, u jakého obrazu stála, zamračila se.
,,Našla jste, co jste hledala?"
,,Ne, zřejmě tady ta kniha není," odpověděla Hermiona zklamaně a popřála ředitelce dobrou noc. Ta si ji podezíravě prohlížela, dokud nezmizela za velkými dřevěnými dveřmi. Pak pohlédla na Salazara, který již však měl zavřené oči a předstíral, že spí.
~ ~ ~
Hermiona kráčela k Zapovězenému lesu. Věděla, že zklamala doufala, že jí Bellatrix dá ještě jednu šanci, aby jí knihu mohla přinést. Na druhou stranu však cítila obrovskou úlevu, protože nemusela zrazovat své přátele.
Jakmile stála na okraji Zapovězeného lesa, stiskla přívěsek a do tmavé noci lesa tiše zavolala její jméno. ,,Bellatrix?" A o několik okamžiků později se před ní objevila černovlasá žena. Hermiona udělala krok k ní a překvapena sama sebou ji objala, obličej zabořila do jejích kudrnatých vlasů a nasála vůní divokých růží.
,,Máš pro mne tu knihu?" Zeptala se starší čarodějka a vrátila tím Hermionu zpátky do reality. Ta ji pustila a nepatrně od ní odstoupila.
,,Nemám. Zmijozel mi odmítl říct, kde se nachází. Nevím, jak tu knihu najít, nejsem čistokrevná, ani studentka vaší koleje."
Bellatrix se ušklíbla. ,,A to se říká, že jsi nejchytřejší čarodějka své doby," Hermiona chtěla něco říct, ale Bellatrix ji nenechala. ,,Kdybys opravdu chtěla, tu knihu bys mi sehnala, ale ty si nejsi jistá. Nevkládáš do toho všechno, stále jsi na straně řádu. Pokud tedy pro tebe tohle není dostatečná motivace...," přistoupila k ní a přitiskla své rty na ty její. Opřela ji zády o strom a začala jí polibky zasypávat krk, což Hermionu donutilo zaklonit hlavu a z úst jí unikl tichý stén. Bella pokračovala ke klíční kosti, kterou jí olízla a rukou jí zajela pod tričko. Znovu se vrátila k jejím rtům, na které ji políbila a jazykem, který vsunula do jejích úst, si našla ten její a začala s ním divoce pohybovat. Rukou jí přejela přes kalhoty mezi jejíma nohama a Hermiona do polibku zasténala. Bellatrix však najednou přestala. ,,...tak už mne nikdy neuvidíš," dokončila větu a o krok od ní ustoupila s pohrdavým úšklebkem na tváři. Hermiony se zmocnila panika.
,,Tohle nemůžete, tohle neuděláte," celá se třásla.
,,Ne? Tak sleduj, holčičko," ušklíbla se a zmizela v oblaku černého dýmu.
,,Bellatrix!" Zakřičela a sesunula se na chladnou zem, rukou si zakrývala ústa a z očí se jí řinuly teplé slzy. Nemohla uvěřit tomu, že onu čarodějku už nikdy neuvidí.
~ ~ ~
Eddie seděla u psacího stolu ve svém pokoji a psala úkol do přeměňování, když jí na okno zaťukala sova. Zrzavá dívka položila brk, postavila se a šla sově otevřít. Byla černá a v očích měla pohled, při kterém Eddie zamrazilo. Vzala si obálku z jejího zobáku a začala číst.
Mudlovská šmejdka selhala. Tobě dávám čas do Vánoc, dnes už na obvyklé místo nechoď. Nezklam mne. -B.
Eddie se pro sebe ušklíbla. Měla obrovskou radost ze selhání Hermiony a z blížící se pomsty, na kterou tolik čekala.

Kapitola Desátá: Selhání (část první)

25. prosince 2017 v 20:16 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ Life is never fair, and perhaps it is a good thing for most of us that it is not. ~
- Oscar Wilde
Andromeda se o týden později rozhodla, že pošle sovu své sestře a požádá ji, zda by jí pomohla s přeměnou jejího domu. Už víc než tři měsíce tam nebyla a napadlo ji, že musel být všude prach a to málo, co v lednici zůstalo, že muselo být prošlé. Odešla tehdy ve spěchu. Sbalila si věci své a věci Teddyho do obrovského kufru na kolečkách a krbem prošla k Weasleyovým, kde bydlela po dobu celých letních prázdnin. Pak už se domů nevrátila. Neměla sílu vidět ty fotografie a vzpomínky, které tam na ni čekaly. Věděla, že jakmile otevře dveře, nedolehne k ní z obýváku smích své dcery, ani ji nepřivítá její manžel polibkem a objetím. Nalezne tam pouze ticho a smutek.
Posledních pár dní však cítila potřebu s tím něco udělat. Věděla, že to nemůže odkládat navždy a že bude potřebovat všechnu svou sílu, aby dokázala ty věci vzít, naskládat je do krabic a uložit na půdu. A také si byla jistá, že to nedokáže sama. A přesně tyto myšlenky jí daly impulz k tomu, aby odeslala dopis Narcisse, která obratem souhlasila, že jí pomůže. Andromeda v tom viděla také skvělou příležitost, jak dostat Narcissu a Hermionu do jedné místnosti, proto požádala o pomoc i hnědovlasou dívku. Ta souhlasila a Andromeda se spokojeně usmála. Neřekla však ani jedné, že tam ta druhá bude, nechtěla riskovat, že by se některá z nich hodinu předem vymluvila například na zákeřnou nemoc či ranní nevolnost.
,,Můžeme?" Usmála se Andromeda, když společně s Hermionou stály u jejího krbu v bradavické pracovně.
Hermiona přikývla. ,,Ano, můžeme," řekla a podala Andromedě trochu letaxu. Ta prášek uchopila a za okamžik už zmizela v zelených plamenech. Hermiona ji hned následovala. Nechtěla, ať je v tom domě plném vzpomínek dlouho sama.
,,Andromedo?" Tiše zavolala její jméno, protože ji nikde neviděla. První, co Hermiona pocítila, byl strašlivý chlad. Došlo jí, že se tady dlouho netopilo. Vydechla a z úst jí vyšel obláček bílého dýmu. ,,Andy?" Zkusila to znovu, ale nikdo se jí neozval. Rozhlédla se. V pokoji bylo šero, záclony byly zatažené. Uprostřed byl stůl, kolem kterého stála dvě tmavě žlutá křesla a velký gauč. Několik skříněk, na kterých ležely fotografie, kouzelnické, které se pohybovaly, stálo podél zdí. Spousta již zvadlých květin byla zasazena v obrovských květináčích a malé kaktusy, které jediné měly šanci přežít, stály mezi fotografiemi. Hermiona jednu z nich vzala do ruky. Se šťastným úsměvem se na ni dívala malá dívenka s růžovými vlasy a v náruči ji držela Andromeda, kterou objímal Edward. Najednou se za Hermionou ozvalo zasyčení plamenů. Prudce se otočila a když uviděla Narcissu, zarazila se. Žena před ní však vypadala stejně překvapeně jako ona sama.
,,Madam Mal- Blacková," oslovila ji.
,,Slečno Grangerová, co tady děláte?"
,,Přišla jsem pomoct Andromedě s věcmi."
,,Ano, já také," řekla Narcissa a nějak tušila, že to Andromeda udělala schválně. ,,A kde je má sestra?" Rozhlédla se.
,,Já nevím, prošla jsem krbem a nebyla tady. Nejspíše bude v jednom z pokojů."
Narcissa přikývla. ,,Je tady hrozná zima," řekla, vytáhla hůlku a začala s ní kroužit ve vzduchu, který se v ten okamžik začal oteplovat. Hermiona obdivovala magii beze slov. Sama jí docela šla, ale ne na takové úrovni. Narcissa při tom vypadala ladně a nedělalo jí to sebemenší potíže. ,,Tak, teď se můžeme jít podívat po mé sestře," zastrčila hůlku zpátky do hábitu a vydala se do schodů.
Andromedu našly schoulenou v posteli jednoho z pokojů. Hermiona se rozhlédla a pomyslela si, že tady nejspíše bydlela její dcera. Pokoj byl vymalován fialovou barvou a na zdech visely plakáty slavných famfrpálových mužstev a také hudebních skupin, jak kouzelnických, tak mudlovských. Na obrovském věšáku byly zavěšeny trička a košile, dole poskládány kalhoty a u věšáku leželo několik párů bot. Andromeda se posadila a smutně se pousmála.
,,Už ji nikdy neuvidím, už se sem nikdy nevrátí... moje holčička," sklopila hlavu a Hermioně bylo jasné, že bojuje se slzami. Narcissa se k ní posadila a objala ji okolo ramen.
,,Ššš, neplakej. Dívá se na tebe a ví, jak moc ji miluješ. Je stále s tebou a rozhodně nechce, abys byla takto nešťastná," hladila ji po rameni. Hermiona nevěděla, co dělat, tak tam jen tak stála a na ty dvě se dívala.
,,J-já vím," povzdychla si Andromeda, zvedla hlavu a setřela si slzy. ,,Omlouvám se."
,,Nemáš proč se omlouvat, Andy," řekla Narcissa a dala jí pusu na spánek.
,,Možná bychom měly začít," navrhla Andromeda, postavila se a rozhlédla se po pokoji.
,,Já to udělám, Andy. Běžte společně se sestrou vedle. O tohle se postarám," povzbudivě se na ni pousmála Hermiona a Andy děkovně přikývla.
,,Děkuji ti, Hermiono, krabice jsou tady," ukázala na dvě obrovské krabice, nepatrně se usmála zpátky a s Narcissou, která ještě věnovala Hermioně vděčný pohled, odešla do ložnice.
Chvíli jen mlčky skládaly Tedovy věci do do krabice, když Andromeda promluvila.
,,Hermiona je hodné děvče," řekla a sundala z věšáku Tedovo sako, které poskládala do krabice.
,,Hmm," bylo jediné, co Narcissa odpověděla a snažila se tvářit co možná nejvíc lhostejně, nicméně věděla, že se této konverzaci stejně nevyhne.
,,Pamatuji si na Anastázii, velmi se jí podobá. Vlasy, oči, rysy obličeje. Povahou říct nemůžu, tolik jsem ji neznala, to spíše ty," pohlédla na Narcissu, která skládala věci do krabice a na tváři měla nečitelný výraz. ,,Milovalas ji hodně, že ano?" Narcissa sebou ošila a instinktivně si promnula prsteníček levé ruky. Andromeda si toho gesta všimla a pohled jí sjel na prsten, který na něm měla. ,,Ten není od Luciuse, že ne? Je to ten prsten, se kterým tě požádala na mé svatbě o ruku?Pamatuji si ten moment, nikdy jsem tě neviděla šťastnější."
,,Ty dny jsou pryč, Anastázie ode mne odešla a nikdy mi neřekla proč. Zlomila mi srdce jako nikdo jiný a já se zařekla, že už nikdy nebudu nikoho milovat."
,,Tohle neovlivníš, Cissy, a ty to víš," povzdychla si, přešla k ní a vzala ji za ruku s prstenem. Chvíli si jej prohlížela, pak jí však pohlédla do očí. ,,Nikdy jsi to nevzdala, ale možná už je načase nechat ji jít a dívat se na to, co máš přímo před sebou. Jsou to tvá slova, Cissy," Narcissa se chystala něco říct, ale Andromeda ji nenechala. ,,Pozvi ji někam, na skutečné rande, třeba do nějaké pěkné restaurace na večeři, seznamte se, třeba si skutečně padnete do oka. Je to rozumná, chytrá a laskavá dívka, věřím, že pokud by sis dokázala získat její srdce, o to tvé by se starala s největší láskou."
,,Jenomže to není tak snadné. Je velmi nepravděpodobné, že by chtěla někoho jako jsem já. Jednak jsem ve věku, kdy bych jí mohla dělat matku a jednak mne jistě stále vidí jako manželku smrtijeda a sestru té, která ji mučila u nich na manoru a ona s tím nic neudělala," zaprotestovala.
,,To všechno je minulost a přes tu se dá přenést, časem."
,,Někdy ne, některé rány zkrátka nikdy nepřebolí. Ale chci se nechat rozvést, na dálku a to hodně brzy."
,,To je dobře. Ten muž by už na tebe neměl mít žádné právo," nakrčila nad představou Luciuse nos. ,,Cissy, slib mi, že to zkusíš."
,,Nemůžu nic slíbit, ale pokusit se mohu. Pozvu ji na večeři," přikývla.
,,Tak se mi to líbí!" Uchechtla se Andromeda.
Hermiona mezitím skládala věci Namfadory do krabic. Byl to pro ni zvláštní pocit dotýkat se jejích věcí a přitom vědět, že už nebyla mezi živými. Hermionu z toho zamrazilo. Její myšlenky se zatoulaly opět k Bellatrix. Stále dokola si v hlavě přehrávala jejich polibek a cítila jemné šimrání v podbřišku. Tolik po ní toužila, nemohla ji dostat z hlavy a přitom věděla, že činí špatně. Zajímalo ji, co v té knize bylo, že po ní tolik prahla. Pomyslela si, že to jistě musela být víc než mocná magie a měla strach, že by mohla přivést zpátky dokonce i pána zla. Na jednu stranu věděla o své hlouposti a pošetilosti, avšak na druhou si říkala, že Bellatrixiny city k ní nejsou vyloučeny a tomu jedinému chtěla věřit. Co kdyby s ní pak skutečně mohla být, mohla by kontrolovat její činy a tím pomoci jejich straně. Měla by ji pod kontrolou a k tomu by konečně mohla být šťastná a ukojit své touhy. Tam hluboko uvnitř však tušila, že se tohle nikdy nestane. Musela to však zkusit. Měla plán, který hodlala uskutečnit ještě dnes a doufala v jeho úspěch.
Vyklidit dům jim trvalo přibližně půl dne, společně také vymalovaly, přestavěly nábytek a udělaly z tohoto domu úplně nové místo. Tedovy i Nymfadořiny věci odnesly na půdu, z jejího pokoje se udělal pokoj pro Teddyho a až trochu vyroste, bude to jeho malé království. V domě zůstalo pouze několik fotek, které byly důkazem, že tento dům skutečně kdy obydloval i někdo jiný.
Po obědě se Narcissa vrátila domů a Andromeda s Herminou do Bradavic. Andromeda šla právě do svého kabinetu, když před sebou uviděla kráčet Eddie, usmála se a pozdravila ji. Eddie však jen nakrčila nos a prošla kolem ní. Andromeda se zastavila, překvapeně zamrkala a otočila se.
,,Stalo se něco?"
Eddie se otočila a rozesmála se. ,,Jestli se něco stalo? No...," dělala, že se zamýšlí. ,,Já bych řekla, že ano. Víte, omylem jsem vám přibrala tašku s věcmi pro Teddyho a když jsem vám ji přišla vrátit, zaslechla jsem jistý rozhovor, který jste vedla s Hermionou o mé maličkosti."
V Andromedě hrklo a strnula na místě. ,,J-já, Eddie, já to tak-"
,,Ne, nemusíte se obtěžovat vysvětlováním, slyšela jsem dost. Můžete se snažit jak chcete, přetvařovat se, ale vy v sobě Blackovou nikdy nezapřete. Hluboko uvnitř jste stejná jako zbytek vaší rodiny," řekla, otočila se na podpatku a odešla pryč.
,,Sakra, sakra, Andromedo," klela, když za sebou zavřela dveře svého kabinetu. Uvědomovala si svou chybu a bylo jí to líto, nechtěla se jí dotknout. Bylo jí jasné, že se zachovala hloupě a věděla, že se jí musí omluvit a napravit to. Ale ne dnes, dnes už byla na vše moc unavená.
~ ~ ~
,,Tenhle obraz je super!" Podotkl Colin, který pozval Olivii na týden umění. Souhlasila, ale převážně proto, protože chtěla vidět slavná díla, ne proto, že by jí společnost onoho chlapce, o hlavu menšího a vyzáblého, dělala radost.
,,Jistě," ušklíbla se Olivia. ,,Jestlipak víš, co značí?"
,,No... tyhle barevné tahy... možná... duhu?" Zkusil to.
Olivia protočila panenky. ,,Jistě, duhu," zakroutila hlavou. ,,Tebe ve skutečnosti umění vůbec nezajímá, že ne?"
,,Ale ano, zajímá!" Ohradil se. ,,Jen toho o něm moc nevím, ale to neznamená, že bych se rád neučil. A zvláště od tak nadané učitelky jako jsi ty," pousmál se.
Olivia si povzdychla. ,,O tom si nech zdát," odvětila a přešla k dalšímu obrazu. Mlčky tak prošli celou tuto galerii a chystali se na další, ale nejprve se šli najíst. Olivia vybrala nějakou vegetariánskou restauraci.
,,Takže, jak se ti to zatím líbí?" Pousmál se a nabral si do pusy něco, co vypadalo jako rozvařená rýže.
,,Líbilo by se mi to víc, kdybych o tom měla po cestě s kým diskutovat," ušklíbla se a Colin se zamračil. Nelíbilo se mu už, jak se k němu chovala. To, že ji chtěl ohromit a udělat jí radost neznamenalo, že ji nechá, by se po něm takto vozila.
,,Fajn, pokud je ti má přítomnost na obtíž, nechám tě tady," řekl a začal se zvedat, Olivia si povzdychla.
,,Neber to tak vážně," zakroutila hlavou. ,,Sedni si, jsi děsně dramatický," uchechtla se nad jeho nasupeným pohledem, který v okamžik jejího úsměvu záhadně roztál.
Colin se opět posadil a pokračoval v jídle, pak však sáhl do tašky a vytáhl sáček s řetízkem. ,,Všiml jsem si, jak zaujatě sis to v tom obchodě se suvenýry prohlížela," podal jí řetízek, na kterém visel přívěsek kulatého tvaru, na kterém byl zakreslen stůl, po kterém se roztékaly hodiny, jako by snad byly z gumy. Jednalo se o jedno z nejslavnějších děl Salvadora Dalího.
Olivia překvapeně zamrkala. ,,Ale to jsi nemusel, stál spoustu peněz," pohlédla na něj, zda to myslel doopravdy vážně.
,,Na tom nezáleží, jen jsem ti chtěl udělat radost," odpověděl. ,,Navíc teď na mě budeš nucena neustále myslet," zasmál se a Olivia zakroutila hlavou.
,,Tak ti děkuju, budu ho nosit," pousmála se a chystala se ho zastrčit do kapsy, když ji Colin zarazil.
,,Moc to tak nevypadá," zachechtal se a postavil. ,,Smím?" Natáhl ruku. Olivia chvíli zaváhala, ale nakonec mu řetízek podala, aby jí ho připnul. Colinovi se klepaly ruce, což zapříčinilo, že se mu povedlo trefit se až naponěkolikáté.
,,Díky," mírně se pousmála Olivia a dala se opět do jídla.
Zbytek dne probíhal v mnohem přátelštějších duchu. Olivia si nechávala své kousavé poznámky pro sebe, protože viděla, že se opravdu snažil a nechtěla působit nevděčně. Jakmile se vrátili zpátky do Bradavic, rozloučila se s ním před Velkou síní.
,,Díky za krásný den," mile se pousmála a objala ho.
,,Já děkuji tobě, bylas ta nejlepší společnost, jakou jsem si mohl přát," pousmála se a objal ji zpátky.
,,Tak ahoj," řekla, když se opět odtáhla. ,,A díky za ten přívěsek!"
,,Za nic. Tak snad zase brzy," řekl v nadějí v hlase, na to mu však Olivia věnovala už jen nepatrný úsměv a zmizela ve Velké síni na večeři. Colin si povzdychl a také se rozešel do síně, jejíž vůně byla cítit až na chodbu.

Kapitola Devátá: Škola pro čistokrevné kouzelníky (část druhá)

12. prosince 2017 v 11:55 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ 1998 ~
Bellatrix kroužila kolem Nymfadory, která teď ležela na studené zemi bradavického dvora a snažila se dosáhnout na svou hůlku. Bella jí však silně dupla botou na zápěstí, které v ten okamžik hlasitě zapraskalo a Nymfadora zakřičela bolestí. Vedle ní ležel její mrtvý manžel, Remus Lupin. Bellatrix jej zabila hned, ale s ní měla v plánu si ještě pohrát.
,,Je to dokonalý pocit zadostiučinění," zhluboka se nadechla a opět vydechla, pak na ni namířila hůlku a vykřikla: ,,Crucio!" Nymfadora se začala svíjet v bolestných křečích. Z nosu a uší jí tekla krev a nemohla se nadechnout, protože se jí sevřely plíce. Lapala po dechu, avšak nebylo jí to nic platné.
,,Přestaň, Bellatrix!" Slyšela za sebou známý hlas. Otočila se. Kráčela k ní Narcissa s hůlkou napřaženou. ,,Je to dcera naší sestry! Tohle ti nikdy nedovolím!" Mířila na ní hůlkou.
Bellatrix se ušklíbla. ,,Nebudu se tě ptát na svolení, Narcisso. Slož tu hůlku nebo skončíš špatně!"
,,Nikdy!" Řekla Narcissa pevně a semkla rty do úzké linky.
,,Fajn, řekla sis o to," mrštila po ní kletbu, kterou Narcissa odrazila. Od toho okamžiku na sebe vysílaly jednu kletbu za druhou. Nymfadora viděla rozmazaně dvě postavy bojující nad ní, nedokázala už však pořádně vnímat okolí, jen se snažila zhluboka dýchat a zvládnout bolest, která jí prostupovala celým tělem. ,,Už toho mám dost," zamračila se Bellatrix a vyslala proti své sestře kletbu cruciatus, která se okamžitě svalila vedle Nymfadory a začala se kroutit v ukrutných bolestech. Bellatrix přešla až nad ni a promluvila: ,,Zlobivé děti si zaslouží trest, copak jsi zapomněla, co nás otec učil?" Ušklíbla se a kletbu stáhla. Pak namířila svou hůlku na Nymfadoru a vykřikla: ,,Avada kedavra!" A jediná dcera Andromedy a Teda Tonksových vydechla naposledy.
Bellatrix se rozběhla zpátky do hradu a první, koho si všimla, byla mladá Ginny Weasleyová. Po cestě zabila ještě jakousi studentku Nebelvíru a vyslala kletbu přímo na ni, kterou však kdosi odrazil.
,,Moji dceru ne, ty mrcho!" Uslyšela hlas Molly Weasleyové.
Ušklíbla se. ,,Tak pojď, ty domácí puťko," řekla pobaveně a vyslala proti Molly kletbu. Obě si jich několik vyměnily a Bellatrix pochopila, že tu ženu nejspíše podcenila. Byl to jen okamžik nepozornosti a její tělo znehybnělo. Nemohla pohnout ani rukama, ani nohama, dokonce ani promluvit. Seběhlo se to rychle a ona cítila, jak se její tělo trhá na stovky malých kousků. A pak už byla jenom tma.
~ ~ ~
Rabastan Lestrange, mladší bratr Rudolfuse, který chodil s Bellatrix do ročníku byl jedním z mála smrtijedů, kterým se podařilo uprchnout. Ten večer, kdy ulehl v chladné jeskyni v horách, se mu poprvé zjevila ve snu.
,,Rabastane, přestaň se tady skrývat jako zvíře. Co by si náš pán pomyslel?" Zeptala se Bellatrix, která se na něj dívala zeshora.
,,B-Bello?" Nechápavě se zvedl a pohlédl na ni s tázavým pohledem v očích.
,,B-Bello?" Napodobila ho a ušklíbla se. ,,Laskavě se seber a vrať se pro mě! Mé tělo leží v hrobce naší rodiny Blacků. Ale problém je, že je tak trochu na kousky," ušklíbla se. ,,Budeš potřebovat Narcissinu krev, vykonat obřad a vyřknout jednoduché zaklínadlo, které mne přivede zpátky."
,,Jaké zaklínadlo?" Zeptal se a úžasle na ni hleděl.
,,Ferrumino committo. Ale předtím musíš počkat na úplněk. Nakreslíš na zem pentagram, do něj poskládáš mé tělo a každý kousek potřeš krví mé sestry. Světlo měsíce musí dopadat na mé tělo a pak už jen vyřkneš zaklínadlo a je to. Jednoduché," ušklíbla se.
,,A jak podle tebe seženu Narcissinu krev?" Nechápavě pozvedl obočí.
,,Jakkoli! Ale nezabíjej ji, nesmí zemřít, je ti to jasné?"
Přikývl. ,,Jo."
,,Fajn, tak se na to vrhni, úplněk je už za pět dní. A nezapomeň, ferrumino committo," řekla a zmizela pryč.
Když se Rabastan ráno probudil, usoudil, že to byl pouze šílený sen a uchechtl se. ,,No jo, ale bylo by fajn tě mít zase zpátky, Bello," povzdychl si a šel si ulovit do lesa něco k snědku.
Když tu noc ulehl, přišla znovu a další noc opět, až už si říkal, že to nemohl být jen sen a rozhodl se, že se pokusí splnit to, co mu uložila. Největším problémem byla krev její sestry. Narcissu stále hlídali bystrozorové, nemohl se tam jen tak objevit, aniž by jej nechytili. Pojídal právě pečenou veverku, kterou ulovil pomocí hůlky, když dostal nápad. Ale Bellatrix má ještě jednu sestru, pomyslel si. Krvezdrádkyni Andromedu. A pak si představil, jak by se asi tvářila, kdyby zjistila, čí krev to doopravdy byla. Musel se rozesmát a rozhodl se, že to skutečně udělá.
Ještě tu noc se přemístil na okraj lesa, ze kterého bylo dobře vidět na dům. Zdálo se, že je kolem klid a nikdo jej nehlídá. Opatrnými kroky se proto vydal k domu.
Andromeda nespala. Měla napuchlé oči od pláče a dívala se hypnotizovaně na malého Teddyho, který spokojeně spinkal v postýlce. Molly jí před pár dny navrhla, že by mohla bydlet nějaký čas u nich, aby nebyla tak sama, avšak Andromeda nechtěla Weasleyovi obtěžovat, sami toho měli na svém talíři víc než dost. Teď už však věděla, že to nedokáže. Žít v domě, který na ni dýchal tolika vzpomínkami, ze všech fotek se na ni usmívali Ted s Nym a ona se při každém pohledu na ně hroutila. Nemohla tady už déle být. Lehla si do postele na stranu jejího manžela a marně se pokoušela nasát poslední zbytky jeho vůně, kterou ve svých peřinách zanechal. Byla už téměř úplně pryč. Nepřevlékla postel, ani jeho, ani od Nym. Nedokázala si připustit, že jsou pryč a že už je nikdy znovu nespatří, neobejme a nepolíbí. Schoulila se do klubíčka a znovu se rozplakala, když vtom uslyšela cvaknutí zámku u vchodových dveří. Zpozorněla, posadila se a sáhla po hůlce. Pohlédla na Teddyho, který nerušeně spal a opatrně kráčela ke dveřím ložnice, které za sebou zavřela a tiše se vydala ke vchodovým dveřím. Když k nim došla, byly zavřené a nikde nikoho neviděla. Povzdychla si a zakroutila hlavou nad tím, jak paranoidní byla, avšak když šla zkontrolovat obývací pokoj, uviděla siluetu, která seděla v křesle. Namířila na ni hůlku.
,,Kdo jste a co ode mě chcete?" Zamračila se.
Ona postava se postavila a vyslovila lumus, přičemž se místnost zalila světlem. Andromeda poznala Rabastana Lestrange.
,,Co tady děláš?" Mířila na něj dál hůlkou, ruce se jí třásly a myslela na Teddyho, který spal vedle v pokoji.
,,Uklidni se, Medo, nepřišel jsem ublížit tobě, ani tomu děcku," ušklíbl se. ,,Něco od tebe potřebuji."
Andromeda se trochu uklidnila. ,,Co bych ti já tak mohla dát?" Pozvedla obočí.
,,Trochu své krve."
Andromeda překvapeně zamrkala. ,,K čemu ti bude má krev?"
,,Ke vzkříšení tvé sestry Bellatrix," odpověděl jí klidným hlasem.
,,Cože?" Zamračila se. ,,Co to tady na mě zkoušíš? Bellatrix je pryč, nikdo nemůže mrtvé přivést zpátky."
,,Možná. Ale stejně budu potřebovat tu krev."
,,Ale já ti ji nedám!" Řekla pevným hlasem a namířila hůlkou výše přímo na jeho obličej.
Rabastan si povzdychl. ,,Hele, Medo, vždycky jsem tě měl rád a nerad bych ti ublížil. Takže to pojďme vyřídit v klidu a já zase půjdu."
,,Na to zapomeň! Mou krev nezískáš!" Řekla a Rabastan jen zakroutil hlavou. Mrštil po Andromedě kletbu, kterou však odrazila.
,,Jednu se ti odrazit nepovede. Jsi slabá z událostí, co se seběhly za poslední dobu. Uplakaná a nevyspaná. Tohle vyhrát nemůžeš," řekl a mrskl po ni další kletbu.
,,Uvidíme!" Zamračila se, ale věděla, že měl pravdu. Byla zesláblá, několik dní nespala a jen horko těžko se udržela na nohou. Netrvalo dlouho a jedna z kleteb ji opravdu zasáhla a Andromeda spadla na zem, její hůlka se odkutálela pryč. Rabastan toho rychle využil, přiskočil k ní a obkročmo se na ni posadil.
,,Neboj, budu šetrný," řekl a napíchl jí žílu. Andromeda se pokusila bránit, ale nebylo jí to nic platné, byl zkrátka silnější. ,,Budu té krve potřebovat trochu víc," řekl a pohladil ji po vlasech. Andromedě se z úbytku krve v jejím těle dělalo špatně. ,,Ještě chvilku, Medo," řekl, ale když viděl, že se jí přetáčejí oči a upadá do bezvědomí, přestal. Hůlkou zastavil krvácení, vzal ji do náruče a položil ji opatrně na gauč. Byla napůl mimo a ztěžka oddychovala. ,,Ještě jedna věc," řekl a namířil na ni hůlku. ,,Obliviate!" Pohladil ji po tváři a odešel.
~ ~ ~
,,Bellatrix," překvapeně zamrkal, když se žena před ním zjevila živá a z masa a kostí.
,,Trvalo ti to," nakrčila nos.
,,J-já si nebyl jistý, zda to nebyl pouhý sen," díval se na ni stále s úžasem. ,,Ale jak je to možné?"
,,Jsem zkrátka mocnější čarodějka, než za jakou mne ostatní považovali. A teď už pojď, čeká nás práce. Společně vrátíme čistokrevným rodinám jejich lesk a slávu."
,,Jistě, ale... je tady ještě jedna maličkost, kterou bych ti rád sdělil," tvářil se ustaraně, ale v duchu se smál.
,,Ano?" Pozvedla Bella obočí.
,,Nesehnal jsem Narcissinu krev."
Bella mu věnovala nechápavý pohled. ,,Ale vždyť... vždyť jsem zpátky."
,,Jo," ušklíbl se. ,,Za to poděkuj Medě," řekl a Bellatrixin obličej začal měnit barvy od smrtelně bledé až po rudou vztekem. Rabastan už to nemohl vydržet a vyprskl smíchy. Byl vděčný, že neměla svou hůlku.
,,Zabiju těěě!!!"" Začala křičet a vrhla se na něj. Rabastan se stačil včas vzpamatovat a se záchvatem smíchu se dal na útěk.
~ ~ ~
Bellatrix a Rabastan společně našli starý opuštěný hrad na pobřeží Severního Irska, který za pomoci dalších zbylých Smrtijedů dali dohromady. S největší opatrností Bellatrix našla své první následovníky z různých koutů Evropy. Ti, co znali příběh, který se udál, se chtěli od ní naučit tajemství nesmrtelnosti. Takové, které ani sám pán zla nedokázal najít. Bellatrix jim přislíbila za jejich věrnost, že je naučí všemu, co sama znala. Nejprve toto místo sloužilo pouze jako útočiště pro ni a ty, kteří byli ochotni se od ní učit, postupně se však její řady rozrůstaly. Bylo to právě uprostřed léta, kdy ji napadlo vybudovat z tohoto místa kouzelnickou školu, kterou by řídila k obrazu svému a pokračovala v práci svého pána. A jak řekla, tak také učinila. Studenti čistokrevných rodin se začali hrnout a Bellatrix nechávala, ať za ni vše vyřizuje Rabastan. Ona sama toužila zůstat v utajení, aby se mohla pomstít těm, kteří měli co dělat se smrtí Voldemorta a nechtěla si nechat ujít ten moment překvapení na jejích tvářích až zjistí, že to byla právě ona, která překonala i jeho a ovládla kouzelnický svět. Věřila také, že jakmile se jí podaří získat zpátky knihu, Morgana se k ní vrátí. Byl to pro ni jeden z nejdůležitějších cílů.

Kapitola Devátá: Škola pro čistokrevné kouzelníky (část první)

12. prosince 2017 v 11:54 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ Our ambition should be to rule ourselves, the true kingdom for each one of us; and true progress is to know more, and be more, and to do more. ~
- Oscar Wilde
~ 1995 ~
Bellatrix ležela na špinavé matraci azkabanské cely prožrané krysami. Tato relativně roztomilá zvířátka však byla pro Bellu tím nejmenším problémem. Štěnice, které žily na tomto místě také, ji každou noc pořádně poštípaly. Byla špinavá a vše ji bolelo. Puch, který se linul z těl azkabanských vězňů, stejně jako z jejího samotného, už ani necítila. Za ty roky si zvykla. Její jediná zábava, která byla pošťuchování jejího bratrance Siriuse, skončila, jakmile uprchl. Byly tomu dva roky a pro ni bylo naprostou záhadou, jak to udělal. Nicméně byla obrovská chyba, že ji nevzal sebou, jedna z těch, za kterou jednoho dne zemře její rukou. Toužila po tom to udělat a věděla, že se to stane a to brzy. Cítila, jak její znamení na ruce ožívá každým dnem víc a víc a bylo jen otázkou času, než ji její pán osvobodí a odmění za její loajalitu.
,,Lestrangeová, čas na sprchu," ušklíbl se jeden bystrozor, vedle kterého kráčel patron. Každý z nich tady patrona měl, protože jinak by se na ně a jejich nádherné vzpomínky slétli mozkomoři jako supi na mršinu. Bellatrix byla však výjimkou. Pro mozkomory nebyla zajímavá, protože její vzpomínky nebyly nikdy úplně šťastné. I s těmi, které by se daly za šťastné považovat, cítila jistý druh zášti, který ji naplňoval. Byla za to vděčná, protože viděla, co mozkomoři dělali těm chudákům, co si jen dovolili pomyslet na něco krásného. Nemuseli na to ani myslet, stačilo, aby se jim v noci zdál příjemný sen a mozkomoři je začali vysávat.
Bellatrix se ušklíbla na bystrozora, pak si však všimla mladíčka, který stál za ním, postavila se blíže k mřížím a olízla se. ,,Nováček?" Uchechtla se a dívajíc se na něj upřeným pohledem si skousla ret.
,,Nic nezkoušej nebo uvidíš! Zády k mřížím, hned!" Bella se poslušně otočila a dala si ruce za záda, jak byla zvyklá, a bystrozor vyčaroval pouta, která jí ruce svázala. Pak otevřel mříže, chytil ji surově za paži a kráčel s ní ke sprchám. ,,Dej mi záminku a já tě milerád nechám políbit mozkomorem," řekl a postavil ji do sprchy. Strhl z ní špinavé šaty, až tam stála nahá. Mladý bystrozor nervózně polkl a odvrátil zrak, Bella se jen uchechtla.
,,Copak? Nikdy jsi neviděl ženské tělo?"
,,Nemluv na něj nebo uvidíš!"
,,To už nesmíme ani mluvit?" Pozvedla obočí.
,,Drž hubu, Lestrangeová!" Řekl a vrazil jí pěstí, až spadla na zem. Bellatrix se opět postavila, avšak chyběl jí kousek zubu a ze rtu jí tekla krev. To, co však mladíka překvapilo nejvíce bylo, že se smála. Smála se tak, až mu z toho běhal mráz po zádech. Jeho starší kolega na ni pustil proud ledové vody. Byl tak silný, že ji ještě rozdráždil kousance štěnic, ale nevydala ani hlásku, tu radost by jim nedopřála. Věděla, že až se odsud dostane, tak tenhle bude první, koho zabije. Hned poté, co ho umučí cruciem až do stavu šílenosti.
,,Pane? Přišla vám sova," přistoupil další muž k onomu, který Bellu uhodil. Ten položil hadici a otevřel obálku. Chvíli si dopis soustředěně četl a mezi obočím se mu objevila starostlivá vráska. Poté hlavu zvedl a podíval se na mladíka.
,,Tobiasi, odveď Lestrangeovou do cely, musím odejít, je to naléhavé," řekl a pak se k němu přiblížil. ,,Nenech, ať se ti dostane do hlavy, je to manipulátorka," zašeptal a věnoval Bellatrix znechucený pohled předtím, než odešel. Tobias podal Belle nervózně ručník a šaty a jeho patron vedle něj poslušně posedával. Když si však chlapec uvědomil, že má černovlasá čarodějka svázané ruce, naprázdno polkl a sám ji začal sušit. Cítil, jak se na něj upřeně dívá a byl čím dál tím nervóznější. Jakmile jí pomohl do šatů, vzal ji za paži a odváděl ji do cely. Těsně před ní se zastavil.
,,Omlouvám se," řekl. Bellatrix jen nechápavě pozvedla obočí. ,,Že jsem nic neudělal, když vás uhodil," objasnil nervózně, když uviděl její nechápavý pohled. Poté vytáhl hůlku a vyléčil Belle natrhnutý ret. ,,Má máma je lékouzelnice u Munga, jisté věci jsem pochytil. Ten zub vám však napravit nedovedu, je k němu potřeba kostirost. Možná bych vám však mohl sehnat mast na ty štípance. Ne, že bych se díval, když jste se sprchovala nebo tak," zazmatkoval a střetl se s jejím napůl překvapeným a napůl pobaveným pohledem. Připadala mu nádherná. I přes ty šrámy a nepříznivost azkabanské cely, která se na ni podepsala, viděl tu divokou krásu, kterou olplývala. Věděl, že to je známá vražedkyně, ale nedovedl se dívat na to, jak někdo ubližuje ženám a styděl se, že nezasáhl.
Bellatrix vycítila slabý článek a ušklíbla se. ,,To nic, dělají mi tady horší věci, ale ty na mne budeš hodný, že ano? Neublížíš mi jako ti ostatní?" Skousla si ret.
Chlapec sebou při jejím pohledu ošil. ,,Měl bych jít," řekl, zavřel za ní mříže a odčaroval jí pouta. Naposledy se ještě ohlédl na ženu, která se na něj usmívala s hřejivým pohledem.
~ ~ ~
Týdny plynuly a Tobias si nenechal ujít jedinou příležitost vidět onu čarodějku, která jej naprosto okouzlila. Zjistil, že je to sečtělá dáma, milá a nikdy se k němu nechovala špatně. Povídali si o Bradavicích, knihách, různých kouzlech a sám se toho od ní za tu dobu spoustu naučil. Mrzelo ho však, že to muselo zůstat pouze teoretické, protože hůlku samozřejmě do ruky dostat nemohla. Poslední dny už nedokázal pomoci své zvědavosti a se zaujetím si prohlížel její tělo, když ji sprchovali. Byla bledá, prsa měla stále pevná a kousance na jejím těle už díky jeho mastičkám téměř úplně zmizely. Čím dál tím víc si začal uvědomovat, že se mu ona žena líbí víc, než by měla a on věděl, že je to špatně, nedokázal tomu však zabránit.
,,Potřebuji mluvit s Nymfadorou Tonksovou," řekla jednou jen tak mimochodem během jejich konverzace.
,,Ano? A pročpak?" Nechápavě pozvedl obočí.
,,Mám pro ni jisté informace, které jsem však ochotná říct jen jí."
,,Teď nevím, jestli si to mám brát osobně nebo-"
Bellatrix se rozesmála. ,,Ale kdepak, hlupáčku. Jsou to... rodinné záležitosti," ušklíbla se. ,,Ale potřebuji, abys jí to řekl ty. Mě tady nikdo nebude poslouchat. Uděláš to pro mě?" Sladce se usmála a chytila se mříží. Natáhla mezi ně svou ruku. Tobias chvíli zaváhal, pak se však rozhlédl, přistoupil k ní blíže a vzal její ruku do své. ,,Neboj, neublížila bych ti," usmála se Bellatrix a palcem mu pohladila hřbet dlaně. Tobiasem projela vlna vzrušení a zjistil, že jediné, na co teď právě myslel, bylo vrhnout se na ni a povalit ji na její špinavou matraci. Bellatrix se ušklíbla, jako by snad četla jeho myšlenky a on si odkašlal.
,,Ovšem, půjdu tam zítra."
,,Já bych raději, kdybys to neodkládal," udělala psí oči a on se mírně zčervenal.
,,D-dobře, tak... já tam půjdu hned," řekl a přemístil se na ministerstvo.
~ ~ ~
Když se Nymfadora dozvěděla, že s ní chce Bellatrix mluvit, překvapilo jí to. Byla z toho poněkud nervózní a i přes naléhání svého šéfa se rozhodla to absolvovat. Bella byla její tetou, která ji však zavrhla dávno předtím, než se vůbec narodila. Odsoudila ji v ten okamžik, kdy její matka, Andromeda, utekla s mudlorozeným kouzelníkem, jejím otcem, Tedem Tonksem. Přemístila se do Azkabanu a šla přímo k cele své drahé tetičky.
,,Chtěla jste se mnou mluvit?" Zeptala se Dora, když stála před její celou. Bellatrix, která právě ležela na matraci a dívala se do stropu, náhle zpozorněla. Pohlédla na Nymfadoru, kterou si prohlédla odshora až dolů, ušklíbla se nad jejími fialovými vlasy a postavila se, přešla ak k mříži a rozchechtala se. Nymfadora se otřepala, naháněla jí hrůzu. Pomyslela si, že vypadá jako zombie verze její matky.
,,Má drahá neteřinka. Tak moc jsi vyrostla, mrzí mě, že jsem tam nemohla být a vidět tě dospívat," povzdychla si.
Nymfadoře bylo jasné, že to nemyslí vážně a že by ji nejraději poslala na věčnost, ale přešla to bez jakékoli poznámky. ,,O čem jste se mnou chtěla mluvit? Prý máte nějaké informace."
,,Jak se má maminka?" Zeptala se, její otázku ignorovala.
,,Má se skvěle, je s mým otcem moc šťastná, můžeme přejít k věci?"
Bellatrix se opět zachechtala. ,,To její štěstí nebude mít dlouhé trvání. Brzy se odsud dostanu a první, co udělám bude, že půjdu k vám domů a zabiju jak tebe, tak toho špinavého mudlovského šmejda a donutím ji, ať se na to dívá."
Nymfadora se zamračila. ,,Tohle nebudu poslouchat. Jestli pro mne nic nemáte, odcházím," řekla a otočila se k odchodu, nemohla si však pomoct, její slova se jí dostala pod kůži.
,,Ne, počkej. Něco skutečně mám," ušklíbla se Bellatrix a Nymfadora se otočila zpátky na ni. ,,Ale pošeptám ti to."
,,Tak na to zapomeňte. Buď mi to řeknete nebo půjdu."
,,A necháš si ujít věc, která je rozhodně důležitá?" Pozvedla obočí. ,,To by na tebe určitě nebyli tví nadřízení pyšní, že ne? Ze strachu si nechala ujít důležitou informaci, co je to za bystrozorku?" Ušklíbla se Bella a Nym se zamračila. Udělala opatrně krok k ní, hůlku držela pevně připravenou a naklonila se blíže. Bellatrix jí zašeptala do ucha: ,,Zemřeš mojí rukou," nahlas na celou celu se rozesmála. Nymfadora se zamračila a o krok ustoupila.
,,Byla to ztráta času," řekla a odcházela pryč. Za sebou už slyšela jen řinčivý smích její šílené tety, který ji pak ještě dlouho pronásledoval ve snech.
~ ~ ~
,,Vězni utíkají! Rychle na svá místa! Informujte ministerstvo!!!" Křičel vedoucí Azkabanu. Rozběhl se zabezpečit se svým mladším kolegou Tobiasem východní část. Vtom se však před ním objevila Bellatrix. Zastavil se a překvapeně zamrkal.
,,Copak, dědo?" Ušklíbla se a v ruce držela hůlku.
,,Kdes vzala tu hůlku?" Zamračil se a mířil na ní svou.
,,Vypůjčila jsem si ji tady od mladého, když byl nepozorný okukováním mého nahého těla při sprchování," uchechtla se. Tobias sáhl do kapsy a skutečně zjistil, že hůlku nemá. Pohlédl na svého šéfa s omluvou v očích, ten se však zamračil.
,,Jsi pitomec! A ty, Lestrangeová, teď zemřeš! U disciplinárního řízení už si to obhájím, svedu to na sebeobranu," ušklíbl se a už se chystal říct ta dvě slova, když ho Tobias uhodil do hlavy. Skácel se na zem a Bella si povzdychla.
,,Jsi drahoušek, že ano? Vždy jsi mi tady pomáhal a chránil mne," udělala několik kroků k němu, až se ho téměř dotýkala nosem. ,,A proto tě ušetřím..." naklonila se k němu a políbila jej na rty ,,... mučení. Avada kedavra!" Zakřičela. Tobias pouze vytřeštil oči a pak už se jen sesunul mrtvý k zemi. Bella si smutně povzdychla, dřepla si k němu a pohladila ho po tváři. ,,Byl jsi můj oblíbený," povzdychla si. ,,Ale muselo to být," pak obrátila pozornost k druhému muži, který právě začal přicházet k sobě a ušklíbla se. ,,Copak, dědo, hledáme něco?" Zvedla jeho hůlku a postavila se. ,,Tohle tě možná naučí, jak se chová k dámám," namířila na něj hůlku a vyslovila: ,,Crucio!!!" A mučila ho, dokud neškemral o smrt. Pak ho milosrdně sprovodila ze světa a v černém dýmu zmizela společně s dalšími smrtijedy pryč. Mířili ke svému pánovi.

Kapitola Osmá: Smíření (část třetí)

2. prosince 2017 v 12:33 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Další den šla Eddie z oběda a tvářila se spokojeně. Dnes neměla žádné odpolední hodiny a řekla si, že svůj volný čas věnuje plánování, jak knihu dostat. Věděla, že potřebuje opět Harryho neviditelný plášť, ale netušila, jak přemluví Zmijozela, aby jí knihu vydal. Byla ponořená ve svých myšlenkách, když za sebou uslyšela, jak někdo volá její jméno.
,,Eddie, počkej," slyšela známý hlas. Byla to Andromeda.
,,Ach And- ehm paní profesorko," mírně se pousmála a prohrábla si rukou vlasy. ,,Co se děje?"
,,Potřebovala bych tvou pomoc. Musím jít nakoupit nějaké věci pro Teddyho a napadlo mě, že bys mi mohla asistovat?" Pousmála se. ,,Možná bychom se cestou mohly zastavit i na horkou čokoládu a popovídat si, co říkáš?"
Eddie naprázdno polkla. ,,A Hermiona?"
,,Dala jsem jí pro dnešek volno."
,,Ach tak," pousmála se Eddie a dala by cokoli za to, aby Hermionu někde spolu potkaly a ona mohla vidět její vítězný výraz. ,,No, proč ne," pokrčila rameny, aby vypadala co nejvíc lhostejně.
,,Tak výborně. Jen si skočím do kabinetu pro kabát a můžeme vyrazit," pousmála se a Eddie přikývla. Eddie zašla pomalými kroky za roh a jakmile si byla jistá, že ji Andromeda nemůže vidět, rozběhla se ke zmijozelským kolejím tak rychle, že se za ní jen zaprášilo. Jakmile měla svůj kabát, běžela zpátky. Za rohem se zastavila a snažila se uklidnit svůj dech. Nechtěla, ať na ní Andy vidí její nadšení.
,,Můžeme," pousmála se Eddie po tom, co se trochu uklidnila a zaklepala jí na kabinet.
,,Dobře," řekla Andy a dala jí trochu letaxu.
Eddie se postavila do krbu a zřetelně vyslovila: ,,Příčná ulice," a v tom okamžiku ji pohltily zelené plameny. Andromeda ji následovala a za okamžik už obě stály v Příčné ulici, ve které se to hemžilo spoustou čarodějů.
,,Dnes je tady docela rušno," poznamenala Andy. ,,Proč nejdeš támthle do kavárny zabrat dvě místa, objednat nám a já mezitím obstarám ty věci pro Teddyho, dobře?" Srdečně se pousmála.
,,Ano, dobře," přikývla Eddie. ,,A co vlastně chcete?"
,,Něco mi objednej, nechám se překvapit," řekla a s úsměvem zašla do jednoho z obchodů. Eddie vešla do kavárny, kde zabrala stolek pro dva a prohlédla si menu. Výborně, mají zde chai latte, zaplesalo jí srdce radostí.
,,Co si dáte?" Zeptala se číšnice, která zde obsluhovala.
,,Dvakrát chai latte, prosím."
,,Hned to bude," odpověděla a její rychlobrk to zaznamenal na kus pergamenu. Odběhla za bar. Eddie se dívala z okna na rušnou ulici plnou neznámých lidí a na tváři jí hrál spokojený úsměv. Nevěděla sice, co dalo Andromedě impulz k tomu, aby ji někam pozvala a jaký tato schůzka měla důvod, ale cítila se šťastně.
,,Tady, dvakrát chai latte," řekla číšnice a položila před ní dva hrníčky. Eddie ucítila známou vůni perníku. Vzala si lžičku a nabrala na ní kousek pěny, která měla stejnou chuť jako vůni. Zavřela oči a zatvářila se spokojeně.
,,Vidím, že to musí být opravdu dobré," tvářila se Andromeda pobaveně, pověsila si kabát a posadila se naproti Eddie.
,,To je! Nejlepší věc na světě," olízla se.
,,Tak uvidíme," řekla Andy a trochu perníkové pěny si nabrala na lžičku. ,,Mmm, opravdu výborné," přikývla uznale a napila se. Když hrnek opět položila na stůl, měla na horním rtu pěnu a trochu také na nose. Eddie se musela uchechtnout a uvažovala, jak hloupě by asi vypadalo, kdyby jí to setřela ubrouskem, ale než dostala šanci to vyzkoušet, sama Andromeda si utřela ústa. ,,Chutná to jako čaj a káva dohromady, skutečně zajímavá chuť."
,,To ano. Táta mi to dělával jako malé doma. Ve Francii to v kavárnách nebývá, je to spíše záležitost Britů."
,,Opravdu? A ty se cítíš více jako Britka nebo Francouzka?" Zeptala se Andy a lžičkou ujedla trochu pěny.
,,Asi jako Britka. I když jsem strávila většinu života tam, jezdili jsme sem na léto a mám to tady raději. I tahle škola je lepší, protože je smíšená a nemá tak přísná pravidla jako tam v Krásnohůlkách," otřepala se.
,,I tady musíš nosit sukni," podotkla pobaveně Andy.
,,Ano, ale ty barvy jsou mnohem snesitelnější," odpověděla a napila se. Opět se zatvářila slastně.
,,Takže jsi tady šťastná? Na této škole?"
,,Jak kdy, ale v tuto chvíli rozhodně ano," pousmála se na Andy flirtovně a Andy se uchechtla.
,,Nejsem středem všehomíry, Eddie."
,,To netvrdím, jen pro mne jste rozhodně výjimečná."
,,Ani mne pořádně neznáš," odpověděla Andy stále s úsměvem.
,,Já vím, proto vás chci poznat. Jsem zvědavá, přijdete mi jako záhada."
,,Opravdu?" Pozvedla Andy obočí. Tato konverzace jí nebyla příjemná, ale tak nějak čekala, že to Eddie bude zkoušet.
,,Opravdu."
Andy si povzdychla. ,,Nejsem záhada k řešení, ukojení zvědavosti, uvědomuješ si to, že ano?"
,,Nejste nebo nechcete být?"
Andy zakroutila hlavou. ,,Jaké máš plány, až skončí ročník, Eddie?" Změnila téma, protože tuto konverzaci chtěla udržet v rámci možností na přátelské úrovni. Z její strany tam však nebylo ani to přátelství. Pořádně ji neznala, byla na ni moc hrr a brala ji jako jednu ze svých studentů a možná trochu jako něco víc, protože byla neteří její dobré přítelkyně, avšak o přátelství se v jejich případě hovořit nedalo. Byla moc mladá a myšlenkami někde jinde. Mladá byla sice i Hermiona, ale ta si zažila své. Už odmalička byla vystavena situacím, které ji donutily předčasně vyspět. Hermionu jako svou přítelkyni brala. Jejich konverzace byly nenásilné a cítila se s ní příjemně. S Eddie měla strach, že udělá nebo řekne něco, co Andromedu postaví do pozice, kdy ji bude muset uzemnit a Eddie bude dělat drama. Neměla ráda drama, chtěla svůj klid. To poslední, co potřebovala bylo, aby za ní běhalo zamilované štěně neznalé života, které ani neví, co vlastně chce a rozhodně ji nemá co nabídnout. Ačkoli to mohlo znít krutě, bylo to tak. Andromeda potřebovala ve své drahé polovičce cítit oporu, bezpečí a pevné zázemí a to jí Eddie dát nemohla, ne teď.
,,Já vlastně ani nevím. Rozhodně bych si chtěla najít dobrou práci, která mne bude bavit a někoho, kdo mne bude milovat a já budu milovat ji."
,,To jsou krásné plány, rozhodně se jich drž."
Eddie přikývla. ,,A co vy? Nepotřebuje malý Teddy taťku či další mamku?" Projela si vlasy rukou, ale když si uvědomila, co vlastně řekla, vytřeštila oči a začala se omlouvat.
Andy sebou ošila. Vzpomínka na svou dceru a zetě se jí do hlavy vkradla jako nečekaně zabodnutá dýka a Andy měla co dělat, aby ty myšlenky zase zahnala. Nakonec klidným hlasem odpověděla: ,,Zvládáme to zatím, ale když budu potřebovat druhou polovičku, tak si ji najdu."
Eddie na ní cítila, že to přehnala. ,,Omlouvám se, nechtěla jsem," vzala ji konejšivě přes stůl za ruku a Andromeda sebou ošila, ale nechala ji, ať si užije svou chvilku.
,,To je v pořádku. Ale měly bychom jít. Musím pro Teddyho," stiskla jí ruku, dopila svou sklenku a šla zaplatit. Eddie si povzdychla, ale na druhou stranu chápala, že musí pro svého vnuka.
,,Možná bych vám ho mohla někdy pomoct hlídat," navrhla jí, když si oblékaly kabát.
Andromeda naprázdno polkla. ,,Možná, budu o tom přemýšlet," pousmála se a společně se vydaly zpátky ke krbu, který je přemístil k Andromedě do kabinetu.
,,Děkuji, bylo to moc fajn. Doufám, že si zase brzy takto vyrazíme," řekla a dala Andromedě pusu na tvář. ,,Tak nashle," pousmála se a odešla z jejího kabinetu.
Andy se svalila na postel a dala si obličej do dlaní. Cítila se vyčerpaně a při pomyšlení, že by tohle musela absolvovat znovu, se jí sevřely plíce. Vstala, převlékla se a napsala sovu Hermioně, zda by se za ní nemohla zastavit. Nečekala dlouho a Hermiona jí zaklepala na kabinet. Andy si mezitím nalila víno. Potřebovala alespoň jednu skleničku, aby se vzpamatovala.
Eddie, která si uvědomila, že má u sebe Andromedinu tašku s plenkami a kojeneckou výživou, zakroutila hlavou. Vzala ji a šla za ní zpátky. Jakmile byla u jejího kabinetu, všimla si, že jsou dveře pootevřené a že si tam s kýmsi povídá. Přistoupila blíže a zjistila, že onen druhý hlas patřil Hermioně.
,,Tak jak to šlo?" Usmála se Hermiona a když uviděla skleničku vína na jejím stole, povzdychla si. ,,Co udělala?"
,,Neustále po mně nepřímo vyjížděla. Hermiono, ty víš, že tě mám ráda a vyhověla bych ti s téměř každou prosbou, ale tohle po mně už chtít nemůžeš. Nepřemýšlí, než něco řekne, nepřímo zmínila Nymfadoru. Nebyla to pro mne příjemná konverzace," řekla a napila se vína. ,,Dáš si taky?"
Hermiona zakroutila hlavou. ,,Ne, děkuji," odmítla. ,,Moc se omlouvám, že jsem vás tomu musela vystavit. Myslela jsem, že Eddie bude rozumnější," povzdychla si.
,,No, to já taky. A přestaň už s tím vykáním. Myslím, že když jsme spolu samy, můžeme si tykat."
,,Dobře," pousmála se Hermiona. ,,Možná na to bych si tu skleničku dát mohla," řekla a Andy souhlasně přikývla. Nalila jí skleničku a podala.
,,Tak na tykání," ťukla si s ní.
,,Na tykání," pousmála se Hermiona a napila se. ,,Je moc dobré, Andie," řekla a Andromeda se zachechtala nad přezdívkou, kterou ji právě nazvala.
Eddie se po vyslechnutí toho všeho chtělo plakat. Měla chuť křičet, zdvihnout proti Hermioně hůlku, ale nic z toho neudělala. Nechala tašku ležet před dveřmi a rozešla se zpátky na svůj pokoj, kde konečně dala průchod svým slzám. Zařekla se, že odteď bude jediným jejím cílem pomsta. Přinese Bellatrix knihu, i kdyby měla zaplatit jakoukoli cenu.

Kapitola Osmá: Smíření (část druhá)

2. prosince 2017 v 12:33 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
,,Kapela, čajovna a okvětní lístky růže," vypálil William, když se posadil naproti Colina.
,,C-cože?" Pohlédl na něj nechápavě a jídlo mu spadlo ze lžičky zpátky do talíře, přičemž mu zastříkalo košili. Položil lžičku a začal si z košile stírat špinavý flek ubrouskem.
,,Rande. Čajovna madam Pacinkové. Živá kapela, růže, romantika," zatvářil se zasněně. ,,S ohňostrojem na konci, který na oblohu vepíše její jméno!"
Colin se na něj díval s otevřenou pusou. ,,A něco trochu víc reálného by tam nebylo?" Položil ubrousek, když vzdal boj s mastnou skvrnou.
,,Máš snad lepší nápad?" Zamračil se Will.
,,Vlastně ano. Vezmu ji na týden umění v Londýně. O víkendu. Myslím, že to ocení víc, než to, cos navrhl ty."
Will se zamyslel. Chtěl udělat velké gesto, protože věděl, že jeho sestra se potřebovala cítit výjimečně, ale možná na to vážně šel špatně. ,,A jak to chceš udělat? Vykrást se z Bradavic?" Pozvedl obočí.
,,Na to mám tebe! Potřebuji, aby nám tvůj otec podepsal povolení."
,,Aha... máš to promyšlené, co?"
,,Ano. Támhle je tvůj otec, běž a buď užitečný, když už tvé nápady nestojí za nic," ušklíbl se.
,,No jo, no jo, už jdu," ušklíbl se zpátky, zvedl se a šel k učitelskému stolu, kde seděl Tiberius a jedl.
,,Tati?"
,,Ahoj synku," pousmál se. ,,Jak se ti daří?"
,,Jojo, jde to. Kde máš tu krásnou hnědovlasou čarodějku, se kterou vždy večeříš?" Uchechtl se.
Tiberius se zakuckal. ,,Máš na mysli Andromedu?"
,,Jo. Je moc pěkná a milá. Schvaluji," zazubil se Will.
,,Je to jen kamarádka. Co vlastně potřebuješ? Nebo jsi se sem přišel bavit o mých vztazích?" Pozvedl obočí.
,,Ne, vlastně něco potřebuji," skousl si ret.
,,Ano?" Díval se na něj jeho otec podezíravě.
,,Potřeboval bych povolení k opuštění školy na víkend pro Olivii a jednoho kamaráda. V Londýně je týden umění."
,,A ty s nimi nepůjdeš?"
,,Co? Ne. Já... tati," zamračil se.
,,Ach tak, už chápu. Na jeden den, víc ne. Nechci, aby Livy zůstávala na noc s nějakým klukem, kterého vůbec neznám," řekl a vytáhl z tašky pergamen a brk, napsal tam propustky a podal mu je. ,,Proč si vlastně nepřišla sama?"
,,Protože je to překvapení, díky tati. Ahoj," a než stihl Tiberius cokoli namítnout, odběhl William zpátky ke stolu.
~ ~ ~
Hermiona celý den myslela jen a jen na Bellatrix a na sen, který se jí zdál. Nedokázala se soustředit na učení, ani na úkoly. Stále v její mysli vyvstával obraz oné kudrnaté čarodějky, po jejímž doteku prahla jako poustevník po vodě. Ten večer byla její touha silnější než kdy jindy. Oblékla si svůj kabát a zamířila k Zapovězenému lesu v naději, že se jí ji nějakým způsobem podaří přivolat.
Eddie se právě vracela z famfrpálového hřiště, kde s dvojčaty trávila dlouhou chvíli, když zahlédla Hermionu, jak míří někam směrem od hradu. Připadalo jí to podivné, jelikož byla za pár minut večerka. Rozhodla se tedy, že půjde za ní, aby zjistila, co má za lubem. Schovala se za nejbližší strom a čekala, co se bude dít.
Hermiona došla až na okraj Zapovězeného lesa a vytáhla svou hůlku, na jejímž konci se objevilo nepatrné světýlko. Rozhlédla se, zda neuvidí nějaký, alespoň nepatrný pohyb, ale zdálo se, že zde byla sama. Stiskla v ruce přívěsek a soustředila se na obraz čarodějky ve své hlavě. Nevěděla, zda to pomůže, ale zkusit to musela.
,,Bello...," zašeptala. Nic se však nestalo. ,,Bellatrix!" Zvýšila hlas a Eddie zalapala po dechu. Vzpomněla si na vyprávění své tety, Molly Weasleyové, jaké zlo napáchala Bellatrix Lestrangeová, kterou nakonec sprovodila pro dobro všech z tohoto světa. Ale proč by ji tedy Hermiona volala, když byla mrtvá? Pomyslela si. Nemusela uvažovat dlouho. Uslyšela hlasité zapraskání, jak se někdo přenesl.
,,Copak, mudlovská šmejdíčko?" Ušklíbla se postava, Eddie stále málo viditelná, jelikož stála v zákrytu stromů. ,,Už se ti po mně stýskalo?" Ze stínu vystoupila čarodějka s kudrnatými havraními vlasy a na tváři jí hrál potutelný úšklebek, který by někdo mohl považovat za bláznivý úsměv. Hermiona naprázdno polkla, když Bellatrix přišla až k ní. Nevěděla, co říct. Došla jí slova. Pouze ji potřebovala vidět, dotknout se jí a cítit opět její divokou vůni. Bellatrix si ji obešla a zezadu se k ní naklonila. ,,Přineseš mi to, co chci?"
,,Co je to?" Zeptala se Hermiona.
,,Kniha, velmi mocná, kterou jsem si zde kdysi nechala. Kniha, ke které jsem našla mapu, která přijala mou vlastní krev a přivolala si mě k sobě," řekla a Eddie překvapeně zamrkala. Byla to snad ta samá mapa, která přijala krev jejího bratrance? Pomyslela si.
,,V knihovně je spousta knih," odvětila Hermiona. ,,Je snad někde v oddělení s omezeným přístupem?"
Bellatrix se rozesmála. Její řezavý smích přinutil Hermionu otřepat se. ,,Tato kniha není v knihovně. Bude schovaná Brumbálem někde na hradě, nejspíš v jeho bývalé pracovně."
,,Co je to za knihu?" Zvědavě se zeptala a otočila se na Bellatrix, které kolem ní obcházela jako šelma okolo své kořisti.
,,Všechno ti povím. Vše se dozvíš, až mi ji přineseš a odměním tě za to tvou nejskrytější touhou," popošla k ní. Hermiona cítila její teplý dech na své kůži a její tep se zrychlil. Bellatrix se ušklíbla. ,,Možná to nebyl jen sen, Hermiono," zašeptala. Bylo to poprvé, kdy vyslovila její jméno a v jejím hlase nebyl znát ani náznak odporu. Cítila se najednou tak zranitelná jako by její jméno bylo jakýmsi zaklínadlem, díky kterému si dovolovala myslet, že v Bellatrix zůstaly ještě poslední zbytky lidskosti a citu. ,,Můžeš mít vše, po čem toužíš a mnohem víc," řekla, naklonila se k ní a políbila ji na rty. Hermiona rázem pocítila závrať. Kolena se jí téměř podlomila a v jejím podbřišku se rozlétly snad tisíce motýlů. Z jejích úst vyšel nepatrný stén. ,,Tohle je jen záloha," ušklíbla se Bellatrix a Hermiona v tu chvíli věděla, že musí mít víc. ,,Přines mi tu knihu a dostaneš i zbytek. A teď už jdi. Studenti se po večerce nemají co toulat na pozemcích školy," ušklíbla se a Hermiona přikývla. Rychlými kroky se vrátila zpátky do hradu.
,,Vy jste ta studentka, o které Zmijozel mluvil!" Vyšla najednou Eddie ze své skrýše ohromená tím, co před chvílí viděla a slyšela. Bellatrix instinktivně zvedla proti ní hůlku a Eddie se plácla do čela. No výborně, Eduardo, hůlku si vytáhnout tě nenapadlo, když se postavíš tváří v tvář jedné z největších vražedkyň kouzelnického světa, pomyslela si.
Bellatrix, jako kdyby jí četla myšlenky, se ušklíbla a popošla k ní. ,,Kdo jsi a co víš o mně a Zmijozelovi?" Zeptala se a hůlkou jí mířila do obličeje.
,,Hele, skloňte tu hůlku, nevidíte, že jsem neozbrojená? Nemůžu jasně myslet, když mi tím máváte před obličejem."
Bella zúžila oči a chvíli si ji zkoumavě prohlížela. Něco povědomého v jejích očích ji donutilo hůlku sklonit. Přemýšlela, odkud je znala, když si byla jistá, že tu dívku viděla poprvé v životě.
,,Díky. Jsem Eddie a našla jsem ten pergamen stejně jako vy. Vím, kde ta kniha je a můžu vám ji přinést," řekla.
Bella na ni pohlédla podezíravě. ,,A co z toho budeš mít ty?" Pozvedla obočí.
,,Pomstu. Když vám tu knihu přinesu, chci, abyste si s Grangerovou pohrála a pak jí zlomila srdce," odpověděla odhodlaně.
Bella se uchechtla. ,,Copak udělala ona tobě, že slyším ve tvém hlase tolik zášti?"
,,Vzala mi někoho, kdo měl patřit mně."
Bella se na ni dívala pobaveně. ,,Takže tu knihu máš teď u sebe ty?"
,,Umm, ne tak docela," odkašlala si Eddie.
,,Ne tak docela?" Pozvedla obočí. ,,Jak to myslíš?"
,,Tak, že mi ji Zmijozel nechtěl vydat," ušklíbla se. ,,Tvrdil, že nejsem čistokrevná a já přitom jsem."
,,Kdyby jsi nebyla, nemohla bys objevit mapu."
,,No... ohledně toho," poškrábala se na zátylku. ,,Můj bratranec ji za mě objevil," řekla se studem v hase. ,,Ale nerozumím tomu, jak je to možné, když já jsem ze stejné rodiny jako on."
,,A z které rodiny jsi?"
,,Prewettovi a Huppertovi," odpověděla Eddie.
Bella se zamyslela. Přišlo jí to poněkud podivné. Obě rodiny znala a obě byly čistokrevné. ,,A řekl ti Salazar více?"
,,Jen to, že mi v krvi koluje krev jedné z nejstarších kouzelnických rodin, ale mísí se se špínou," ušklíbla se.
,,Hmm," prohlížela si ji zkoumavě. Něco se jí na ní nezdálo, ale stále nemohla přijít na to, co to bylo. ,,Dobrá. Máme dohodu. Když mi tu knihu přineseš dřív, než šmejdka, tak nejen že splním, o co jsi mne pořádala, ale také ti pomůžu dopátrat se tvého problému s krví," navrhla jí.
Eddie ani na okamžik neváhala a souhlasila. ,,Pak tedy máme dohodu."
,,Dobrá. Sejdeme se na tomto místě přesně za týden ve stejnou hodinu."
,,Platí," přikývla Eddie. ,,Tak tedy za týden," řekla a s úsměvem pozorovala, jak jí čarodějka mizí v černém dýmu.

Kapitola Osmá: Smíření (část první)

2. prosince 2017 v 12:31 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ You will always be fond of me. I represent to you all the sins you have never had the courage to commit. ~
- Oscar Wilde
Bylo slunečné sobotní dopoledne a Narcissa Malfoyová seděla u stolu, v ruce držela brk a před ní ležel pergamen, zoufale prázdný, protože stále nenalezla ta správná slova, kterými by jej mohla zaplnit. Nevěděla, jak začít, svou sestru neviděla mnoho let a nebyla si ani jistá tím, zda se vůbec dočká odpovědi. Rozhodla se tedy, že v tento dopis nebude vkládat přílišnou naději, jednoduše se pouze pokusí jí napsat, aby pak jednoho dne mohla zemřít s čistým svědomím, že ona se o ten kontakt pokusila.
Drahá Andromedo, jsem asi ten poslední člověk, od kterého bys čekala, že ti ještě kdy napíše, avšak rozhodla jsem se to udělat. Ty roky bez tebe byly zoufale neúnosné a i když se ti tato slova mohou zdát jako klišé, chyběla jsi mi každý den od doby, cos odešla. Nyní je po válce a už nestojí mezi námi nic, co by nám bránilo se setkat a pokusit se dohnat všechna ta léta, která jsme prožily v odloučení. S láskou, Tvá sestra Narcissa.
Andromedu zastihl dopis právě v okamžik, kdy krmila malého Teddyho. Sova zaklepala na okno a Andromeda zdvihla oči od nemluvněte, které ještě před chvíli sálo sunar z lahve, teď se však rozhodlo, že už má dost a svýma malýma ručičkama lahvičku odstrkávalo. Andy si jej vzala do náruče, aby si odříhl a současně volnou rukou otevřela okno, aby sova mohla vletět dovnitř. Nasypala jí zrní, nalila trochu vody a v okamžiku, kdy Teddy splnil to, pro co ho nesla ve svém náručí, položila jej do postýlky, utřela mu pocintanou bradu, vzala dopis a rozlepila jej. Řádky si prolétla dvakrát očima a překvapeně zamrkala netušíce, zda je to jen pouhý žert někoho třetího, avšak nedovedla si představit, že by úhledné písmo její sestry dokázal někdo napodobit až s takovou přesností. Na nic nečekala, vzala do ruky brk a pergamen a napsala odpověď.
Milá Narcisso, moc ráda se s tebou sejdu. Co kdybychom si dnes zašly na oběd a popovídaly si? -Andromeda
Narcissa jen těžko uvěřila, že jí její sestra odepsala bez okolků a ihned a navrhla jí oběd. Napsala rychlou odpověď.
Ovšem, máš na mysli nějaké konkrétní místo? -N.
Andromeda se musela zamyslet. Neznala kouzelnické restaurace. S Tedem si vařili sami nebo chodili do mudlovských restaurací či kaváren. Napsala tedy odpověď a doufala, že tím Narcissu neodradí.
Co říkáš na restauraci Duck and Waffle v Londýně? Je to opravdu kouzelné místo, i když mudlovské. Ve 12? -A.
Narcissa nad tím mírně pozvedla obočí. Nemohla říct, že by jí nějak vadilo, že šlo o mudlovské místo, ale v ten okamžik ji to překvapilo.
Budu tam. -N.
Restaurace, kterou Andromeda vybrala, byla jednou z jejích oblíbených. S Tedem tam chodili hlavně na večeře, jelikož to byla restaurace s obrovskými prosklenými okny s výhledem na celý Londýn a při západu slunce to tam bylo velmi romantické.
Andromeda na smluvené místo dorazila chvíli před dvanáctou a doufala, že tam bude první. Musela se psychicky připravit na setkání se svou sestrou po tolika letech. Číšník, když ji uviděl, zeširoka se usmál.
,,Madam Tonksová, to je ale milé překvapení. Dnes bez manžela?" Pousmál se a Andromeda ztuhla.
,,A-ano, dnes zde mám schůzku se svou sestrou," věnovala mu poněkud nervózní úsměv, jelikož ji zmínkou o Tedovi vyvedl z míry. Rozhodla se však mu pravdu o jeho smrti neříct, nechtěla vnést smutek na místo, ve kterém se odehrálo tolik krásných vzpomínek.
,,Dámská jízda, ovšem," přikývl s milým úsměvem na tváři. ,,Dáte si mezitím něco k pití, než madam dorazí?"
Andromeda se zamyslela. Napadlo ji, že by si dala sklenku vína a alespoň z části tím zahnala nervozitu a nakonec to shledala jako dobrý nápad a objednala celou láhev slámového vína, sice dražšího, ale tentokrát šlo o speciální příležitost.
,,Hned to bude," řekl a zmizel za dveřmi, které, jak Andromeda předpokládala, vedly do vinného sklípku. Netrvalo dlouho a vrátil se i s lahví vína v ledu a dvěma sklenicemi. Andromedě víno nejprve ukázal, poté jej otevřel a nalil. Jiný číšník, kterého zde Andromeda ještě nikdy neviděla a předpokládala tedy, že je nový, jí přinesl džbán vody a dvě sklenice.
,,Děkuji," pousmála se Andromeda a když oba odešli, vína se napila. Musela zavřít oči, takové potěšení jí způsobilo sladké víno na jejích chuťových pohárcích.
,,Andy?" Uslyšela známý hlas, který ji rázem vytrhl z jejího potěšení. Otevřela oči a ztuhla. Před ní stála její sestra Narcissa a vypadala stejně nervózně jako ona sama.
,,Cissy," postavila se a svou sestru objala. Bylo to krátké objetí plné nervozity a nejistoty. ,,Ráda tě vidím, drahoušku," řekla Andromeda, když se obě posadily. Andy nečekala na číšníka a sama své sestře nalila víno.
Narcissa poděkovala a rozhlédla se kolem. Seděly přímo u okna a opravdu byl vidět celý Londýn. Ostré slunce dopadalo na jejich stůl, avšak ani jednu z nich neoslepovalo. Za Andromedou se tyčil Gherkin, známý také jako londýnská okurka.
,,Jak vysoko jsme?" Zeptala se Narcissa najednou.
,,Čtyřicáté patro," odpověděla Andromeda, kterou tato otázka překvapila. ,,Výhled je opravdu nádherný, co říkáš?"
,,To ano," přikývla Narcissa a nervózně si pohrávala se svou sklenkou.
,,Jak se máš, Cissy?" Pousmála se Andromeda.
,,Upřímně?" Pozvedla oči od sklenky a pohlédla na svou sestru.
,,Ano, upřímně, chci vědět, co se teď ve tvém životě děje."
,,Vlastně celkem nic. Můj syn, Draco, už má svůj život a Lucius je, díky Merlinovi, v Azkabanu. Jsem na tom velkém manoru sama," napila se vína a musela se pousmát. ,,Máš výborný vkus."
,,Díky," pousmála se Andromeda. ,,Slyšela jsem, že jsi se nedávno sešla s Hermionou Grangerovou a že jste spolu byly v divadle," řekla a na tváři jí stále pohrával ten milý úsměv.
Narcissa sebou nepatrně ošila a aby to zamaskovala, opět dala skleničku k ústům. ,,No ano, Astoria nemohla a slečna Grangerová má ráda Shakespeara, takže mne napadlo pozvat ji, když už vlastně ani nikdo jiný s manželkou smrtijeda nemluví," ušklíbla se a upila ze skleničky.
,,Myslím, že byste si mohly rozumět. Je to milá dívka, inteligentní a na svůj věk velmi vyspělá."
,,Znáš ji nějak dobře?" Pozvedla obočí.
,,Dělá mi asistentku a v létě jsme bydlely pár dní v jednom domě, u Weasleyových."
,,Ach tak. Hádám, že je to milá dívka," řekla co možná nejlhostejněji a upila vína.
,,Ano a velmi podobná jisté jiné dívce," řekla Andromeda opatrně a zkoumavě si prohlížela Narcissin obličej, který náhle změnil výraz, ale než stačila cokoli říct, přišel k ním číšník.
,,Tak co to bude, dámy?"
,,Vyber mi ty, Andy. Chodíš sem tuším často, tak mi něco doporuč," řekla Narcissa a byla nesmírně ráda za to náhle vyrušení.
,,Tak dvakrát kuřecí prsíčka na medu s rýží," pousmála se Andy. ,,A ananasový džus," požádala a pohlédla na Narcissu.
,,Hned to bude," řekl a opět odešel. Narcissa, aby se vyhnula původnímu tématu, promluvila.
,,No a co ty? Jak se máš ty?"
,,Chybí mi Ted a Nym," povzdychla si. ,,Jsem moc ráda, že mi Minerva nabídla tu práci ve škole, jinak bych byla nucena žít se svými myšlenkami v domě plném vzpomínek a asi bych se z toho zbláznila. Ale mám nádherného vnuka, který mi dělá radost a je světlem v těchto temných časech. A také...," odmlčela se na okamžik a zachechtala se. ,,Neuvěříš, koho jsem v Bradavicích potkala."
,,Koho?" Pozvedla Narcissa obočí.
,,Tiberia McLaggena," culila se Andromeda.
,,Tvého bývalého snoubence?" Překvapeně zamrkala. ,,A co tam dělá?"
,,Vzal to prokleté místo obrany," uchechtla se. ,,Snad tam vydrží déle, než všichni ostatní."
Narcissa se ušklíbla. ,,A heleme se, přeci jen sis k němu našla cestu, co sestřičko?"
Andromeda zrudla. ,,Je to jen kamarád."
,,Jistě. Soudě dle tvého výrazu, když o něm mluvíš, tak to samozřejmě musí být pouhý kamarád," uchechtla se.
,,Cissy!" Zakroutila hlavou. ,,Je to moc brzo. Po Tedovi... vůbec nad něčím takovým nepřemýšlím."
,,Jistě, brzy," protočila panenky. ,,A na co chceš čekat? Až z tebe bude stará bába a nikdo tě nebude chtít? Hoď minulost za hlavu, Andromedo. Vím, že to nejde jen tak, ale alespoň se pokus být šťastná. Pokud má on o tebe zájem, nebraň se tomu. Mohla bys najít své štěstí právě tam, kde bys ho čekala nejméně," řekla a myslela přitom na Hermionu.
,,No... u Tiberia, po tom, co jsem mu udělala, bych tohle opravdu nečekala. Ale chová se ke mně tak mile a pozorně. Je to gentleman. Také mu umřela manželka, také byla mudlorozená a nechala po sobě dvě kouzelné děti. Sice jsem s nimi ještě nikdy nemluvila mimo vyučování, ale oba působí jako drahoušci. Mají jeho rysy obličeje a jsou úplně blonďatí po matce, snad ještě víc než ty," uchechtla se Andromeda a Narcissa protočila panenky.
,,No vidíš, teď budeš matkou dvou dětí a babičkou jednoho. Při něčem takovém nemá člověk na chmurné myšlenky vůbec čas," ušklíbla se a číšník jim přinesl jídlo a džus.
,,Tady je to, dámy, doufám, že vám bude chutnat."
,,Děkujeme, u vás vždycky," pousmála se Andy a obě se s chutí daly do jídla. Zůstaly ještě další hodinu, popíjely víno a povídaly si o tom, co se dělo během války v jejich životech. Jakmile odbila druhá hodina, omluvila se Andromeda, že musí pro Teddyho, ale že se jistě opět brzy sejdou. Andy zaplatila se sestřiným výrazem plným protestu a následnou poznámkou, že příště to je na ni a společně odešly z restaurace pryč.
,,Ráda jsem tě viděla, Cissy, opravdu. A doufám, že se opět brzy uvidíme," řekla a objala svou sestru, tentokrát mnohem jistěji a pevněji než předtím a Cissa nasála tu známou vůni bezpečí, kterou tak dobře znala z doby, kdy byly ještě dívky.
,,Já tebe, Andy," řekla a přitiskla si ji ještě těsněji k sobě. Když se opět oddálily, rozloučily se a přemístily pryč.
~ ~ ~
Andromeda šla právě vyzvednout Teddyho u madam Pomfreyové, když si všimla, že na jednom z lůžek seděl Tiberius.
,,Děkuji vám, madam," pousmál se vřele na Poppy Pomfreyovou, která vlivem jeho úsměvu mírně zrůžověla, avšak jakmile si všimla Andromedy, jak k nim kráčí, napřímila se, upravila si blůzu a odkašlala si.
,,Ahoj Tiberie, copak tady děláš?" Překvapeně zamrkala a pohlédla z bradavické lékouzelnice na Tiberia.
,,Byl jsem velmi šikovný. Pan Filch vytíral podlahu pod schodama a já jsem směle vykročil, podjela mi noha a dále následovalo jen nepříjemné křupnutí v mém zápěstí," uchechtl se. ,,Ale tady madam Pomfreyová mi to ihned napravila," řekl a opět se na ni pousmál, přičemž se Poppy raději obrátila na Andromedu.
,,Před chvílí se probudil, ale jinak byl úplné zlatíčko, spinkal nebo si hrál s plyšovým medvídkem," řekla a odešla pro Teddyho, který byl ve vedlejší místnosti chráněn kouzlem proti jakékoli nákaze, která by ho mohla zde na ošetřovně postihnout.
,,Děkuji vám, moc si toho vážím," pousmála se Andy a vzala si od ní Teddyho, který jakmile ji uviděl, celý se rozzářil a natahoval k ní své malé ručičky. ,,No jo, babička je tady, ty můj drahoušku," dala mu pusu na čelo. ,,Chyběl jsi mi, ty můj bonbonku, ani nevíš jak."
Tiberius se na ty dva díval s úsměvem. ,,Ruku už mám v pořádku, tak myslíš, že bych si ho mohl pochovat?"
Andy na něj překvapeně pohlédla, ale nakonec se pousmála. ,,Chtěl by sis ho vzít do náruče?"
,,Ano. Už je to dlouho, co jsem dítě nedržel a rád bych si to zopakoval," pousmál se zpátky.
,,Dobře, ale hlavně opatrně," řekla a dala mu malého do náruče. Ten si zkoumavě prohlížel jeho tvář a vlásky se mu rázem změnily na Tiberiovy hnědé, lehce prošedivělé, až se musela Andromeda zasmát. ,,Myslím, že se mu líbíš."
,,No ty mi taky, chlapáku," zubil se na něj. ,,Jsi fešák, co? Máš moc pěkné vlasy," pochválil ho a Andy jen protočila panenky. ,,Mířil jsem za McGonagallovou, když se mi tohle stalo. Povedlo se mi získat nějaké sponzory na ministerstvu. A také jsem se něco málo dozvěděl o té škole. Zdá se, že o jejich ředitelce nikdo nic moc neví. Prý nikdy nikdo neviděl její tvář a dokonce se říká, že její nejvěrnější, kteří vyřizují záležitosti za ni, jsou vázáni neporušitelným slibem, aby o ní nic nemohli vyzradit. Docela by mne zajímalo, co je zač. Ale prý tu školu sama založila a chodí tam ta nejlepší smetánka z celé Evropy. Slyšel jsem také, že jedním z vyučovacích předmětů je černá magie. Nemám z toho dobrý pocit," řekl a povzdychl si. Teddy se mezitím opět natahoval k babičce, které si ho vzala zpátky.
,,Já také ne. Docela by mne zajímalo, kdo ona žena je. Rozhodně se mi nelíbí myšlenka rozvíjet ve studentech černou magii a podněcovat je k takové selekci. Merlin ví, co z těch dětí může vzejít. Celá armáda Voldemortů," otřepala se nad tou myšlenkou. ,,Nechápu, jak to ministerstvo kouzel může dopustit."
,,Ministerstvo nad nimi nemá žádnou pravomoc. Ta škola má vlastní autonomii a je financována nejbohatšími rodinami z celé Evropy a jak moc dobře víš, za peníze se dá koupit moc. A přemíra peněz znamená moc nejvyšší," odpověděl jí s obavami v očích.
,,Já jen chci lepší svět pro Teddyho a pokud zde budou stále tací, kteří budou podporovat toto bláznovství, nikdy to neskončí," povzdychla si. ,,Nechci další válku. Už jsem zažila dvě a ztratila víc než dost. Rozhodně by se s tím mělo něco dělat, je to časovaná bomba."
,,To rozhodně," přikývl. ,,Uvidím, co se mi podaří ještě zjistit."
,,Dobře. Já už půjdu. Dám Teddymu sunar a něco si přečtu. Uvidíme se později, dobře?" Pousmála se.
,,Ano, budu se těšit," usmál se na ni pak na malého, který se zachechtal, když na něj Tiberius mrkl.
Andromeda se vrátila do svého kabinetu, nakrmila Teddyho a chvíli si s ním hrála. Vykouzlila několik motýlů, které se Teddy pokusil lapit svýma malinkýma ručičkama. Když se jí nakonec podařilo ho uspat, sama si lehla do postele, vzala si do ruky knihu a začala číst. Nedokázala se však soustředit. Dělalo jí starost, co jí Tiberius řekl. Honila se jí hlavou irská škola, čistokrevní kouzelníci a ona tajemná ředitelka, která to vše jisto jistě dělala za nějakým účelem. Andy však zatím nevěděla za jakým, ale doufala, že se Tiberiovi podaří zjistit víc.