Kapitola Sedmá: Pokušení (část první)

16. listopadu 2017 v 21:48 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ The truth is rarely pure and never simple. ~
- Oscar Wilde
Byl podzimní podvečer a Eddie ležela ve svém pokoji a dívala se do stropu. Nudila se, protože dvojčata byla celý den pryč a s Hermionou se stále nebavila. Ginny trávila většinu času s ní a Eddie si stále nenašla nikoho, s kým by se ve Zmijozelu přátelila. Normálně neměla problém začít konverzaci, byla velice společenská, ale v těchto dnech se cítila zvláštně. Myslela na Andromedu a také na mapu, kterou teď vlastnila a vrtalo jí hlavou, jak bylo možné, že na její krev nereagovala. Z myšlenek ji vytrhlo ťukání na dveře. Zpozorněla, protože jí přišlo zvláštní, že jí někdo klepe na pokoj, ale nakonec neochotně vstala a otevřela. U jejích dveří byla sova s dopisem. Eddie protočila panenky.
,,Koho jsi čekala? Andromedu v košilce?" Řekla si pro sebe a dopis si vzala. Dala sově nějaké to krmení a vodu a mezitím se posadila na postel a dopis otevřela.
Máme ten plášť, sejdeme se po deváté u ředitelny. - F & G
Eddie se uchechtla. ,,Andromeda v košilce to sice není, ale alespoň mě čeká dobrodružství."
O několik hodin později už přešlapovala u ředitelny a z dálky viděla Freda a George, jak jdou k ní a cosi drží v ruce.
,,Měli bychom si pohnout, jestli nás tady uvidí McGonagallová po večerce, bude průser," ušklíbla se.
,,Ty budeš mít průser, přesněji řečeno," zachechtal se Fred. ,,Ale neboj, nenechali bychom tě v tom, konec konců jsi naše sestřenice, no ne?"
,,Kterou právě posíláte do jámy lvové," řekla Eddie, pohlédla na velkého grifa, který strážil vchod do ředitelny a naprázdno polkla.
,,Neboj, bude to dobré, neuvidí tě," podal jí plášť a zeširoka se zazubil. ,,A chraň ho vlastním tělem! Na něm jediném záleží!" Uchechtl se.
Eddie jen protočila panenky a vzala si ho, přehodila si ho přes ramena a zjistila, že její tělo úplně zmizelo. ,,Páni, vážně to funguje," hlesla.
,,A cos čekala? Že si z tebe vystřelíme?" Uchechtl se George.
,,To by bylo velmi překvapivé," odpověděla ironicky.
,,Fajn, tak my půjdeme, teď už je to jen a jen na tobě. Okolo desáté chodí McGonagallová spát poté, co obejde školu. Vydáš se za ní pod pláštěm, trochu si popovídáš se Zmijozelem a bude to v pohodě," Eddie jen přikývla a přehodila přes sebe plášť. ,,Tak hodně štěstí!"
,,Díky," pípla a už jen viděla ty dva, jak odcházejí pryč. Povzdychla si, byla vyděšená, bála se, že ji nachytá a vyloučí ji. Posadila se na schody a čekala na příchod ředitelky v bezpečí pláště.
Když Minerva konečně dorazila, bylo něco málo po desáté a Eddie už z toho sezení na kamenných schodech bolel zadek. Jakmile ředitelku Bradavic uviděla, začalo jí silně tlouct srdce, protože si jasně uvědomovala, co musí udělat. Postavila se proto a tiše přešla k ní. Minerva se rozhlédla, zda někdo není blízko a zašeptala: ,,Kočičí tlapka," a v ten okamžik jí socha ustoupila a Minerva se postavila na schody. Eddie stála jakoby přimrazená. Nemohla se pohnout, zdřevěněly jí nohy. Viděla jen, jak ředitelka vyjíždí i se schody nahoru. Když uslyšela, jak se dveře její pracovny zavřely, oddychla si, rychle vyslovila heslo a postavila se na schody, které ji vyvezly k velkým dřevěným dveřím. Nebyla schopná je však otevřít. Měla strach. Posadila se proto k nim a nalepila na ně své ucho. Uvnitř slyšela kroky a jak si ředitelka pro sebe tiše povídá. Nebo si alespoň myslela, že pro sebe, avšak když uslyšela druhý hlas, pomyslela si, že je tam někdo s ní.
,,Zvládáte to dobře, paní profesorko," řekl druhý hlas připomínající staršího muže.
,,Někdy cítím, že toho je na mne moc. Obzvlášť s tou situací teď. Ta irská kouzelnická škola mě nenechává spát. Její ředitelka je opředena tajemstvími a nikdo z ministerstva nic neví. Ta škola je samostatný soukromý objekt, na který, jak to tak vypadá, nemá ministerstvo žádné pravomoce."
,,Jsem si jistý, že tomu nakonec přijdete na kloub. Máte spoustu přátel, kteří jsou ochotní vám pomoci. Držte se jich, Minervo."
,,V to doufám. Dobrou noc, Brumbále."
,,Dobrou, paní ředitelko," usmál se na ni a zmizel z obrazu pryč. Eddie uslyšela vrznutí dveří a následně jejich zavření. Opatrně pootevřela dveře do pracovny, aby zjistila, zda je vzduch čistý, plášť měla stále přehozený přes sebe. V místnosti byla tma, jediným zdrojem světla byl oheň v krbu, ze kterého sálalo teplo. Eddie vstoupila dovnitř, vypadalo to, že byla sama. Dveře si nechala pootevřené a první, čeho si všimla, byl Moudrý klobouk. Sundala ze sebe neviditelný plášť a přistoupila k němu.
,,Kams mne to poslal? Proč Zmijozel? " Zeptala se ho tiše, ale vyčítavě.
,,Protože právě tam patříš," odpověděl jí klobouk. ,,Řekni mi, Eddie, jsi schopna otočit se k příteli zády, pokud by to zaručilo tvůj vlastní prospěch?" Zeptal se.
,,Ovšem, že ne!" Zamračila se.
,,Že bych se zmýlil?" Zeptal se klobouk. ,,Nemyslím si. Ačkoli si možná své jisté stránky nepoznala, protože jsi se ještě neocitla v situaci, kdy by se projevily, jsou tam. Hluboko v tobě dřímají vlastnosti pravého dítěte Zmijozelu."
,,Dovol, abych se zasmál," ozval se hlas za Eddie, ta se prudce otočila. ,,Tato nečistá, že má být mé dítě?" Nakrčil muž na obraze nos.
,,Je tomu tak, Salazare. Ať se ti to líbí nebo ne. Já se nikdy nemýlím," odpověděl klobouk klidným hlasem.
,,Vy jste Salazar Zmijozel?" Zeptala se Eddie a muž na obraze přikývl.
,,Ano, to jsem."
,,Pak byste mi možná mohl pomoct," řekla a vytáhla z kapsy pergamen, který před ním rozevřela.
,,Kde jsi k tomu přišla?" Zamračil se.
,,Našla jsem to ve svém pokoji. Bylo to v jedné knize a dovedlo mne to až sem k vám."
,,Jak se ti to povedlo rozluštit?" Díval se na ni podezíravě.
,,To je vedlejší," odpověděla vyhýbavě. ,,Co je to? A jakou to má souvislost s Merlinem?" Zeptala se, Salazar jí však věnoval výsměšný pohled.
,,Kdysi sem za mnou přišla jiná studentka, také se ptala. Ovšem ta byla poznání hodna. To ty nejsi. Nemáš čistou krev."
Eddie se zamračila. ,,Mám! Můj otec je Prewett a matka Huppertová. Oba z čistokrevných rodin!"
Salazar zdvihl obočí. ,,Opravdu? Já z tebe cítím špínu," nakrčil nos. ,,V žilách ti koluje krev jedné z nejstarších kouzelnických rodin, to ano, ale mísí se s krví nečistého."
,,Co prosím? Má rodina je čistokrevná!" Ohradila se možná trochu víc hlasitěji, než měla v úmyslu. V pokoji vedle zavrzala postel a Eddie sebou trhla. Rychle přes sebe přehodila plášť.
,,Nikdy se toto tajemství nedozvíš," slyšela ještě Salazara, než zmizela z ředitelny a zavřela za sebou dveře.
,,Je tady někdo?" Zeptala se Minerva, hůlku měla napřaženou a z jejího konce se linulo světlo, které ozářilo celou místnost. Nikdo tam však nebyl. Místností se rozléhal pouze zvuk praskajícího dřeva v krbu.
Eddie běžela rovnou do svého pokoje, slzy měla na krajíčku. Hned, jak za sebou zavřela dveře, roztrhala pergamen na desítky kousíčků, které vhodila do krbu. Všechno na ni dolehlo a na okamžik zalitovala, že do Bradavic kdy chtěla nastoupit.
~ ~ ~
O několik dní později šla Hermiona šla z hodiny lektvarů, když jí na rameni přistála malá sovička. Nadskočila, protože se vylekala, ale jakmile si uvědomila, kdo je oním narušitelem, musela se zasmát.
,,To jsi ale krásná sovička," pohladila ji po peří. ,,Copak to máš v zobáčku? To je pro mě?" Pousmála se a vzala si dopis z jejího zobáku. Bylo na něm úhledným písmem napsáno její jméno. Vzala sovu do svého pokoje, nakrmila ji, dala jí vodu, posadila se na postel a obálku rozlepila.
Milá slečno Grangerová, nemohla jsem si nevšimnout naší společné vášni pro Shakespeara a náhodou mám dva lístky na Hamleta, který se hraje dnes večer v jednom mudlovském londýnském divadle. Budu ráda, když mne doprovodíte. -Narcissa Blacková
Hermiona překvapeně nad tím dopisem zamrkala. Přečetla si ho ještě několikrát, jako by si snad myslela, že jí uniká jakýsi hlubší význam, výsměch, který ten dopis nese, avšak žádný tam neviděla. Všimla si také, že Narcissa použila své příjmení za svobodna, Blacková, a napadlo ji, že se tím chce co nejvíce distancovat od svého manžela a že není zrovna dvakrát hrdá na své příjmení. Nebo se prostě jen stihla rozvést, ale o tom nikde Hermiona zatím nečetla. Bylo jí jasné, že by toho byl plný Věštec.
Hermiona váhala, co má odepsat a jestli vůbec. Přišlo jí to poněkud zvláštní, že zrovna ji zvala Narcissa Malfoyová do divadla, když se ještě před rokem dívala, jak ji její sestra na podlaze jejich domu mučila.
,,Co dalšího jste vzali z mého trezoru?!" Řvala Bellatrix Lestrangeová na dívku ležící na podlaze, která přes slzy a krev, které jí crucio způsobilo, už pomalu neviděla. Jen matně viděla ženu stojící za Bellatrix, která byla matkou jejího spolužáka Draca Malfoye, jak se třese a dokonce by přísahala, že v jejích očích zahlédla slzy. Něco na jejím pohledu ji uklidňovalo. I přes tu obrovskou bolest, kterou cítila, pronikal ten pocit hluboko do její hrudi a tlumil ta nesnesitelná muka. ,,Na něco jsem se tě ptala, mudlovská šmejdko!"
,,Nic! Nic jsme nevzali, prosím...," plakala dívka, avšak ona tmavovlasá čarodějka, jako by ji snad ani neposlouchala, namířila na ni hůlku a řekla: ,,Crucio!" Kletba Hermionu zasáhla a pronikla jí až do morku kostí. Plíce se jí sevřely a ona se nemohla nadechnout. Celé její tělo se svíjelo v křečích a na svém obličeji cítila další pramínky teplé krve. Když Bellatrix kletbu stáhla, všimla si Hermiona, že Narcisse stekla jedna nenápadná slza po tváři, kterou však okamžitě setřela rukávem svých šatů. Dívala se jí do očí a Hermiona v hlavě uslyšela hlas, který jí říkal: 'Anastázie, vydrž, jsem tady s tebou, prosím, vydrž.' A to bylo okamžik předtím, než jí Bellatrix vyřezala do ruky 'Mudlovská šmejdka'.
Hermiona doteď nevěděla, zda si ten hlas ve své hlavě vymyslela, protože již byla na pokraji svých sil a zhroucení. Netušila ani, kdo byla Anastázie či proč by se Narcissa snažila ji uklidnit, ale dnes večer mohla získat některé odpovědi a možná se dozvědět více o oné čarodějce, která byla nejspíše jen obětí své rodiny a také něco o jejich vztahu s Andromedou. Rozhodla se, že jí napíše kladnou odpověď.
~ ~ ~
,,Čau Oliv," zazubil se William a posadil se naproti ní. V Bradavicích byl právě čas oběda. Will se těšil na kuřecí řízky se sýrovou náplní s hranolky. Nabral si plný talíř a začal se cpát.
Olivia pozvedla obočí. ,,Máš hlad?"
,,Tak tuochu," řekl s plnou pusou a kousek hranolky mu spadl zpátky do talíře. Olivia nakrčila nos. ,,Jaký jsi měla večer?" Zeptal se nenápadně. ,,Mám dojem, žes na chvíli někam zmizela," uchechtl se.
,,To nestojí snad ani za řeč," odvrátila pohled od Colina, který se na ni díval jako koloušek, kterému právě zastřelili maminku.
,,Ale notááák, povídej, jsem jedno ucho," řekl a zapil jídlo ananasovým džusem.
,,Colin mi uspořádal romantický piknik v Astronomce," ušklíbla se.
,,Opravdu?" Dělal, že je překvapený. ,,To je nádherné, kéž by to někdo udělal i pro mě," naoko se zasnil.
,,Klidně si ho nech," ušklíbla se. ,,Odešla jsem."
,,Cože?" Vytřeštil oči a jeho sestra přikývla. ,,Ujasněme si to. Kluk, vcelku dost pohledný, ti připraví romantiku a ty ho tam necháš stát a odejdeš? Děláš si legraci?"
,,Hele, dej mi svátek. Není to můj typ," pokrčila rameny.
,,Jo? Protože není chodící testosteron?" Pozvedl obočí a Olivia po něm hodila hranolku.
,,Ne, protože se chová jako pitomec."
,,V čem, prosímtě? Já si zatím všiml jen toho, jak je milý, jak se snaží a jak se mu líbíš."
Olivia se na něj podezřele podívala. ,,Tobě jde nějak o to, abych s ním na to rande šla, co?" Pozvedla obočí.
,,A půjdeš?"
,,Ne."
,,Jedno rande, pro bratříčka," naléhal.
,,Řekla jsem ne."
,,Nechám tě mě namalovat jako Rimbauda pro tu tvou vernisáž," ušklíbl se. ,,Říkalas, že bez obrazu Rimbauda a Verlaina s hipster knírem to nebude ono," řekl a všiml si, jak Olivia zaváhala.
,,Necháš mě to udělat?" Pozvedla obočí.
,,Jo, když s ním půjdeš na rande."
Zamyslela se. Do tohohle se snažila uvrtat svého bratra už od loňska, ale on stále tvrdil, že už tak jej neberou dost jako muže, ještě aby tak celá škola viděla obraz Rimbauda a Verlaina v podání jeho a jistého chlapce ze sedmáku ze Zmijozelu, který Olivii přišel na roli Verlaina dokonalý, jak se muckají. Olivia tím mimo toho, že láska mezi dvěma lidmi stejného pohlaví je v pořádku, chtěla ukázat také spojení Nebelvíru a Zmijozelu a dostat do podvědomí lidí mudlovské umění, které bylo dle jejího názoru také velmi významné. Připadalo jí, že mudlovská studia nejsou dost, že by měl být samostatný předmět, který by byl zaměřen více umělecky.
,,Fajn, jedno rande a ty budeš pózovat, jak ti řeknu," ušklíbla se.
,,Mou chloubu bych si ale rád nechal v kalhotech," řekl důrazně a Olivia nakrčila nos.
,,Fuj! Jsi můj bratr sakra!"
,,Já vím, já to jen říkám předem, kdybys náhodou chtěla být mrcha," ušklíbl se.
,,Buď bez obav, bratříčku. Bude to jen decentní obraz, který bude vypovídat vše o jejich vztahu," zazubila se.
Will protočil panenky. ,,Fajn," zvedl se. ,,Uvidíme se později," řekl a zmizel z Velké síně. Colin právě na toto čekal. Posbíral si své věci a vyběhl za ním na chodbu.
,,Co ti řekla?" Zeptal se, když Willa doběhl.
,,Že s tebou půjde na rande," uchechtl se.
,,C-cože?" Vytřeštil oči.
,,Tože. Půjde, ale musel jsem obětovat opravdu hodně! Možná se mi po zbylé dva roky budou studenti z celé školy smát, ale co bych pro lásku neudělal," povzdychl si, pak se však doširoka usmál. ,,Musí to být perfektní! Musíme vymyslet něco dokonalého, co ji ohromí a bude chtít jít znova. Nepodstoupil jsem takovou oběť jen proto, aby z toho bylo jen jedno rande."
,,Ale co chceš vymyslet?" Zeptal se Colin s pochybami v hlase.
,,To ještě nevím, ale bude to stát za to! Napíšu ti sovu, tak zatím Coline," poplácal ho po rameni a rozešel se pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama