Kapitola Čtvrtá: Postava v kápi (část druhá)

31. října 2017 v 9:25 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Andromeda, stejně jako Tiberius, měla v ten stejný čas hodinu přeměňování se sedmáky, jen s Mrzimorem a Havraspárem.
,,Milí studenti," začala. ,,Mé jméno je Andromeda Tonksová a budu vás mít na přeměňování."
,,Proč už nás neučí profesorka McGonagallová?" Zeptala se jakási dívka.
,,Profesorka McGonagallová má teď spoustu práce se řízením školy a proto mne požádala, zda bych její hodiny nevzala a já souhlasila. Doufám, že mé hodiny budou pro vás stejně přínosné jako ty její. Kdo z vás si pamatuje-"
,,Jaké to bylo žít v rodině Blacků?" Zeptala se jiná dívka. Andromeda překvapeně zamrkala, chtěla říct něco v tom smyslu, že proto tady není, aby jim vyprávěla příběhy, ale aby je něco naučila. Když si však všimla všech těch pohledů, které se na ni upínaly, povzdychla si. Došlo jí, že dnes se nejspíše učit nebude. Posadila se na okraj stolu.
,,Takže co byste rádi věděli?" Zeptala se s úsměvem.
,,Jaké to je nést jméno nejslavnější a nejmocnější rodiny kouzelnického světa? Jaké to bylo chodit chodbami Bradavic s vědomím, že by všichni rádi byli jako vy a na vašem místě? Měla jste v dětství vše, co jste si přála?" Padaly různé otázky.
Andromeda si povzdychla. ,,Být Blackovou vlastně nebylo nic moc. Samé povinnosti, pořád jsem jen něco musela. Dopředu mi byl nalinkován život a neměla jsem žádnou svobodnou vůli. Ono být Blackem znamená vlastně velkou zodpovědnost ke své rodině a narodit se jako dívka znamená být v podstatě dobrým zbožím, které až správně uzraje, bude prodáno do další čistokrevné rodiny a to zajistí moc a politický úspěch našeho rodu. Jak asi víte, byly jsme tři sestry. Já, Narcissa a Bellatrix. Bella byla vychována otcem nejtvrději, protože si přál syna a má matka ho zklamala. Byla typická Blacková, zajímala ji jen moc a vlastní prospěch. Má sestra Narcissa byla obětí rodiny. Nebyla dost odvážná na to, aby se postavila za svůj názor a když už se konečně odhodlala, bylo pozdě. K Belle jsem si nikdy tak úplně cestu nenašla, Narcissa pro mne byla naopak mladší sestřička, kterou jsem měla potřebu chránit, protože nejhůře z nás zvládala nálady mého otce. Víte, žít pod jeho střechou znamenalo absolutní poslušnost a kdo neuposlechl, toho čekal přísný trest."
,,A jaký? Nedostaly jste poníka, kterého jste si moc přály, když jste zlobily?" Uchechtla se jedna dívka a několik jejích spolužáků se zasmálo.
Andromeda se pousmála. ,,Kdepak. Poníky jsme ani neměli, i když by to možná bylo skvělé, protože mám zvířata odjakživa moc ráda. Ale ne. Bylo to crucio, či týden v chladném vlhkém sklepení plném krys a pavouků jen o chlebu a vodě," pousmála se a třída najednou utichla. Mnozí z nich měli ve tváři výraz zděšení. ,,Neuposlechli jste otce, čekal vás trest, zdálo se mu, že jste se na plese, který pořádal, málo věnovali hostům a málo se usmívali, čekal vás trest, chovali jste se snad u stolu jinak než podle etikety, čekal vás trest. Nedej Merline, že jste se zamilovali do mudlorozeného... jako já," zachechtala se.
,,Tonksová byla vaše dcera, že ano?" Zeptal se nějaký chlapec. Andromeda sebou mírně ošila, ale přikývla. ,,Znal jsem ji, byla to milá dívka."
,,To ano, Nym byla hodná holka, nezasloužila si osud, který ji potkal."
,,Je pravda, že ji zabila vaše sestra?" Ozvalo se odněkud zezadu a třída se dívala na Andromedu, jako by snad chtěli vidět v její tváři náznak zlomenosti, pláč, drama. Andromeda jim to však nehodlala dát.
,,Ano. Bellatrix skutečně zabila mou dceru i otce jejího dítěte."
,,Je tady, že ano? Ten malý? Viděla jsem ho na ošetřovně," pousmála se jakási dívka.
,,Ano, je tady. Starám se o něj teď já."
,,Je moc roztomilý," usmála se.
,,Je to andílek," přikývla s úsměvem Andromeda.
,,Stýkáte se po válce s někým z rodiny? S vaší sestrou Narcissou?"
,,Ne a nemyslím si, že by se se mnou vidět chtěla. Nemluvily jsme spolu třicet let a nejsem natolik naivní, abych si myslela, že je to stále ta stejná dívka, kterou jsem ve svých patnácti opustila," povzdychla si.
,,A nechybí vám?"
,,Každý den."
,,Možná jí taky chybíte, jen má třeba ty stejné pochybnosti a strachy jako vy."
Andromeda se usmála. ,,Možná," odpověděla. ,,Ale už dost se zvědavými otázkami. Povězte mi raději každý z vás něco o sobě," mile se usmála.
~ ~ ~
Jakmile hodina skončila, vzala si Andromeda své věci a rozešla se zpátky ke svému kabinetu, když vtom se za ní ozvalo: ,,Hej, Blacková, smrtijedko!" Andromeda ztuhla, překvapeně zamrkala a prudce se otočila za oním hlasem. ,,Přišla jste pokračovat v práci svého pána?" Stála tam a drze se na ni šklebila jakási dívka. Několik studentů onu scénu pozorovalo. Andromedě se nedostávalo slov, byla v šoku. Ona a smrtijedka, ta, která pracovala pro řád a o všechno, co pro ni něco znamenalo, ve válce přišla právě rukou těch, jejíchž jménem na ni teď jakási ignorantka volala. Dívka udělala pár kroků k ní. ,,Jsem mudlorozená, dáte mi avadu hned teď nebo si na mě někde počkáte?" Pozvedla obočí, když vtom ucítila prudký náraz a najednou ji kdosi držel pod krkem a zády ji tiskl k chladné zdi. Byla to Eddie, která se o chodbu dál bavila s Ginny a Hermionou a když uviděly, jak se všichni hromadí na jednom místě, přišly se také podívat, co je zdrojem toho povyku.
,,Cos to řekla?" Mířila jí hůlkou na krk. ,,Ona, že je smrtijedka? Ta, který toho právě kvůli nim nejvíce ztratila? Odsuzuješ ji jen proto, že byla Blacková a přitom si ani neuvědomuješ, co tím způsobuješ? Možná právě díky Tonksům tady ten tvůj arogantní zadek ještě je!"
Dívka se zamračila a vzteky těžce oddechovala. ,,Co mi uděláš? Dáš mi crucio za ni?"
,,Ne," ušklíbla se Eddie a pustila ji. Udělala několik kroků od ní a pak proti ní pozvedla svou hůlku. ,,Rictusempra!" Vyslala proti ní lechtací kouzlo a dívka se sesunula na podlahu. Svíjela se v křečích smíchu a nemohla přestat. Někteří z přihlížejících propukli ve smích, jiní na svou spolužačku hleděli s úžasem.
,,Tak už dost!" Řekla Andromeda. ,,To stačilo," odvolala kouzlo, pohlédla na Eddie a zakroutila hlavou. Dívka se totiž smíchy pomočila. Zvedla se a s pláčem utekla někam pryč. ,,Tohle dělat nemůžeš," řekla Andromeda káravě.
,,Já jen nesnesu, když někdo ubližuje lidem, které mám ráda," odvětila Eddie.
,,Děkuji, že máš o mne starost, ale já se o sebe dokážu postarat sama. Jsem velká holka."
,,Já jen, že to tak moc nevypadalo," ušklíbla se na ni a Andromeda si povzdychla.
,,Zkrátka už to nedělej, dobře?"
,,Jo, dobře," ušklíbla se.
,,Díky," usmála se Andromeda a dala se na odchod.
,,Jsem tady pro vás, kdybyste si chtěla promluvit," dodala ještě Eddie rychle a jako odpověď se jí dostalo přikývnutí a úsměv. Eddie si povzdychla a vydala se za zpátky za Hermionou a Ginny, které tam stály v davu a pobaveně se na ni dívaly.
,,Tohle taky nešlo nic moc, co?" Ušklíbla se Hermiona.
,,Sklapni!" Zamračila se Eddie a vydala se zpátky do svého pokoje.
,,Ona je fakt blázen," zakroutila Ginny hlavou, když společně s Hermionou seděly ve společenské místnosti.
,,To mi povídej. Už se docela těším, až prohraje sázku a bude muset pozvat na rande McGonagallovou," uchechtla se a Ginny vyprskla smíchy.
,,No jo, ta představa... slečno Prewettová, váš zájem mne těší, avšak musím vás odmítnout, mohla byste být má pra pra pra pravnučka," napodobila Ginny profesorku McGonagallovou a Hermiona se zasmála.
,,Kdyby to přijala, byl by to větší problém," uchechtla se Hermiona.
Ginny nakrčila nos a otřepala se. ,,No fuj!"
Hermiona se pobaveně usmívala. ,,No a co ty a Harry? Je všechno v pořádku?"
,,Ano. Harry teď dělá výcvik na bystrozora. Píšeme si a prý je to náročné. Vlastně tě mám pozdravovat," pousmála se Ginny.
,,To si dovedu představit," přikývla Hermiona. ,,Děkuji, také ho pozdrav. Jsi nervózní ze svatby?"
,,Ani nevím. Možná si to ještě tak úplně nepřipouštím. Mám od války v hlavě tolik věcí, že jen těžko myslím pouze na tohle. Ale vím, že Harryho miluji a je to přesně to, co chci. Být s ním, mít s ním děti a také s ním zestárnout."
,,Pamatuji si ten tvůj crush, když jsi byla ještě prcek," zasmála se. ,,Bylo to tak roztomilé."
Ginny protočila panenky. ,,Děláš jako kdybyste byli Merlin ví o kolik starší."
Hermiona se jen pousmála. ,,Doufám, že s ním budeš šťastná a on s tebou. Vy dva k sobě patříte."
,,Také v to doufám," šťastně se usmála Ginny.
~ ~ ~
Andromeda se procházela po bradavických školních pozemcích, protože si potřebovala srovnat myšlenky a vyčistit hlavu. Po tom, co se dnes stalo, se cítila sklíčeně. Nechápala, jak si někdo mohl myslet, že by byla smrtijedkou nebo třeba jen uznávala jejich ideologii. Měla vztek. Chladný vítr si pohrával s jejími vlasy a stromy už pustily své první barevné listí. Procházela právě kolem jezera, když ji spatřila. Postavu v kápi, která stála na okraji Zapovězeného lesa a dívala se přímo na ni. Andromeda sáhla do kapsy svého hábitu pro hůlku, kterou stiskla v ruce a byla připravená, kdyby se snad ona osoba chystala zaútočit. Stály od sebe na dvacet metrů a dívaly se na sebe. Ani jedna z nich se nepohnula, nic neřekla. Teprve až Andromeda udělala první opatrný krok směrem k ní, otočila se a zmizela v tichém přítmí lesa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama