Kapitola Patnáctá: Poslední píseň (část třetí)

3. září 2017 v 11:19 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ O 3 týdny později ~
Anastázie čekala před půlnocí na smluveném místě. Byla bez Narcissy necelý den a už teď jí chyběla. Dívala se na hodinky a nervózně přešlapovala sem a tam. Měla zvláštní pocit, cítila, jako by něco bylo špatně, ale přisuzovala to jen a pouze svým obavám. Najednou se ozvalo hlasité prásknutí, jako by se někdo přenesl.
,,Cissy?" Vytáhla hůlku.
,,Cissy," ozval se pronikavý hlas Bellatrix Blackové a následně její řezavý smích. ,,Cissy bude mít trochu zpoždění," zatvářila se naoko smutně. ,,Ujel jí totiž vlak a další jede až za půl hodiny," povzdychla si.
,,To jsi zařídila ty, že ano?" Zamračila se Anastázie.
,,Jak jinak?" Uchechtla se Bella. ,,Potřebovala jsem prostor na to, abychom si promluvily z očí do očí."
,,Není o čem mluvit, Bellatrix. Já a Cissy odcházíme. Miluju ji a ona miluje mě, udělala bych pro ni cokoli a ty nám nezabráníš, abychom spolu odešly a žily šťastně."
,,Jak dojemné," utřela si Bella místo pod okem, jako by si stírala slzu. Lucius se krčil ve tmě a držel Reguluse, který měl podobu pana Sayreho, pod krkem.
,,Hej, povol trochu ten stisk jinak mě uškrtíš," tahal mu ruku od svého krku.
,,Jo, promiň, jsem z toho na nervy. Ty její kecy mě úplně vytáčejí. Jak ji asi může Narcissa milovat? Vždyť je to holka," nakrčil nos. V Regim se mírně hnulo svědomí. Viděl na Cisse, jak moc ji miluje a mrzelo ho, že musí být součástí plánu, který ji měl připravit o štěstí.
,,Odejdi, Bellatrix, a nech nás jít! Jestli máš svou sestru ráda, tak ji necháš zvolit si svou vlastní cestu!"
,,Právě proto, že ji miluju, tak musím udělat to, co pro ni bude nejlepší. Ty teď odejdeš a už se nikdy nevrátíš a ona se vdá za muže, kterému byla přislíbena."
,,Nebo co?" Zamračila se, Bella se však podle usmála.
,,Luciusi, pojď ukázat tady slečince, co se stane, když se nám bude stavět do cesty," vyzvala ho a on vyšel ze stínu. U hlavy držel hůlku jejímu otci.
,,Tati!" Zavolala vyděšeně Anastázie.
,,Stázinko!" Snažil se Regulus napodobit hlas jejího otce.
,,Tak co? Už mě budeš poslouchat? Už chápeš, že to myslíme vážně?" Vyhrnula si rukáv a ukázala jí znamení. ,,Mám jeho znamení a jsem schopná čehokoli. Když bude potřeba ochránit rodinu, klidně ho zabiju!"
,,Ale... jak?" Zašeptala. ,,Vždyť... otec je...," zamyslela se. ,,Kde jste ho našli?" Zeptala se a podívala se Belle do očí.
,,Krčil se doma, chudák, v koutě," zachechtala se.
,,Lžeš! Můj otec je už týden v Peru na výpravě za jedním vzácným tvorem!" Osočila ji a pak se podívala na Reguluse. ,,Od koho byl citát, který jsi řekl Narcisse, když byla u nás poprvé, abys ji přesvědčil, že láska je to nejdůležitější na světě?" Zeptala se, hůlku držela napřaženou. Regulus pohlédl na Bellatrix a ta protočila panenky. Anastázie znovu promluvila. ,,Nikdy mne od ní neodtrhnete, patříme k sobě. Ona ke mně a já k ní. Nikdy ji neopustím, ani smrt nás nerozdělí. Byla jsem její první a budu i poslední. Miluje mě, tebe nikdy nebude milovat tak jako mě a nikdy ti nedá tu lásku a ani ty jí nebudeš schopen dát to, co jsem jí za tu chvíli dala já. Nezasloužíš si ji, nikdo z vás! Ona je dobrý člověk, jen má strach z vás všech, z její rodiny, která ji ničí. Ona si zaslouží něco lepšího a čistějšího než je tohle a ty Malfoyi, ty jsi nejhorší ze všech!" Řekla a vtom už se Lucius neudržel. Bylo toho na něj zkrátka moc. Pustil Reguluse, namířil na ni hůlku a zvolal: ,,Avada kedavra!" Okolí ozářilo zelené světlo, které Anastázii zasáhlo přímo do hrudi. Její bezvládné tělo dopadlo na zem. Bellatrix se šokovaně podívala na Luciuse, který se klepal vzteky.
,,Cos to sakra udělal?!" Zakřičela na něj. ,,Co s ní teď asi budeme dělat?" Regulus byl úplně v šoku, začal panikařit. ,,Uklidni se!" Okřikla ho Bella.
,,Necháme ji tady, co bychom s ní asi tak dělali?"
,,A až přijde Narcissa a uvidí ji tady takhle? Sakra přemýšlej! Musíme odklidit tělo!" Křičela na něj, Regulus se mezitím rozplakal. ,,Regulusi, sakra!" Chytila ho Bellatrix za límec. ,,Uklidni se, musíš se vzpamatovat! Nemůžeš se takto vrátit domů! Musíme dělat jakože nic nevíme jinak nás zavřou rovnou do Azkabanu. To bys chtěl? Aby tě každý večer na dobrou noc líbal Mozkomor?" Regulus zakroutil hlavou, stále však nemohl popadnout dech. ,,Tak se vzpamatuj!" Pustila ho. ,,Vrátíš se teď domů a půjdeš rovnou do postele. Vyspíš se z toho. Já a Lucius se postaráme o tělo, dobře?" Řekla už trochu mírněji Bella. Regulus přikývl a ona jej přenesla na Grimmauldovo náměstí. Objala ho a dala mu pusu na čelo. ,,Chovej se normálně a všechno bude v pořádku. Dobrou noc," pohladila ho po vlasech a přenesla se zpátky.
,,Takže?" Zeptal se neklidně Lucius. ,,Narcissa by tady měla každou chvíli být."
,,Nevíš o nějakém místě, kde bychom ji mohli zakopat?"
Lucius se zamyslel. ,,Okolo Malfoy Manor jsou samé lesy, tam ji nikdo hledat nebude," řekl.
,,Fajn, tak jdeme!" Vzali její tělo a přenesli se k Malfoy Manor.
,,Zakopeme ji támhle za jezerem," ukázal a společnými silami ji tam dovlekli. Lucius několikrát mávl hůlkou a vykopal hlubokou díru. Skopl ji tam a Bella nad tím zakroutila hlavou.
,,Chceš říct pár krásných slov nakonec?" Ušklíbla se.
,,Jo!" Podíval se na její bezvládné tělo. ,,Do dalšího života si pamatuj, že nemáš nikdy zkřížit cestu Malfoyovi," plivl na ni a pomocí hůlky ji zaházel hlínou. Chtěl odejít, Bella jej však zastavila.
,,Ještě tohle, ať to není tolik nápadné," řekla a mávla hůlkou. Hlínu v ten okamžik porostla zelená tráva a místo tak vypadalo, jako by nikdy nebylo nikým dotčené. Lucius se ušklíbl a dal se na odchod. Bella se však ještě ohlédla a v ten moment jí došla ta ironie osudu. Narcissa s ní bude na Malfoy Manor žít navždy, aniž by o tom vůbec věděla. ,,Svým způsobem se ti to splnilo," zašeptala, mírně se usmála a rozešla se za Luciusem. Na tom místě přes noc vykvetly narcisy.
~ ~ ~
Cissy vystoupila z vlaku a utíkala na místo, kde ji Anastázie měla čekat. Doufala, že tam stále ještě bude. Rozhlížela se, nikde však nebyla ani známka po její milované. Povzdychla si a posadila se na patník. Seděla tam asi hodinu, když vtom jí něco blyštivého zasvítilo do oka. Natáhla se pro to. Byl to řetízek s písmenem N, který jí Narcissa dala k narozeninám. Sevřela jej v ruce a povzdychla si. Opřela se o stěnu a čekala. Nevěděla, jestli přijde, avšak Narcissa to nehodlala vzdát. Tentokrát ne. Usnula a probudila se až k ránu. Na nádraží se to hemžilo lidmi. Promnula si oči a rozhlédla se. Stázka nikde nebyla. Zvedla se proto a nastoupila opět na vlak. Nemířila však domů, nýbrž k Andromedě a Tedovi.
,,Cissy? Co tady děláš?" Podivila se Andy a když uviděla, v jakém je stavu, pozvala ji dovnitř. Andy bydlela u Tedových rodičů. Byli to moc hodní lidé a nechali je u sebe, dokud nevyjdou školu a nenajdou si něco vlastního.
,,Anastázie... ona... neukázala se," rozplakala se Narcissa a její sestra ji objala.
,,Cissy, bude to v pořádku, určitě měla důvod. Nějak se to vysvětlí, věř mi," hladila ji.
Ten týden hledala Narcissa Anastázii úplně všude a Andy, Ted, Sirius a James jí pomáhali. Byla i u ní doma, avšak tam nikdo nebyl. Ani její otec. Narcissa si vzpomněla, že odjel do Peru a dokonce ji napadlo, že mohla odjet za ním, ale proč by to dělala, když se domluvily, že spolu odejdou? Nakonec Andromeda požádala také řád, aby jí pomohl po Stázce pátrat. Nikdo ji však nenašel. Když se vrátil její otec, nahlásil zmizení své dcery na ministerstvo. Pátrali po ní i bystrozorovné, avšak po Anastázii jako by se zem slehla. Cissy však nepřestávala doufat. Byla si jistá, že se k ní vrátí a vezmou se, že budou spolu žít šťastně až do konce života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama