Happy End

16. září 2017 v 9:08 | Stázka |  Povídka: Sappho
||Šťastný konec povídky. Pokud byste raději tragický, přejděte prosím na další kapitolu.||
~ Stand and face me, my love, and scatter the grace in your eyes. ~
- Sappho
Hermiona se další den probudila celá rozlámaná, třeštila jí hlava a necítila se zrovna nejlépe. Cestou od Narcissy udělala ještě rychlou zastávku na oslavách a koupila si jedno z těch antických, poněkud kyselých vín. Posadila se na pláži a vypila za tu noc celou flašku. Myslela si, že tím otupí své pocity, avšak nic takového se bohužel nekonalo. Cítila se ještě hůř a navrch jí bylo špatně od žaludku, protože nebyla zvyklá tolik pít. Z vypětím posledních sil se po třetí hodině ranní dostala domů a ulehla ke sladkému spánku. V tu chvíli se cítila příjemně. Nepamatovala si, že by se jí něco zdálo a chvíli po probuzení cítila to sladké otupění, než se její mozek plně nastartoval a vyslal signály do těla a zpátky, které mu řekly, že se o něj Hermiona včera večer nepostarala zrovna nejlépe. Kromě hlavy a žaludku měla také pohmožděnou ruku. Napadlo ji, že musela nejspíše někde spadnout, protože ji opravdu bolela. Její myšlenky se vracely postupně zpátky v čase, až došly k onomu důvodu, proč jí bylo v tento okamžik tak špatně. Narcissa Malfoyová, žena, kterou na okamžik držela v náručí, se kterou se cítila tak šťastná, aniž by věděla, že je to ona, a kterou vzápětí ztratila a neměla už nikdy získat zpátky, protože jí dala jasně najevo, jaký pohled na ni má, ta přesně byla důvodem jejího aktuálního rozpoložení.
Vstala z postele a šla se osprchovat a nasnídat. Její žaludek trochu protestoval, ale Hermiona od včerejšího odpoledne nic nejedla, když nepočítala kousek chleba namožený ve víně a lžičku luštěnin s medem, takže se k něčemu malému přecijen donutila. Po snídani si sundala župan a oblékla si lehké letní šaty a sandálky. Rozhodla se, že navštíví Narcissu a o všem si promluví. Nehodlala to s ní vzdát.
~ ~ ~
Narcissa celou noc nespala, protože přemítala o tom, co se za poslední dny stalo a jakou to vše mělo dohru. S Hermionou jí bylo opravdu krásně, o tom nebylo pochyb. O faktu, že do ní byla zamilovaná už dříve, neměla ani ponětí. Kdyby se jí vyznala před nějakou dobou, pravděpodobně by jen pozvedla obočí a odkráčela pryč s myšlenkou, že dětské pobláznění ji přejde a navíc ji ani neznala. Ale teď to bylo jiné. Rozuměly si, zažily spolu nádherné chvilky, milovaly se. Navíc už to dávno nebyla ta malá střapatá dívka, kterou Draco tolik nenáviděl. Byla to žena. Rozumná a vyspělá a v podstatě jim nestálo v cestě nic, co by se nedalo překročit. Luciuse nemilovala, Draco už měl svůj život. Možná nastal konečně čas, aby ona začala žít ten svůj.
Potřebovala si pročistit hlavu, vydala se tedy na procházku. Šla dál a dál, až došla k chrámu bohyně Afrodité. Povzdychla si a mířila z kopce dolů ke skále, ze které Sapfó skočila dolů kvůli nešťastné lásce. Posadila se na její okraj a dívala se dolů. Byla to pořádná výška a muselo být umění strefit se mezi malé skalky, které z moře vyčnívaly. Narcissa se otřepala a posunula se raději o kousek dál.
~ ~ ~
Hermiona došla k jejímu domu a zaklepala. Když jí nikdo neotvíral, ani když to zkusila podruhé, obešla si dům zezadu, kde se rozléhala terasa. Velké skleněné dveře z ní vedly do domu a umožňovaly perfektní výhled do obývacího pokoje. Hermiona se je pokusila otevřít, avšak byly zamčené. Zaklepala proto ještě jednou, ale když ani tehdy nikdo nepřišel otevřít, povzdychla si a posadila se na proutěnou židli na terase. Na malém kulatém stolku stála úzká váza s malou růží, která postupně odkvétala a pár okvětních lístků leželo ledabyle rozprostřených po stole. Hermiona se rozhlédla. Po Narcisse nebylo ani stopy, pouze dva majestátní pávi se procházeli po terase.
,,Kde je vaše paní?" Zeptala se Hermiona jednoho z nich, ten se však na ni jen podíval nepřívětivým pohledem, jako by se snažil říct, že oni pána nemají. Hermiona pouze zakroutila hlavou nad tím, že zde mluví s pávy a rozešla se na své oblíbené místo. Ke skále.
~ ~ ~
,,Cissy?" Oslovila postavu sedící na okraji skály. Narcissa se otočila.
,,Co tady děláš?"
,,Hledala jsem tě doma, nebylas tam."
Narcissa se ušklíbla. ,,Jo, to proto, že jsem byla tady," odpověděla ironicky a Hermiona protočila panenky. Posadila se vedle ní.
,,Jak je ti?"
,,Jak asi? Dotýkala se mě mudlovská šmejdka," nakrčila nos.
,,Tohle zabolelo," řekla Hermiona, Narcissa však neřekla nic. Hermiona ji vzala za ruku, ucukla. ,,Takže" začala po chvíli ,,co bude teď?"
,,Teď se vrátím domů ke své rodině," odpověděla Narcissa stroze.
,,A co my?"
,,Žádné my není a nikdy nebylo."
,,Lžeš sama sobě," odpověděla Hermiona, Narcissa však opět mlčela. ,,Podívej se mi do očí a řekni, že ke mně nic necítíš," řekla a chytila Narcissu jemně za bradu, ta však svůj pohled odvrátila. ,,Protože já ano. Cítím k tobě víc, než bych měla. Cissy, říkala jsi, že si přeješ svobodnou vůli a jednou se sama rozhodnout podle sebe. Teď máš tu možnost. Nemusí tě zajímat kouzelnická společnost, ani tvůj manžel, kterého sis sama nevybrala. Je po válce a teď už na čisté krvi nezáleží. Jsi svobodná a záleží jen a jen na tobě a tvém rozhodnutí."
,,Kéž by to bylo tak jednoduché."
,,Je to jednoduché. Jen poslouchej své srdce. Stand and face me, my love, and scatter the grace in your eyes."
Narcissa zakroutila hlavou a postavila se. ,,Já nemůžu, Hermiono. I kdybych k tobě něco cítila, nemohu si při mém postavení něco takového dovolit. Vždyť budeme na titulní straně Denního věštce a Merlin ví, co udělá Lucius, protože to bude brát jako neskutečnou potupu. A kam bychom se uchýlily? Vždyť bychom neměly chvíli klidu."
,,Mohly bychom zůstat tady a nikomu o tom neříct. Klidně můžeme použít Fideliovo zaklínadlo, pokud myslíš, že se budeš pak cítit bezpečněji," postavila se a pohladila ji po tváři. ,,Nedovolím nikomu, aby ti ublížil," řekla a políbila ji na rty. Narcissa jí polibky opětovala, najednou však přestala a odtáhla se.
,,Já nemůžu, promiň," řekla jen a otočila se k odchodu.
Hermiona zalapala po dechu, skousla si ret, pohlédla dolů ze skály a poté opět na odcházející Narcissu. ,,Ptala ses mě, zda bych kvůli někomu skočila."
Narcissa se na ni otočila a zamračila se. ,,Cože?"
,,Já jen chci, abys věděla, že to myslím vážně. Nechci už o tebe přijít. Věřím, že to tak má být, že nás Afrodité svedla dohromady, že to nemohla být jen náhoda. Na to to bylo moc krásné," řekla a udělala krok dozadu.
,,Co to děláš, Hermiono?"
,,Chci ti dokázat, že tě doopravdy miluji," řekla, otočila se a skočila ze skály dolů.
,,Hermiono!!!" Zakřičela Narcissa a rozběhla se k okraji. Když se však podívala dolů, uviděla už jen rozvířenou vodní hladinu po dopadu jejího těla. Narcissa pozorovala ono místo, stále se však nic nedělo. ,,Merline, prosím... Afrodito... kdokoli...," zoufale prosila a slzy se jí kutálely po tváři. Najednou se Hermiona vynořila a podívala se nahoru. ,,Hermiono...," zašeptala a zvedla se. Běžela dolů k malé opomenuté pláži několik metrů od Hermionina dopadu. Ta mezitím vylezla z vody a celá se třásla. Když ji Narcissa spatřila, rozběhla se k ní a objala ji, Hermiona jí objetí opětovala.
,,Já říkala, že skočím," uchechtla se Hermiona, hlas se jí však třásl stejně tak jako její tělo. Narcissa se od ní odtáhla a dala jí facku. ,,Auu, za co?"
,,Za co? Za to, jak jsi šílená! Vždyť jsi mohla zemřít!"
,,Stála nade mnou samotná Afrodité... říkala jsem, že to tak chce," uchechtla se. Narcissa zakroutila hlavou, ale nakonec se k ní naklonila a políbila ji na rty.
,,Páni... a tohle bylo za co?"
,,Tohle byla odpověď na tvou otázku."
,,Takže... to zkusíme?"
,,Ano, zkusíme," odpověděla Narcissa a vášnivě Hermionu políbila.

~ O rok později ~
,,Jak se cítí budoucí maminka?" Uchechtla se Narcissa.
,,Trochu zvláštně, ale jsem šťastná, že jsme do toho šly," pousmála se Hermiona a objala svou milovanou. ,,Snad bude krásné po tobě," dala jí pusu na nos. ,,Bude mít ty tvé modré oči, blond vlasy a tvou laskavou povahu."
,,Noták, vy dvě, pojďte už a nechte si to cukrování na jindy, jinak přijdeme pozdě," protočila panenky Andromeda.
,,Mlč sestro, užívám si přítomnosti mé milované."
,,Na to budeš mít čas i potom, jsou to Teddyho druhé narozeniny a víš, jak tě miluje."
,,Ano, to vím, já to s dětmi totiž umím," uchechtla se Narcissa a propletla si s Hermionou prsty.
,,Miluji tě, ty moje nádherná čarodějko," řekla Hermiona a pohladila ji po tváři.
,,Já tebe taky," odpověděla jí Narcissa a jejich rty se spojily ve vášnivém polibku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama