Kapitola Pátá: Odhalení (část druhá)

3. listopadu 2017 v 19:01 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Eddie seděla ve svém pokoji na posteli a prohlížela si onen pergamen. Od doby, co jej našla, přemýšlela, jak odhalit jeho tajemství. Čistokrevná byla, tudíž si byla jistá, že na to přijít musí. Zkoušela různé věci jako napsání jmen obou jejích rodin na pergamen, svého jména, avšak pergamen jakoby inkoust okamžitě vpil a nic dalšího se nestalo. Zkoušela na něj také položit ruku, protože si myslela, že by pergamen mohl nějakým způsobem zjistit, že má čistou krev a odhalit se, ale opět se nic nestalo. Zkoušela také různá odhalovací kouzla, ale nic. Nakonec ji napadla jedna věc.
,,Co kdybych pergamenu dokázala čistotu své krve přímo," pomyslela si nahlas, vzala nůžky a opatrně se jimi řízla do prstu. Pár kapek krve dopadlo na pergamen. Eddie seděla a pozorovala, co se bude dít, pergamen však zůstával i nadále bez poskvrnky, stejně vybledlý časem, jaký byl dosud. Eddie se zamračila. ,,Tak jak ti mám sakra dokázat, že jsem čistokrevná?" Zakroutila hlavou a pergamen hodila vzteky přes celou místnost až do kouta. Přehodila přes sebe svetr a vyběhla z pokoje pryč ven na vzduch.
Seděla právě na lavičce a do sešitu si cosi kreslila, když vtom za sebou uslyšela houknutí.
,,Heeej, Eduardo!" Eddie se zamračila a prudce se otočila. Kousek opodál stála dvojčata, Fred a George a doširoka se na ni culili.
Eddie překvapeně zamrkala, zavřela sešit a postavila se. ,,Co tady vy dva děláte?" Nechápavě se na ně dívala.
,,To koukáš, co?" Zazubil se Fred.
,,Přišli jsme sem trénovat děcka famfrpál. Zdá se, že po nás už tady nezbyl nikdo schopný, kdo by věděl, jak se to hraje," ušklíbl se George.
,,No jo, my dva jsme zkrátka nepostradatelní," povzdychl se Fred.
,,A proč ty tady sedíš jak hromádka neštěstí? Nenašla sis žádné kamarády ve Zmijozelu?" Uchechtl se opět George.
,,Ve Zmijozelu jsou samí pitomci! Jsem opravdu naštvaná, že nejsem s Ginny a Hermionou, protože jsem s tím jaksi počítala," ušklíbla se.
,,No jo, asi nemáš ty správné nebelvírské kvality jako my dva," pohodil Fred vlasy.
Eddie nakrčila nos. ,,Vy dva máte kvality jen opruzovat."
,,Ale notak, nečerti se hned. Chceš nám pomoct s přípravou hřiště?"
Eddie vypadala, že se zamýšlí. ,,No fajn, stejně nemám nic lepšího na práci," pokrčila rameny a následovala je.
,,Nějaké novinky? Něco zajímavého, s čím by ses nám ráda svěřila?" Zeptal se Fred, když už stáli na hřišti.
Eddie zaváhala. Nebyla si jistá, zda jim říct o onom pergamenu. Očividně si s ním sama nevěděla rady a možná by jí oni dva mohli pomoct. ,,Možná by tady bylo něco, o čem bych vám ráda řekla," začala.
~ ~ ~
Narcissa Malfoyová seděla na terase Malfoy Manor a popíjela šampaňské. Společnost jí zde dělala pouze její skřítka, protože Lucius seděl v Azkabanu za hrůzy, které napáchal za války. Ona i Draco se azkabanské věznici vyhnuli jen kvůli Harrymu Potterovi, který svědčil v jejich prospěch. Draco z toho všeho vyšel jako chlapec, který byl obětí své rodiny a neměl na výběr, navíc sám nikoho nezabil. Narcissa zase zachránila Harrymu život tím, že zalhala pánovi zla a napomohla tím k vítězství řádu. Bylo jí tedy povoleno zůstat na svobodě, ale za obrovskou cenu. Zůstala sama, protože Draco již měl svůj vlastní život s Astorií Greengrassovou a Narcissu navštěvovali málokdy. Mnohem častěji její návštěvy byly jiného rázu. Často za ní chodili ti, kteří ztratili své milované ve válce a chtěli si svůj vztek vybít na té, která byla ženou smrtijeda a v jejímž domě se scházeli přívrženci temného pána. Musela mít proto okolo domu různá ochranná kouzla, která jí tam zavedli bystrozorové. Rozhodně se jí však lépe nespalo. Ta samota ji ničila. Neměla s kým mluvit, její bývalé přítelkyně z čistokrevných rodin, které znamení nenesly, ji viděly jako hrozbu a nechtěly riskovat pověst a bezpečí tím, že s ní zůstanou v kontaktu. Byla opravdu sama, neměla už vůbec nikoho.
Stále chodívala na ono místo k jezeru za Malfoy Manor, kde rostly narcisy a kam ji to, Merlin ví proč, tak táhlo. Seděla tam a myslela na Anastázii. Její obraz se jí však pomalu, ale jistě vytrácel z hlavy, už si nedokázala vybavit přesné rysy jejího obličeje, protože už to bylo tak dávno a jí nezůstala žádná fotografie, o to se Lucius postaral. Vždy si několik narcisů natrhala do vázy a odnesla si je domů. Jako zázrakem na tom místě do rána vždy vyrostly další, nové.
Kromě Anastázie, myslela ještě na jednu osobu, kterou v životě postrádala. Na Andromedu. Viděla ji z dálky před soudní budovou. Jejich oči se na okamžik setkaly, avšak Narcissa musela dovnitř, protože právě probíhal proces na její rodině. Od té doby ji neviděla.
,,Hej, smrtijedko! Otevři bránu!" Uslyšela nějakého muže volat. ,,Podívej se mi do očí, do očí toho, kterému tvůj manžel zabil jediného syna!" Křičel.
Narcissa si povzdychla. Už to nezvládala, bylo to tady každý den a stále dokola. Bylo jen otázkou času, kdy někdo prolomí onu barikádu kouzel, která ji oddělovala od těch, kteří jí chtěli ublížit. Věděla to, věděla, že potřebuje nový dům, nové místo, kde by mohla žít v klidu a v míru a začít nový život někde, kde ji nikdo neznal, ale něco na tomto místě jí nedovolovalo odejít. A přitom ten dům nenáviděla. Jeho chladné stěny se jí příčily a vyvolávaly v ní stavy smutku. Avšak odejít nedokázala.
~ ~ ~
Andromeda vyšla ten večer ze svého kabinetu. Teddy spokojeně spinkal, chráněn kouzlem, a Andromeda si připravila na zítřejší hodinu věci s vědomím, že tak bude mít zítra více času na snídani poté, co se postará o Teddyho a odnese jej k madam Pomfreyové. Jak se však snažila svůj kabinet zamknout kouzlem, několik věcí jí popadalo a jedna skleněná nádoba se dokonce rozbila.
,,Reparo!" Ozvalo se za ní a nádoba se opět vrátila do původního stavu. ,,Nepotřebujete pomoct?" Andromeda se otočila a uviděla za sebou stát Hermionu, která se na ni doširoka usmívala.
,,Pokud bys byla tak hodná," přikývla Andromeda a úsměv jí opětovala. Hermiona se sklonila pro spadlé věci a posbírala je, Andromeda mezitím zamkla kabinet.
,,Moc ti děkuju," pousmála se Andy, když položily věci na stůl ve třídě.
,,Nemáte vůbec zač, já ráda," pousmála se a chystala se odejít, když ji Andromeda oslovila.
,,Hermiono, napadlo mne...," Hermiona se otočila.
,,Ano?"
,,Jak víš, mám tady malého Teddyho a nechci neustále obtěžovat madam Pomfreyovou, už tak toho pro mne dělá víc než dost. Zkrátka hodila by se mi asistentka, která by mi před hodinou nachystala věci, opravila testy či zkontrolovala úkoly a podobně a já bych pak měla na malého více času. Samozřejmě bych ti za to zaplatila. Jen s malým by se tohle dalo jen horko těžko stíhat, vyžaduje stále plnou pozornost, protože je ještě maličký. Tak co říkáš?"
,,Jistě, moc ráda," přikývla a pomyslela si, že asistence profesorce v Bradavicích se také bude skvěle vyjímat v jejím životopise.
,,Dobře, tak domluveno, tady máš můj rozvrh a kdyby něco, napíšu ti sovu nebo si tě někde odchytím," pousmála se Andromeda. ,,Dnes už to zvládnu sama, tak dobrou noc."
,,Dobrou," pousmála se Hermiona a odešla ze třídy. Šla právě okolo jednoho okna s výhledem na Zapovězený les, když vtom ucítila, jak se její řetízek na krku pohnul. Trhla sebou, protože ji to vyděsilo. Něco ji přinutilo pohlédnout z okna a uviděla tam zahalenou postavu v kápi. Stiskla v ruce hůlku a za jakéhosi nepochopitelného důvodu se rozběhla po schodech dolů. Čím více se přibližovala k lesu, tím neklidnější přívěsek byl. Běžela, srdce jí bušilo až ve spáncích. Několik metrů od oné postavy se zastavila, v jedné ruce svírala připravenou hůlku a tou druhou zachytila přívěsek, který jí drásal hrudník pod svetrem.
,,Kdo jste?" Zeptala se Hermiona, hlas se jí třásl napůl strachem a napůl vzrušením a zvědavostí.
,,Ty víš moc dobře, kdo jsem, mudlovská šmejdko," řekla postava, udělala několik kroků k ní a sňala kápi. Stála tam Bellatrix.
Hermiona zalapala po dechu. ,,A-ale to není možné," couvla o několik kroků vzad. ,,Vždyť vy jste přeci mrtvá! Viděla jsem to na vlastní oči!"
Bellatrix se skřehotavě zasmála. ,,Ty máš na mysli to divadýlko s ubohou Molly?" Ušklíbla se. ,,To bylo vskutku zábavné, ale ne. Jsem živá a zdravá a přišla jsem si pro něco, co mi patří," ušklíbla se.
,,Ten přívěsek?" Zeptala se Hermiona a Bellatrix přimhouřila oči. Vypadalo to, že na okamžik přemýšlí, o čem Hermiona mluví.
,,Ne, pro přívěsek ne."
,,Tak pro co tedy?" Zeptala se tiše.
,,Pro něco, co mi ty pomůžeš získat zpátky," řekla a udělala několik kroků k ní, až stála v její bezprostřední blízkosti. Hermiona se nemohla ani pohnout, cosi ji nutilo stát a dívat se Bellatrix do očí.
,,Já vám nepomůžu," řekla vzdorovitě, Bellatrix se však posměšně uchechtla.
,,Opravdu si to myslíš?" Pozvedla obočí. Stála u ní tak blízko, že Hermiona cítila její teplý dech na své tváři. Zamrazilo ji. Bellatrix si její reakce všimla a ušklíbla se. ,,Já si myslím, že ano," přejela jí nehty po straně krku. Hermiona zavřela oči a z úst jí vyšel tichý stén. Bellatrix se ušklíbla a ustoupila krok od ní. ,,Jsi nechutná. Ty představy, které v hlavě máš, jsou odporné," nakrčila nos. ,,Ještě se uvidíme," řekla a s výrazem plným šílenství se rozplynula v oblaku černého kouře. Hermiona se otřepala. Na jednu stranu se jí velice ulevilo, že byla pryč, na stranu druhou však toužila po tom, aby Bellatrix zůstala, i když věděla, že je to šílenství. Povzdychla si a zamířila zpátky do hradu. Přemýšlela o tom, co je asi ta věc, po které Bellatrix tolik toužila.
~ ~ ~
Andromeda právě vycházela ze třídy, když v tom stejném okně, jako předtím Hermiona, uviděla dvě postavy. Hermionu, která stála u Zapovězeného lesa a někoho dalšího. Druhá osoba k ní však stála zády, nemohla tedy správně určit, o koho se jedná, na okamžik však měla dojem, že vidí svou sestru Bellatrix. Zakroutila však hlavou, protože věděla, že ta je po smrti. Ovšem černé kudrnaté vlasy oné osoby jí ji velice připomínaly. Pozorovala celou scénu až do konce a když ona postava zmizela a Hermiona se vracela zpátky do hradu, vrátila se Andromeda rychle zpátky do třídy. Když uslyšela kroky, vyšla ven a třídu zamkla.
,,Ach, Hermiono, myslela jsem, že už spíš," usmála se na ni.
Hermiona sebou trhla. ,,J-já... šla jsem se ještě projít na čerstvý vzduch, pomáhá mi to usnout," zalhala.
,,Ach tak. A sama?" Pozvedla Andromeda obočí.
,,Ano," odpověděla Hermiona a vyhnula se jejímu pohledu.
,,Jsi si tím jistá?" Zeptala se s vážnou tváří. ,,Nechci znít paranoidně, ale měla jsem dojem, že jsem s tebou viděla někoho mi hodně známého."
Hermiona naprázdno polkla. ,,Ano? A koho?"
,,Mou sestru Bellatrix."
Ošila sebou. ,,Ta je přeci po smrti. Viděla jsem jí zemřít na vlastní oči."
,,Opravdu?" Skepticky na ni pohlédla.
,,Opravdu."
Andromedě se ulevilo. Věděla, že je její sestra mrtvá, ale potřebovala to slyšet od Hermiony. ,,Dobře, tak dobrou noc," usmála se a rozešla se zpátky do svého kabinetu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama