Kapitola Šestnáctá: Proč právě ona? (část druhá)

20. září 2017 v 16:32 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
,,Nemůžu uvěřit, že už zítra budeme sedět v Benátkách a užívat si italské večeře při svíčkách," zachichotala se Evelyn.
,,Ta představa je vzrušující, že ano?" Usmál se Ted a Evelyn se zahihňala.
,,To bude tak suprovééé! Nemohu se dočkat! Koupila jsem si před týdnem šaty! Už jsem je měla čtyřikrát na sobě! Nemohla jsem se zkrátka dočkat!" Řekla nadšeně.
Ted se rozesmál. ,,A oblečeš se mi do nich i teď? Chtěl bych tě v nich vidět," pousmál se na ni.
,,Moc ráda, Tede!" Zvedla se a došla se převléct do tmavě modrých šatů na ramínka, které rýsovaly dokonale její postavu. ,,Co myslíš?" Zeptala se, když došla k němu.
,,Že jste neskutečně přitažlivá, madam," stáhl ji na sebe a dal jí polibek na rty. ,,Škoda, že dnes musíš do práce," povzdychl si.
,,Bude to jen chvilinka, jen tam odnesu nějaké zpracované papíry a přijdu domů, hodinka, déle se nezdržím," pohladila ho po tváři.
,,Radši bych, abys nešla vůbec."
Evelyn se usmála. ,,Budu tu hned! Než se naděješ, budu zpět!" Políbila ho. ,,A kdy musíš jít?" Zeptal se Ted.
,,Čím dřív půjdu, tím dříve budu zpátky," objala ho, Ted nasál její vůni.
,,Krásně voníš, drahoušku," dal jí polibek na krk.
,,To je ten parfém, cos mi koupil k narozeninám, drahý. Nosím ho jen při speciálních příležitostech."
Ted pozvedl obočí. ,,A jaká to je dnes?" Zeptal se. ,,Štěstí ze zítřejšího odjezdu," dala mu pusu.
,,Měla bych jít, Tede," smutně si povzdychla. ,,Ať tam ještě někdo je."
Ted si povzdychl také. ,,Tak jdi, ať si co nejdřív doma! Ale ještě než odejdeš budu chtít hubičku, princezničko!" Uchechtl se.
Evelyn se k němu naklonila a políbila ho vášnivě na rty. ,,Miluji tě."
Ted se pousmál. ,,Já tebe víc, miláčku."
,,Tak zatím, Tedíku," usmála se a zmizela v zelených plamenech.
~ ~ ~
Bellatrix se vrátila na trénink po schůzce s Cissy a zůstala další čtyři hodiny. Hermioně se to povedlo hned první den a i když o ní měla Bella vysoké mínění, tohle nečekala. Colin měl vztek, protože se mu to nedařilo. Zatím neodolal ani jednou. Bella s Frankem to už rozpustili a Bella šla rovnou na Malfoy Manor k Cisse.
,,Drahoušku?" Zavolala.
,,Přejete si?" Oslovil ji muž a když ji uviděl, zarazil se.
,,Hledám Cissy," pousmála se.
,,J-je ve vaně ,"odpověděl Tiberius. ,,Ale můžete se mezitím posadit."
Tiberius sice slíbil sloužit Andromedě a její věci, ale stále bydlel s Cissy na Malfoy Manor. A nevěděl, zda ho více vyděsilo, že má v domě bystrozorku a nebo to, jak moc se podobala jeho bývalé manželce.
,,Díky," řekla Bella a posadila se na gauč.
,,Dám jí vědět," řekl a odešel. ,,Cissy? Máš tady sestru... ehm... Bellatrix."
Cissy se usmála. ,,Dobrá, řekni jí. Že za deset minut budu tam. A Tiberie... nemusíš se jí bát. To ona se nás zastala před skoro dvěma lety, že jsme nevinní."
Tiberius přikývl a vrátil se za Bellou. ,,Cissy vzkazuje, že bude za deset minut tady," řekl a bylo vidět, jak je nervózní. Cissy mezitím vyšla z vany a vysušila si hůlkou vlasy, ručník měla kolem sebe. Oblékla se a ve dveřích se střetla s Tiberiem. Vlepila mu polibek.
,,Zlato, dnes budu spát s Bellou, ženské záležitosti, jestli ti to nevadí. V opačném případě můžeš ležet uprostřed," zahihňala se. Tiberius chtěl zaprotestovat, ale Cissa mu skočila do řeči. ,,Neboj, má sestra je úplná lesba," uchechtla se. ,,Viď Bello?"
Bella vytřeštila oči. ,,Lépe zní, že nepreferuji pánskou společnost, ale dobře... ehm."
,,Děkuji za nabídku, ale myslím, že si půjdu lehnout hned a sám," řekl, dal Cisse polibek na dobrou noc a na Bellatrix kývl. Jakmile odešel, Cissy se usmála na Bellu.
,,Není sladký?"
Bella pozvedla obočí, ale neřekla nic.
,,Něco mě napadlo," promluvila Narcissa. ,,Nechtěla bys vidět matku?" Skousla si ret, protože si nebyla jistá, zda to byl dobrý nápad, zda by tím ty dvě neohrozila. ,,Pozvala bych je sem, hned teď..."
Bella se na ni podívala trochu překvapeně. ,,Tohle jsme plánovaly s Andy... jít za ní spolu... Dobře."
Narcissa přikývla, pousmála se a šla odeslat sovu.
Milá maminko, mám pro tebe a Leticiu překvapení. Přijďte na Malfoy Manor, ale nic neříkejte Andromedě, neudělalo by to dobrotu. -Cissy
Druella s Leticii zrovna odpočívaly. Leticia měla hlavu v Druellině klíně a ta ji hladila. Když vtom jí otevřeným oknem na stůl přiletěla sova, vzala jí dopis ze zobáku a začala číst.
,,Tak co?" Pousmála se Leticia.
,,Půjdeme tam," řekla Druella a odepsala na druhou stranu papíru, ať je očekává.
,,Přijdou," pousmála se Cissa na Bellu a ta náhle znervózněla a začala mírně panikařit. ,,Nevědí, že jsem já to překvapení... tohle... tohle bude trapné a... jsem pro ni krvezrádkyně, ne?" Polkla.
,,Neboj, Bell, bude to dobré," pousmála se.
Druella s Leticii se upravily a vešly do krbu.
,,Narcisso, copak se děje?" Zavolala Druella. ,,Copak je to přek...," zarazila se, když spatřila Bellu. Dala si dlaň na ústa a zalapala po dechu. ,,Bellatrix?"
,,Mami... ehm... asi to nebyl nejlepší nápad," řekla Narcisse. Ve skutečnosti chtěla, aby ji matka objala a řekla jí, jak jí chyběla, ale snažila se být v tomto realistická, protože se nechtěla zklamat. Leticia se na ni usmívala.
,,Drahoušku můj! Tys mi vyrostla! V tak krásnou dámu ses proměnila!" Přešla k ní a silně jí objala. ,,Ty moje holčičko."
Bella stála jako přimrazená. ,,Uhm... mami? Jsi to opravdu ty? Nebo tě někdo vyměnil pod mnoholičným lektvarem?"
Leticia se zasmála. ,,Je to opravdu ona. Konečně mohla ukázat skutečnou sebe po tom, co otec...," raději to nedořekla.
,,Po tom co zemřel," povzdychla si Druella. ,,Ale jsi zase tady a to je hlavní! Už mám zase všechny tři pod svými křídly!"
Bella sebou trhla, když matka nepřímo zmínila Andromedu a Leticia se mírně pousmála, protože si vzpomněla na konverzaci, kterou s Andromedou vedla a nebylo tomu zase tak dávno.
,,A kde je Tiberius?" Rozhlédla se Druella. ,,Andy a Lacerta? A kde je vůbec ten rošťák Perseus?"
Narcissa se podívala na Bellu a pak zase na matku. ,,Andromeda už tady bydlet nechtěla... po tom incidentu s Tiberiem, který mimochodem spí vedle, chtěla odejít a tak šla. Svou rodinu si vzala s sebou."
Druella se podívala na Leticii. ,,Tak proto se ptala na Rosier Manor."
,,Rosier Manor?" Podivila se Bella.
,,Ano, ptala se tuhle na Rosie Manor. Jakým kouzlem je chráněn."
,,Nedá si někdo víno?" Zeptala se náhle Narcissa, aby změnila téma.
,,Já bych si dala!" Řekla Druella.
,,Ale málo, Dru, jinak zas budeš chrápat," poznamenala Leticia a zakroutila hlavou.
,,No dovol, já nikdy nechrápu, já jsem dáma," zatvářil se vážně a šla za chechtající se Cissy. Ten večer si povídaly, popíjely víno a smály se. Vzpomínaly na věci dávno minulé, na to, jak zemřel otec, jak se Leticia s Druellou znovu setkaly a v ten moment byly šťastné. Všem jim chyběla pouze Andromeda.
~ ~ ~
Ta se mezitím procházela po Londýně. Poslední dobou trávila čas sama procházením se a přemýšlením. Neměla na nikoho náladu, jediný člověk, kterého teď bezmezně milovala a věřila mu, byla Lacerta. Své matky milovala také, i svého vnuka Persea, avšak spojení, které měla se svou dcerou, bylo jiné. Procházela zrovna kolem ministerstva kouzel, když ji spatřila. Tedovu současnou ženu. Schovala se za nejbližší strom a pozorovala ji. Bohužel však šlápla na suchou větev. Byla už tma a Evelyn to vyděsilo, prudce se otočila a Andromedy si všimla. Ztuhla. Věděla, co je ta žena zač, spolčená s pánem zla a ta, jejíž jméno křičel Edward ze spaní. Andy se na ni nehnutě koukala, ale pak vydechla trochu vzduchu a popošla k ní, byla nervózní. Prohlížela si ji a myslela na to, že na jejím místě teď mohla být ona, šťastná a milována.
,,Tohle je poněkud... podivné," řekla Evelyn a v ruce svírala hůlku.
,,Zřejmě jen zkrat v nějakém bodu osudu," nakrčila nos Andromeda. ,,Protože jste poslední tvor, kterého bych kdy chtěla potkat," řekla chladně.
,,Opravdu? Já... já ani nevím, jakou pozici k vám zastávám, madam. Necítím nenávist, ani obdiv, vlastně jen zvědavost...," cítila i trochu strach, ale nechtěla to přiznat.
Andromeda se rozesmála. ,,Tak to já cítím snad všechno kromě zvědavosti. Ale čas si najde všechny šťastné lidi a sebere jim vše, co milují."
,,To, že se to stalo vám neznamená, že se to musí stát každému. Víte...," popošla k ní. ,,Ted na vás stále nezapomněl, když spí, volá vás a musím říct, že to není zrovna nejpříjemnější věc. Tam uvnitř je stále zraněný z toho, že jste odešla, opustila ho."
,,Neměla jsem na výběr," řekla a pak dodala: ,,Ale za nedlouho vše živé pozná, jak jsem zraněná já."
,,Co tím myslíte? Jak pozná? Vy něco chystáte?" Zamračila se.
Andromeda se jen tajemně ušklíbla, neřekla však nic. Udělala krok k Evelyn, stejně jako ona předtím k ní. Teď od sebe stály asi deset centimetrů. Andromeda se naklonila k jejímu uchu a zašeptala: ,,Měla byste se bát, vy i všichni ostatní," řekla a s tajemným úsměvem odešla pryč. Evelyn zamrazilo, ale nakonec se otočila k odchodu, když vtom za sebou uslyšela znovu zapraskat větev.
~ ~ ~
Lacerta došla do Prasinek těsně před půlnocí. Stála U Tří košťat a doufala, že ho napadne přijít právě sem. Damien chvíli chodil Prasinkami, ale nejvíce to žilo v centru, právě okolo Tří košťat, tak se tam šel podívat. A opravdu, Lacerta stála tam.
,,Tys přišla," usmál se na ni.
,,A proč bych přijít neměla? Moje mamka má nějaká pravidla a pravidla by se měla porušovat," zazubila se. ,,Spíš se divím, žes přišel ty. To se mne snad nebojíš? Bubububu!" Zachechtala se. ,,Ale ne. Jsem ráda, aspoň nějaká menší změna prostředí a společnosti," pousmála se.
,,Proč bych se tě měl bát?" Uchechtl se. ,,Protože jsi strašlivá smrtijedka? No... hádám, že mě tvá mamka do svých řad asi nevezme, ale stejně jsem to dělal jen proto, abych se dostal k tobě," pokrčil rameny. ,,Nepůjdeme dovnitř?"
Lacerta se pousmála. ,,Jistě mladý pane. Tak pojďme," usmála se a vešla dovnitř. ,,Naposledy jsem tu byla, když tu matka seděla nad flaškou a všichni na ni mířili hůlkami."
,,Kdyby se to stalo teď, ubráním vás, madam," mrkl na ni se sladkým úsměvem na tváři. Když se posadili a objednali si, opět promluvil. ,,Tvá matka je docela poručník, co?"
Lacerta si povzdychla. ,,Mamka není poručník, jen to má v životě moc těžké. Je pořád jen smutná a zlomená. U ní je úsměv opravdová vzácnost."
,,Chápu... asi není lehké být vysoko postavená aristokratka kouzelnického světa, že ne? Potkala se někdy s naší královnou? Chci říct... udržujete také styky s mudlovskou smetánkou?"
,,Ne, mudlové nás moc neberou," uchechtla se.
,,Ah tak. A co ty? Nemůžu uvěřit, že jsi sama," pousmál se.
,,Manžel mi umřel, jsem vdova a ač se to nezdá, tak mám i syna. Je to pěkný ďáblík," uchechtla se.
Damien se zadusil ležákem. ,,Syna? Opravdu? Vypadáš mladě na dítě."
,,Mám syna. Bude mu teď šest let," pousmála se. ,,Perseus. Je to ďáblík a mamku má rád."
,,Perseus, to je nádherné jméno. Vy máte v rodině samá taková jména... Andromeda, Narcissa," pousmál se. ,,Mudlové mají jednodušší."
,,Ano, máme. U nás v rodině je to zkrátka zvyk. Buď jsme pojmenovaní po hvězdách nebo po kytkách. Jen já jsem ještěrka," zachechtala se.
,,Lacerta znamená ještěrka?" Pobaveně se na ni podíval.
,,Ano," pousmála se. ,,Do jaké koleje jsi v Bradavicích chodil?"
,,Mrzimor," pousmál se. ,,A ty?"
,,Hádej," protočila panenky.
,,Zmijozel? Jako zbytek rodiny?" Pozvedl obočí.
,,Přesně tak. Kolej pro ty lepší," řekla ironicky.
,,Hádám, že to asi něco znamená," pousmál se.
Když dopili první ležák, Lacerta se vymluvila, že musí jít. Bylo již jedenáct a nechtěla, aby si matka všimla, že zmizela.
,,Díky za hezký večer, Damiene," řekla, když vyšli ven.
,,Nápodobně," políbil jí ruku. ,,Uvidíme se ještě?"
,,Doufám," řekla a s tajemným úsměvem se přenesla pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama