Den První

10. září 2017 v 9:40 | Stázka |  Povídka: Sappho
~ You came and I was longing for you. You cooled a heart that burned with desire. ~
- Sappho
Narcissa Malfoyová seděla na terase jednoho ze svých rodinných sídel. Byl teplý letní večer, ona pozorovala hvězdy a popíjela drahé víno. Byla sama. Lucius, který s ní měl odjet také, byl povolán na ministerstvo kvůli dalšímu vyšetřování ohledně role, kterou Malfoyovi sehráli ve válce. Narcissa měla tu výhodu, že její levé předloktí nezdobilo znamení zla a také tu, že Harry Potter svědčil v její prospěch. Sídlo, ve kterém se právě nacházela, leželo na řeckém ostrově Lesbos a nebylo jen tak ledajaké. Patřilo totiž lordu Georgi Gordonu Byronovi, britskému spisovateli a básníkovi, který se netajil svými výstřelky, mezi které patřily například incest či milování se s osobami stejného pohlaví. Narcissa, ačkoli to držela v tajnosti, velice mudlovské literatuře holdovala a právě lord Byron patřil k jejím oblíbencům. Když se před několika lety dozvěděla, že je sídlo na prodej, na nic nečekala a nekompromisně přinutila svého manžela, aby jí sídlo zakoupil a aby z něj udělali místo tolik vytouženého odpočinku, který si v Anglii dopřát nemohli. Tento týden probíhaly na ostrově slavnosti uctívající řecké božstvo opakující se každý rok. Ačkoli jen málokdo z těch, kteří na ostrově žili, stále věřili v řecké bohy a bohyně, oslavy se uchovaly jako památka na dobu největšího rozkvětu a zářivou minulost Řecka.
Hermiona Grangerová, členka všemi tak dobře známého tria, které porazilo pána zla, se po válce rozhodla, že netouží už po ničem jiném než po klidu. Půl roku vydržela neustálé pokřiky, pohledy, nabídky k rozhovorům a k tomu, aby o ní byly napsány všelijaké knihy, které neustále odmítala, až její pohár trpělivosti přetekl. Nebyla totiž jednou z těch, kteří si přáli věčnou slávu z toho, co se událo. Hodně si toho zažila a přála si jen, aby mohla poklidně a spokojeně žít a všichni ji nechali na pokoji. Půl roku již uběhlo od války a tato vřava stále neutichala. Hermiona už to nezvládala, sbalila si své věci a rozhodla se, že odjede někam, kde ji nikdo nenajde, alespoň na nějaký čas. Vždy ji lákal ostrov Lesbos, nejen proto, že sama preferovala spíše dívky, ale také proto, že býval domovem její oblíbené mudlovské básnířky Sapfó. Sama básně psala, na každou dívku či ženu, která kdy ovlivnila nějakým způsobem její život. Nebylo jich nijak mnoho, daly se spočítat na prstech jedné ruky, byla však mezi nimi jedna, která ostatní převyšovala. Narcissa Malfoyová, matka chlapce, který jí z pobytu na škole dělal jedno velké peklo. Věděla, že Narcissa takovými, jako byla ona, hluboce pohrdala. Pro ni byla pouze mudlovskou šmejdkou, avšak i přesto ji k ní něco mocně přitahovalo. Už když ji poprvé spatřila ve čtvrtém ročníku na tribuně na mistrovství světa ve famfrpálu a jejich oči se na okamžik setkaly, věděla, že je ztracená. Cítila to silné mrazení a příjemný pocit v podbřišku, který jí od té doby nedával spát. Jen díky ní zvládla mučení její sestry, nechvalně proslulé smrtijedky, Bellatrix Lestrangeové. Ačkoli Narcissa neudělala vůbec nic, aby ji ze spárů své šílené sestry dostala, dívala se Hermioně do očí pohledem, který říkal, že bude všechno v pořádku, že se z toho dostane živá a zdravá. Nebo si to možná jen nalhávala. Jedno však bylo jisté. Narcissa Malfoyová nikdy neměla být její.
Hermiona bydlela v malém domečku na pláži a přivydělávala si kreslením obrazů. Nádherně malovala, byla opravdu nadaná. Umění bylo její vášní. Malování, psaní a čtení jí krátilo čas, který na tomto místě ubíhal pomaleji, než kdekoli jinde na světě a také ji to velmi uklidňovalo a dobíjelo energií. Dnes večer byl první den třídenních oslav na počest řeckých bohů a Hermiona se již nemohla dočkat, až se ponoří do světa, ve kterém mohla být kýmkoli si jen přála. Pravidlem na těchto oslavách totiž bylo přijít v maskách, obléct se do antického oděvu, snažit se nevypadnout z role a to bylo právě to, co Hermiona potřebovala. Být někým jiným.
~ ~ ~
Oslavy probíhaly v plném proudu. Lidé byli oděni do antických šatů a na obličeji měli masky různých tvarů a velikostí. Byl teplý letní večer, na obloze svítily hvězdy a vůně moře byla cítit ve vzduchu. Přístav, ve kterém se oslavy konaly, byl osvětlen světlem z pochodní a okolím se rozléhala hudba a zpěv antických melodií. Zvuk, který byl pro Hermionu pohlazením pro uši, se linul z obrovské harfy, za kterou seděla mladá žena vypadající jako jedna z múz. Hermiona seděla na pláži pod přístavem na malé stoličce a malovala scénu před sebou. Měla na sobě jen lehké bílé šaty po zem, černé sandály, pásek a s jejími nezbedně kudrnatými vlasy si pohrával vítr.
,,Takový talent bych si přála mít," ozval se ženský hlas za ní. Otočila se. Stála tam žena s blond vlasy vyčesanými do pracně upraveného drdolu, lokny jí spadaly po stranách obličeje. Na sobě měla tmavě zelené šaty se stříbrným páskem, na nohách stříbrné sandály a na obličeji masku laděnou taktéž do stříbrné barvy. Působila dojmem antické bohyně. Byla to Narcissa Malfoyová.
,,Děkuji," usmála se Hermiona. ,,Ale zase takový talent nemám, jen ráda maluji."
,,Malujete také portréty?" Zeptala se a Hermiona zakroutila hlavou. ,,Namalovala jsem spoustu obrazů ženy, kterou jsem milovala, ale nechala jsem toho, když ji má mysl nechala jít," řekla, ale tón jejího hlasu nezněl tak přesvědčivě, jak by si přála.
,,Smutný příběh?" Pozvedla Narcissa obočí.
,,Smutný, možná...," zasnila se. ,,She came and I was longing for her. She cooled a heart that burned with desire."
,,Krásně řečeno," pousmála se Narcissa. ,,Jak vidím, nemáte talent pouze na malování."
,,To řekla Sapfó, velmi talentovaná básnířka, která na tomto ostrově kdysi žila."
,,Slyšela jsem o ní," přikývla a Hermiona se na ni usmála.
,,Tak jak se vám líbí oslavy?"
,,Jsou příjemnou změnou. Útěk z kruté reality. Někdy bych si přála v této době žít, byl by to ráj."
,,Ovšem, ale jen pokud byste se narodila do vyšší třídy. Plebejci to neměli zrovna jednoduché."
Přikývla. ,, Ale ani vyšší třída to nemá vždy jednoduché," povzdychla si.
,,Rozhodně jim toho více projde," vzpomněla si na Luciuse Malfoye, který neskončil v Azkabanu, i když si to dle jejího názoru zasloužil. Při myšlence na něj jí vřela krev v žilách. Smrtijed zodpovědný za smrt tolika nevinných lidí byl stále na svobodě a nebylo nic, co by s tím Hermiona mohla udělat, stále měl až příliš mnoho kontaktů a jelikož vlastnil nemalý majetek, měl také moc.
,,Nejspíše," odpověděla Narcissa suše.
Hermiona se zadívala na téměř klidné moře a povzdychla si. ,,Je to nádherná iluze, nemyslíte?" Narcissa nechápavě pozvedla obočí. ,,Jako bychom tady byli všichni uzavřeni v jedné bublině, která je chráněna před krutou realitou tam venku. Přála bych si odsud nikdy neodejít. Ten klid, který mi toto místo dává. Zde mohu jen relaxovat, malovat, číst a užívat si ticha. Můžu být sama sebou a nepředstírat, nestarat se o to, co si o mně ostatní myslí. Tady nikdo nic neřeší, tady je důležitá jen a pouze svoboda."
Narcissa chvíli nic neříkala. Pozorovala nepatrné vlny na mořské hladině a postupně si uvědomovala pravdivost slov oné dívky. Tady nikdo nevěděl, kdo skutečně byla, tady neměla minulost, nebyla odsouzena za to, že je manželkou smrtijeda. Tady mohla začít znovu, kdyby chtěla. Přála si to, avšak věci nebyly tak jednoduché. V Anglii měla svůj život, manžela, syna a brzy také vnuka či vnučku. Nemohla od všeho jen tak odejít, i když to pro ni byla lákavá představa. Nikdy předtím se necítila tak svobodně jako dnes večer. Už odmala na ni byly kladeny obrovské nároky jakožto na aristokratku z vyšších kruhů. Každý ji pozoroval a čekal jen na ten přešlap, na tu jedinou chybu, kterou udělá, aby ji mohli odsoudit. A pak přišly zásnuby s mužem, kterého nemilovala. Znovu byla do něčeho nucena, aby splnila povinnost, pro kterou se narodila. Jediné, co ji drželo nad vodou, byl její syn Draco. Jediné štěstí v jejím smutném životě. V Bradavicích tehdy vídávala závistivé pohledy dívek, které si přály si s ní vyměnit život. Být na jejím místě, mít to co ona, ale neměly ani nejmenší tušení, jakou daň musela za to všechno zaplatit. Někdy si přála, aby byla tak statečná jako její sestra Andromeda a našla v sobě sílu odejít a být svobodná. Na tomto místě se však svobodná cítila. Mohla si vymyslet jakoukoli minulost, jakýkoli příběh a nikdo by ji neodsoudil za věci, které skutečně napáchala, ač nedobrovolně.
,,Přála bych si být někým jiným, než teď jsem," řekla najednou.
Hermiona na ni pohlédla. ,,Tak buďte. Buďte na okamžik tím, kým byste být chtěla," odpověděla a Narcissa se mírně pousmála. ,,Myslím to vážně. Kým byste chtěla být? Jaký život byste si přála?"
Narcissa se zamyslela. ,,Hádám, že bych chtěla být šťastná a svobodná. Svoboda je něco, co mi v životě vždy scházelo. A také láska."
,,Láska...," pousmála se Hermiona. ,,To je to, po čem prahne každý z nás, avšak najít někoho, koho budete skutečně milovat a on zase vás, to je opravdu velmi těžká věc. Většinou je láska neopětovaná," povzdychla si a vzpomněla si na blonďatou ženu, která se jí vkrádala neustále do mysli.
,,Řekla jste jí to? O vašich citech k ní?" Zeptala se Narcissa, která vycítila, že myslí na onu ženu.
Hermiona zakroutila hlavou. ,,Nebylo by to nic platné. Byla z úplně jiných kruhů a lidmi jako jsem já vždy pohrdala. Dívala se na mne zeshora, přesto jsem stále věřila, že není taková, jaká se tvářila. Že hluboko uvnitř je vlastně jen velmi nešťastná a touží utéct od sebe samotné, od té masky, kterou byla nucena nosit a ukazovat světu. Ale já nebyla ta, která jí mohla pomoct, i kdybych sebevíc chtěla. Zkrátka mi to nebylo souzeno," řekla a položila štětec na stojan.
,,Možná byla pod tím vším jen vyděšená dívenka, která potřebovala zachránit, ale nebyl nikdo, kdo by jí pomohl," odpověděla Narcissa. Hermiona se na ni podívala a přikývla.
,,Možná, ale na tom už nezáleží. Je pryč a život jde dál. Já jen doufám, že jednoho dne najde klid a štěstí, po kterém její duše jistě prahne."
,,Snad..."
Hermiona vstala a sbalila si stojan a židli. ,,Budete tady i zítra?"
,,Ovšem," odpověděla jí Narcissa. ,,Vy už odcházíte?"
,,Ano, je pozdě a na zítřejší večer musím být připravená. Předčítám totiž z veršů básnířky Sapfó," usmála se. ,,Přijdete si je poslechnout? Jsou o lásce."
,,Pokud je tomu tak, určitě přijdu. Verše o lásce bych si nemohla nechat ujít a ještě k tomu ve vašem podání, milé ztělesnění samotné Sapfó," usmála se Narcissa.
Hermiona se zachechtala. ,,Tak tedy zítra."
,,Zítra..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama