Kapitola Čtvrtá: Postava v kápi (část první)

31. října 2017 v 9:23 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ It takes great deal of courage to see the world in all its tainted glory, and still to love it. ~
- Oscar Wilde
Andromedu ráno probudil křik malého Teddyho, který se probral a byl hladový. Zmateně rozlepila oči a několikrát zamrkala. Když zjistila, co je původcem onoho křiku, okamžitě se zvedla a vzala malého do náruče.
,,Copak? Máme hládeček?" Zeptala se a pak zvětřila závan něčeho ne tolik příjemného. ,,A k tomu jsme se pokakali. Tak přebalíme a umyjeme, ano?" Usmála se na něj a dala mu pusu na hlavičku. Poté si ho položila na přebalovací pult, odepnula mu body, sundala plenu, ve které byla nevábně vonící nadílka a odložila ji stranou. Vzala vlhčené ubrousky a pečlivě malého omyla a opudrovala. Poté mu nasadila čistou plenu a převlékla ho z body do dupaček s jelenem, které se mu náramně líbily, oblékla mu svetřík a položila ho zpátky do postýlky. ,,Babička si umyje ručičky a pak ti udělá papání, dobře?" Pousmála se a odešla do koupelny, kde si mýdlem umyla ruce a poté opláchla obličej. Vzala lahvičku, do které mu udělala sunar a zkusila na ruku, zda má tu správnou teplotu. Mírně ho hůlkou zchladila a vrátila se za Teddym, který na ni koukal a z pusy mu tekla slina. Andy vzala látkovou plenu, která ležela v přihrádce u postýlky a utřela mu pusinku. Poté si jej vzala do náruče, posadila se s ním na postel a dala mu lahvičku k ústům. ,,No jo, já vím, že bys raději něco jiného," řekla, když dával hlavičku na stranu. ,,Ale já už mléko nemám a maminka tady není. Takže šup šup, alespoň trošku, ať je z tebe velký chlapec," řekla a Teddy, jakoby jí snad rozuměl, pohlédl na ni konejšivým pohledem a lahvičku přijal. ,,Tak je hodný chlapeček," pousmála se a držela mu u pusy lahvičku, dokud chtěl pít. Pak si jej vzala na ruce a chvíli s ním pomalu chodila po místnosti, než si odříhnul. Plenou mu utřela zbytky sunaru, které mu vytekly z úst a opět jej položila do postýlky. ,,Tak, teď se půjde nachystat babička a pak tě vezme za paní Pomfreyovou, která tě pohlídá, než mi skončí vyučování, dobře?" Teddy souhlasně zamlaskal. Andromeda se na něj usmála, pohladila ho po hlavičce a odešla do koupelny, kde si umyla zuby, převlékla se, učesala a jemně nalíčila. Její líčení se skládalo pouze z řasenky, jemných hnědých stínů, které podtrhovaly její podzimní typ pleti a mírně narůžovělého balzámu na rty. Nikdy se moc nelíčila, protože nechtěla svůj obličej skrývat za maskou, kterou když si večer sundá, stane se z ní úplně jiný člověk. A ona chtěla být sama sebou.
Jakmile dokončila své úpravy a byla hotová, sbalila si věci a vzala Teddyho do náruče. Nechala ho madam Pomfreyové, které několikrát ve spěchu poděkovala a rychlou chůzí se vydala do Velké síně, aby se před vyučováním stihla nasnídat. Posadila se vedle Tiberia, který již dojídal svůj rýžový nákyp a tvářil se při tom jaksi nostalgicky, protože, jak později uvedl na pravou míru, mu chuť tohoto pokrmu připomínala školní léta strávená v Bradavicích.
,,Dobré ráno," pozdravila jej Andromeda a posadila se vedle něj. Vzala si vanilkový puding s piškoty, zalitý jahodovou polevou.
,,Dobré, Andromedo," pousmál se a utřel si ubrouskem ústa od zbytku nákypu. ,,Vyspala jsi se do růžova?"
,,Ano, Teddy dnes v noci neplakal," řekla a snažila se dostat z mysli sny o svém manželovi, které ji opět nenechaly klidné spaní. ,,A co ty?"
,,Já spal, jako by mě do vody hodili," pousmál se a vyškrábal poslední zbytky z talíře. ,,Ty máš teď na devět hodinu?" Zeptal se zvědavě. V Bradavicích začínalo vyučování o deváté, přičemž od osmi byla otevřená Velká síň s různými lahodnými pokrmy k snídani. Mezi devátou a dvanáctou byly dvě vyučovací hodiny, mezi kterými byla přestávka a po kterých se servíroval ve Velké síni oběd. Odpolední hodiny byly také dvě a začínaly v jednu hodinu po obědě. Po odpoledním vyučování byl prostor pro domácí úkoly, studium a socializaci. Večeře byla servírovaná v šest a v devět hodin byla večerka.
,,Ano, učím teď Mrzimor a Havraspár. Ty?"
,,Já mám zase Nebelvír a Zmijozel. Pak se to mění, jak se na to tak dívám," řekl a prohlížel si rozvrh.
,,Ano, vypadá to tak," přikývla.
,,A máme patnáct minut, tak to abych si šel připravit věci," pousmál se. ,,Uvidíme se později, dobře?" Andy přikývla. ,,Tak ahoj," usmál se a odešel z Velké síně pryč. Andromeda si v klidu dojídala svůj puding.
~ ~ ~
,,Ahoj Olivie," usmál se blonďatý chlapec na dívku, která seděla vedle svého bratra a snídala.
,,Čau, Coline," ušklíbla se. ,,Nepřišel jsi mě sem zase fotit, že ne?" Pozvedla obočí. Olivia byla, stejně jako William, potomkem Tiberia Mclaggena. Ona a její bratr byli dvojčata, oba vysocí a blonďatí. Jelikož nosila Olivia vlasy střižené nakrátko, jediným znamením pro některé k jejich odlišení byl oděv. Ona i její bratr se oblékali, jak by to v dnešní době někdo pojmenoval, jako hipsteři. Will nosil úzké kalhoty, vytahané svetry a velké brýle, které neměly dioptrická skla, ale jak sám říkal, bylo to na styl a na nohou měl obuté oxfordky. Jeho sestra nosila nejčastěji volné šaty, nadkolenky a za Bradavicemi, mimo zraky jejího otce a profesorů, kouřila cigarety a tenké ochucené doutníky, který říkali po španělsku seňoritky. Dlouhé hodiny trávili klábosením o různých knihách mudlovských autorů, nejlépe ze Ztracené generace či o pohoršujících dílech Lorda George Gordona Byrona či o homosexuálním vztahu mezi Rimbaudem a Verlainem. Sami se věnovali umělecké tvorbě také, Olivia kreslila a William psal básně a různé krátké povídky o lásce, intimnostech, důvodu existence a tvrdil, že láska k jednomu pohlaví neexistuje. Podle něj se oddávání něžnostem jevilo jako jediný správný způsob využití času tady na zemi a nezáleželo, zda to bude s muži, či ženami. To Olivie měla v tomto směru víc jasno. Líbili se jí muži, kteří opravdu jako muži vypadali. Neměla ráda ty vyumělkované panáky, kteří dokázali strávit před zrcadlem více času než ona. Toužila po někom, kdo bude myšlenkami svobodný, neskonale jí oddaný jedinec, který jí ukáže, co doopravdy znamená žít a který se s ní také dokáže pobavit na téma tvorby Oscara Wildea a dalších jejích oblíbených autorů. Proto ji tak neskutečně štval Colin. Byl o hlavu menší než ona a zdálo se, že si nedá pokoj s otravnými a jí tolik protivnými návrhy o focení a jinými dalšími jako pozvání na čaj a dýmku, protože ona je přeci hipster a lidé jako ona mají čajovny rádi. Jenomže právě takoví lidé ze všeho nejvíce nenáviděli oslovení hipster a mohli jimi být sebevíc, pokud je tak někdo oslovil, zasluhoval jen jejich obrovské opovržení.
,,Ne, tedy jedině, pokud by sis to rozmyslela a chtěla, abych ti nějaké snímky vytvořil," rozpačitě se pousmál.
,,Ne, ne a ne. Nechci tvé snímky, chápeš? Ani teď, ani jindy, dej si odchod, Coline," řekla a znuděně si kousla do červeného jablka, které vypadalo, že nemůže mít jinou, než lahodnou chuť, ale k jejímu překvapení se střetla s krutou realitou a ochutnala trpkou kyselost tohoto ovoce.
Williamovi bylo Colina líto. Věděl, jak moc se mu sestra líbí a jak moc se snaží, povzdychl si proto, postavil se, vzal Colina kolem ramen a šel s ním ven ze síně.
,,Tak hele, kamaráde, chápu tvou ztrápenou duši a proto s ní promluvím, dobře?"
,,To bys pro mě udělal?" Zamrkal Colin překvapeně.
,,Pokusím se, ale nic neslibuju," pozvedl ukazováček. ,,Má sestra má svou hlavu."
,,To vidím," ušklíbl se Colin a povzdychl si.
,,Nevěš hlavu, příteli, věř v lepší časy," zazubil se a když uviděl svou sestru, jak se na něj dívá se zdviženým obočím, rozloučil se. ,,Musím jít na hodinu, promluvíme si později," řekl a odběhl za Olivií.
,,Co to mělo znamenat?" Pozvedla obočí.
,,To je mezi námi muži," tajemně se zazubil a rozešel se k učebně. Olivia nad tím zakroutila hlavou a následovala ho.
~ ~ ~
,,Jmenuji se Tiberius McLaggen a budu vás učit obranu proti černé magii," pousmál se a několik studentek zavzdychalo. Eddie se podívala na Hermionu a nakrčila nos.
,,Super, budu sdílet třídu s bandou slepic," zašeptala.
,,I takové se tady najdou," poznamenala tiše Ginny a Hermiona přikývla.
,,Jelikož je tohle váš poslední ročník a vy, co jste tady jste si tento předmět vybrali, protože ho budete potřebovat k budoucímu povolání, je na mě, abych vás dobře připravil na OVCE. Budeme proto opakovat všechno, co jste od svých zkoušek NKÚ probrali a co jste už nejspíše zapomněli. Chápu to, nikdo není stroj a nemůže si stále opakovat všechno, takže za první měsíc vše zopakujeme a dále se pak budeme učit dalším novým a mnohem komplikovanějším věcem," řekl. Nějaká studentka se přihlásila. ,,Ano, slečno?"
,,Četla jsem, že máme v osnovách obranu proti jedné z kleteb, které se nepromíjejí."
,,Ano, je tomu opravdu tak. Vzhledem k událostem, které se tady staly před pár měsíci, se paní ředitelka rozhodla, že se vám tohle může jednou hodit. A i když upřímně doufám, že ne, tak bychom neměli nic nechat náhodě. Bude to také nově součástí zkoušky. K tomu také nitrozpyt a nitrobrana. Kolik z vás se tady chystá stát bystrozory?" Rozhlédl se po třídě a přibližně tři čtvrtiny osazenstva zvedlo ruku. Tiberius nad tím pozvedl obočí. ,,Ideály a samé ideály," řekl. ,,Co vlastně očekáváte od tohoto povolání? Vy slečno, řekněte mi, co si myslíte, že taková práce bystrozora obnáší?" Vyzval jednu dívku k tomu, aby promluvila.
,,Já bych ráda pochytala ty, kteří se vyhnuli spravedlnosti po této válce," řekla.
,,Ano? A jak myslíte, že to bude probíhat?" Mile se pousmál.
,,Já... nejsem si jistá, asi možná... no... vlastně... nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. To nám asi určitě řeknou," odpověděla a Tiberius měl na tváři stále ten samý srdečný úsměv.
,,Přesně tohle mám na mysli. Vy ani nevíte, co post bystrozora obnáší a všichni se do toho ženete, protože vám to přijde jako něco vznešeného a protože říct před svými přáteli, že jste bystrozorem, dobře zní, že ano? A vaše babička pak bude moci hrdě prohlásit, mám za vnučku, vnuka bystrozora a bude se dmout pýchou a hrdostí nad tím, jakou jí její vnouček dělá radost, že bojuje proti všemu zlému tam venku a že proto může v noci v klidu spát," řekl klidně. ,,Ale to je ta krásnější stránka. To zlaté pozlátko, které vidí všichni, kteří toto povoláni nikdy nevyzkoušeli na vlastní kůži. Bystrozor je víc, než jen bojovat za ideály a věřit, že dobro vždy zvítězí nad zlem. Je to neustálý strach o svůj život, o životy svých milovaných, které riskujete stejně jako ten svůj. Každé ráno se probouzíte s myšlenkou, zda to bude dnes, kdy vaši krásnou manželku a jedenáctiletou dcerku zajmou proto, že jim jdete po krku. Mnohdy budete daleko od svých rodin, kam vás pošlou, tam budete muset jít. Pokud dostanou zprávu, že nějakého smrtijeda zahlédli na Sibiři, půjdete na Sibiř, či naopak do deštných pralesů Jižní Ameriky a hlavně, budete tam na to sami. Žádná teplá postel, žádný třívrstvý hebký toaletní papír na ty vaše vypiplané zadečky. Kdepak. Všechno, včetně jídla a léků si budete muset obstarat sami. Troufl bych si však s určitostí říct, že v této třídě je jedna čarodějka, která by tohle všechno přežila. Která v tom dokonce už byla," pohlédl na Hermionu a ta sebou trhla. ,,Slečno, pokud vám to není nepříjemné, řekněte svým spolužákům, co jste zažívala, co jste musela překonat a jak jste se cítila?"
Hermiona zaváhala a pohlédla na Ginny. Ta ji konejšivě stiskla ruku a usmála se na ni. Hermiona přikývla, postavila se a otočila se na své spolužáky.
,,Přišlo to strašně nečekaně. Předcházelo tomu, jak všichni víte, každý rok něco, co jako prokletí pronásledovalo Harryho a já s Ronem jsme mu byli nablízku jakožto jeho nejlepší přátelé a společně jsme všechno zvládli. Když však nastal ten zlomový bod, bylo to v nejméně vhodný okamžik. Na svatbě mých přátel. Zjevil se nám patron se správou, že ministerstvo padlo a ministr kouzel je mrtev. V ten moment nám bylo jasné, že Voldemort" několik přítomných se při vyslovení jeho jména ošilo ,,ovládl celé ministerstvo a pokud padne i ta poslední instituce, která lidem dává ještě ten nepatrný pocit bezpečí, zda se být vše ztraceno. Ano, ještě zde byly Bradavice, ale ty byly po ministerstvu jen otázkou času, než je smrtijedi dostanou. Přemístili jsme se pryč, já, Ron i Harry a věděli jsme, že je to jen a jen na nás a že pokud neuspějeme v tom, co nám bylo přiděleno splnit, je konec. Vydali jsme se hledat viteály. Představte si, že hledáte několik předmětů, které ani nevíte, jak vypadají nebo kde se mohou nacházet a nemáte nejmenší vodítko, pouze Harryho, který měl s Voldemortem spojení, velmi nestabilní a nikdy jste nemohli vědět, kdy zase něco uvidí a zda, pokud on vidí jeho, nemůže i Voldemort vidět nás. Byla to nejistota a strach. Na naše hlavy byla vypsána odměna, nevěděli jsme, komu můžeme věřit, kdo je stále na naší straně. Stalo se nám, že nás člověk, kterého jsme považovali za přítele, zradil, protože mu unesli dceru. Lidé jednali zoufale, protože byla zoufalá doba. Neměli na výběr, báli se o své životy a životy svých blízkých. Světem vládla nejistota. Nikdo nevěděl, zda další den neprohlásí za mrtvého někoho z jeho rodiny a stejně jsme na tom byli i my tři. Nevěděli jsme, zda třeba Weasleyovi nejsou již po smrti. Jestli tady Ginny ještě žije," ukázala na svou kamarádku. ,,A to na tom bylo to nejhorší. Ta nejistota. Ta samota. Člověka to změní, nikdo z nás tehdy na té cestě nebyl stejný a moc tomu nenapomáhala ani černá magie, kterou vyzařovaly viteály. Tolikrát jsem si myslela, že zemřu, tolikrát jsem smrti unikla jen o vlásek. Ztratila jsem své milované, stále je oplakávám. Přinesla jsem si z války vzpomínku, která mi nikdy nedovolí zapomenout na ony hrůzy páchané na lidech jako jsem já, na mudlorozených," vyhrnula si levý rukáv a ukázala přítomným svou jizvu. ,,Byly to nejhorší chvíle mého života, ve kterých zemřela spousta dobrých lidí. Členové řádu a bystrozorové, kteří byli na naší straně proti Voldemortovi," vyslovila jeho jméno s takovým opovržením, že ji na okamžik znovu ovládl onen vztek, který cítila kdysi. ,,Pokud se chcete stát bystrozory, připravte se, že v těch nejméně očekávaných chvílích budete odtrženi od svých milovaných a že budete muset snášet také jejich hořkou smrt," zakončila svůj projev a posadila se zpátky na místo. V učebně bylo takové ticho, že by bylo možné slyšet spadnout na zem špendlík.
,,Děkuji vám, slečno Grangerová, že jste našla v sobě odvahu o tom s námi hovořit," pak se rozhlédl po třídě. ,,Kolik z vás se chce i po tom, co jste si vyslechli, stát bystrozory?" Zeptal se Tiberius, ale nikdo se neodvážil přihlásit. ,,Dobrá tedy. Na příští hodinu si pro mě připravíte esej na téma Čím chci být a čeho bych chtěl v životě dosáhnout. A podložte to prosím pádnými argumenty," usmál se. ,,Po zbytek hodiny máte volno, příště začneme s opakováním," uzavřel hodinu, vzal si své věci a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama