Kapitola Šestá: Pergamen (část první)

11. listopadu 2017 v 10:23 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ An idea that is not dangerous is unworthy of being called an idea at all. ~
- Oscar Wilde
,,Páááni!" Řekl Fred, který držel v ruce pergamen. ,,Miluju záhady, co ty Georgie?"
,,Si piš!" Zazubil se George a prohlížel si knihu.
,,Jo, jenže jsem stále nepřišla na to, jak to tajemství odhalit," povzdychla si Eddie a rozplácla se na posteli.
,,A co všechno jsi zkoušela?" Zeptal se Fred a posadil se vedle ní.
,,Všechno, co mne napadlo, dokonce jsem se i řízla do ruky a nechala svou krev vytéct na pergamen. Ten ji však nasál, jako by to snad byla nějaká sladká šťáva," zakroutila hlavou. ,,Jsem z toho zoufalá a doufala jsem, že vás snad něco napadne."
,,A víš jistě, že tu větu máš přeloženou správně?"
Eddie se zamračila a posadila se. ,,Ty snad pochybuješ o mých znalostech nejsvatějšího kouzelnického písma?" Zatvářila se, že ji to urazilo.
,,Neee, jistě, že neee," ušklíbl se George. ,,Půjč mi něco ostrého," řekl.
,,Já už to zkoušela a troufám si říct, že jsem čistokrevná dost," nakrčila nos.
,,Třeba jsi to udělal špatně, notak! Chceš, abychom ti pomohli nebo ne?" Pozvedl obočí a Eddie si povzdychla.
,,Fajn, tady máš nůžky. Ale pochybuji, že se něco stane," řekla a George se řízl do ruky. Pár kapek jeho rubínové krve dopadlo na pergamen, když vtom se na něm začalo cosi objevovat. Všichni tři naklonili hlavy, aby dobře viděli, co to bylo.
,,Páááni, je to mapa," vzdychl Fred. ,,K čemu asi vede?"
,,To nevím, ale nedovedu si vysvětlit, proč mi to nešlo a vám jo. Jsem přeci ze stejné rodiny," nakrčila nos.
,,Možná to bere jen britské kouzelnické rody a tím, že je tvá matka Francouzka...," napadlo Freda.
,,Hmm, možná," založila si Eddie ruce. ,,Tak jdeme?" Dvojčata přikývla a vydali se podle mapy, která vedla zpátky do zmijozelské společenské místnosti.
,,Hej, vy dva jste z Nabelvíru, co tady děláte?" Křikl po nich jeden student.
,,My dva jsme teď profesoři, tak se uklidni nebo dostaneš školní trest!" Ušklíbl se Fred.
,,Jo a deset bodů za tu drzost," řekl George a zazubil se na Freda. ,,Po tom jsem vždycky toužil!"
Eddie protočila panenky. ,,Hele vy dva, tady ta mapa končí, u této skříně. Bohužel je tady moc lidí," rozhlédla se. ,,Co takhle to udělat dnes v noci?"
,,To bude asi nejrozumnější," přikývl Fred. ,,Takže o půlnoci před zmijozelskou společenkou? Otevřeš nám a přijdeme tomu na kloub," dodal.
,,Dobře. A teď už běžte, uvidíme se tedy později," řekla Eddie, otočila se a odběhla zpátky do svého pokoje. Neměla v nejmenším úmyslu trávit se zmijozelskými čas ve společenské místnosti, raději si vzala kus pergamenu a načmárala na něj vzkaz pro Hermionu a Ginny.
Sejdeme se za dvacet minut u jezera. -E.
Tohle byla teď jejich forma komunikace. Nemohla spoléhat na to, že vždy, když na ně bude čekat před nebelvírskou kolejí, půjde nějaký hodný student kolem a přivede je. Stačila si všimnout, že vztahy mezi Nebelvírem a Zmijozelem jsou dosti vyhrocené. Hodila na sebe tedy svetr a rozběhla se k jezeru. Hermiona s Ginny tam na ni už čekaly.
,,Tak co je tak naléhavého, že to nemohlo počkat na hodinu?" Usmála se Ginny.
,,Nic, jen jsem vás chtěla vidět. Mám dojem, že se zblázním," povzdychla si. ,,Jak mě mohl ten zaprášený plesnivý klobouk poslat do Zmijozelu? Vždyť jsou tam samé nány a pitomci," nakrčila nos.
,,To nám neříkáš nic nového," ušklíbla se Ginny a společně se všechny tři posadily do trávy.
,,Ta jezerní hladila je tak klidná, skoro to láká si tam skočit a zaplavat," řekla Eddie z ničeho nic.
,,Jo, to bys udělala jen jednou," zasmála se Hermiona. ,,Žijí tam totiž jezerní lidé a ne všichni jsou velmi přátelští."
,,Jezerní lidé? Opravdu? Určitě by ale byly lepší společností, než zmijozelští," nakrčila nos.
,,Škoda, žes nepoznala Draca Malfoye," uchechtla se Ginny a pohlédla na Hermionu, té se rozšířily oči hrůzou.
,,Kdo je Draco Malfoy?" Pozvedla Eddie obočí.
,,Jeden naprostý pitomec, který vskutku miluje kouzelníky s mým původem," řekla ironicky.
,,Ahh tak, jedna z těch čistokrevných namyšlených rodin, co?"
Hermiona přikývla. ,,A toho nejhoršího rázu. Jeho otec skončil naštěstí v Azkabanu, kam patří. V druhém ročníku dal Voldemortův deník Ginny do kotlíku a ona kvůli tomu málem zemřela v Tajemné komnatě."
,,Ale Harry mne zachránil," řekla zasněně.
,,No jo," zasmála se Hermiona pobaveně, vtom vedle ní upustila sova dopis. Zvedla ho a obálku rozlepila, text prolétla očima. ,,Musím jít," řekla a postavila se.
,,Ano? A kam? Kdopak ti píše?" Zeptala se Eddie zvědavě a Hermiona pohlédla na Ginny a ta zpátky na ni.
,,Andromeda. Požádala mě, zda bych jí nechtěla dělat asistentku a já souhlasila. Hodilo by se mi to do životopisu."
Eddie překvapeně zamrkala. ,,Tos jí nemohla třeba navrhnout mě?" Pozvedla obočí.
Hermiona si povzdychla. ,,Tohle jsem přesně čekala, že bude následovat," podívala se na Ginny.
,,Tys to věděla a nic jsi mi neřekla?" Zeptala se Eddie Ginny, protože si toho pohledu všimla.
,,Neřekla, stalo se to teprve včera večer."
,,Aha. No, jak vidím, tak životopisy jsou teď důležitější než přátelství."
,,Eddie, vždyť o nic nejde, chtěla jen pomoct s-"
,,Myslím, že bych jí dokázala pomoct stejně tak dobře jako ty. Nic ti nebránilo v tom to alespoň zkusit, když víš, jak se mi líbí a jaká příležitost by to pro mne byla."
,,Líbí? Opravdu? Vždyť to děláš jen kvůli té sázce," zamračila se Hermiona, protože se jí nelíbilo, jak zpochybňovala její přátelství.
,,Vždyť jsem po ní jela ještě před tou sázkou, Hermiono, sakra," zamračila se. ,,Nebo ji snad chceš jen pro sebe? Protože je tak podobná Bellatrix?"
Hermiona překvapeně zamrkala. ,,Nechápu, o čem mluvíš," ohradila se.
,,Ale nedělej ze sebe svatouška. Já tě slyšela. Mmm, Bello, ach Bellatrix, mmm...," ušklíbla se.
,,Tos nemusela," řekla Hermiona a naštvaně se dala na odchod zpátky k hradu. Ginny nad Eddie jen zakroutila hlavou.
,,Tohle bylo opravdu podlé."
,,Podlé? To ona upřednostnila sebe před přátelstvím, přitom pro ni to nic tak velkého zase neznamená. Udělala toho spoustu pro kouzelnický svět, kdo se bude dívat na pitomou asistenci někomu v Bradavicích?"
,,Měla by ses jí jít omluvit," řekla Ginny. Netušila, o čem ohledně Bellatrix mluvila a docela ji to zaskočilo. V hlavě se jí promítaly různé myšlenky, ale rozhodně to nechtěla řešit s Eddie. Měla v plánu se zeptat rovnou Hermiony.
,,Neomluvím se jí, nemám proč," založila si ruce.
,,Dobře, dělej, jak myslíš," řekla Ginny a rozešla se za Hermionou. Eddie zůstala u jezera stát sama. Začal foukat silný studený vítr, který klidnou vodní hladinu zčeřil.
~ ~ ~
,,Hermiono, počkej!" Volala na ni Ginny.
,,Teď nemůžu, musím za Andromedou. Psala mi, zda bych s ní nešla do Příčné ulice a nepomohla jí s nákupem nějakých věcí do přeměňování."
,,Dobře. Promluvíme si potom?"
,,Nemyslím si, že je o čem mluvit. Zatím, Ginny," řekla a nechala tam svou kamarádku stát. Vydala se rovnou ke kabinetu Andromedy a zaklepala na dveře.
Andromeda se právě oblékala, když uslyšela klepání na dveře. V rychlosti si zapnula kalhoty, přehodila přes sebe svetr a šla otevřít.
,,Ahoj Hermiono, pojď dál," usmála se na ni.
,,Dobrý den, paní profesorko," odpověděla jí Hermiona a vešla dovnitř. Zavřela za sebou dveře a posadila se na židli, na kterou jí Andromeda ukázala.
,,Připravená na menší nákupy?" Pousmála se a sepnula si vlasy gumičkou, poté jí podala seznam. ,,Potřebovala bych, abys koupila tyto věci. Já se mezitím zastavím pro plenky, krmení a další věci pro Teddyho. Dnes ho hlídá Hagrid, protože Madam Pomfreyová je na nějakém zaškolování u Munga. Před chvíli jsem ho tam odnesla a vypadal, že se mu Hagrid líbí, hlavně ty jeho vousy," uchechtla se.
Hermiona se pousmála. ,,Hagrid se o něj jistě dobře postará, s mláďaty různých druhů má zkušenosti," uchechtla se.
,,Ano, to měl i za nás," zasmála se Andromeda. ,,Mohla bych ti vyprávět. Ale to až někdy jindy, teď už pojďme," řekla a obě se přemístily letaxovou sítí na Příčnou ulici.
Příčná ulice byla při pondělku překvapivě rušná. Andromeda s Hermionou šly společně ulicí, až se zastavily u jednoho z obchodů.
,,Musím jít sem, prodávají zde výbornou kojeneckou výživu," pousmála se Andromeda. ,,Támhle je knihkupectví, tak můžeš skočit pro tu učebnici, co jsem ti tam uvedla," pousmála se. ,,Sejdeme se za hodinu zase tady, dobře?"
,,Ano," pousmála se Hermiona a rozešla se do knih. Věděla, že právě tam se zdrží nejdéle. Vzala si nějaké galeony navíc, protože sama potřebovala pár knih nad rámec výuky, jelikož byla ještě spousta věcí, které ji zajímaly a které si chtěla nastudovat. Stála právě u jednoho regálu a snažila se dosáhnout na jednu z knih, které byly ve vyšší poličce, když vtom si všimla, že ji kdosi pozoruje. Byla to Narcissa Malfoyová. Když si uvědomila, že se Hermiona na ni dívá, napadlo ji, že musela civět nějakou tu chvíli. Odkašlala si a přistoupila blíže k ní.
,,Dovolíte, slečno?" Zeptala se a knihu jí sundala. Byla sice jen o půl hlavy vyšší než ona, ale i to jí dávalo značnou výškovou výhodu.
,,Děkuji," pípla Hermiona. Narcissa byla ten poslední člověk, u kterého by si myslela, že na ni vůbec pohlédne, natož aby jí pomáhal sundávat knihu z regálu.
,,Za nic," mírně se pousmála, z čehož Hermiona poněkud znervózněla. Co asi ode mne chce, pomyslela si. ,,Slyšela jsem, že jste se vrátila zpátky do školy dodělat si poslední ročník," začala zdvořilostní konverzaci Narcissa.
,,A-ano. Chtěla jsem mít hotové OVCE," odpověděla Hermiona stále překvapeně.
,,To je pochopitelné, vzdělání je velmi důležité," přikývla Narcissa a naskytla se jí možnost prohlédnout si dívčinu tvář zblízka. Připomínala ji Anastázii, se kterou si byly opravdu moc podobné. A ty oči, Narcissa měla dojem, že se dívá do očí své dávné lásky. Hermiona znervózněla. Napadlo ji, že má možná něco na tváři a mírně zrůžověla. Odstoupila o pár kroků od Narcissy, pozvedla mírně knihu a zdvořile se pousmála.
,,Ještě jednou díky za pomoc a... ráda jsem vás viděla," řekla, protože jí to připadalo zdvořilé.
,,Já vás také slečno," pousmála se Narcissa. ,,Mimochodem, Shakespeare je můj oblíbený," poukázala na knihu v její ruce.
,,To i můj," přikývla Hermiona. ,,Na shledanou," řekla a odešla k pokladně.
,,Snad," zašeptala Narcissa a vrátila se zpátky ke knize, ve které si před chvílí listovala.
Hermionu napadlo, jak zvláštní setkání to bylo. Chování lady Malfoyové jí přišlo víc než podivné. Už dříve si všimla, jak ji pozoruje a byla z toho velmi nervózní. Nedovedla si však vysvětlit proč tomu tak bylo. Vytáhla seznam, který si prolétla očima a povzdychla si. V knihkupectví strávila dvacet minut a ještě byla spoustu věcí, které musela sehnat. Vydala se tedy dále, ve snaze blonďatou čarodějku dostat z hlavy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama