Listopad 2017

Kapitola Sedmá: Pokušení (část třetí)

16. listopadu 2017 v 21:52 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Hermiona tu noc spala klidně, když vtom ji probudil jakýsi pohyb na její posteli. Trhla sebou a otevřela oči. Sáhla rychle po hůlce, protože ve tmě uviděla jakousi siluetu, která seděla na její posteli. Ona osoba se k Hermioně naklonila a ta ucítila tu známou omamnou vůni.
,,Bellatrix, co tady děláte?" Zamračila se a dala si peřinu až ke krku. Bella se uchechtla, obkročmo se na ni posadila a naklonila se k ní, přičemž ji jemně políbila na krk. Hermioně vyskočila husí kůže. Chtěla se bránit, avšak Bellatrix jí dala ruce za hlavu a pohlédla jí do očí.
,,Síla ti nepomůže, holčičko," ušklíbla se a políbila ji tvrdě na rty, ze kterých Hermioně vyšel tichý stén. Zavřela oči a přestala se vzpírat. Chtěla to, chtěla, ať se jí Bellatrix dotýká, ať ji líbá.
,,Ach, Bello," zasténala, když ucítila opět její polibky na krku. ,,Prosím..."
,,Prosím co?" Ušklíbla se Bella a pohlédla na ni. ,,O co prosíš?"
,,Nepřestávejte... pokračujte..."
,,Ne," zašeptala jí Bella do ucha a zachechtala se, když vtom sebou Hermiona trhla a celá udýchaná se probudila. Rozhlédla se po ložnici, ale po Bellatrix nebylo ani stopy. Byl to jen sen, pomyslela si a posadila se. V tu chvíli to ale věděla. Byla si jistá, že nedokáže nadále tu touhu udržet. Nedokáže už se od Bellatrix držet dále.

Kapitola Sedmá: Pokušení (část druhá)

16. listopadu 2017 v 21:50 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Hermiona se připravovala ten večer do divadla. Zvolila tmavě modré šaty bez ramínek, které jí obepínaly hrudník a dlouhá sukně, působící průhledným dojmem, jí sahala až ke kotníkům. Průhledné však nebyly. Zabraňovala tomu tmavě modrá látka pod šaty, která sahala do půlky stehen. Černé lodičky na nízkém podpatku se pod šaty téměř ztratily. Vlasy si vyčesala, jemně se nalíčila a na zápěstí a krk si stříkla parfém. Přívěsek na jejím krku byl však moc nápadný. Bylo jí jasné, že by jej Narcissa ihned poznala a měla by spoustu otázek. Proto si přívěsek sundala, schovala jej pod polštář a zabezpečila kouzlem. Pohlédla na sebe ještě naposledy do zrcadla a usmála se. Poté si oblékla kabát a sešla dolů k Zapovězenému lesu, odkud se plánovala přemístit do Londýna. Když se však postavila na místo na okraji lesa, odkud již bylo přenesení možné, kdosi kolem ní zezadu omotal ruce. Hermiona vyjekla. Na svém krku ucítila teplý dech a zamrazilo ji. Známá vůně, která ji omámila, ji přinutila roztřást se.
,,Bellatrix," zašeptala a otočila se na ni. Čarodějka stála blízko u ní a dívala se jí do očí svým šíleným pohledem.
,,Copak? Čekala jsi snad někoho jiného?" Pozvedla obočí.
,,Nečekala jsem nikoho," ošila se, když si Bellatrix drsně přitáhla její ruku a zasténala bolestí, když jí stiskla špatně se hojící jizvu.
,,Stále tě to bolí, co?" Ušklíbla se. ,,Dostalas, co sis zasloužila, mudlovská šmejdko."
Hermiona jí ruku vytrhla a promnula si předloktí, které ji teď pálilo. Bella se ušklíbla.
,,Ale copak, snad to šmejdíčku nebolí? To by mne opravdu mrzelo," našpulila spodní ret jako malé dítě, které se snaží vyjádřit lítost, pak se však znovu zákeřně usmála, udělala krok k ní a dívala se na roztřesenou Hermionu jako šelma, která se právě chystá ulovit svou oběť. ,,Víš, často tě pozoruji, děvče. Vidím, co děláš, vidím tě, když se převlékáš, když se vkrádáš po večerce do prefektské koupelny, kde si napustíš vanu plnou pěny, lehneš si a zavřeš oči. Jak bezpečně se cítíš, jak uvolněně. Stačil by jediný pohyb a bylo by po tobě," řekla, vytáhla malý nožík ze své kapsy a dala jej Hermioně ke krku. Tu opět zamrazilo. Zavřela oči a hlavu nepatrně zaklonila, když jí studená čepel přejížděla po krku zleva doprava. Bella se uchechtla.
,,Když můžete jít do hradu a pozorovat mne, proč si tu jistou věc neseženete sama?" Zeptala se, když dala Bellatrix nůž z jejího krku.
,,Ono je to trochu komplikovanější. Zkrátka potřebuji, abys to udělala ty," udělala další kok k ní, až se svým tělem dotýkala toho jejího. Hermioně začalo bušit srdce jako o závod. Cítila se v její přítomnosti tak slabá, bylo tak těžké jí říkat neustále ne, když chtěla říct ano a toužila po tom víc, než po čemkoli jiném.
,,Bello," zasténala a objala ji, hlavu jí položila na rameno.
Bellatrix se ušklíbla. ,,Vím přesně, co chceš," zašeptala jí do ucha. ,,Udělej, o co tě žádám a pak možná," řekla Bella, mírně se oddálila tak, že teď stála tváří v tvář Hermioně a naklonila se k jejím rtům. Hermiona ty své pootevřela a zavřela oči, Bellatrix se však zasmála, udělala několik kroků od ní a přemístila se pryč. Hermiona otevřela oči a stiskla vzteky pěsti. Byla na sebe opravdu rozzlobená za to, jaké napětí cítila v celém těle, když byla ona žena blízko ní. Chtěla, ať se jí dotýká a styděla se za to. Za sebe, za své myšlenky, představy, obrazce, které se jí neustále vynořovaly v mysli. Bojovala za dobro, za Harryho, za Andromedu, které tahle žena zabila dceru a ona na ni myslela takovýmto způsobem a nedokázala odolat tomu ďábelskému pokušení. Muselo to přestat. Už nikdy se Bellatrix nenechám ovládnout, pomyslela si rozhodně a ještě celá roztřesená se přemístila do Londýna.
~ ~ ~
Narcissa stála před divadlem a čekala na Hermionu. Její bláznivý nápad pozvat tu nebohou dívku do divadla ji sám překvapoval, avšak byl to impuls, který nedokázala ovládnout. Připadalo jí to jako šance, kterou si nemohla nechat ujít. Lístky, které dostala, byly od Astorie, která bohužel nemohla jít, protože se s Dracem na víkend chystali do Paříže na jakýsi pracovní večírek. Hermiona byla první člověk, který ji napadl, protože si vzpomněla na jejich setkání před pár dny v knihkupectví a na knihu od Shakespeara. Byla nervózní, ani netušila proč. Nevěděla ani, proč s ní měla tu potřebu čas trávit, přikládala to tomu, že vypadala jako Anastázie. Toužila se znovu utopit v jejích nádherných oříškově hnědých očích.
,,Madam Blacková?" Oslovila ji Hermiona záměrně stejným jménem, jakým se jí na dopis podepsala a Narcissa se otočila.
,,Slečno Grangerová," usmála se a podala jí ruku, kterou Hermiona stiskla. ,,Ráda vás opět vidím."
,,Já vás také," řekla Hermiona zdvořile a mírně se pousmála.
,,Půjdeme dovnitř? Je docela chladno," navrhla Narcissa a Hermiona to uvítala. Po tom, co stála u lesa s Bellatrix, docela promrzla. Vešly dovnitř a nechaly své kabáty v šatně. Jakmile si Hermiona ten svůj sundala, Narcissa pocítila v sobě úzkost z její krásy.
,,Sluší vám to," pousmála se Cissy.
,,Vám také," řekla Hermiona a myslela to upřímně. Narcissa byla dle jejího názoru stále nádherná žena a i když jí bylo něco málo přes čtyřicet, vypadala mnohem mladší. Válka se na ni tolik nepodepsala jako na jejích dvou sestrách. Bellatrix zničil Azkaban a po něm se jen díky lektvarům Severuse Snapea dala opět dohromady, ale už to nebyla ta krásná dívka, kterou viděla na fotkách, i když stále byla velmi pohledná. Andromeda hodně zhubla a nebylo se čemu divit po tom stresu a bolesti, které zažívala a stále zažívá. Už však neměla tak tmavé kruhy pod očima jako když ji Hermiona potkala o prázdninách u Weasleyových doma. Narcissa jí přišla z nich nejkrásnější a oplývala přesně tím šarmem, který byl pro vyšší vrstvy typický. Napadlo ji, že musela být považována za vzornou představitelku rodiny Blacků a dnes z její krásy měla možnost vidět ještě víc než kdy jindy. Její sytě červené šaty s dlouhými krajkovými rukávy jí sahaly těsně nad kolena a dokonale namalované rty ladily s jejich odstínem. Obdivovala její chůzi na černých vysokých podpatcích, díky nímž byla o hlavu vyšší než ona. Narcissa dala lístky ke kontrole uvaděčce, která je jemně natrhla a vrátila jim je.
,,Horní lóže vpravo, přeji vám krásný zážitek," řekla a Hermiona s Narcissou se šly usadit.
,,V lóži jsem nikdy neseděla, je odsud opravdu skvělý výhled," poznamenala Hermiona, když chvíli seděly v tichosti a dívaly se na staženou oponu.
,,To vskutku ano. Má nastávající snacha našla zálibu v mudlovském divadle a párkrát mne sem vzala, abych nebyla doma tak sama," pousmála se. ,,Draco moc na divadlo není, tak jsme chodily spolu."
,,Takže ty lístky máte od ní, ano?"
,,Ano," přikývla. ,,Odjeli s Dracem pryč, do Paříže na prodloužený víkend."
,,Ach tak. A proč jste pozvala zrovna mne, mohu-li se zeptat? Já jen, že ve válce jsme stály obě na opačných stranách a lidmi mého původu pohrdáte. Nechci nám tím kazit večer, pouze mi to vrtá hlavou," pohlédla na ni zpříma Hermiona.
,,Slečno Grangerová, od války se toho hodně změnilo a věřte mi nebo ne, i já. Já se nikdy nepřikláněla k žádnému přesvědčení, pouze jsem plnila vůli své rodiny a později svého manžela. V našich kruzích obvykle není brána zřetel na to, co si přeje manželka nebo čemu věří," odpověděla trochu víc odměřeně, než měla v úmyslu. Hermionu její tón mírně zaskočil, proto už nic neřekla. Tušila, že to neměla lehké, jen teď, když jí to sama potvrdila, jí bylo jasné, že je Narcissa úplně jiný člověk, než za jakého ji celou tu dobu považovala nebo jakého z ní dělal Denní věštec. Byla odtažitá, ale Hermiona věděla, že k tomu měla dobrý důvod. Nemohlo být jednoduché vyrůstat v rodině Blacků a žít s Malfoyem. A pokud byl její manžel jen z poloviny takový pitomec jako byl Draco, vůbec ničemu se už nedivila. Najednou se rozevřela opona a představení začalo.
O přestávce se Hermiona s Narcissou odebraly do foyer. ,,Dáte si víno?" Pousmála se Narcissa a Hermiona přikývla.
,,Ovšem, proč ne," odpověděla a společně si objednaly víno a posadily se k jednomu z volných stolů.
,,Jak se vám to zatím líbí?" Zeptala se Narcissa a upila ze své sklenky.
,,Je to dokonalé! Hlavní herec to zvládá skvěle, hlavně Hamletův slavný monolog byl přesvědčivý," pousmála se. ,,No a co vám?"
,,Ano, řekla bych, že je to kvalitní provedení této hry," přikývla.
,,Mohu se vás na něco zeptat?" Začala Hermiona opatrně. Narcissa si chvíli zkoumavě prohlížela její výraz, ale nakonec přikývla. ,,Proč jste nikdy po válce nekontaktovala Andromedu?" Zeptala se a viděla, jak se Narcisse mezi obočím objevila nepatrná starostlivá vráska.
,,Nemyslela jsem si, že by měla zájem se se mnou vidět. Jednoho dne mi zkrátka přestala odpovídat na sovy," odpověděla bez výrazu a napila se.
,,Možná měla strach, že vás tím ohrozí," skousla si ret Hermiona.
,,To vám řekla?" Pozvedna Narcissa pobaveně obočí.
,,Nemohlo to tak být?" Zkusila Hermiona znovu.
,,Já nevím, možná. Já si to zkrátka vyložila tak, že si žije konečně spokojený život se svým manželem a se svou starou rodinou už nechce nic mít," odpověděla, ale uvnitř jí se to sevřelo. Vybavilo se jí, jak jednou, když jí Bellatrix donutila to se Stázkou skončit, běžela do ložnice, kde se k Andy schoulila a plakala a Andy ji objala a hladila, nepotřebovala slova, aby věděla, co se stalo, chápala ji jako nikdo jiný a vždy věděla o všem, co Narcissu trápilo.
,,A co kdybyste se jí na to zeptala sama?" Usmála se mírně Hermiona.
,,Jak to myslíte?" Zamračila se.
,,Tak, že byste se s ní mohla sejít a promluvit si. Chybíte jí, vím to a ona chybí vám. Neprodlužujte to trápení. Vše se od války změnilo a troufám si říct, že ve znovuobnovení vašeho sesterského vztahu byste mohly najít útěchu v samotě, kterou obě cítíte," Narcissa se chystala něco říct, ale Hermiona ji nepustila ke slovu. ,,Myslím tím tu samotu, kterou cítíte od té doby, co vás okolnosti od sebe oddělily. Tu samotu, kterou si dokážete vzájemně zaplnit jen vy dvě," řekla Hermiona a vzala Narcissu přes stůl za ruku, kterou mírně stiskla. ,,Pošlete jí sovu, věci už nemusí být takové jako doteď," řekla Hermiona a Narcissa pohlédla na jejich spojené ruce. Skousla si ret a pak jí znovu pohlédla do očí a přikývla.
,,Dobře, napíšu jí," řekla téměř šeptem. Třetí zvonění ohlásilo druhou půlku představení.
Po jeho skončení se Hermiona s Narcissou oblékly a vyšly ven před divadlo.
,,Děkuji za krásný večer," usmála se Narcissa.
,,Také jsem si ho velmi užila. Se Shakespearem a ve výborné společnosti," pousmála se.
,,Snad se brzy zase uvidíme," řekla a Hermiona přikývla.
,,Určitě ano."
Narcissa jí podala ruku a Hermiona ji stiskla. ,,Tak dobrou noc," popřála jí Narcissa.
,,Dobrou," usmála se Hermiona a obě čarodějky se přenesly pryč.
~ ~ ~
Hermiona ten večer slíbila Andromedě, že jí pomůže s chystáním třídy na další den. Převlékla se proto do pohodlnějších věcí, vlasy si sčesala do jednoduchého drdolu a seběhla dolů do třídy, kde už na ni Andromeda čekala.
,,Omlouvám se, byla jsem mimo školu a dřív jsem to nestihla," pohlédla na ni omluvně.
,,V pořádku, Hermiono," usmála se Andy a podala jí krabici s věcmi, které začala vytahovat na stůl. ,,Byla jsi se bavit?" Usmívala se.
,,Byla jsem v divadle na Hamletovi," odpověděla a postavila na stůl jakýsi květináč, ve kterém byla rostlina, kterou nikdy předtím neviděla. ,,Myslela jsem, že bylinkářství učí profesorka Prýtová," pohlédla na ni se zdviženým obočím.
,,Ne, tohle je jen součást přeměňování, které budeme dělat," uchechtla se. ,,No a s kýmpak jsi byla?" Zazubila se na ni. Hermiona si skousla ret. Zvažovala, zda jí to má říct a došla k závěru, že by to bylo asi správné. Konec konců zeptala se a ona jí nechtěla lhát. Možná to byla i skvělá příležitost jí říct, že její sestře také chyběla.
,,S Narcissou," řekla a Andromedin výraz se náhle změnil. Pohlédla na ni s překvapením v očích a zároveň s nejistotou, zda se náhodou nepřeslechla.
,,S mou sestrou?" Pozvedla obočí a zkoumavě si ji prohlížela.
,,Ano, s ní."
,,Opravdu? Já nevěděla, že se nějak blíže znáte," řekla jakoby mimochodem a začala opět přeskládávat věci.
,,Neznáme. Jen jsme na sebe narazily tehdy v Příčné ulici v knihkupectví, když jsme šly spolu, vy a já, nakupovat. Nedosáhla jsem na jednu knihu, byl to Shakespeare a ona mi ji podala. Dnes ráno mi přišla sova, že má náhodou dva lístky na Hamleta, tak jsem šla."
,,Ah tak," bylo jediné, co Andromeda odpověděla.
,,Moc jí chybíte," řekla Hermiona najednou a Andromeda, která byla právě zády k ní, zavřela oči a semkla rty.
,,Opravdu?" Zeptala se, jako by jí snad říkala o tom, že má zítra pršet.
,,Ano. A já vím, že ona chybí vám. Myslím, že byste se měly sejít, popovídat si a dohnat ty časy, které vám okolnosti vzaly."
,,Myslíš, že je to dobrý nápad? Po tolika letech?" Andromeda se na ni konečně otočila.
,,Myslím, že ano. Můžete mít zase svou sestru zpátky a to by bylo nádherné, nemyslíte?"
,,Změnila se."
,,To vy také, ale to neznamená, že jste ji přestala milovat."
Andromeda přikývla. Chápala, kam tím Hermiona mířila a svou sestru chtěla zpátky víc, než cokoli jiného. ,,Budu o tom přemýšlet," řekla pouze a dále už se o Narcisse nebavily.
Eddie šla právě na svou kolej, když si všimla pootevřených dveří do třídy, ve které stála Andromeda. Usmála se a chystala se zaklepat, když vtom si všimla, že tam nebyla sama. Povídala si s Hermionou, která se právě něčemu smála. V hrudi jí vyvstal neskutečný pocit žárlivosti. Měla chuť vytáhnout hůlku a odmrštit Hermionu na druhý konec místnosti. Nenáviděla ji za to, jak blízká si teď s Andromedou byla, zatímco o ni ani nezavadila pohledem. V hodinách se k ní chovala, jako by snad ani nebyla přítelkyně její rodiny. Přála si s ní strávit nějaký čas, vzájemně se poznat a dokázat jí že je jiná, než ostatní v jejím věku. Záleželo jí na ní a nevěděla dost dobře proč. V ostatních případech, pokud se ji dívku nepovedlo získat, zkusila to na jinou, ale tentokrát to bylo jiné. Neměla zájem o nikoho jiného, Andromeda ji něčím strašlivě přitahovala. Ani ne tak sexuálně, jako spíše tím, jaká byla a ona cítila zvědavost a potřebu toho o ní odhalit ještě víc. Toužila po tom být právě ta, která tam pro ni bude, když se bude cítit zraněná, obejme ji a postará se jak o ni, tak o malého Teddyho. Povzdychla si a chtěla odejít, když vtom si jí Hermiona všimla.
,,Eddie," oslovila ji, ta však zpanikařila a utekla pryč. Hermiona stála mezi dveřmi a dívala se, jak zrzavá dívka mizela za rohem. Povzdychla si.
,,Stalo se něco?" Zeptala se Andromeda, která nechápala, proč Eddie utekla.
Hermiona si skousla ret. Uvažovala, zda jí to má říct, ale řekla si, že víc už to stejně zkazit nemůže. ,,Myslím, že žárlí."
,,Žárlí? Na koho?"
,,Na mě. Záleží ji na vás. Před pár dny jsme se dole u jezera pohádaly, když se dozvěděla, že vám mám asistovat."
,,Cože?" Nechápavě se na ni podívala. ,,Ale vždyť nemá důvod žárlit."
,,Nemá, já vím, říkala jsem jí to, ale nedokáže to pochopit. Myslí si, že jsem ji zradila," povzdychla si a posadila se na okraj stolu.
,,Je něco, co můžu udělat?" Zeptala se Andromeda, protože si nebyla jistá, jak reagovat.
Hermiona se zamyslela. ,,Možná ano. Možná byste ji mohla vzít na horkou čokoládu, trochu si s ní popovídat a porozumět jí."
,,A myslíš, že je to moudré?" Zeptala se Andromeda s obavami ve tváři, protože nechtěla té dívence dávat jakékoli plané naděje. Zkrátka neviděla budoucnost ve sbližování se s někým tak mladým. Na věku nezáleželo, spíše na vyspělosti a to Eddie, dle jejího názoru, zatím ještě nebyla. Mohla se s ní občas sejít, popovídat si, ale bála se, že by jí tím vyslala signály, které by si mohla špatně vyložit. Všimla si, že se jí líbila, ale Eddie byla pro ni zkrátka ještě dítě.
,,Myslím, že ano. Je zmatená, vytváří si domněnky a vidí něco, co tady není. Potřebuje jen trochu uklidnit."
,,Dobře. Pokud myslíš, že to vašemu přátelství pomůže," pousmála se Andromeda.
,,Nejde o mě. Samozřejmě bych byla moc ráda, kdyby se přestala chovat ke mně takto, ale teď mi jde spíše o ni. Nechci, aby byla smutná."
Andromeda přikývla. ,,Dobře, uvidíme, co se dá dělat," pousmála se a připravila poslední věci na stůl.

Kapitola Sedmá: Pokušení (část první)

16. listopadu 2017 v 21:48 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ The truth is rarely pure and never simple. ~
- Oscar Wilde
Byl podzimní podvečer a Eddie ležela ve svém pokoji a dívala se do stropu. Nudila se, protože dvojčata byla celý den pryč a s Hermionou se stále nebavila. Ginny trávila většinu času s ní a Eddie si stále nenašla nikoho, s kým by se ve Zmijozelu přátelila. Normálně neměla problém začít konverzaci, byla velice společenská, ale v těchto dnech se cítila zvláštně. Myslela na Andromedu a také na mapu, kterou teď vlastnila a vrtalo jí hlavou, jak bylo možné, že na její krev nereagovala. Z myšlenek ji vytrhlo ťukání na dveře. Zpozorněla, protože jí přišlo zvláštní, že jí někdo klepe na pokoj, ale nakonec neochotně vstala a otevřela. U jejích dveří byla sova s dopisem. Eddie protočila panenky.
,,Koho jsi čekala? Andromedu v košilce?" Řekla si pro sebe a dopis si vzala. Dala sově nějaké to krmení a vodu a mezitím se posadila na postel a dopis otevřela.
Máme ten plášť, sejdeme se po deváté u ředitelny. - F & G
Eddie se uchechtla. ,,Andromeda v košilce to sice není, ale alespoň mě čeká dobrodružství."
O několik hodin později už přešlapovala u ředitelny a z dálky viděla Freda a George, jak jdou k ní a cosi drží v ruce.
,,Měli bychom si pohnout, jestli nás tady uvidí McGonagallová po večerce, bude průser," ušklíbla se.
,,Ty budeš mít průser, přesněji řečeno," zachechtal se Fred. ,,Ale neboj, nenechali bychom tě v tom, konec konců jsi naše sestřenice, no ne?"
,,Kterou právě posíláte do jámy lvové," řekla Eddie, pohlédla na velkého grifa, který strážil vchod do ředitelny a naprázdno polkla.
,,Neboj, bude to dobré, neuvidí tě," podal jí plášť a zeširoka se zazubil. ,,A chraň ho vlastním tělem! Na něm jediném záleží!" Uchechtl se.
Eddie jen protočila panenky a vzala si ho, přehodila si ho přes ramena a zjistila, že její tělo úplně zmizelo. ,,Páni, vážně to funguje," hlesla.
,,A cos čekala? Že si z tebe vystřelíme?" Uchechtl se George.
,,To by bylo velmi překvapivé," odpověděla ironicky.
,,Fajn, tak my půjdeme, teď už je to jen a jen na tobě. Okolo desáté chodí McGonagallová spát poté, co obejde školu. Vydáš se za ní pod pláštěm, trochu si popovídáš se Zmijozelem a bude to v pohodě," Eddie jen přikývla a přehodila přes sebe plášť. ,,Tak hodně štěstí!"
,,Díky," pípla a už jen viděla ty dva, jak odcházejí pryč. Povzdychla si, byla vyděšená, bála se, že ji nachytá a vyloučí ji. Posadila se na schody a čekala na příchod ředitelky v bezpečí pláště.
Když Minerva konečně dorazila, bylo něco málo po desáté a Eddie už z toho sezení na kamenných schodech bolel zadek. Jakmile ředitelku Bradavic uviděla, začalo jí silně tlouct srdce, protože si jasně uvědomovala, co musí udělat. Postavila se proto a tiše přešla k ní. Minerva se rozhlédla, zda někdo není blízko a zašeptala: ,,Kočičí tlapka," a v ten okamžik jí socha ustoupila a Minerva se postavila na schody. Eddie stála jakoby přimrazená. Nemohla se pohnout, zdřevěněly jí nohy. Viděla jen, jak ředitelka vyjíždí i se schody nahoru. Když uslyšela, jak se dveře její pracovny zavřely, oddychla si, rychle vyslovila heslo a postavila se na schody, které ji vyvezly k velkým dřevěným dveřím. Nebyla schopná je však otevřít. Měla strach. Posadila se proto k nim a nalepila na ně své ucho. Uvnitř slyšela kroky a jak si ředitelka pro sebe tiše povídá. Nebo si alespoň myslela, že pro sebe, avšak když uslyšela druhý hlas, pomyslela si, že je tam někdo s ní.
,,Zvládáte to dobře, paní profesorko," řekl druhý hlas připomínající staršího muže.
,,Někdy cítím, že toho je na mne moc. Obzvlášť s tou situací teď. Ta irská kouzelnická škola mě nenechává spát. Její ředitelka je opředena tajemstvími a nikdo z ministerstva nic neví. Ta škola je samostatný soukromý objekt, na který, jak to tak vypadá, nemá ministerstvo žádné pravomoce."
,,Jsem si jistý, že tomu nakonec přijdete na kloub. Máte spoustu přátel, kteří jsou ochotní vám pomoci. Držte se jich, Minervo."
,,V to doufám. Dobrou noc, Brumbále."
,,Dobrou, paní ředitelko," usmál se na ni a zmizel z obrazu pryč. Eddie uslyšela vrznutí dveří a následně jejich zavření. Opatrně pootevřela dveře do pracovny, aby zjistila, zda je vzduch čistý, plášť měla stále přehozený přes sebe. V místnosti byla tma, jediným zdrojem světla byl oheň v krbu, ze kterého sálalo teplo. Eddie vstoupila dovnitř, vypadalo to, že byla sama. Dveře si nechala pootevřené a první, čeho si všimla, byl Moudrý klobouk. Sundala ze sebe neviditelný plášť a přistoupila k němu.
,,Kams mne to poslal? Proč Zmijozel? " Zeptala se ho tiše, ale vyčítavě.
,,Protože právě tam patříš," odpověděl jí klobouk. ,,Řekni mi, Eddie, jsi schopna otočit se k příteli zády, pokud by to zaručilo tvůj vlastní prospěch?" Zeptal se.
,,Ovšem, že ne!" Zamračila se.
,,Že bych se zmýlil?" Zeptal se klobouk. ,,Nemyslím si. Ačkoli si možná své jisté stránky nepoznala, protože jsi se ještě neocitla v situaci, kdy by se projevily, jsou tam. Hluboko v tobě dřímají vlastnosti pravého dítěte Zmijozelu."
,,Dovol, abych se zasmál," ozval se hlas za Eddie, ta se prudce otočila. ,,Tato nečistá, že má být mé dítě?" Nakrčil muž na obraze nos.
,,Je tomu tak, Salazare. Ať se ti to líbí nebo ne. Já se nikdy nemýlím," odpověděl klobouk klidným hlasem.
,,Vy jste Salazar Zmijozel?" Zeptala se Eddie a muž na obraze přikývl.
,,Ano, to jsem."
,,Pak byste mi možná mohl pomoct," řekla a vytáhla z kapsy pergamen, který před ním rozevřela.
,,Kde jsi k tomu přišla?" Zamračil se.
,,Našla jsem to ve svém pokoji. Bylo to v jedné knize a dovedlo mne to až sem k vám."
,,Jak se ti to povedlo rozluštit?" Díval se na ni podezíravě.
,,To je vedlejší," odpověděla vyhýbavě. ,,Co je to? A jakou to má souvislost s Merlinem?" Zeptala se, Salazar jí však věnoval výsměšný pohled.
,,Kdysi sem za mnou přišla jiná studentka, také se ptala. Ovšem ta byla poznání hodna. To ty nejsi. Nemáš čistou krev."
Eddie se zamračila. ,,Mám! Můj otec je Prewett a matka Huppertová. Oba z čistokrevných rodin!"
Salazar zdvihl obočí. ,,Opravdu? Já z tebe cítím špínu," nakrčil nos. ,,V žilách ti koluje krev jedné z nejstarších kouzelnických rodin, to ano, ale mísí se s krví nečistého."
,,Co prosím? Má rodina je čistokrevná!" Ohradila se možná trochu víc hlasitěji, než měla v úmyslu. V pokoji vedle zavrzala postel a Eddie sebou trhla. Rychle přes sebe přehodila plášť.
,,Nikdy se toto tajemství nedozvíš," slyšela ještě Salazara, než zmizela z ředitelny a zavřela za sebou dveře.
,,Je tady někdo?" Zeptala se Minerva, hůlku měla napřaženou a z jejího konce se linulo světlo, které ozářilo celou místnost. Nikdo tam však nebyl. Místností se rozléhal pouze zvuk praskajícího dřeva v krbu.
Eddie běžela rovnou do svého pokoje, slzy měla na krajíčku. Hned, jak za sebou zavřela dveře, roztrhala pergamen na desítky kousíčků, které vhodila do krbu. Všechno na ni dolehlo a na okamžik zalitovala, že do Bradavic kdy chtěla nastoupit.
~ ~ ~
O několik dní později šla Hermiona šla z hodiny lektvarů, když jí na rameni přistála malá sovička. Nadskočila, protože se vylekala, ale jakmile si uvědomila, kdo je oním narušitelem, musela se zasmát.
,,To jsi ale krásná sovička," pohladila ji po peří. ,,Copak to máš v zobáčku? To je pro mě?" Pousmála se a vzala si dopis z jejího zobáku. Bylo na něm úhledným písmem napsáno její jméno. Vzala sovu do svého pokoje, nakrmila ji, dala jí vodu, posadila se na postel a obálku rozlepila.
Milá slečno Grangerová, nemohla jsem si nevšimnout naší společné vášni pro Shakespeara a náhodou mám dva lístky na Hamleta, který se hraje dnes večer v jednom mudlovském londýnském divadle. Budu ráda, když mne doprovodíte. -Narcissa Blacková
Hermiona překvapeně nad tím dopisem zamrkala. Přečetla si ho ještě několikrát, jako by si snad myslela, že jí uniká jakýsi hlubší význam, výsměch, který ten dopis nese, avšak žádný tam neviděla. Všimla si také, že Narcissa použila své příjmení za svobodna, Blacková, a napadlo ji, že se tím chce co nejvíce distancovat od svého manžela a že není zrovna dvakrát hrdá na své příjmení. Nebo se prostě jen stihla rozvést, ale o tom nikde Hermiona zatím nečetla. Bylo jí jasné, že by toho byl plný Věštec.
Hermiona váhala, co má odepsat a jestli vůbec. Přišlo jí to poněkud zvláštní, že zrovna ji zvala Narcissa Malfoyová do divadla, když se ještě před rokem dívala, jak ji její sestra na podlaze jejich domu mučila.
,,Co dalšího jste vzali z mého trezoru?!" Řvala Bellatrix Lestrangeová na dívku ležící na podlaze, která přes slzy a krev, které jí crucio způsobilo, už pomalu neviděla. Jen matně viděla ženu stojící za Bellatrix, která byla matkou jejího spolužáka Draca Malfoye, jak se třese a dokonce by přísahala, že v jejích očích zahlédla slzy. Něco na jejím pohledu ji uklidňovalo. I přes tu obrovskou bolest, kterou cítila, pronikal ten pocit hluboko do její hrudi a tlumil ta nesnesitelná muka. ,,Na něco jsem se tě ptala, mudlovská šmejdko!"
,,Nic! Nic jsme nevzali, prosím...," plakala dívka, avšak ona tmavovlasá čarodějka, jako by ji snad ani neposlouchala, namířila na ni hůlku a řekla: ,,Crucio!" Kletba Hermionu zasáhla a pronikla jí až do morku kostí. Plíce se jí sevřely a ona se nemohla nadechnout. Celé její tělo se svíjelo v křečích a na svém obličeji cítila další pramínky teplé krve. Když Bellatrix kletbu stáhla, všimla si Hermiona, že Narcisse stekla jedna nenápadná slza po tváři, kterou však okamžitě setřela rukávem svých šatů. Dívala se jí do očí a Hermiona v hlavě uslyšela hlas, který jí říkal: 'Anastázie, vydrž, jsem tady s tebou, prosím, vydrž.' A to bylo okamžik předtím, než jí Bellatrix vyřezala do ruky 'Mudlovská šmejdka'.
Hermiona doteď nevěděla, zda si ten hlas ve své hlavě vymyslela, protože již byla na pokraji svých sil a zhroucení. Netušila ani, kdo byla Anastázie či proč by se Narcissa snažila ji uklidnit, ale dnes večer mohla získat některé odpovědi a možná se dozvědět více o oné čarodějce, která byla nejspíše jen obětí své rodiny a také něco o jejich vztahu s Andromedou. Rozhodla se, že jí napíše kladnou odpověď.
~ ~ ~
,,Čau Oliv," zazubil se William a posadil se naproti ní. V Bradavicích byl právě čas oběda. Will se těšil na kuřecí řízky se sýrovou náplní s hranolky. Nabral si plný talíř a začal se cpát.
Olivia pozvedla obočí. ,,Máš hlad?"
,,Tak tuochu," řekl s plnou pusou a kousek hranolky mu spadl zpátky do talíře. Olivia nakrčila nos. ,,Jaký jsi měla večer?" Zeptal se nenápadně. ,,Mám dojem, žes na chvíli někam zmizela," uchechtl se.
,,To nestojí snad ani za řeč," odvrátila pohled od Colina, který se na ni díval jako koloušek, kterému právě zastřelili maminku.
,,Ale notááák, povídej, jsem jedno ucho," řekl a zapil jídlo ananasovým džusem.
,,Colin mi uspořádal romantický piknik v Astronomce," ušklíbla se.
,,Opravdu?" Dělal, že je překvapený. ,,To je nádherné, kéž by to někdo udělal i pro mě," naoko se zasnil.
,,Klidně si ho nech," ušklíbla se. ,,Odešla jsem."
,,Cože?" Vytřeštil oči a jeho sestra přikývla. ,,Ujasněme si to. Kluk, vcelku dost pohledný, ti připraví romantiku a ty ho tam necháš stát a odejdeš? Děláš si legraci?"
,,Hele, dej mi svátek. Není to můj typ," pokrčila rameny.
,,Jo? Protože není chodící testosteron?" Pozvedl obočí a Olivia po něm hodila hranolku.
,,Ne, protože se chová jako pitomec."
,,V čem, prosímtě? Já si zatím všiml jen toho, jak je milý, jak se snaží a jak se mu líbíš."
Olivia se na něj podezřele podívala. ,,Tobě jde nějak o to, abych s ním na to rande šla, co?" Pozvedla obočí.
,,A půjdeš?"
,,Ne."
,,Jedno rande, pro bratříčka," naléhal.
,,Řekla jsem ne."
,,Nechám tě mě namalovat jako Rimbauda pro tu tvou vernisáž," ušklíbl se. ,,Říkalas, že bez obrazu Rimbauda a Verlaina s hipster knírem to nebude ono," řekl a všiml si, jak Olivia zaváhala.
,,Necháš mě to udělat?" Pozvedla obočí.
,,Jo, když s ním půjdeš na rande."
Zamyslela se. Do tohohle se snažila uvrtat svého bratra už od loňska, ale on stále tvrdil, že už tak jej neberou dost jako muže, ještě aby tak celá škola viděla obraz Rimbauda a Verlaina v podání jeho a jistého chlapce ze sedmáku ze Zmijozelu, který Olivii přišel na roli Verlaina dokonalý, jak se muckají. Olivia tím mimo toho, že láska mezi dvěma lidmi stejného pohlaví je v pořádku, chtěla ukázat také spojení Nebelvíru a Zmijozelu a dostat do podvědomí lidí mudlovské umění, které bylo dle jejího názoru také velmi významné. Připadalo jí, že mudlovská studia nejsou dost, že by měl být samostatný předmět, který by byl zaměřen více umělecky.
,,Fajn, jedno rande a ty budeš pózovat, jak ti řeknu," ušklíbla se.
,,Mou chloubu bych si ale rád nechal v kalhotech," řekl důrazně a Olivia nakrčila nos.
,,Fuj! Jsi můj bratr sakra!"
,,Já vím, já to jen říkám předem, kdybys náhodou chtěla být mrcha," ušklíbl se.
,,Buď bez obav, bratříčku. Bude to jen decentní obraz, který bude vypovídat vše o jejich vztahu," zazubila se.
Will protočil panenky. ,,Fajn," zvedl se. ,,Uvidíme se později," řekl a zmizel z Velké síně. Colin právě na toto čekal. Posbíral si své věci a vyběhl za ním na chodbu.
,,Co ti řekla?" Zeptal se, když Willa doběhl.
,,Že s tebou půjde na rande," uchechtl se.
,,C-cože?" Vytřeštil oči.
,,Tože. Půjde, ale musel jsem obětovat opravdu hodně! Možná se mi po zbylé dva roky budou studenti z celé školy smát, ale co bych pro lásku neudělal," povzdychl si, pak se však doširoka usmál. ,,Musí to být perfektní! Musíme vymyslet něco dokonalého, co ji ohromí a bude chtít jít znova. Nepodstoupil jsem takovou oběť jen proto, aby z toho bylo jen jedno rande."
,,Ale co chceš vymyslet?" Zeptal se Colin s pochybami v hlase.
,,To ještě nevím, ale bude to stát za to! Napíšu ti sovu, tak zatím Coline," poplácal ho po rameni a rozešel se pryč.

Kapitola Šestá: Pergamen (část druhá)

11. listopadu 2017 v 10:33 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Hagrid seděl u kolébky, ve které houpal malého Teddyho.
,,Spinkej, andílku, spinkej," šeptal mu, Teddy jej však zaujatě pozoroval. Vypadal naprosto klidně, jen jeho očka prozkoumávala každičký centimetr Hagridova obličeje. Hagrid jej jednou rukou stále houpal a druhou se natáhl pro kotlík, ve které měl přichystanou večeři, kterou mu skřítek před chvílí přinesl, když vtom kotlík s hlasitou ránou spadl na zem. Teddy se vylekal a rozplakal se. Hagrid se chtěl sehnout pro kotlík a uklidit ten svinčík, ale nakonec přiskočil k Teddymu, kterého vytáhl z kolébky. ,,Nooo, nic se neděje, to jen má večeře se rozhodla, že mi uteče," povzdychl si, protože Tesák právě slízával poslední zbytky z podlahy. ,,No, alespoň to nebudu muset uklízet," zakroutil hlavou a pak se opět podíval na Teddyho. ,,Notak, už neplakej," začal na něj dělat různé grimasy, přičemž se Teddy rozplakal ještě víc, chytil Hagrida za plnovous a začal ho za něj tahat. ,,Auuu!" Zasténal, protože mu Teddy přitáhl bradu až k sobě. A v ten moment to Hagrid ucítil. ,,Ehm... Teddy, co mi to děláš? Ty ses tak vylekal, až ses pokakal, co?" Zatvářil se rozpačitě, protože dítě ještě nikdy nepřebaloval. ,,Ale nemůžeme tě nechat pokakanýho, že ne?" Řekl nejistě, jakoby snad doufal, že se nad ním malý Teddy smiluje, přestane plakat a vydrží, než se vrátí jeho babička, avšak bohužel to nadějně pro Hagrida vůbec nevypadalo. Povzdychl si. ,,No tak co mám s tebou dělat?" Položil si Teddyho i s přikrývkou na stůl a vzpomněl si, co mu Andromeda řekla: Kdyby plakal, tak má buď hlad nebo plnou plenu. Sunar má tady, stačí ho jen ohřát a zkusit na hřbet ruky, aby to nebylo moc horké. Náhradní plenky jsou tady a tady jsou vlhčené ubrousky a pudr. Ale přebalila jsem ho před chvílí, tak snad to nebude nutné.
,,Tohle bude jistě hračka," řekl a začal Teddymu rozepínat body. Když mu rozepnul plenu, musel nad tou hrůzou nakrčit nos. ,,Tak malé dítě a tak velká nadílka," řekl, mírně se usmál a vzal špinavou plenku do ruky. Nevšiml si však, že se kousek lepící části zachytil o stůl a jak chtěl dát plenu na stranu, vyklouzla mu z ruky a zavěsila se o stůl, přičemž značná část jejího obsahu dopadla přímo na jeho botu. Hagrid vytřeštil oči a Teddy se začal smát. ,,Tohle se ti líbí, co?" Uchechtl se. ,,Takhle zlomyslný byl někdy i tvůj děda, když mi pustil do chajdy ropuchy," zakroutil hlavou, ale s úsměvem se díval na Teddyho, který se na něj culil bezzubou pusinkou. Hagrid ho opatrně omyl vlhčeným ubrouskem a zasypal mu zadeček, až se z toho rozkašlal. ,,Tááák, ještě zapneme plínu a jsme jako noví, budliky budliky," pošimral ho na břiše. ,,No a teď jsem na řadě já," řekl a s nešťastným výrazem pohlédl na své boty, které právě Tesák očichával. ,,Kšá, ty zvíře hloupé, tohle není k jídlu!" Zamračil se, posadil, vzal si několik vlhčených ubrousků a utřel si botu. Jakmile se postavil, uviděl, jak si Teddy cucá paleček a klíží se mu očka. Hagrid jej opatrně vzal do náruče a položil zpátky do kolébky. Teddy po chvíli usnul.
~ ~ ~
Colin právě stoupal do Astronomické věže, když ucítil vůni hořících svíček, čerstvé bábovky a jemně kořeněného vína. William mu totiž poslal sovu, že se sejdou za dvacet minut na tomto místě.
,,Páni!" Řekl, když se mu naskytl ten pohled. Na podlaze byla deka, dva malé polštářky, které vypadaly velmi pohodlně, bábovka, červené víno, dvě sklenice a spousta svíček všude kolem.
,,Dal jsem si záležet," uchechtl se William, když uviděl jeho výraz. ,,Poslal jsem sovu sestře, bude tady za patnáct minut, takže raději běžím."
,,P-počkej, to myslíš vážně?" Naprázdno polkl.
,,Jo, řekl jsem, že ti pomůžu a tomuhle jistě neodolá," ušklíbl se.
,,Ehm... seš si tím jistý? Možná ji více bude zajímat tahle společnost, kterou moc nevyhledává" ukázal na sebe prstem ,,než tahle romantická nádhera," povzdychl si.
,,Klídek, hlavně buď v pohodě. Sestra má ráda sebevědomé muže a když uvidí, kolik práce sis s tím dal, bude nadšená. Možná to nedá úplně najevo, ale nahraješ si tím plusové body," zazubil se.
,,No, kéž bych měl takovou jistotu jako máš ty," řekl s pochybovačným výrazem ve tváři.
,,Bude to dobré! Teď už letím, ať mě tady nevidí! A hlavně se neprokecni, jo? Věřím ti svým životem," uchechtl se.
,,Jojo, tak už jdi," usmál se Colin a Will odběhl rychle pryč. Colin se posadil na deku a pozoroval hvězdy. Neměl tušení, která z nich je která, nic nevěděl o těch jasných světlech na obloze, snad jen, že jsou nádherná a že by je rád pozoroval s někým, jako byla Olivia. Představoval si před sebou její něžné rysy obličeje, velké modré oči a světlé blond vlasy. Zvedl ruku, představil si, že se jí dotýká, avšak jediné, co pod rukama ucítil, byl vzduch chladného večera. Když uslyšel kroky na schodech, zazmatkoval, postavil se schoval se tak, aby na něj nebylo vidět.
Když Olivia vystoupala po schodech nahoru, ucítila příjemnou vůni a tělem se jí rozlil příjemný pocit klidu. Když však uviděla, co bylo zdrojem, zamračila se. Colin se několikrát zhluboka nadechl a vyšel ze své skrýše.
,,Ty! Já to věděla!" Založila si ruce a Colinovi ztuhl úsměv na tváři.
,,Nelíbí se ti to snad?" Zeptal se a skousl si ret.
Olivia pozvedla obočí. Chystala se říct něco kousavého, ale když uviděla ten jeho výraz plný očekávání, který se teď mísil s obavami, povzdychla si a zakroutila hlavou.
,,Dobrou noc, Coline," a s těmito slovy zmizela opět na schodech Astronomické věže.
~ ~ ~
O půlnoci čekala Eddie na kluky před zmijozelskou společenskou místností. Stála tam ve svém pyžamu, tričku a volných kraťasech, a přes sebe měla přehozený volný zelený svetr, její oblíbený, protože velice lichotil zrzavé barvě jejích vlasů.
,,Měla jsem si vzít alespoň ponožky," povzdychla si, protože jí studená podlaha zebala do chodidel. ,,Tak kde jste vy dva exoti?" Přešlapovala z jedné nohy na druhou a poslouchala, zda v dálce neuslyší kroky a když už se chtěla vrátit, protože si myslela, že snad usnuli, kdosi ji popadl za rameno a ona vyjekla.
,,Klid, Édo, to jsme my," zašeptal Fred.
,,Ale vyděsili jsme tě slušně, co?" Uchechtl se George. ,,Přiznej, že sis nadělala do kalhotek?"
,,Nebo spíše nosíš trenky?" Škádlili ji.
,,Pitomci, málem jsem tady kvůli vám umrzla! Jestli dostanu angínu, bude to vaše vina," zamračila se. ,,Tak pojďte," zavelela, vyslovila heslo v všichni tři společně vešli do společenské místnosti. Celá kolej už spala a v místnosti nebylo vidět na krok. Eddie proto vytáhla hůlku a na její špičce se objevilo nepatrné světýlko. Vytáhla mapu, kterou měla zastrčenou za gumu kalhot.
,,Kdes to sakra měla?" Nakrčil Fred nos a Eddie protočila panenky.
,,Nezkoušej mou trpělivost, má své meze. Dělej, otevři tu skříň!"
,,A proč já?"
,,A já snad? Já mám plné ruce. Držím mapu a svítím ti!"
,,Já jen, že kdyby se něco stalo mně nebo tady Georgimu, byla by obrovská ztráta, ale-"
,,Dělej, dokonči větu, ať mi dopřeješ to potěšení ti tuhle hůlku zapíchnout do konečníku!" Ztrácela Eddie už trpělivost. George protočil panenky, odstrčil svého bratra a otevřel skříň.
,,Buď užitečná a sviť mi tu alespoň pořádně," ušklíbl se a začal se prohrabovat knihami a papíry, které podával Fredovi.
,,Vypadá něco z toho užitečně?" Nahlížela jim Eddie přes rameno.
,,Ne, jen nějaké staré učebnice a prázdné pergameny."
,,Třeba vyžadují taky vzorek vaší krve," řekla jen tak mimochodem.
,,Jistě, možná bych mohl prolít tvou krev, co říkáš? Třeba to tentokrát bude fungovat, když to udělám já a pořádně," ušklíbl se Fred.
,,Už toho nechte, vy dva," zakroutil George hlavou a protože už byla skříň prázdná, začal ťukat na její zdi, aby zjistil, zda za ní není nějaký tajný vchod. Fred mezitím zkoušel tahat za poličky a tlačit na různá místa, zda se něco neobjeví, ale stále se nic nedělo. Eddie popošla k boku skříně a začala si jej prohlížet, když ji najednou chytila a začala ji odtahovat od zdi.
,,Pomůžete mi nebo tam budete jen tak stát?"
,,Ale jistě, madam," ušklíbl se Fred a oba jí pomohli skříň odtlačit.
,,Auu, to byla moje noha," zaskuhrala Eddie, když jí jeden z nich šlápl na holé chodidlo. Posadila se do křesla a začala si jej mnout. ,,Je tam něco?"
,,Jen nějaký spadlý obraz," řekl George a vytáhl jej. ,,Posviť mi," řekl a Eddie mu zasvítila hůlkou přímo na obraz. ,,Je prázdný," povzdychl si, Fred mu jej vytrhl z ruky a začal si jej detailně prohlížet. Na jeho zadní straně bylo napsáno Salazar Zmijozel.
,,Sakra, tohle začíná být zajímavé," ušklíbl se Fred. ,,Třeba najdeme druhou tajemnou komnatu, když si se Salazarem promluvíme."
,,No jo, ale ten je přeci pořád v ředitelně," namítl Fred.
,,To víte jak?" Pozvedla Eddie obočí a Fred s Georgem se na sebe pobaveně podívali.
,,Protože jsme tam na koberečku za naše školní léta strávili víc než dost času," ušklíbl se George.
,,Fajn, musíme se tam dostat, máte vy dva nějaký nápad?"
,,Nápad by se našel, to je ta lehčí část," ušklíbl se Fred.
,,Ano? A co je ta těžší?
,,Heslo."
,,A nemůžete ho z McGonagallové nějak dostat, když jste teď něco jako... profesoři?" Zeptala se se značnou ironií v hlase.
,,Jistě... poslyš Minervo, ten plášť ti moc sluší, jde ti k očím, je nový? Jo a mimochodem, jaké je heslo k tvé ložnici, rádi bychom tě večer navštívili. Jo, to bude fungovat," ušklíbl se Fred.
George se zachechtal. ,,To asi neprojde, ale možná mě něco napadlo. Frede, myslíš, že by nám Harry půjčil svůj neviditelný plášť?" Zazubil se na svého bratra.
,,No Georgi, ty jsi tedy hlavička, brachu," plácl ho do zad a pak se podíval na Eddie. ,,Seženeme ti neviditelný plášť. Počkáš, až Minerva půjde spát, vlezeš si na schody s ní, budeš extrémně potichu a pak už jen počkáš, až usne, hračka," zazubil se.
Eddie naprázdno polkla. ,,Jo, to teda," odpověděla ironicky. ,,Nebo budu stát u ředitelny a počkám, až to heslo vysloví, to bude bezpečnější."
,,Ano, pokud nevyužije magii beze slov či nezmění heslo hned, jak přijde nahoru. Moc riskantní."
,,Opravdu? A tohle se ti zdá méně riskantní? Co se stane, když mě chytí?" Zamračila se.
,,Tak budeš mít nejspíše do konce školního roku trest s Filchem," ušklíbl se Fred.
,,Nebo tě vyloučí," dodal George.
,,Jo, tak to už jsem klidná," ušklíbla se zpátky.
,,Nejprve seženeme plášť, zbytek domyslíme později."
,,Fajn," řekla Eddie a nevypadala, že se jí jejich plán zrovna dvakrát zamlouvá.
,,Tak zítra," řekl George. ,,Dobrou."
,,Jo, dobrou," kývla na ně Eddie a zhasla svou hůlku. Dvojčata odešla a Eddie se vrátila do svého pokoje, svlékla si svetr, který pohodila přes opěradlo židle, lehla si do postele a povzdychla si. ,,Snad to bude za to stát," řekla, přikryla se peřinou, zavřela oči a po chvíli usnula.

Kapitola Šestá: Pergamen (část první)

11. listopadu 2017 v 10:23 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ An idea that is not dangerous is unworthy of being called an idea at all. ~
- Oscar Wilde
,,Páááni!" Řekl Fred, který držel v ruce pergamen. ,,Miluju záhady, co ty Georgie?"
,,Si piš!" Zazubil se George a prohlížel si knihu.
,,Jo, jenže jsem stále nepřišla na to, jak to tajemství odhalit," povzdychla si Eddie a rozplácla se na posteli.
,,A co všechno jsi zkoušela?" Zeptal se Fred a posadil se vedle ní.
,,Všechno, co mne napadlo, dokonce jsem se i řízla do ruky a nechala svou krev vytéct na pergamen. Ten ji však nasál, jako by to snad byla nějaká sladká šťáva," zakroutila hlavou. ,,Jsem z toho zoufalá a doufala jsem, že vás snad něco napadne."
,,A víš jistě, že tu větu máš přeloženou správně?"
Eddie se zamračila a posadila se. ,,Ty snad pochybuješ o mých znalostech nejsvatějšího kouzelnického písma?" Zatvářila se, že ji to urazilo.
,,Neee, jistě, že neee," ušklíbl se George. ,,Půjč mi něco ostrého," řekl.
,,Já už to zkoušela a troufám si říct, že jsem čistokrevná dost," nakrčila nos.
,,Třeba jsi to udělal špatně, notak! Chceš, abychom ti pomohli nebo ne?" Pozvedl obočí a Eddie si povzdychla.
,,Fajn, tady máš nůžky. Ale pochybuji, že se něco stane," řekla a George se řízl do ruky. Pár kapek jeho rubínové krve dopadlo na pergamen, když vtom se na něm začalo cosi objevovat. Všichni tři naklonili hlavy, aby dobře viděli, co to bylo.
,,Páááni, je to mapa," vzdychl Fred. ,,K čemu asi vede?"
,,To nevím, ale nedovedu si vysvětlit, proč mi to nešlo a vám jo. Jsem přeci ze stejné rodiny," nakrčila nos.
,,Možná to bere jen britské kouzelnické rody a tím, že je tvá matka Francouzka...," napadlo Freda.
,,Hmm, možná," založila si Eddie ruce. ,,Tak jdeme?" Dvojčata přikývla a vydali se podle mapy, která vedla zpátky do zmijozelské společenské místnosti.
,,Hej, vy dva jste z Nabelvíru, co tady děláte?" Křikl po nich jeden student.
,,My dva jsme teď profesoři, tak se uklidni nebo dostaneš školní trest!" Ušklíbl se Fred.
,,Jo a deset bodů za tu drzost," řekl George a zazubil se na Freda. ,,Po tom jsem vždycky toužil!"
Eddie protočila panenky. ,,Hele vy dva, tady ta mapa končí, u této skříně. Bohužel je tady moc lidí," rozhlédla se. ,,Co takhle to udělat dnes v noci?"
,,To bude asi nejrozumnější," přikývl Fred. ,,Takže o půlnoci před zmijozelskou společenkou? Otevřeš nám a přijdeme tomu na kloub," dodal.
,,Dobře. A teď už běžte, uvidíme se tedy později," řekla Eddie, otočila se a odběhla zpátky do svého pokoje. Neměla v nejmenším úmyslu trávit se zmijozelskými čas ve společenské místnosti, raději si vzala kus pergamenu a načmárala na něj vzkaz pro Hermionu a Ginny.
Sejdeme se za dvacet minut u jezera. -E.
Tohle byla teď jejich forma komunikace. Nemohla spoléhat na to, že vždy, když na ně bude čekat před nebelvírskou kolejí, půjde nějaký hodný student kolem a přivede je. Stačila si všimnout, že vztahy mezi Nebelvírem a Zmijozelem jsou dosti vyhrocené. Hodila na sebe tedy svetr a rozběhla se k jezeru. Hermiona s Ginny tam na ni už čekaly.
,,Tak co je tak naléhavého, že to nemohlo počkat na hodinu?" Usmála se Ginny.
,,Nic, jen jsem vás chtěla vidět. Mám dojem, že se zblázním," povzdychla si. ,,Jak mě mohl ten zaprášený plesnivý klobouk poslat do Zmijozelu? Vždyť jsou tam samé nány a pitomci," nakrčila nos.
,,To nám neříkáš nic nového," ušklíbla se Ginny a společně se všechny tři posadily do trávy.
,,Ta jezerní hladila je tak klidná, skoro to láká si tam skočit a zaplavat," řekla Eddie z ničeho nic.
,,Jo, to bys udělala jen jednou," zasmála se Hermiona. ,,Žijí tam totiž jezerní lidé a ne všichni jsou velmi přátelští."
,,Jezerní lidé? Opravdu? Určitě by ale byly lepší společností, než zmijozelští," nakrčila nos.
,,Škoda, žes nepoznala Draca Malfoye," uchechtla se Ginny a pohlédla na Hermionu, té se rozšířily oči hrůzou.
,,Kdo je Draco Malfoy?" Pozvedla Eddie obočí.
,,Jeden naprostý pitomec, který vskutku miluje kouzelníky s mým původem," řekla ironicky.
,,Ahh tak, jedna z těch čistokrevných namyšlených rodin, co?"
Hermiona přikývla. ,,A toho nejhoršího rázu. Jeho otec skončil naštěstí v Azkabanu, kam patří. V druhém ročníku dal Voldemortův deník Ginny do kotlíku a ona kvůli tomu málem zemřela v Tajemné komnatě."
,,Ale Harry mne zachránil," řekla zasněně.
,,No jo," zasmála se Hermiona pobaveně, vtom vedle ní upustila sova dopis. Zvedla ho a obálku rozlepila, text prolétla očima. ,,Musím jít," řekla a postavila se.
,,Ano? A kam? Kdopak ti píše?" Zeptala se Eddie zvědavě a Hermiona pohlédla na Ginny a ta zpátky na ni.
,,Andromeda. Požádala mě, zda bych jí nechtěla dělat asistentku a já souhlasila. Hodilo by se mi to do životopisu."
Eddie překvapeně zamrkala. ,,Tos jí nemohla třeba navrhnout mě?" Pozvedla obočí.
Hermiona si povzdychla. ,,Tohle jsem přesně čekala, že bude následovat," podívala se na Ginny.
,,Tys to věděla a nic jsi mi neřekla?" Zeptala se Eddie Ginny, protože si toho pohledu všimla.
,,Neřekla, stalo se to teprve včera večer."
,,Aha. No, jak vidím, tak životopisy jsou teď důležitější než přátelství."
,,Eddie, vždyť o nic nejde, chtěla jen pomoct s-"
,,Myslím, že bych jí dokázala pomoct stejně tak dobře jako ty. Nic ti nebránilo v tom to alespoň zkusit, když víš, jak se mi líbí a jaká příležitost by to pro mne byla."
,,Líbí? Opravdu? Vždyť to děláš jen kvůli té sázce," zamračila se Hermiona, protože se jí nelíbilo, jak zpochybňovala její přátelství.
,,Vždyť jsem po ní jela ještě před tou sázkou, Hermiono, sakra," zamračila se. ,,Nebo ji snad chceš jen pro sebe? Protože je tak podobná Bellatrix?"
Hermiona překvapeně zamrkala. ,,Nechápu, o čem mluvíš," ohradila se.
,,Ale nedělej ze sebe svatouška. Já tě slyšela. Mmm, Bello, ach Bellatrix, mmm...," ušklíbla se.
,,Tos nemusela," řekla Hermiona a naštvaně se dala na odchod zpátky k hradu. Ginny nad Eddie jen zakroutila hlavou.
,,Tohle bylo opravdu podlé."
,,Podlé? To ona upřednostnila sebe před přátelstvím, přitom pro ni to nic tak velkého zase neznamená. Udělala toho spoustu pro kouzelnický svět, kdo se bude dívat na pitomou asistenci někomu v Bradavicích?"
,,Měla by ses jí jít omluvit," řekla Ginny. Netušila, o čem ohledně Bellatrix mluvila a docela ji to zaskočilo. V hlavě se jí promítaly různé myšlenky, ale rozhodně to nechtěla řešit s Eddie. Měla v plánu se zeptat rovnou Hermiony.
,,Neomluvím se jí, nemám proč," založila si ruce.
,,Dobře, dělej, jak myslíš," řekla Ginny a rozešla se za Hermionou. Eddie zůstala u jezera stát sama. Začal foukat silný studený vítr, který klidnou vodní hladinu zčeřil.
~ ~ ~
,,Hermiono, počkej!" Volala na ni Ginny.
,,Teď nemůžu, musím za Andromedou. Psala mi, zda bych s ní nešla do Příčné ulice a nepomohla jí s nákupem nějakých věcí do přeměňování."
,,Dobře. Promluvíme si potom?"
,,Nemyslím si, že je o čem mluvit. Zatím, Ginny," řekla a nechala tam svou kamarádku stát. Vydala se rovnou ke kabinetu Andromedy a zaklepala na dveře.
Andromeda se právě oblékala, když uslyšela klepání na dveře. V rychlosti si zapnula kalhoty, přehodila přes sebe svetr a šla otevřít.
,,Ahoj Hermiono, pojď dál," usmála se na ni.
,,Dobrý den, paní profesorko," odpověděla jí Hermiona a vešla dovnitř. Zavřela za sebou dveře a posadila se na židli, na kterou jí Andromeda ukázala.
,,Připravená na menší nákupy?" Pousmála se a sepnula si vlasy gumičkou, poté jí podala seznam. ,,Potřebovala bych, abys koupila tyto věci. Já se mezitím zastavím pro plenky, krmení a další věci pro Teddyho. Dnes ho hlídá Hagrid, protože Madam Pomfreyová je na nějakém zaškolování u Munga. Před chvíli jsem ho tam odnesla a vypadal, že se mu Hagrid líbí, hlavně ty jeho vousy," uchechtla se.
Hermiona se pousmála. ,,Hagrid se o něj jistě dobře postará, s mláďaty různých druhů má zkušenosti," uchechtla se.
,,Ano, to měl i za nás," zasmála se Andromeda. ,,Mohla bych ti vyprávět. Ale to až někdy jindy, teď už pojďme," řekla a obě se přemístily letaxovou sítí na Příčnou ulici.
Příčná ulice byla při pondělku překvapivě rušná. Andromeda s Hermionou šly společně ulicí, až se zastavily u jednoho z obchodů.
,,Musím jít sem, prodávají zde výbornou kojeneckou výživu," pousmála se Andromeda. ,,Támhle je knihkupectví, tak můžeš skočit pro tu učebnici, co jsem ti tam uvedla," pousmála se. ,,Sejdeme se za hodinu zase tady, dobře?"
,,Ano," pousmála se Hermiona a rozešla se do knih. Věděla, že právě tam se zdrží nejdéle. Vzala si nějaké galeony navíc, protože sama potřebovala pár knih nad rámec výuky, jelikož byla ještě spousta věcí, které ji zajímaly a které si chtěla nastudovat. Stála právě u jednoho regálu a snažila se dosáhnout na jednu z knih, které byly ve vyšší poličce, když vtom si všimla, že ji kdosi pozoruje. Byla to Narcissa Malfoyová. Když si uvědomila, že se Hermiona na ni dívá, napadlo ji, že musela civět nějakou tu chvíli. Odkašlala si a přistoupila blíže k ní.
,,Dovolíte, slečno?" Zeptala se a knihu jí sundala. Byla sice jen o půl hlavy vyšší než ona, ale i to jí dávalo značnou výškovou výhodu.
,,Děkuji," pípla Hermiona. Narcissa byla ten poslední člověk, u kterého by si myslela, že na ni vůbec pohlédne, natož aby jí pomáhal sundávat knihu z regálu.
,,Za nic," mírně se pousmála, z čehož Hermiona poněkud znervózněla. Co asi ode mne chce, pomyslela si. ,,Slyšela jsem, že jste se vrátila zpátky do školy dodělat si poslední ročník," začala zdvořilostní konverzaci Narcissa.
,,A-ano. Chtěla jsem mít hotové OVCE," odpověděla Hermiona stále překvapeně.
,,To je pochopitelné, vzdělání je velmi důležité," přikývla Narcissa a naskytla se jí možnost prohlédnout si dívčinu tvář zblízka. Připomínala ji Anastázii, se kterou si byly opravdu moc podobné. A ty oči, Narcissa měla dojem, že se dívá do očí své dávné lásky. Hermiona znervózněla. Napadlo ji, že má možná něco na tváři a mírně zrůžověla. Odstoupila o pár kroků od Narcissy, pozvedla mírně knihu a zdvořile se pousmála.
,,Ještě jednou díky za pomoc a... ráda jsem vás viděla," řekla, protože jí to připadalo zdvořilé.
,,Já vás také slečno," pousmála se Narcissa. ,,Mimochodem, Shakespeare je můj oblíbený," poukázala na knihu v její ruce.
,,To i můj," přikývla Hermiona. ,,Na shledanou," řekla a odešla k pokladně.
,,Snad," zašeptala Narcissa a vrátila se zpátky ke knize, ve které si před chvílí listovala.
Hermionu napadlo, jak zvláštní setkání to bylo. Chování lady Malfoyové jí přišlo víc než podivné. Už dříve si všimla, jak ji pozoruje a byla z toho velmi nervózní. Nedovedla si však vysvětlit proč tomu tak bylo. Vytáhla seznam, který si prolétla očima a povzdychla si. V knihkupectví strávila dvacet minut a ještě byla spoustu věcí, které musela sehnat. Vydala se tedy dále, ve snaze blonďatou čarodějku dostat z hlavy.

Kapitola Pátá: Odhalení (část druhá)

3. listopadu 2017 v 19:01 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Eddie seděla ve svém pokoji na posteli a prohlížela si onen pergamen. Od doby, co jej našla, přemýšlela, jak odhalit jeho tajemství. Čistokrevná byla, tudíž si byla jistá, že na to přijít musí. Zkoušela různé věci jako napsání jmen obou jejích rodin na pergamen, svého jména, avšak pergamen jakoby inkoust okamžitě vpil a nic dalšího se nestalo. Zkoušela na něj také položit ruku, protože si myslela, že by pergamen mohl nějakým způsobem zjistit, že má čistou krev a odhalit se, ale opět se nic nestalo. Zkoušela také různá odhalovací kouzla, ale nic. Nakonec ji napadla jedna věc.
,,Co kdybych pergamenu dokázala čistotu své krve přímo," pomyslela si nahlas, vzala nůžky a opatrně se jimi řízla do prstu. Pár kapek krve dopadlo na pergamen. Eddie seděla a pozorovala, co se bude dít, pergamen však zůstával i nadále bez poskvrnky, stejně vybledlý časem, jaký byl dosud. Eddie se zamračila. ,,Tak jak ti mám sakra dokázat, že jsem čistokrevná?" Zakroutila hlavou a pergamen hodila vzteky přes celou místnost až do kouta. Přehodila přes sebe svetr a vyběhla z pokoje pryč ven na vzduch.
Seděla právě na lavičce a do sešitu si cosi kreslila, když vtom za sebou uslyšela houknutí.
,,Heeej, Eduardo!" Eddie se zamračila a prudce se otočila. Kousek opodál stála dvojčata, Fred a George a doširoka se na ni culili.
Eddie překvapeně zamrkala, zavřela sešit a postavila se. ,,Co tady vy dva děláte?" Nechápavě se na ně dívala.
,,To koukáš, co?" Zazubil se Fred.
,,Přišli jsme sem trénovat děcka famfrpál. Zdá se, že po nás už tady nezbyl nikdo schopný, kdo by věděl, jak se to hraje," ušklíbl se George.
,,No jo, my dva jsme zkrátka nepostradatelní," povzdychl se Fred.
,,A proč ty tady sedíš jak hromádka neštěstí? Nenašla sis žádné kamarády ve Zmijozelu?" Uchechtl se opět George.
,,Ve Zmijozelu jsou samí pitomci! Jsem opravdu naštvaná, že nejsem s Ginny a Hermionou, protože jsem s tím jaksi počítala," ušklíbla se.
,,No jo, asi nemáš ty správné nebelvírské kvality jako my dva," pohodil Fred vlasy.
Eddie nakrčila nos. ,,Vy dva máte kvality jen opruzovat."
,,Ale notak, nečerti se hned. Chceš nám pomoct s přípravou hřiště?"
Eddie vypadala, že se zamýšlí. ,,No fajn, stejně nemám nic lepšího na práci," pokrčila rameny a následovala je.
,,Nějaké novinky? Něco zajímavého, s čím by ses nám ráda svěřila?" Zeptal se Fred, když už stáli na hřišti.
Eddie zaváhala. Nebyla si jistá, zda jim říct o onom pergamenu. Očividně si s ním sama nevěděla rady a možná by jí oni dva mohli pomoct. ,,Možná by tady bylo něco, o čem bych vám ráda řekla," začala.
~ ~ ~
Narcissa Malfoyová seděla na terase Malfoy Manor a popíjela šampaňské. Společnost jí zde dělala pouze její skřítka, protože Lucius seděl v Azkabanu za hrůzy, které napáchal za války. Ona i Draco se azkabanské věznici vyhnuli jen kvůli Harrymu Potterovi, který svědčil v jejich prospěch. Draco z toho všeho vyšel jako chlapec, který byl obětí své rodiny a neměl na výběr, navíc sám nikoho nezabil. Narcissa zase zachránila Harrymu život tím, že zalhala pánovi zla a napomohla tím k vítězství řádu. Bylo jí tedy povoleno zůstat na svobodě, ale za obrovskou cenu. Zůstala sama, protože Draco již měl svůj vlastní život s Astorií Greengrassovou a Narcissu navštěvovali málokdy. Mnohem častěji její návštěvy byly jiného rázu. Často za ní chodili ti, kteří ztratili své milované ve válce a chtěli si svůj vztek vybít na té, která byla ženou smrtijeda a v jejímž domě se scházeli přívrženci temného pána. Musela mít proto okolo domu různá ochranná kouzla, která jí tam zavedli bystrozorové. Rozhodně se jí však lépe nespalo. Ta samota ji ničila. Neměla s kým mluvit, její bývalé přítelkyně z čistokrevných rodin, které znamení nenesly, ji viděly jako hrozbu a nechtěly riskovat pověst a bezpečí tím, že s ní zůstanou v kontaktu. Byla opravdu sama, neměla už vůbec nikoho.
Stále chodívala na ono místo k jezeru za Malfoy Manor, kde rostly narcisy a kam ji to, Merlin ví proč, tak táhlo. Seděla tam a myslela na Anastázii. Její obraz se jí však pomalu, ale jistě vytrácel z hlavy, už si nedokázala vybavit přesné rysy jejího obličeje, protože už to bylo tak dávno a jí nezůstala žádná fotografie, o to se Lucius postaral. Vždy si několik narcisů natrhala do vázy a odnesla si je domů. Jako zázrakem na tom místě do rána vždy vyrostly další, nové.
Kromě Anastázie, myslela ještě na jednu osobu, kterou v životě postrádala. Na Andromedu. Viděla ji z dálky před soudní budovou. Jejich oči se na okamžik setkaly, avšak Narcissa musela dovnitř, protože právě probíhal proces na její rodině. Od té doby ji neviděla.
,,Hej, smrtijedko! Otevři bránu!" Uslyšela nějakého muže volat. ,,Podívej se mi do očí, do očí toho, kterému tvůj manžel zabil jediného syna!" Křičel.
Narcissa si povzdychla. Už to nezvládala, bylo to tady každý den a stále dokola. Bylo jen otázkou času, kdy někdo prolomí onu barikádu kouzel, která ji oddělovala od těch, kteří jí chtěli ublížit. Věděla to, věděla, že potřebuje nový dům, nové místo, kde by mohla žít v klidu a v míru a začít nový život někde, kde ji nikdo neznal, ale něco na tomto místě jí nedovolovalo odejít. A přitom ten dům nenáviděla. Jeho chladné stěny se jí příčily a vyvolávaly v ní stavy smutku. Avšak odejít nedokázala.
~ ~ ~
Andromeda vyšla ten večer ze svého kabinetu. Teddy spokojeně spinkal, chráněn kouzlem, a Andromeda si připravila na zítřejší hodinu věci s vědomím, že tak bude mít zítra více času na snídani poté, co se postará o Teddyho a odnese jej k madam Pomfreyové. Jak se však snažila svůj kabinet zamknout kouzlem, několik věcí jí popadalo a jedna skleněná nádoba se dokonce rozbila.
,,Reparo!" Ozvalo se za ní a nádoba se opět vrátila do původního stavu. ,,Nepotřebujete pomoct?" Andromeda se otočila a uviděla za sebou stát Hermionu, která se na ni doširoka usmívala.
,,Pokud bys byla tak hodná," přikývla Andromeda a úsměv jí opětovala. Hermiona se sklonila pro spadlé věci a posbírala je, Andromeda mezitím zamkla kabinet.
,,Moc ti děkuju," pousmála se Andy, když položily věci na stůl ve třídě.
,,Nemáte vůbec zač, já ráda," pousmála se a chystala se odejít, když ji Andromeda oslovila.
,,Hermiono, napadlo mne...," Hermiona se otočila.
,,Ano?"
,,Jak víš, mám tady malého Teddyho a nechci neustále obtěžovat madam Pomfreyovou, už tak toho pro mne dělá víc než dost. Zkrátka hodila by se mi asistentka, která by mi před hodinou nachystala věci, opravila testy či zkontrolovala úkoly a podobně a já bych pak měla na malého více času. Samozřejmě bych ti za to zaplatila. Jen s malým by se tohle dalo jen horko těžko stíhat, vyžaduje stále plnou pozornost, protože je ještě maličký. Tak co říkáš?"
,,Jistě, moc ráda," přikývla a pomyslela si, že asistence profesorce v Bradavicích se také bude skvěle vyjímat v jejím životopise.
,,Dobře, tak domluveno, tady máš můj rozvrh a kdyby něco, napíšu ti sovu nebo si tě někde odchytím," pousmála se Andromeda. ,,Dnes už to zvládnu sama, tak dobrou noc."
,,Dobrou," pousmála se Hermiona a odešla ze třídy. Šla právě okolo jednoho okna s výhledem na Zapovězený les, když vtom ucítila, jak se její řetízek na krku pohnul. Trhla sebou, protože ji to vyděsilo. Něco ji přinutilo pohlédnout z okna a uviděla tam zahalenou postavu v kápi. Stiskla v ruce hůlku a za jakéhosi nepochopitelného důvodu se rozběhla po schodech dolů. Čím více se přibližovala k lesu, tím neklidnější přívěsek byl. Běžela, srdce jí bušilo až ve spáncích. Několik metrů od oné postavy se zastavila, v jedné ruce svírala připravenou hůlku a tou druhou zachytila přívěsek, který jí drásal hrudník pod svetrem.
,,Kdo jste?" Zeptala se Hermiona, hlas se jí třásl napůl strachem a napůl vzrušením a zvědavostí.
,,Ty víš moc dobře, kdo jsem, mudlovská šmejdko," řekla postava, udělala několik kroků k ní a sňala kápi. Stála tam Bellatrix.
Hermiona zalapala po dechu. ,,A-ale to není možné," couvla o několik kroků vzad. ,,Vždyť vy jste přeci mrtvá! Viděla jsem to na vlastní oči!"
Bellatrix se skřehotavě zasmála. ,,Ty máš na mysli to divadýlko s ubohou Molly?" Ušklíbla se. ,,To bylo vskutku zábavné, ale ne. Jsem živá a zdravá a přišla jsem si pro něco, co mi patří," ušklíbla se.
,,Ten přívěsek?" Zeptala se Hermiona a Bellatrix přimhouřila oči. Vypadalo to, že na okamžik přemýšlí, o čem Hermiona mluví.
,,Ne, pro přívěsek ne."
,,Tak pro co tedy?" Zeptala se tiše.
,,Pro něco, co mi ty pomůžeš získat zpátky," řekla a udělala několik kroků k ní, až stála v její bezprostřední blízkosti. Hermiona se nemohla ani pohnout, cosi ji nutilo stát a dívat se Bellatrix do očí.
,,Já vám nepomůžu," řekla vzdorovitě, Bellatrix se však posměšně uchechtla.
,,Opravdu si to myslíš?" Pozvedla obočí. Stála u ní tak blízko, že Hermiona cítila její teplý dech na své tváři. Zamrazilo ji. Bellatrix si její reakce všimla a ušklíbla se. ,,Já si myslím, že ano," přejela jí nehty po straně krku. Hermiona zavřela oči a z úst jí vyšel tichý stén. Bellatrix se ušklíbla a ustoupila krok od ní. ,,Jsi nechutná. Ty představy, které v hlavě máš, jsou odporné," nakrčila nos. ,,Ještě se uvidíme," řekla a s výrazem plným šílenství se rozplynula v oblaku černého kouře. Hermiona se otřepala. Na jednu stranu se jí velice ulevilo, že byla pryč, na stranu druhou však toužila po tom, aby Bellatrix zůstala, i když věděla, že je to šílenství. Povzdychla si a zamířila zpátky do hradu. Přemýšlela o tom, co je asi ta věc, po které Bellatrix tolik toužila.
~ ~ ~
Andromeda právě vycházela ze třídy, když v tom stejném okně, jako předtím Hermiona, uviděla dvě postavy. Hermionu, která stála u Zapovězeného lesa a někoho dalšího. Druhá osoba k ní však stála zády, nemohla tedy správně určit, o koho se jedná, na okamžik však měla dojem, že vidí svou sestru Bellatrix. Zakroutila však hlavou, protože věděla, že ta je po smrti. Ovšem černé kudrnaté vlasy oné osoby jí ji velice připomínaly. Pozorovala celou scénu až do konce a když ona postava zmizela a Hermiona se vracela zpátky do hradu, vrátila se Andromeda rychle zpátky do třídy. Když uslyšela kroky, vyšla ven a třídu zamkla.
,,Ach, Hermiono, myslela jsem, že už spíš," usmála se na ni.
Hermiona sebou trhla. ,,J-já... šla jsem se ještě projít na čerstvý vzduch, pomáhá mi to usnout," zalhala.
,,Ach tak. A sama?" Pozvedla Andromeda obočí.
,,Ano," odpověděla Hermiona a vyhnula se jejímu pohledu.
,,Jsi si tím jistá?" Zeptala se s vážnou tváří. ,,Nechci znít paranoidně, ale měla jsem dojem, že jsem s tebou viděla někoho mi hodně známého."
Hermiona naprázdno polkla. ,,Ano? A koho?"
,,Mou sestru Bellatrix."
Ošila sebou. ,,Ta je přeci po smrti. Viděla jsem jí zemřít na vlastní oči."
,,Opravdu?" Skepticky na ni pohlédla.
,,Opravdu."
Andromedě se ulevilo. Věděla, že je její sestra mrtvá, ale potřebovala to slyšet od Hermiony. ,,Dobře, tak dobrou noc," usmála se a rozešla se zpátky do svého kabinetu.

Kapitola Pátá: Odhalení (část první)

3. listopadu 2017 v 19:00 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ It is absurd to divide people into good and bad. People are either charming or tedious. ~
- Oscar Wilde
Minerva McGonagallová seděla v čele dlouhého profesorského stolu ve Velké síni a dívala se na prázdné stoly před sebou. Přemýšlela o škole a její budoucnosti a čekala na zbytek profesorského sboru. Svolala dnes poradu, aby své kolegy informovala o jedné závažné věci, která jí nenechávala v noci klidné spaní.
Jakmile všichni dorazili a usedli na svá místa, začala. ,,Drazí profesoři, milí kolegové, školní rok nám opět začal a s ním také spojená zodpovědnost ke škole a našim žákům. Pozvala jsem vás sem, abychom si promluvili o jisté nepříjemnosti," Tiberius se usmál na Andromedu a kývl jí na pozdrav a ona mu kývnutí opětovala s tichým ahoj. ,,Jistě jste si stačili všimnou, že studentů v Bradavicích již není tolik, kolik jich bývalo," několik profesorů jí dalo za pravdu přikývnutím. ,,Rozeslala jsem jako každý rok sovy novým studentům, ale do Bradavic se nepřihlásili ani zdaleka všichni. Stejně tak naše řady prořídly, protože si několik rodičů své studenty přehlásilo na jinou školu."
,,Slyšel jsem, že se otevřela jakási nová škola tady v Británii, myslíte, že to může mít souvislost?" Zeptal se profesor Kratiknot.
,,Obávám se, že ano," přikývla Minerva. ,,V Irsku byla nově otevřena škola pro čistokrevné kouzelníky, velmi drahá a prestižní a proto čistokrevné rodiny přemístily své potomky tam. Což nás přivádí k dalšímu problému, kterým jsou finance. Po staletí byla tato škola financována bohatými rodinami, jejíchž děti navštěvovaly tento institut, například Blackovými, Malfoyovými a spoustou dalších. S jejich podporou však už počítat nemůžeme, musíme hledat zdroje jinde," povzdychla si. Pokud velmi brzy nenajdeme sponzory, obávám se, že škola dlouho nevydrží," pohlédla na ně s vážným výrazem ve tváři.
,,McLaggenovi nějaký ten majetek mají, mohu se části financování ujmout tedy já," navrhl Tiberius.
,,To je od vás velmi šlechetné, ale to nebude stačit. Ovšem vy máte jisté kontakty na ministerstvu, není-liž pravda?"
Přikývl. ,,Ano, pokusím se sehnat kouzelníky, kteří by byli ochotni pomoct. Věřím, že se jistě někdo najde. Spousta z nás stále považuje Bradavice za svůj druhý domov, kde jsme zažili ty nejlepší události a vytvořili si nezapomenutelné vzpomínky. Někteří určitě rádi pomůžou," usmál se Tiberius.
,,V to doufám," zatvářila se starostlivě a vděčně zárověň.
,,Tohle bude válka dvou škol a my se bez boje nevzdáme," prohlásil profesor Křiklan, který se uvolil ještě alespoň na rok vrátit do této školy, protože mu došlo, že je zvyklý na dobrodružství a že doma by se v tom příšerném poválečném klidu unudil k smrti.
,,Kterou, jak se obávám, již prohráváme," povzdychla si profesorka McGonagallová a zadívala se z okna.
~ ~ ~
Po poradě Tiberius dohnal Andromedu. ,,Andromedo, počkej," pousmál se. ,,Spěcháš?"
,,Musím pro Teddyho k madam Pomfreyové," pousmála se. ,,Proč se ptáš?"
,,No, když je ta neděle a my nemáme vyučování, napadlo mě, že bychom si mohli dát čaj u mě v kabinetu a dohnat staré dobré časy," navrhl.
,,Ale co Teddy?"
,,Jsem si jistý, že ho madam Pomfreyová na hodinu, dvě ještě pohlídá," usmál se. ,,Tak co říkáš?"
Andromeda si povzdychla a pobaveně zakroutila hlavou. ,,Tak dobře, dáme si čaj a trošku si popovídáme. To neuškodí," řekla mile a následovala Tiberia do jeho kabinetu.
,,Jaký čaj máš ráda?" Zeptal se, když byli uvnitř. Každý kabinet měl přední část pracovní, se stolem, knihami a všeobecným prostorem pro práci. V druhé části, do které vedly z onoho kabinetu dveře, se nacházela ložnice s postelí, poličkami, skříní a oknem, ze které vedly další dveře do soukromé koupelny.
,,Zázvorový, prosím," pousmála se a posadila se na židli u jeho pracovního stolu, kterou jí nabídl.
,,Hned to bude," mrkl a začal připravovat čaje. Andromeda se mezitím rozhlédla po jeho pracovně. Nebyla nijak nezvyklá, nelišila se od ostatních ničím, nemohla si však nevšimnout množství malých kaktusů, které byly rozmístěny všude po pracovně. Na skříni, na poličce, na stole, všude. Na jeho stole si však všimla i něčeho jiného. Byla tam fotografie Tiberia, který objímal těhotnou ženu, velmi pohlednou a vedle nich skotačil malý bílý psík. ,,Tady to je," řekl a položil před Andromedu šálek čaje. ,,Pokud bys chtěla cukr, tak tady," položil na stůl cukřenku.
,,Ne, děkuji, nesladím," pousmála se napila se čaje, ve kterém plaval čerstvý zázvor. ,,Páni, ten je silný," uchechtla se.
,,No jo, to ti prožene dutiny a vypálí všechny bacily," zachechtal se Tiberius a upil ze svého hrníčku.
,,To přesně potřebuji, děkuji," tiše se zasmála.
,,Tak co tvůj první den, jaký byl?" Zeptal se Tiberius, přisunul si židli vedle ní a posadil se.
,,No, řekněme, že byli studenti zvědaví spíše na to, jaké to je být Blacková, než na to, co bych je mohla naučit" ušklíbla se a upila čaje. Záměrně zatajila příhodu se smrtijedkou, protože se v tom nechtěla pitvat.
,,Opravdu?" Pozvedl pobaveně obočí. ,,A cos jim řekla?"
,,Že není o co stát."
,,To vskutku ne," přikývl. ,,Ono všeobecně žít v těchto čistokrevných rodinách není pro každého. Jistí jedinci se v tom vyžívají, ale většina trpí. Ale i když rodiče vědí, že je to něco úděsného, stejně v té hlouposti pokračují dál a dál," zakroutil hlavou. ,,Já bych nechtěl, aby mé děti trpěly celý život s někým, koho nemilují."
,,To já také ne," vzpomněla si na Nym. ,,Ačkoli zrovna dvakrát šťastná jsem nebyla, když mi dcera přivedla domů vlkodlaka," uchechtla se.
,,Remuse, že ano?"
Přikývla. ,,Ano. Ale dovolila bych jí i deset vlkodlaků, jen kdybych ji teď mohla sevřít v náruči. Víš, ony vzpomínky na ni jsou krásné, i když velmi bolestivé. Přála bych si ji alespoň naposledy ještě vidět, obejmout ji. Říct jí, jak moc ji miluji," sklopila zrak k šálku čaje, který svírala v dlaních.
,,Něco mě napadlo," řekl Tiberius po chvíli naprostého ticha. Mávl hůlkou a ze skříně vylétla jakási stříbrná nádoba.
,,To je?" Pohlédla na něj s úžasem v očích.
,,Myslánka, ano," přikývl. ,,Pokud bys chtěla, můžeš ji využít," pousmál se.
,,Opravdu?" Překvapeně zamrkala.
,,Ano, opravdu. Já ji využíval často po smrti své manželky, teď už tolik ne."
Andromeda zaváhala, skousla si ret a pohlédla na Tiberia. ,,Půjdeš tam se mnou?"
,,Jistě," řekl a konejšivě jí stiskl ruku. Andromeda přikývla, postavila se a vytáhla svou hůlku. Opatrně z hlavy vytáhla několik vzpomínek a vložila je do myslánky. Tiberius se na ni povzbudivě usmál a ona mu úsměv opětovala. Pak už se oba naklonili do oné kouzelné nádoby a objevili se zpátky v Bradavicích.
,,Andromedo, tys přišla!" Zajásal mladý blonďatý chlapec, který stál v přítmí loděnice. Byla téměř úplná tma, jen několik lamp osvětlovalo okolí Bradavic.
,,Samozřejmě, nemohla bych tady přeci nechat svého manžela jen tak stát," řekla, položila kufr a objala ho.
,,Opravdu do toho jdeme, tohle je neskutečné," zajásal Ted.
,,Ano. Jen ty a já, už nás nikdo a nic nezastaví," zachechtala se a pak pohlédla směrem k hradu. ,,Jediné, co mne mrzí je, že tady nechávám Narcissu. Mám kvůli tomu výčitky. Nechala jsem jí pod polštářem vzkaz, snad to pochopí," povzdychla si.
,,Pochopí to, určitě chce, abys byla šťastná a bude ti to moc přát. Někdy ji pozveme k nám," řekl a Andromeda přikývla, i když věděla, že tohle nebude nikdy možné, protože by ji tím vystavila obrovskému nebezpečí.
Okolí se rozplynulo a Andromeda s Tiberiem se objevili u Tonksů doma. Andy s Tedem neměli tehdy kam jinam jít a tohle byla jediná možná alternativa.
,,Díky, mami, tati, že nás tady necháte zůstat, než si vyděláme na něco vlastního," pousmál se Ted a oba své rodiče objal. Andromeda stála vedle něj a stydlivě se usmívala.
,,Ale jistě, ty a tvá krásná manželka jste tady vítaní," usmála se paní Tonksová na mladou verzi Andromedy.
,,Děkujeme," poděkovala Andy a společně s Tedem šli do jeho pokoje. ,,Tví rodiče jsou tak skvělí," pousmála se a postavila kufr vedle postele.
,,To oni jsou. A počkej, až ochutnáš, jak máma vaří," zazubil se.
,,Možná bych se to měla naučit taky, ať se mnou neumřeš hlady," zasmála se.
,,To se časem poddá," pousmál se Ted, objal ji kolem pasu a věnoval jí polibek na rty.
V další vzpomínce ležela Andromeda u Munga a lékouzelník jí právě podal malý uplakaný uzlíček.
,,Ach Andromedo, jsem na tebe tak hrdý," řekl Ted, který se k ní skláněl a hladil ji. Dal jí pusu do vlasů.
,,Ahoj maličká, my jsme tatínek s maminkou, vítej na světě," zazubila se Andromeda a dala jí pusinku na čelo. ,,Myslím, že je celá ty, Tede," zachechtala se, když v ten moment se její malé blonďaté vlásky změnily na Andyninu oříškově hnědou. Andromeda překvapeně zamrkala.
,,Myslím, že se vám narodil metamorfomág," pousmál se lékouzelník.
,,Ale jak je to možné?" Nechápavě se na něj dívala. ,,Vždyť u nás v rodině nikdo tuto schopnost nemá," pohlédla na Teda.
,,No u nás už vůbec ne," zachechtal se a zvědavě si malou prohlížel.
,,Tohle se nedědí pouze z matky na dceru, může to být gen někoho, kdo tuto schopnost ve vaší rodině měl hodně dávno a projevila se až teď na vaší maličké," objasnil jí lékouzelník.
,,Takže ty jsi metamorfomág," zachechtala se. ,,Už vidím v dospívání ty její modré vlasy, Tede."
,,Já bych to spíše typoval na růžové," pobaveně odpověděl a pohladil malou po ručičce. ,,Je tak maličká, tak křehká," řekl.
,,Chceš si ji pochovat?" Zeptala se náhle Andy.
,,C-cože? Já? Pochovat si ji? Ale já nevím, jak se to dělá a ona je moc malá a-"
,,Ale notak, Tede. Posaď se a jen si ji vezmeš do náruče," zakroutila nad ním hlavou. ,,Není třeba se bát."
,,D-dobře," řekl a posadil se. Andy mu opatrně dala malou do náruče. Dítko si svého otce zvědavě prohlíželo a pak se usmálo. Tedovi se nahrnuly slzy štěstí do očí. ,,No ano, já jsem tvůj tatínek, ty škvrně. Budu tě milovat a dám ti všechno na světě. Tobě i tvé mamince. Nikdo vám nikdy neublíží, já vás ochráním," řekl a dal jí pusu na malou ručičku, kterou k němu natahovala. Andromeda mu stiskla ruku a s láskou v očích se na oba dívala.
,,Jak své dítko pojmenujete?" Zeptal se lékouzelník.
,,No, dohodli jsme se tady s manželem, že když to bude holčička, vybírám jméno já a když chlapeček, tak on. Takže to bude... Nymfadora," vítězně se zazubila.
Ted si povzdychl. ,,Opravdu? Ještě tě to nepřešlo?" Zakroutil hlavou.
,,Proč by mě to mělo přejít, vždyť je to krásné jméno!" Ohradila se Andra.
,,Já jen, že si myslím, že ti za něj ta malá moc nepoděkuje, až vyroste, Dromedo," uchechtl se. ,,Ale když chceš Nymfadoru, bude to Nymfadora," usmál se na malou. ,,Jakpak se ti líbí jméno Nymfadora, co?" Zazubil se a vlásky děvčátka se zbarvily do ruda. ,,Tady máš odpověď, Andromedo," uchechtl se Ted a ona jen protočila panenky.
,,Stále si stojím za tím, že je to krásné jméno."
Andromeda pohlédla na Tiberia. ,,A opravdu mi za to nepoděkovala," uchechtla se a v ten moment se to kolem nich opět začalo měnit.
,,Bude ze mě bystrozorka," zajásala Nym, když přišla domů oznámit, že úspěšně dokončila OVCE.
,,Cože?" Překvapeně zamrkala Andromeda.
,,Zvládla jsem zkoušky s jedinou dvojkou," mrkla na ně.
,,Já to věděl! Jsi nejlepší!" Objal ji Ted a dal jí pusu na tvář. ,,Moje holčička zaválela!"
,,To je moc hezké a samozřejmě ti oba gratulujeme," objala ji Andy. ,,Ale bystrozorka? Pro Merlina proč?"
,,Protože si neumím představit nic jiného, co by mě bavilo," odpověděla Nym.
,,Ale vždyť můžeš přijít o život!" Zamračila se Andromeda.
,,To můžu i normálně. Třeba když budu jíst a zaskočí mi rybí kost," ohradila se Nym.
,,Tak ji nech, Dromedo," řekl Ted. ,,Když to chce, stejně jí to nerozmluvíš."
,,Ne, nebudu pak stát nad hrobem své jediné dcery a říkat jí: Já ti to říkala."
,,Ale notak, maminečko," objala ji a dala jí pusu na tvář. ,,Neboj se o mě. Všechno bude fajn, slibuju."
,,Neslibuj nic, co nevíš, že můžeš splnit, Nymfadoro," zamračila se Andy a Nym se při vyslovení celého svého jména otřepala.
,,Mamka to s tebou myslí dobře, Doro," řekl jí. ,,Ale neměla by ses vzdávat svých snů."
,,No výborně, ještě ji v tom podporuj, Edwarde," zamračila se. Takto mu říkala jen tehdy, když se opravdu zlobila.
,,Bude to dobré, uvidíš," řekl a oba Andromedu objali.
,,Ano mami, nemusíš se bát," dodala Nym. ,,Navíc musím ještě projít výcvikem."
,,Upřímně doufám, že ho neuděláš, pro tvé vlastní dobro," povzdychla si Andy a objetí jim opětovala. Jakmile se od sebe zase oddálili, Andromeda ze současnosti přišla k Nym a pokusila se ji obejmout. Její ruce jí však jen prošly, jako by byla duch. Andromeda se natáhla po Tedovi, avšak výsledek byl úplně stejný. Kolena se jí podlomila a Tiberius ji jen tak tak zachytil. Okolí se opět proměnilo a oba se objevili zpět u Tiberia v pracovně.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal se, když jí pomohl posadit se na židli.
,,Ano, jsem," přikývla. Tiberius jí nalil sklenici vody a podal jí ji. Andy se napila a usmála se. ,,Děkuji."