Říjen 2017

Kapitola Čtvrtá: Postava v kápi (část druhá)

31. října 2017 v 9:25 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Andromeda, stejně jako Tiberius, měla v ten stejný čas hodinu přeměňování se sedmáky, jen s Mrzimorem a Havraspárem.
,,Milí studenti," začala. ,,Mé jméno je Andromeda Tonksová a budu vás mít na přeměňování."
,,Proč už nás neučí profesorka McGonagallová?" Zeptala se jakási dívka.
,,Profesorka McGonagallová má teď spoustu práce se řízením školy a proto mne požádala, zda bych její hodiny nevzala a já souhlasila. Doufám, že mé hodiny budou pro vás stejně přínosné jako ty její. Kdo z vás si pamatuje-"
,,Jaké to bylo žít v rodině Blacků?" Zeptala se jiná dívka. Andromeda překvapeně zamrkala, chtěla říct něco v tom smyslu, že proto tady není, aby jim vyprávěla příběhy, ale aby je něco naučila. Když si však všimla všech těch pohledů, které se na ni upínaly, povzdychla si. Došlo jí, že dnes se nejspíše učit nebude. Posadila se na okraj stolu.
,,Takže co byste rádi věděli?" Zeptala se s úsměvem.
,,Jaké to je nést jméno nejslavnější a nejmocnější rodiny kouzelnického světa? Jaké to bylo chodit chodbami Bradavic s vědomím, že by všichni rádi byli jako vy a na vašem místě? Měla jste v dětství vše, co jste si přála?" Padaly různé otázky.
Andromeda si povzdychla. ,,Být Blackovou vlastně nebylo nic moc. Samé povinnosti, pořád jsem jen něco musela. Dopředu mi byl nalinkován život a neměla jsem žádnou svobodnou vůli. Ono být Blackem znamená vlastně velkou zodpovědnost ke své rodině a narodit se jako dívka znamená být v podstatě dobrým zbožím, které až správně uzraje, bude prodáno do další čistokrevné rodiny a to zajistí moc a politický úspěch našeho rodu. Jak asi víte, byly jsme tři sestry. Já, Narcissa a Bellatrix. Bella byla vychována otcem nejtvrději, protože si přál syna a má matka ho zklamala. Byla typická Blacková, zajímala ji jen moc a vlastní prospěch. Má sestra Narcissa byla obětí rodiny. Nebyla dost odvážná na to, aby se postavila za svůj názor a když už se konečně odhodlala, bylo pozdě. K Belle jsem si nikdy tak úplně cestu nenašla, Narcissa pro mne byla naopak mladší sestřička, kterou jsem měla potřebu chránit, protože nejhůře z nás zvládala nálady mého otce. Víte, žít pod jeho střechou znamenalo absolutní poslušnost a kdo neuposlechl, toho čekal přísný trest."
,,A jaký? Nedostaly jste poníka, kterého jste si moc přály, když jste zlobily?" Uchechtla se jedna dívka a několik jejích spolužáků se zasmálo.
Andromeda se pousmála. ,,Kdepak. Poníky jsme ani neměli, i když by to možná bylo skvělé, protože mám zvířata odjakživa moc ráda. Ale ne. Bylo to crucio, či týden v chladném vlhkém sklepení plném krys a pavouků jen o chlebu a vodě," pousmála se a třída najednou utichla. Mnozí z nich měli ve tváři výraz zděšení. ,,Neuposlechli jste otce, čekal vás trest, zdálo se mu, že jste se na plese, který pořádal, málo věnovali hostům a málo se usmívali, čekal vás trest, chovali jste se snad u stolu jinak než podle etikety, čekal vás trest. Nedej Merline, že jste se zamilovali do mudlorozeného... jako já," zachechtala se.
,,Tonksová byla vaše dcera, že ano?" Zeptal se nějaký chlapec. Andromeda sebou mírně ošila, ale přikývla. ,,Znal jsem ji, byla to milá dívka."
,,To ano, Nym byla hodná holka, nezasloužila si osud, který ji potkal."
,,Je pravda, že ji zabila vaše sestra?" Ozvalo se odněkud zezadu a třída se dívala na Andromedu, jako by snad chtěli vidět v její tváři náznak zlomenosti, pláč, drama. Andromeda jim to však nehodlala dát.
,,Ano. Bellatrix skutečně zabila mou dceru i otce jejího dítěte."
,,Je tady, že ano? Ten malý? Viděla jsem ho na ošetřovně," pousmála se jakási dívka.
,,Ano, je tady. Starám se o něj teď já."
,,Je moc roztomilý," usmála se.
,,Je to andílek," přikývla s úsměvem Andromeda.
,,Stýkáte se po válce s někým z rodiny? S vaší sestrou Narcissou?"
,,Ne a nemyslím si, že by se se mnou vidět chtěla. Nemluvily jsme spolu třicet let a nejsem natolik naivní, abych si myslela, že je to stále ta stejná dívka, kterou jsem ve svých patnácti opustila," povzdychla si.
,,A nechybí vám?"
,,Každý den."
,,Možná jí taky chybíte, jen má třeba ty stejné pochybnosti a strachy jako vy."
Andromeda se usmála. ,,Možná," odpověděla. ,,Ale už dost se zvědavými otázkami. Povězte mi raději každý z vás něco o sobě," mile se usmála.
~ ~ ~
Jakmile hodina skončila, vzala si Andromeda své věci a rozešla se zpátky ke svému kabinetu, když vtom se za ní ozvalo: ,,Hej, Blacková, smrtijedko!" Andromeda ztuhla, překvapeně zamrkala a prudce se otočila za oním hlasem. ,,Přišla jste pokračovat v práci svého pána?" Stála tam a drze se na ni šklebila jakási dívka. Několik studentů onu scénu pozorovalo. Andromedě se nedostávalo slov, byla v šoku. Ona a smrtijedka, ta, která pracovala pro řád a o všechno, co pro ni něco znamenalo, ve válce přišla právě rukou těch, jejíchž jménem na ni teď jakási ignorantka volala. Dívka udělala pár kroků k ní. ,,Jsem mudlorozená, dáte mi avadu hned teď nebo si na mě někde počkáte?" Pozvedla obočí, když vtom ucítila prudký náraz a najednou ji kdosi držel pod krkem a zády ji tiskl k chladné zdi. Byla to Eddie, která se o chodbu dál bavila s Ginny a Hermionou a když uviděly, jak se všichni hromadí na jednom místě, přišly se také podívat, co je zdrojem toho povyku.
,,Cos to řekla?" Mířila jí hůlkou na krk. ,,Ona, že je smrtijedka? Ta, který toho právě kvůli nim nejvíce ztratila? Odsuzuješ ji jen proto, že byla Blacková a přitom si ani neuvědomuješ, co tím způsobuješ? Možná právě díky Tonksům tady ten tvůj arogantní zadek ještě je!"
Dívka se zamračila a vzteky těžce oddechovala. ,,Co mi uděláš? Dáš mi crucio za ni?"
,,Ne," ušklíbla se Eddie a pustila ji. Udělala několik kroků od ní a pak proti ní pozvedla svou hůlku. ,,Rictusempra!" Vyslala proti ní lechtací kouzlo a dívka se sesunula na podlahu. Svíjela se v křečích smíchu a nemohla přestat. Někteří z přihlížejících propukli ve smích, jiní na svou spolužačku hleděli s úžasem.
,,Tak už dost!" Řekla Andromeda. ,,To stačilo," odvolala kouzlo, pohlédla na Eddie a zakroutila hlavou. Dívka se totiž smíchy pomočila. Zvedla se a s pláčem utekla někam pryč. ,,Tohle dělat nemůžeš," řekla Andromeda káravě.
,,Já jen nesnesu, když někdo ubližuje lidem, které mám ráda," odvětila Eddie.
,,Děkuji, že máš o mne starost, ale já se o sebe dokážu postarat sama. Jsem velká holka."
,,Já jen, že to tak moc nevypadalo," ušklíbla se na ni a Andromeda si povzdychla.
,,Zkrátka už to nedělej, dobře?"
,,Jo, dobře," ušklíbla se.
,,Díky," usmála se Andromeda a dala se na odchod.
,,Jsem tady pro vás, kdybyste si chtěla promluvit," dodala ještě Eddie rychle a jako odpověď se jí dostalo přikývnutí a úsměv. Eddie si povzdychla a vydala se za zpátky za Hermionou a Ginny, které tam stály v davu a pobaveně se na ni dívaly.
,,Tohle taky nešlo nic moc, co?" Ušklíbla se Hermiona.
,,Sklapni!" Zamračila se Eddie a vydala se zpátky do svého pokoje.
,,Ona je fakt blázen," zakroutila Ginny hlavou, když společně s Hermionou seděly ve společenské místnosti.
,,To mi povídej. Už se docela těším, až prohraje sázku a bude muset pozvat na rande McGonagallovou," uchechtla se a Ginny vyprskla smíchy.
,,No jo, ta představa... slečno Prewettová, váš zájem mne těší, avšak musím vás odmítnout, mohla byste být má pra pra pra pravnučka," napodobila Ginny profesorku McGonagallovou a Hermiona se zasmála.
,,Kdyby to přijala, byl by to větší problém," uchechtla se Hermiona.
Ginny nakrčila nos a otřepala se. ,,No fuj!"
Hermiona se pobaveně usmívala. ,,No a co ty a Harry? Je všechno v pořádku?"
,,Ano. Harry teď dělá výcvik na bystrozora. Píšeme si a prý je to náročné. Vlastně tě mám pozdravovat," pousmála se Ginny.
,,To si dovedu představit," přikývla Hermiona. ,,Děkuji, také ho pozdrav. Jsi nervózní ze svatby?"
,,Ani nevím. Možná si to ještě tak úplně nepřipouštím. Mám od války v hlavě tolik věcí, že jen těžko myslím pouze na tohle. Ale vím, že Harryho miluji a je to přesně to, co chci. Být s ním, mít s ním děti a také s ním zestárnout."
,,Pamatuji si ten tvůj crush, když jsi byla ještě prcek," zasmála se. ,,Bylo to tak roztomilé."
Ginny protočila panenky. ,,Děláš jako kdybyste byli Merlin ví o kolik starší."
Hermiona se jen pousmála. ,,Doufám, že s ním budeš šťastná a on s tebou. Vy dva k sobě patříte."
,,Také v to doufám," šťastně se usmála Ginny.
~ ~ ~
Andromeda se procházela po bradavických školních pozemcích, protože si potřebovala srovnat myšlenky a vyčistit hlavu. Po tom, co se dnes stalo, se cítila sklíčeně. Nechápala, jak si někdo mohl myslet, že by byla smrtijedkou nebo třeba jen uznávala jejich ideologii. Měla vztek. Chladný vítr si pohrával s jejími vlasy a stromy už pustily své první barevné listí. Procházela právě kolem jezera, když ji spatřila. Postavu v kápi, která stála na okraji Zapovězeného lesa a dívala se přímo na ni. Andromeda sáhla do kapsy svého hábitu pro hůlku, kterou stiskla v ruce a byla připravená, kdyby se snad ona osoba chystala zaútočit. Stály od sebe na dvacet metrů a dívaly se na sebe. Ani jedna z nich se nepohnula, nic neřekla. Teprve až Andromeda udělala první opatrný krok směrem k ní, otočila se a zmizela v tichém přítmí lesa.

Kapitola Čtvrtá: Postava v kápi (část první)

31. října 2017 v 9:23 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ It takes great deal of courage to see the world in all its tainted glory, and still to love it. ~
- Oscar Wilde
Andromedu ráno probudil křik malého Teddyho, který se probral a byl hladový. Zmateně rozlepila oči a několikrát zamrkala. Když zjistila, co je původcem onoho křiku, okamžitě se zvedla a vzala malého do náruče.
,,Copak? Máme hládeček?" Zeptala se a pak zvětřila závan něčeho ne tolik příjemného. ,,A k tomu jsme se pokakali. Tak přebalíme a umyjeme, ano?" Usmála se na něj a dala mu pusu na hlavičku. Poté si ho položila na přebalovací pult, odepnula mu body, sundala plenu, ve které byla nevábně vonící nadílka a odložila ji stranou. Vzala vlhčené ubrousky a pečlivě malého omyla a opudrovala. Poté mu nasadila čistou plenu a převlékla ho z body do dupaček s jelenem, které se mu náramně líbily, oblékla mu svetřík a položila ho zpátky do postýlky. ,,Babička si umyje ručičky a pak ti udělá papání, dobře?" Pousmála se a odešla do koupelny, kde si mýdlem umyla ruce a poté opláchla obličej. Vzala lahvičku, do které mu udělala sunar a zkusila na ruku, zda má tu správnou teplotu. Mírně ho hůlkou zchladila a vrátila se za Teddym, který na ni koukal a z pusy mu tekla slina. Andy vzala látkovou plenu, která ležela v přihrádce u postýlky a utřela mu pusinku. Poté si jej vzala do náruče, posadila se s ním na postel a dala mu lahvičku k ústům. ,,No jo, já vím, že bys raději něco jiného," řekla, když dával hlavičku na stranu. ,,Ale já už mléko nemám a maminka tady není. Takže šup šup, alespoň trošku, ať je z tebe velký chlapec," řekla a Teddy, jakoby jí snad rozuměl, pohlédl na ni konejšivým pohledem a lahvičku přijal. ,,Tak je hodný chlapeček," pousmála se a držela mu u pusy lahvičku, dokud chtěl pít. Pak si jej vzala na ruce a chvíli s ním pomalu chodila po místnosti, než si odříhnul. Plenou mu utřela zbytky sunaru, které mu vytekly z úst a opět jej položila do postýlky. ,,Tak, teď se půjde nachystat babička a pak tě vezme za paní Pomfreyovou, která tě pohlídá, než mi skončí vyučování, dobře?" Teddy souhlasně zamlaskal. Andromeda se na něj usmála, pohladila ho po hlavičce a odešla do koupelny, kde si umyla zuby, převlékla se, učesala a jemně nalíčila. Její líčení se skládalo pouze z řasenky, jemných hnědých stínů, které podtrhovaly její podzimní typ pleti a mírně narůžovělého balzámu na rty. Nikdy se moc nelíčila, protože nechtěla svůj obličej skrývat za maskou, kterou když si večer sundá, stane se z ní úplně jiný člověk. A ona chtěla být sama sebou.
Jakmile dokončila své úpravy a byla hotová, sbalila si věci a vzala Teddyho do náruče. Nechala ho madam Pomfreyové, které několikrát ve spěchu poděkovala a rychlou chůzí se vydala do Velké síně, aby se před vyučováním stihla nasnídat. Posadila se vedle Tiberia, který již dojídal svůj rýžový nákyp a tvářil se při tom jaksi nostalgicky, protože, jak později uvedl na pravou míru, mu chuť tohoto pokrmu připomínala školní léta strávená v Bradavicích.
,,Dobré ráno," pozdravila jej Andromeda a posadila se vedle něj. Vzala si vanilkový puding s piškoty, zalitý jahodovou polevou.
,,Dobré, Andromedo," pousmál se a utřel si ubrouskem ústa od zbytku nákypu. ,,Vyspala jsi se do růžova?"
,,Ano, Teddy dnes v noci neplakal," řekla a snažila se dostat z mysli sny o svém manželovi, které ji opět nenechaly klidné spaní. ,,A co ty?"
,,Já spal, jako by mě do vody hodili," pousmál se a vyškrábal poslední zbytky z talíře. ,,Ty máš teď na devět hodinu?" Zeptal se zvědavě. V Bradavicích začínalo vyučování o deváté, přičemž od osmi byla otevřená Velká síň s různými lahodnými pokrmy k snídani. Mezi devátou a dvanáctou byly dvě vyučovací hodiny, mezi kterými byla přestávka a po kterých se servíroval ve Velké síni oběd. Odpolední hodiny byly také dvě a začínaly v jednu hodinu po obědě. Po odpoledním vyučování byl prostor pro domácí úkoly, studium a socializaci. Večeře byla servírovaná v šest a v devět hodin byla večerka.
,,Ano, učím teď Mrzimor a Havraspár. Ty?"
,,Já mám zase Nebelvír a Zmijozel. Pak se to mění, jak se na to tak dívám," řekl a prohlížel si rozvrh.
,,Ano, vypadá to tak," přikývla.
,,A máme patnáct minut, tak to abych si šel připravit věci," pousmál se. ,,Uvidíme se později, dobře?" Andy přikývla. ,,Tak ahoj," usmál se a odešel z Velké síně pryč. Andromeda si v klidu dojídala svůj puding.
~ ~ ~
,,Ahoj Olivie," usmál se blonďatý chlapec na dívku, která seděla vedle svého bratra a snídala.
,,Čau, Coline," ušklíbla se. ,,Nepřišel jsi mě sem zase fotit, že ne?" Pozvedla obočí. Olivia byla, stejně jako William, potomkem Tiberia Mclaggena. Ona a její bratr byli dvojčata, oba vysocí a blonďatí. Jelikož nosila Olivia vlasy střižené nakrátko, jediným znamením pro některé k jejich odlišení byl oděv. Ona i její bratr se oblékali, jak by to v dnešní době někdo pojmenoval, jako hipsteři. Will nosil úzké kalhoty, vytahané svetry a velké brýle, které neměly dioptrická skla, ale jak sám říkal, bylo to na styl a na nohou měl obuté oxfordky. Jeho sestra nosila nejčastěji volné šaty, nadkolenky a za Bradavicemi, mimo zraky jejího otce a profesorů, kouřila cigarety a tenké ochucené doutníky, který říkali po španělsku seňoritky. Dlouhé hodiny trávili klábosením o různých knihách mudlovských autorů, nejlépe ze Ztracené generace či o pohoršujících dílech Lorda George Gordona Byrona či o homosexuálním vztahu mezi Rimbaudem a Verlainem. Sami se věnovali umělecké tvorbě také, Olivia kreslila a William psal básně a různé krátké povídky o lásce, intimnostech, důvodu existence a tvrdil, že láska k jednomu pohlaví neexistuje. Podle něj se oddávání něžnostem jevilo jako jediný správný způsob využití času tady na zemi a nezáleželo, zda to bude s muži, či ženami. To Olivie měla v tomto směru víc jasno. Líbili se jí muži, kteří opravdu jako muži vypadali. Neměla ráda ty vyumělkované panáky, kteří dokázali strávit před zrcadlem více času než ona. Toužila po někom, kdo bude myšlenkami svobodný, neskonale jí oddaný jedinec, který jí ukáže, co doopravdy znamená žít a který se s ní také dokáže pobavit na téma tvorby Oscara Wildea a dalších jejích oblíbených autorů. Proto ji tak neskutečně štval Colin. Byl o hlavu menší než ona a zdálo se, že si nedá pokoj s otravnými a jí tolik protivnými návrhy o focení a jinými dalšími jako pozvání na čaj a dýmku, protože ona je přeci hipster a lidé jako ona mají čajovny rádi. Jenomže právě takoví lidé ze všeho nejvíce nenáviděli oslovení hipster a mohli jimi být sebevíc, pokud je tak někdo oslovil, zasluhoval jen jejich obrovské opovržení.
,,Ne, tedy jedině, pokud by sis to rozmyslela a chtěla, abych ti nějaké snímky vytvořil," rozpačitě se pousmál.
,,Ne, ne a ne. Nechci tvé snímky, chápeš? Ani teď, ani jindy, dej si odchod, Coline," řekla a znuděně si kousla do červeného jablka, které vypadalo, že nemůže mít jinou, než lahodnou chuť, ale k jejímu překvapení se střetla s krutou realitou a ochutnala trpkou kyselost tohoto ovoce.
Williamovi bylo Colina líto. Věděl, jak moc se mu sestra líbí a jak moc se snaží, povzdychl si proto, postavil se, vzal Colina kolem ramen a šel s ním ven ze síně.
,,Tak hele, kamaráde, chápu tvou ztrápenou duši a proto s ní promluvím, dobře?"
,,To bys pro mě udělal?" Zamrkal Colin překvapeně.
,,Pokusím se, ale nic neslibuju," pozvedl ukazováček. ,,Má sestra má svou hlavu."
,,To vidím," ušklíbl se Colin a povzdychl si.
,,Nevěš hlavu, příteli, věř v lepší časy," zazubil se a když uviděl svou sestru, jak se na něj dívá se zdviženým obočím, rozloučil se. ,,Musím jít na hodinu, promluvíme si později," řekl a odběhl za Olivií.
,,Co to mělo znamenat?" Pozvedla obočí.
,,To je mezi námi muži," tajemně se zazubil a rozešel se k učebně. Olivia nad tím zakroutila hlavou a následovala ho.
~ ~ ~
,,Jmenuji se Tiberius McLaggen a budu vás učit obranu proti černé magii," pousmál se a několik studentek zavzdychalo. Eddie se podívala na Hermionu a nakrčila nos.
,,Super, budu sdílet třídu s bandou slepic," zašeptala.
,,I takové se tady najdou," poznamenala tiše Ginny a Hermiona přikývla.
,,Jelikož je tohle váš poslední ročník a vy, co jste tady jste si tento předmět vybrali, protože ho budete potřebovat k budoucímu povolání, je na mě, abych vás dobře připravil na OVCE. Budeme proto opakovat všechno, co jste od svých zkoušek NKÚ probrali a co jste už nejspíše zapomněli. Chápu to, nikdo není stroj a nemůže si stále opakovat všechno, takže za první měsíc vše zopakujeme a dále se pak budeme učit dalším novým a mnohem komplikovanějším věcem," řekl. Nějaká studentka se přihlásila. ,,Ano, slečno?"
,,Četla jsem, že máme v osnovách obranu proti jedné z kleteb, které se nepromíjejí."
,,Ano, je tomu opravdu tak. Vzhledem k událostem, které se tady staly před pár měsíci, se paní ředitelka rozhodla, že se vám tohle může jednou hodit. A i když upřímně doufám, že ne, tak bychom neměli nic nechat náhodě. Bude to také nově součástí zkoušky. K tomu také nitrozpyt a nitrobrana. Kolik z vás se tady chystá stát bystrozory?" Rozhlédl se po třídě a přibližně tři čtvrtiny osazenstva zvedlo ruku. Tiberius nad tím pozvedl obočí. ,,Ideály a samé ideály," řekl. ,,Co vlastně očekáváte od tohoto povolání? Vy slečno, řekněte mi, co si myslíte, že taková práce bystrozora obnáší?" Vyzval jednu dívku k tomu, aby promluvila.
,,Já bych ráda pochytala ty, kteří se vyhnuli spravedlnosti po této válce," řekla.
,,Ano? A jak myslíte, že to bude probíhat?" Mile se pousmál.
,,Já... nejsem si jistá, asi možná... no... vlastně... nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. To nám asi určitě řeknou," odpověděla a Tiberius měl na tváři stále ten samý srdečný úsměv.
,,Přesně tohle mám na mysli. Vy ani nevíte, co post bystrozora obnáší a všichni se do toho ženete, protože vám to přijde jako něco vznešeného a protože říct před svými přáteli, že jste bystrozorem, dobře zní, že ano? A vaše babička pak bude moci hrdě prohlásit, mám za vnučku, vnuka bystrozora a bude se dmout pýchou a hrdostí nad tím, jakou jí její vnouček dělá radost, že bojuje proti všemu zlému tam venku a že proto může v noci v klidu spát," řekl klidně. ,,Ale to je ta krásnější stránka. To zlaté pozlátko, které vidí všichni, kteří toto povoláni nikdy nevyzkoušeli na vlastní kůži. Bystrozor je víc, než jen bojovat za ideály a věřit, že dobro vždy zvítězí nad zlem. Je to neustálý strach o svůj život, o životy svých milovaných, které riskujete stejně jako ten svůj. Každé ráno se probouzíte s myšlenkou, zda to bude dnes, kdy vaši krásnou manželku a jedenáctiletou dcerku zajmou proto, že jim jdete po krku. Mnohdy budete daleko od svých rodin, kam vás pošlou, tam budete muset jít. Pokud dostanou zprávu, že nějakého smrtijeda zahlédli na Sibiři, půjdete na Sibiř, či naopak do deštných pralesů Jižní Ameriky a hlavně, budete tam na to sami. Žádná teplá postel, žádný třívrstvý hebký toaletní papír na ty vaše vypiplané zadečky. Kdepak. Všechno, včetně jídla a léků si budete muset obstarat sami. Troufl bych si však s určitostí říct, že v této třídě je jedna čarodějka, která by tohle všechno přežila. Která v tom dokonce už byla," pohlédl na Hermionu a ta sebou trhla. ,,Slečno, pokud vám to není nepříjemné, řekněte svým spolužákům, co jste zažívala, co jste musela překonat a jak jste se cítila?"
Hermiona zaváhala a pohlédla na Ginny. Ta ji konejšivě stiskla ruku a usmála se na ni. Hermiona přikývla, postavila se a otočila se na své spolužáky.
,,Přišlo to strašně nečekaně. Předcházelo tomu, jak všichni víte, každý rok něco, co jako prokletí pronásledovalo Harryho a já s Ronem jsme mu byli nablízku jakožto jeho nejlepší přátelé a společně jsme všechno zvládli. Když však nastal ten zlomový bod, bylo to v nejméně vhodný okamžik. Na svatbě mých přátel. Zjevil se nám patron se správou, že ministerstvo padlo a ministr kouzel je mrtev. V ten moment nám bylo jasné, že Voldemort" několik přítomných se při vyslovení jeho jména ošilo ,,ovládl celé ministerstvo a pokud padne i ta poslední instituce, která lidem dává ještě ten nepatrný pocit bezpečí, zda se být vše ztraceno. Ano, ještě zde byly Bradavice, ale ty byly po ministerstvu jen otázkou času, než je smrtijedi dostanou. Přemístili jsme se pryč, já, Ron i Harry a věděli jsme, že je to jen a jen na nás a že pokud neuspějeme v tom, co nám bylo přiděleno splnit, je konec. Vydali jsme se hledat viteály. Představte si, že hledáte několik předmětů, které ani nevíte, jak vypadají nebo kde se mohou nacházet a nemáte nejmenší vodítko, pouze Harryho, který měl s Voldemortem spojení, velmi nestabilní a nikdy jste nemohli vědět, kdy zase něco uvidí a zda, pokud on vidí jeho, nemůže i Voldemort vidět nás. Byla to nejistota a strach. Na naše hlavy byla vypsána odměna, nevěděli jsme, komu můžeme věřit, kdo je stále na naší straně. Stalo se nám, že nás člověk, kterého jsme považovali za přítele, zradil, protože mu unesli dceru. Lidé jednali zoufale, protože byla zoufalá doba. Neměli na výběr, báli se o své životy a životy svých blízkých. Světem vládla nejistota. Nikdo nevěděl, zda další den neprohlásí za mrtvého někoho z jeho rodiny a stejně jsme na tom byli i my tři. Nevěděli jsme, zda třeba Weasleyovi nejsou již po smrti. Jestli tady Ginny ještě žije," ukázala na svou kamarádku. ,,A to na tom bylo to nejhorší. Ta nejistota. Ta samota. Člověka to změní, nikdo z nás tehdy na té cestě nebyl stejný a moc tomu nenapomáhala ani černá magie, kterou vyzařovaly viteály. Tolikrát jsem si myslela, že zemřu, tolikrát jsem smrti unikla jen o vlásek. Ztratila jsem své milované, stále je oplakávám. Přinesla jsem si z války vzpomínku, která mi nikdy nedovolí zapomenout na ony hrůzy páchané na lidech jako jsem já, na mudlorozených," vyhrnula si levý rukáv a ukázala přítomným svou jizvu. ,,Byly to nejhorší chvíle mého života, ve kterých zemřela spousta dobrých lidí. Členové řádu a bystrozorové, kteří byli na naší straně proti Voldemortovi," vyslovila jeho jméno s takovým opovržením, že ji na okamžik znovu ovládl onen vztek, který cítila kdysi. ,,Pokud se chcete stát bystrozory, připravte se, že v těch nejméně očekávaných chvílích budete odtrženi od svých milovaných a že budete muset snášet také jejich hořkou smrt," zakončila svůj projev a posadila se zpátky na místo. V učebně bylo takové ticho, že by bylo možné slyšet spadnout na zem špendlík.
,,Děkuji vám, slečno Grangerová, že jste našla v sobě odvahu o tom s námi hovořit," pak se rozhlédl po třídě. ,,Kolik z vás se chce i po tom, co jste si vyslechli, stát bystrozory?" Zeptal se Tiberius, ale nikdo se neodvážil přihlásit. ,,Dobrá tedy. Na příští hodinu si pro mě připravíte esej na téma Čím chci být a čeho bych chtěl v životě dosáhnout. A podložte to prosím pádnými argumenty," usmál se. ,,Po zbytek hodiny máte volno, příště začneme s opakováním," uzavřel hodinu, vzal si své věci a odešel.

Epilog

29. října 2017 v 12:03 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
,,Lyro, drahoušku, nepobíhej pořád a zkontroluj si, zda máš vše potřebné," zakroutila Andromeda hlavou a pohladila ji po vlasech.
,,Mám všechno, mami, sama jsi mě přeci kontrolovala," řekla Lyra a vzala si kousek banánové buchty posypané čokoládou, kterou Andromeda upekla. Dnes byl velký den, protože Lyra s Regulusem měli jít poprvé do školy. Oba se velmi těšili, až jim nasadí na hlavu Moudrý klobouk.
,,Já budu určitě ve Zmijozelu," řekl Regulus hrdě a posadil se vedle své sestry. ,,Kam si myslíš, že zařadí tebe?"
,,Já nevím, ale přála bych si do Havraspáru, protože vědění pro mne moc znamená," usmála se.
,,Kamkoli se dostanete, budeme vás s maminkou milovat stejně," řekla Bella a pousmála se na Andy.
,,I když budeme v Mrzimoru?" Ušklíbl se Regulus.
,,Tam obzvlášť," usmála se Andy. ,,Tam totiž chodil jeden velmi dobrý muž, který vrátil lásku do srdce vaší maminky, Ted Tonks," objala Bellu. ,,Bez něj by teď všechno bylo jinak," dala Belle polibek. Ta jí ho opětovala a když se opět oddálila, srdečně se na ni usmála.
,,Dojezte si snídani," pobídla je Bellatrix. ,,Musíme vyrazit, ať nám to neujede."
,,No jo, no jo," protočil Regulus panenky.
,,Buď milý, bráško," řekla Lyra a dala mu pusu na tvář. Regulus nakrčil nos.
,,Nelíbej mě, slintáš!" Ošil sebou.
,,Neslintám," ohradila se Lyra. ,,Ale mám tě ráda, takže...," zazubila se.
,,Nekočkujte se, vy dva," řekla Andy a zakroutila nad nimi hlavou.
,,Myslíš, že Lacerta s Damienem a Teddym tam budou také?" Zeptala se Lyra zvědavě.
,,Co by tam dělali? Vždyť Teddy nastupuje až za rok," zakroutil hlavou Regulus.
,,Budou tam, slíbili, že se přijdou rozloučit a navíc Teddy chtěl vidět bradavický expres naživo," řekla Bella a hůlkou levitovala kufry ven. ,,Musíme jít, vy loudové, šup šup! Počkám vás venku," řekla. Děti dojedly buchtu a oblékly se.
,,Snad jsme na nic nezapomněli," ohlédla se ještě Andromeda, když stála ve dveřích. ,,Kdyby něco, tak vám to pošlu sovou nebo přinesu," pousmála se a vyšli ven. Odtamtud se přemístili všichni čtyři na nádraží King's Cross.
,,Vážně musíme projít přes tu zeď?" Zeptala se Lyra zvědavě.
,,Ano, ty hloupá, jinak bychom se tam přeci nedostali," zakroutil hlavou Regulus.
,,Regulusi, neříkej sestřičce, že je hloupá," zamračila se Andromeda. ,,Musíte držet spolu, mít se rádi, rodina musí vždy držet při sobě," řekla.
,,No jo, no jo," protočil panenky.
Andy si povzdychla. ,,Připomíná mi našeho otce," řekla, když přešli na druhou stranu. ,,Zdědil jeho paličatost a smysl pro vše vkusné."
,,Lyra je zase divoká a dobrosrdečná," pousmála se Bella. ,,Ale oba jsou to zlatíčka."
,,To ano. A musím říct, že se nám povedli," uchechtala se Andy. Regulus byl podobný spíše na Bellu. Jeho vlasy byly ebenově černé a světle modré oči zářily do dálky. Sirius si dělal legraci, že, je to jeho syn, protože tak světlé oči měl v rodině pouze on. Dokonce i Narcissa je měla tmavší. Rysy Reguluse byly však stejně řezané jako ty Bellyiny. Lyra měla oříškově hnědé vlasy, jen mírně zvlněné jako Andy a jemné rysy obličeje zdědila po ní. Její oči byly, stejně jako oči jejich matek, tmavě hnědé.
,,Mami!" Zamávala na ně z dálky Lacerta. Jí a Damienovi se rok po Andy a Belle narodil malý chlapec. Pojmenovali ho Edward po dědečkovi, ale říkali mu Teddy. S Lyrou a Regulusem měl skvělý vztah, avšak záviděl jim, že jedou do Bradavic a on si bude muset ještě rok počkat.
,,Nebuď smutný, Teddy, za rok se k nám přidáš," pousmála se Lyra a rozcuchala mu vlasy.
,,Já bych raději už teď," povzdychl si. ,,Chci být s vámi v ročníku."
,,Neboj, drahoušku. Bude to stejně úžasné i za ten rok, to ti slibuji," řekla Lacerta a dala mu pusu na tvář. ,,Mimochodem, mami, Thesi je těhotná," usmála se Lacerta. ,,Budu babičkou," řekla šťastně.
,,Ach Laci, jsem tak ráda," radostně se usmála Andromeda a podívala se na Bellu. ,,Další drahoušek do naší rodiny. Ale když si vzpomenu, že je to jako včera, kdy jsem malého Persea přebalovala," povzdychla si.
,,Teď budeš moct přebalovat své pravnouče," zachechtala se Bellatrix.
,,Ano, ano. Ale letí to. A my stárneme. Rodí se nový život a stále dokola," povzdychla si a podívala se na Lyru a Regiho. Oba je objala.
,,Musíme jít, mami," protočil Regulus panenky. ,,Nebo nám to ujede."
,,Já vím, drahoušku," řekla a opět se napřímila. V očích se jí leskly slzy dojetí.
,,Neplakej, mami," řekla Lyra a pohladila ji. ,,Na Vánoce zase přijedeme. A budeme vám psát. Každý den."
,,To vás hodně rychle přejde," ušklíbla se Bella, objala Andy kolem ramen a přitiskla si ji k sobě. ,,Tak už utíkejte, vy skřítci," řekla a oba věnovali svým matkám polibek na tvář.
,,Milujeme vás," zavolala Andromeda, když jim mávali z okna jednoho z kupé.
,,My vás!" Zazubila se Lyra a mávala jim zpátky. Vlak se rozjel a po chvíli jim zmizel z dohledu.
,,A my půjdeme domů, co říkáš?" Navrhla Bellatrix. ,,Budeme mít teď celý dům jen pro sebe," spiklenecky na ni mrkla a Andy se tiše zasmála.
,,To zní dobře," mrkla na ni zpátky. Rozloučily se s Lacertou, Damienem a Teddym a společně prošly přepážkou zpátky na nádraží King's Cross, odkud se přemístily rovnou domů.

Kapitola Devatenáctá: Svatba (část druhá)

27. října 2017 v 14:25 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
,,Harry!" Objala Hermiona svého kamaráda. ,,Tak ráda tě vidím," usmála se a objala i Ginny. ,,Tak co děti, nezlobí?"
,,Ne, nezlobí!" Zachechtala se Ginny a pohladila si bříško.
,,Panejo, Harry! Ty normálně tu Ginny děláš těhotnou pohledem! Nedívej se už na ni!" Zasmála se Hermiona.
,,Harry je drak, viď?" Zazubila se Ginny a políbila ho, Hermiona se usmála. ,,No a co rodiče? Vrátila se jim paměť?" Zeptala se Ginny.
,,Ano, vrátila. Vše je zase v pořádku, jsou moc rádi. Ale chvíli trvalo, než jsem jim vše řekla."
,,Jsem tak ráda, že jsi je konečně našla," řekla Ginny.
,,To rozhodně," přikývl Harry. ,,A vypadají, že se jim kouzelnický svět líbí," pohlédl jejich směrem. Povídali si tam s Weasleyovými.
,,To ano!" Zazubila se Hermiona. ,,Neustále se mě na něco vyptávají. Myslím si, že s panem Weasleym se mají vzájemně o co obohatit," uchechtla se.
,,Souhlasím," zasmála se Ginny. ,,No a co ty a... vztahy, Hermiono... máš teď někoho?" Pousmála se Ginny nejistě. ,,Já jen, že pokud ne, někoho bych ti dohodila," řekla a Harry protočil panenky.
,,Ginny je starostlivá, ale někdy to přehání, viď, drahoušku?" Objal ji, Ginny se však zamračila.
,,Jde mi jen o štěstí naší kamarádky."
Hermiona se usmála. ,,To je v pořádku, Harry. A ne, zatím nikoho nemám, ale klidně mi někoho představ!" Zazubila se.
,,Náhodou znám někoho, kdo by se ti mohl líbit. Na stáži jsem potkala jednu dívku. Chodila do Koločar a má své vlastní knihkupectví s kouzelnickými knihami v Londýně. Jmenuje se Catalina a je poloviční. Její otec je čaroděj a matka mudla. Je napůl Španělka a k tomu moc roztomilá," mrkla na ni Ginny.
,,To zní jako vražedná kombinace," zazubila se Hermiona.
,,Domluvím vám tedy rande v nějaké pěkné londýnské restauraci," pousmála se Ginny.
,,Tak dobrá," přikývla Hermiona, když vtom Harry překvapeně zamrkal a pohlédl někam za ni.
,,Siriusi!" Zamával na svého kmotra. Ten, jakmile si jej všiml, tak se vydal přímo k němu.
,,Můj milovaný kmotřenec," zazubil se Sirius, objal ho a poplácal po zádech.
,,Siriusi, drahoušku," oslovila ho Andy, která právě vyšla s Bellatrix z domu. ,,Tak ráda tě vidím," objala ho a dala mu pusu na tvář. Sirius žil několik let v Americe, kde dělal bystrozora v utajení pro jejich ministerstvo kouzel. Po druhé kouzelnické válce usoudil, že potřebuje začít odznovu. S Harrym si stále korespondovali a někdy přišel navštívit jak jeho, tak také Weasleyovy a Bellu. Když se dozvěděl o třetí válce, úplně ho to zarazilo. Byl na sebe rozzlobený, že tam nebyl a nepomohl svým přátelům v boji. Nakonec usoudil, že jeho místo je v Británii a zažádal o přestup zpátky. Nyní pracoval jako bystrozor pod Bellatrix.
,,Já tebe taky, Andy," usmál se. ,,A ty jsi, Bello, čím dál tím větší koule," uchechtl se. ,,Kdy že máš termín?"
,,Za dva týdny," povzdychla si. ,,Docela z toho mám strach, protože jsem ještě nikdy nerodila a ty potvůrky jsou ve mně dvě," uchechtla se.
,,To zvládneš, drahoušku," usmála se Andy a dala jí pusu na tvář.
,,Siriusi, plánuji přátelský famfrpálový zápas, přidáš se?" Usmál se Harry.
,,Jasně, proč ne," uchechtl se. ,,Doufám, že budeme spolu v týmu! S Jamesem nám to šlo!" Poznamenal, když vtom začala hrát píseň ohlašující začátek svatby. Ti, kteří ještě neseděli na svých místech tak učinili a dívali se k oltáři, kde již stál Damien a čekal jen, až mu Tiberius přivede nevěstu. Nemusel čekat dlouho a Lacerta se objevila v uličce mezi židlemi. Kráčeli s Tiberiem až k oltáři, kde ji předal Damienovi.
,,Buď na mou princeznu hodný," pousmál se Tiberius a Damien přikývl.
,,Vždycky budu," usmál se a pohlédl na Lacertu. ,,Jsi tak nádherná."
,,Sám nejsi vůbec špatný," uchechtla se. Postavili se čelem k oddávajícímu kouzelníkovi a obřad mohl začít.
,,Lacerto McLaggenová, berete si zde přítomného Damiena Watsona za svého právoplatného manžela?"
,,Ano, beru, všemi deseti," zazubila se.
,,A vy, Damiene Watsone, berete si zde přítomnou Lacertu McLaggenovou za svou právoplatnou manželku?"
,,Ano, nic si nepřeji víc," řekl a šťastně se na ni usmál.
,,Vyměňte si tedy prsteny," podal jim je. ,,Někdo má nějaké námitky? Pokud ano, ať promluví teď nebo ať mlčí navždy," řekl a rozhlédl se. Nikdo však nic neřekl. ,,Prohlašuji vás tedy za muže a ženu. Můžete se políbit," řekl, Lacerta si k sobě Damiena přitáhla a políbila ho.
,,Nemělo to být opačně?" Uchechtl se Damien.
,,Zvykej si, miláčku," zazubila se a opět své rty přitiskla na ty jeho.
Po obřadu byl na řadě zvyk, na který se všichni moc těšili. Hod kyticí.
,,Tak se připravte," zazubila se Lacerta, otočila se zády, zhluboka se nadechla a hodila za sebe kytici. Chytila ji Andromeda. Všichni kolem začali jásat a tleskat.
Bella se na ni ušklíbla. ,,Očekávám prsten s velkým diamantem," zazubila se.
,,Já jsem přeci tvůj velký diamant," zatvářila se Andromeda naoko uraženě. ,,Takže do roka a do dne se vezmeme, ano?" Usmívala se.
,,To beru," skousla si ret a Andy se k ní naklonila a věnovala jí vášnivý polibek.
,,Doufám, že budu svědek!" Ozval se Sirius a Andromeda se zazubila.
,,Ne, Siriusi, ty půjdeš za družičku!" Uchechtla se Bella.
,,No... to raději přenechám jiným," poškrábal se na hlavě.
Po hodu kyticí následovala velká hostina. Andromeda s Tiberiem udělali vše proto, aby jejich holčička měla tu nejkrásnější svatbu. Všichni jedli a pili, bavili se, v opojení alkoholu se smiřovali, když vtom najednou Bella oslovila Andromedu.
,,Zlato... vím, že není vhodná doba, ale praskla mi voda."
Andy se na Bellu otočila. ,,Cože?! C- co teď? Proč já nešla na tu lékouzelnici?" Panikařila. ,,Tak jo, tak jo!" Zhluboka dýchala a byla na nervy. ,,Je tady někdo lékouzelník nebo má zkušenosti s porodem?" Zeptala se Andromeda nahlas a všichni se na ni otočili.
,,No na mě se nedívej!" Ohradila se Narcissa, protože jí Andromeda věnovala zoufalý pohled.
,,Já s tím zkušenosti mám bohaté... ehm... jen z opačného konce konce," podotkla Molly a pohlédla Belle pod šaty. ,,No jo... tlačí se! Arthure, rychle k Mungovi pro lékouzelníky!" Pan Weasley přikývl a přemístil se.
Andy tam panikařila. ,,Nechceš dort, Bello?" Dávala jí lžičku k puse, protože nevěděla, co dělat.
,,Nechceš dát ochutnat raději té hlavě, co mi čouhá mezi nohama?" Zamračila se a odstrčila jí lžičku. ,,Aaaaaaaaaaahhhhhhh," zařvala. ,,Sakra, tohle je bolest! Jaks mohla odrodit tolik dětí?" Dívala se s hrůzou na Molly a chytila Andromedu za ruku, kterou jí zmáčkla.
,,To jsou kontrakce, milá zlatá. Ale neboj, slibuji, že pak to bude stát za to," poplácala ji po rameni. Arthur se tam přenesl se dvěma lékouzelníky, kteří se jí podívali pod sukni.
,,V tomhle stavu už ji přemisťovat nebudeme, byl by to risk. Vezmeme ji dovnitř do domu," rozhodl a hůlkou ji levitovali do obývacího pokoje, ve kterém z hostů zůstaly pouze Andromeda, Leticia a Druella. ,,Budeme tlačit, madam Blacková," usmál se na Bellu.
,,Cože? Já nic tlačit nebudu! Zkuste accio dítě!" Řekla zoufale a lékouzelníci si vyměnili zaražené pohledy.
Andy se ušklíbla. ,,Nejsem sice lékouzelnice, drahoušku, ale dle mého tohle asi fungovat nebude. Budeš se muset řídit radami odborníků."
Druella si klekla k Belle z druhé strany a pohladila ji po vlasech. ,,Drahoušku, to zvládneš. Já musela odrodit takto tebe, Andy i Cissy."
,,Fajn, matko, můžeš si odrodit i tyhle dva," sykla bolestí.
Lékouzelníci si mezitím vytáhli vše potřebné. ,,Paní Blacková, budete muset tlačit. Jinak to nepůjde."
Bella si povzdychla, přikývla a začala tlačit. ,,Tohle tak bolí! A to jsem zažila crucio! Tohle je snad i horšííííííííííííííííí!" Sténala bolestí. ,,Andromedo, jestli mě pustíš, tak uvidíš,co ti udělám!!!" Zamračila se a drtila jí ruku.
,,Tlačte!" Pobízel ji lékouzelník.
,,Aaaaauuu grrrrrrrrr!!!" Zatlačila. ,,Andy... ty děcka jsou tam dvě! Tohle nezvládnu!" Řekla zoufale.
Andy bolela ruka, kterou jí Bella drtila. ,,Zvládneš to. Zvládlas i horší věci," usmála se na ni.
,,Pojďte! Tlačte! Ještě trochu!"
Bella tlačila. ,,Mmmm aaaaaaaaaaaa," dlouze zakřičela a ozval se dětský pláč. Lékouzelníci jí zpod sukně vytáhli dítě.
,,O Merline," zamrkala Andromeda. ,,To je tak maličké."
,,Máme chlapce," řekl a pak pohlédl na Bellu. ,,Ještě jedno, madam," usmál se na ni a to malé zabalil do teplé přikrývky. Druella si jej hned vzala a s Letícií se na něj usmály.
,,Vítej na světě, Regulusku, my jsme tvé babičky," pohladila ho po tvářičce.
Bellatrix druhé dítě tlačila ještě notnou chvíli. Holčička jí dala zabrat o něco víc, než chlapec. Rodila ji další dvě hodiny, než konečně spatřila světlo světa. Bella byla úplně vyčerpaná. Přenesli přes krb jak ji, tak děti a nechali si je u Munga. Andromeda tam s ní zůstala v pokoji. Hostina pokračovala. Lacerta se dohodla s matkou, že si dnešek musí užít, což jí spíše nakázala Andy. Řekla jí, že Bellu a děti uvidí ráno.
,,Stejně je teď vyčerpaná a musí odpočívat," řekla Andy Lacertě, když stály u krbu. ,,Takže si užij svůj den a pořádně to rozjeď o svatební noci," zazubila se na ni.
,,Dobře, mami," uchechtla se. ,,Pořádně si to s Damienem užiju a připijeme si na mého brášku a sestřičku," objala ji. ,,Pozdravuj Bellu a ty dva malé skřítky, zítra tam jsme jako na koni."
,,Dobře, beruško," dala jí Andy pusu na tvář a vešla do krbu.
~ O 5 dní později ~
Bellatrix s Andromedou ležely doma v posteli. Děti spaly v postýlkách s nimi v ložnici.
,,Tak jsme to nakonec zvládly. Ty a já. Splnil se mi sen. Jsi má krásná žena, máme spolu dvě dokonalé děti, krásný dům a všechno se náhle zdá být tak perfektní. Nikdy o to nechci přijít," řekla Bella a usmívala se. ,,Konečně jsem šťastná."
,,Já také, Bello. Když se ohlédnu zpátky do minulosti, kolik trápení a slz v ní bylo... myslím, že si to obě zasloužíme," pousmála se. ,,Tak šťastná jsem dlouho nebyla."
,,Opravdu? A co kdybychom to štěstí povýšily na další úroveň?" Zeptala se Bella, otevřela šuplík a něco z něj vytáhla. Byla to malá krabička.
,,Vezmeš si mě, Andromedo?" Otevřela ji.
,,Bello," rozzářila se a objala ji. ,,Ano, ovšem, že si tě vezmu!"
Bella ji objala zpátky a když se opět oddálila, nasadila jí prsten. Pak ji políbila vášnivě na rty. ,,Miluji tě, Andromedo. Jen ty a já. Spolu. Navždy."

Kapitola Devatenáctá: Svatba (část první)

27. října 2017 v 14:23 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
~ O 8 let později ~
V malém městečku na pobřeží Cornwallu se právě chystala velká svatba, která znamenala víc, než jen spojení dvou osob. Byla také příměřím mezi dvěma kouzelnickými stranami, které mezi sebou vedly dlouholeté spory. Alespoň v ono příměří doufaly Andromeda s Bellatrix, které byly důkazem toho, že smrtijed a člen řádu dokážou spolu žít, ba se dokonce milovat.
Po roce, kdy si Andromeda odseděla svůj trest, se vrátila zpátky na Black Manor. Perseus byl neskutečně rád, že ji opět vidí, stýskalo se mu jak po ní, tak po Lacertě. Andromedu ve vězení každý den navštěvovala Bellatrix, která ji také z Azkabanu nakonec vyzvedla. Byl to pro ni jako sen, když se Andy přestěhovala k ní. Cítila se tolik šťastná a věděla, že Andromeda byla také. Ta tam byla ta zlá smrtijedka, opět zde byla ta Andromeda, kterou znávala, kterou milovala. Užívaly si vzájemné přítomnosti a doháněly roky, které jim život vzal. Koupily si nový společný dům, ve kterém si vytvořily své zázemí, pořídily si dva zlaté retrívry, Eliota a Cassie, a žily si spokojeně. Jak však roky ubíhaly, zjistily, že jim v životě něco chybí. Rozhodly se tedy, že si pořídí dítě. Šly k Mungovi, kde experimentovali s novou metodou oplodnění, při které jim stačily pouze buňky dvou žen či dvou mužů. Nakonec se to povedlo a Bellatrix otěhotněla, ba co víc, čekala dvojčata, holčičku a chlapce. Společně s Andromedou jim vybraly jména Regulus a Lyra.
Damien splnil, co slíbil a staral se o Persea s láskou. Ten, jakmile dovršil věku jedenácti let, dostal svou sovu. Když se Andy dozvěděla, že jej Moudrý klobou zařadil do Mrzimoru, radostí se rozplakala. Tolik jí připomínal Teda. Byla si jistá, že by na svého vnoučka byl velmi hrdý.
Andromeda se za ty roky usmířila s Tiberiem i Narcissou. Nikdy spolu však se sestrou nemluvily o tom, co se tehdy stalo. O cruciu, které proti ní tak chladnokrevně vyslala. Bála se s ní o tom mluvit a viselo to mezi nimi jako bouřkový mrak, který se každou chvíli mohl protrhnout. Andromedu to velice mrzelo, ale nedokázala v sobě najít tu odvahu o tom začít mluvit.
Během těch osmi let se toho velmi změnilo nejen u Blacků, McLaggenů, ale také u blízkých těchto dvou rodin.
Daphne si ostatními smrtijedy oseděla svůj trest v Azkabanu. Většina z nich dostala doživotí, Daphne dostala, stejně jako Lacerta, deset let. Neustála to však psychicky a uzavřela se do sebe. Přestala úplně komunikovat a postupem času to s ní bylo horší a horší. Odmítala jíst, až ji nakonec muselo hospitalizovat u Munga. Bellatrix ji přišla navštívit a promluvila si s ní. Byla jedinou osobou, se kterou za ty roky promluvila. Slíbila Belle, že se dá dohromady a to také udělala.
Ron skončil v Azkabanu, protože opět se pokoušel dostat k Hermioně. Když se to dozvěděla Molly, zhroutila se. Dávala si to za vinu a myslela si, že mu dávala málo lásky a že ho špatně vychovávala, ale všichni kolem jí to vyvraceli. Tvrdili, že to nebyla její vina.
Hermioně se konečně podařilo najít své rodiče. S pomocí Bellatrix zjistila, že žijí v Austrálii. Byla tolik šťastná, že je vidí a ačkoli byli zprvu zmatení, časem se jim s pomocí Hermiony podařily obnovit vzpomínky.
Harry s Ginny si pořídily vlastní děti. Jamese Siriuse, kterému byly čtyři roky, Albuse Severuse, kterému byly dva a další děťátko bylo na cestě. Molly její vnoučata dělala šťastnou. Rozmazlovala je a byla ráda, že je kolem opět slyšet dětský smích.
Dnes se konala svatba Lacerty, která byla propuštěna za dobré chování, a taky tak trochu kvůli protekci své tety Bellatrix, o dva roky dříve. Brala si Damiena.
,,Jsi nádherná," řekla Andromeda, která stála v pokoji nad sedící Lacertou a dodělávala jí vlasy.
,,Myslíš?" Pousmála se a pohlédla na sebe do zrcadla.
,,Ano, jsi ta nejkrásnější nevěsta na světě," dala jí pusu na tvář.
,,Mami, obtiskneš mi rtěnku," protočila Lacerta panenky, mírně ji odstrčila, avšak usmála se na ni. V ten moment se ozvalo zaklepání na dveře.
,,Mohu?" Byla to Narcissa s kyticí.
,,Jistě, teto," usmála se Lacerta. ,,Polož jí prosím támhle," ukázala na stolek u postele, pak se podívala na Andromedu. ,,Až ji budu házet, tak doufám, že ji chytíš ty nebo Bella," ušklíbla se. ,,Vzhledem k tomu, že tady Cissy už vdaná je," pousmála se na svou tetu. Tiberius s Narcissou si řekli své ano několik měsíců po válce v romantických Benátkách a nikomu o tom neřekli. Andy to tehdy trochu vzalo, ale nakonec došla k závěru, že to tak bude nejlepší, protože budou oba šťastní. Navíc ona našla své štěstí v Bellatrix.
,,No jistě, Lacerto, Bella bude jistě ráda, snaží se mě uhnat do chomoutu už dlouhou dobu," uchechtla se Andy.
,,A proč jsi jí tedy neřekla ano?" Pozvedla obočí.
,,Protože jsem se nechtěla vdávat bez tebe. A pak tě požádal Damien a já nechtěla strhávat pozornost na nás, ale možná se k tomu ještě dostaneme, kdo ví," zazubila se, pak však pohlédla na svou sestru a mírně zvážněla. Nemohla to už v sobě déle dusit.
,,Cissy, mohla bych s tebou na okamžik mluvit?" Zeptala se a pousmála se na ni.
,,Jistě, Andy," pohladila Lacertu po vlasech a šla s Andy na chodbu. ,,Co se děje?" Zeptala se trochu starostlivě.
Andy se nadechla. ,,Sice jsme se usmířily, ale já se necítím úplná, protože mě stále sžírá minulost," na okamžik se odmlčela a pohlédla na své ruce. Pak pohled znovu zvedla. ,,Opravdu moc mě mrzí, jak jsem se k tobě zachovala před lety. Jak jsem na tebe použila crucio. Přála bych si to vymazat, aby se to nikdy nestalo, ale vím, že to nejde. Já jen... moc tě miluju, Cissy, vždy jsem tě chránila a najednou se ze mě stala ta stejná osoba, před kterou jsem se tě snažila ochránit. Mrzí mě, že mi to došlo tak pozdě a prosím tě o odpuštění."
Cissy se mírně pousmála. ,,Andy lhala bych, kdybych řekla, že na to nemyslím. Je to něco, co je mezi námi nedořešené a jak vidím, necítím to tak jen já. Jsem ráda, že si o tom můžeme promluvit. Tehdy jsi to nebyla ty, vím to. Bylas zaslepená svou bolestí, ale hrozně moc mě mrzí, žes mě k sobě nepustila a nenechala mě ti pomoct. Protože já tě tolik milovala a ničilo mě dívat se, jak si ubližuješ. Jsem ráda, že jsi se z toho dostala a že jsme zase spolu zadobře. Tiberius to hodil vše za hlavu, ale ve mně to stále tak trochu je. Nicméně odpouštím ti, odpustila jsem ti už dávno," řekla a sevřela svou sestru v objetí.
,,Ach, Cissy," pevně ji objala. ,,Jsem tak ráda, že je to za námi a že jsi v pořádku. Pořád myslím na tu malou holčičku, které rodina ublížila. Jsi moje malá sestřička a nejsem pyšná na to, co jsem udělala, ale odteď ti už nikdo neublíží. Ochráním tě. I před Tiberiem, i kdybych ho měla vykastrovat," ušklíbla se a Cissy se zasmála.
,,To se neboj, jeho zvládnu sama," spiklenecky na ni mrkla, když vtom se Tiberius objevil na schodech.
,,Tady jsi, hledal jsem tě," pousmál se. ,,Smím ukrást mé milované ženě polibek?" Zazubil se.
Cissy se zazubila zpátky. ,,Jistě, že ano!" Našpulila rty. Tiberius ji políbil na rty a Cissy se k němu schoulila.
,,Nechám vás tady, vy hrdličky," zasmála se a vrátila zpátky za Lacertou do pokoje. Ta se na sebe dívala do zrcadla.
,,Je to zvláštní, vdávat se podruhé a z lásky," poznamenala a pohlédla na matčin odraz v zrcadle.
Andy se usmála. ,,A není to snad krásné?" Dala jí pusu do vlasů, pak si ale povzdychla. ,,Ještě včera jsi byla moje malička holčička a teď se mi zase vdáváš," objala ji zezadu. ,,Škoda, že to s námi nemůže sdílet Ted."
,,Já vím, mami. A ještě jednou děkuj za ty vzpomínky, které jsi mi s ním dala. Byl to úžasný člověk. Mrzí mě, co jsem mu udělala," povzdychla si Lacerta. ,,Možná, kdybych nezabila jeho ženu, stále by žil," skousla si ret a Andy zakroutila hlavou.
,,Takto myslet nemůžeš. To až jeho smrt mi otevřela oči. Nejspíše by teď bylo vše úplně jinak i se mnou," pohladila ji.
Lacerta si povzdychla. ,,Asi máš pravdu. A kde máš vůbec tu svou těhuli?" Ušklíbla se.
,,Asi se zase něčím cpe. Už aby ti dva prcci byli venku. Představ si, že včera snědla... a teď pozor! Ráno měla litr zmrzliny, pak si dala donut, kávu, čaj, čokoládu, milkshake. Pokračovalo to okurkou, pak brečela, že je tlustá a o hodinu později, kdy jsem ji utěšovala, snědla pytlík bonbónů, dort, který si koupila a objednala si ještě pizzu," povzdychla si Andy.
,,Pááááni... a neposrala se?" Uchechtla se. ,,A hele, my o vlku," řekla, protože Bella se k nim právě valila a držela v ruce nějaký zákusek.
,,Byla jsem s Frankem," řekla a celou pusu měla od šlehačky. ,,A tobě to moc sluší, Lacerto, jsi krásná nevěsta," objala ji.
Andy zakroutila hlavou a prstem jí setřela šlehačku, kterou následně olízla. ,,Drahá, ty máš chutě, to je hrozný. Jsi jak popelnice," zasmála se a políbila ji na rty.
Lacerta se zahihňala. ,,Krmí dohromady tři krky, mamko, tak nebuď tak přísná," zazubila se na Bellu.
,,No jo, Lacerta má pravdu! Tři krky... to ty děcka tolik sežerou!" Ušklíbla se a trochu sebou trhla, protože se jí jedno dítě převalilo v břiše. ,,Hele, jak se kroutí!" Vyhrnula si šaty nahoru.
,,No jo. A vidím taky sexy kalhotky," zazubila se Andy a sáhla jí na bříško. ,,Maminka je tady, zlatíčka."
Bella protočila panenky. ,,No jo... doma mi je můžeš taky sundat," ušklíbla se a pak se podívala frustrovaně na Lacertu. ,,Nechce se mnou spát, když jsem těhotná, je to děs... už jsem rozbila dva vibrátory! Mám teď větší chutě než kdy jindy... to ty hormony," povzdychla si.
,,Nechci miminkům ublížit. Počkáš si, já musela čekat celý rok, takže ty to vydržíš taky, tlusťochu," zachechtala se nad tím, jak se Bella zatvářila a objala ji. ,,Ty moje Bellinko," dala jí pusu na nos.
~ ~ ~
Perseus pobíhal po domě a nakukoval do každého pokoje. Hledal Mathease a jeho rodinu. Leticiin syn přiletěl až z Nového Zélandu, kde pracoval a žil se svou manželkou a dvěma dcerami. Ta starší byla v posledním ročníku v Bradavicích v Havraspáru a druhá ve čtvrtém a stejně jako Perseus chodila do Mrzimoru. Byli si blízcí, dokonce víc, než jen přátelsky, avšak nikdy si to neřekli do očí.
Perseus vyběhl ven před dům a jak nedával pozor, do kohosi vrazil. Když zvedl hlavu, uvědomil si, že se dívá na babičku Leticii.
,,Dávej pozor, zlatíčko, ať někomu neublížíš," pohladila ho po vlasech.
,,Hledáš někoho?" Zeptala se Druella, protože si všimla, jak se rozhlíží.
,,Ano. Hledám strýčka Mathease. Neviděly jste ho?"
Druella pozvedla obočí. ,,A pročpak ho hledáš?"
,,Protože... no... já nehledám přímo jeho," mírně zrudl a Leticia se zasmála.
,,Je mi to jasné, Persee. Je uvnitř, v obývacím pokoji, a mé vnučky jsou s ním," usmála se na něj.
Perseus zrudl ještě víc. ,,Umm, díky, tak... omluv mne, babičko," dal jí pusu na tvář a rozběhl se zpátky dovnitř. Když uviděl svou kamarádku, trochu zrudl.
,,Thesi?" Oslovil ji a ona se otočila. ,,Ummm... ahoj, rád tě vidím," pousmál se a Abigail, její starší sestra, se ušklíbla.
,,Polib ho, sestřičko, na uvítanou, ne?" Uchechtla se.
Thesi zrudla. ,,Nech si toho, Abigail!" Zamračila se, ale na Persea se usmála.
,,Ahoj," řekla trochu rozpačitě. ,,Takže... tvoje mamka má dneska svatbu, jo?"
,,Není to očividné?" Ušklíbla se Abigail. ,,Proto jsme přeci tady, protože má Lacerta svatbu," řekla a Thesi raději vzala Persea bokem.
,,Chyběl jsi mi... tyhle prázdniny jsou děs," povzdychla si. ,,Nesnáším je, protože je musím trávit na Zélandu, daleko od svého... ehm... nejlepšího přítele," řekla a trochu sebou ošila.
,,Jo... nejlepšího přítele," povzdychl si Perseus. ,,Co kdybychom ignorovali nejlepšího a nechali tam jen přítele," řekl. Ani nevěděl, kde se to v něm vzalo, ale v jednu chvíli ho přešel veškerý strach.
Thesi zrudla. ,,Páni... já už se bála, že to nikdy neřekneš. Tedy... pokud to myslíš tak, jak si myslím, že to myslíš," trochu se zakoktala.
,,No, chtěl bych, abys byla má holka, tedy... pokud mne tvůj táta nebude chtít zaškrtit, protože většinou jsou tátové na toto hákliví!" Zahihňal se a pak se začervenal. ,,Dnes ti to mimochodem moc sluší. Tedy nejen dnes, vždy, ale dnes obzvlášť," řekl.
,,Táta... no, možná bude," zazubila se. ,,Ale jsme v podstatě rodina. Sice nevlastní, ale díky babičkám," pousmála se. ,,Tobě to také moc sluší," řekla a poupravila mu motýlka. ,,Koukni na ně," ukázala na Leticii s Druellou, které se právě políbily. ,,No nejsou sladké? Mají pro sebe stále tolik lásky," řekla zasněně.
,,Jsou a moc," usmál se. ,,Díky mé babičce Andromedě jsou spolu!" Řekl pyšně.
,,Co vy dva tady vyvádíte?" Pozvedl Matheas obočí.
Perseus se zazubil. ,,Zkouším tu sbalit tvou dceru, strýčku."
Matheas překvapeně zamrkal. ,,Ano? A jak ti to zatím jde?" Pozvedl pobaveně obočí.
,,Zatím dobře, myslím, že se jí líbím," mrkl na ni.
,,A ona tobě?"
,,Moc," řekl a Thesi se začervenala.
,,Dobře. Jestli jí však zlomíš srdce," šťouchl mu do ramene. ,,Víš, jak to chodí, mladý muži, že ano?"
,,Neboj, Thesi je už dávno královnou mého srdce a nikdy bych jí neublížil."
,,Jooo, to bych nesměl znát mužské pokolení," řekl Matheas.
,,Takže proti nám nic nemáš, tati?" Podezíravě se na něj Thesi podívala.
,,A co bych proti vám měl? Mladá láska je krásná," řekl a usmál se na svou manželku, která si právě povídala s Frankem a Alicí Longbottovými.
,,To ano," usmála se Thesi, vzala Persea za ruku a odběhla s ním někam pryč.

Kapitola Třetí:Odjezd do Bradavic (část druhá)

24. října 2017 v 16:59 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Jako každý rok bylo vyučování zahájeno rozřazovacím ceremoniálem. Hermiona s Ginny seděly u nebelvírského stolu a gesty povzbuzovaly Eddie, která vyčnívala mezi malými prváky v řadě. Cítila se trapně. Stála tam a ředitelka Minerva McGonagallová právě dávala proslov. Eddie hodila po Hermioně naštvaný pohled, protože jí McGonagallová jako kočka rozhodně nepřišla, ale stejně neměla v plánu jejich sázku prohrát a přemýšlela o kruté odplatě.
Andromeda se mezitím nenápadně posadila k učitelskému stolu. ,,Omlouvám se, mám zde malého vnoučka, chvíli trvalo, než jsme ho s madam Pomfreyovou uspaly," řekla muži sedícímu vedle ní.
,,To je v pořádku, jsem si jistý, že Minerva tvou absenci ani nezaznamenala, Andromedo," zazubil se na ni muž. Jeho hlas jí přišel velmi povědomý. Zvedla proto hlavu, aby na něj pohlédla a v ten moment zkoprněla.
,,T-Tiberie?" Překvapeně zamrkala. ,,Co tady-? Jak-?"
,,Také tě zase rád vidím," pobaveně se na ni díval.
,,Ahh, promiň mi mé způsoby, zaskočil jsi mne. Samozřejmě je to milé překvapení. Odpusť mi mou zvědavost, ale učíš tady dlouho?" Zeptala se překvapeně.
,,Ne, dnes jsem tady poprvé. Po tom, co se dělo na ministerstvu, jak zkorumpované bylo, jsem si řekl, že bych možná rád změnil práci," pousmál se. ,,A ty? Také první den."
,,Ano, to je pochopitelné. A ano, jsem zde také poprvé. Přišla jsem převzít místo po Minervě, přeměňování," pousmála se. ,,A co tady učíš ty?"
,,Já jsem vzal ono prokleté místo obrany proti černé magii," uchechtl se. ,,Tak uvidíme, jak dlouho tady vydržím," řekl pobaveně.
,,Snad tě hned první den nesní bazilišek, byla by tě škoda," zavtipkovala Andy.
,,Myslíš, jo?" Zazubil se a mrkl na ni.
Andromeda si uvědomila, jak flirtovně mohlo vyznít, co řekla a zrudla. ,,Umm, já jsem to nemyslela-"
,,V pořádku, Andromedo, jen si tě dobírám," zachechtal se. ,,Takže ty tady máš vnuka, ano?"
Přikývla. ,,Je to ještě miminko, ale jeho rodiče," skousla si ret. ,,Zkrátka jsou oba mrtví, stejně jako Ted a já jsem jediná, kdo mu zbyl. Minerva byla tak laskavá, že domluvila s madam Pomfreyovou hlídání."
,,Slyšel jsem o tom a je mi to moc líto. Kdybys kdykoli cokoli potřebovala, jsem tady pro tebe," mírně se pousmál a nepatrně jí stiskl ruku.
,,Díky, moc si toho vážím," pokusila se o úsměv a ruku mu stiskla zpátky. ,,No a co ty? Manželka? Děti?" Pokusila se změnit téma.
,,Děti sedí támhle, u nebelvírského stolu. Ty dvě blonďaté hlavy," zazubil se. ,,Jsou to dvojčata. William a Olivia. Jsou právě v šestém ročníku. Můj synovec tady také studoval, Cormac, ale teď dodělal OVCE a stal se bystrozorem," pousmál se.
,,A jejich matka?" Zeptala se znovu Andromeda.
,,Alison zemřela při porodu," řekl a povzdychl si.
,,Promiň, to jsem netušila," pohlédla na něj soucitně.
,,To nic, Andy. Byla to mudlovská dívka. Měla úplně stříbrné vlasy a velké modré oči. Byla to láska na první pohled," zasnil se a usmál. ,,Když zjistila, kdo jsem, měsíc se mnou nemluvila," zachechtal se. ,,Ale nakonec si mě vzala a dala mi tyhle dva milované skřítky," usmál se.
,,Nezlobili se na tebe rodiče, protože nebyla čistokrevná?"
,,No jo, zlobili, ale když pochopili, že mi nedomluví, tak se s tím nějak smířili. Otec se mnou moc nemluvil, ale matka... no víš, jaké jsou matky."
,,Kéééžby," ušklíbla se, protože si vzpomněla na tu svou, která se podílela na jejím vypálení z gobelínu.
,,No jo, Blackovi jsou kapitola sama o sobě, bez urážky," pokrčil rameny.
,,Neboj, sama to vím. Já byla taková černá ovce rodiny," protočila panenky.
,,Možná proto jsi mě tehdy tolik pobláznila, bylas jiná," řekl a Andy se jen nepatrně pousmála. Vybavila se jí scéna u jezera, jak ho tam nechala jen tak stát s jediným polibkem, který mu kdy věnovala a nenapadlo ji, že by ho kdy mohla potkat znovu. Říkala si, jaká ironie osudu to byla, že tady teď vedle něj seděla a měli spolu strávit v Bradavicích minimálně rok.
,,To je z mé strany vše. A nyní přejdeme k samotnému rozřazování," řekla Minerva a jeden prvák po druhém se začali střídat na židli. Andromeda s Tiberiem dále věnovali pozornost ceremoniálu.
,,A nakonec Eduarda Prewettová," vyslovila její plné jméno a Eddie se otřepala. ,,Přestoupila k nám z Krásnohůlek a bude chodit do sedmého ročníku," řekla a Eddie se posadila na židli. Minerva jí na hlavu nasadila Moudrý klobouk.
,,Mmm, Eddie, Eddie. Moc dobře jsem znal tvého otce, Nebelvír, že ano?" Eddie přikývla. ,,Ale ty jsi jiná. Vidím v tvé hlavě, jak moc ráda by ses přidala ke svým přátelům v Nebelvíru, avšak nemáš vlastnosti, kterými se Nebelvírští vyznačují. Vím přesně, kam tě poslat."
,,Noták, patřím do Nebelvíru, celá má rodina tam chodila," zaprotestovala.
,,Ale kdepak, nechodila," odpověděl klobouk.
,,No jo, má matka chodila do Krásnohůlek, myslela jsem rodinu z otcovy strany."
,,Ty patříš do Zmijozelu!" Rozhodl klobouk a Eddie se zamračila.
,,To tedy nepatřím!" Ohradila se.
,,Moudrý klobouk rozhodl," řekla ředitelka. ,,Běžte se prosím posadit na své místo, slečno."
Eddie naštvaně vstala a šla se posadit ke zmijozelskému stolu. Ginny s Hermionou jí věnovaly soucitné pohledy.
,,To je tak nefér, pitomý klobouk!" Zaklela Eddie po hostině, když stála se svými dvěma kamarádkami na chodbě.
,,Alespoň máme spolu většinu hodin," řekla Ginny, aby ji utěšila.
,,Ale přijdu o všechnu legraci ve společence," zamračila se. ,,A budu na pokoji s úplně cizími lidmi," založila si ruce.
,,Slečno Prewettová," oslovila ji Minerva McGonagallová.
,,Ano?" Tvářila se rozzlobeně.
,,Mám pro vás návrh," řekla. ,,Je mi jasné, že nechcete spát s prváky v jedné ložnici a kapacita ložnic pro vyšší ročníky je již zaplněná. Máme však volný jeden pokoj, který patřil kdysi třem našim studentkám, které zde měly privilegované podmínky, když byl ředitelem ještě profesor Dippet. Od té doby pokoj nikdo neobýval, ale pokud chcete, můžete se do něj nastěhovat."
,,Paráda!" Zajásala Eddie. ,,Moment, má to nějaký háček?" Podívala se na ředitelku podezíravě.
,,Ne, žádný háček to nemá, slečno."
,,Prima. Takže můžou se nastěhovat i holky? Říkala jste, že jsou tam tři postele, pokud jsem správně slyšela."
,,Obávám se, že to nebude možné. Slečna Weasleyová se slečnou Grangerovou jsou studentkami Nebelvíru a ona ložnice patří Zmijozelu."
,,Ah tak," pohlédla Eddie na ty dvě. ,,Dobře, je to lepší, než drátem do oka, žejo," ušklíbla se.
,,Výborně, následujte mne tedy, prosím."
,,Jojo. Tak dobou dámy, uvidíme se zítra," rozloučila se a vydala se za ředitelkou.
,,Komu myslíš, že ten pokoj patřil?" Zeptala se Ginny Hermiony.
,,Nemám nejmenší tušení," odpověděla.
~ ~ ~
Ředitelka odvedla Eddie do její ložnice, předala jí rozvrh a popřála dobrou noc. Jakmile za sebou zavřela dveře, Eddie se rozplácla na jednu z postelí a povzdychla si. ,,Alespoň tady budu mít soukromí," snažila se najít na tom tu lepší stránku, protože počítala s tím, že ji klobouk zařadí do Nebelvíru a bude moci trávit všechen svůj čas s Ginny a Hermionou. Štvalo ji, že se nebudou moci navštěvovat ani ve společenských místnostech a toto pravidlo jí přišlo poněkud hloupé, protože z Krásnohůlek na to nebyla zvyklá.
Eddie se rozhlédla po pokoji, který jí přišel depresivní. Starý nábytek tmavých barev v ní vyvolával pocit úzkosti. Nemohla se dočkat, až to tady trochu oživí. ,,Alespoň že utřeli prach a vyměnili po těch sto letech prostěradla," ušklíbla se. Postavila se a přešla ke skříni, kterou otevřela. Byla prázdná, pouze několik věšáku viselo na dřevěné tyči ve vrchní části skříně. Na vnitřní straně bylo zrcadlo a vedle několik poliček, do kterých měla v plánu naskládat si trička. Nebyla moc pořádná, takže počítala, že i vybalení kufru jí zabere spoustu času. Zavřela dveře skříně, které nepříjemně zavrzaly, až Eddie vyskočila husí kůže. Vedle skříně a nad postelemi bylo několik poliček na knihy. Nejvíce místa zabíraly tři psací stoly a tři postele, jinak v pokoji už nic nebylo. Výhodou bylo, že pokoj měl vlastní koupelnu. Řekla si proto, že zkontroluje její stav, vykoupe se, umyje si zuby a půjde si lehnout. Jak řekla, tak také udělala. Koupelna byla čistá a voda tekla horká. To se Eddie zamlouvalo a trochu se zrelaxovala v horké koupeli. Když se vrátila do postele a lehla si, rozhodla se, že si ještě prohlédne svůj rozvrh, aby zjistila, kolik hodin ji čeká s Ginny a Hermionou. Když se však naklonila, aby rozsvítila lampičku u její postele, zaregistrovala, že je za nočním stolkem cosi zapadlého. Odsunula jej proto a zvedla onen předmět. Byla to kniha. Eddie rukávem očistila vrstvu prachu, která zakrývala nápis na knize. ,,Černá magie na počátku věků," přečetla Eddie nahlas. ,,Hmm, zajímavé. Tak ukaž, co se v tobě píše," řekla a knihu otevřela. Překvapeně zamrkala, jelikož byla dutá a ležel v ní pouze smotaný pergamen. Rozdělala jej, byl však prázdný. Eddie vzala do ruky knihu a všimla si, že je v ní cosi napsáno drobným neznámým písmem. ,,Vždyť je to Merlinův kód," vydechla. Eddie fascinovalo vše okolo Merlina, Artuše a rytířů kulatého stolu. Přečetla snad všechny legendy, historické knihy a články a to čtení nebylo zrovna jejím velkým koníčkem. ,,T-a-j-n-é.. ne, moment... t-a-j-e-m-s-t-v-í p-e-r-g-a-m-e-n-u m-ů-ž-e o-d-h-a-l-i-t j-e-n č-i-s-t-o-k-r-e-v-n-ý k-o-u-z-e-l-n-í-k," přečetla opatrně písmeno po písmenu a pak se ušklíbla," no výborně! Můj otec je Prewett, matka je také z čistokrevné francouzské kouzelnické rodiny Huppertů, takže jsem v suchu. Teď už jen zjistit, jak to tajemství pergamenu odhalit a to bude hračka" ušklíbla se ironicky. Rozhodla se, že se tím bude nadále zabývat až zítra, jelikož už byla docela unavená. Pergamen proto vložila zpátky do knihy, zavřela ji a dala si ji pod polštář pro případ, že by se pro ni náhodou chtěl někdo vrátit. Netrvalo dlouho a Eddie se vydala do sladké říše snů. Na dřevěném nočním stolku vedle ní bylo nožem vyryto Bellatrix.

Kapitola Třetí:Odjezd do Bradavic (část první)

24. října 2017 v 16:58 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ No man is rich enough to buy back his past. ~
- Oscar Wilde
Bylo chladné zářijové dopoledne a na nádraží King's Cross se to hemžilo lidmi. Ginny s Eddie a Hermionou stály se svými kufry nedaleko přepážky devět a tři čtvrtě s paní Weasleyovou, která se je starostlivě ptala, zda si vzaly všechny knihy, zda mají dostatek ponožek a spodního prádla a zda jim neměla zabalit do vlaku ještě více jídla.
,,Jsme v pohodě, mamko," usmála se Ginny.
,,Jo, teto, neměj strach, nezemřeme tou cestou vlakem hlady," ušklíbla se Eddie.
Molly jí upravila límeček. ,,Hlavně se teple oblékejte, ať nenastydnete. Podzimy už nejsou, co bývaly," povzdychla si.
,,Dobře, mamko," protočila Ginny panenky.
,,Hele, Eddie, kdopak ti právě prošel přepážkou," šeptla Hermiona a zazubila se. S kočárkem si to k nim kráčela Andromeda a usmívala se. Eddie zrudla a srdce jí začalo bušit jako na poplach.
,,Co tady děláš, drahoušku?" Zeptala se Molly a dala jí pusu na tvář.
,,Chtěla jsem se projet vlakem, zavzpomínat na staré dobré časy," pousmála se Andromeda, Arthur se zubil na malého Teddyho a polechtal ho na bříšku, načež se Teddy začal smát a chytil mu svou malou dlaní prst. ,,Navíc bych asi neriskovala přenášet se s malým. Je ještě moc křehký na něco takového," usmála se na Teddyho, který se právě snažil dát si prst pana Weasleyho do pusy. ,,To se nežužlá Tedíčku, notak, nech prstíček," řekla Andy a Arthur mu opatrně prst vyndal z ručičky.
,,Je to drahoušek, bude nám doma chybět," povzdychla si Molly.
,,Ale můžete ho kdykoli přijít navštívit," pousmála se Andromeda.
,,Napadlo mě, co kdybyste k nám s Teddym přišli na Vánoce?"
,,Ach Molly, děkuji, ale nechci vás obtěžovat ještě o svátcích. Už tak jste toho pro mě udělali až až," odpověděla.
,,Nesmysl. Budeme slavit všichni pospolu. Přijde i Harry a Hermiona, přijdeš taky," rozhodla.
,,Tak dobře, Molly," uchechtla se Andromeda její přímočarosti. ,,Přijdu ráda," řekla a Hermiona s Eddie si vyměnily významné pohledy.
Hermiona se rozhlédla kolem sebe a zpozorovala několik tváří, které nikdy předtím neviděla. Prváci radostně pobíhali po nástupišti, smáli se, dováděli a s neskrývaným nadšením si prohlíželi bradavický expres. Hermiona si povzdychla, protože každý rok měli nastoupit do Bradavic noví a noví studenti, kteří nikdy nepoznají Brumbála, Lupina či Moodyho a další, kteří padli ve válce, aby tyto nové generace mohly vést lepší život beze strachu a studu za svůj původ. Každým rokem budou víc a víc vzdálení od událostí, které se zde odehrály, od lidí, kteří zemřeli, až jednou budou jen pouhou kapitolou v dějinách čar a kouzel, při které budou studenti usínat. Ta představa přišla Hermioně velmi skličující. Z myšlenek jí vytrhl bradavický expres, který zahoukal, aby si i poslední opozdilci nastoupili a nezmeškali jeho odjezd. Eddie se mohla přetrhnout, aby Andromedě pomohla s kočárkem nastoupit.
,,Děkuji," usmála se na ni Andy a Eddie se zazubila.
,,Pro dámu cokoli," mrkla na ni a otočila se, aby následovala do kupé Hermionu a Ginny, jenomže si nevšimla vozíku s občerstvením, zakopla a natáhla se v uličce jak dlouhá, tak široká.
Andromeda překvapeně zamrkala. ,,Jsi v pořádku?"
Eddie se zvedla a byla červená až na zadku. ,,Jo," pípla a rychlým krokem se vydala za těma dvěma a na Andromedu se ani nepodívala. ,,Skvělé, Eduardo, fakt výborné," mumlala si pro sebe. ,,Víc ses ztrapnit nemohla, že?" Zaklela a otevřela dveře kupé, ve kterém seděly Ginny s Hermionou.
,,Kdepak jsi se zdržela?" Uchechtla se Hermiona významně.
,,Ale... jen jsem zakopla o nějaký blbý vozík a rozplácla se velice trapně na zemi," zabručela a posadila se vedle Hermiony.
,,A viděl tě někdo?" Uchechtla se Ginny.
,,Jenom Andromeda," mávla rukou. ,,To je v pohodě," řekla, ale Hermiona poznala tu ironii v jejím hlase a tiše se zasmála.
,,Nevím jak vy, ale já se docela na náš poslední ročník těším," promluvila po chvíli opět Ginny. ,,Mohl by to být první klidný rok v Bradavicích."
,,To ano, snad už se nic nestane. Myslím si, že si ten klid konečně zasloužíme," ušklíbla se Hermiona.
,,To ano," přikývla Ginny a pohlédla na Eddie. ,,Tebe vlastně dnes budou zařazovat do koleje, že ano?" Usmála se.
,,Ano," přikývla Eddie.
,,Kam by ses nejraději dostala?"
,,Nejspíše do Nebelvíru, abych mohla být s vámi," pousmála se.
,,Také doufám, že budeme všechny spolu," přikývla Ginny.
,,Doufám, že jsou v Nebelvíru pěkné holky!" Zazubila se Eddie.
,,Copak, jeden objev ti snad nestačí?" Pozvedla Hermiona obočí.
,,Jaký objev?" Překvapeně zamrkala Ginny a Eddie se na Hermionu zamračila.
,,To je tajné," ušklíbla se.
,,Ale notak! Řekni mi to, když už jste to takto načaly! Chci to taky vědět, jsem zvědavá!" Zakňourala.
,,Faaaajn!" Protočila Eddie panenky. ,,Vsadily jsme se s Hermionou, že sbalím Andromedu," řekla a Ginny překvapeně zamrkala.
,,To má být vtip?" Podívala se z jedné na druhou.
,,Obávám se, že ne," uchechtla se Hermiona. ,,Eddie si naivně myslí, že jí tato sečtělá, životem ponaučená dáma podlehne jako jedna z jejích spolužaček z Krásnohůlek," ušklíbla se.
,,Taky že jo! A pak půjdeš na rande s buchtou, kterou ti vyberu," ušklíbla se na ni zpátky a Hermiona zrudla.
,,Moment, moment, buchtou jsi myslela... holku? Proč by Hermiona chodila na rande s holkou?" Nechápavě se na ni Ginny podívala.
,,Ha-ha-ha, Hermiono, zdá se, že nejsem jediná, kdo tady má před Ginny a ostatními tajemství," řekla pobaveně.
,,Na tos neměla právo," zamračila se Hermiona a stále více rudla.
,,Děláš si legraci, že ano?" Zeptala se stále udivená Ginny. ,,To jsem v tomto kupé jediná na kluky?"
,,Už to tak vypadá," ušklíbla se Eddie pobaveně.
,,Ale já to nechápu. Vždyť jsi chodila s Viktorem Krumem."
,,Jo, chodila. Ale nebylo to ono," odkašlala si a ošila sebou, protože jí tato konverzace nebyla zrovna dvakrát příjemná. ,,Každý v jistém věku experimentuje."
,,A jak jsi na to tedy přišla? Měla jsi snad něco s dívkou?"
Hermiona sebou znovu ošila. Vzpomněla si, co cítila, když uviděla Bellatrix, jak jí motýlci vylétali z břicha z oné čarodějky, která však již nebyla mezi živými. Instinktivně si sáhla na přívěsek, který jí visel na krku. ,,Ne. Jen vím, co cítím, když vidím nějakou, která se mi líbí."
,,Aha," byla její jediná reakce, kterou následoval smutný výraz.
,,Děje se něco, Ginny?"
Zakroutila hlavou. ,,Já jen... vzpomněla jsem si na Rona. Jak moc do tebe byl zamilovaný a chystal se tě po válce pozvat ven," řekla a v kupé se rozhostilo ticho.
~ ~ ~
Andromeda seděla v samostatném kupé s Teddym, kterého držela v náruči. Mírně s ním pohybovala ze strany na stranu a Teddy klidně ležel a cumlal si paleček. Andy se ho tento zlozvyk snažila odnaučit, ale Teddy byl právě ve věku, ve kterém strkal do pusy vše, co se dalo.
,,Dáme ti raději dudlíček, co říkáš?" Zeptala se a naklonila se do kočárku pro malý modrý dudlík. Teddy, když jej uviděl, změnil barvu vlásku na stejný odstín modré a Andy se pousmála. ,,Líbí se ti, viď? Tak si ho dej do pusinky," řekla a dala mu dudlík k pusince. Teddy ji otevřel a začal dudlík cumlat. ,,Takhle je to lepší, drahoušku," pousmála se a dala mu pusu na čelo. Poté se zahleděla z okna na rychle ubíhající krajinu a povzdychla si. Naposledy, když v tomto vlaku seděla, byl Ted ještě naživu a s ní. Najednou jakoby se vše proměnilo a ona byla zase o několik desítek let zpátky.
,,Dromedo?" Uslyšela a otočila se. Ve dveřích stál chlapec plavých vlasů a rošťácky se na ni usmíval.
,,Tede," vzdychla a chlapec se posadil naproti ní.
,,Bellatrix se zdá být zabraná do konverzace s Malfoyem, tak jsem si řekl, že se tady k vám vloupu," uchechtl se.
,,Tak pozor, ať tě tady nenachytá, Tonksi," ozvalo se vedle Andromedy. Překvapeně pohlédla vedle sebe a uviděla Stázku, jak se tulí k Narcisse.
,,Vidím, že ty také riskuješ," řekl a Stázka se zazubila.
,,No jo, nenechala bych si ujít ani minutu se svou milovanou," dala Cisse polibek.
,,Vy dvě k sobě prostě patříte," poznamenal Ted. ,,Stejně jako my dva," pohlédl na Andromedu, která se na něj usmála.
,,Nepolíbíš mě taky?" Zazubila se.
,,Že váháš, zmijozelská princezno," naklonil se k ní a přitiskl své rty na ty její.
,,Mrzimorský princi," uchechtla se a políbila ho zpátky. ,,Že mě nikdy neopustíš?" Zeptala se najednou a pohlédla mu starostlivě do očí.
,,Nikdy."
,,Slibuješ?"
,,Slibuji."
Vtom se ozvalo zatroubení a Andromeda sebou trhla. Vlak právě zastavil v Prasinkách. Rozhlédla se a zjistila, že je ve vlaku a malý Teddy spokojeně spinká v kočárku. Oddychla si. Byl to jen sen, pomyslela si. Jeden z těch snů, které ji pronásledovaly téměř každou noc. O Tedovi, o její holčičce, o její sestře Narcisse, která jí chyběla a o spoustě dalších, živých i mrtvých. Někdy už měla pocit, že nedokáže odlišit realitu od snu, protože se to zdálo být tolik skutečné. Celá se třásla, dívala se na místo, kde ještě před chvíli seděl Ted a kde se k sobě tiskly Anastázie s Narcissou. Naprázdno polkla a postavila se. ,,Tak dobře, Teddy, jsme tady, musíme vystoupit," řekla roztřeseným hlasem, vzala všechny věci a vyšla z kupé.
,,Andromedo?" Ozval se za ní známý hrubý hlas, ve kterém byl slyšet podtón překvapení. ,,Počkej, pomůžu ti," řekl onen muž a pomohl jí z vlaku s kufrem a kočárkem.
,,Hagride," pousmála se a objala ho. ,,Děkuji ti."
,,Ale co tady děláš?" Překvapeně zamrkal.
,,Minerva mi nabídla místo. Budu učit místo ní přeměňování," usmála se.
,,Ale to je zase dobře, že tady s námi budeš. A i tenhle chlapák. Ty jsi Teddy, že ano? Ty jsi ale kus mužského, tedy spíše malý kousek, ale jsi šikula, to jde vidět," zachechtal se.
,,Je to zlatíčko, skoro nepláče," usmála se na malého, který zrovna chňapl Hagrida za jeho plnovous.
,,Auu, ty jsi ale rošťák, co?" Jemně ho polechtal svým velkým ukazovákem a Teddy se zasmál. ,,Budu se na tebe těšit, Andromedo, ale teď musím jít. Odvést tyhle prcky do hradu. Ty pojedeš asi kočárem, co? Počkej, pomůžu ti to všechno naložit," řekl, usmál se a šel s Andromedou až ke kočárům. Zvedl do něj kufr a poté složený kočárek. Teddy ležel Andromedě v klíně. ,,Tak šťastnou cestu, uvidíme se později," řekl a pohladil Andy po ruce.
,,Díky, Hagride, budu se těšit," usmála se na něj a kočár se rozjel k Bradavicím.
,,Nové dobrodružství začíná, Teddíčku," usmála se na svého vnoučka a ten pisklavě zajásal.

Kapitola Osmnáctá: Třetí kouzelnická válka (část třetí)

21. října 2017 v 20:57 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
~ O měsíc později, u soudu ~
,,Za zabití Evelyn Tonksové vás odsuzujeme k deseti letům ve vězení," odklepla soudkyně případ Lacerty. Bella dělala, co mohla, aby Lacerta nedostala doživotí. Postavila s ní celkem slušnou obhajobu a sehrály to na sebeobranu. Žádní svědci nebyli, tudíž to hrálo jen v jejich prospěch. Štěstí bylo, že veritasérum bylo zakázáno. Jediné, co musela Lacerta sama zvládnout, bylo udržení falešné vzpomínky před zkušeným nitrozpytcem, což ji její matka, jakožto smrtijedka, učila už od mala. Uzavřít svou mysl před nepřáteli jí šlo. Vždyť se učila od samotného pána zla.
,,Andromedo McLaggenová, prosím povstaňte."
Andromeda udělala, jak jí bylo řečeno.
,,Jelikož proti vám nebyly žádné důkazy, že jste vedla jakoukoli vzpouru a obvinění z vraždy madam Tonksové jste taky byla zproštěna, zůstalo vám pouze obvinění ze znásilnění slečny Hermiony Grangerové. Za to vás odsuzuji na rok do Azkabanu," rozhodla a rozpustila proces. Všichni věděli, že to byla právě Andromeda, která vedla smrtijedy do války, ale nikdo nechápal, jak bylo možné, že proti ní nikdo nesvědčil. Nikdo totiž neměl nejmenší tušení, že Bellatrix upravila vzpomínky těm, kteří přežili a věděli něco o tom, jakou roli Andromeda ve skutečnosti sehrála. Věděla, že tím riskuje vše, ale nemohla to nechat jen tak. Andromeda byla vždy její slabinou, pro kterou byla ochotná udělat cokoli.
Když Lacertu s Andromedou opět odváděli do Azkabanu, Bella se rozběhla za Andy. ,,Okamžik, prosím," řekla a vzala si ji bokem.
,,Je mi líto, že jsem Lacertě nedokázala víc pomoct," povzdychla si.
,,Není to tvá vina," usmála se. ,,Snažila ses. Jen je mi líto mého vnuka. Bude bez ní tak dlouho," povzdychla si. ,,Bojím se, že se za těch deset let tady zblázní," pohlédla jí zpříma do očí. ,,Tvoje jediná úloha je, aby ses postarala o mamky, Persea, Cissy, Tiberia a popřípadě toho mudlorozeného chlapce, který chodí s Lacertou. Za rok jsem volná a jen tvá. Doufám, že mne pak pořádně vyprášíš v posteli. Budu prach a pavučina," rozesmála se a Bella s ní.
,,Počkám si na tebe, Andromedo. A o všechny se postarám, nemusíš se bát. Jsou i má rodina a já bych pro rodinu udělala vše. Co se Azkabanu týče, mozkomoři už tam naštěstí nejsou a cely jsou, hlavně pro ty, co mají peníze, dosti pohodlné. Každý den bude možné Lacertu navštěvovat a pro sezdané páry je tam také pravidlo, že mohou jednou za týden na hodinu využít jednu jistou komoru," uchechtla se. ,,Ale hádám, že se ti dva ještě nevzali," řekla.
,,Ne, to nevzali, ale začínám litovat, že jsem si nevzala tebe," spiklenecky na ni mrkla a Bella se uchechtla. ,,Mám ještě jedno přání."
,,Jaké?"
,,Ať mne odvedeš do vězeňské cely ty. A pokud bys chvíli zůstala, taky bych se nezlobila," mírně se začervenala.
,,Ovšem, bude mi ctí," odpověděla, vzala ji za ruku a přenesla se s ní. Vešla do cely a zavřela za nimi mříž. ,,Je to jen rok, Andromedo," objala ji a opřela své čelo o její.
,,Já vím," usmála se a líbla ji na nos. ,,Budu si nad tebou mastit každou středu!" Zazubila se a líbla ji na rty a pak na krk. Belle naskočila husí kůže.
,,Jenom ve středu?" Skousla si ret a pohlédla jí do očí. ,,Jak já to bez tebe vydržím... bylas zlobivá holka! Ale za ten rok už si tě vytrestám sama!" Ušklíbla se a políbila ji na rty, jemně ji do něj kousla. ,,Přijdu zase zítra. Budu chodit každý den," řekla a znovu ji políbila. ,,Miluji tě... počkám si na tebe. Všechno doženeme. Jen ty a já. Konečně budeme rodina," políbila ji ještě naposledy na rty a přenesla se pryč. Andromeda se posadila na postel a pousmála se. Věděla, že dostala další šanci na lásku.

Kapitola Osmnáctá: Třetí kouzelnická válka (část druhá)

21. října 2017 v 20:56 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
,,Tede!" Přiskočila k němu Andromeda a klekla si. Všimla si, že silně krvácí. ,,Proč jsi sem chodil, ty blázne?" Držela ho a hladila po vlasech.
,,Chybělas mi," řekl jen.
,,Ty mně taky," rozplakala se. ,,Já tě nikdy opustit nechtěla. Otec vyhrožoval, že tě zabije, Tede, já tě tolik milovala, tolik to bolelo. Prosím, hlavně mi neumírej, všechno napravím, slibuji, jen mě tady nenechávej," slzy jí stékaly po tváři.
Ted sípal, ale usmíval se. ,,Já tě taky miloval, tolik to bolelo, když jsi mě opustila, teď alespoň vím, proč jsi to udělala," řekl a sykl bolestí. ,,Víš... ty a já jsme si byli souzeni, věřil jsem, že patříme k sobě a stále si to myslím. Jednou spolu budeme, jen ty a já, ale stále ještě nenastal ten správný čas. Musíme být trpěliví, jak jsme si to neustále opakovali, pamatuješ? Stále musíme čekat, ale jednou budeme my. Nesmíš přestat doufat. Já teď půjdu za Evelyn, ale ty Andromedo... musíš mi slíbit jedno. Nezanevři na lásku a dej Bellatrix šanci. Ona tě miluje víc, než kohokoli jiného a teď nastal její čas. Zaslouží si to a ty taky, obě si zasloužíte být šťastné. A já na tebe počkám, budu tam na tebe čekat jako jsem čekal vždy. Slib mi, že jí dáš šanci."
Andy přes slzy téměř neviděla. ,,Slibuji, Tede, slibuji, jen mi neumírej, prosím, ne. Má dcera... je naše, Tede. Máme spolu krásnou holčičku," usmála se mezi vzlyky. ,,Tehdy v komnatě, kdy jsme spolu byli naposledy... já pak zjistila, že jsem těhotná. A máš vnuka, Persea, je tolik jako ty," skousla si ret. ,,Tede, neopouštěj nás, budeme zase rodina," plakala.
Ted vytřeštil oči. ,,Já mám dceru? Ty a já máme holčičku?" Překvapeně mrkal. ,,Je tady?"
Andy se rozhlížela, ale nikde ji neviděla, nemohla ji jít hledat a nechat ho tady samotného. ,,Zřejmě není, ale teď si našla mudlorozenýho přítele, v tomto je celá po mně," opět se pokusila o úsměv a hladila jej po tváři.
Ted se pousmál. ,,Něco jsme tedy společně vytvořili a odkaz nás dvou teď bude pokračovat dál a dál. Zvládli jsme to, Andromedo," natáhl ruku k jejímu obličeji a setřel jí slzu. Andy si jeho ruku přitulila k obličeji a dala mu na ni pusu. Zavřela na chvíli oči.
,,Odpusť mi, Tede. Tak moc mne to mrzí. Prosím... odpusť mi to," další salva slz se jí spustila z očí. ,,Oslov mne tak, jak jsi mi říkával tehdy, chci slyšet své jméno z tvých úst. Tolik jsem to milovala."
,,Dromedo moje... Dromedko... utečeme spolu a budeme šťastní, jednou... prosím, polib mne, chci cítit tvé rty ještě jednou... naposledy."
Andy se smutně usmála a sklonila se k němu. ,,Miluju tě, Edwarde Tonksi," řekla a přitiskla své rty na ty jeho.
Ted ji políbil zpátky. ,,Já tebe, Dromedo," zašeptal do polibku. Když se však Andromeda oddálila, Ted měl již zavřené oči a na rtech spokojený úsměv. Odešel na lepší místo, šťastný.
Andy se nanovo nahrnuly slzy do očí, položila hlavu na jeho hruď a začala plakat. ,,Edwarde... Edwarde... Edwarde," stále opakovala jeho jméno a nemohla zastavil slzy. Srdce jako by jí najednou roztálo. Ted jí však už neodpověděl. Jeho bezvládné tělo leželo v jejím náručí.
,,Andy?" Oslovila ji Bella a když si všimla, koho to svírá, vytřeštila oči. ,,Ach Andy," klekla si k ní a objala ji, Andy se k ní schoulila.
,,On si to nezasloužil, Bello... nezasloužil... byl to ten nejhodnější muž na světě," plakala.
Bella neodpověděla, pouze zvedla hůlku a na jejím konci se rozsvítilo malé světýlko. ,,Za Edwarda," řekla, několik kouzelníků kolem ní udělalo to samé. Bylo to světýlko šťastných chvilek Andromedy a Teda. Jejich krátkého společného času. Jejich lásky.
Bella Andromedu držela v náruči, když vtom se na místo začali přemisťovat bystrozorové. Bylo jasné, kdo boj o ministerstvo vyhrál. Andromeda v tu chvíli věděla, že je konec. Prohrála.
~ Další den ~
Řád a bystrozorové zvítězili, smrtijedi byli pozatýkáni a odvedeni do Azkabanu. Jejich vůdkyně, Andromeda, byla předvedena k výslechu. Ujal se toho Frank, protože Bella byla její sestra, nešlo tedy, aby ji vyslýchala, protože by mohla být zaujatá. Frank jí však dovolil sedět ve výslechové místnosti vedle něj pod podmínkou, že bude ovládat své emoce.
,,Říká vám něco jméno Hermiona Grangerová?" Začal Frank.
Andromeda přikývla. ,,Ano," odpověděla bez výrazu. Stále měla před očima tělo Teda, byla jako duchem nepřítomná.
,,Byla předevčírem slečna Grangerová ve vašem domě?"
,,Ano, na Rosier Manor přesněji," odpověděla. ,,Ve sklepě, za což mohla ochrana domu, ale zabezpečila jsem ho já, tudíž za to nesu zodpovědnost."
,,Měla jste s ní pohlavní styk bez jejího svoleni?" Zeptal se, Bella jí pohlédla do očí.
Andy si skousla ret a podívala se na Bellu. ,,Měla."
Bella sebou ošila a Frank přikývl, něco si zapsal. ,,Vedla jste vědomě smrtijedy k Bradavicím a nabádala je, aby zabíjeli?"
Bella se zamračila. ,,Tohle je absurdní... nejsou důkazy, že je vedla," řekla a pohlédla na Andromedu. ,,Nemusíš na to odpovídat!"
Frank se zamračil. ,,Mlč Bello nebo odejdi," okřikl Bellu a otočil se zpátky k Andromedě. ,,Vskutku nemáme důkazy, ostatní, Merlin ví proč, nechtějí proti vám vypovídat, ale očekávám, že řeknete pravdu."
,,Jestli se k tomu přiznáš, tak půjdeš sedět na hodně dlouho. Mlč, Andromedo!" Ozvala se znovu Bella.
,,Bellatrix!" Okřikl ji Frank.
,,Já vím, Bello," řekla a vypadalo to, že se zamýšlí. ,,Nepřeji si to komentovat," řekla nakonec a Bella si oddychla.
Frank pozvedl obočí, něco si zapsal a znovu pohlédl Andromedě do očí. ,,Zabila jste Evelyn Tonksovou?"
Ne," řekla Andromeda. ,,Nikdy jsem osobně nikoho nezabila. A už vůbec ne ji. Nikdy bych nedokázala ublížit Edwardovi," při vyslovení jeho jména se jí opět zalily oči slzami.
~ ~ ~
Hermiona se mezitím vrátila na místo činu. Byla si jistá, že museli něco přehlédnout. Nepatrný detail, který jim unikal, který však byl víc než relevantní. Hermiona si klekla do trávy a začala prohledávat kousek po kousku. Jediné, na co však narazila, bylo párátko, nedopalek z cigarety a obal od sušenky. Nakrčila nos, když se jí na ruku přilepila žvýkačka. Sáhla si do kapsy, aby vytáhla papírový kapesník a ruku si s ním očistila, když vtom jí cosi zazářilo do oka. Sehnula se. Dole u keře byl omotán stříbrný řetízek. Zvedla ho. Byl na něm přívěsek s písmenem L. Hermiona jej tedy vložila do balíčku na důkazy a šla s tím rovnou na ministerstvo.
,,Musím mluvit s Bellatrix," řekla bystrozorovi, který hlídal vchod do výslechové místnosti. ,,Je to naléhavé, jde o případ Evelyn Tonksové," pobídla ho. On přikývl a na okamžik zmizel za dveřmi výslechové místnosti. Když po chvíli vyšel ven, byla s ním také Bellatrix.
,,Co se děje, Hermiono?" Zeptala se Bella.
Hermiona jí podala malý balíček. ,,Toto jsem našla na místě činu," řekla a Bella se zamyslela.
,,Počkej tady," řekla a vrátila se zpátky. Položila sáček před Andromedu.
,,Vidělas to někdy?"
Andy naprázdno polkla. ,,To jsem dala mé dceři k narozeninám. Proč to máš? Kde je? Stalo se jí snad něco?" Uvědomila si, že ji neviděla ani včera v boji. Někam zmizela. Dostala proto strach z toho, co jí Bella odpoví.
,,Co se děje Bello?" Zamračil se Frank, protože nevěděl, o co se jedná.
,,Toto našla Hermiona na místě činu. Myslím, že máme vraha," odpověděla Bellatrix a Andromeda se zamračila.
,,Má dcera neměla žádný důvod ji zabíjet. Nikdy nepotkala ji, ani Teda!" Vyhrkla. ,,Mohla to ztratit kdykoli, procházet jen kolem..."
,,Navrhuji, abychom ji přivedli sem k výslechu," řekl Frank a řetízek si prohlédl.
,,Souhlasím," přikývla Bella a oba se zvedli k odchodu. Andromeda však chytila Bellu za ruku.
,,Musím s ní mluvit, Bellatrix. Musí něco vědět," dívala se jí zpříma do očí.
,,Neboj, přivedeme ji sem," stiskla jí ruku a pak vyšla ven za Frankem. Společně se přemístili na Black Manor. Bella s Frankem vtrhli dovnitř, hůlky měli připravené k boji. Lacerta právě seděla na gauči vedle Damiena a na klíně měla Persea. Povídali si s Druellou a Leticií, které seděly naproti nim.
,,Lacerto McLaggenová, zatýkáme vás za vraždu Evelyn Tonksové," řekl Frank a mířil na ni hůlkou.
Druella s Leticií se na ně otočily a zmateně se dívaly. ,,To přece... to musí být nějaké nedorozumění," řekla Leticia.
,,Bellatrix, co to má znamenat?" Zamračila se Druella.
Perseus Lacertu objal. ,,Maminko, co po tobě chtějí? Já nechci, aby tě zatkli," tiskl si ji k sobě.
,,A máte snad nějaké důkazy?" Pozvedla Lacerta obočí a hladila Persea po vlasech.
,,Ano, máme!" Řekl Frank. ,,Na ministerstvu si o nich popovídáme! Buď půjdete po dobrém nebo po zlém," řekl a Perseus začal plakat. Bella se na něj usmála a pohladila ho.
,,Nic se neděje, drahoušku. Strejda Frank je jen trochu přísný. Mamince nikdo neublíží. Chceme si s ní jen popovídat, dobře?"
,,A- a vrátí se?" Zeptal se roztřeseně. ,,Já chci maminku a babičku u sebe, jinak se mi špatně spinká a mám zlé sny," řekl smutně, Lacerta ho pohladila.
,,Vrátím se broučku. Maminka tě miluje," dala mu pusu a podala ho Damienovi.
Druella se otočila na Bellatrix. ,,Bello, musíš ji přivést zpátky. Perseus nemůže vyrůstat bez matky," prosebně na ni pohlédla.
,,Udělám co budu moci," řekla a konejšivě matku pohladila po rameni.
,,Jdeme, Bello," pobídl ji Frank. Ta přikývla, ohlédla se ještě na matku a pak se přemístila za Frankem na ministerstvo.
,,Myslím, že bychom jim měli dát chvilku," řekla Bella a pustila Lacertu dovnitř za Andy. Ta, když ji uviděla, tak vstala a objala ji.
,,Holčičko moje," dala jí pusu na tvář. Když se obě posadily, promluvila první Andromeda. ,,Zabilas ji?" Pozorovala její výraz a když Lacerta nic neříkala, zamračila se. ,,Proč? Jaký jsi k tomu kruci měla důvod?"
,,Protože tě opustil! Zlomil ti srdce! Zničil tě! To kvůli němu jsi jaká jsi! Taky jsem mu chtěla ublížit!"
Andy překvapeně zamrkala. ,,Kdo ti řekl takovou hloupost?" Zeptala se nechápavě.
,,Otec... A není to hloupost, neomlouvej ho. Já tehdy přísahala, že za to zaplatí. Konečně věděl, jak ses cítila ty, když ti zlomil srdce!"
,,Lacerto, ale takto to nebylo. To já jej opustila, protože otec vyhrožoval jeho smrtí. To já zlomila srdce jemu. Tiberius je jen žárlivý pitomec, který ti řekl tohle, aby v tvých očích byl on ten dobrý a Ted ten špatný. Merline, holčičko, co jsi to udělala?"
,,A-ale... já chtěla ať zaplatí za to, co udělal... takže... on tě neopustil?" Překvapeně zamrkala. ,,To ty jeho? Ale... to není možné... zabila jsem nevinného člověka, abych tím potrestala ještě nevinnějšího," dala si obličej do dlaní. ,,Tehdy, když jsem potkala Damiena, pozval mne ke Třem košťastům. Po cestě jsem na ni narazila. Vůbec nevěděla, kdo jsem. Byla tolik zmatená. Dívala se na mne se strachem v očích... a já to vyslovila... ta dvě slova..."
,,Ach Lacerto," skousla si Andromeda ret. ,,Drahoušku... já... to není vše, musím ti říct něco, co tě nejspíše velmi vyvede z míry," začala ji hladit po vlasech a na chvíli se odmlčela. ,,Ted Tonks byl tvůj pravý otec."
,,Cože?" Zvedla Lacerta hlavu a vytřeštila oči. ,,Co to říkáš?"
,,Rozloučili jsme se tehdy se vším všudy a nedlouho na to jsem se provdala za Tiberia. Prohlásila jsem tě za jeho dítě, nemohla jsem už nic riskovat. Včera, když mi umíral v náruči, řekla jsem mu pravdu. Byl tak šťastný. Tolik by tě miloval," skousla si ret.
,,O-on je mrtvý?" Několikrát naprázdno otevřela pusu.
,,Ano," řekla Andromeda a po obličeji se jí začaly kutálet slzy.
,,Tys mi celý život lhala?! Tvrdilas, že je Tiberius můj otec! Jaks mohla? Dokážu pochopit, že dříve jsi musela, ale nemělas právo to přede mnou tajit i teď! Měla jsem právo znát pravdu a poznat svého otce! Sakra kdybyste mi oba s otcem... McLaggenem nelhali, nic z tohohle by se nestalo!"
,,Ale i tak si byla šťastná holčička. Já jen chtěla, ať jsi spokojená. Prosím, odpusť mi to. Jsi mé jediné dítě. Jsi stvořena z lásky dvou bláznivých lidí, kteří si naivně mysleli, že budou spolu, ale nevyšlo jim to," pohladila ji po vlasech. ,,Prosím, odpusť mi, neopouštěj mě i ty... já... měla jsem své důvody..."
Lacerta se několikrát zhluboka nadechla a pak přikývla. ,,Já vím, mami, nic se mezi námi nezmění, já tě nehodlám opustit, neboj," objala ji.
,,To nehodláte... zařídíme vám pěknou společnou celu v Azkabanu," řekl Frank, který rozrazil dveře a ušklíbl se. ,,A děkuji za přiznání, moc jste nám to ulehčila," usmál se, Bella stála za ním a mračila se.
,,Chci mluvit na okamžik se svou sestrou! Osamotě!" Frank přikývl, vzal Lacertu a odvedl ji přímo do Azkabanu.
Bella přistoupila blíže k Andromedě. ,,Andy... já... nevím, co budu schopná pro tebe a pro Lacertu udělat. Budu se snažit, ale musíte se mnou spolupracovat, dobře?" Vzala ji za ruku ,,Udělám vše, co bude v mých silách."
,,Postarej se mi o rodinu, hlavně o Persea. To je jediné, co po tobě chci," řekla a Bella přikývla.
,,Postarám se o něj, to ti slibuji."
,,A ještě něco... odpusť mi to," naklonila se k ní a políbila ji na rty. ,,Teď můžeme jít," nepatrně se usmála. ,,Jsem připravena."
Bella bojovala se slzami, měla chuť ji unést a žít s ní šťastně v nějakém zapomenutém koutu světa, ale věděla, že by to nikam nevedlo. Našli by je a bylo by to mnohem horší. Vzala ji proto za ruku a podívala se jí do očí. Chvíli tam jen tak stály, pak se s ní však Bella přenesla do Azkabanu.

Kapitola Osmnáctá: Třetí kouzelnická válka (část první)

21. října 2017 v 20:52 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
Jakmile Andromeda rozdala příkazy, vydala se s Lacertou, Daphne a Tiberiem k ředitelce. Ta už věděla, co se děje, poslala proto spěšnou sovu na ministerstvo.
Napadli nás smrtijedi, potřebujeme vaši pomoc.
Andromeda mezitím od jakési studentky vyloudila heslo. ,,Zamňoukaná čepice," vyslovila jej a přístup se otevřel. Minerva se opět posadila ke stolu a dělala, že o ničem neví. Jakmile se dveře bez zaklepání otevřely, předstírala výraz úžasu.
,,Slečna Blacková!" Oslovila ji. ,,To je mi ale překvapení," postavila se a šla přímo k ní. ,,Dáte si sušenku?" Podala jí misku. ,,Nebo čaj? Právě jsem si jeden uvařila, voda je stále horká," usmála se a nabídla jim místo k sezení a i přesto, že byla milá, věděla, že je zle.
Andromeda se uchechtla. ,,Sušenky si strčte třeba do zadku a tím čajem to zalijte," posadila se za její ředitelský stůl. ,,Řekněte mi, kdy byly Bradavice naposledy obklíčeny a napadeny smrtijedy?" Nečekala na odpověď a dělala, že se zamýšlí. ,, Právě teď!" Ušklíbla se. Líbil se vám způsob, jakým zabili Brumbála? Chtěla byste se taky proletět dolů?" Vytasila hůlku a opět se postavila.
,,Ne, děkuji, milá Andromedo, to přenechám jiným," mile se pousmála. ,,Co pro vás tedy mohu udělat? Vaši přátelé jsou dole, že ano? Doufám, že nikomu neublížili. Také doufám, že si budeme moci jen v klidu popovídat a zjistit tak, co byste ráda a jak bychom mohli na vaše podmínky přistoupit," stála se usmívala.
,,Ráda bych si Bradavice nechala, to je to, co chci," ušklíbla se.
,,A k čemu vám Bradavice budou?" Pozvedla obočí. ,,Co hodláte udělat s tímto místem a s dětmi, které zde studují? Ublížila byste těm malým nevinným dítkům? Andromedo, dostanete, co chcete, jen nikomu neubližujte," řekla. ,,Pojďme dolů a odvolejte své lidi."
,,Bradavice jsou vlastně něco jako srdce kouzelnického světa a ministerstvo jeho mozek. Získejte je a budete mít celé tělo. Ano, odkazuji na kouzelnickou část Británie," ušklíbla se Andromeda. ,,Ministerstvo právě teď obkličují další a další. Zanedlouho bude po všem a já budu pokračovat v odkazu lorda Voldemorta," řekla a na tváři jí hrál zlomyslný úsměv. ,,A teď mi odevzdejte svou hůlku," řekla a natáhla ruku. Minerva udělala, jak jí bylo řečeno. Nelíbilo se jí to, ale bylo jí jasné, že nemá na výběr, protože tohle nikdo nečekal. Nebyl zde nikdo, kdo by jim pomohl, musela spolupracovat a prioritou byly životy studentů.
Sešli dolů, kde smrtijedi již drželi všechny, jak studenty, tak profesory, ve Velké síni. Filch k sobě tiskl svou opelichanou kočku a roztřeseně pozoroval smrtijedy. Minerva kráčela chodbou mezi stoly až k učitelskému stolu a Andromeda na ni zezadu mířila hůlkou. Místností to zašumělo. Jakmile byla Minerva na stupínku, začala mluvit.
,,Jak jste si stačili jistě všimnout, zavítali k nám nečekaní hosté. Říkají si smrtijedi. Věřím, že jste velmi dobře obeznámeni s tím, co jsou zač. Teď půjdete každý do svých ložnic, kde zůstanete," řekla.
,,Ne!" Ozvala se jedna mrzimorská studentka. ,,Nezemřelo v minulé válce tolik lidí jen proto, aby nakonec smrtijedi vyhráli! Nikdy se vám nevzdáme!"
,,Teď!" Křikl někdo od nebelvírského stolu a několik studentů vyslalo na smrtijedy kouzla. Začal zmatek. Vzduchem lítaly kletby a k zemi padali zranění a mrtví.
~ ~ ~
Bellatrix seděla zrovna ve své kanceláři společně s Hermionou a několika dalšími bystrozory, když se dovnitř vřítil Frank, který obdržel sovu. ,,Bellatrix, máme problém."
Bella se zvedla a zamračila se. ,,Jaký?" Frank jí dopis podal a Bella zalapala po dechu. ,,Rychle! Mobilizujte řád a ostatní bystrozory, budeme potřebovat každou hůlku!" Rozkázala Bella a poslala sovu Tedovi, ve které mu psala, ať sežene co nejvíce členů bývalého řádu a dalších, co budou ochotni bojovat, jelikož Bradavice jsou obklíčeny. To, že ministerstvo je na tom stejně, to zatím netušila. Společně s Frankem, Colinem a Hermionou se přemístili před bradavický hrad.
~ ~ ~
Jakmile Ted sovu obdržel, přemístil se postupně za všemi členy řádu a všichni se přesunuli před Bradavice. Společně s Bellou, Frankem, Colinem a Hermionou odzbrojili jednoho ze smrtijedů, který hlídal hlavní vchod. Druhý z nich se rozběhl dovnitř.
,,Jsou tady! Členové řádu jsou tady!" Křičel, aby Andromedu a ostatní upozornil.
,,Tede," zastavila ho ještě Bella. ,,Kdyby cokoli, omrač Andy. Není to ta Andy, kterou si znal. Je schopna všeho," řekla Bella a Ted přikývl. ,,Buď opatrný," řekla mu a oba se rozešli za ostatními dovnitř.
,,Andromedo! Vzdejte se!" Řekla Bellatrix a namířila na svou sestru hůlku. Ted stál vzadu, hlavu měl sklopenou. Neměl odvahu na ni pohlédnout. ,,Bystrozorové jsou na cestě, máme převahu!" Řekla, ale Andromeda se šíleně zasmála.
,,Ach, drahá Bello, jak moc se pleteš. Tví drazí bystrozorové mají teď dost práce na ministerstvu, aby se sami ubránili," uchechtla se. Bella vytřeštila oči a podívala se na Franka. ,,Ach ne, tys to nevěděla?" Zatvářila se naoko smutně. ,,To je mi tak líto, Bellinko," fňukla. ,,A ještě jedno nepatrné překvapení," řekla. Chvíli se nic nedělo, ale najednou uslyšeli venku, jak někdo běží. Dusot nohou se stále přibližoval a byl hlasitější a hlasitější. Najednou do hradu vnikly desítky lidí a bylo jich stále víc a víc. ,,Nečistokrevní. Nemají sice znamení, ale stejně mne podporují. No co na to říct, jsem prostě okouzlující," pohodila vlasy.
,,Bello, co budeme dělat?" Naprázdno polkla Molly.
,,Molly, tohle zvládneme," odpověděla, ale zněla nejistě.
,,Nevím jak... je nás dvacet plus děti a jich je asi sto," zapochybovala Molly, ale Bella už nic neřekla. Věděla, že má pravdu. Pokud nedorazí posily, nebudou mít nejmenší šanci. Dav se na ně řítil a členové řádu proti nim pozvedli své hůlky. Boj pokračoval. Ted konečně zvedl pohled a když uviděl Andromedu, srdce mu bušilo tak rychle, že ho slyšel až v uších. Rozběhl se za ní. Nebyl jediný. Hermiona jej oběhla a vypálila proti Andromedě kletbu, ta ji však odrazila.
,,Co si myslíš, že děláš, mudlovská šmejdko?" Ušklíbla se.
,,Zaplatíte mi za to, co jste mi udělala!" Vyslala další kletbu, Andy ji však odrazila a vzápětí vyslala jednu zpátky. Hermiona odletěla několik metrů dozadu a praštila se hlavou o zeď. Andromeda se ušklíbla, chystala se jít k ní, když vtom ji někdo oslovil.
,,Dromedo?" Otočila se. Před ní stál Ted. Andromeda sebou trhla, otočila se a rozběhla se do bojujícího davu. ,,Dromedo, počkej!" Křikl za ní, pak si však všiml Hermiony, která tam ležela. ,,Sakra!" Zaklel a sehnul se k ní. Zjistil, že je v bezvědomí. Otočil se za Andromedou, která mu mizela v davu. Chtěl za ní jít, ale věděl, že tady nemůže Hermionu jen tak nechat. Řekl si tedy, že Andromedu najde později. Vzal Hermionu bokem a pokoušel se ji probudit. Mezitím se Andy prodírala davem a když ji Bella uviděla, rozběhla se za ní. Dohnala ji až téměř na školních pozemcích.
,,Andromedo!" Pozvedla proti ní hůlku a několik lidí se na ně ohlédlo.
Andromeda se otočila a pozvedla tu svou. ,,Co je? Co je, Bellatrix? Chceš mi říct, že mne zatýkáš za vraždu Evelyn Tonksové, kterou jsem nespáchala? Huh? Teď máš důvod mne zatknout za tohle všechno," ušklíbla se.
,,Ne... ty mě teď budeš poslouchat. Vzdáš se, přestaneš s touhle hloupou komedií a snad to půjde nějak udělat, aby se ti snížil trest!" Řekla a stále na ni mířila hůlkou. ,,Jestli to neuděláš, přinutím tě, i kdybych na tebe měla použít imperio! Nebudu se dívat, jak hniješ po zbytek života za mřížemi azkabanské cely! To prostě nedovolím!"
,,Ty mě chceš donutit? To mě ale nejprve budeš muset porazit! Pouta na tebe!"
Bella kletbu odrazila. ,,Andromedo, sakra! Tohle vážně chceš? Doopravdy? Chceš hloupý souboj proti své sestře?" Zamračila se.
,,Možná, mohla by to být zábava!" Uchechtla se. ,,Reducto!"
,,Protego!"
,,Hmm, tohle je nuda! Zaútoč na mne také! Notak, Bellatrix!"
Bella měla svou hůlku připravenou, ale neměla v nejmenším úmyslu proti ní vyslat kletbu. ,,Je tady Ted, víš to?"
,,Všimla jsem si. Neměla jsi ho sem pouštět," zamračila se.
,,Proč? Nedokážeš mu pohlédnout do očí? Nedokážeš se podívat do tváře tomu, kterého jsi odkopla?"
Andromeda se zamračila. ,,Jak se opovažuješ?! Já musela a ty to víš!" Křikla. ,,Já musela prožít všechno tohle kvůli otci! To ty jsi utekla jako zbabělec! A nechala jsi nás v tom, mě i Narcissu! A ty mi tady budeš něco vykládat! Ty nevíš, jaké to bylo, protože ty sis žila spokojeně!" Vypálila na ni další kletbu a další a další. Jedla z nich zasáhla Bellu do ruky a ta vykřikla bolestí. ,,Bombarda!" Křikla Andromeda a kletba zasáhla místo těsně před Bellou. Kolem se rozvířil prach. Andromeda utíkala zpátky do hradu.
,,Sakra!" Zaklela Belaltrix a když prach trochu slehl, všimla si, že už před ní nestojí. Rozběhla se zpátky ke škole. Všude kolem byl zmatek, mrtvá těla ležela na zemi. Kus zdi upadl přímo před ni a rozvířil prach, který se jí nahnal do nosu i očí, takže nic neviděla. O něco zakopla a spadla. ,,Auuu, sakra!" Chytila se za nohu. Když prach opět opadl, zjistila, že ten, o koho zakopla, byl Colin Creevey. Vyjekla a zakryla si ústa. Ruce se jí třepaly, ale zkusila jeho tep na krku. Necítila puls, byl mrtvý. Někdo proti ní vyslal kletbu, která ji tak tak minula. Rychle se postavila a nedbala na svůj nejspíše vymknutý kotník. V davu hledala Andromedu. Ta se prodírala mezi bojujícími kouzelníky a odrážela kletby, které na ni letěly. Nakonec se zastavila a rozhlížela kolem sebe. Jako by se svět zastavil, cítila jen svůj dech. Pozorovala kouzelníky a kouzelnice, jak spolu bojují, jasně slyšela své tlukoucí srdce a téměř nevnímala okolní svět. Hlava se jí zatočila.
,,Andromedo?" Ozvalo se za ní. Byl to opět Ted. Stáli od sebe necelé dva metry a ani jeden nebyl schopen uhnout pohledem. Čas se na okamžik zastavil. Jako by to zase byli ti dva studenti, kteří se potkali na chodbě v Bradavicích, bez starostí a šťastní, žijící jen pro svou lásku. ,,Andromedo...," řekl a udělal krok k ní, najednou však ztuhl, vytřeštil oči a sesunul se k zemi.
~ ~ ~
,,Lacerto!" Zakřičel Damien, který přišel s ostatními nečistokrevnými. Nechtěl bojovat, přišel sem s jediným záměrem. Přesvědčit Lacertu, aby s ním odešla pryč a neztratila zbytečně svůj život. Musel jí říct, jak moc ji miluje.
,,Neměl jsi sem chodit," řekla, když k němu došla. ,,Co když se ti něco stane?" Zeptala se a odrazila kletbu, kterou na ni vyslal jakýsi student. Omráčila jej.
,,A co když se něco stane tobě, hm? Umřeme spolu, což bude to velmi romantické," uchechtl se. ,,Nebo budeme žít, vezmeme se a zestárneme spolu. Tak co si vybereš?"
,,Nemohu zemřít, mám syna, na kterým mi záleží a který nemůže vyrůstat bez matky. Už ztratil otce," povzdychla si. ,,Brala bych spíše tu druhou variantu, Damiane," tak tak uhnula kletbě.
,,Tak pojďme odsud, tento boj nemá smysl. Pojďme za tvým synem," omráčil jistého studenta Nebelvíru, který se chystal proti němu vyslat kletbu. ,,Kde vůbec teď je?" Zeptal se.
,,Hlídají ho babičky s Narcissou. Ta odmítla jít do boje, prý se nehodlá dívat, jak jí zabíjejí milované osoby, ne znovu. A byla velmi rozzlobená na otce, že šel, ale neměl na výběr, má matka mu moc alternativ nenabídla," ušklíbla se.
,,Určitě mu moc chybíš. A představ si, že by se ti něco stalo... jak by to asi nesl?" Pohlédl jí do očí.
,,Ale co má matka?"
,,Rozhlédni se, Lacerto. Vidíš, kolik lidí je pro ni ochotno zemřít? Ta bude v pořádku."
Lacerta přikývla. ,,Dobrá, vraťme se za mým synem," skousla si ret. Damien ji chytil za ruku a společně se prodrali davem ven před Bradavice, odkud se přenesli na Black Manor.
,,Mamiii!" Rozběhl se k ní Perseus, když ji uviděl.
,,Lacerto?!" Překvapeně zamrkala Druella, rozešla se k ní a objala ji. ,,Co tady děláš?"
,,A kdo je tento sympatický mladík?" Zeptala se Leticia a usmívala se.
,,Miláčku," dala mu pusu na tvář a pak objala Druellu. ,,Vrátili jsme se, musela jsem vidět Persea," vzala ho do náruče. ,,Ale boj ještě není u konce. A to je... můj přítel," začervenala se. Damien se na ni usmál a pak políbil ruku Druelle i Leticii.
,,Gentleman," poznamenala Leticia.
Druella si povzdychla. ,,Zlatíčko, zůstaň u něho. Je vždy smutný když ty či Andromeda odejdete. Má vás rád, miluje vás," řekla a Lacerta přikývla.
,,Kde je teta Cissy?" Rozhlédla se Lacerta.
,,Měla nervy na pochodu. Dala jsem jí uspávací lektvar do čaje, aby se nám z toho tady nezbláznila," povzdychla si Druella.
,,Mami, kde je babička?" Zeptal se Perseus starostlivě. ,,Teta Cissy byla smutná a rozzlobená zároveň. Říkala, že se bojí, že dědeček umře. Co se děje?"
,,Babička s dědečkem jsou venku, brzy se jistě vrátí, nemusíš se bát, broučku," přitulila si ho a starostlivě se podívala na Damiena.
,,Až přijde, dám jí eskymáckou pusu! Je to náš zvyk!" Řekl Perseus.
,,Dobře Persee, až přijde," pousmála se. ,,Co kdyby sis šel mezitím lehnout? Už je celkem pozdě. Ráno, až se probudíš, budeš mít babičku i s dědečkem zpátky," dala mu eskymáckou pusu místo ní. ,,A já s tebou zůstanu, dokud neusneš. Co říkáš? Damiene, půjdeš s námi?" Pohlédla na něj a usmála se. Přikývl.
,,Tak jo!" Usmál se Perseus. ,,Babičky mi udělaly kakao a daly mi do něj marshmallow!" Řekl a Druella se pousmála.
,,Babičky nejlépe ví, jak miláčka rozmazlit," řekla a dala mu pusu na čelo, pak se podívala na Lacertu. ,,Budeme v ložnici, kdyby něco," řekla a Lacerta přikývla. Rozešla se společně s Damienem a Perseem do pokoje. Když malého i sebe připravila na spaní, lehla si vedle něj z jedné strany a Damien zase z druhé.
,,Jsem rád, že maminka už není sama. Budu mít zase maminku s tatínkem!"
Damien se na něj usmál a pocuchal mu vlasy. ,,Rád budu tvůj taťka! Vždy jsem si přál syna. Budu tě učit všechny ty chlapské záležitosti a budeme parťáci a maminku vždy ochráníme, dobře?" Mrkl na něj.
Perseus se usmál. ,, Ano! Maminku a babičku! A prababičky!" Rozzářil se.
,,Ano, ochráníme všechny naše dámy a budeme jedna velká šťastná rodina," usmál se na Lacertu a přes Persea si s ní propletl prsty. Perseus přikývl a pak zavřel oči. ,,Udělám všechno na světě, abyste byli spokojení," naklonil se a políbil Lacertu na rty, poté dal pusu Perseovi do vlasů.
,,Dobrou noc, chlapáku," řekl a všichni tři se společně vydali do říše snů.

Skutečné sestry Blackovy

19. října 2017 v 12:10 | Stázka |  Zajímavosti
Jak všichni víte, JK Rowlingová spoustu svých charakterů založila na skutečných osobách. Já, jakožto velký snílek, jsem si vždy představovala, jak se budu procházet Hyde Parkem, posadím se na lavičku a najednou se vedle mě posadí postarší dáma a představí se jako Andromeda Tonksová či Narcissa Malfoyová. Dlouho jsem pátrala, zda jsou tyto dámy také skutečné, až jsem to konečně zjistila. Sestry Blackovy jsou skutečně inpirovány reálnými osobami, které bohužel již nežijí.

Mitfordovi (Blackovi) byli britská aristokratická rodina.

Unity Mitford - Bellatrix - Byla zamilovaná do německého vůdce, jehož jméno nechci vyslovit a který byl inspirací pro Voldemorta.

Jessica Mitford - Andromeda - Oblíbená autorka JK Rowlingové, která od ní přečetla snad každou knihu, se vzdala svého postavení v aristokratické rodině, jelikož neuznávala jejich politické přesvědčení a také spoustu dalších věcí. Napsala knihu Hons and Rebels, kterou momentálně čtu a ve které popisuje vzpomínky na dětství, život a svůj vztah s rodinou a svými sestrami. Bohužel, kniha nebyla přeložena do češtiny, ale dá se sehnat přes internet anglicky, německy či francouzsky.

Diana Mitford - Narcissa - se vdala za britského muže vysokého postavení, který byl nejen šlechtic, ale také politik. Jako Narcissa byla také velmi půvabná, avšak velice chladná.

Sestry Mitfordovy byly tehdy něco jako jsou dnes Kardashianky, stejně sledované a opěvované. Doteď existují lidé, kteří jsou jími a jejich rodnou fascinováni a píšou o nich knihy.

Tak co na ně říkáte?



Kapitola Sedmnáctá: Převrat (část druhá)

14. října 2017 v 20:11 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
Bella šla další ráno do práce a přinesla kávu jak pro sebe, tak pro Hermionu, ale ta tam nebyla. Pomyslela si, že zaspala kvůli včerejšímu flámu, tak jí položila kávu na stůl a šla do své kanceláře. Řekla si, že prostě počká. Hermiona se však neukázala ani následující hodinu a půl, což už se Bellatrix moc nezamlouvalo. Přenesla se proto před její dům a zabouchala na dveře.
,,Vstávat, Grangerová! Práce volá! Když neumím pít, tak to nedělám!" Zakřičela, nikdo se však neozval. Bella zakroutila hlavou a vytáhla hůlku. Vyslovila alohomora a vstoupila dovnitř. Hermiona však v domě nebyla. Zato našla na stole otevřený dopis. Bella si ho vzala do ruky a přečetla.
,,Ach ne," zaúpěla a i s dopisem se přemístila k Narcisse. ,,Narcisso! CISSY! Kde je Hermiona?!"
,,Bello? Co se děje?" Vylítla Narcissa z ložnice a zavřela za sebou dveře, protože tam spal Tiberius s nahým zadkem vystrčeným nahoru. Když ji Bella uviděla, překvapeně zamrkala. ,,Co se ti stalo?" Cissy sebou ošila, protože si uvědomila, že zapomněla na zastírací kouzlo.
,,Andy úplně přeskočilo, Bello, ale to je teď vedlejší. Co to máš v ruce?" Bella ji podala dopis a Cissa si skousla ret. ,,Ajaj! Tohle vysvětluje, proč chtěla Hermiona vědět, kde Andromeda je," řekla Narcissa a podívala se na Bellu.
,,A tys jí to řekla?"
,,Ano, řekla," ošila sebou.
,,Fajn... jdu tam! Pak si promluvíme o tom, jak to vypadáš," zamračila se a přemístila se k Rosier Manor. Naštěstí poznala, že je chráněn kouzlem a tak vyčarovala patrona, kterého za sebe poslala dovnitř.
~ ~ ~
Andy ráno probudil Perseus, který se vracel z koupelny a skočil vedle ní do postele. Andy rozlepila oči a usmála se. ,,Zlatíčko, jakpak ses vyspinkal?"
,,Moc dobře!" Řekl a zakousl se do sušenky, kterou mu tady nachystal skřítek. ,,Jéé, hele! Patron!" Koukal na něho úžasle, Andy se však zamračila.
,,Který nevěstí dobré zprávy."
,,Andromedo, jestli mi neotevřeš, tak se vrátím zpátky s celým týmem bystrozorů," řekl patron.
Andromeda se zamračila. ,,Počkej chvíli, miláčku, hned budu zpátky," řekla Perseovi. Ten přikývl, ale ve tváři měl strach.
,,Bojím se, babičko," popotáhl. ,,Kdo to byl? Chce ti ublížit?"
,,Ne, nechce, nikdo mi neublíží," řekla a usmála se. ,,Počkej tu a kdybych se náhodou někam vytratila, tak pošli sovičku Daphne nebo jdi krbem, drahoušku," dala mu pusu do vlásků, vzala si hůlku, oblékla se do šatů a šla před Manor.
,,Co tu chceš?! Odejdi! Nechci tě vidět! Naposledy, když jsem tě viděla, tak ses líbala s tou mudlovskou šmejdkou!"
Bellatrix si povzdychla. ,,Já si myslela, že to bylo proto. Andromedo, poslouchej mě... já Hermionu nepolíbila. To ona mě a já ji odstrčila. Vždy jsem milovala jen tebe a taky vždy budu, ale prosímtě nedělej hlouposti a vydej mi ji. Vím, že tady je."
,,Ne! Nedám ti ji! Dotkla se tě! Bolelo to! Plakala jsem! Neodpustím to tobě a ani jí! Ona bude trpět! I když... včera už pode mnou brečela. Zlomím ji psychicky," rozesmála se. ,,Bude to nádhera! Koukat se na někoho, kdo se tě dotkl, jak trpí."
,,Andromedo, sakra! Co se to s tebou děje? Máš v očích šílenost, plácáš nesmysly. Určitě i ona ti musela říct to samé, co já. Vnímej mě, prosím. Poslouchej, co říkám. Na nikom jiném mi nikdy tolik nezáleželo jako na tobě. Ona se naklonila a políbila mě. Já jí řekla, že někoho miluju a že to nechci pokazit. Nikdy bych ti úmyslně neublížila. Vždyť těch několik dní bylo pro mě nejkrásnější v životě," řekla a pohladila ji po tváři. ,,Andy...," skousla si ret. ,,Prosím, všechno vyřešíme. Jak ohledně tebe, tak ohledně nás."
,,Vše je vyřešeno! Rozešla jsem se s tebou! Nebo spíše ty se mnou! Já už NIKDY nebudu nikoho milovat! Nebudu milovat druhou osobu. Zůstala jsem na vše sama. Jedinou radost mi dělá Perseus. Lacerta se tahá s mudlovským šmejdem!" Nakrčila nos. ,,A ty děláš to samé! Dohodly jste se na mě s tou šmejdkou a s tou sviní Narcissou!"
Bella překvapeně zamrkala. ,,Jsi paranoidní. Máš dojem, že je celý svět proti tobě, ale není to tak. Cissa tě moc miluje, stejně jako já, tak proč se tomu sakra bráníš? Nelžu ti! Proč se mi nepodíváš do hlavy? Je to všechno tam! Můžeš se sama přesvědčit o tom, že ti nelžu a že mé úmysly jsou čisté. A Andy, jestli nevydáš Hermionu, bude to zlé, moc zlé," řekla. ,,Chci ti pomoct, tak mi to dovol."
,,Ne. Nevydám... Až s ní skončím, zbude z ní pouhý stín, pouhá skořápka," ušklíbla se. ,,A mimochodem, přijde ti sestřička hezká? Krásně a sestersky jsem se s ní rozloučila."
,,Tos byla ty?" Zamračila se. ,,Andromedo... tohle dělat nemůžeš... sakra. Já tě bránila celou dobu, ale ty mi to děláš těžší a těžší. Tohle je poslední výzva. Vydáš mi Hermionu nebo ne?" Dívala se jí do očí s vážným výrazem.
,,Fajn. Vem si tu šmejdku! Je dole ve sklepení. Pěkně se s ní pak vyspi. Už není panna, byl to nádherný pocit, dívat se, jak brečí," ušklíbla se, Bellatrix ji obešla a šla rovnou za Hermionou. Našla ji na zemi špinavou a promrzlou.
,,B-Bello," zvedla zrak.
,,Ššš, už je dobře," řekla, sundala si kabát a oblékla jí ho. Vyšla s ní ven a přemístila se s ní k sobě domů.
~ ~ ~
,,Kde je ta holka? Je mrtvá?" Přispěchal k ní rychlým krokem Tiberius, který se od Narcissy dozvěděl, co se právě stalo. Neodpověděla, jen se potutelně usmála.
,,Andromedo, odpověz mi, když se tě na něco ptám!" Zvýšil hlas. Snažil se, aby byl pevný a důrazný, ale ve skutečnosti se mu chvěl jako slabé stéblo ve větru. Andromeda vycítila, že má strach, konečně se na něj podívala a promluvila.
,,Možná. Komu na tom záleží? Vždyť je to pouhá mudlovská šmejdka," posměšně se ušklíbla.
,,No... já nevím... " dělal, že se zamýšlí, ale v jeho hlase byla znát značná dávka ironie. ,,Třeba tvé sestře Bellatrix? Nejobávanější bystrozorce v našem světě?"
Andromeda se rozesmála. ,,Ach ano, má sestřička. Jen ať pozvedne proti mně hůlku a změří se mnou své síly," odpověděla a dala se na odchod.
,,Ty jsi šílená!" Otočil se za ní.
Andromeda se pro sebe ušklíbla. ,,A právě takovým patří svět."
,,Beru si Persea k sobě, není tady bezpečno, když Bellatrix ví, kde bydlíš a když tady vězníš bystrozorku!" Zamračil se, Andromeda se zastavila.
,,Uklidni se! Jsi jako nějaká vylekaná stařena! Ta hloupá holka už je dávno pryč, Bellatrix si ji odvedla," přistoupila k němu. ,,Jsi tak vyděšený, tak moc se bojíš. Ty si nezasloužíš nést znamení zla. Jsi ostudou smrtijedů. Až tohle skončí, budeš škemrat o milost a hádej co, u mě ji nenajdeš," řekla a vrátila se do ložnice za svým vnukem.
,,Dědeček si tě přišel vyzvednout," pousmála se a objala ho.
,,A musím?" Povzdychl si.
,,Ano, musíš, drahoušku. Babička se musí vrátit k práci, ale už brzy, velmi brzy bude s tebou."
,,Slibuješ?" Podíval se na ni podezíravě.
,,Ano, slibuji," pohladila ho, oblékla a šla s ním dolů. ,,Babička tě miluje," dala mu pusu. ,,Opatruj se, miláčku," řekla a ještě se naposledy ušklíbla na svého bývalého manžela, než oba zmizeli v zelených plamenech.
Andromeda si povzdychla a řekla si, že si dá dlouhou horkou koupel, když vtom to v krbu znovu zasyčelo. Otočila se, stála tam Daphne.
,,Co se děje?" Pozvedla Andy obočí, když uviděla její spokojený výraz.
,,Dostali do školy rozplývavou skříň. Už nám nic nebrání," řekla Daphne nadšeně.
,,Podezírají mne ze smrti Evelyn Tonksové," řekla najednou Andromeda. ,,Věci se tedy mohou tak trochu zkomplikovat. Plus jsem tady přes noc mučila Grangerovou," dodala a Daphne nestačila zírat.
,,Musíme to udělat dnes v noci," řekla Daphne. ,,Už nesmíme ztrácet čas."
Andromeda přikývla. ,,Dobře, všechny svolej. Musíme být připraveni a nenechat nic náhodě."
,,Spolehněte se na mě," usmála se Daphne a opět vstoupila do krbu. Andromeda šla do koupelny a napustila si vanu. Pomyslela si, že příště, když v ní bude ležet, bude oslavovat velké vítězství.
~ ~ ~
Ted si právě dělal čaj a do něho si nalil trochu rumu, když se Bellatrix s Hermionou přemístily do domu. Rychle rum uklidil a dělal jakoby nic. Bella mu kývla na pozdrav a šla s Hermionou nahoru, kde jí napustila horkou koupel a dala jí trochu prostoru. Šla mezitím za Tedem.
,,Copak se stalo?" Zeptal se starostlivě.
,,Andromeda se stala," zakroutila hlavou a posadila se k němu ke stolu.
,,Andromeda?" Ošil sebou. ,,Tys ji viděla? Jak se má?" Skousl si ret.
,,No, řekněme, že není zrovna ve své kůži," odpověděla Bella a šla si nalít panáka ohnivé whiskey.
,,Přemýšlel jsem o tom a možná bych ji rád viděl," řekl. ,,Možná by mi to mohlo pomoct. Nevím sice jak, ale chytám se stébel," povzdychl si a napil se čaje s rumem.
,,Tede, nedělej si iluze, není to ta Andy, kterou jsi znal. V jejích očích se zrcadlí šílenství."
Ted si povzdychl. ,,Všechno se tak změnilo. Přemýšlím, koho ještě ztratím. Nejdříve Andy, teď Evelyn. Za co mne svět trestá?" Napil se a snažil se rozmrkat slzy.
,,Já vím, já ji také ztratila a taky to pro mne nebylo jednoduché. Možná to bylo ještě těžší, než si myslíš, Tede," kopla do sebe skleničku a Ted přikývl.
,,Jako bych to nevěděl, Bello," ušklíbl se. ,,Všichni to věděli, bylo to veřejné tajemství. Ale řekni mi jedno, podařilo se ti s ní něco mít?"
,,Ano, Tede, byla to chvilka štěstí, která pominula," zadívala se z okna. ,,Nepřipadá ti, že se tam všechno zase mění? Mám zlé tušení," řekla, ale než stačil Ted odpovědět, sešla dolů Hermiona. Na sobě měla šaty, které jí Bella nechala v koupelně.
,,Pane Tonksi," mírně se usmála na pozdrav.
,,Ahoj Hermiono," usmál se zpátky.
,,Bello, mohla bych s tebou mluvit o samotě?" Bella přikývla a odvedla Hermionu vedle do obývacího pokoje. Posadily se na gauč.
,,Tak o co jde?"
,,O Andromedu. Tentokrát ji nemůžeš ochránit. Zabila Evelyn, ublížila Narcisse, uvěznila mě a...," zachvěl se jí spodní ret, nedokázala to vyslovit. ,,Nemůže jí to projít! Vím, jak moc ji miluješ, Bello, ale tentokrát to tak nenechám. Bude potrestaná za to, co udělala," řekla jistě.
,,Ale jak si můžeš být jistá, že ji opravdu zabila?" Pozvedla Bella obočí. ,,Žádné přímé důkazy na to nejsou. Ani svědek, který by proti ní svědčil. Nějaký anonymní dopis jako důkaz neobstojí."
Hermiona se zamračila. ,,Je to smrtijedka! A když je schopna crucia na své sestře, tak i zabití někoho nevinného! A měla motiv! Ten motiv sedí v kuchyni! A já budu hledat, dokud ten důkaz nenajdu. Udělám všechno, abych ji viděla hnít v Azkabanu!"
,,Mám takový pocit, že se tohle pro tebe stává něčím osobním," řekla. ,,Ublížila ti, vím. Ale nemáš přímé důkazy. Ten dopis mohl poslat kdykoli a navíc i kdyby s ní mluvila, tak to ještě nemusí nic znamenat."
,,Říkej si co chceš, ještě dnes s tím půjdu na ministerstvo," zamračila se a Bella si povzdychla.
,,Víš, že jsem si myslela, že tě unesl Weasley?"
Hermiona se zašklebila. ,,Je stejná jako on. Šílená a ubohá."
,,Andromeda není ubohá. Nikdy nebyla. Jen moc ublížená."
,,A to jí dává právo vzít mi něco, co jsem jí dát nechtěla? Co jsem si šetřila pro toho pravého člověka? A ještě způsobem tak brutálním, že nedokážu udělat ani krok bez toho, aniž bych necítila bolest?" Slzy vzteku se jí začaly kutálet po tváři. Bellatrix nevěděla, co na to říct. Co Andromeda udělala, byla ohavnost, věděla to, ale nemohla Hermionu nechat, ať si svou osobní bolest léčí na ní. Bez důkazů je stále nevinná. Čemu však zabránit nemohla bylo, aby byla Andromeda předvedena k oficiálnímu výslechu.
Bystrozorové se ten podvečer vydali do současného domu Andromedy McLaggenové. Ta tam však nebyla, bylo tam jen ticho a klid. Andromeda totiž právě se svými smrtijedy vcházela rozplývavou skříní do Bradavic.
Ušklíbla se. ,,Tak Bradavice. Přivítejte Andromedu zpět. Měli byste, protože teď započne nová éra," ušklíbla se. ,,Jděte! Nejdříve zneškodněte profesory a zajistěte studenty. Seberte jim hůlky a těm, kteří se přidají k nám, slibte odměnu. Já, Daphne, Lacerta a bohužel Tiberius půjdeme zneškodnit ředitelku, ale dávejte si pozor. Bystrozorové tu budou každou chvilkou," vydala rozkazy. Bradavice však nebyly jediným místem, které právě teď hodlala ovládnout. Tím druhým a důležitým bylo ministerstvo. Na ty tři se obrátila s úšklebkem. ,,Započínají lepší časy."

Kapitola Sedmnáctá: Převrat (část první)

14. října 2017 v 20:09 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
+18
Dny plynuly a Ted stále nenacházel nic, co by jej utěšilo. Moc mu nepomáhalo mu ani to, že bystrozorové stále neměli žádnou stopu, která by vedla k dopadení vraha Evelyn. Společnost mu dělala Bellatrix, který ho dokonce nechala spát u sebe na roztahovacím gauči, protože mu doma Evelyn vše připomínalo. Belle to nevadilo, alespoň se tolik necítila sama a navíc, většinu času byla stejně v práci a dělala s Hermionou na jeho případu. Ať se však snažily, jak chtěly, tak stále nic nenacházely.
Collin svou zkoušku nakonec zvládl, ale Bella s Frankem přimhouřili všechny oči, které měli i ty, které neměli, aby prošel. Domluvili se však, že než ho pustí do terénu, bude stále ještě zlepšovat své nedokonalosti a vyplňovat mezery.
Bellatrix šla ten večer s Hermionou do baru. Hermiona ji přemluvila, aby si jeden večer odpočinula, protože Belle už to lezlo na mozek. Seděly u baru a popíjely. Bella pila ohnivou whisku a její myšlenky poletovaly od Evelyn k Andy. Hermiona ji dokonce přemluvila k jednomu tanci, ale nijak extra jí to myšlenky neodvedlo. Nicméně byla ráda, že se mohla na chvíli vyřádit.
,,Jak se daří panu Tonksovi?" Zeptala se Hermiona, když opět seděly u baru a objednaly si další, už čtvrtou skleničku.
,,Jak by ses asi cítila, kdyby ti zemřel někdo, koho jsi milovala?" Pozvedla Bella obočí a Hermiona jen přikývla. Znala ten pocit. Myslela na své rodiče. Nevěděla, zda jsou mrtví či naživu a jediné, co ji oddělovalo od smutku a hořkých slz, byla naděje.
Bella do sebe kopla další skleničku. ,,Myslím, že mám dost. Půjdu domů, zkontroluji Teda a ty by sis taky měla jít brzy lehnout, ať jsi zítra čilá, protože budeme pokračovat," řekla Bella, zaplatila a oblékla si kabát.
,,Dobře," přikývla Hermiona a také se oblékla. Společně vyšly ven.
,,Tak dobrou, Grangerová," ušklíbla se Bella. ,,A díky za fajn večer."
,,Taky jsem si ho užila," pousmála se Hermiona a už jen viděla, jak se Bella přenesla. Povzdychla si a přemístila se také. Ne však domů, ale zpátky do kanceláře. Chtěla si ještě jednou pojít nějaké věci k případu, zda něco nepřehlédla. Když stála v Bellatrixině pracovně, všimla si, že na zemi leží jakási obálka. Zvedla ji a otevřela.
Madam Blacková, píši vám ve věci toho, co jsem viděla na vlastní oči. Nechci vyzradit svou identitu, jelikož mám strach o svůj život, avšak viděla jsem před ministerstvem pozdě večer toho dne, kdy madam Tonksová zemřela, jak se baví se smrtijedkou Andromedou McLaggenovou.
Hermiona se zamračila. Andromeda měla motiv, Teda Tonkse, a k tomu zločinnou minulost, mohla být tedy podezřelá. Hermiona se rozhodla, že nebude ztrácet čas a vyšetří to ještě dnes. Bylo teprve osm hodin, vydala se proto přímo za Andromedou McLaggenovou.
~ ~ ~
Andromeda seděla na Rosier Manor a čekala na svého vnuka. Za těch pár dní se činila. Děti těch, kteří se rozhodli ji následovat, slíbili, že do školy dostanou rozplývavou skříň. Ta, která tam byla před válkou, byla totiž zničena. Sehnala velký počet následovníků a mnoho z nich také vysoce postavených. Většina čistokrevných rodin ji podpořila a měla své lidi jak na ministerstvu, tak v Bradavicích. Velmi jí pomáhala Daphne, která byla teď na Rosier Manor jako doma. Trávila všechen svůj čas organizováním věcí pro Andromedu a jejich věc. Ve skrytu duše totiž doufala, že se stane její pravou rukou, ovládne s ní svět a zapíše se do historie. Andy jí velmi imponovala. Když obdivovala Bellu, myslela si, že ji nikdy nikdo nepřekoná. Byla pro ni vrcholem moci, vzorem ženy, která vždy dostala, co chtěla. Ale Andromeda byla úplně jiný odvar. Byla snad ještě odvážnější a k tomu kapku šílená a velmi chytrá, takže pokud si něco usmyslela, neexistovalo na tomto světě nic, co by ji zastavilo.
Andromeda se z ničeho nic nahlas zasmála. Daphne zvedla hlavu od svých poznámek a uviděla, jak má ve tváři pobavený výraz.
,,Čemu se smějete?" Pozvedla Daphne obočí.
,,Jen jsem si vybavila, jak se Tiberius vždy tváří, když ho ztrapním. Baví mě to. Je jak malé štěně. Malé bezbranné zvířátko, které se nedokáže bránit," zatvářila se spokojeně.
Daphne se ušklíbla. ,,Ano, váš bývalý manžel. Je to slaboch, dle mého. Jak se mohl stát smrtijedem, to nechápu," nakrčila nos a Andromeda se zatvářila pobaveně.
,,Kde je vůbec Lacerta? Nevidělas ji? Přijde mi, že poslední dobou tráví spoustu času někde venku."
,,Možná bych věděla," ušklíbla se. ,,Viděla jsem ji, jak se několikrát sešla s jistým blonďatým mládencem, ale myslela jsem, že o tom víte."
Andromeda se zamračila. Moc dobře věděla, o koho šlo. Ten mudlovský šmejd, který se přišel ucházet o místo v jejích řadách. Jaká to troufalost, pomyslela si. A teď si ještě dovoluje scházet se tajně s její dcerou. To nehodlala nechat jen tak. Nicméně své plány si musela nechat na později, protože právě dorazil její vnuk.
,,Persee!" Zvedla svého vnuka do náruče. ,,Jak se má světlo mého života?" Dala mu eskymáckou pusu.
,,Bylo mi po tobě smutno, babičko," řekl a přitulil se k ní. Daphne se musela pousmát, jak roztomilý byl.
,,Promiň, Persee, ale babička měla moc práce. Ale nebuď smutný, vynahradím ti to. Jak se má maminka a co dědeček s Narcissou?" Pousmála se.
,,Maminka často někam chodí a nechává mě hlídat dědečkem. Ten se má asi dobře, ale babička prý zakopla a spadla ze schodů. Má spoustu bebínek," zatvářil se smutně, Andromeda se však ušklíbla. Moc dobře věděla, že její sestra nespadla ze schodů, ale že ji tak zřídilo crucio, které proti ní vyslala.
,,Teta Cissy bude jistě v pořádku, neměj o ní obavy," řekla Andromeda a pohladila ho po vláskách. ,,Mimochodem, tohle je Daphne, má asistentka," usmála se, Perseus se styděl, tak se k ní přitiskl ještě víc.
,,Těší mě, mladý rytíři," zazubila se Daphne, Perseus však schoval obličej své babičce ke krku, Daphne se uchechtla.
,,Babičko, nemůžu tady s tebou zůstat už napořád?" Zeptal se Perseus a tiskl se k ní.
,,Chceš být s babičkou víc než s maminkou?" Zeptala se Daphne.
,,J- já nevím," řekl trochu zmateně. ,,Chci být s oběma."
,,Dnes tady se mnou můžeš zůstat přes noc, když budeš chtít a dále uvidíme, dobře?" Pousmála se a Perseus přikývl.
,,Mohl bych ti teď něco nakreslit?"
,,Ovšem, ale nejdříve bych se s tebou pomazlila. Jak pořád pracuji, tak se cítím sama," polechtala jej na krčku.
,,Tak jo," zachechtal se Perseus, Andy se s ním posadila na gauč a začala ho objímat a pusinkovat.
,,Nechám vás," řekla Daphne a odešla pryč.
,,Voníš babičko něčím strašně voňavým," řekl a zachechtal se, když mu pusou zaprděla na bříško.
,,Ano? A čímpak?" Pousmála se.
,,Voníš jako skořice," zachechtal se. ,,Voní ti tak vlasy," přivoněl si k nim.
,,Ty zase voníš jako vanilka," dala mu pusu na nos.
,,Babičko, proč si nenajdeš nějakého dědečka, abys nebyla tak sama?" Zeptal se najednou.
Andy si povzdychla. ,,Já nikoho už nechci, Persee, takto mi to vyhovuje."
Perseus si také povzdychl. ,,Ale máš mě, babičko! A já tě neopustím a budu tě vždy před všemi chránit," pousmál se a objal ji, pak si však nahlas zívl.
,,Chceš spinkat, princátko?" Usmála se. Perseus přikývl a promnul si oči. Andy jej vzala do náruče a odvedla k sobě do postele. Převlékla ho do pyžama, přikryla a lehla si ještě v šatech vedle něj. Hladila ho, dokud neusnul.
~ ~ ~
Hermiona se přemístila před Malfoy Manor. Vzala za velké klepadlo a několikrát jím udeřila do dveří. Po chvíli se dveře otevřely a stála v nich skřítka.
,,Copak si přejete, slečno?" Zeptala se.
,,Jsem tady za Andromedou McLaggenovou. Musím s ní mluvit," odpověděla Hermiona. ,,Je to opravdu naléhavé."
,,Madam McLaggenová tady už nebydlí. Skřítka se ale smět zeptat paní Malfoyové, jestli vy moci dál."
,,Ty náhodou nevíš, kam šla?" Zkusila to, protože se jí moc nechtělo stát tváří v tvář lady Malfoyové.
,,Ne," odpověděla skřítka.
,,Dobře, děkuji tedy, počkám," pousmála se na ni. Skřítka opět zmizela v domě a po chvíli se zase vrátila.
,,Slečna může jít za madam. Madam je nahoře, rány mastičkou léčí," smrkla a vedla Hermionu k ní. Když Hermiona došla k Narcisse, nedočkala se žádného povrchního úšklebku či namyšleného pohledu, což nečekala a mírně ji vyvedlo z míry i to, že se Cissa usmála a nabídla jí místo k sezení. Všimla si jejich podlitin a zamračila se.
,,Co se vám stalo? Kdo vám takto ublížil? Nemusíte se bát o tom mluvit. Nejste na to sama!" Vychrlila ze sebe Hermiona. Na násilí na ženách byla háklivá, sama si to dvakrát zažila od Rona.
,,Nic se nestalo, jen jsem spadla ze schodů a tím bych to uzavřela. Proč jste tady?" Zeptala se už poněkud odtažitěji.
Hermiona si povzdychla a řekla si, že tohle vyřeší později. ,,Přišla jsem za vaší sestrou Andromedou. Musím vědět, kde teď přebývá."
,,Má sestra teď bydlí na Rosier Manor. Co jí chcete?"
,,To nemohu říct, souvisí to s případem, jsem zde pracovně," řekla. ,,Nicméně děkuji, moc jste mi pomohla. A až se vrátím, vyřešíme tohle," ukázala na její modřiny. ,,Nečekala na odpověď a rovnou se přemístila na Rosier Manor. Bohužel udělala tu chybu, že nezkontrolovala, zda Manor nestřeží nějaké kouzlo. Střežilo. A to takové, které nepřítele přeneslo rovnou do manorského sklepení. Hermiona cítila, jak dopadla na tvrdou podlahu.
,,Auuu, sakra!" Zaklela. Andromeda ihned věděla, že má v domě vetřelce. Posadila se a zamračila. Persea přikryla a kdyby se náhodou vzbudil, tak na stůl vykouzlila skleničku s vodou a ložnici zabezpečila kouzlem. Hůlku držela pevně v ruce, když scházela dolů do sklepení. Otevřela dveře.
,,TY?!" Zamračila se. ,,TY MRCHO JEDNA!" Zakřičela Andy a odzbrojila Hermionu. ,,Ty se ještě opovažuješ po tom všem mi přijít na oči?"
Hermioně vyletěla hůlka z ruky a vytřeštila oči. ,,Přišla jsem sem kvůli případu, který řešíme, konkrétně se týká vraždy Evelyn Tonksové," řekla a ruce držela zvednuté.
,,Jaký je to pocit šukat mou sestru, co?" Ignorovala vše, co řekla.
,,C-cože? Kterou?" Nechápavě zamrkala.
,,Nedělej hloupou! Ovšem, že Bellatrix!"
Hermiona překvapeně zamrkala. ,,Bellatrix? Ale jak vás tohle napadlo?"
,,Viděla jsem vás! Ten polibek! Zaplatíš za to!" Dala jí facku, až spadla na zem.
,,Aaaaahhhh," křikla Hermiona a chytila se za tvář, která ji štípala, v očích měla slzy. ,,Ano! Já ji políbila, líbila se mi dlouho, ale ona mě nakonec odstrčila! Řekla mi, že má konečně někoho, koho miluje a na kom jí záleží a nechce to pokazit! Takže mezi námi NIC nebylo!!! Kromě toho polibku, který jsem jí dala, sakra! Nejsme spolu a nikdy nebudeme! Miluje někoho jiného!"
,,Ty lžeš! Vzalas mi ji, vzalas mi poslední naději na lásku, ty nechutná mudlovská šmejdko!" Kopla do ní.
Hermiona zakvílela. ,,C-cože? To jste vy ta její láska?" Vytřeštila oči. ,,Vždyť jste její sestra!" Zhluboka dýchala. ,,Pusťte mě a nechte si ji. Je jen vaše a já vám radím, abyste jí hned poslala sovu, je jako tělo bez duše! Mezi ní a mnou je tak maximálně zeď v pracovně!" Řekla už zoufale a držela se za břicho, do kterého ji Andromeda kopla.
,,Já ti nevěřím! Jsi totiž bystrozorka! Něco na mne zkoušíš!" Zatvářila se šíleně a svázala ji. Ty už nikdy nespatříš denní světlo!" Zvedla její hůlku ze země a otočila se k odchodu.
,,Zabila jste Evelyn Tonksovou! Viděli vás s ní! A měla jste motiv! Teda Tonkse! Zabijete mě teď taky jako jste zabila ji?"
Andromeda se otočila, její oči byly zúžené a rty pevně semknuté. ,,Já si nikdy ruce nešpinila a nikdy bych nezabila člověka. Možná šílená jsem, ale nezabíjím. Maximálně dám sem tam crucio. Nebo psychická šikana. Miluji pomalé bláznění a utrpení. Rychlost není má silná stránka."
,,Najdu důkazy, to mi věřte a tentokrát se z toho nevyhrabete! Ani Bella vám nepomůže!"
,,A já ti říkám, že to chcete na mne navléknout, abys měla Bellu jen pro sebe!" Šíleně se rozesmála. ,,Ale to ti nedovolím, ty hlupačko!" Zamyslela se. ,,Já tě vlastně už jednou mučila, že ano?" Ušklíbla se. ,,Co kdybychom pokračovaly tam, kde jsme přestaly?" Spoutala jí ruce za zády, sedla si na ni a zajela jí rukou do kalhotek.
Hermiona se zamračila. ,,Jděte ode mě! Tohle není žádná hra! Tohle je fakt! Notak, prosím, pusťte mě! Tohle mi nemůžete udělat, ne znovu, NE!" Ošívala sebou.
,,Mohu! Já mohu všechno!" Zasmála se. ,,Řekni mi... jsi ještě panna? Protože před rokem jsi ještě byla," ušklíbla se.
,,Co je vám do toho?" Zamračila se. ,,Dejte tu ruku sakra ven z mých kalhotek!" Křikla, ale hlas se jí chvěl, vypadala tak moc jako Bella.
,,Fajn, tak to otestujeme," strčila do ní prst a ušklíbla se. ,,Tohle tě naučí, že NIKDY nemáš stát v cestě Andromedě Blackové!"
,,Auuu, auuu!" Sykla Hermiona bolestí. ,,Ne tak moc... tohle bolí!" Skousla si ret.
,,Smůla!" Vrazila jí tam rovnou tři prsty a začala s nimi pohybovat. Hermiona vypískla a Andromedě na ruku stekl pramének krve. Rozplakala se.
,,Proč? Na tohle jste neměla právo," tekly jí slzy po tváři. ,,Tohle nepatřilo vám!" Sténala bolestí.
,,Ale ty přece víš proč, drahoušku," ušklíbla se. ,,Za ten polibek přeci," nevinně zamrkala, ale pak se zatvářila jako šílenec. ,,Teď budeš trpět jako já," přidala čtvrtý prst a Hermiona vyjekla. ,,Teď už mi to patří. Vzala jsem si to! Vzala jsem si to, co bylo tvoje, stejně jako tys mi vzala ji," vrazila jí tam celou pěst a Hermiona nahlas zakřičela.
,,Ale Bellatrix miluje vás," plakala. ,,Nikdy jsem ji neměla a nikdy nebudu... už nemám důvod lhát," slzy jí stékaly po tváři z části z bolesti a z části ze vzteku na sebe, že byla vzrušená. Andromeda jí druhou rukou silně masírovala klirotis a Hermiona i přes tu bolest cítila, že brzy bude.
,,Andromedo... A... n... dromedo...," stahovala se kolem její ruky, když vtom Andromeda přestala, ruku z ní vytáhla a prsty si olízla.
,,Tvá krev je sladká a šťávy výborné. A teď mne omluv, jdu zkontrolovat můj poklad," vstala. Myslela tím svého vnuka.
,,Ne... prosím... už... budu... pokračujte... prosím," skousla si ret.
,,Ne," zamračila se. ,,Svůj vztek jsem si vybila. Třeba zase zítra. Dobrou noc," ušklíbla se a odešla. Hermiona vztekle zaskučela, protože její ruce byly spoutané, takže se nemohla dodělat sama. Bolelo ji to, ale snažila se na to nemyslet. Položila se na studenou podlahu a zavřela oči. Smířila se s tím, že stráví noc v této cele a zítra se uvidí, jaké bude mít možnosti.

Kapitola Druhá: Sázka (část druhá)

4. října 2017 v 20:14 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
,,Smím prosit?" Zašeptal Harry Ginny do ucha a dal jí polibek na krk, až jí vyskočila husí kůže.
,,Ano," Přikývla. Harry svou snoubenku vyvedl na parket.
,,Jsi nádherná, drahá, dnes ti to moc sluší" zalichotil jí.
,,Děkuji, ty taky nevypadáš špatně," zazubila se a vlepila mu polibek, Harry vytřeštil oči.
,,Ten jsem tedy nečekal," zasmál se, Ginny však trochu posmutněla. ,,Stalo se něco?"
,,Ne, nic, Harry, já jen... Ronovi by se tady líbilo. Chtěl na další tancovačku pozvat Hermionu. Tehdy byl z toho špatný, když mu ji vyfoukl Krum. Nedával to najevo, ale já to na něm poznám, jsem jeho sestra... byla jsem," pokusila se rozehnat slzy mrkáním.
,,Já vím, Ginny, taky mi chybí," dal jí pusu na čelo. ,,Ale on by nechtěl, abys byla smutná. Ani já, ani Hermiona. Přál si dokonce veselý pohřeb."
,,To asi zapomněl na mamku a na to, jak citlivá umí být," ušklíbla se. ,,Bylo strašné ji vidět tak zlomenou. I taťku. Ten se sice na nás usmíval, utěšoval nás, ale vím, jak moc mu to ublížilo. Je tak statečný..."
,,Ano, to je. I ty jsi. A já jsem tady pro tebe a vždy budu," pohladil ji po tváři.
,,Já vím, Harry," usmála se. ,,Já vím."
~ ~ ~
Paní Weasleyová s panem Weasleym seděli u stolu a popíjeli víno. Molly pozorovala Ginny a byla ráda, že si našla někoho jako byl Harry. Dle jejího názoru to byl moc hodný hoch, nehledě na to, že nebýt jeho, nikdo z nich by zde už nejspíše nestál. Byla si jistá, že s ním bude šťastná a také že on se o její malou holčičku postará. Jak překvapená byla, když jí ukázala Ginny zásnubní prsten a jak šťastná byla za ni. Chtěla pro ni připravit dokonalou svatbu. Na vnoučata se těšila nejvíce. Chyběl jí ten dětský křik okolo. Když teď měla doma Teddyho, nenechala si ujít příležitost ho Andy vzít a hrát si s ním. Teddy byl právě teď v domě se skřítkou, kterou si najali, aby si Andy mohla na chvíli odpočinout. Potřebovala to jako všichni ostatní. Molly poklepala svému manželovi, který se bavil se svým bratrancem z druhého kolena, na rameno.
,,Arthure, jsou spolu tak krásní," povzdychla si Molly a ukázala na Harryho a Ginny. ,,Pamatuji si, jak jsme byli takto mladí a zamilovaní my dva."
,,Ale my přeci pořád jsme," poznamenal Arthur. ,,Mladí i zamilovaní," dodal a uchechtl se.
,,Řekni to," skousla si Molly ret.
Arthur se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha: ,,Mollinko, šmudlinko."
Molly zrůžověla. ,,Jdeme tančit!" Rozkázala, popadla ho za ruku a vedla ho na parket.
~ ~ ~
Hermiona s Eddie tančily spolu a Eddie neustála sjížděla pohledem na Andromedu, která se bavila s jakýmsi mužem. Hermiona se ohlédla.
,,Ty jsi šílená," zavrtěla hlavou. ,,Tohle ti nevyjde. Ta už je myšlenkami a vším ostatním úplně jinde."
,,Nemyslím si. Po tom, co se stalo, určitě bude chtít najít nějaké rozptýlení, únik z reality."
,,Podle mě se jen a pouze zklameš," zavrtěla hlavou Hermiona.
,,Myslíš? Pojďme se vsadit."
,,Chceš se vsadit? A co přesně by mělo být předmětem sázky?" Pozvedla pobaveně obočí.
,,Že mě Andromeda políbí či se nechá políbit do tří měsíců. Dobrovolně."
,,Jsem ráda, žes dodala slovo dobrovolně," uchechtla se Hermiona a Eddie se ušklíbla.
,,Když vyhraju, půjdeš na rande s tím, koho ti vyberu," řekla a Hermiona si povzdychla. ,,A když prohraju-"
,,Když prohraješ, tak svedeš Minervu McGonagallovou," uchechtla se Hermiona.
,,Ano? Je to kočka?" Zazubila se Eddie.
,,No... kočka to je, to bez pochyby" zasmála se Hermiona, protože se jí vybavila zvířecí podoba současné ředitelky Bradavic.
,,Fajn, platí," podala jí ruku, do které si předtím plivla. Hermiona nakrčila nos, ale dlaň jí stiskla. ,,Dívej se a uč se," ušklíbla se Eddie a vydala se směrem k Andromedě.
,,Ehm ehm," odkašlala si, aby upoutala pozornost. ,,Můžu vzít překrásnou dámu na parket?" Uchopila její ruku a věnovala jí na ni polibek. Muž vedle Andromedy se rozesmál.
,,Kolik ti je, děvče?" Pobaveně se na ni díval a Eddie se zamračila.
,,Dost na to, abych mohla tančit, nemyslíte?" Pozvedla obočí.
,,Počkej si raději na nějakého mladíka," zakroutil pobaveně hlavou. Eddie viděla v jeho tváři výsměch a to si nehodlala nechat líbit. Sáhla proto po hůlce, avšak Andy si toho včas všimla a zastavila ji.
,,Jistě, ráda si zatančím," řekla a postavila se. Eddie se zeširoka usmála a její vztek byl ten tam.
,,Už jsem vám řekla, jak moc vám to sluší, madam?" Zeptala se Eddie, když spolu tančily na pomalejší píseň. Eddie si tiskla Andromedu k sobě.
,,Ano, v domě," pousmála se a nepatrně se od ní oddálila.
,,Ahh," řekla Eddie a všimla si, jak je Hermiona pobaveně pozoruje. ,,Teď se budeme vídat často. To bude skvělé, nemyslíte?"
,,Předpokládám, že budeme, když spolu budeme celý rok na stejné budově," odpověděla Andy zdvořile a s úsměvem.
,,Možná bychom mohly na čaj nebo na něco silnějšího, například na víno," usmívala se Eddie.
,,To by mi tvá teta dala, kdybych tě podporovala v pití vína," uchechtla se Andromeda.
,,Čaj zní také dobře," zkusila to znovu Eddie.
,,Možná," usmála se Andy. ,,Děkuji za tanec," řekla, když píseň skončila a vydala se zpátky k onomu muži, Eddie zase k Hermioně.
,,Tak jak to šlo?" Pozvedla pobaveně obočí.
,,Výborně, skvěle se chytala," řekla Eddie a tvářila se, jakože má vše pod kontrolou, ale ve skutečnosti jí bylo jasné, že to tak lehké, jako s dívkami z Krásnohůlek, nebude. Na ty stačilo zamrkat svýma hlubokýma, bledě modrýma očima, prohrábnout si svůj tomboy sestřih a bylo to. S Andromedou už tolik jistoty necítila a měla strach, že sázku prohraje. Ale měla na to ještě celé tři měsíce. Musela vymyslet dokonalý plán.
,,Tak výborně, že teď tančí a flirtuje s tím mužem támhle na parketě?" Zatvářila se pobaveně a Eddie si povzdychla. Nalila si sklenku vína a vypila ji. ,,Opatrně s tím, ať ti není špatně."
,,Neboj, nebude, víno jsme v Krásnohůlkách pily v posledním ročníku běžně. Zahrady tam jsou obrovské a je tam spousta míst, kde se dá krásně zašít," zazubila se.
,,Jo, to v Bradavicích taky, ale nikdy nevíš, jestli ti zrovna tam bazilišek neukousne nohu," ušklíbla se Hermiona, protože si v hlavě vybavila posledních sedm let.
,,Co prosím?" Zamrkala Eddie.
,,Nic, jen se tam člověk nikdy nenudí," uchechtla se. ,,Tak na poslední školní rok, snad poprvé klidný," pozvedla sklenici a přiťukla si s Eddie.

Kapitola Druhá: Sázka (část první)

4. října 2017 v 20:13 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ The world is divided into two classes, those who believe the incredible, and those who do the improbable. ~
- Oscar Wilde
Hermionu ráno probudil křik, který k jejímu pokoji doléhal zvenku. Přešla k oknu, aby se podívala, co je jeho původcem a uviděla Freda, George, Harryho, Ginny a Eddie, jak hrají famfrpál. Povzdychla si a sešla dolů na snídani. U stolu seděli pan Weasley s paní Weasleyovou a Andromeda.
,,Dobré ráno," pozdravila Hermiona a usmála se.
,,Dobré, Hermiono," usmála se na ni paní Weasleyová zpátky a nalila jí kávu. ,,Posaď se, máme tady cereálie, tousty, džus, dej si na co máš chuť, drahoušku," řekla a odháčila svetr, který se jí zadělal za židli.
,,Děkuji," posadila se a usmála se na Andromedu před sebou. Pan Weasley si četl noviny a u toho ukusoval toust.
,,Pročpak nehraješ s nimi, Hermiono?" Zeptala se Andromeda a upila kávy.
,,Protože nejsem zrovna nadšenec famfrpálu. A abych pravdu řekla, létání mi tolik nejde," nasypala si do misky cereálie a zalila je mlékem.
,,Není nic, co by tobě nešlo, drahoušku," řekla paní Weasleyová a dolila svému manželovi čaj.
,,Děkuji, ale tak to není," řekla Hermiona. ,,Jen se ráda učím, ale jsou věci, které se nedají naučit nazpaměť," pokrčila rameny.
,,A co tě nejvíce ve škole baví?" Zeptala se Andromeda.
,,Mám ráda přeměňování a také obranu. Formule jsou také zajímavé, stejně tak péče o kouzelnické tvory... nevím, asi tak od každého něco. Dokonce i dějiny mne docela bavily," pokrčila rameny a dala si do pusy lžičku cereálií.
,,Opravdu?" Pozvedla Andromeda obočí. ,,I dějiny? Upřímně, jsi první člověk, který mi tohle řekl," tiše se zasmála a utřela si ústa ubrouskem.
Hermiona se uchechtla a chystala se něco říct, když vtom se dovnitř vřítili Eddie s dvojčaty.
,,Ale tys podváděla, tohle nebyla čestná hra!" Skuhral Fred.
,,Přiznejte si to, hoši, jsem prostě lepší," řekla, pozdravila sedící u stolu, mrkla na Adnromedu a šla rovnou do koupelny.
,,Vy dva, běžte se taky umýt, děláte mi tady svinčík!" Zamračila se Molly.
,,Jo, mamko! Půjdeme se koupat s Eddou, stejně je to skoro kluk," uchechtli se George.
,,Použijte koupelnu nahoře!" Zamračila se.
,,Fáááájn!" Řekli unisono a vyběhli nahoru.
,,A ten svinčík si uklidíte!" Zakřičela ještě za nimi a povzdychla si. ,,Promiň, Andromedo, oni jsou nepoučitelní," zakroutila hlavou.
,,Ne, to je v pořádku, alespoň je tady veselo," pousmála se trochu smutně na Molly.
,,To ano," řekla a začala zametat zaschlé bláto, které tady po sobě zanechali. Když vysypávala lopatku do koše, náhodou z okna zahlédla Ginny s Harrym, jak se prohánějí na koštěti.
,,Příští rok nás čeká velká svatba," řekla Molly. ,,Musíme ještě hodně našetřit, Arthure. Teď, když už jsou děti velké, přemýšlela jsem, že vezmu nějakou práci," levitovala lopatku zpátky do skříně.
Pan Weasley složil noviny.,,A co bys ráda dělala?" Pousmál se.
,,Já nevím, možná bych si šla udělat zdravotnický kurz k Mungovi," pokrčila rameny. ,,Jako žena v domácnosti s tolika dětmi jsem se nenudila, ale teď už bych se ráda k práci vrátila."
,,Pokud budeš chtít," pousmál se Arthur a Molly přikývla.
,,A co ty, Andromedo, jak se těšíš do Bradavic?"
,,Já vlastně ani nevím. Bude tam spousta vzpomínek na mé sestry a na Teda," povzdychla si. ,,Ale jsem vděčná, že ta nabídka přišla, jelikož bych nemohla jen tak sedět doma, spát v posteli, ve které jsem spala s ním, chodit kolem pokoje, který patřil Nym a ve kterém jsou věci uložené tak, jak je tam zanechala," povzdychla si. Hlavně si to teď nemohu dovolit. Měli jsme s Tedem nějaké úspory, takže bych chvíli dokázala žít jen z toho, ale co potom? Musím se postarat o Teddyho," podívala se na maličkého, který vedle ní ležel v kolébce a natahoval ručičky k hračkám, které visely nad ním.
,,Bude to zase dobré, Andromedo, uvidíš, rozptýlíš se, budeš mezi mladými, poznáš nové lidi a hlavně nebudeš sama," řekl Arthur.
,,Asi ano. Já mám jen strach, jak to tam zvládnu s Teddym. Bude tam spousta lidí a to není místo pro malé dítě. Není tam klid."
,,Uvidíš, že to bude dobré a že si to tam Teddy zamiluje. Jaké dítě dostane příležitost vyrůstat v Bradavicích, kde se toho může tolik naučit?" Pousmála se Molly a pohladila ji po ruce.
,,Jen aby se z něj pak nechtěl stát také bystrozor," ušklíbla se. ,,To bych mu nedovolila," zakroutila hlavou.
,,To je ještě daleko, Andy," poplácala jí Molly po rameni a dala umýt nádobí. ,,Mmm, tak co si dáme na oběd?"
Pan Weasley zpozorněl. ,,Já bych si dal svíčkovou," olízl se a Molly se usmála. ,,A co ty, Andy?"
,,Já ti s ní pomůžu," řekla a zvedla se.
,,Tak jsem to nemyslela," uchechtla se Molly.
,,Já vím, ale je to bez diskuze. Půjdu Teddyho nakrmit a uložit a pak se do toho dáme," řekla, mávla hůlkou a dítě i s postýlkou levitovala vedle do pokoje.
,,A já se půjdu podívat ven na Harryho a Ginny," řekl Arthur a odešel ven. Molly sklidila zbytek stolu, smetla pár drobků z toustu, které tam Arthur zanechal a připravila si ingredience k obědu.
~ ~ ~
Pozdě večer toho dne se Eddie vydala na tajnou misi do kuchyně, aby klukům ukradla pár čokoládových žabek. Eddie kluky měla ráda, vždy si přála sourozence, ale nikdy žádného neměla, protože matka po ní už děti mít nemohla. Už odmala byla více kluk než holka a přemlouvala otce, že chce chodit do Kruvalu, což striktně odmítl. Bylo to moc daleko a neměl tam žádné příbuzné. Navíc mezi tolika muži měl o svou holčičku strach. Eddie poté přišla s nápadem, že chce chodit do Bradavic. Molly souhlasila s tím, že by mohla u nich bydlet, jako dítě u ní trávili alespoň dva týdny každé léto. Jednou dokonce přijeli na Vánoce a pro Eddie to byly nejlepší Vánoce, které kdy zažila. Měla tam kluky a nenudila se, kdežto doma moc přátel neměla. V Krásnohůlkách byly pouze něžné dívenky a Eddie se tam necítila dobře. Hlavně v jejich školní uniformě. Byla šťastná, když si ony stříbrné šaty mohla na víkend sundat a obléct si pohodlné kalhoty.
Eddie se potichu plížila dolů ze schodů a všimla si, že Molly s Arthurem sedí venku na lavičce před domem, ušklíbla se. Vkradla se do kuchyně a opatrně potichu našlapovala. Když došla ke špajzu, otevřela jej a nahlédla dovnitř.
,,Noční mlsání?" Ozvalo se za ní a Eddie nadskočila, až shodila na zem kovové síto, které udělalo obrovský hluk. Otočila se a v šeru místnosti uviděla sedět Andromedu, která se na ni pobaveně usmívala.
,,N-ne, já... já jen..."
,,To je v pořádku, já to nepovím," zazubila se Andy a Eddie se uchechtla. Vytáhla dvě čokoládové žabky, zavřela špajzku a posadila se naproti Andromedě. Jednu žabku jí podala.
,,Proč tady sedíte tak sama ve tmě?" Rozbalila si svou žabku a kousla si.
,,Občas to tak dělám. Uspím Teddyho a jdu se posadit ven, ale tam teď sedí Molly s Arthurem, tak jsem šla sem," odpověděla a také si kousla do čokoládové žabky. ,,Mmm, tohle jsem dlouho neměla," zatvářila se slastně.
Eddie se uchechtla. ,,A co tady děláte?"
,,Přemýšlím, vracím se ve vzpomínkách."
,,Ve vzpomínkách?" Pozvedla obočí.
,,Ano, na to, jaké to bylo před válkou."
,,Také vám válka někoho vzala?" Zeptala se Eddie a dala si do pusy zbytek žabky, obal hodila do koše.
,,Manžela i dceru," řekla Andromeda a Eddie by přísahala, že v jejích očích viděla slzy, ale v tom šeru to šlo špatně určit.
,,To je na nic," povzdychla si. ,,Ve válce vždy zemře spousta dobrých lidí, ale je fajn na ně myslet, vracet se k nim zpátky. Zkoušela jste myslánku?"
Andy se na ni mírně pousmála. ,,Víš, že jsi první člověk, který mi řekl něco takového? Ostatní řeknou, jak moc je jim to líto a jak na to nemám myslet a dělat něco, co mě rozptýlí, ale já na ně nechci nemyslet, zapomenout."
,,Ani byste neměla. Ale s tím rozptýlením to také není nejhorší nápad. Půjdete zítra na tu oslavu?"
,,Asi ano. Potřebuji slyšet kolem sebe smích a dlouho jsem nebyla nikde, kde je živá hudba," pousmála se.
,,Měla jste živou hudbu na své svatbě?"
Andromeda zakroutila hlavou. ,,Má svatba byla překvapením od mého bratrance Siriuse a jeho přítelkyně Marlene. Přichystali nám to, dokonce nám udělali postaršující lektvar. Ale jakmile přestal působit, kněz se vylekal tak, že mu Sirius musel nakonec vymazat paměť. Byl to totiž mudla," zasmála se při té vzpomínce. ,,Tehdy mě Ted viděl starou a stejně řekl, že mne bude milovat i jako babičku," stále se usmívala.
,,To musel být docela šok, taková svatba jako překvapení," uchechtla se Eddie.
,,To ano," přikývla Andromeda.
,,Jaký byl?"
,,Edward?" Eddie přikývla. ,,Byl to neskutečně milý člověk, se srdcem na správném místě. Mudlorozený, s čímž se má rodina nedokázala smířit. Má sestra Bellatrix se mnohokrát postarala o to, aby nám ve škole udělala ze života peklo na zemi. Ale my jsme to stejně dokázali. Vzali jsme se, utekli, vybudovali si společný život, měli dceru. Nikdy jsme neměli moc peněz, ale na tom nezáleželo. Hlavně, že jsme měli sebe. A malou Nym," slza jí stekla po tváři. ,,Naši holčičku..."
,,Zemřela jako hrdinka," řekla Eddie, avšak Andromeda zakroutila hlavou.
,,Smrt není hrdinská nebo nehrdinská. Smrt je prostě smrt. Když zemřeš, necháš za sebou trpící lidi a už nezáleží na tom, jak jsi zemřela. Výsledek je stále stejný a bolí to úplně stejně. Zabila ji má sestra," v její tváři byl znatelný náznak vzteku. ,,Má sestra proti ní pozvedla hůlku a řekla a ta dvě slova. Stejně tak jako proti jejímu manželovi. Bellatrix," vyslovila její jméno s opovržením. ,,Konečně dostala to, co chtěla, svou pomstu. Připravila mne o někoho, koho jsem tolik milovala jen proto, že neměla čistou krev," pohlédla Eddie přímo do očí. ,,Řekni mi, Eddie, zaslouží si člověk zemřít na základě něčeho jako je jeho původ? Jak ho to odlišuje od ostatních lidí jako jsem třeba já nebo ty?" Eddie nic neříkala, neměla na to slova. Jen těžko si uměla představit, kolik bolesti v sobě Andromeda nesla a jediné, co ji drželo nad vodou, byl ten malý uplakaný uzlíček, který tady s nimi bydlel a který teď spinkal nahoře v pokoji. Andy se na ni usmála se setřela si slzy. ,,Odpusť, Eddie, nechtěla jsem tě s tím zatěžovat."
,,Ne, to je v pořádku, kdykoli se mnou o tom můžete mluvit, o čemkoli, jsem tady pro vás," řekla a stiskla její ruku. Andy se pousmála a stisk jí opětovala.
,,Díky," přikývla. ,,Myslím, že si půjdu lehnout. Tak dobrou noc," postavila se a dala se na odchod.
,,Tak zítra," řekla Eddie ještě a Andy se ohlédla.
,,Zítra," a zmizela za rohem.
~ ~ ~
Eddie měla v plánu ten večer Andromedě vyrazit dech, a proto se rozhodla, že alespoň na pro tento okamžik změní svůj styl. Oblékla si upnuté černé šaty, namalovala si rty tmavou rtěnkou, udělala si kouřové oči a postavila se před zrcadlo, aby zkontrolovala svůj vzhled.
,,Rawr," mrkla na sebe, vzala si psaníčko vydala se dolů za ostatními. Andy stála v kuchyni společně s Molly, Arthurem a dvojčaty a když Eddie vstoupila, dvojčata zapískala.
,,Páni, ty jsi holka!" Řekl Fred a Eddie se ušklíbla. ,,Tys věděl, že je holka, Georgi?" Provokoval s chutí dál.
,,Kluci, nechte toho!" Zamračila se paní Weasleyová a dala oběma pohlavek. ,,Vypadáš skvěle, Eduardo," řekla Molly.
Eddie vytřeštila oči a zrudla. ,,Sakra teto, jsem Eddie!"
,,Eeeeeduuuuaaaaardooooo!" Začala zpívat dvojčata jednohlasně a Eddie po nich chtěla vystartovat, když vtom se na ni Andromeda usmála a promluvila.
,,Moc ti to sluší," řekla mile a Eddie uvažovala, zda to myslela upřímně nebo jen chtěla zabránit tomu, aby z těch dvou udělala fašírku.
,,Ummm, díky," zazubila se Eddie a nesměle si prohrábla vlasy. ,,Vám to také sluší a mnohem víc než mně," mrkla. Andromeda měla na sobě poprvé od smrti svého manžela jinou barvu než černou. Měla červené šaty nad kolena, které rýsovaly její štíhlou postavu a výstřih, který jí zvýraznil dekolt. Eddie si pomyslela, že fakt, že nemá žádná prsa, je na ní vlastně docela roztomilý. Normálně byla o půl hlavy vyšší než Eddie, ale s podpatky dokonce o celou. Andromeda se podívala kamsi za ni a Eddie si všimla, že všechny pohledy teď směřují směrem do chodby, otočila se proto také. Na schodech stály Hermiona s Ginny v nádherných šatech.
,,Vypadáte kouzelně, dámy," poznamenala Andromeda.
,,To i ty," řekla Ginny a usmála se.
,,Tak můžeme vyrazit?" Zeptala se Molly a Arthur jí nabídl rámě. Vyšli ven z domu, kde už to pořádně žilo. Přijela celá rodina Weasleyů, kteří zaplnili celou louku za zahradou.Na louce byl postaven obrovský stan, ve kterém ležel taneční parket, okolo kterého se nacházely stoly a židle. Na vyvýšeném místě bylo pódium, kde hrála živá kapela.
,,Mami! Tati!" Vykřikla Eddie, když zpozorovala své rodiče, jak se baví s jakýmsi vzdáleným příbuzným, kterého ani neznala.
,,Kdo jsi a co jsi udělala s Eddie?" Objal ji její otec.
,,Dnes bude výjimečný večer, který si zasluhuje velké oběti jako je tato," uchechtla se.
,,Copak, někdo výjimečný na obzoru?"
,,Možná," řekla a podívala se směrem k Andromedě. Otec pozvedl obočí, avšak neřekl nic.
,,Stále si myslím, že by sis měla najít nějakého pěkného chlapce, mon coeur," poznamenala její matka. Byla to elegantní Francouzka s blond vlasy a modrýma očima, která byla stejně velká jako Eddie, což znamenalo menší, než většina přítomných.
Eddie protočila panenky. ,,Mami, prosímtě, nezačínej zase."
,,Já jen nechápu prrroč. Co jsme udělali spatně?" Pohlédla zoufale na svého manžela. Byl tomu teprve rok, co rodiče Eddie zjistili, že se jí líbí dívky. Přišli na to náhodně. Šli ji vyzvednout ze školy a ona na rozloučenou políbila jednu ze svých spolužaček. Paní Prewettovou to složilo, její otec se však tomu jen zasmál a ještě ten den dal Eddie typy, jak na ženy nejlépe zapůsobit.
,,Nic jsme neudělali špatně, drahoušku, Eddie je zkrátka už taková. Příroda si to tak zařídila. Není to nic tak hrozného," zopakoval pan Prewett své manželce již po několikáté a Eddie se raději nenápadně vytratila, než aby si musela vyslechnout další přednášku o tom, jak jí někoho najde sama, že ještě nenašla toho pravého a podobně, až to vyvrcholí k slzám její matky. Dnes večer si nehodlala nechat zkazit něčím tak triviálním.