Kapitola Čtrnáctá: Famfrpálové utkání (část první)

1. září 2017 v 15:15 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ What's in a name? A rose by any name would smell as sweet. ~
- William Shakespeare
~ O 4 měsíce později, květen 1969 ~
Byl příjemný jarní den a James se Siriusem stáli u famfrpálového hřiště. Dlouho očekávaný zápas mezi Nebelvírem a Zmijozelem byl tady, avšak radost ze hry oba chlapce opustila. Jejich kamarád, Remus Lupin, byl už čtyři měsíce zavřený v Azkabanu a ani Brumbál nedokázal očistit jeho jméno. Nebyly potřebné důkazy k tomu, aby jej dostali ven a v Bradavicích od jeho odvedení k žádné další vraždě nedošlo.
Peter seděl na tribuně obklopen děvčaty. Lily, Mary a Marlene se chichotaly a uzavíraly sázky, kdo že první polapí zlatonku a odnese si školní pohár. Dorcas seděla vedle nich a dívala se před sebe bez výrazu. Stále na Remuse myslela, chyběl jí. Ta bezmoc, kdy věděla, že s tím nic nezmůže. On byl v chladném a vlhkém vězení plném Mozkomorů a vrah chodil přitom stále mezi nimi, na svobodě. Spousta věcí se za ty měsíce změnila. Věcí, o kterých Remus neměl ani tušení, ale o které se s ním jeho přátelé toužili podělit. James s Lily byli do sebe neskutečně zamilovaní, nehnuli se bez sebe ani na krok. Jejich spolužáci Jamese podezřívali, že jí umíchal nápoj lásky, jinak si to nedokázali vysvětlit. James se však změnil, vyspěl, chtěl Lily dokázat, že umí být i jiný, než to hloupé infantilní dítě, které s ostatními Poberty tropí neplechu. Mary s Peterem si nakonec také vyšli. Mary si stěžovala, že nabrala, jelikož ji Peter krmil samými dobrůtkami. Mezi Marlene a Siriusem to bylo všelijaké. Chvílemi se hádali a chvílemi zase bez sebe nedokázali žít. Sirius stále pokukoval po dívkách a Marlene se to nelíbilo. Omlouval to tím, že to má v krvi, podědil to po otci a tudíž je dědičně zatížený a není to jeho chyba. Marlene už nad tím pouze protáčela panenkami. Dívky, které po Siriusovi toužili, založily klub SOMM, Svaz odpůrců Marlene McKinnonové. Ta si z toho však dělala jen legraci a při každé příležitosti s ním jen tak v humoru cukrovala, aby je to jak se patří vytočilo. A dařilo se jí, počet členek v klubu velmi rapidně rostl. Regulus, který seděl na tribuně naproti s Bellatrix, Luciusem a zbytkem zmijozelské party, na ni házel nenávistné pohledy. Od té doby, co Marlene viděl se Siriusem, k ní byl chladný. Několikrát jej zkoušela oslovit, avšak on dělal, že ji nevidí. Zvedl hlavu a tvářil se, jako by cítil něco nevábného a odkráčel pryč. Marlene mu to chtěla vysvětlit, říct mu, že nemusejí být nepřátelé, že se mezi nimi nic nezmění, ale o to právě šlo. Regulus k ní cítil víc, než ona k němu a už vůbec nepřenesl přes srdce to, že si začala s jeho bratrem Siriusem. Neunesl prohru. Uzavřel se ještě více do sebe a veškerý svůj čas trávil s Bellatrix a Luciusem. Ani s Narcissou už se tolik nestýkal. Bývali nejlepší přátelé, ale neuznával její vztah s Anastázií. Odsoudil ji, protože byl sám zraněný a kopal kolem sebe. Když nemohl mít on Marlene, nepřál štěstí ani Narcisse. Záviděl jí to, i když si to nepřipouštěl. Štvalo ho, že ona je šťastná, stejně jako Andromeda s Tedem. Ti dva byli nerozluční. Andy Teda milovala o on ji, oba byli přesvědčeni, že spolu zůstanou navždy. Od té doby, co ji požádal o ruku, cítila mezi nimi ještě silnější spojení a byla ještě mnohem šťastnější, jako by už je nikdo nemohl od sebe odtrhnout. Jediné, co ji mrzelo, byl Tiberius. Měla ho ráda, vážila si ho. Byl jedním z mála čistokrevných kouzelníků, kteří se chovali k ostatním slušně a kteří nepodporovali zažitý stereotyp, který říkal, že by manželka neměla mít pocity a měla by být jen a pouze krásná a dělat manželovi ozdobu. Chtěl, ať si Andy vybere život podle svých představ. Chtěla být lékouzelnicí a on ji v tom podporoval. Toužil po skutečném vztahu s láskou, porozuměním a důvěrou, Andy však věděla, že mu pocity opětovat nemůže. Milovala Teda a on si to zasloužil vědět. Když už věděla, že to nemůže nadále tajit, počkala na něj před učebnou.
,,Tiberie, můžeme si promluvit?" Oslovila jej a chlapec s úsměvem přikývl. Vypadala opravdu roztržitě. Zpozoroval to a mírně se zamračil.
,,Děje se něco, Andy?" Zeptal se jí starostlivě.
,,Já... musím ti něco říct."
,,Děsíš mě," vzal ji za ruku a ve tváři měl starostlivý pohled, Andy si skousla ret.
,,Jde o nás. Já... Tiberie," podívala se mu do očí. ,,Já si tě vzít nemohu," řekla najednou.
,,Cože? Proč?" Zeptal se nechápavě. ,,Udělal jsem snad něco špatně? Ublížil jsem ti nějak?"
,,Ne, o tebe nejde. Jsi skvělý člověk, milý kamarád, moc si tě vážím, ale nemohu tě milovat, protože...," odmlčela se. ,,Protože miluji jiného," Tiberius překvapeně zamrkal. Nějak to tušil, ale nepřipouštěl si to. Trávila spoustu času s Edwardem Tonksem, ale stále dokola si opakoval, že jsou jen a pouze přátelé.
,,Edward?" Přikývla. ,,Jak dlouho?"
,,Od začátku ročníku. Ještě před zasnoubením. Vím, že nemám právo tě o to žádat, ale prosím, neříkej nic Belle. Má rodina se to nesmí dozvědět, musí si myslet, že si chci stále vzít tebe, ublížili by Tedovi. Otec je schopen všeho," zaprosila.
,,Ty po mně chceš, abych předstíral šťastného budoucího manžela po tom, cos mi řekla?" Pozvedl obočí.
,,Vím, že na to nemám právo, ale-"
,,Ne, to nemáš..." skočil jí do řeči. ,,Ale fajn," nakrčil nos. ,,Udržím tvé tajemství. Snad budeš pak šťastná," odpověděl a bez jediného pohledu na ni odešel.
O několik týdnů později, kdy se s ním snažila komunikovat, ale on se jí vyhýbal, šla s Tedem po chodbě ruku v ruce a on se vynořil zpoza rohu. Jakmile si jí všiml, prudce sebou trhl a bylo na něm vidět, že váhá, zda se neotočit, ale nakonec sklopil zrak a pokračoval v chůzi. Bellatrix vyšla ze třídy se svou zmijozelskou partou a když uviděla, jak ty dva Tiberius se sklopenou hlavou obešel, zamračila se.
,,Co má tohle znamenat?" Pozvedla obočí. ,,Tiberie, kam jdeš? Vrať se!" Tiberius se otočil. ,,Je to tvá snoubenka, nemusíš tady chodit s hlavou sklopenou kvůli tomu ubohému mudlovskému šmejdovi," ušklíbla se.
,,Neoslovuj ho tak!" Naštvaně se ohradila Andromeda.
,,Jak? Jen nazývám věci pravými jmény. A proč musíš mluvit za něj? Přišel snad o jazyk?" Pozvedla obočí.
,,Všímej si svého, Bellatrix," řekl Ted a zamračil se. ,,Do nás ti nic není."
,,Že ne? Tak to se šeredně pleteš! Andromeda je má sestra a je mou povinností ji chránit. Nedovolím, aby po zbytek života platila za jedno hloupé pobláznění. Je ti snad jasné, že si tě nevezme, že ano? Nějakou špínu, u které se jen tak náhodou přihodilo, že se narodila s kouzelnickými schopnostmi. Jsi nula, Tonksi a ona je někdo. Jsi něco podřadného, jsi méně, než domácí skřítek. Takoví, jako jsou tví špinaví rodiče, by se měli našemu druhu klanět a ne se s námi ještě pářit," nakrčila nos.
,,Dost, Bellatrix!" Zamračil se Tiberius. ,,Není třeba říkat tak silná slova. S Andromedou jsme se dohodli. Do svatby si může dělat co chce a s kým chce. Jsem její nastávající manžel a toto je mé poslední slovo," řekl a Bella pozvedla obočí.
,,Fajn, tobě nasazuje parohy, ne mně," ušklíbla se a společně se svými kumpány odešla.
,,Díky, jsem ti dlužná," řekla Andy.
,,Ne, nejsi," odpověděl a dal se na odchod, Andy ho však vzala za ruku.
,,Jsem, opravdu. Zachránil jsi mě i Teda," Tiberius se na její ruku díval a jemně ji po ní pohladil palcem, pak však zakroutil hlavou, pustil ji a odešel.
Znovu se potkali v knihovně. Tiberius seděl v rohu dál od ostatních a četl si v knize. Andy k němu potichu přišla.
,,Copak to čteš?"
Trhl sebou. ,,Jen nějaká kniha o zakladatelích Bradavic," odpověděl.
,,Je zajímavá?"
,,Ovšem."
,,A mohu si ji půjčit, až ji dočteš?"
,,Klidně si ji půjč hned. Já už ji čtu podruhé," podal jí knihu a odešel. Andy si povzdychla a pohladila knihu po obalu. Mrzelo ji to. Viděla na něm, jak moc ho to bolí. Přála si, aby zůstal jejím přítelem, ale věděla, že je to pro něj málo, ovšem víc mu nabídnout nemohla. On do ní byl zamilovaný, ona mu zlomila srdce. Kdo by chtěl blízko u sebe někoho takového? Aby mu neustále připomínal to, co mohl mít, ale co nikdy mít nebude? Zamyslela se Andy. Přesto si přála, aby někdo jako on v jejím životě zůstal, laskavý a skvělý přítel. Avšak bylo by sobecké toto od něj žádat. Musela ho nechat jít, ale ještě ne. Ještě na to nebyla připravená.
Jednoho večera, byl tomu měsíc, stála Andy u okna a pozorovala klidnou jezerní hladinu. Venku byla už téměř tma, ale stále bylo možné vidět, co se tam děje. U jezera kdosi seděl. Andy v onom chlapci poznala Tiberia. Oblékla si svetr a sešla dolů k jezeru.
,,Ahoj," oslovila jej a Tiberius se otočil. Postavil se.
,,Ahoj, co tady děláš?"
,,Přišla jsem si popovídat. Vyhýbáš se mi."
,,A co čekáš? Nemůžeš po mně chtít, abych zůstal ve tvém životě když víš, co k tobě cítím. To by bylo trochu sobecké, nemyslíš?"
,,Možná bylo, ale přesto tě o to chci požádat. Přítel se mi v tom všem, co nastane, bude hodit. Vím, že až spolu s Tedem utečeme, zůstanu sama. Ano, budu mít jeho, ale přijdu o přátele. A abych pravdu řekla, moc jich nemám, mé nejlepší přítelkyně vždy byly mé sestry a já si musela dávat pozor, komu věřit a komu ne. Ne každý se s tebou, když jsi Black, baví proto, protože by tě měl opravdu rád takového, jaký jsi. Ale ty ano, tobě já věřím. A o něco tak cenného jako je naše přátelství přijít nechci," řekla, udělala krok k němu, vzala ho za ruku a pohlédla mu do očí. Tiberius uhnul pohledem. Bojoval se slzami, které se mu hromadily v očích. On o ni také přijít nechtěl, avšak nemohl být v její přítomnosti, aniž by netoužil po tom se jí dotknout, políbit ji, sevřít v náruči, jako by byla jen a jen jeho.
,,Ne, Andromedo, já nemůžu, musím tě nechat jít a to znamená se vším všudy," při té představě už nedokázal udržet slzy. ,,Třeba se jednou mé rány zahojí a já budu schopen odpustit ti, žes mne tady nechala. Pak možná budeme přátelé."
,,Andy se mu stále dívala do očí, ze kterých právě stékaly slzy. Povzdychla si a přikývla. Otočila se k odchodu, ale najednou se zastavila, otočila se zpátky k němu a přitiskla své rty na ty jeho. Tiberius překvapeně zamrkal, ale políbil ji zpátky. Objal ji a Andy položila svou hlavu na jeho rameno. Musela to udělat, políbit ho, musela mu zanechat něco, na co bude moci vzpomínat do konce života. Tento polibek si však měla odnést do hrobu, tajit jej před Tedem. Mělo to být něco, co bude navždy strážit hluboko v mysli.
,,Sbohem, Tiberie, žij šťastný život," řekla a vrátila se zpátky do hradu.
Z myšlenek Andromedu vytrhl právě Ted. ,,Co myslíš?"
,,Hm?" Podívala se na něj tázavě, protože jej neposlouchala.
,,Dromedo, ty mě vůbec nevnímáš," zakroutil hlavou. ,,Ptal jsem se, co si myslíš o tom, že bych očaroval zmijozelské branky, aby se pokaždé, kdy se k nim camrál přiblíží, posunuly jeho směrem," šibalsky se zachechtal. Andy jej jemně plácla po rameni.
,,Zlobíte, pane Tonksi!"
,,To já vždycky, paní Tonksová!" Mrkl na ni. Andy se musela pousmát nad tím, jak příjemně jí to znělo. Kdyby to šlo, vdala by se za něj teď a tady, rovnou před zrakem její sestry Bellatrix a ona už by s tím nemohla nic udělat. Podívala se směrem, kde seděla a zamračila se. Byla pryč a s ní také Lucius a Regulus. Zbytek zmijozelské party seděl na místě a pozoroval právě vylétající hráče. Andy se rozhlédla. Nikde neviděla ani Narcissu s Anastázií. Pomyslela si, že se nejspíše někam zašily a užívají si, že většina jejich spolužáků a profesorů jsou právě na zápase.
~ ~ ~
Stázka s Cissou byly v komnatě nejvyšší potřeby. Ta jim tentokrát nadělila dveře, za kterými byla slunná pláž. Ležely ve vyhřátém písku, držely se za ruce a moře jim omývalo nohy pokaždé, když přišla vlna.
,,Komnata ví přesně, co potřebujeme," zachechtala se Cissa.
,,To rozhodně! Ale s tím zábavním parkem posledně to byl úlet, i když nezapomenutelný," uchechtla se Stázka. Komnata jim vždy jako překvapení nabídla dveře, které pokaždé vedly někam jinam. Naposledy to byl zábavní park plný atrakcí a kolotočů. Narcissa nikdy na ničem takovém nebyla, proto měla trochu strach z toho, co viděla. Dělalo se jí špatně od žaludku, ale Stázka ji vzala za ruku.
,,Pojď," usmála se na ni a utíkala s ní k obrovské horské dráze. Usadily se a Stázka se zazubila. ,,Žádné fronty, je to tady jen a jen pro nás. A nemusíme se ani bát, že by se něco stalo. Konec konců, je to přece kouzlo komnaty," vzala roztřesenou Narcissu za ruku ve chvíli, kdy se vozík začal rozjíždět. Cissy jí drtila ruku a zatnula zuby. Vozík pomalu vyjel nahoru a pak obrovskou rychlostí sjížděl dolů. Narcissa pištěla a Stázka se na ni pobaveně dívala. Když vozík zase zastavil, byla Cissy celá v šoku.
,,Super, ne?" Zazubila se na ni Stázka.
,,Na tohle už mě nikdy nedostaneš!" Nakrčila nos a zhluboka dýchala.
,,Tak pojď, vím, co bude přesně pro tebe!" Vzala ji za ruku a společně kráčely k obrovskému ruskému kolu. Jedno takové bylo i v Londýně. Cissy se sestrami na něj vždy chtěly jít, když byly u tety a strýce na prázdninách, ale nikdy jim to nebylo povoleno. Teta se obávala, že by od mudlů mohly něco chytit. ,,Jedna vyhlídková jízda pro vás, madam," usmála se na ni a pomohla jí nasednout. Sama se posadila vedle ní a objala ji. Narcissa se jí schoulila do náruče. Nevěděla, co se stalo, ale najednou se okolí začalo měnit. Byly v Londýně, všude kolem byla tma a ony seděly na Londýnském oku. Cissy se rozhlédla. Dívala se na noční Londýn a jeho světla. Byla to opravdová nádhera.
,,Co se stalo?" Zeptala se Stázka.
,,Asi jsem si to přála. Vždy jsem se chtěla na tomto v Londýně projet. Jednou jsme se se sestrami vyplížily v noci z domu a šly tam. Bohužel nám nikomu nedošlo, že potřebujeme mudlovské peníze," uchechtla se. ,,Muselo mi být asi sedm nebo osm, protože Bella už měla hůlku," pokrčila rameny. ,,Bylo to obrovské dobrodružství, které však nemělo zrovna šťastný konec. Krátura nás viděl opouštět dům a řekl to tetě. Nikdy nezapomenu, jak stála v županu s natáčkami mezi dveřmi, měla založené ruce a mračila se na nás," zachechtala se. ,,Dostaly jsme domácí vězení a žádná zmrzlina na celý týden. Andy to tehdy nesla těžce, v té době totiž hodně mlsala, byla taková naše kulička," zazubila se Cissa a položila hlavu Stázce na rameno.
,,Koukej, máme tady i drinky," vyrušila ji z myšlenek Stázka, která jí podávala jakýsi koktejl, který jim komnata namíchala. Cissy se posadila a vzala si skleničku, napila se.
,,Mmm, je to výborné! Je tam banán, jahody a... meloun?"
,,Jsi celá od písku," uchechtla se Stázka a začala jí oprašovat záda. Cissy vzala do ruky hrst písku a posypala jím Stázce nohy.
,,Ty taky," pobaveně a ni mrkla.
,,Heeej, Narcisso!" Zakroutila hlavou, Cissy se však zatvářila nevinně a upila ze svého koktejlu. ,,Ty psí oči na mě nezkoušej, nefunguje to!" Řekla, Cissy se k ní však naklonila a začala zběsile mrkat. Stázka se zazubila. ,,Tak dobře, funguje," uchechtla se a přitiskla své rty na její. Vzala její koktejl, položila ho na stranu a jemně si na ni nalehla, nepřestávala ji líbat. ,,Narcisso Sayreová," oslovila ji mezi polibky a Cissy se musela usmát. Znělo jí to perfektně. Za ty měsíce, co se Stázkou byla, se cítila čím dál tím šťastnější a bylo pro ni víc a víc nepředstavitelné, že by ji někdy měla nechat jít. A to uběhlo pouze několik měsíců. Zbývaly jim další čtyři roky do konce školy a ona tak nějak tušila, že pak už se od ní odloučit nezvládne. Věděla také o Andy, že si Tiberia nevezme, že s Tedem chtějí utéct. Andromeda jí to řekla, věděli to pouze ona, Sirius a Tiberius. Záviděla jí, že byla tak statečná. Sama si to přála, utéct se svou milovanou a být šťastná. Teď už věděla, že od Andy, Teda, Siriuse a jeho přátel podporu mít bude, nicméně stále se bála otce. Měla strach, že by mohl Stázce nebo jejímu otci něco udělat. Andy měla také obavy, ale ona i Ted spolu do toho šli i s tím, že by se něco mohlo pokazit. Chtěli to oba a byli ochotni čelit čemukoli, jen aby se o tu možnost být spolu nepřipravili. Cissy si však nebyla jistá, zda byla ochotná tolik riskovat.
,,Myslíš, že jsou tady i mořské panny?" Zeptala se najednou Stázka, která na ní ležela.
,,To nevím, ale když si to budeš moc přát, možná ti je komnata nadělí," odpověděla a hladila ji po zádech.
,,Mmm, škrabkej dál," slastně zavrněla Stázka. Milovala, když ji někdo nehty přejížděl po zádech. Měla oči zavřené a ponořila se do svých myšlenek. S Narcissou teď v instituci její matky trávily spoustu času. Milovala ten pohled na Narcissu, která se o kouzelnické tvory starala s láskou a porozuměním. Pomyslela si, jak skvělá matka z ní jednou bude. Její oblíbený tvor byla právě mořská panna. Často s ní plavaly a dováděly. John, strýc Anastázie, který pobočku v Londýně vedl, jim vždy vykouzlil bublinu okolo hlavy, aby mohly dýchat a obě plavaly s mořskou pannou, která měla radost, že jí dívky dělaly společnost. Vzpomněla si, jak jí poprvé Cissy fascinovaně sáhla na ocas. Lucy se tehdy trochu ošila, neměla to ráda, ale nechala se. Věděla, že Cissy je kamarádka a že jí nechce ublížit, byla pouze zvědavá. Lucy jí to oplatila tím, že ji polechtala na noze. Cissy tehdy moc vydechla, bublina jí praskla a trochu se nalokala. Ale brala to s humorem. Užily si v tomto útočišti spoustu legrace. Jednou jim dokonce strýc John nabídl, zda by nechtěly jít s nimi na výpravu za hledáním kočky Vampus, o které bylo známo, že byla zdatná v nitrozpytu. Nějaký muž tehdy viděl obrovskou kočku se zářícíma žlutýma očima, která chodila po dvou zadních nohách a velmi ho to vyděsilo. Případ dostalo k prošetření ministerstvo kouzel, které podobné incidenty hlásí jim, jelikož mají potřebné kompetence k tomu, aby tyto tvory našli a chytili. Narcissa si musela na všechno sáhnout a kočka ji tehdy dost ošklivě poškrábala, ale naštěstí byl s nimi vždy lékouzelník a rány jí zahojil. Od té doby Cissy na žádné výpravě nebyla, nicméně příležitost jít si zaplavat s Lucy si nikdy nenechala ujít.
,,Nechce se mi pryč," povzdychla si Narcissa, když uviděla, jak se slunce sklánělo za obzor a začínalo být chladno. Komnata jim sama vyměřila čas, který tam každý den mohly strávit, aby jim neutekly jejich povinnosti.
,,Mně také ne. Ale není všem dnům konec," pohladila ji po tváři a políbila na rty. ,,Tak pojď, ty má mořská panno," zvedla se a pomohla Narcisse na nohy. Obě se oblékly a vydaly se k hřišti, kde byl zápas stále v plném proudu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 psychedelic psychedelic | Web | 1. září 2017 v 15:40 | Reagovat

Krasne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama