Kapitola Pátá: Odhalení (část první)

3. listopadu 2017 v 19:00 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ It is absurd to divide people into good and bad. People are either charming or tedious. ~
- Oscar Wilde
Minerva McGonagallová seděla v čele dlouhého profesorského stolu ve Velké síni a dívala se na prázdné stoly před sebou. Přemýšlela o škole a její budoucnosti a čekala na zbytek profesorského sboru. Svolala dnes poradu, aby své kolegy informovala o jedné závažné věci, která jí nenechávala v noci klidné spaní.
Jakmile všichni dorazili a usedli na svá místa, začala. ,,Drazí profesoři, milí kolegové, školní rok nám opět začal a s ním také spojená zodpovědnost ke škole a našim žákům. Pozvala jsem vás sem, abychom si promluvili o jisté nepříjemnosti," Tiberius se usmál na Andromedu a kývl jí na pozdrav a ona mu kývnutí opětovala s tichým ahoj. ,,Jistě jste si stačili všimnou, že studentů v Bradavicích již není tolik, kolik jich bývalo," několik profesorů jí dalo za pravdu přikývnutím. ,,Rozeslala jsem jako každý rok sovy novým studentům, ale do Bradavic se nepřihlásili ani zdaleka všichni. Stejně tak naše řady prořídly, protože si několik rodičů své studenty přehlásilo na jinou školu."
,,Slyšel jsem, že se otevřela jakási nová škola tady v Británii, myslíte, že to může mít souvislost?" Zeptal se profesor Kratiknot.
,,Obávám se, že ano," přikývla Minerva. ,,V Irsku byla nově otevřena škola pro čistokrevné kouzelníky, velmi drahá a prestižní a proto čistokrevné rodiny přemístily své potomky tam. Což nás přivádí k dalšímu problému, kterým jsou finance. Po staletí byla tato škola financována bohatými rodinami, jejíchž děti navštěvovaly tento institut, například Blackovými, Malfoyovými a spoustou dalších. S jejich podporou však už počítat nemůžeme, musíme hledat zdroje jinde," povzdychla si. Pokud velmi brzy nenajdeme sponzory, obávám se, že škola dlouho nevydrží," pohlédla na ně s vážným výrazem ve tváři.
,,McLaggenovi nějaký ten majetek mají, mohu se části financování ujmout tedy já," navrhl Tiberius.
,,To je od vás velmi šlechetné, ale to nebude stačit. Ovšem vy máte jisté kontakty na ministerstvu, není-liž pravda?"
Přikývl. ,,Ano, pokusím se sehnat kouzelníky, kteří by byli ochotni pomoct. Věřím, že se jistě někdo najde. Spousta z nás stále považuje Bradavice za svůj druhý domov, kde jsme zažili ty nejlepší události a vytvořili si nezapomenutelné vzpomínky. Někteří určitě rádi pomůžou," usmál se Tiberius.
,,V to doufám," zatvářila se starostlivě a vděčně zárověň.
,,Tohle bude válka dvou škol a my se bez boje nevzdáme," prohlásil profesor Křiklan, který se uvolil ještě alespoň na rok vrátit do této školy, protože mu došlo, že je zvyklý na dobrodružství a že doma by se v tom příšerném poválečném klidu unudil k smrti.
,,Kterou, jak se obávám, již prohráváme," povzdychla si profesorka McGonagallová a zadívala se z okna.
~ ~ ~
Po poradě Tiberius dohnal Andromedu. ,,Andromedo, počkej," pousmál se. ,,Spěcháš?"
,,Musím pro Teddyho k madam Pomfreyové," pousmála se. ,,Proč se ptáš?"
,,No, když je ta neděle a my nemáme vyučování, napadlo mě, že bychom si mohli dát čaj u mě v kabinetu a dohnat staré dobré časy," navrhl.
,,Ale co Teddy?"
,,Jsem si jistý, že ho madam Pomfreyová na hodinu, dvě ještě pohlídá," usmál se. ,,Tak co říkáš?"
Andromeda si povzdychla a pobaveně zakroutila hlavou. ,,Tak dobře, dáme si čaj a trošku si popovídáme. To neuškodí," řekla mile a následovala Tiberia do jeho kabinetu.
,,Jaký čaj máš ráda?" Zeptal se, když byli uvnitř. Každý kabinet měl přední část pracovní, se stolem, knihami a všeobecným prostorem pro práci. V druhé části, do které vedly z onoho kabinetu dveře, se nacházela ložnice s postelí, poličkami, skříní a oknem, ze které vedly další dveře do soukromé koupelny.
,,Zázvorový, prosím," pousmála se a posadila se na židli u jeho pracovního stolu, kterou jí nabídl.
,,Hned to bude," mrkl a začal připravovat čaje. Andromeda se mezitím rozhlédla po jeho pracovně. Nebyla nijak nezvyklá, nelišila se od ostatních ničím, nemohla si však nevšimnout množství malých kaktusů, které byly rozmístěny všude po pracovně. Na skříni, na poličce, na stole, všude. Na jeho stole si však všimla i něčeho jiného. Byla tam fotografie Tiberia, který objímal těhotnou ženu, velmi pohlednou a vedle nich skotačil malý bílý psík. ,,Tady to je," řekl a položil před Andromedu šálek čaje. ,,Pokud bys chtěla cukr, tak tady," položil na stůl cukřenku.
,,Ne, děkuji, nesladím," pousmála se napila se čaje, ve kterém plaval čerstvý zázvor. ,,Páni, ten je silný," uchechtla se.
,,No jo, to ti prožene dutiny a vypálí všechny bacily," zachechtal se Tiberius a upil ze svého hrníčku.
,,To přesně potřebuji, děkuji," tiše se zasmála.
,,Tak co tvůj první den, jaký byl?" Zeptal se Tiberius, přisunul si židli vedle ní a posadil se.
,,No, řekněme, že byli studenti zvědaví spíše na to, jaké to je být Blacková, než na to, co bych je mohla naučit" ušklíbla se a upila čaje. Záměrně zatajila příhodu se smrtijedkou, protože se v tom nechtěla pitvat.
,,Opravdu?" Pozvedl pobaveně obočí. ,,A cos jim řekla?"
,,Že není o co stát."
,,To vskutku ne," přikývl. ,,Ono všeobecně žít v těchto čistokrevných rodinách není pro každého. Jistí jedinci se v tom vyžívají, ale většina trpí. Ale i když rodiče vědí, že je to něco úděsného, stejně v té hlouposti pokračují dál a dál," zakroutil hlavou. ,,Já bych nechtěl, aby mé děti trpěly celý život s někým, koho nemilují."
,,To já také ne," vzpomněla si na Nym. ,,Ačkoli zrovna dvakrát šťastná jsem nebyla, když mi dcera přivedla domů vlkodlaka," uchechtla se.
,,Remuse, že ano?"
Přikývla. ,,Ano. Ale dovolila bych jí i deset vlkodlaků, jen kdybych ji teď mohla sevřít v náruči. Víš, ony vzpomínky na ni jsou krásné, i když velmi bolestivé. Přála bych si ji alespoň naposledy ještě vidět, obejmout ji. Říct jí, jak moc ji miluji," sklopila zrak k šálku čaje, který svírala v dlaních.
,,Něco mě napadlo," řekl Tiberius po chvíli naprostého ticha. Mávl hůlkou a ze skříně vylétla jakási stříbrná nádoba.
,,To je?" Pohlédla na něj s úžasem v očích.
,,Myslánka, ano," přikývl. ,,Pokud bys chtěla, můžeš ji využít," pousmál se.
,,Opravdu?" Překvapeně zamrkala.
,,Ano, opravdu. Já ji využíval často po smrti své manželky, teď už tolik ne."
Andromeda zaváhala, skousla si ret a pohlédla na Tiberia. ,,Půjdeš tam se mnou?"
,,Jistě," řekl a konejšivě jí stiskl ruku. Andromeda přikývla, postavila se a vytáhla svou hůlku. Opatrně z hlavy vytáhla několik vzpomínek a vložila je do myslánky. Tiberius se na ni povzbudivě usmál a ona mu úsměv opětovala. Pak už se oba naklonili do oné kouzelné nádoby a objevili se zpátky v Bradavicích.
,,Andromedo, tys přišla!" Zajásal mladý blonďatý chlapec, který stál v přítmí loděnice. Byla téměř úplná tma, jen několik lamp osvětlovalo okolí Bradavic.
,,Samozřejmě, nemohla bych tady přeci nechat svého manžela jen tak stát," řekla, položila kufr a objala ho.
,,Opravdu do toho jdeme, tohle je neskutečné," zajásal Ted.
,,Ano. Jen ty a já, už nás nikdo a nic nezastaví," zachechtala se a pak pohlédla směrem k hradu. ,,Jediné, co mne mrzí je, že tady nechávám Narcissu. Mám kvůli tomu výčitky. Nechala jsem jí pod polštářem vzkaz, snad to pochopí," povzdychla si.
,,Pochopí to, určitě chce, abys byla šťastná a bude ti to moc přát. Někdy ji pozveme k nám," řekl a Andromeda přikývla, i když věděla, že tohle nebude nikdy možné, protože by ji tím vystavila obrovskému nebezpečí.
Okolí se rozplynulo a Andromeda s Tiberiem se objevili u Tonksů doma. Andy s Tedem neměli tehdy kam jinam jít a tohle byla jediná možná alternativa.
,,Díky, mami, tati, že nás tady necháte zůstat, než si vyděláme na něco vlastního," pousmál se Ted a oba své rodiče objal. Andromeda stála vedle něj a stydlivě se usmívala.
,,Ale jistě, ty a tvá krásná manželka jste tady vítaní," usmála se paní Tonksová na mladou verzi Andromedy.
,,Děkujeme," poděkovala Andy a společně s Tedem šli do jeho pokoje. ,,Tví rodiče jsou tak skvělí," pousmála se a postavila kufr vedle postele.
,,To oni jsou. A počkej, až ochutnáš, jak máma vaří," zazubil se.
,,Možná bych se to měla naučit taky, ať se mnou neumřeš hlady," zasmála se.
,,To se časem poddá," pousmál se Ted, objal ji kolem pasu a věnoval jí polibek na rty.
V další vzpomínce ležela Andromeda u Munga a lékouzelník jí právě podal malý uplakaný uzlíček.
,,Ach Andromedo, jsem na tebe tak hrdý," řekl Ted, který se k ní skláněl a hladil ji. Dal jí pusu do vlasů.
,,Ahoj maličká, my jsme tatínek s maminkou, vítej na světě," zazubila se Andromeda a dala jí pusinku na čelo. ,,Myslím, že je celá ty, Tede," zachechtala se, když v ten moment se její malé blonďaté vlásky změnily na Andyninu oříškově hnědou. Andromeda překvapeně zamrkala.
,,Myslím, že se vám narodil metamorfomág," pousmál se lékouzelník.
,,Ale jak je to možné?" Nechápavě se na něj dívala. ,,Vždyť u nás v rodině nikdo tuto schopnost nemá," pohlédla na Teda.
,,No u nás už vůbec ne," zachechtal se a zvědavě si malou prohlížel.
,,Tohle se nedědí pouze z matky na dceru, může to být gen někoho, kdo tuto schopnost ve vaší rodině měl hodně dávno a projevila se až teď na vaší maličké," objasnil jí lékouzelník.
,,Takže ty jsi metamorfomág," zachechtala se. ,,Už vidím v dospívání ty její modré vlasy, Tede."
,,Já bych to spíše typoval na růžové," pobaveně odpověděl a pohladil malou po ručičce. ,,Je tak maličká, tak křehká," řekl.
,,Chceš si ji pochovat?" Zeptala se náhle Andy.
,,C-cože? Já? Pochovat si ji? Ale já nevím, jak se to dělá a ona je moc malá a-"
,,Ale notak, Tede. Posaď se a jen si ji vezmeš do náruče," zakroutila nad ním hlavou. ,,Není třeba se bát."
,,D-dobře," řekl a posadil se. Andy mu opatrně dala malou do náruče. Dítko si svého otce zvědavě prohlíželo a pak se usmálo. Tedovi se nahrnuly slzy štěstí do očí. ,,No ano, já jsem tvůj tatínek, ty škvrně. Budu tě milovat a dám ti všechno na světě. Tobě i tvé mamince. Nikdo vám nikdy neublíží, já vás ochráním," řekl a dal jí pusu na malou ručičku, kterou k němu natahovala. Andromeda mu stiskla ruku a s láskou v očích se na oba dívala.
,,Jak své dítko pojmenujete?" Zeptal se lékouzelník.
,,No, dohodli jsme se tady s manželem, že když to bude holčička, vybírám jméno já a když chlapeček, tak on. Takže to bude... Nymfadora," vítězně se zazubila.
Ted si povzdychl. ,,Opravdu? Ještě tě to nepřešlo?" Zakroutil hlavou.
,,Proč by mě to mělo přejít, vždyť je to krásné jméno!" Ohradila se Andra.
,,Já jen, že si myslím, že ti za něj ta malá moc nepoděkuje, až vyroste, Dromedo," uchechtl se. ,,Ale když chceš Nymfadoru, bude to Nymfadora," usmál se na malou. ,,Jakpak se ti líbí jméno Nymfadora, co?" Zazubil se a vlásky děvčátka se zbarvily do ruda. ,,Tady máš odpověď, Andromedo," uchechtl se Ted a ona jen protočila panenky.
,,Stále si stojím za tím, že je to krásné jméno."
Andromeda pohlédla na Tiberia. ,,A opravdu mi za to nepoděkovala," uchechtla se a v ten moment se to kolem nich opět začalo měnit.
,,Bude ze mě bystrozorka," zajásala Nym, když přišla domů oznámit, že úspěšně dokončila OVCE.
,,Cože?" Překvapeně zamrkala Andromeda.
,,Zvládla jsem zkoušky s jedinou dvojkou," mrkla na ně.
,,Já to věděl! Jsi nejlepší!" Objal ji Ted a dal jí pusu na tvář. ,,Moje holčička zaválela!"
,,To je moc hezké a samozřejmě ti oba gratulujeme," objala ji Andy. ,,Ale bystrozorka? Pro Merlina proč?"
,,Protože si neumím představit nic jiného, co by mě bavilo," odpověděla Nym.
,,Ale vždyť můžeš přijít o život!" Zamračila se Andromeda.
,,To můžu i normálně. Třeba když budu jíst a zaskočí mi rybí kost," ohradila se Nym.
,,Tak ji nech, Dromedo," řekl Ted. ,,Když to chce, stejně jí to nerozmluvíš."
,,Ne, nebudu pak stát nad hrobem své jediné dcery a říkat jí: Já ti to říkala."
,,Ale notak, maminečko," objala ji a dala jí pusu na tvář. ,,Neboj se o mě. Všechno bude fajn, slibuju."
,,Neslibuj nic, co nevíš, že můžeš splnit, Nymfadoro," zamračila se Andy a Nym se při vyslovení celého svého jména otřepala.
,,Mamka to s tebou myslí dobře, Doro," řekl jí. ,,Ale neměla by ses vzdávat svých snů."
,,No výborně, ještě ji v tom podporuj, Edwarde," zamračila se. Takto mu říkala jen tehdy, když se opravdu zlobila.
,,Bude to dobré, uvidíš," řekl a oba Andromedu objali.
,,Ano mami, nemusíš se bát," dodala Nym. ,,Navíc musím ještě projít výcvikem."
,,Upřímně doufám, že ho neuděláš, pro tvé vlastní dobro," povzdychla si Andy a objetí jim opětovala. Jakmile se od sebe zase oddálili, Andromeda ze současnosti přišla k Nym a pokusila se ji obejmout. Její ruce jí však jen prošly, jako by byla duch. Andromeda se natáhla po Tedovi, avšak výsledek byl úplně stejný. Kolena se jí podlomila a Tiberius ji jen tak tak zachytil. Okolí se opět proměnilo a oba se objevili zpět u Tiberia v pracovně.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal se, když jí pomohl posadit se na židli.
,,Ano, jsem," přikývla. Tiberius jí nalil sklenici vody a podal jí ji. Andy se napila a usmála se. ,,Děkuji."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama