Září 2017

Kapitola První: Střípky minulosti (část druhá)

26. září 2017 v 8:54 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ Srpen 1998 ~
Po druhé kouzelnické válce, která roztříštila svět čarodějů na kousky, se opět začali stmelovat. Šlo to pomalu, ničit jde rychle, avšak dát věci zase do pořádku, to nějakou chvíli trvá. Chce to čas, který ne všichni mají na to, aby se stihli udobřit s těmi, které po válce ztratili.
Ten večer se u Molly Weasleyové sešlo několik lidí na večeři. Andromeda Tonksová, která během války ztratila svého manžela, dceru a zetě, byla zdrcená. Nemohla zůstat ve svém domě, který jí tolik připomínal Teda a Nym. Proto jí Molly nabídla, aby u nich zůstala, jak dlouho bude chtít. Mělo to být do konce prázdnin, jelikož jí Minerva McGonagallová, která se nyní stala ředitelkou Bradavic, nabídla místo přeměňování v učitelském sboru a Andromeda na to kývla. Potřebovala rozptýlení a také práci, jelikož se nyní starala o svého vnuka, malého Teddyho, který právě teď ležel vedle v postýlce a spal. Dveře byly pootevřené, aby k němu kdykoli mohla dojít, kdyby plakal. Hermiona seděla vedle Andromedy a povídaly si zrovna o tom, jak se Hermiona rozhodla vrátit se do Bradavic a ten poslední ročník si dodělat. Nemusela, dostala nabídku stát se dokonce bystrozorkou, ale ona se chtěla vrátit zpátky a dodělat si OVCE. To samé se však nedalo říct o Harrym. Ten se chtěl na post bystrozora dostat co nejdříve, aby pochytal všechny smrtijedy, kteří po válce někam zmizeli. Toto léto se s Ginny zasnoubili, ale jelikož ji čekal ještě rok v Bradavicích, na svatbu si museli počkat. Molly z toho byla nadšená, doufala, že se brzy dočká také vnoučat. Bylo by to alespoň rozptýlení po tom, co ztratila ve válce svého syna. Ron bojoval statečně. Když Yaxley vyslal Hermioně do zad reducto, odrazil ho, čehož využil Dolohov a vyslal na něj smrtící kletbu. Hermiona se vinila z toho, že to byla její chyba, i když jí ostatní říkali opak. Molly plakala nad jeho padlým tělem a nechtěla svého syna opustit. Nemohla uvěřit tomu, že to byl konec. Ron byl po smrti, avšak jeho jméno mělo žít navždy vytesané do památníku padlých v Bradavicích. Kouzelnická škola se opravovala. Každý, kdo mohl přijít, přispěl hůlkou k dílu. Za prázdniny stačili školu dát do pořádku, aby se zde v září mohlo opět učit.
Pohledy všech se stočily na dívku, která právě vběhla do místnosti následována Fredem a Georgem.
,,Vyhrála jsem, vy loudové," uchechtla se.
,,To protože jsme tě nechali vyhrát a navíc, taháme tvůj loďák, pokud sis nevšimla," řekl Fred.
,,Co na to říct, jsme opravdoví gentlemani," dodal George a dívka zakroutila hlavou. Byla malé postavy s krátkými zrzavými vlasy, obličej jí zdobila spousta pih a oči měla pronikavě modré, až téměř do šeda. Dívka pozdravila Molly a Arthura, kterým dala pusu na tvář, posadila se naproti Andromedě a zarazila se, následně se však doširoka usmála.
,,Hohoho, my se ještě neznáme, jak je to možné?"
,,Drahoušku, tohle je Andromeda Tonksová, přes léto u nás bydlí," řekla Molly.
,,Těší mě, já jsem Eddie. Eddie Prewettová," prohrábla si vlasy a podala jí ruku.
,,Také mne těší, Eddie. Jsi spřízněná s Molly?" Pohlédla na Molly.
,,Eddie je dcera mého bratrance," řekla. ,,Přistěhovala se sem z Francie."
,,Opravdu?" Pozvedla Andy obočí.
,,Ano," řekla Eddie. ,,Táta si vzal Francouzku a donutili mne šest let chodit do Krásnohůlek. Mě! Která nenávidí šaty!" Otřepala se. ,,Ale táta pořád tvrdil, že tady není bezpečno s Voldemortem u moci," mnozí se otřepali, když uslyšeli jeho jméno. ,,Ale teď, když už je pryč, konečně můžu na normální školu."
,,Ale byly tam pěkné holky, ne?" Zazubil se Fred.
,,Jo, to bylo jediné pozitivum," řekla Eddie. ,,Ale tady jsou taky," usmála se na Andromedu a ta překvapeně zamrkala. Eddie si znovu prohrábla vlasy a pozorovala Andy se všeříkajícím úsměvem na rtech. Tu to docela pobavilo, protože s ní flirtovala dívka, která by mohla být její dcerou. Co na ní však Andromedu zaujalo, byly její oči. Modré, téměř až šedé, měla dojem, že je už někde viděla, avšak tuto myšlenku zahnala, jelikož bylo jisté, že Eddie vidí poprvé v životě.
,,Andromeda bude v Bradavicích teď učit, že jo, Andy?" Uchechtl se George, který si flirtování Eddie všiml.
Andy jej spražila pohledem, ale přikývla. ,,Ano, to budu."
,,Tak to mám důvod se tam opravdu těšit," zazubila se Eddie a dvojčata se uchechtla.
,,A co ty, Harry, jak se těšíš na svůj výcvik?" Zeptala se Andromeda, protože chtěla odvést pozornost od sebe.
,,Jsem nadšený, nemohu se dočkat, až budu bystrozorem. Jen mě mrzí, že tady nemůže být Ron, chtěli jsme na výcvik spolu," řekl a místností se rozhostilo ticho.
,,Kdo chce přidat?" Zvedla se najednou paní Weasleyová a došla ke kuchyňce, aby nabrala Eddie a klukům také večeři.
,,Děkujeme, Molly, bylo to vynikající," řekla Andromeda. ,,Nech mě ti pomoct s nádobím," postavila se a šla za Molly.
,,Kdo je pro si zahrát famfrpál?" Řekla Eddie najednou, Molly se však na ni otočila. ,,To si nechte až na zítra, je tam tma."
,,Je tam šero," protočila panenky.
,,Žádné takové, hezky si dojíš večeři, půjdeš si vybalit věci a nachystat se do postele."
,,My ti s tím pomůžeme," řekl Fred a ušklíbl se na George.
,,Vy dva raději ne, jsem ráda, že mi dům ještě stojí! Hermiono, Ginny, byly byste tak hodné?" Pousmála se na ně Molly a dívky souhlasně přikývly. Když Eddie odcházela, mrkla ještě na Andromedu a ta jí věnovala pobavený úsměv.
Když Eddie holky pomohly s kufrem do pokoje, Hermiona se s nimi rozloučila. ,,Půjdu si lehnout. Jsem unavená, tak dobrou noc," řekla a odešla do pokoje, který jí tady Molly přichystala. Zavřela za sebou dveře, umyla se, převlékla a lehla si do postele. V ruce sevřela přívěsek. Za tu dobu, co Bellatrix potkala na ministerstvu, se jí stala téměř posedlá. Pokaždé, když někdo zmínil její jméno, sebou ošila a pokaždé, kdy se s ní doopravdy setkala tváří v tvář, cítila jakousi sílu, která ji k ní táhla. Napadlo ji, že to nejspíše bude tím přívěskem, ale jistá si tím nebyla. Vyhrnula si rukáv na levé ruce a prsty přejela po jizvě, kterou jí tam Bellatrix zanechala a díky které s ní bude spjatá navždy. Mudlovská šmejdka. Tou pro ni byla. Špínou, která si nezaslouží žít, natož mít magické schopnosti. Měla ji nenávidět, tak proč pro ni bylo tak těžké sledovat, jak ji Molly zabila. Jak se před jejíma očima roztříštila na miliony kousků. Zakroutila hlavou. Nechtěla na ni myslet, opět. Otočila se na bok a zavřela oči. Pokusila se usnout.
~ ~ ~
Venku před domem stála postava v kápi a pozorovala oknem tu zdánlivou idylku, kterou si tam prožívali. Ušklíbla se pro sebe a ještě notnou chvíli tam stála a dívala se na ně. Když se však Andromeda podívala z okna, zmizela. Hermiona ležela v posteli a konečně se jí podařilo usnout. Její přívěsek na krku však opět ožil.

Kapitola První: Střípky minulosti (část první)

26. září 2017 v 8:53 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ I can resist everything except temptation. ~
- Oscar Wilde
~ 1992 ~
Bradavický expres zastavil na nástupišti devět a tři čtvrtě. Hnědovlasá dívenka vycupitala z vlaku a šla pozdravit Hagrida. Nechápala, kam se poděli její dva nejlepší přátelé, Ron a Harry, nikde ve vlaku je nenašla, avšak doufala, že se potkají na večeři ve škole. Byl to její druhý rok zde v Bradavicích. Když jí víc jak před rokem přišel dopis, zůstala stát v kamenném úžasu a konečně pochopila, proč se tolik liší od ostatních dětí. Byla totiž čarodějka.
,,Ahoj! Jak sis užila prázdniny, Hermiono?" Zeširoka se na ni usmíval Hagrid. Hagrid byl poloobr, vysoký a robustní muž s hustým černým plnovousem a vlasy, které mu lítaly na všechny strany.
,,Díky, skvěle, byla jsem s rodiči v Paříži, trávíme tam každé léto," pousmála se a Hagrid přikývl. ,,Neviděls tady Rona a Harryho?" Zeptala se a z jejího tónu hlasu byly znatelné obavy.
,,Neviděl, nejeli s tebou?"
Hermiona zakroutila hlavou.
,,Však voni se zas najdou, neměj strach, Hermiono," zeširoka se usmál a zavolal k sobě prváky. Hermiona si povzdychla a vydala se ke kočárům, které ji odvezly přímo do Bradavic. Zvláštní na nich bylo, že je vůbec nic netáhlo. Jely samy, avšak čas od času se našel někdo, kdo tvrdil, že je táhnou jakási magická stvoření, které vidí jen oni.
Harry s Ronem nepřišli ani na večeři a to už měla Hermiona opravdový strach. Vstala proto od stolu a řekla si, že se půjde podívat do nebelvírské společenské místnosti, zda nejsou právě tam a nedostali se opět do nějakého problému. Tak nějak spíše doufala, že se jim jen nechtělo jít na další rozřazovací ceremoniál, ale zase nemohla uvěřit tomu, že by si Ron nechal ujít kuřecí stehýnka. Šla tak chodbou, když vtom se kolem ní něco mihlo. Hermiona se vylekala na nadskočila. Zastavila se a rozhlížela se kolem sebe.
,,Kdo je to? Ukaž se!" V kapse svírala svou hůlku.
,,Uíííííííííííííí!" Ozvalo se vedle ní. Otočila se, ale nikdo tam nebyl. Vytáhla proto hůlku z hábitu.
,,Kde jsi?" Otočila se na místě a rozhlížela kolem, když se za ní ozval hlasitý smích.
,,Protivo! Mazej odsud!" Zamračila se Hermiona.
,,Protiva si chce hrát!" Začal kolem ní kroužit a prolétávat jí skrz naskrz. Hermiona kolem sebe máchala rukama. Vůbec se jí to nelíbilo.
,,Že na tebe zavolám Krvavého barona!" Zamračila se a Protiva v tu chvíli ztuhl. Ještě jednou jí prolétl a byl ten tam. U zdi, kterou zmizel, se ozvala tichá rána. Jako kdyby na zem dopadlo něco malého a kovového. Hermiona k tomu opatrně přistoupila, sehnula se a uviděla malý přívěsek stříbrné barvy ve tvaru ptačí lebky. Vzala si jej do ruky a prohlížela.
,,Hermiono!" Ozvalo se za ní. Otočila se a přívěsek zastrčila do kapsy svého hábitu.
,,Harry, Rone!" Objala své dva přátele. ,,Kde jste byli? Všude vás hledám!" Řekla přísně, když se opět odtáhla.
,,To je dlouhý příběh," řekl Harry a podíval se na Rona. ,,A málem nás kvůli tomu vyloučili."
~ ~ ~
~ 1994 ~
Narcissa Malfoyová nebyla zrovna nadšeným fanouškem famfrpálu, avšak když jí manžel oznámil, že je ministr kouzel pozval do své lóže, nemohla říct ne. Ona, Lucius i Draco teď stáli u obrovského hřiště a snažili se projít tak, aby se jich nikdo nedotkl. Na tváři měli snobské výrazy a na všechny pohlíželi jako by snad měli lepru. Když vtom se Narcissa zarazila. Nemohla uvěřit svým očím, připadalo jí, že nemůže dýchat, srdce jí bušilo tak silně, že jej slyšela až v uších. Dole, v davu lidí, stála Anastázie. Narcissa nevnímala slova svého manžela a rozběhla se dolů za onou dívkou.
,,Narcisso?" Zamrkal překvapeně Lucius.
,,Mami?" Nechápavě se za ní otočil Draco.
Když však Narcissa doběhla na místo, kde Anastázii spatřila, nikde nebyla. Narcissa se celá zadýchaná rozhlížela zmateně kolem, doufala, že ji někde zahlédne, ale dívka už byla dávno pryč. Blázním snad, pomyslela si Narcissa a vrátila se zpátky.
,,Co to mělo znamenat?" Zamračil se Lucius.
,,Udělalo se mi nevolno," odvětila stroze. ,,Můžeme?"
,,Ano," řekl nepřívětivě a nabídl jí rámě.
Vyšli až do ministerské lóže, kde se posadili. Bylo na ně skvěle vidět, pohledy všech závistivců mířily právě na ně. Malfoyovi byli nenáviděni a zároveň obdivováni. Každá žena ve skrytu duše teď toužila být jako Narcissa. Zaujala pozici nekorunované královny, kterou měla v Bradavicích Bellatrix. Ta teď hnila v azkabanské vlhké cele. Narcissa ji tam byla jednou navštívit, ale Lucius jí to do budoucna zatrhl, prý by to nevrhalo dobrý stín na jejich jméno. Litovala ji. Vypadala hrozně. Její pleť byla suchá, zuby zkažené, vlasy jí prořídly a neskutečně páchla, avšak to nejhorší bylo to, co viděla v jejích očích. Byla to čistá šílenost. Pronikavý maniacký smích její sestry jí zněl v uších i teď a přiváděl jí husí kůži.
,,Podívejte, támhle sedí ostuda kouzelnické společnosti," nakrčil Draco nos a kývl směrem k místu, kde seděli Weasleyovi s Harrym a Hermionou. Narcissa se podívala tím směrem a polilo ji horko. Anastázie.
Hermiona seděla na tribuně a rozhlížela se kolem. Bylo to tam opravdu obrovské. Na podobném zápase nikdy nebyla a i když nebyla největším fanouškem famfrpálu, byla ráda, že může poslední dny prázdnin strávit se svými přáteli.
,,Podívejte se, jak důležitě se ten Malfoyovic spratek tváří," nakrčil Ron nos. ,,A stejně tak i jeho otec. Myslí si, že jsou něco víc než ostatní. A z Malfoyové mám taky husí kůži, ten její pohled ti pronikne do těla a udělá ti ze srdce kostku ledu."
,,Byla by celkem pohledná, kdyby se neustále netvářila, jako by měla pod nosem lejno," dodal Harry a Ron se rozesmál. Hermiona si všimla, že ji Narcissa Malfoyová pozoruje nebo si to alespoň myslela. Mohla se klidně dívat na Harryho či Rona, přesto se jí Hermiona dívala přímo do očí a měla pocit, že jí Narcissa vidí až do duše. Bylo to zvláštní, jako by ji nějaká zvláštní síla nutila oční kontakt s ní udržet. Vtom si uvědomila, že je Narcissa vyděšená. Vypadala, jako by viděla něco strašlivého. Hermiona se na ni konejšivě pousmála. Nevěděla, proč to udělala, ale cítila to tak. V ten okamžik Narcissa odvrátila pohled.
To není možné, pomyslela si. To nemůže být ona, skousla si ret.
,,A to je ta nejhorší mudlovská šmejdka všeho druhu, Grangerová," poznamenal Draco.
,,Grangerová? Hermiona? Ta, o které pořád mluvíš?" Zamrkala Narcissa.
,,Říkáš to jako kdybych o ní snad říkal něco dobrého. Je to špína," nakrčil nos. ,,A otravná šprtka k tomu."
Narcissa na ni znovu pohlédla, Hermiona už se však dívala jinam. Hermiona Grangerová, opakovala si Narcissa v hlavě a její myšlenky přerušil až ministr kouzel, který oznámil začátek zápasu.
~ ~ ~
~ 1995 ~
Harry, Ron, Hermiona a jejich přátelé stáli zády k sobě, každý z nich mířil hůlkou do jedné chodby před sebou. Každou chvíli se mohl ze tmy vynořit smrtijed a napadnout je, když vtom se ozval velmi známý hlas.
,,Harry Potter," řekl smrtijed, který kráčel přímo k němu. Mávnutím hůlky sňal masku a před Harrym stál tváří v tvář Lucius Malfoy.
,,Kde je můj kmotr?" Zamračil se Harry.
,,Možná byste měl rozlišovat mezi snem a realitou, Pane Pottere. Viděl jste jen to, co temný pán chtěl, abyste viděl. A teď mi dejte tu věštbu."
,,Pokud si něco zkusíte, rozbiju ji," zamračil se Harry a za Luciusem se ozval skřehotavý smích.
,,On ví, jak si hrát," kráčela k nim Bellatrix se svým šíleným úsměvem na tváři. Hermiona zalapala po dechu.
,,Bellatrix Lestrageová!" Zamračil se Neville.
,,Neville Longbottom, že ano?" Ušklíbla se. ,,Jak se mají rodiče?"
,,Budou se mít lépe, až je pomstím!" Řekl a vytasil hůlku, Harry jej však zastavil.
,,Co kdybychom se teď všichni uklidnili?" Navrhl Lucius. ,,Jen chceme tu věštbu."
,,Tak si pro ni Voldemort bude muset přijít sám," řekl Harry a Bellatrix vytřeštila oči.
,,Ty sis dovolil vyslovit jeho jméno?! Ty špinavý kříženče!"
,,Notak, Bellatrix, je pouze zvědavý," snažil se ji uklidnit Lucius. ,,Věštbu může přečíst jen ten, o kom byla pronesena. Nejste ani trochu zvědavý na spojení, které je mezi vámi a temným pánem? Jak je možné, že vás nemohl zabít, když jste byl jen dítě? Všechny odpovědi jsou ve vaší ruce. Vše, co musíte udělat, je dát to mně a já vám ukážu vše, co jste kdy chtěl vědět," řekl, Bellatrix se však zamračila. Zpozorovala totiž, jak na Hermionině krku visí její přívěsek. Hermiona jej pozorovala, bylo to jako kdyby ten kus kovu vycítil svou paní a snažil se ji přivolat.
Harry se podíval na kouli plnou dýmu ve své ruce. ,,Čekal jsem čtrnáct let."
,,Já vím."
,,Tak můžu počkat ještě chvíli. Teď! Zavelel a v ten okamžik on i jeho přátelé vyslali kletby do všech stran. Začali utíkat. Bellatrix v podobě černého dýmu vystartovala za Hermionou. Dohnala ji na konci další chodby a srazila k zemi.
,,Kde jsi vzala ten přívěsek, mudlovská šmejdko?" Zamračila se a Hermiona se za něj chytila. ,,Tak mluv! Nebo ti mám snad dopomoct?"
,,Našla jsem jej před třemi lety ve škole," řekla a zvedla se ze země. Bellatrix k ní udělala několik kroků, až stála úplně u ní. Hermionu zamrazilo.
,,Teď si jej s dovolením vezmu," řekla a natáhla se po něm, Hermiona však uhnula.
,,Ne!"
,,Ty se mi budeš vzpouzet, ty špíno? Cru-"
Nestihla to však doříct, protože ji zezadu zasáhla kletba. Byl to Ron, který popadl Hermionu za ruku a utíkal s ní za ostatními.
,,Reducto!" Zakřičela Ginny a vyslala kletbu před sebe. Ta však zasáhla regály s věštbami a ty se teď bořily jako domino.
,,Rychle! Musíme jít!" Zvolal Harry a všichni jej následovali ke dveřím. Otevřel je a vykřikl. On i jeho přátelé začali padat dolů k zemi. Těsně u podlahy je však zbrzdilo jakési kouzlo. Hermiona se posadila a zhluboka dýchala. Přívěsek na jejím krku stále žil a ona si pomyslela, že v něm musí být jakási temná magie. Sundala si jej raději z krku a schovala jej do boty. Harry hypnotizoval oblouk, který byl jedinou věcí v oné místnosti. Hermiona k němu přistoupila a položila mu ruku na rameno, Harry sebou trhl.
,,Slyšíte to taky?" Podíval se na své přátele.
,,Co jestli slyšíme?" Pozvedla Hermiona obočí.
,,Ty hlasy."
,,Hlasy? Harry, žádné tady nejsou," sotva to dořekla, místnost se zaplnila černým kouřovým mrakem. Byli to smrtijedi. Než se nadála, jeden z nich ji držel pod krkem. Rozhlédla se a zjistila, že to není Bellatrix, ta držela Nevilla, na Hermionu se však ušklíbla. Skenovala ji pohledem, nevnímala, o čem se Harry s Luciusem bavili, cítila pouze její pronikavý pohled a přívěsek, který se jí vzpouzel v botě.
Měla by sis zavřít mysl, vidím v ní spoustu nekalých věcí, ozvalo se Hermioně v hlavě a Bellatrix se na ni podle usmívala. Hermiona se zamračila.
Nehrabejte se mi v hlavě, pokusila se jí vyslat zpátky. Nebyla si jistá, jestli to zachytila, avšak na jejích rtech se objevil další úsměv. Hermiona uhnula pohledem. Všechno se seběhlo tak rychle. Bystrozorové se náhle objevili v místnosti v čele se Siriusem a začal boj, který ukončila dvě prostá slova.
,,Avada kedavra!" Vyřkla Bellatrix a Sirius se sesunul mrtvý k zemi.
~ ~ ~
~ 1997 ~
Harry s Hagridem přistáli na dvorku rodiny Tonksových. Molly stála ve dveřích a vyhlížela skupinu, která letěla zachránit Harryho.
,,Paní Weasleyová, ostatní už jsou uvnitř?" Zeptal se Harry, Molly však zakroutila hlavou a oči se jí zalily slzami. Měla strach, že se něco stane jejím dětem či přátelům.
Molly Harryho objala. ,,Jdi dovnitř, Arthur tam sedí s Tonksovými, já nemohla, běž, drahoušku," řekla, když ho opět pustila. Harry přikývl. Vešel do malého domku Edwarda a Andromedy Tonksových. Nikdy je nepotkal, osobně je neznal, pouze z vyprávění Siriuse. Andromeda byla jeho oblíbená sestřenice, kterou, stejně jako jeho, rodina vypálila z gobelínu. Když však vešel dovnitř, zůstal stát s otevřenými ústy.
,,Vy!" Sáhl po hůlce a namířil ji na ženu stojící před ním.
,,Harry, to je v pořádku," ozval se Arthur Weasley a Harry na něj pootočil hlavou, hůlkou však stále mířil na onu ženu.
,,Skloň tu hůlku, chlapče," řekl muž vedle Arthura, Harry se na něj zmateně díval, proto pokračoval. ,,Já jsem Edward Tonks a ta žena, na kterou míříš hůlkou, je má manželka Andromeda," řekl a Harry na ni znovu pohlédl. Vypadala jako Bellatrix, avšak když si ji prohlédl detailněji, všiml si, že má světlejší upravené vlasy a mnohem vřelejší oči. Harry sklonil hůlku.
,,Omlouvám se," řekl, Andromeda se však usmála.
,,To je v pořádku, Harry, nejsi první, kdo ve mně viděl ji," řekla a nabídla mu místo k sezení.
,,Čaj?"
,,Ne, díky," řekl Harry a vtom se venku ozvalo hlasité prásk, jak se někdo přenesl. Harry vyběhl ven. Byla to Hermiona, která jej okamžitě objala.
,,Někdo další?"
Harry zakroutil hlavou. ,,Jen ty a já. Pojď dovnitř," řekl a Hermiona přikývla. Když však uviděla Andromedu, zůstala stát stejně překvapeně jako předtím Harry.
,,To je v pořádku, je to jen její sestra," řekl Harry a Hermiona si odkašlala.
,,Ty musíš být Hermiona, ta bystrá čarodějka," pousmála se Andy a podala jí čaj. Harrymu nalila také šálek a když chtěl zaprotestovat, věnovala mu pohled, při kterém mu připomínala Molly. Nemohl nic namítnout a vzal si také sušenku.
,,Takže vy jste rodiče Tonksové," usmála se Hermiona a Ted přikývl, Andromeda si však pouze povzdychla a zakroutila hlavou.
,,Nechápu, proč si nechává říkat příjmením, když jsme jí dali tak krásné jméno, viď Tede?"
Pan Tonks si odkašlal. ,,Myslím, že já jsem v tomto slovo moc neměl, Dromedko," zazubil se a dal své manželce polibek. Harry se podíval jinam a Hermiona se jen pousmála. Prohlížela si ji, vypadala opravdu jako Bellatrix a Hermionu zamrazilo. Měla z toho zvláštní pocit. Věděla, že to není ona, přesto si instinktivně přívěsek zastrčila pod svetr.
Najednou se venku začalo ozývat prásknutí za prásknutím a zbytek skupiny se přenesl před dům. Všichni vyšli ven, Hermiona objala Rona.
,,Moody je mrtvý," řekl Bill. ,,Mundungus zpanikařil a přenesl se."
Rozhostilo se ticho, které prolínalo pouze vzlyky paní Weasleyové.


TBO II: Prolog

23. září 2017 v 11:55 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ 1991 ~
Žena v černém plášti a kápi nesla v náručí novorozence. Dítě si se zájmem prohlíželo její tvář, jelikož mělo dokonalý výhled do jejího obličeje. Neplakalo. Cítilo se v bezpečí, vědělo, že ona mu neublíží. Pramen blonďatých vlasů vypadl zpod kapuce a polechtal malou holčičku po obličeji, která se začala tiše smát. Vzala pramen vlasů a jemně ji za něj zatáhla. Žena se na ni usmála a pramen vlasů si zastrčila zpátky za ucho. Jakmile dorazily na místo, pohlédla na malou a posmutněla.
,,Nechci tě dát pryč, ale se mnou bys zůstat nemohla, nebylo by to bezpečné, drahoušku. Tady se budeš mít dobře," řekla a věnovala jí nepatrný polibek na čelo. Děťátko něco zažvatlalo, změnilo barvu vlásků a natáhlo k ní svou malou ručičku. Žena si povzdychla a položila ji na práh domu. Zaklepala. Než se však dveře otevřely, byla už pryč. Ve dveřích stál muž vysoké postavy a zrzavých vlasů. Rozhlédl se, ale nikoho neviděl. Když vtom mu sjel pohled pod nohy. Zalapal po dechu.
,,Molly! Molly!" Volal na svou manželku. Za ním se objevila žena malého vzrůstu a oblých tvarů.
,,U Merlina, Arthure, to je dítě," řekla a zvedla malou holčičku ze země, která si ji zmateně prohlížela. Arthur otevřel dopis, ve kterém stálo:
Postarejte se prosím o ni, nemá nikoho a já bych byla nerada, kdyby skončila v sirotčinci. Jméno nemá, pojmenujte ji, jak uznáte za vhodné.
Vzkaz nebyl podepsán. Arthur pohlédl na sou manželku a ta zase na něj.
,,Nemůžeme ji nechat v sirotčinci, Arthure, podívej se na ni, jak je roztomilá," pousmála se Molly a utřela jí kapesníkem uslintanou pusinku. Dívenka se na oba usmála.
,,Máš pravdu, Molly, necháme si ji," řekl Arthur a zavřel za nimi dveře.
Žena v kápi stála opodál za stromem a sledovala, jak si maličkou vzali dovnitř. Přes okno ještě viděla, jak na ni Arthur dělá obličeje a Molly, jak jí udělala teplý sunar a začala ji krmit.
,,Tady budeš šťastná," řekla žena pro sebe. ,,A jednoho dne se opět setkáme. Slibuji," řekla a přemístila se pryč.

O povídce (TBO II)

23. září 2017 v 11:51 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Příběh o třech sestrách, kterým osud nadělil obrovské rány, o dívce, která nade vše miluje knihy a vědění a o dívce, která hledá samu sebe. Co se může stát, když se jejich cesty spojí?

Pokračování příběhu TBO I.

Vše patří úžasné JK Rowlingové a společnosti Warner Bros, můj je pouze příběh.

VAROVÁNÍ! Příběh obsahuje femslash.


Kapitola Šestnáctá: Proč právě ona? (část třetí)

20. září 2017 v 16:33 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
Ted seděl doma a díval se na hodinky. Evelyn byla pryč už tři hodiny. Bylo mu to divné, přemístil se proto k ní do práce. Tam mu však řekli, že odešla již před dvěma hodinami. Vrátil se proto domů, zda se neminuli, ale nebyla tam. Šel rovnou zpátky na oddělení bystrozorů a hledal Bellatrix. Našel však pouze Franka.
,,Co se stalo, Tede? Jak ti mohu pomoci?" Zeptal se.
,,Moje manželka zmizela. Měla být doma už před několika hodinami, ale nepřišla. Není ani v práci. A tohle nikdy nedělá, vždy si dáme vědět, pokud se zpozdíme. Mám o ni opravdu strach. Něco se muselo stát."
,,Dobře... takže.... doma není, v práci také ne, je možné, že se s někým dala do řeči po cestě? Že šla s někým na kávu?"
Ted zakroutil hlavou. ,,Ne, jak jsem řekl, dala by mi vědět, vždy to tak děláme. Nic podobného se nikdy nestalo."
,,Dobře, Tede, běž domů a my se postaráme o zbytek. Já a jeden bystrozor od nás půjdeme po ní pátrat."
,,Moc děkuji. A kdybyste ji našli, dejte mi prosím co nejrychleji vědět," řekl a odešel domů, kde si sedl a koukal na hodiny, krb a okno. Frank mezitím šel s jedním bystrozorem pátrat po Evelyn. Ted byl z toho však celý nesvůj a nervózní, poslal proto sovu Bellatrix. Ta ji dostala v půlce konverzace se svou rodinou.
,,Omlouvám se, musím běžet, je to naléhavé. Nevím, v kolik se vrátím, tak kdybychom se tady už nepotkaly, tak jsem tě viděla ráda, maminko a i vás," usmála se na Leticii. ,,Tak zase brzy," řekla, objala je a přemístila se k Tedovi.
,,Co se děje?" Ted jí vše vylíčil stejně jako Frankovi.
,,Dobře... přidám se k Frankovi... a neboj, Tede, najdeme ji, slibuji," konejšivě mu stiskla ruku.
Ted si povzdychl. ,,Snad máš pravdu. Mám opravdu velký strach."
Bella ho chápala, ten strach musel být ohromující. Bella našla Franka kousek od ministerstva. Když ji uviděl, rozešel se přímo k ní.
,,Bello,"podíval se jí do očí.
,,Co je?" Z jeho výrazu poznala, že něco bylo v nepořádku.
,,Našli jsme ji," řekl jen a ukázal směrem ke křoví. Bella tam došla a zalapala po dechu. Evelyn ležela mrtvá na zemi. ,,Byla to avada, podívej se na zbarvení její kůže," řekl, když na ni svítil hůlkou.
,,Merline... jak tohle řekneme Tedovi? Tohle nezvládne, je to jeho druhá životní láska..."
,,Ale nějak mu to říct musíme," povzdychl si Frank. ,,Je to naše povinnost."
Bella se dívala na Evelyn. Byla to opravdu sympatická a laskavá žena. Tohle si nezasloužila.
Frank přemýšlel. ,,Tak mne napadlo... kdo to mohl udělat? Evelyn nebyla typ, který by si dělal nepřátele na potkání. A asi bude nejlepší, když sem povoláme tým bystrozorů, lékouzelníky a Tedovi to dojdeme říct osobně," Bella přikývla. Jak řekli, tak i udělali. Přenesli se k Tedovi a zaklepali na dveře. Otevřel. Belle bylo špatně. Normálně to zvládala, ale Teda považovala za přítele.
,,Našli jste ji?" Díval se na ně.
,,Možná bude lepší, když se posadíš, Tede," řekla Bella a pohladila ho po zádech. Sedl si, ale měj zvláštní pocit.
,,Proč máš takový výraz? Co se stalo?" Bella se podívala na Franka. Chtěla to říct, věděla, že musí, ale přesto nemohla. Když ho tam tak viděla sedět, ještě stále v té sladké nevědomosti a naději, slova jí prostě neprocházela přes ústa. Frank to na ní viděl, proto se ujal slova.
,,Našli jsme ji kousek za ministerstvem, mrtvou, někdo proti ní použil avadu. Je nám to líto, Tede."
,,T-to není...," zakoktal Ted a dal si tvář do dlaní, rozplakal se. ,,Před týdnem jsme plánovali jet do Benátek. Zítra jsme tam už měli být... ona... ona se tolik těšila... Byla tak nadšená... koupila si i šaty," Bella ho hladila po zádech, nic neříkala. Bylo jí ho líto.
,,Já tedy půjdu ještě na místo činu. Zítra sem přijdu. Drž se, Tede," přemístil se, Bella ho hladila. ,,Chceš udělat čaj, Tede? Na uklidnění? Dám ti do něj klidně trochu whisky," řekla a objala ho. ,,Klidně tady s tebou i zůstanu."
Ted přikývl. ,,Děkuji Bell," bylo vše, na co se zmohl. Když ležel v posteli vedle Belly, která ho hladila, vyslovil ta tři slova, při kterých ji zamrazilo: ,,Proč právě ona?"

Kapitola Šestnáctá: Proč právě ona? (část druhá)

20. září 2017 v 16:32 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
,,Nemůžu uvěřit, že už zítra budeme sedět v Benátkách a užívat si italské večeře při svíčkách," zachichotala se Evelyn.
,,Ta představa je vzrušující, že ano?" Usmál se Ted a Evelyn se zahihňala.
,,To bude tak suprovééé! Nemohu se dočkat! Koupila jsem si před týdnem šaty! Už jsem je měla čtyřikrát na sobě! Nemohla jsem se zkrátka dočkat!" Řekla nadšeně.
Ted se rozesmál. ,,A oblečeš se mi do nich i teď? Chtěl bych tě v nich vidět," pousmál se na ni.
,,Moc ráda, Tede!" Zvedla se a došla se převléct do tmavě modrých šatů na ramínka, které rýsovaly dokonale její postavu. ,,Co myslíš?" Zeptala se, když došla k němu.
,,Že jste neskutečně přitažlivá, madam," stáhl ji na sebe a dal jí polibek na rty. ,,Škoda, že dnes musíš do práce," povzdychl si.
,,Bude to jen chvilinka, jen tam odnesu nějaké zpracované papíry a přijdu domů, hodinka, déle se nezdržím," pohladila ho po tváři.
,,Radši bych, abys nešla vůbec."
Evelyn se usmála. ,,Budu tu hned! Než se naděješ, budu zpět!" Políbila ho. ,,A kdy musíš jít?" Zeptal se Ted.
,,Čím dřív půjdu, tím dříve budu zpátky," objala ho, Ted nasál její vůni.
,,Krásně voníš, drahoušku," dal jí polibek na krk.
,,To je ten parfém, cos mi koupil k narozeninám, drahý. Nosím ho jen při speciálních příležitostech."
Ted pozvedl obočí. ,,A jaká to je dnes?" Zeptal se. ,,Štěstí ze zítřejšího odjezdu," dala mu pusu.
,,Měla bych jít, Tede," smutně si povzdychla. ,,Ať tam ještě někdo je."
Ted si povzdychl také. ,,Tak jdi, ať si co nejdřív doma! Ale ještě než odejdeš budu chtít hubičku, princezničko!" Uchechtl se.
Evelyn se k němu naklonila a políbila ho vášnivě na rty. ,,Miluji tě."
Ted se pousmál. ,,Já tebe víc, miláčku."
,,Tak zatím, Tedíku," usmála se a zmizela v zelených plamenech.
~ ~ ~
Bellatrix se vrátila na trénink po schůzce s Cissy a zůstala další čtyři hodiny. Hermioně se to povedlo hned první den a i když o ní měla Bella vysoké mínění, tohle nečekala. Colin měl vztek, protože se mu to nedařilo. Zatím neodolal ani jednou. Bella s Frankem to už rozpustili a Bella šla rovnou na Malfoy Manor k Cisse.
,,Drahoušku?" Zavolala.
,,Přejete si?" Oslovil ji muž a když ji uviděl, zarazil se.
,,Hledám Cissy," pousmála se.
,,J-je ve vaně ,"odpověděl Tiberius. ,,Ale můžete se mezitím posadit."
Tiberius sice slíbil sloužit Andromedě a její věci, ale stále bydlel s Cissy na Malfoy Manor. A nevěděl, zda ho více vyděsilo, že má v domě bystrozorku a nebo to, jak moc se podobala jeho bývalé manželce.
,,Díky," řekla Bella a posadila se na gauč.
,,Dám jí vědět," řekl a odešel. ,,Cissy? Máš tady sestru... ehm... Bellatrix."
Cissy se usmála. ,,Dobrá, řekni jí. Že za deset minut budu tam. A Tiberie... nemusíš se jí bát. To ona se nás zastala před skoro dvěma lety, že jsme nevinní."
Tiberius přikývl a vrátil se za Bellou. ,,Cissy vzkazuje, že bude za deset minut tady," řekl a bylo vidět, jak je nervózní. Cissy mezitím vyšla z vany a vysušila si hůlkou vlasy, ručník měla kolem sebe. Oblékla se a ve dveřích se střetla s Tiberiem. Vlepila mu polibek.
,,Zlato, dnes budu spát s Bellou, ženské záležitosti, jestli ti to nevadí. V opačném případě můžeš ležet uprostřed," zahihňala se. Tiberius chtěl zaprotestovat, ale Cissa mu skočila do řeči. ,,Neboj, má sestra je úplná lesba," uchechtla se. ,,Viď Bello?"
Bella vytřeštila oči. ,,Lépe zní, že nepreferuji pánskou společnost, ale dobře... ehm."
,,Děkuji za nabídku, ale myslím, že si půjdu lehnout hned a sám," řekl, dal Cisse polibek na dobrou noc a na Bellatrix kývl. Jakmile odešel, Cissy se usmála na Bellu.
,,Není sladký?"
Bella pozvedla obočí, ale neřekla nic.
,,Něco mě napadlo," promluvila Narcissa. ,,Nechtěla bys vidět matku?" Skousla si ret, protože si nebyla jistá, zda to byl dobrý nápad, zda by tím ty dvě neohrozila. ,,Pozvala bych je sem, hned teď..."
Bella se na ni podívala trochu překvapeně. ,,Tohle jsme plánovaly s Andy... jít za ní spolu... Dobře."
Narcissa přikývla, pousmála se a šla odeslat sovu.
Milá maminko, mám pro tebe a Leticiu překvapení. Přijďte na Malfoy Manor, ale nic neříkejte Andromedě, neudělalo by to dobrotu. -Cissy
Druella s Leticii zrovna odpočívaly. Leticia měla hlavu v Druellině klíně a ta ji hladila. Když vtom jí otevřeným oknem na stůl přiletěla sova, vzala jí dopis ze zobáku a začala číst.
,,Tak co?" Pousmála se Leticia.
,,Půjdeme tam," řekla Druella a odepsala na druhou stranu papíru, ať je očekává.
,,Přijdou," pousmála se Cissa na Bellu a ta náhle znervózněla a začala mírně panikařit. ,,Nevědí, že jsem já to překvapení... tohle... tohle bude trapné a... jsem pro ni krvezrádkyně, ne?" Polkla.
,,Neboj, Bell, bude to dobré," pousmála se.
Druella s Leticii se upravily a vešly do krbu.
,,Narcisso, copak se děje?" Zavolala Druella. ,,Copak je to přek...," zarazila se, když spatřila Bellu. Dala si dlaň na ústa a zalapala po dechu. ,,Bellatrix?"
,,Mami... ehm... asi to nebyl nejlepší nápad," řekla Narcisse. Ve skutečnosti chtěla, aby ji matka objala a řekla jí, jak jí chyběla, ale snažila se být v tomto realistická, protože se nechtěla zklamat. Leticia se na ni usmívala.
,,Drahoušku můj! Tys mi vyrostla! V tak krásnou dámu ses proměnila!" Přešla k ní a silně jí objala. ,,Ty moje holčičko."
Bella stála jako přimrazená. ,,Uhm... mami? Jsi to opravdu ty? Nebo tě někdo vyměnil pod mnoholičným lektvarem?"
Leticia se zasmála. ,,Je to opravdu ona. Konečně mohla ukázat skutečnou sebe po tom, co otec...," raději to nedořekla.
,,Po tom co zemřel," povzdychla si Druella. ,,Ale jsi zase tady a to je hlavní! Už mám zase všechny tři pod svými křídly!"
Bella sebou trhla, když matka nepřímo zmínila Andromedu a Leticia se mírně pousmála, protože si vzpomněla na konverzaci, kterou s Andromedou vedla a nebylo tomu zase tak dávno.
,,A kde je Tiberius?" Rozhlédla se Druella. ,,Andy a Lacerta? A kde je vůbec ten rošťák Perseus?"
Narcissa se podívala na Bellu a pak zase na matku. ,,Andromeda už tady bydlet nechtěla... po tom incidentu s Tiberiem, který mimochodem spí vedle, chtěla odejít a tak šla. Svou rodinu si vzala s sebou."
Druella se podívala na Leticii. ,,Tak proto se ptala na Rosier Manor."
,,Rosier Manor?" Podivila se Bella.
,,Ano, ptala se tuhle na Rosie Manor. Jakým kouzlem je chráněn."
,,Nedá si někdo víno?" Zeptala se náhle Narcissa, aby změnila téma.
,,Já bych si dala!" Řekla Druella.
,,Ale málo, Dru, jinak zas budeš chrápat," poznamenala Leticia a zakroutila hlavou.
,,No dovol, já nikdy nechrápu, já jsem dáma," zatvářil se vážně a šla za chechtající se Cissy. Ten večer si povídaly, popíjely víno a smály se. Vzpomínaly na věci dávno minulé, na to, jak zemřel otec, jak se Leticia s Druellou znovu setkaly a v ten moment byly šťastné. Všem jim chyběla pouze Andromeda.
~ ~ ~
Ta se mezitím procházela po Londýně. Poslední dobou trávila čas sama procházením se a přemýšlením. Neměla na nikoho náladu, jediný člověk, kterého teď bezmezně milovala a věřila mu, byla Lacerta. Své matky milovala také, i svého vnuka Persea, avšak spojení, které měla se svou dcerou, bylo jiné. Procházela zrovna kolem ministerstva kouzel, když ji spatřila. Tedovu současnou ženu. Schovala se za nejbližší strom a pozorovala ji. Bohužel však šlápla na suchou větev. Byla už tma a Evelyn to vyděsilo, prudce se otočila a Andromedy si všimla. Ztuhla. Věděla, co je ta žena zač, spolčená s pánem zla a ta, jejíž jméno křičel Edward ze spaní. Andy se na ni nehnutě koukala, ale pak vydechla trochu vzduchu a popošla k ní, byla nervózní. Prohlížela si ji a myslela na to, že na jejím místě teď mohla být ona, šťastná a milována.
,,Tohle je poněkud... podivné," řekla Evelyn a v ruce svírala hůlku.
,,Zřejmě jen zkrat v nějakém bodu osudu," nakrčila nos Andromeda. ,,Protože jste poslední tvor, kterého bych kdy chtěla potkat," řekla chladně.
,,Opravdu? Já... já ani nevím, jakou pozici k vám zastávám, madam. Necítím nenávist, ani obdiv, vlastně jen zvědavost...," cítila i trochu strach, ale nechtěla to přiznat.
Andromeda se rozesmála. ,,Tak to já cítím snad všechno kromě zvědavosti. Ale čas si najde všechny šťastné lidi a sebere jim vše, co milují."
,,To, že se to stalo vám neznamená, že se to musí stát každému. Víte...," popošla k ní. ,,Ted na vás stále nezapomněl, když spí, volá vás a musím říct, že to není zrovna nejpříjemnější věc. Tam uvnitř je stále zraněný z toho, že jste odešla, opustila ho."
,,Neměla jsem na výběr," řekla a pak dodala: ,,Ale za nedlouho vše živé pozná, jak jsem zraněná já."
,,Co tím myslíte? Jak pozná? Vy něco chystáte?" Zamračila se.
Andromeda se jen tajemně ušklíbla, neřekla však nic. Udělala krok k Evelyn, stejně jako ona předtím k ní. Teď od sebe stály asi deset centimetrů. Andromeda se naklonila k jejímu uchu a zašeptala: ,,Měla byste se bát, vy i všichni ostatní," řekla a s tajemným úsměvem odešla pryč. Evelyn zamrazilo, ale nakonec se otočila k odchodu, když vtom za sebou uslyšela znovu zapraskat větev.
~ ~ ~
Lacerta došla do Prasinek těsně před půlnocí. Stála U Tří košťat a doufala, že ho napadne přijít právě sem. Damien chvíli chodil Prasinkami, ale nejvíce to žilo v centru, právě okolo Tří košťat, tak se tam šel podívat. A opravdu, Lacerta stála tam.
,,Tys přišla," usmál se na ni.
,,A proč bych přijít neměla? Moje mamka má nějaká pravidla a pravidla by se měla porušovat," zazubila se. ,,Spíš se divím, žes přišel ty. To se mne snad nebojíš? Bubububu!" Zachechtala se. ,,Ale ne. Jsem ráda, aspoň nějaká menší změna prostředí a společnosti," pousmála se.
,,Proč bych se tě měl bát?" Uchechtl se. ,,Protože jsi strašlivá smrtijedka? No... hádám, že mě tvá mamka do svých řad asi nevezme, ale stejně jsem to dělal jen proto, abych se dostal k tobě," pokrčil rameny. ,,Nepůjdeme dovnitř?"
Lacerta se pousmála. ,,Jistě mladý pane. Tak pojďme," usmála se a vešla dovnitř. ,,Naposledy jsem tu byla, když tu matka seděla nad flaškou a všichni na ni mířili hůlkami."
,,Kdyby se to stalo teď, ubráním vás, madam," mrkl na ni se sladkým úsměvem na tváři. Když se posadili a objednali si, opět promluvil. ,,Tvá matka je docela poručník, co?"
Lacerta si povzdychla. ,,Mamka není poručník, jen to má v životě moc těžké. Je pořád jen smutná a zlomená. U ní je úsměv opravdová vzácnost."
,,Chápu... asi není lehké být vysoko postavená aristokratka kouzelnického světa, že ne? Potkala se někdy s naší královnou? Chci říct... udržujete také styky s mudlovskou smetánkou?"
,,Ne, mudlové nás moc neberou," uchechtla se.
,,Ah tak. A co ty? Nemůžu uvěřit, že jsi sama," pousmál se.
,,Manžel mi umřel, jsem vdova a ač se to nezdá, tak mám i syna. Je to pěkný ďáblík," uchechtla se.
Damien se zadusil ležákem. ,,Syna? Opravdu? Vypadáš mladě na dítě."
,,Mám syna. Bude mu teď šest let," pousmála se. ,,Perseus. Je to ďáblík a mamku má rád."
,,Perseus, to je nádherné jméno. Vy máte v rodině samá taková jména... Andromeda, Narcissa," pousmál se. ,,Mudlové mají jednodušší."
,,Ano, máme. U nás v rodině je to zkrátka zvyk. Buď jsme pojmenovaní po hvězdách nebo po kytkách. Jen já jsem ještěrka," zachechtala se.
,,Lacerta znamená ještěrka?" Pobaveně se na ni podíval.
,,Ano," pousmála se. ,,Do jaké koleje jsi v Bradavicích chodil?"
,,Mrzimor," pousmál se. ,,A ty?"
,,Hádej," protočila panenky.
,,Zmijozel? Jako zbytek rodiny?" Pozvedl obočí.
,,Přesně tak. Kolej pro ty lepší," řekla ironicky.
,,Hádám, že to asi něco znamená," pousmál se.
Když dopili první ležák, Lacerta se vymluvila, že musí jít. Bylo již jedenáct a nechtěla, aby si matka všimla, že zmizela.
,,Díky za hezký večer, Damiene," řekla, když vyšli ven.
,,Nápodobně," políbil jí ruku. ,,Uvidíme se ještě?"
,,Doufám," řekla a s tajemným úsměvem se přenesla pryč.

Kapitola Šestnáctá: Proč právě ona? (část první)

20. září 2017 v 16:30 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
O týden později šla Bellatrix na ministerstvo. Dnes se konal poslední úkol, ve kterém měla Hermionu zacvičit v odolání imperiu. Dle jejího názoru to byla zkouška nejtěžší a vůbec si netroufala říct, jestli jí Hermiona zvládne projít. Nechovala se k ní po tom, co se událo, nijak zvláštně, dělala jako by se nestalo vůbec nic a Bella jí byla vděčná, protože další drama bylo právě to poslední, co teď potřebovala. Pokoušela se Andromedě posílat celý týden sovy, ale nic se nedělo. Psala také Narcisse, která se s ní samozřejmě sešla, avšak o plánu Andromedy pomlčela. Nevěděla, jaké by to mělo následky pro Tiberia. Ten se sice rozhodl zůstat s Narcissou, ale to by nebyla Andromeda, aby to nechala jen tak. Přišla si pro něj ještě s několika dalšími smrtijedy a "promluvila" mu do duše. Jedno crucio stačilo k tomu, aby souhlasil. Ne však on, to Narcissa jej donutila na to v ten okamžik kývnout. Plánovala požádat Bellu o pomoc, avšak až nastane ten správný okamžik. Nehodlala dovolit, aby to Andromedě jen tak prošlo. Nic netušící Bella se vydala na ministerstvo, jako by to byl den jako každý jiný.
,,Takže imperio. Co o něm víme?" Zeptala se, když byla s Frankem, Hermionou a Colinem v jedné místnosti.
Hermiona se přihlásila a hned také promluvila. ,,Imperio je jedna ze tří kleteb, které se nepromíjí, což znamená, že za jeho použití jdete rovnou do Azkabanu. Není na ni možno použít žádné obranné kouzlo, protože pronikne ihned do mysli oběti, kterou ovládá bez jejího souhlasu. Není snadné tuto kletbu odhalit."
,,Správně," přikývla Bella. ,,Deset bodů pro Nebelvír," ušklíbla se a Hermiona se hrdě usmála. ,,Takže já teď na vás zkusím imperio a vy se tomu pokusíte bránit, ano? Máte na to do pátku. Ten z vás, kdo to dokáže třikrát za sebou v tomto limitu, ten končí s výcvikem. Může se stát, že skončíte už dnes, i když o tom pochybuji. Kdo to do pátku nestihne, tomu výcvik končí taky. Je vše jasné?" Hermiona i Colin přikývli.
,,Imperio!" Řekla Bella a namířila hůlkou na Colina, Frank zase na Hermionu. ,,A teď naplácej Frankovi," uchechtla se a Frank se na ni podíval s otevřenými ústy a úžasem ve tváři.
,,Zbláznila ses?"
Bella se zasmála. ,,Ale notak, nebudou si to pamatovat."
Frank zakroutil hlavou. ,,To nevíš... něčí mysl je silná a může si to vybavit jako útržky nebo se jim to vrátí ve snech."
Bella převrátila panenky. ,,Pojďme se trochu bavit," řekla a Colin začal nahánět Franka po místnosti. ,,Odolej!!!" Řvala na něj Bella a Frank se ušklíbl.
,,Fajn, tuhle hru můžou hrát i dva! Hermiono, polib Bellu!" Řekl a Bellatrix vytřeštila oči.
,,Ale tohle už je trochu moc!" Řekla, nebylo jí to však nic platné, Frank pouze pokrčil rameny.
Bella si povzdychla a zastavila se. ,,Hermiono, slyšíš mě? Zkus tomu odolat. Nelíbej mě... sakra...," odstrkávala ji. ,,Ale já chci," vydechla Hermiona.
,,Fajn, konec, stáhněme to!" Řekla a protočila panenky. Frank jen přikývl a stáhl kletbu, Bella jej následovala.
,,Takže vy dva, snažili jste se vůbec?" Zeptal se Frank.
,,A co jsme vůbec dělali?" Poškrábal se Colin na hlavě, Bella s Frankem se na sebe významně podívali.
,,Řekněme, že to bylo dosti.....fyzické," řekla Bella a bylo vidět, že oba zadržují smích. ,,Příště se zkuste ovládat. Nemějte mozek jako salát, ale jako bystrozor! Silný a chytrý! Coline, připrav se, tentokrát to vezmeme po jednom. Imperio! Udělej stojku," řekla a Colin udělal, co mu přikázala.
,,Ne... odolej tomu... soustřeď se na můj hlas, nedělej to!" Pobízel ho Frank, ale nebylo to nic platné. Colin udělal stojku čtyřikrát za sebou. Bella stáhla kletbu a zkusila to ještě několikrát.
,,Já už nemůžu!" Zakřičel a Bella pozvedla obočí.
,,Takže ty už nemůžeš? Opravdu? Ty si myslíš, že by pán zla počkal, až se vydýcháš a pak byste to zkusili znovu? Aaaha, Colin nemůže, tak co kdybych ti nabídl čaj, učesal bys mi mou plešatou hlavu a pak bychom pokračovali, hm? Ne, takhle to nefunguje! Grangerová, nástup!" Křikla Bella víc, než zamýšlela a Hermiona sebou ošila. Tentokrát na ni namířil hůlku Frank.
,,Imperio! Udělej kotrmelec!"
Bella k ní udělala krok. ,,Hermiono, odolej tomu, poslouchej můj hlas...," naklonila se k jejímu uchu a zašeptala: ,,Zvládneš to... vím, že ano... jen mne poslouchej."
Hermiona hluboko uvnitř slyšela její hlas a jediné, co chtěla, bylo jít za ním. Vzepřít se té moci, která ji drží. A to také udělala. Z ničeho nic Bellu objala a přitiskla se k ni.
,,Páni, myslím, že to někdo zvládl," řekla hrdě, když Frank kletbu stáhl a poplácala Hermionu po zádech. ,,Gratuluji. Ale svého nepřítele zkus neobjímat," ušklíbla se. ,,Takže Coline. Zkusíš to ještě jednou," řekla a vyslala na něj znova kletbu. ,,Buď pes," přikázala mu, Frank si povzdychl a zase zkoušel Colina přemlouvat a povzbuzovat. Colin však neuspěl, ani po několikáté. Bella to nakonec rozpustila, protože byl čas oběda.
,,Takže, dáme si hodinu pauzu a pak se tady znovu sejdeme, dobře? Hermiono, ještě dvakrát a splněno," usmála se na ni a Hermiona přikývla.
,,Jdeme na oběd do kantýny?" Zeptal se Frank, Bella však zakroutila hlavou.
,,Budu ti muset dát tentokrát košem, mám schůzku se svou sestrou Narcissou."
,,Jo, Cissa, to ti zase závidím, ta byla vždycky kočka," uchechtl se.
,,Ale ale, nejsme náhodou ženatí?" Pozvedla Bella obočí.
,,No jo a šťastně, ale když vidím krásnou ženu, dovedu to ocenit. Tak ji alespoň pozdrav, třeba si mě ještě bude ze školy pamatovat."
Bella se rozloučila a přemístila se k jedné mudlovské kavárně na předměstí Londýna. Musely se scházet v mudlovské části, chtěla to tak Narcissa. Ta tam již čekala, měla objednaný čaj a když Bellu uviděla, zamávala na ni. Bellatrix se na Narcissu z dálky usmála a když k ní přistoupila, objala ji.
,,Cissy, drahoušku," dala ji pusu na tvář.
,,Tak co? Jak je ti?"
Bella pokrčila rameny. ,,Stále žádná odpověď od Andromedy a stále nevím, co jsem provedla, takže... ale co ty? Jak se mi máš? Něco nového s Tiberiem?"
Cissy se naoko usmála, věděla, že jí nemůže nic říct, zatím. ,,Já se mám dobře a Tiberius? Řekněme, že se s Andromedou nemusejí," povzdychla si. ,,Od té doby, co jsem já a Tiberius spolu... tedy, od té doby, co o nás ví, tak je kousavá."
Bella si povzdychla a podívala se do čaje, který si také objednala. Obě čekaly na svá jídla. Bellatrix si objednala stejk a Narcissa zase kuřecí salát. ,,Takže... se s ní vídáš?"
Přemýšlela, jak odpovědět. ,,Vyhýbá se mi," řekla vlastně pravdu.
,,Cissy... takhle to nemůže dál pokračovat. Dostaň mě k ní. Jakkoli, potřebuji si s ní promluvit, jen na chvíli," zaprosila Bella.
,,Nejde to," ošila se Narcissa.
,,Jak to myslíš nejde, Cissy? Musí to jít!"
,,Nemůžu ti to zařídit, protože... zkrátka se odstěhovala," řekla a uhnula pohledem.
,,Cože? A kam?"
Narcissa si skousla ret. ,,Nevím," odpověděla. Číšník jim právě přinesl jídlo.
,,Díky," řekla Narcissa.
,,Takže hádám, že se budu muset smířit s tím, že se v nejbližší době nedozvím, proč se mi straní," povzdychla si Bella.
,,Řekla, žes ji prý podvedla."
V Belle hrklo. ,,Daphne...," vybavila se ji ta noc, kdy ji Hermiona políbila a napadlo ji, že když Daphne slibovala pomstu, tak myslela tohle. Ale jak by věděla o ní a Andromedě? Tohle jí nesedělo. Řekla své domněnky Narcisse. ,,Co si o tom myslíš?"
,,Já nevím, Bell. Ale ty dny u ní strávila Lacerta. Nevycházela z pokoje a plakala."
,,Hermiona mne tehdy opravdu políbila, ale jen proto, že si špatně vyložila naši konverzaci a já ji nelíbala zpátky, vysvětlila jsem jí to. Sakra, přeci kvůli tomu nemůžu ztratit Andromedu... co mám dělat, Cissy? Musí být přeci možnost, jak s ní promluvit... a vysvětlit jí to. Vždyť je to pitomost!"
,,Bell...," hledala ta správná slova. ,,Já si prostě myslím, že jsme naši Andy ztratily už dávno."
Bella se zamračila. ,,Ne... Cissy... byla to ona... když jsme spolu byly samy, když jsme se milovaly. Byla to zase ta naše Andromeda. Je stále v ní. Za tou hordou svinstva, kterou ji život zavalil."
,,Nikdo to neměl lehké."
,,To ne... to, co se snažím říct je, že ona tam stále je. A já věřím, že jí můžeme pomoct."
,,Je tvrdohlavá nenechá si pomoct," zavrtěla Cissy hlavou. ,,Věř mi."
Bella se podívala na hodinky. ,,Na něco přijdeme, ale teď už musím jít. Máš dnes večer něco v plánu? Nechceš přijít ke mně?
Ne, nemám. Klidně pro změnu přijď ty," pousmála se. ,,Tak se měj," objala ji přes stůl. Rozloučily se a Bellatrix se vrátila na ministerstvo.
~ ~ ~
Andromeda seděla na Rosier Manor, který celý týden dávala do pořádku. Slétávali se zde různí kouzelníci, kteří věřili v pána zla a byli tehdy na jeho straně.
,,Jméno?" Zeptal se jeden ze smrtijedů, který seděl vedle Andromedy.
,,Krevní status," promluvila. ,,Vždy se nejprve ptej na krevní status!"
Smrtijed si povzdychl, ale přikývl. ,,Omlouvám se."
Andromeda se na něj podívala. ,,Zde se chyby nedělají, pro příště si to pamatuj," poznamenala a sledovala dál znuděně, co se zde děje. Daphne, která seděla vedle ní, se ušklíbla.
,,Takže... krevní status?"
,,Jsem poloviční... ale z větší části čaroděj..."
Andy si povzdychla, protože toho měla dost, postavila se proto a zakřičela. ,,Všichni, co jsou poloviční, se seberou a vypadnou!"
Daphne k ní přešla a zašeptala: ,,Můžou se nám hodit na jiné věci," dívala se jí zpříma do očí. Andromeda pochopila a přikývla. Pohlédla na ně a sladce se usmála.
,,Drahoušci, vy, kteří nemáte čistou krev počkáte dole, dobře? Za chvíli přijdu za vámi a osobně vám zadám důležitý úkol."
Daphne se ušklíbla nad tím, jak jí to hltali. Uměla přimět člověka, aby se cítil potřebný, i když nebyl.
Většina lidí odešla a zbylo jich tam asi dvacet. Andy si znova povzdychla. ,,Takže. Znamení si zaslouží čistokrevní, ale musíte se o to nějak zasloužit. Tím, že sem jen přijdete... nah, nah... to není ono," posadila se na stůl, dala si nohu přes nohu, nalila si víno do skleničky a upila. ,,Já jsem Andromeda. Za příjmení se maličko stydím, takže budu preferovat Blacková. Jsem tady šéf. Ti, kteří neposlouchají, tak budou potrestáni," ušklíbla se. ,,Jsem velmi přesvědčivá. Zeptejte se mého bývalého manžela," usmála se a položila skleničku. ,,Támhle ta dáma je má dcera, takže... pokud ji ohnete bez jejího svolení, trest vás nemine," zvedla se. ,,Teď mne omluvte, jdu za těma... ehm... nečistýma."
Když Andy řekla, že se za své příjmení stydí, Lacerta se zamračila, neřekla však nic, jen tak pozorovala ostatní, kteří sem přišli. Připadalo jí to jako šílenost, ale matka byla matka a ona musela stát při ní.
Andy šla za polovičními. ,,Drazí... kdo tu má děti v Bradavicích?" Zeptala se a rozhlédla, pár lidí se přihlásilo. Ostatní, co se nehlásili byli už mladí či starší lidé, kteří se chtěli přidat k smrtijedům. ,,Zjistěte mi přes vaše děti, kudy se dá jít do Bradavic, zda je tam stále rozplývavá skříň a kdy jsou Bradavice nejméně střežené, kdy jsou snadno získatelné," zachechtala se a upravila si výstřih. Jeden z mužů ji pozoroval víc, než ostatní. Byl to ještě chlapec, blonďatý a docela pohledný. Když ostatní odešli, on zůstal.
,,Slyšel jsem o vašem pověstném mučení," řekl.
Andy se na něj podívala. ,,Ale nerozdávám ho na požadavek a věř tomu, nikdo by dobrovolně nechtěl zmučit ode mne, chlapče. Možná tě ta představa vzrušuje, ale miliony obětí mne žádaly o milost."
,,Tomu věřím, zdáte se být nebezpečná," pousmál se chlapec. Jmenuji se Damien," mile se na ni znovu pousmál a políbil jí hřbet ruky, Andromeda se však ušklíbla.
,,Jestli ti jde o tamto, tak můžeš zase jít."
,,Nene, madam, já... jen jsem se snažil být zdvořilý... ve skutečnosti... líbí se mi vaše dcera," mírně se začervenal. ,,Je opravdu krásná, po vás."
,,A kolikpak ti je?" Zeptala se Andromeda. ,,Jak už jsem naznačila, nikdo se nesmí toulat kolem mé dcery. Jedině, když ona se bude toulat kolem vás," ušklíbla se.
,,Čtyřiadvacet, madam," pousmál se. ,,Věřím, že jste použila termín neohne... já... bych ji raději vzal na čaj," roztomile se červenal.
,,Vypadáš ale docela mladě na dvacet čtyři let," zatvářila se Andy nevěřícně. ,,Proč myslíš, že jsi hoden mé dcery?" Pozvedla obočí.
,,To musí posoudit ona sama, zda jsem jí hoden nebo ne. Já pro to můžu udělat to nejlepší, ale zdá se, že už jeden háček je. Kromě mého věku také můj krevní status, madam. Jsem mudlorozený."
Andromeda se zamračila. ,,Tak to vůbec nepřipadá v úvahu. Já přimhouřím oko u polovičních, ale u mudlovskýčh šmejdů ne! Vypadni odsud!"
Damien pozvedl obočí. ,,Jsem blázen do vaší dcery, copak na tom tolik záleží?" Zeptal se.
,,Matce na krevním statusu záleží," ušklíbla se Lacerta, která zaslechla kousek jejich konverzace a projela si ho odshora až dolů.
Andromeda přikývla. ,,Záleží mi na tom, jako nikdy předtím. Takoví jako ty mi ničí jenom život, tak se kliď z tohoto místa, jinak já zničím ten tvůj," zamračila se. ,,Vyprovoď ho, prosím tě," řekla Lacertě.
Lacerta se ušklíbla. ,,Tak jdeme," řekla a šla s ním.
,,Můžu tě vzít na čaj?" Zeptal se najednou, protože tak nějak cítil, že by další tak skvělou příležitost mít už nemusel.
Lacerta si povzdychla. ,,Neotravuj s tím. Matka slyší všechno a teď se to vážně nehodí. Není poslední dobou ve své kůži."
,,Notak, musím tě znovu vidět," zazubil se na ni.
Lacerta protočila panenky. ,,Prasinky, krásné to místo a hlavně kolem desáté hodiny a běž už."
,,Jsem Damien, mimochodem."
,,Lacerta."
,,Já vím," zeširoka se usmál, mrkl na ni a odešel.

Kapitola Patnáctá: Nadvláda smrtijedů znovu započíná (část třetí)

17. září 2017 v 21:19 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
+18

Evelyn dnes ráno udělala pro Teda tiramisu a kávu se šlehačkou, připravila mu to na stůl a šla ho vzbudit. Měl dnes volno a ona měla odpolední. Lehla si vedle něj a hladila ho po tváři. Ted se zavrtěl, Evelyn se pousmála a políbila ho na rty. Ted rozlepil oči a chvíli na ni zmateně mrkal, ale když si uvědomil, že ho jeho žena před chvílí políbila, polibek jí opětoval.
,,Jak se vyspal můj koblížek?" Zazubila se na něj a pohladila mu jeho břicho, které měl díky jejím dobrůtkám jemně vypouklé.
,,Výborně. A jak moje kremrolka?" Uchechtl se.
,,Také výborně," pousmála se.
Ted v ten moment cosi zvětřil. ,,Mmm, cítím něco opravdu výborného. Co to je?"
Evelyn se usmála, vzala talířek a lžičku, nabrala na ni trochu tiramisu a dala mu ji k puse. ,,Ham!"
Ted pusu otevřel a zatvářil se spokojeně. ,,Mňam! To je tiramisu! Merline, asi jsem se zamiloval," řekl a Evelyn se rozesmála.
,,Do toho tiramisu nebo do mě?" Pozvedla obočí.
Ted se zazubil. ,,Do tiramisu, protože je dělaný s láskou od tebe."
,,No teda, pane Tonksi. Teď nevím, jestli být ráda nebo se naštvat," ušklíbla se a dala si také kousek do pusy. ,,Mmm, vážně je to výborné. Teď už se ti vůbec nedivím!" Pousmála se, položila talířek a lehla si k němu pod peřinu. Ted ji překulil na sebe. Evelyn ho v ten moment začala kousat do krku.
,,Madam, vy mne chcete zlobit?" Uchechtl se a díval se na ni, co plánuje.
Evelyn se zahihňala. ,,Nechci vás zlobit, pane, jen se přitulit," pousmála se. ,,A mazlit se."
,,S tak nádhernou dámou se budu mazlit moc rád," řekl, díval se jí přitom do očí a spokojeně se usmíval. ,,Jsi tak úžasná žena, Evelyn. Tak moc tě miluji," řekl a políbil ji na rty.
,,Já tebe taky," usmála se a polibek mu opětovala.
Zatímco se líbali, Ted jí rozepnul knoflíček od halenky. ,,Dnes nikam nespěcháme, že ne?" Zazubil se na ni.
,,Ne, nespěcháme. Máme ještě hooodně času," uchechtla se a zatvářila se svůdně.
Ted ji převalil pod sebe a sundal z ní oblečení, začal jí líbat všude na těle. ,,Pamatuješ si na tu hru, co jsme zamlada hrávali? Že nikdo z nás nesmí vydat ani stén, ať s ním ten druhý dělá cokoli a když zasténá, tak se jejich pozice vymění?" Díval se na ni šibalsky.
,,Ano a byla jsem vždy silný soupeř," ušklíbla se.
,,Tak uvidíme, kolik toho vydržíš teď," mrkl na ni a jemně jí přejel prsty po straně krku, pak ji na něm začal líbat. Evelyn chtěla zasténat, ale věděla, že by prohrála, tak jen otevřela ústa a zatvářila se spokojeně. ,,Copak, drahoušku, líbí se nám to?" Uchechtl se Ted a vzal do pusy jednu její bradavku, kterou začal cumlat. Evelyn přikývla a skousla si ret. ,,Hmm... madam je nějaká odolná. Tak co kdybych zkusil další metu, hm?" Uchechtl se a zabořil se jí mezi nohy, kde ji začal lízat. Evelyn se orosilo čelo, jak zadržovala vzdechy, rychle dýchala a pánev teď tlačila k Tedově puse. ,,Evie se nám nějak potí," uchechtl se a znovu přisál svá ústa na její klitoris, sám cítil, jak mu jeho penis tvrdne.
Evelyn už to nemohla vydržet a zasténala. ,,Áhhhh... Tede..."
Ted se ušklíbl. ,,Prohra, drahoušku! Jsi na řadě," prolíbal si cestu až k jejím rtům, na které jí vtiskl vášnivý polibek. Evelyn mu polibek opětovala a lehla si na něj. Znovu ho políbila a u toho vzala do ruky penis, který mu začala třít. Ted si musel zakrýt ústa, aby nezasténal. ,,Mám tak šikovnou manželku," poznamenal při jejích pohybech rukou. Nevydal ani hlásku, i když cítil obrovský tlak. Evelyn se ušklíbla, protože na něm viděla, jak bojuje. Sklonila se proto k jeho chloubě ústy, vzala mu ji do pusy a začala ho kouřit. Netrvalo to dlouho a Ted se udělal a to už hlasitý stén zastavit nemohl. Naplnil jí pusu svým spermatem.
Evelyn to polkla. ,,Asi mi to teče i ušima," zasmála se.
,,A chutná, miláčku?" Uchechtl se.
,,Možná by to chtělo trochu pepře," zatvářila se pobaveně.
,,Ty by sis mě chtěla opepřit?" Přitáhl si ji zespoda na sebe a jejich nahá těla se setkala. ,,Jsem málo opepřený?" Zazubil se a dal jí pusu na nos.
Evelyn se zachechtala. ,,Udělala jsem ti kafe se šlehačkou, tak si to vypij," natáhla se pro hrnek, který mu podala.
,,Ahh, děkuji, už bude sice studené, ale to nevadí, budu mít ledovou kávu, miláčku," řekl, políbil ji a pak si od ní hrnek vzal. ,,Napadlo mě... co kdybychom se na víkend sebrali a odjeli do Benátek? Musí to tam být velmi romantické. Chtěl bych tě tam vzít, co tomu říkáš?" Pohladil ji po tváři.
,,Evelyn se rozzářila. ,,Moc ráda! Večeře při svíčkách a pak plout všude kolem a koukat se na hvězdy... to by bylo tak úžasné!" Zasnila se, ale pak se podívala na hodinky a povzdychla si. ,,Budu muset udělat oběd a pak do práce."
,,Zařídím to, drahoušku, zařídím nám nádhernou dovolenou," políbil ji na rty. ,,Ano? A co kdybych dnes oběd udělal já?"
,,Hmm, tak dobře," pousmála se spokojeně. Ted tedy vstal z postele a jediné, co si oblékl, byla zástěra, takže když se otočil, měla Evelyn dokonalý výhled na jeho pozadí.
,,Tak co by si madam na oběd dala?" Mrkl na ni.
Evelyn se rozesmála, jak komicky to vypadalo. ,,Chtěla bych boloňské špagety," pousmála se, také se postavila a dala mu pusu na tvář.
,,Máš je mít, paštičko," uchechtl se, dal jí polibek a začal vařit. Když jídlo dodělal, tak jej nachystal na stůl, zapálil svíčky a pak řekl: ,,Ještě moment!" A odběhl do zahrady, kde natrhal rudé růže. ,,Růže pro mou nádhernou manželku."
Evelyn se začervenala. ,,Moc děkuji, jsou nádherné! A to jídlo voní fantasticky! Mám nejlepšího manžela na světě," řekla dala růže do vázy a posadila se ke stolu.
,,Ne, to já mám tu nejúžasnější manželku, kterou nade vše miluji," políbil jí ruku a pak se také posadil, oba se dali do jídla. ,,Chutná ti, miláčku?"
,,Dokonale!" Jedla to s takovou vášní, až se jí oči převracely. ,,U Merlina... to je tak vynikající," pochutnávala si Evelyn. Když dojedla, zatvářila se trochu smutně. ,,Děkuji ti za oběd, koblížku, byl úžasný. Teď budu muset bohužel do práce," povzdychla si.
,,Dobře.Já mezitím zařídím ty Benátky, co říkáš?" Pousmál se.
,,Dobrá, budu se těšit!" Řekla, utřela si pusu do ubrousku, odnesla nádobí a ubrousek vyhodila, umyla ho a šla se převléct a učesat se. ,,Budu doma kolem deváté, miláčku," řekla, když si dodělávala cop.
Budu tě čekat," řekl, vyprovodil ji ke krbu, políbil ji na rozloučenou a Evelyn zmizela v zelených plamenech. Vyšla z krbu na ministerstvu kouzel. Šla rovnou k výtahu, který ji odvezl do patra, kde pracovala, odemkla kancelář a posadila se. Na stole měla fotku Teda, na kterou se láskyplně usmála.
~ ~ ~
Večer toho dne se Lacerta McLaggenová procházela po Londýně. Potřebovala si vyčistit hlavu a popřemýšlet o tom, jakou pozici teď zaujme. Teta Narcissa matku vyhodila a otec se rozhodl, že zůstane s Cissou. Ona musela zůstat s matkou, podpořit ji, to bylo jasné. Ale Andromeda prohlásila Tiberia i Narcissu za nepřátele jejich věci, což se Lacertě už moc nelíbilo. Otce milovala a chtěla se s ním scházet. Jak tak přemýšlela, došla k závěru, že za všechno, co se dělo, mohl Ted Tonks. Věci, které jí řekl otec, jak Tonks matku opustil, jí vařily krev v žilách. Že to byly lži, to ovšem nevěděla. A teď Bellatrix, což byla pro její matku poslední kapka. Slíbila si, že ji odteď ochrání za každou cenu.

Kapitola Patnáctá: Nadvláda smrtijedů znovu započíná (část druhá)

17. září 2017 v 21:17 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
Další den se Narcissa probudila vedle Belly, která měla pusu dokořán a tak trochu chrápala. Cissa se musela uchechtnout a dala jí prst do pusy, Bella se vylekala a jemně ji kousla. Cissa však prst rychle vytáhla. Bella zamlaskala, otočila se na bok a přivinula se k Narcisse, která ji začala jemně hladit po vlasech. Když se konečně probudila, podívala se na Cissy, která se na ni dívala a usmívala se.
,,Jak ti je?" Zeptala se jí Narcissa.
,,Je mi s tebou hezky. Jsem ráda, že jsi zůstala, moc mi tvá přítomnost pomohla," povzdychla si, protože se jí myšlenky opět zatoulaly k Andromedě..
Bude to v pořádku, uvidíš," dala Belle pusu na čelo. ,,Sestřičko," pousmála se.
,,Slibuješ?" Podívala se na ni těma ublíženýma psíma očima Bella.
,,Slibuji."
~ ~ ~
Andromeda se další den probudila s pěknou kocovinou po té whisce co večer vypila. Najednou její nos cosi zvětřil. Byla to slanina. Vůně se linula z kuchyně, kde Leticia připravovala jídlo. Po smrti skřítky Minkey se společně s Druellou rozhodly, že dokud se o sebe dokážou postarat samy, tak to tak také zůstane. Andy vyšla z pokoje a doufala, že nikomu nic nespadne, protože slyšela snad i včelky venku, jak bzíkají.
,,Dobré ráno," řekla celá trochu nakřivo.
,,Ahoj drahoušku," uchechtla se Leticia a dívala se na Andy pobaveně, zatímco Druella tak trochu rozzlobeně.
,,Nejsi už na to stará, abys nevěděla, kde máš míru? Mám sto chutí ti ten lektvar nedát," řekla Druella a podala jí lahvičku s vyprošťovákem.
,,Ale notak, Druinko, nebuď tak přísná. Něco se muselo stát," podívala se na Andy Leticia.
Andy si vzala lektvar a napila se. ,,Děkuji," podívala se na Leticii, ale pak odvrátila zrak. ,,Nic se nestalo," řekla a podepřela si hlavu rukou. ,,Jakým kouzlem je chráněn Rosier Manor?" Zeptala se Andy najednou.
,,Vstup je pouze pro rodinu, je to tak se všemi našimi domy, drahoušku," usmála se na ni Druella a pohladila ji po vlasech.
,,Víš, že nám můžeš říct cokoli, že ano?" Podívala se na ni Leticia starostlivě, dala jí snídani na talíř a posadila se vedle ní.
,,Takže jsem teoreticky rodina i já... tedy i prakticky, když si má matka, že ano?" Zeptala se Andy a otázku Leticie ignorovala, pouze přikývla jako díky na jídlo a dala si kousek do úst.
,,Ano, i ty. Proč se ptáš? Na co ten dům potřebuješ?" Dívala se na ni Druella trochu podezíravě.
,,Jen jsem se zeptala. Na co bych ho chtěla? Na nic. To jsem se jen nemohla zeptat? A nekoukej na mne takhle, nic za lubem nemám," zamračila se Andromeda.
,,Takže nemáš v plánu náhodou svolat smrtijedy a ovládnout svět?" Zeptala se Druella, ale samozřejmě to nemyslela vážně, Leticia jen zakroutila hlavou.
,,Ano, přesně proto jsem to chtěla vědět," odpověděla sarkasticky a zašklebila se. ,,Půjdu se umýt," řekla a na několik minut odešla. Když se pak zase vrátila, Leticia se na ni usmívala.
,,Víš, žes včera chtěla tančit tango?" Uchechtla se.
,,Opravdu?" Zeptala se Andy rozpačitě.
,,Ano," řekla a dívala se na ni pobaveně.
,,A jak mi to šlo?"
,,No, vzhledem k okolnostem nic moc," uchechtla se, popošla k ní a udělala s ní pár tanečních kroků. ,,Teď ti to jde mnohem lépe," řekla a Andy se zasmála.
,,Děkuji, mami," pobaveně se na ni dívala.
,,Můžeme si vzít na víkend Persea?" Zeptala se Druella sedící u stolu.
,,Ovšem," pousmála se Andromeda. ,,Ale je to živel, pozor na něj!" Mrkla a posadila se, protože jí Druella podávala buchtu.
,,Na to jsme zvyklé, neboj se," usmála se na ni.
Jakmile Andy buchtu dojedla, rozloučila se s matkami a letaxovou sítí se přemístila na Malfoy Manor. Šla do svého pokoje, lehla si do postele a přemýšlela o svém plánu. Po chvíli se ozvalo zaklepání. Byla to Narcissa, která se před chvílí vrátila od Bellatrix.
Andromeda protočila panenky. ,,Dále, ať je to kdo chce."
,,To jsem já," řekla Cissy a vstoupila dovnitř, posadila se k Andy na postel a mírně se pousmála. ,,Můžu si k tobě lehnout?"
,,Dobrá," řekla Narcisse. ,,Ale zavři dveře!"
Cissy se postavila a šla dveře zavřít, poté si lehla ke své sestře, objala ji a hladila po ruce. ,,Mám tě ráda, víš to?"
,,To je skvělé," odpověděla a dívala se do stropu. ,,Tohle si nech pro Tiberia."
,,Ale notak...," řekla Narcissa a dala jí pusu na tvář. ,,Mrzí mě, že se tohle stalo, mrzí mě, že tě kvůli tomu ztrácím. Jsi moje velká sestřička, vždy jsi se o mě hezky starala. Možná si myslíš, že jsem to neviděla, že to nevím, ale vím moc dobře, že jsi to všechno dělala proto, abys mě ochránila. Mě i maminku."
,,Ale už jsi vyrostla, Narcisso, umíš se o sebe postarat sama, takže mne už nepotřebuješ. Vy dvě už ochranu nepotřebujete. Už jste v bezpečí. Teď se chci postarat sama o sebe. Být něco víc, než ta zlomená Andromeda," tajemně se ušklíbla.
Narcissa jen přikývla a položila jí hlavu na rameno. ,,Co byla poslední věc, která tě zklamala?" Hladila ji po ruce.
,,Bellatrix," vyslovila její jméno s nenávistí.
,,Bella? Co se mezi vámi stalo?" Nepřestávala ji hladit.
,,Do toho ti nic není. Starej se o sebe," zamračila se.
Ciss zvedla hlavu a podívala se jí zblízka do očí. ,,Myslím, že by sis o tom měla s někým promluvit," pohladila ji jemně po tváři. ,,Nesmíš to v sobě dusit."
,,S nikým o tom mluvit nebudu, ať si každý hledí svého."
,,Andy, co se stalo s Bellatrix?"
,,Podvedla mě, to se stalo. Už ji nechci nikdy vidět. V mém životě skončila a pokud budeš pokračovat v tomhle dál, budeš na řadě, Narcisso. Nevyslýchej mě!"
,,Chci ti jen pomoct," zatvářila se ublíženě.
,,Ale já žádnou pomoc nechci!"
,,A já zase nechci, aby ses trápila."
,,Já se ale netrápím," posadila se na postel. ,,Je mi fajn," ušklíbla se.
Narcissa se posadila také. ,,Jak to myslíš, fajn? Proč se tak usmíváš? Děsíš mě."
,,To se brzy dozvíš. Každý tady se to brzy dozví," tajemně se usmála a postavila se. ,,Jestli mne omluvíš, čeká mě práce."
Narcissa vstala. ,,Jaká práce?"
,,Do toho ti nic není, sestřičko. Je to moje malé tajemství a nikdo s tím nic nezmůže," zachechtala se. ,,Ani ty, ani matka... nikdo..."
,,Ty jsi se zbláznila?! O čem to tady mluvíš?" Dívala se na ni zaraženě.
,,Nazývej to jak chceš. Já chci jen pokračovat v něčem, v čem můj blízký selhal."
Narcissa vytřeštila oči. ,,Tos neudělala! Sakra Andromedo!" Musela se posadit, protože se jí zatočila hlava, pak opět promluvila. ,,Už jako malé dívenky jsme toužily po svobodě, po tom uniknout ze spárů našeho otce a celé této hloupé čistokrevné společnosti. Chtěly jsme žít s ostatními v míru. Ty jsi se zamilovala do jednoho z nich, ale obě jsme se musely vdát za někoho, koho jsme nemilovaly. Pak přišel Riddle a dal nám chvilku skutečné slávy, ale za jakou cenu? Utlačovat takové, jako je Ted? Jako je Leticia? Andromedo, on je pryč a my žijeme v klidu a míru, proč to chceš opět pokazit? Já vím, že jsi smutná a zklamaná, že ti život nadělil rány, ale pořád ještě není konec. My, tvá rodina, tě milujeme a chceme ti pomoct. Nedělej další chybu... prosím, Andromedo."
,,Nech mě být, Narcisso. Já si budu dělat co chci. Jsem už dost velká a i stará a ať se ti to líbí nebo ne, tak Tiberius v tom lítá taky a Lacerta též. Leticii nikdo neublíží a ani matce, o to jsem se už postarala, ale pokud mi budete stát v cestě, tak nemohu říct, co s vámi udělám. Bellatrix jako bystrozorka pozná, co znamená ublížit Andromedě, bývalé smrtijedce. Máš volbu, buď být s ní nebo se mnou. Pokud si vybereš ji, jsi můj nepřítel, Narcisso," řekla rázně a dívala se na ni přísným pohledem. ,,Pomocí mého plánu ovládneme Bradavice, ministerstvo a pak i celý tento svět."
Narcissa se na ni nevěřícně dívala. ,,Ty chceš po mně, abych si volila mezi sestrami? Chceš po mně něco, co jsi nenáviděla, když ti udělal otec? Ty bys mi klidně ublížila?" Postavila se a došla až k ní. ,,Pozvedla bys proti mně hůlku? Řekla ta dvě slova? Fajn... vytáhni ji a udělej to hned! Dokaž, že svá slova myslíš vážně! Zvedni tu hůlku a řekni to! Zabij mě, Andromedo!"
Andromeda vytáhla hůlku a namířila ji na Narcissu. ,,Takže sis vybrala, ano? Ale třeba tě to ještě přejde, Narcisso. Crucio!" Chvíli se na ni dívala, jak se svíjí na podlaze, ale nakonec hůlku stáhla. ,,Nikdo mi v cestě stát nebude, rozumíš mi?"
Narcissa na svou sestru pohlédla se slzami a zároveň se zklamáním v očích. ,,Stal se z tebe otec, jsi stejný tyran jako byl on! Zachránila jsi mě před tímto a teď mi děláš to samé," ztěžka se postavila, protože ji bolelo celé tělo.
,,Já nejsem jako otec. On měl koho terorizovat a já zatím nikomu nic nedělám. Tohle byla jen menší výhružka, Narcisso."
,,Myslím, že máš svou odpověď. Sbal si věci a vypadni!" Řekla Narcissa a obešla ji, ještě se na ni však otočila. ,,Jsi jako on a nikdy nebudeš jiná. Ubližuješ těm, kteří tě milují a pak se divíš, že jsi zůstala sama. Uvidíme, koho si vybere Tiberius," a s těmito slovy odešla z pokoje.

Kapitola Patnáctá: Nadvláda smrtijedů znovu započíná (část první)

17. září 2017 v 21:15 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
Hermiona s Colinem prošli další den třetí a předposlední zkouškou. Tento týden neprobíhalo žádné cvičení, šlo pouze o to, že Bella s Frankem vymysleli únikový plán a ti dva se přes něj měli dostat. Oba uspěli. Bellatrix se vrátila domů a několikrát zkontrolovala všechna okna, zda jí sova někde neupustila vzkaz od Andromedy, avšak nikde žádný nebyl. Začala být pořádně nervózní z toho, že se něco doopravdy stalo. Rozhodla se tedy, že zajde k Andromedě domů a přesvědčí se, zda je všechno v pořádku. Přemístila se tedy před její dům, kde jí otevřela Lacerta, nedočkala se však velmi vřelého uvítání.
,,Co tady chcete?" Zamračila se.
,,Ahoj, uhm, ty budeš Lacerta, že ano?" Lacerta neodpověděla, pouze pozvedla obočí a tak Bella pokračovala. ,,Přišla jsem za maminkou. Musím s ní mluvit."
Lacerta se ušklíbla. ,,Vy už se k mé matce nikdy v životě nepřiblížíte!"
Bellatrix vytřeštila oči. ,,C-co prosím?" Nechápavě se na ni dívala.
,,Vy máte ještě tu drzost se tady objevit a chtít s ní mluvit po tom, co jste udělala?"
Bella stále nechápala. ,,Co jsem udělala?"
,,Vy se ještě tak blbě ptáte?" Zamračila se. ,,Děláte si ze mě snad legraci?! To byste totiž neměla! Ublížila jste matce neskutečným způsobem. Plakala tu kvůli vám a kvůli vám je zase zmatená a citově ublížená. Jděte si laskavě za tou svou a nás už nechte na pokoji. Děkuji," zavřela jí dveře před nosem. Bellatrix se notnou chvíli na dveře dívala. Byla dost zaražená, protože vůbec nechápala, co se to stalo. Nevěděla, co udělala a o to víc ji to sžíralo. Poslala proto po příchodu domů sovu Narcisse, protože to byla jediná věc, která ji napadla.
Drahá Cissy, je něco, co bys měla vědět. Nechci to řešit po sově a nejsem si jistá, zda ti o tom Andromeda řekla, ale pokud máš teď čas, přijď ke mně domů krbem co nejdříve. Musíme si promluvit a to naléhavě. -Bellatrix
Když Narcissa dopis dostala, nechápavě se na něj dívala. Svou sestru neviděla spoustu let, nemluvila s ní od té doby, co odešla. Nechápala, co po ní může chtít. Dole byla napsaná adresa. Oblékla se proto a vstoupila do krbu. Objevila se v obývacím pokoji a rozhlížela se kolem sebe.
,,Uhm, Bello?" Řekla trochu nejistě, protože přeci jen ji neviděla léta.
,,Cissy," vydechla Bella, když ji uviděla a rozešla se k ní, objala ji. ,,Drahoušku, já tě tak ráda vidím... po tolika letech," řekla Bella, pustila ji a začala pobíhat sem a tam, zdála se být velmi rozrušená. ,,Dáš si něco k pití? Určitě máš žízeň, mám tady čaj, víno a možná i něco k jídlu. Já jsem původně návštěvu neplánovala, takže jsem nic neupekla," řekla a Cissy ji pozorovala, jak pobíhala sem a tam.
,,Nepotřebuji nic, děkuji, Bello."
,,Ne, jistě něco musíš chtít," nalila čaj do sklenice. ,,A ještě víno, dojdu pro něj, počkej," Cissy ji však chytila za ruce.
,,Vážně, je to v pořádku," řekla, najednou se však Bella rozplakala, sesunula se k zemi a dala si obličej do dlaní. Cissy vytřeštila oči.
,,J-já... já jsem to... zkazila... ublížila jsem jí a nevím čím," vzlykala.
Cissy se k ní posadila a začala ji hladit. ,,Co se stalo? Proč pláčeš? Čím jsi komu ublížila?"
Bella se na ni podívala zoufalým pohledem. ,,Andromedě. A čím? To je to, co právě nevím... Cissy... víš... po tom, co se Andromeda rozvedla, jak to říct... no... zkrátka se stalo to, v co jsem vždy doufala. Víš, co mám na mysli, že ano?"
Narcissa se na ni chvíli nechápavě dívala, pak jen otevřela ústa dokořán a vyšlo z ní: ,,U Merlina! To myslíš vážně?!" Vytřeštila oči. ,,Ty a ona?!"
,,Ano, já a ona... byly jsme spolu, i intimně," povzdychla si při té vzpomínce. ,,Dnes jsem byla u vás, na manoru, a její dcera mě vyhodila se slovy, jak moc jsem jí ublížila, jak kvůli mně plakala a jak už ji nikdy neuvidím. Ale tohle nemůže být pravda... Cissy... prosím... pomoz mi. Zeptej se jí nenápadně, co se stalo, zjisti, co jsem udělala, musím to vědět a pokusit se to odčinit. Strašlivě mě to sžírá... Cissy, prosím, že mi pomůžeš?" Dívala se na ni uplakanýma očima plnýma zoufalství.
,,Zajímavé," řekla Cissy možná trochu chladněji, než zamýšlela. ,,Je zvláštní, že se tobě pokusila otevřít, zatímco na Tiberia svrchu kašlala," povzdychla si. ,,Ale fajn. Nic mu neřeknu. A tobě pomohu a zeptám se."
,,O jejich vztahu nic nevím. Ale děkuji ti, Cissy," skousla si ret. ,,Myslíš, že bych tě mohla ještě o něco požádat?" Polkla. ,,Nezůstala bys tady se mnou přes noc? Chybí mi má malá sestřička a chvíle, kdy ke mně přišla, když měla noční můry, přitulila se... možná jsem hloupě sentimentální, ale... je to tak," povzdychla si.
,,Dobře, pousmála se. Jen napíšu Tiberiovi sovu," jak řekla, tak i udělala a pak se posadila s Bellou na gauč. Bella se jen mírně pousmála.
,,Povídej mi, Cissy, jak jsi se za ty roky měla? Jaká byla tvá svatba s Luciusem? Co tvůj syn? A co tvůj vztah teď? Jaké to je?"
,,Lucius byl exot," povzdychla si Cissy. ,,Takže svatba byla na nic. Ale byla velká. Draco je už velký a vede si svůj život, ale má se dobře. A Tiberius a já? Dáváme si to, co jsme za ty roky neměli. Je to skvělé," pousmála se při vzpomínce na něj.
,,Jak až velký exot?" Pozvedla obočí. ,,Co si pod tím mám představit? Takže.. jsi teď s Tiberiem šťastná? A jak na to reagovala Andy? Na váš vztah."
,,Představ si někoho, kdo tě zneužívá jen kvůli jménu tvé rodiny, kráse a... to bylo asi vše," ušklíbla se. ,,A ano, jsem šťastná a možná víc, než bych měla a čekám, kdy mi to zase někdo vezme. Andromeda nereagovala nejlépe. Řekla, že to byl podraz a že jsem jí ublížila."
,,Nikdy jsi ho nemilovala, že ne? A Andy... zdá se, že máme všichni tak trochu podíl na tom, že je teď jaká je. Každý jí nějak ublížil," pohladila ji po tváři. ,,Cissy, nemůžu uvěřit tomu, že to tak uteklo, že nám vzali všechen ten čas, co jsme mohly být spolu, všechny tři, šťastné. Odcházela jsem a tys byla ještě malá holčička, neznalá života, bylo ti třináct. A teď... nemůžu si zvyknout na to, že už jí nejsi. Odpustíš mi někdy? Že jsem tě tam s nimi nechala? S těmi, kteří tu tvou nevinnou dušičku rozcupovali na kousky?"
,,Už jsem dospělá žena, ano," uchechtla se. ,,Já už ti odpustila dávno, Bello. Měla jsi své důvody a já je sice tehdy nechápala, ale teď už ano. Chtěla jsi pryč od rodiny, ostatně jako my všechny. I matka."
Bellatrix přikývla. Zbytek odpoledne si povídaly, popíjely víno a doháněly ta léta, co jim život vzal. Večer se uložily ke spánku k Belle do postele. Přitulily se.
,,Miluji tě, víš to?" Řekla Bella najednou.
,,Ale jen sestersky, viď?" Zavtipkovala Narcissa.
,,Ovšem," protočila Bella panenky. ,,Nemusím milovat obě své sestry takto, že ne?" Zamyslela se. ,,I když...," zavtipkovala, zatvářila se však u toho vážně a vylezla si na Narcissu, v očích jí hrály pobavené jiskřičky.
,,Bello, začínám být nervózní," řekla Cissy a píchla ji prstem do tváře.
,,Z čehopak?" Zatvářila se Bella nevinně a našpulila rty.
,,Z tohohle! Neděleeeej tooo, Bellooo!" Dala jí dlaň na obličej, odtahovala ho do sebe dál a smála se u toho. Bella se uchechtla a začala ji lechtat, Cissy se začala svíjet a smát.
,,Moje miminko je pořád stejně lechtivé," zubila se Bella a nepřestávala ji lechtat.
Cissy se svíjela smíchy. ,,NÉÉÉ, přestaaaaaň!"
,,No jo, raději přestanu, nechci, abys mi tu počůrala postel," zazubila se, lehla si a převalila si ji na sebe. ,,Proč jsi mi tak vyrostla, broučku?" Našpulila spodní ret.
,,Nevím, už nejsem ta malá holčička, ale paní," ušklíbla se a položila jí hlavu na hrudník.
Bella jí obtočila ruce kolem krku a dala jí pusu do vlasů. ,,Ano, už jsi paní, všechny jsme. Ale v mých očích budeš stále ta malá Cissinka, poklad, který jsem nechala za sebou a který neskutečně moc miluji," tiskla ji k sobě.
Cissy spokojeně zavřela oči. ,,To je milé," zašeptala.
Bella se usmívala a hladila Narcissu, dokud neusnula. Pak ji opatrně položila vedle sebe, přitulila se k ní a usnula taky.
~ ~ ~
Andromeda seděla ve svém pokoji a přemýšlela o tom, co jí řekla Daphne. Silně uvažovala, že to přijme či si alespoň s Daphne znovu promluví. Napsala jí proto dopis.
Dnes v 6pm se sejdeme u sochy Petra Pana v Hyde Parku. -Andromeda
Andromeda nečekala dlouho a přišla jí odpověď.
Dobrá, budu na vás čekat. -D.
Když nastala hodna H, oblékla se do adekvátnějších věcí a přenesla se do Hyde parku, na opačnou stranu, než byla socha Petra Pana, protože se chtěla trochu projít. Měla na hlavě klobouk. Sice byla v mudlovské části Londýna, nechtěla však nic riskovat. Zastavila se u jednoho stromu a nadechla se, byl krásný, ale připadal jí sám, stál dál od ostatních a Andromeda si povzdychla.
,,Tohle já znám," řekla nakonec a rozešla se dál. Když došla až k oné soše, Daphne tam na ni už čekala. Na tváři měla potutelný úsměv a pohledem ji sjela odshora až dolů.
,,Madam McLaggenová," jemným pokývnutím hlavy ji pozdravila. Andy jí to oplatila.
,,Neposadíme se, slečno?"
,,Ovšem," souhlasila Daphne a poukázala na lavičku pod stromy, na kterou se posadily. Daphne stále fascinovala její podoba s Bellatrix. Byla jí unesená. Chvíli si ji proto jen prohlížela a nepřišlo jí vůbec hloupé, že tak zírá. Dívala se na ni jako by to bylo úplně přirozené. Jako by to bylo její základní právo jen tak si ji prohlížet a u toho mít na tváři ten vše a zároveň nic neříkající úsměv.
Andy si odkašlala. ,,Je nutné na mne takto zírat?" Pozvedla obočí.
,,Omlouvám se, jen... vypadáte jako ona," drze zvedla ruku k jejímu obličeji a pohladila ji po tváři. ,,Jen máte hebčí kůži."
Andy se ošila. ,,Jsme tady snad abychom probraly tu věc, co jste mi navrhla a ne, abyste mne srovnávala s... krvezrádkyní," nakrčila nos.
Daphne se ušklíbla. ,,Chcete to probrat? Co konkrétně byste od toho tedy očekávala?"
Andromeda se podívala před sebe a poté opět na Daphne. ,,Chci přijmout to, co jste navrhovala. Chtěla bych pokračovat v tom, co Tom, ale s jednou podmínkou. Nechci si špinit ruce, tudíž nebudu dělat nic, co by jakkoli ublížilo mému jménu."
,,To ani nemusíte. Stačí je svolat. Ty, co zbyli a oni už udělají vše pro vás. Musí si však myslet, že jste velká vůdkyně, která to myslí vážně."
,,Žádný problém," ušklíbla se chladně Andromeda. ,,Půjdeme k Zapovězenému lesu a svoláme je, hned teď," řekla, postavila se, vzala Daphne za ruku a přemístila se s ní k zapovězenému lesu. ,,Tak schválně," vyhrnula si rukáv a se záměrem všechny přivolat, se znamení lehce dotkla. Odhodila stranou svůj kabát a klobouk, postavila se hrdě vedle Daphne a vyčkávala.
,,Myslíte, že to ještě funguje?" Pozvedla Daphne obočí. ,,Že budou věřit, že je doopravdy někdo volá?"
Andromeda se zamračila. ,,Měli by. Jejich ruka je jinak bude pěkně bolet," uchechtla se.
Daphne se ušklíbla nad tím dvojsmyslem a pomyslela si, že když se Andromeda směje, vypadala ještě víc jako Bellatrix. Čekaly, zda bude nějaká odezva a opravdu. Po chvíli se začali přenášet smrtijedi k Zapovězenému lesu.
Andromeda se ušklíbla. ,,Zdravím, pánové. Ještě, než si ze mne začnete utahovat, proč vás svolávám a jen doufám, že se z vás nestali zmrzlináři, tak vám to objasním. Lze to považovat za nemožné, protože původ už nemá v této době žádnou hodnotu, i tak bych vás chtěla požádat, abyste zase" přešla k nim a pohladila je po tváři ,,přemýšleli, jestli byste nechtěli toto změnit."
Daphne ji pozorovala, jak mluví, jak svůdně se k nim chová, jak se jich dotýká. Věděla, že je to jen jako, ale oni jako muži vnímali jen to, jak přitažlivá žena to byla. Daphne se ji za tu chvíli naučila obdivovat. Ona i Bella byly v něčem jedinečné a nikdo na ně neměl a pokud si byla něčím jistá, tak to bylo to, že tohle vyjde.
,,Není to zas tak dlouho, co jsme se všichni viděli. Pán zla sice padl, ale teď jsem tady já a postarám se o to, abychom byli zase na vrcholu hierarchie. Po vás chci, abyste sehnali co nejvíce stoupenců, kteří budou ochotni bojovat za naši věc a jít ve stopách našeho pána. Já vás povedu opět k velikosti. Teď se o tuto revoluci budu starat sama. Já, Andromeda McLaggenová. To si zapamatujte. Jestliže odmítnete, budete litovat. Však víte, jak jsem mučila své oběti," ušklíbla se. ,,Mimochodem, co byste udělali s mužem, který by mne podvedl?" Ušklíbla se na Tiberia, který s Lacertou stál vzadu.
,,Já bych se nechal zmučit rád, paninko," uchechtl se jeden z nich. ,,A ohledně toho muže? Ufikl bych mu ptáka a zaujal jeho místo," mrkl na ni. ,,Copak? Jste teď volná, madam?" Tiberius se ošil.
,,Nikdo nikoho fikat nebude," ušklíbla se Lacerta. ,,A do mé matky taky nikdo z vás nezasune, o to se postarám!" Řekla rozhodně.
,,A co do tebe, květinko?" Uchechtl se jeden z nich.
Lacerta se otočila. ,,Tak ufiknu ptáka tobě," zatvářila se sladce.
Andromeda se ušklíbla a ujala se znovu slova: ,,Každý z vás tady měl někoho, koho miloval a kdo byl ve válce zabit. Teď máte možnost ty lidi pomstít. Musíme vyčkat, až nás bude víc a dokončíme to, co náš pán začal. Ovládneme Bradavice, protože tam má většina vysoce postavených lidí z ministerstva své děti. A jak nejlépe "vyjednávat"?" Chladně se zasmála.
,,Ano! Správně!" Začali vyřvávat. ,,Jen do nich! Zaplatí nám za vše! Za pána! Půjdeme za lady McLaggenovou!" Křičeli a Daphne se spokojeně usmívala. Už si malovala, jak namíří hůlkou na Bellatrix, jak jí dá crucio a bude ji mučit tak dlouho, dokud nevypustí duši za to, jak moc ji ponížila. Jak ji využila a pak s ní vytřela podlahu jako se špinavým hadrem. Nic lepšího si Bellatrix ani nezasloužila.
,,Je zde však pár výjimek, kterým nikdo neublíží," pokračovala Andromeda. ,,Mé rodiny se nikdo nedotkne. Určitě si pár z vás pamatuje na Leticii Felcherovou. Je poloviční, ale nikdo jí nezkřiví ani vlásek, protože si vede společně s mou matkou krásný život," vzpomněla si, jak jednou matka vlítla s rozmazaným makeupem a rozepnutými šaty na jednu schůzku smrtijedů. ,,První oficiální schůze, kdy přijmeme nové členy bude na..." přemýšlela ,,Rosier Manor za týden," řekla, protože věděla, že už tam dlouho nikdo nebydlí. ,,A ten muž, o kterém jsem hovořila, stojí právě tady," ukázala na Tiberia, ušklíbla se a otočila k odchodu. Tiberius na ni vytřeštil oči a pak pohledem projel smrtijedy, kteří se na něj dívali. Naprázdno polkl. Lacerta jen zakroutila hlavou a jakmile byli zase všichni pryč, přišla k matce a promluvila.
,,Bylo tohle opravdu nutné, mami? Ti chlapi jsou blázni! Nevíš, co tátovi udělají," zamračila se.
Andromeda se ušklíbla. ,,Jeho pohled vystrašeného štěněte mě ale pobavil. Já vím, ti chlapi jsou k zulíbání, jak poslouchají na slovo a očekávám to teď jak od tebe, tak i od tvého otce, jakožto smrtijeda. Co by na to asi řekla Narcissa, což?" Řekla zle směrem k Tiberiovi, který tam pořád stál. Ten už to ponižování nevydržel a vybouchl.
,,Andromedo, uvědom si, že já nejsem tvůj pes. Ty ses pro rozvod rozhodla taky, shodla ses na tom se mnou. Naše manželství bylo naprosto o ničem a proč? Protože tys mi odmítla dát to, co mi právem patřilo a já byl takový idiot, že jsem si nechával srát od tebe na hlavu a ještě ti toleroval, žes rozhazovala nohy Riddleovi jako nějaká děvka. Měl jsem být trochu jako tvůj otec, dát ti pár facek, hodit tě na postel a na nic se tě neptat, ale na to já nemám jaksi povahu, ubližovat ženám, ale uvědom si, že tys ubližovala mně! Ty sis tohle všechno zavinila sama, že jsem teď s Narcissou. Tys mi něco nedala, našel jsem si to jinde, nenutil jsem tě, když jsi nechtěla. Mělas tu možnost a poslalas mě někam, tak se teď sakra přestaň divit a chovat se ke mně jako bych byl největší parchant na světě!" Zhluboka dýchal.
Andromeda se zamračila a začala křičet zpátky. ,,Jak něco takového vůbec můžeš říct? Jak se opovažuješ? Ty si myslíš, že jsi jediný, kdo trpěl? Kdo toho obětoval víc, než mu bylo dáno? Otec mi odepřel lásku, tebe jsem nechtěla a tak jsem našla někoho, kdo se aspoň trochu jemu podobal, byl to Tom, ale toho mi vzali, pak ty a Narcissa. Bellatrix, další pokus se otevřít po těch letech a ona mne podvedla! Ty buď aspoň rád, že máš dceru. A jsi ubohý, že něco takového vůbec vypustíš z úst! Tohle bys Narcisse neřekl, protože ti dala, cos chtěl," vrazila mu facku a pak se otočila. ,,Je ostuda mít příjmení McLaggenová," řekla jen a odcházela si pro kabát, který ji Daphne s úšklebkem podávala.
,,C-co prosím? Jak jako Bellatrix? Jaks to myslela?" Když mu neodpovídala, tak se celý vzteky bez sebe rozešel k ní, vzal ji za loket a otočil ji na sebe. ,,Můžeš mi sakra vysvětlit, jaks to myslela?" Lacerta pro jistotu sáhla po hůlce.
,,Byla jsem s Bellatrix, měla s ní pohlavní styk, milovala ji, ona mne podvedla," zakřičela na něj se slzami v očích. ,,Stačí?"
Tiberius od ní o krok odstoupil a nevěřícně se na ni díval. ,,Bellatrix? Bellatrix Blacková? Tvá sestra? Nebo jiná Bellatrix?" Podíval se na Lacertu, která sklopila zrak před jeho pohledem.
,,Jen a pouze Bellatrix Blacková. Není to má sestra, už nikdy víc nebude," řekla Andromeda a přemístila se na jediné místo, kde se opravdu cítila jako doma. Na Black Manor. Beze slova vešla do svého starého pokoje, kde si otevřela flašku whiskey, která jí jako jediná měla tuto noc dělat společnost.

Tragic End

16. září 2017 v 9:10 | Stázka |  Povídka: Sappho
||Tragický konec povídky. Pokud byste raději šťastný, vraťte se prosím o jednu kapitolu.||
~ I declare that later on, even in an age unlike our own, someone will remember who we are. ~
- Sappho
Hermiona se další den probudila celá rozlámaná, třeštila jí hlava a necítila se zrovna nejlépe. Cestou od Narcissy udělala ještě rychlou zastávku na oslavách a koupila si jedno z těch antických, poněkud kyselých vín. Posadila se na pláži a vypila za tu noc celou flašku. Myslela si, že tím otupí své pocity, avšak nic takového se bohužel nekonalo. Cítila se ještě hůř a navrch jí bylo špatně od žaludku, protože nebyla zvyklá tolik pít. Z vypětím posledních sil se po třetí hodině ranní dostala domů a ulehla ke sladkému spánku. V tu chvíli se cítila příjemně. Nepamatovala si, že by se jí něco zdálo a chvíli po probuzení cítila to sladké otupění, než se její mozek plně nastartoval a vyslal signály do těla a zpátky, které mu řekly, že se o něj Hermiona včera večer nepostarala zrovna nejlépe. Kromě hlavy a žaludku měla také pohmožděnou ruku. Napadlo ji, že musela nejspíše někde spadnout, protože ji opravdu bolela. Její myšlenky se vracely postupně zpátky v čase, až došly k onomu důvodu, proč jí bylo v tento okamžik tak špatně. Narcissa Malfoyová, žena, kterou na okamžik držela v náručí, se kterou se cítila tak šťastná, aniž by věděla, že je to ona, a kterou vzápětí ztratila a neměla už nikdy získat zpátky, protože jí dala jasně najevo, jaký pohled na ni má, ta přesně byla důvodem jejího aktuálního rozpoložení.
Vstala z postele a šla se osprchovat a nasnídat. Její žaludek trochu protestoval, ale Hermiona od včerejšího odpoledne nic nejedla, když nepočítala kousek chleba namožený ve víně a lžičku luštěnin s medem, takže se k něčemu malému přecijen donutila. Po snídani si sundala župan a oblékla si lehké letní šaty a sandálky. Rozhodla se, že navštíví Narcissu a o všem si promluví. Nehodlala to s ní vzdát.
~ ~ ~
Narcissa celou noc nespala, protože přemítala o tom, co se za poslední dny stalo a jakou to vše mělo dohru. S Hermionou jí bylo opravdu krásně, o tom nebylo pochyb. O faktu, že do ní byla zamilovaná už dříve, neměla ani ponětí. Kdyby se jí vyznala před nějakou dobou, pravděpodobně by jen pozvedla obočí a odkráčela pryč s myšlenkou, že dětské pobláznění ji přejde a navíc ji ani neznala. Ale teď to bylo jiné. Rozuměly si, zažily spolu nádherné chvilky, milovaly se. Navíc už to dávno nebyla ta malá střapatá dívka, kterou Draco tolik nenáviděl. Byla to žena. Rozumná a vyspělá a v podstatě jim nestálo v cestě nic, co by se nedalo překročit. Luciuse nemilovala, Draco už měl svůj život. Možná nastal konečně čas, aby ona začala žít ten svůj.
Potřebovala si pročistit hlavu, vydala se tedy na procházku. Šla dál a dál, až došla k chrámu bohyně Afrodité. Povzdychla si a mířila z kopce dolů ke skále, ze které Sapfó skočila dolů kvůli nešťastné lásce. Posadila se na její okraj a dívala se dolů. Byla to pořádná výška a muselo být umění strefit se mezi malé skalky, které z moře vyčnívaly. Narcissa se otřepala a posunula se raději o kousek dál.
~ ~ ~
Hermiona došla k jejímu domu a zaklepala. Když jí nikdo neotvíral, ani když to zkusila podruhé, obešla si dům zezadu, kde se rozléhala terasa. Velké skleněné dveře z ní vedly do domu a umožňovaly perfektní výhled do obývacího pokoje. Hermiona se je pokusila otevřít, avšak byly zamčené. Zaklepala proto ještě jednou, ale když ani tehdy nikdo nepřišel otevřít, povzdychla si a posadila se na proutěnou židli na terase. Na malém kulatém stolku stála úzká váza s malou růží, která postupně odkvétala a pár okvětních lístků leželo ledabyle rozprostřených po stole. Hermiona se rozhlédla. Po Narcisse nebylo ani stopy, pouze dva majestátní pávi se procházeli po terase.
,,Kde je vaše paní?" Zeptala se Hermiona jednoho z nich, ten se však na ni jen podíval nepřívětivým pohledem, jako by se snažil říct, že oni pána nemají. Hermiona pouze zakroutila hlavou nad tím, že zde mluví s pávy a rozešla se na své oblíbené místo. Ke skále.
~ ~ ~
,,Cissy?" Oslovila postavu sedící na okraji skály. Narcissa se otočila.
,,Co tady děláš?"
,,Hledala jsem tě doma, nebylas tam."
Narcissa se ušklíbla. ,,Jo, to proto, že jsem byla tady," odpověděla ironicky a Hermiona protočila panenky. Posadila se vedle ní.
,,Jak je ti?"
,,Jak asi? Dotýkala se mě mudlovská šmejdka," nakrčila nos.
,,Tohle zabolelo," řekla Hermiona, Narcissa však neřekla nic. Hermiona ji vzala za ruku, ucukla. ,,Takže" začala po chvíli ,,co bude teď?"
,,Teď se vrátím domů ke své rodině," odpověděla Narcissa stroze.
,,A co my?"
,,Žádné my není a nikdy nebylo."
,,Lžeš sama sobě," odpověděla Hermiona, Narcissa však opět mlčela. ,,Podívej se mi do očí a řekni, že ke mně nic necítíš," řekla a chytila Narcissu jemně za bradu, ta však svůj pohled odvrátila. ,,Protože já ano. Cítím k tobě víc, než bych měla. Cissy, říkala jsi, že si přeješ svobodnou vůli a jednou se sama rozhodnout podle sebe. Teď máš tu možnost. Nemusí tě zajímat kouzelnická společnost, ani tvůj manžel, kterého sis sama nevybrala. Je po válce a teď už na čisté krvi nezáleží. Jsi svobodná a záleží jen a jen na tobě a tvém rozhodnutí."
,,Kéž by to bylo tak jednoduché."
,,Je to jednoduché. Jen poslouchej své srdce."
Narcissa zakroutila hlavou a postavila se. ,,Já nemůžu, Hermiono. I kdybych k tobě něco cítila, nemohu si při mém postavení něco takového dovolit. Vždyť budeme na titulní straně Denního věštce a Merlin ví, co udělá Lucius, protože to bude brát jako neskutečnou potupu. A kam bychom se uchýlily? Vždyť bychom neměly chvíli klidu."
,,Mohly bychom zůstat tady a nikomu o tom neříct. Klidně můžeme použít Fideliovo zaklínadlo, pokud myslíš, že se budeš pak cítit bezpečněji," postavila se a pohladila ji po tváři. ,,Nedovolím nikomu, aby ti ublížil," řekla a políbila ji na rty. Narcissa jí polibky opětovala, najednou však přestala a odtáhla se.
,,Já nemůžu, promiň," řekla jen a otočila se k odchodu.
Hermiona zalapala po dechu, skousla si ret, pohlédla dolů ze skály a poté opět na odcházející Narcissu. ,,Ptala ses mě, zda bych kvůli někomu skočila."
Narcissa se na ni otočila a zamračila se. ,,Cože?"
,,Já jen chci, abys věděla, že to myslím vážně. Nechci už o tebe přijít. Věřím, že to tak má být, že nás Afrodité svedla dohromady, že to nemohla být jen náhoda. Na to to bylo moc krásné," řekla a udělala krok dozadu.
,,Co to děláš, Hermiono?"
,,Chci ti dokázat, že tě doopravdy miluji. I declare that later on, even in an age unlike our own, someone will remember who we are," řekla, otočila se a skočila ze skály dolů.
,,Hermiono!!!" Zakřičela Narcissa a rozběhla se k okraji. Když se však podívala dolů, uviděla už jen rozvířenou vodní hladinu po dopadu jejího těla. Narcissa pozorovala ono místo, stále se však nic nedělo. ,,Merline, prosím... Afrodito... kdokoli...," zoufale prosila a slzy se jí kutálely po tváři.
Narcissa křičela její jméno, nikdo se však neozýval. Po několika minutách vyplavalo na hladinu její bezvládné tělo. Narcissa běžela dolů na opomenutou pláž blízko místa, kam Hermiona skočila. Když ji uviděla na hladině, rozběhla se do moře. Plavala až k ní, stále doufala, že je naživu.
,,Hermiono probuď se, slyšíš?" Křičela na ni, když jí dostala na pláž. ,,Hermiono, sakra! Nemůžeš mě tady takhle nechat, prosím... udělám cokoli... prosím...," avšak Hermiona se už nikdy neprobudila. Narcissa se zhroutila v slzách na její hruď.
~ O rok později ~
,,Ne, Luciusi, prosím, nech mě!" Křičela Narcissa, když ji její opilý manžel hodil znovu na postel. Neunesl ten pád, který přišel s poválečnou dobou. Čistokrevní kouzelníci už nebyli bráni tak vážně a o to to bylo horší, když byl někdo bývalý smrtijed. Každý se na něj díval skrz prsty. Přišel o svou práci i postavení. Draco se s ním přestal stýkat, protože by to mohlo ohrozit jeho reputaci. Vše, co mu zbylo, byla flaška whiskey a jeho žena. ,,Tohle bolí, prosím, nech mě, už ne... Merline...," plakala, když z ní strhl šaty a prudce do ní zasunul. ,,Aaahh ne...," skuhrala, avšak nebyl nikdo, kdo by jí pomohl. Její poslední nadějí byla její sestra Andromeda, která však byla v tuto chvíli daleko od ní, daleko od jejích slz a trápení.
------------------------------------------------------------------------------------
Požádala nakonec Narcissa svou sestru o pomoc a dostala se od svého manžela pryč? To už přenechám vaší fantazii. Díky, že jste prožívali tento příběh se mnou.

Happy End

16. září 2017 v 9:08 | Stázka |  Povídka: Sappho
||Šťastný konec povídky. Pokud byste raději tragický, přejděte prosím na další kapitolu.||
~ Stand and face me, my love, and scatter the grace in your eyes. ~
- Sappho
Hermiona se další den probudila celá rozlámaná, třeštila jí hlava a necítila se zrovna nejlépe. Cestou od Narcissy udělala ještě rychlou zastávku na oslavách a koupila si jedno z těch antických, poněkud kyselých vín. Posadila se na pláži a vypila za tu noc celou flašku. Myslela si, že tím otupí své pocity, avšak nic takového se bohužel nekonalo. Cítila se ještě hůř a navrch jí bylo špatně od žaludku, protože nebyla zvyklá tolik pít. Z vypětím posledních sil se po třetí hodině ranní dostala domů a ulehla ke sladkému spánku. V tu chvíli se cítila příjemně. Nepamatovala si, že by se jí něco zdálo a chvíli po probuzení cítila to sladké otupění, než se její mozek plně nastartoval a vyslal signály do těla a zpátky, které mu řekly, že se o něj Hermiona včera večer nepostarala zrovna nejlépe. Kromě hlavy a žaludku měla také pohmožděnou ruku. Napadlo ji, že musela nejspíše někde spadnout, protože ji opravdu bolela. Její myšlenky se vracely postupně zpátky v čase, až došly k onomu důvodu, proč jí bylo v tento okamžik tak špatně. Narcissa Malfoyová, žena, kterou na okamžik držela v náručí, se kterou se cítila tak šťastná, aniž by věděla, že je to ona, a kterou vzápětí ztratila a neměla už nikdy získat zpátky, protože jí dala jasně najevo, jaký pohled na ni má, ta přesně byla důvodem jejího aktuálního rozpoložení.
Vstala z postele a šla se osprchovat a nasnídat. Její žaludek trochu protestoval, ale Hermiona od včerejšího odpoledne nic nejedla, když nepočítala kousek chleba namožený ve víně a lžičku luštěnin s medem, takže se k něčemu malému přecijen donutila. Po snídani si sundala župan a oblékla si lehké letní šaty a sandálky. Rozhodla se, že navštíví Narcissu a o všem si promluví. Nehodlala to s ní vzdát.
~ ~ ~
Narcissa celou noc nespala, protože přemítala o tom, co se za poslední dny stalo a jakou to vše mělo dohru. S Hermionou jí bylo opravdu krásně, o tom nebylo pochyb. O faktu, že do ní byla zamilovaná už dříve, neměla ani ponětí. Kdyby se jí vyznala před nějakou dobou, pravděpodobně by jen pozvedla obočí a odkráčela pryč s myšlenkou, že dětské pobláznění ji přejde a navíc ji ani neznala. Ale teď to bylo jiné. Rozuměly si, zažily spolu nádherné chvilky, milovaly se. Navíc už to dávno nebyla ta malá střapatá dívka, kterou Draco tolik nenáviděl. Byla to žena. Rozumná a vyspělá a v podstatě jim nestálo v cestě nic, co by se nedalo překročit. Luciuse nemilovala, Draco už měl svůj život. Možná nastal konečně čas, aby ona začala žít ten svůj.
Potřebovala si pročistit hlavu, vydala se tedy na procházku. Šla dál a dál, až došla k chrámu bohyně Afrodité. Povzdychla si a mířila z kopce dolů ke skále, ze které Sapfó skočila dolů kvůli nešťastné lásce. Posadila se na její okraj a dívala se dolů. Byla to pořádná výška a muselo být umění strefit se mezi malé skalky, které z moře vyčnívaly. Narcissa se otřepala a posunula se raději o kousek dál.
~ ~ ~
Hermiona došla k jejímu domu a zaklepala. Když jí nikdo neotvíral, ani když to zkusila podruhé, obešla si dům zezadu, kde se rozléhala terasa. Velké skleněné dveře z ní vedly do domu a umožňovaly perfektní výhled do obývacího pokoje. Hermiona se je pokusila otevřít, avšak byly zamčené. Zaklepala proto ještě jednou, ale když ani tehdy nikdo nepřišel otevřít, povzdychla si a posadila se na proutěnou židli na terase. Na malém kulatém stolku stála úzká váza s malou růží, která postupně odkvétala a pár okvětních lístků leželo ledabyle rozprostřených po stole. Hermiona se rozhlédla. Po Narcisse nebylo ani stopy, pouze dva majestátní pávi se procházeli po terase.
,,Kde je vaše paní?" Zeptala se Hermiona jednoho z nich, ten se však na ni jen podíval nepřívětivým pohledem, jako by se snažil říct, že oni pána nemají. Hermiona pouze zakroutila hlavou nad tím, že zde mluví s pávy a rozešla se na své oblíbené místo. Ke skále.
~ ~ ~
,,Cissy?" Oslovila postavu sedící na okraji skály. Narcissa se otočila.
,,Co tady děláš?"
,,Hledala jsem tě doma, nebylas tam."
Narcissa se ušklíbla. ,,Jo, to proto, že jsem byla tady," odpověděla ironicky a Hermiona protočila panenky. Posadila se vedle ní.
,,Jak je ti?"
,,Jak asi? Dotýkala se mě mudlovská šmejdka," nakrčila nos.
,,Tohle zabolelo," řekla Hermiona, Narcissa však neřekla nic. Hermiona ji vzala za ruku, ucukla. ,,Takže" začala po chvíli ,,co bude teď?"
,,Teď se vrátím domů ke své rodině," odpověděla Narcissa stroze.
,,A co my?"
,,Žádné my není a nikdy nebylo."
,,Lžeš sama sobě," odpověděla Hermiona, Narcissa však opět mlčela. ,,Podívej se mi do očí a řekni, že ke mně nic necítíš," řekla a chytila Narcissu jemně za bradu, ta však svůj pohled odvrátila. ,,Protože já ano. Cítím k tobě víc, než bych měla. Cissy, říkala jsi, že si přeješ svobodnou vůli a jednou se sama rozhodnout podle sebe. Teď máš tu možnost. Nemusí tě zajímat kouzelnická společnost, ani tvůj manžel, kterého sis sama nevybrala. Je po válce a teď už na čisté krvi nezáleží. Jsi svobodná a záleží jen a jen na tobě a tvém rozhodnutí."
,,Kéž by to bylo tak jednoduché."
,,Je to jednoduché. Jen poslouchej své srdce. Stand and face me, my love, and scatter the grace in your eyes."
Narcissa zakroutila hlavou a postavila se. ,,Já nemůžu, Hermiono. I kdybych k tobě něco cítila, nemohu si při mém postavení něco takového dovolit. Vždyť budeme na titulní straně Denního věštce a Merlin ví, co udělá Lucius, protože to bude brát jako neskutečnou potupu. A kam bychom se uchýlily? Vždyť bychom neměly chvíli klidu."
,,Mohly bychom zůstat tady a nikomu o tom neříct. Klidně můžeme použít Fideliovo zaklínadlo, pokud myslíš, že se budeš pak cítit bezpečněji," postavila se a pohladila ji po tváři. ,,Nedovolím nikomu, aby ti ublížil," řekla a políbila ji na rty. Narcissa jí polibky opětovala, najednou však přestala a odtáhla se.
,,Já nemůžu, promiň," řekla jen a otočila se k odchodu.
Hermiona zalapala po dechu, skousla si ret, pohlédla dolů ze skály a poté opět na odcházející Narcissu. ,,Ptala ses mě, zda bych kvůli někomu skočila."
Narcissa se na ni otočila a zamračila se. ,,Cože?"
,,Já jen chci, abys věděla, že to myslím vážně. Nechci už o tebe přijít. Věřím, že to tak má být, že nás Afrodité svedla dohromady, že to nemohla být jen náhoda. Na to to bylo moc krásné," řekla a udělala krok dozadu.
,,Co to děláš, Hermiono?"
,,Chci ti dokázat, že tě doopravdy miluji," řekla, otočila se a skočila ze skály dolů.
,,Hermiono!!!" Zakřičela Narcissa a rozběhla se k okraji. Když se však podívala dolů, uviděla už jen rozvířenou vodní hladinu po dopadu jejího těla. Narcissa pozorovala ono místo, stále se však nic nedělo. ,,Merline, prosím... Afrodito... kdokoli...," zoufale prosila a slzy se jí kutálely po tváři. Najednou se Hermiona vynořila a podívala se nahoru. ,,Hermiono...," zašeptala a zvedla se. Běžela dolů k malé opomenuté pláži několik metrů od Hermionina dopadu. Ta mezitím vylezla z vody a celá se třásla. Když ji Narcissa spatřila, rozběhla se k ní a objala ji, Hermiona jí objetí opětovala.
,,Já říkala, že skočím," uchechtla se Hermiona, hlas se jí však třásl stejně tak jako její tělo. Narcissa se od ní odtáhla a dala jí facku. ,,Auu, za co?"
,,Za co? Za to, jak jsi šílená! Vždyť jsi mohla zemřít!"
,,Stála nade mnou samotná Afrodité... říkala jsem, že to tak chce," uchechtla se. Narcissa zakroutila hlavou, ale nakonec se k ní naklonila a políbila ji na rty.
,,Páni... a tohle bylo za co?"
,,Tohle byla odpověď na tvou otázku."
,,Takže... to zkusíme?"
,,Ano, zkusíme," odpověděla Narcissa a vášnivě Hermionu políbila.

~ O rok později ~
,,Jak se cítí budoucí maminka?" Uchechtla se Narcissa.
,,Trochu zvláštně, ale jsem šťastná, že jsme do toho šly," pousmála se Hermiona a objala svou milovanou. ,,Snad bude krásné po tobě," dala jí pusu na nos. ,,Bude mít ty tvé modré oči, blond vlasy a tvou laskavou povahu."
,,Noták, vy dvě, pojďte už a nechte si to cukrování na jindy, jinak přijdeme pozdě," protočila panenky Andromeda.
,,Mlč sestro, užívám si přítomnosti mé milované."
,,Na to budeš mít čas i potom, jsou to Teddyho druhé narozeniny a víš, jak tě miluje."
,,Ano, to vím, já to s dětmi totiž umím," uchechtla se Narcissa a propletla si s Hermionou prsty.
,,Miluji tě, ty moje nádherná čarodějko," řekla Hermiona a pohladila ji po tváři.
,,Já tebe taky," odpověděla jí Narcissa a jejich rty se spojily ve vášnivém polibku.

Den Třetí

14. září 2017 v 13:35 | Stázka |  Povídka: Sappho
+18

~ You will have memories because of what we did. Yes, we did many things - all beautiful. ~
- Sappho
Byl poslední den oslav a Narcissa s Hermionou se zde sešly stejně jako předchozí dny. Rozhodly se, že si dnes projdou vše, co bude možné a večer si zajdou na závěrečné představení dramatika Euripida, Médea. Tento poslední den byl speciální program. Narcissa s Hermionou dostaly mapu, na které byly zakresleny různé body. Když k určitému bodu došly, dostaly otázku a podle odpovědi, kterou si zvolily, měly najít svého antického boha či bohyni.
,,Vypadá to, že se dnes nachodíme," uchechtla se Hermiona. ,,Ta stanoviště jsou po celé střední části ostrova."
,,To nevadí, stejně máme další tři hodiny čas, než začne představení," pousmála se Narcissa. ,,Ale nejprve bych chtěla jít ochutnat nějaké antické jídlo."
,,Tak pojďme támhle," ukázala Hermiona před sebe na obrovský stan, ve kterém byly různé speciality, jak pokrmy, tak pití, které se v antice pilo.
,,Mohu vám něco nabídnout, dámy?" Zeptal se sympaticky vyhlížející mladík, soudě dle projevu, protože do tváře mu, jelikož měl masku, nebylo vidět.
,,Co doporučujete?" Pousmála se na něj Hermiona.
,,Od každého něco," zasmál se. ,,Řekové jedli hlavně chléb, ale ne takový, jaký ho známe dnes. Jsou to spíše takové moučné placičky," podal jim je.
,,Nemá to žádnou chuť," podotkla Narcissa.
,,Přesně proto si jej odlamovali a máčeli ve víně," podal jim kalíšek, do které si obě namočily kousek chleba.
,,Brrr," otřepala se Hermiona. ,,Tohle není nic moc."
Narcissa se zasmála. ,,No jo, není to jako vína, která pijeme dnes. A co dalšího tady máte?"
,,Tady," podal jim dvě misky a do každé dal jednu naběračku.
,,Co je to?" Podezřele to Hermiona zkoumala.
,,Kaše z luštěnin ochucená medem," řekl a Narcissa mu misku vzápětí podala zpátky. Hermiona trochu ochutnala, avšak zatvářila se podobně jako předtím.
Chlapec se zachechtal. ,,Tohle vám však chutnat bude," podal jim misku s nafialkovělým ovocem.
,,Fíky," zajásala Hermiona a jeden si vzala. Rozdělala jej a zakousla se do sladké růžové dužiny, jejíž šťáva jí stekla po bradě. Narcissa se nad tím pousmála a také si jeden vzala.
,,A olivy tady nemáte?" Zeptala se. Mladík přikývl a podal jí je. Narcissa si jednu vzala, dala si ji do úst a zatvářila se spokojeně.
,,Já nemám olivy ráda," podotkla Hermiona a vzala si ještě jeden fík.
Když chlapci poděkovaly a rozloučily se s ním, vydaly se na první stanoviště. Hermiona přemluvila Narcissu k tomu, aby si našla svého boha či bohyni raději ona. Byla velmi zvědavá, kdo jí vyjde.
,,Měl by zde být pergamen s otázkou," řekla a rozhlédla se. Pergamen byl zavěšen na stromě. Hermiona k němu přistoupila, sundala jej, rozložila a přečetla.
,,Ctnost, milování, moc, zábava, vědění, věčný život," zvedla hlavu od pergamenu. ,,Myslím, že byste si měla jedno vybrat."
,,Milování," odpověděla Narcissa automaticky a Hermiona přikývla.
,,Co byste si vybrala vy?" Zeptala se jí Narcissa.
,,Vlastně ani nevím. Vždy jsem toužila po vědění, avšak milovat je také důležité, stejně, ne li víc."
,,Vědění z nás udělá samotáře. Čím chytřejší člověk je, čím více toho pozná, tím méně si rozumí s ostatními, protože mu nikdo nerozumí, nikdo mu nestíhá," Hermiona přikývla. Moc dobře to znala. Byla z tria nejchytřejší a nemohla si s nimi promluvit o věcech, které znala, které se naučila. Chtěla je sdílet, ale nemohla. Cítila se uvnitř sama.
,,Musíme sem," ukázala Hermiona prstem na mapě dle volby, kterou si Narcissa zvolila. Když došly na místo, rozložila další pergamen. ,,Voda, země, oheň či vzduch?"
,,Čtyři živly?"
,,Ano."
,,Vzduch," odpověděla Narcissa bez delšího přemýšlení.
,,Proč zrovna ten?"
,,Protože představuje svobodu."
Další stanoviště bylo kousek dál od ostatních. Stálo vysoko na kopci, kde byla studna. Hermiona do ní hodila galeon.
,,Co jste si přála?" Zeptala se Narcissa.
,,Aby to takhle zůstalo už navždy," odpověděla a Narcissa přesně věděla, co tím myslí. Bylo jí tady také krásně. V této sladké iluzi, s touto milou dívkou. Nic neřekla, pouze se pousmála. Hermiona rozložila další pergamen a přečetla dvě slova, která tam byla napsaná.
,,Láska nebo smrt?"
Narcissu podivně zamrazilo. Vzpomněla si na dobu těsně po škole, kdy se stala lady Malfoyovou. Tehdy to pro ni bylo bezvýchodné. Doteky muže, kterého nemilovala, stále jen uzavřená ve stejném chladném domě, stále se jen usmívat na hosty, když Lucius pořádal pracovní večírek, stále jen splňovat manželské povinnosti, i když se na to cítila méně než kdy jindy. Tehdy myslela na to, že jedinou cestou z toho všeho ven byla smrt. Tehdy si opravdu přála ze všeho nejvíce zemřít. Ptala se sama sebe, komu by chyběla. Jedna sestra byla fanatický blázen, kterou zajímal jen její pán a druhá od ní odešla, opustila ji kvůli muži a ani se neohlédla zpátky. Měla jen Luciuse a domácího skřítka a pro tohle žít nechtěla. Až jednou, kdy se dozvěděla, že je těhotná, obrátil se jí celý svět. Její dítě jí opět dalo naději a chuť do života.
,,Smrt si všichni jednou užijeme dostatečně. V životě je nejdůležitější láska," řekla a Hermiona se pousmála.
,,Tak tedy jdeme k cílovému bodu," řekla a společně vyšly. Těžko říct, jestli překvapilo cílové místo více Narcissu či Hermionu, vyšly totiž u chrámu, pod kterým se nacházela skála, ze které skočila Sapfó a u kterého včerejší večer prosila Narcissa o lásku. Byly u chrámu bohyně Afrodité. ,,Tak už víte, která bohyně je ta vaše," pousmála se na ni.
,,Moc zvláštní na to, aby to bylo vše jen pouhá náhoda. Jistě si s námi hrají bohové," ušklíbla se Narcissa pobaveně. ,,Jsem zvědavá, co nám dnes ještě přichystají."
,,To já také," zachechtala se Hermiona.
,,Vrátíme se, představení brzy začne," řekla Narcissa a Hermiona souhlasně přikývla.
Když představení skončilo, promluvila jako první Narcissa.
,,Ta milovala celým svým srdcem."
,,A byla zrazena. Tak to chodí, pokud někdo miluje plně a bez hranic," odpověděla Hermiona suše.
,,Ale, ale, my jsme nějací skeptičtí," podívala se na ni Narcissa pobaveně.
,,Ale je to tak. Milujte někoho a on vás stejně jednou opustí nebo vám zlomí srdce, aniž by mu dal šanci."
,,Proto jste jí to neřekla?"
,,Nechci o ní mluvit."
,,Dobrá."
Zvedly se. Došly až na pláž a posadily se na molo.
,,Zde jsme se poprvé setkaly," prolomila Hermiona ticho.
,,Ano," odpověděla Narcissa a dívala se kamsi za obzor. Hermiona na ni pohlédla a chvíli si ji zkoumavě prohlížela. Přísahala by, že od první chvíle, co ji potkala, měla dojem, že ji zná velmi dlouhou dobu.
,,A jsem za to ráda," řekla a opřela hlavu Narcisse o rameno. Ta sebou trochu trhla, ale nechala ji.
,,Já také," vzala její ruku do své. Hermiona na okamžik zaváhala, ale pak jejich prsty propletla. Zdálo se to být tak přirozené, tak uklidňující, jako by to byla jediná věc, která na světě dávala smysl. Chvíli tam tak seděly a dívaly se na téměř klidné moře, až Narcissa promluvila.
,,Nechceš jít ke mně?"
Hermiona bez zaváhání odpověděla. ,,Ano, chci."
~ ~ ~
Narcissa žila ve vile lorda Gordona Byrona. Hermionu to velmi překvapilo. Slyšela, že si tento dům koupila jakási velmi bohatá rodina.
,,Kdo jste, madam?" Zeptala se jí Hermiona, když seděly v jejím pokoji.
,,Afrodité přeci, tvá bohyně lásky a krásy, Sapfó," odpověděla jí s úsměvem.
,,Ne, já myslím... kdo jste doopravdy?"
,,Záleží na tom?"
,,Ano... ne... možná. Já vlastně nevím."
,,Jsme těmi, za které se považujeme," odpověděla Narcissa a natáhla k Hermioně ruku. Ta položila svou skleničku a posadila se k ní na postel. Sáhla na její masku, kterou se jí chystala sundat, Narcissa ji však zastavila. ,,Jen my rozhodujeme o tom, kdo sami jsme a kým chceme být," řekla, naklonila se k ní a políbila ji na rty. Hermiona tiše zasténala. Když se od ní Narcissa zase odtáhla, tak ji chvíli zmateně pozorovala, nakonec se k ní však naklonila také a polibek jí opětovala. Nemohla přestat. Ona žena pro ni začala být slastným opojením ve chvíli, kdy přitiskla své rty na ty její. Svlékala ji. Narcissa nic nenamítala, naopak se to Hermioně snažila co nejvíce usnadnit. Svlékala ji také. Když byly obě nahé, jejich těla se propojila a z jejich úst se linuly hlasité stény. Hermiona prozkoumávala tělo své společnice, zasypávala jej polibky, cumlala její bradavky jako by to bylo nejčerstvější a nejchutnější ovoce. Narcissa nebyla schopná se pohnout, byla jako v transu. Její tělo poprvé patřilo někomu, koho si sama vybrala. A bylo to intenzivní a nádherné. Sténala, její ruce se zarývaly do zad Hermiony pokaždé, co jí projela vlna vzrušení zapříčiněná rukou oné dívky kroužící na nejcitlivějším místě jejího těla. Nečekala. Svou rukou jí tam zajela také, chtěla, aby cítila stejné potěšení jako ona sama. Hermiona zasténala a skousla si ret. Netrvalo dlouho a obě dosáhly vrcholu. Hermiona se položila vedle Narcissy a ztěžka oddychovala. Notnou chvíli nic neříkaly, jen se vzájemně dívaly do očí, až nakonec Hermiona promluvila.
,,Nechci, aby to skončilo. Aby se to rozplynulo jako nádherný sen po probuzení. Chci, aby to bylo skutečné a navždy," řekla Hermiona, kterou Narcissa svírala v objetí.
,,Já také. Přála bych si tě takto držet náručí neustále, Sapfó má nádherná," zašeptala a jemně ji políbila na rty. Hermionu zamrazilo.
,,Je jediná možnost, jak z toho všeho udělat realitu," pozvedla Hermiona mírně hlavu a podívala se Narcisse do očí. Cissy nic neřekla. Věděla, co má namysli. Chtěla po ní, ať sundá svou masku, ale Narcissa si nebyla jistá, zda byla na něco takového připravena. Nechtěla se srazit s realitou. Mám přeci svou rodinu, říkal jí jeden hlas v hlavě. Jakou? Vždyť Draco už je velký a Luciuse doopravdy nemiluješ. Možná přecijen můžeš být šťastná, říkal druhý. ,,Sundáme si ji společně," navrhla Hermiona a posadila se. Narcissa stále váhala, ale nakonec přikývla. Říkala si, že to nakonec přeci tolik nezmění. Jak moc se mýlila. Hermiona sňala svou masku, stejně tak ona. Obě zalapaly po dechu.
,,A- ale... to není možné," vydechla Narcissa a Hermiona přitiskla své dlaně k ústům. Nemohla uvěřit, že před ní seděla Narcissa Malfoyová. Že s ní se právě teď milovala, s ženou, po které tolik toužila. To proto jí byla tolik povědomá. ,,Běž, odejdi!" Řekla Narcissa najednou a zakryla své tělo peřinou.
Hermiona začala zběsile kroutit hlavou. ,,Neodejdu, Cissy, ne. Tentokrát už tě jít nenechám, tentokrát ne."
Narcissa se na ni nechápavě dívala. ,,Jak to myslíš tentokrát?"
,,Jednou už jsem tě jít nechala, vzdala se tě, protože jsem nevěřila, že by tohle bylo možné, ale je. Je to možné, teď už to vím," řekla jí a Narcissa se zamračila.
,,Ta žena..."
Hermiona přikývla. ,,Jsi to ty, celou dobu jsi to byla ty. Neodháněj mě od sebe, ne teď, ne znovu," řekla, naklonila se k ní a políbila ji na rty. Narcissa se však odtáhla. Cítila se podvedená. Jako by se proti ní všichni bohové Olympu právě spikli. Zamilovala se do mudlovské šmejdky.
,,Odejdi, prosím. Moc tě prosím, běž," řekla a odvrátila pohled, aby Hermiona neviděla slzy, které se jí hromadily v očích.
,,Cissy..."
,,Prosím..."
Hermiona přikývla. Vzala si své šaty a oblékla se. Naposledy se ještě ve dveřích na Narcissu ohlédla a promluvila: ,,You will have memories because of what we did. Yes, we did many things - all beautiful," a poté zmizela v šeru chladné noci.
---------------------------------------------------------------------
Povídka bude mít dva konce. Dle názvu kapitoly si vyberete, jak si budete přát, aby povídka skončila.

Den Druhý

12. září 2017 v 8:45 | Stázka |  Povídka: Sappho
~ There is no place for grief in a house which serves the Muse. ~
- Sappho
Narcissa ten večer seděla na terase svého domu a listovala si sbírkou Byronových básní. Na stole ležela petrolejová lampa, která byla jediným momentálním zdrojem světla v domě. Po terase se procházeli majestátní pávi. Jeden z nich se zastavil a Narcissu upřeně pozoroval. Ta si toho všimla a pohlédla na něj. Říkalo se, že v pávech přebývají duše zemřelých lidí, kteří na tomto ostrově žili.
,,A čí duše je ukrytá v tobě?" Zeptala se Narcissa a postavila se. Opatrně k němu natáhla ruku, páv však neuhnul ani o centimetr. Vypadal, že se jí nebojí. Narcissa jej pohladila po hlavě a opatrně rukou sjížděla až na jeho záda. Páv v ten okamžik rozevřel svá pera a Narcissa se musela pousmát. ,,Jak nádherný tvor jsi. Že by bývalý majitel tohoto sídla?" Páv peří opět stáhl a odkráčel pryč za ostatními. Narcissa se posadila zpátky na svou židli a rozevřela knihu. Z dálky byla slyšet hudba a zpěv a na obloze se sem tam objevila světlice. Oslavy byly opět v plném proudu. Narcissa knihu zavřela a nasadila si masku. Pro dnešní den zvolila šaty v barvě fialové v antickém střihu. Byly až na zem a opět k nim zvolila zlaté doplňky. Vydala se na pláž. Zastavila se až u místa, kde právě probíhalo čtení. Hermiona seděla uprostřed na židli u ohně a předčítala ze sbírky její oblíbené básnířky. Narcissa se posadila někam dozadu, odkud však měla na Hermionu dobrý výhled.
... who this time am I to persuade
to your love? Sappho, who is doing you wrong?
For even if she flees, soon she shall pursue.
And if she refuses gifts, soon she shall give them.
If she doesn't love you, soon she shall love
even if she's unwilling."
Come to me now once again and release me
from grueling anxiety.
All that my heart longs for,
fulfill. And be yourself my ally in love's battle.
Hermiona dočetla a z hlediště se ozval hlasitý potlesk. Zvedla hlavu od knihy a očima hledala Narcissu, nikde ji však neviděla. Zklamaně knihu zavřela, postavila se, pousmála a uklonila se.
,,Bylo to opravdu procítěné," ozvalo se za ni najednou. Hermiona se otočila.
,,Vy jste přišla?"
,,Ano, jak bych si to mohla nechat ujít?" Pousmála se. ,,Nicméně musím se přiznat, že jsem zde nebyla od začátku."
,,To nevadí," pousmála se Hermiona.
,,Byla jste tady celý den?"
,,Ne," zakroutila hlavou Hermiona. ,,Připravovala jsem se na předčítání, ale šla jsem se podívat alespoň na Antigonu, kterou dnes hráli. Ale řecky, takže jsem tomu moc nerozuměla," uchechtla se. ,,Nicméně ten příběh znám, takže jsem se soustředila spíše na obraz, než na zvuk," pousmála se.
,,Já viděla naposledy divadlo, když byly Shakespearovy slavnosti ve Stratfordu nad Avonou. Hamlet mne vždy nadchne," usmála se.
,,Vy jste tam byla? Já také! Možná jsme se minuly a ani o tom nevíme."
,,Možná."
,,Já miluji Romea a Julii, je to klasika."
,,To ano. Shakespearovy hry jsou vůbec mé oblíbené."
,,To mé také. Jeho dramata jsou stále nadčasová," přikývla Hermiona.
,,Vypadá to, že toho máme spoustu společného, slečno Sapfó," pousmála se Narcissa.
,,To ano, krásné Afrodité," odvětila Hermiona a Narcissa se zasmála.
,,Bohyně lásky a krásy? Čím jsem si to zasloužila?"
,,Afrodité byla pro Sapfó múza."
,,Jsem pro vás múza?" Pobaveně pozvedla Narcissa obočí.
,,Možná. Zatím nevím. Ale jednou věcí jsem si jistá. Seslali mi vás řečtí bohové a ti to nedělají jen tak pro nic za nic. Vždy k tomu mají svůj důvod," usmála se Hermiona tajemně.
,,No jistě," oplatila jí Narcissa pobaveným úsměvem.
,,Znáte dobře tento ostrov?" Zeptala se Hermiona najednou.
,,Ještě nikdy jsem si ho celý neobcházela. Znám jen cestu sem, do města a k mému domu," odpověděla.
,,A chtěla byste vidět místa, která jsou spojená s básnířkou Sapfó."
,,Ovšem," pousmála se.
,,Tak pojďme," řekla Hermiona a společně se vydaly mlčky podél pláže.
První místo, které Hermiona Narcisse ukázala, byla planina, na které ležely zbytky jakési stavby.
,,Tohle byla škola múz," usmála se Hermiona. ,,Tady Sapfó učila bohaté a dobře postavené dívky, kterým předávala nejen znalosti řečtiny, filosofie, literatury, hudby, ale také lásky. Nelíbilo se jí, že své mentory měli pouze muži, aby jim ukázali, co je o svatební noci čeká. Předávala proto těmto dívkám rozkoš a informace s tímto spojené. Několik z těchto dívek se také stalo jejími milenkami. Některé jí však zlomily srdce, protože musely odejít a vdát se za muže, které jim vybrala rodina. Ale vždy říkávala ,,There is no place for grief in a house which serves the Muse" a tím se také řídila.
Narcissa si povzdychla, protože její osud byl stejný jako osud těchto dívek. Nakonec však pouze řekla: ,,To museli mít rodiče radost, že je učila takovýmto věcem."
,,To asi ano," zachechtala se Hermiona.
Dalším místem byl chrám bohyně Afrodité.
,,Sem se chodila modlit. Jak jste mohla slyšet v mé poslední básni, Sappho často zahořela láskou k nějaké dívce a prosila Afrodité o pomoc. O svých osudových ženách a dívkách pak psala básně a některé z nich se uchovaly, i když většinou pouze fragmenty. Když už byla starší, stěžovala si, že se od ní bohyně odvrátila. Já si ovšem myslím, že starší ženy mohou být mnohdy mnohem víc okouzlující, než mladé dívky," trochu se začervenala, protože si vzpomněla na Narcissu. Na okamžik se ztratila ve svých myšlenkách. Myslela na to, co asi v tuto chvíli dělá a jak moc by si přála, aby teď s ní zde mohla být ona, i když společnost neznámé ženy bez tváře jí byla také příjemná. Možná víc, než si přiznávala. Líbilo se jí to vzrušení z neznáma. Ani jedna nevěděla, kdo se za maskou té druhé ukrývá a proto mohly být tím, kým samy chtěly. Cítila to tak i Narcissa. Byl to úplně jiný svět. V rozpoložení, ve kterém právě byla, by s neznámou dívkou šla klidně až na kraj světa, jen pokud by se nemusela vrátit k životu, který za sebou na krátký čas zanechala v Británii.
,,Pomodlete se k ní, třeba vám dá tu, kterou stále nosíte v srdci," řekla Narcissa a Hermiona se ošila.
,,Pojďme dál," řekla jen a vykročila od chrámu směrem k moři. Zastavila se až na okraji skály. Pohlédla z ní dolů a mírně se jí zatočila hlava. Narcissa ji chytila zezadu okolo pasu a stáhla ji zpátky. Hermionu při jejím doteku zamrazilo.
,,Na tohle jste ještě moc mladá," podotkla Narcissa a Hermiona se začervenala.
,,Díky," odpověděla a povzdychla si, když ji Narcissa opět pustila.
,,Takže, co je tohle za místo?"
,,Říká se, že tady Sapfó skočila dolů kvůli nešťastné lásce k jednomu rybáři."
Narcissa se na ni zmateně podívala. ,,Ale já myslela, že preferovala dívky."
,,To ano, ale když máme šanci na lásku, co na tom záleží, zda je to žena či muž?" Narcissa nic neřekla, jen se na Hermionu dívala. Ta udělala krok k okraji útesu a opět pohlédla dolů. ,,Z tohoto útesu skočilo více lidí trpících nešťastnou láskou. Říká se, že pokud člověk pád do moře přežije, bude od lásky očištěn a kdo ne, no, ten stejně tak."
,,To je poněkud kruté," poznamenala Narcissa.
,,Možná."
Starší žena na ni pohlédla. ,,Skočila byste? Kvůli ní?"
,,Vždyť téměř ani neví, že existuji."
,,Neřekla jste jí to proto, protože dokud neuslyšíte její odmítnutí, stále budete mít jistou naději, že ano?"
Hermiona neodpověděla, stále se dívala dolů.
,,Vy byste pro někoho skočila?" Otočila se na ni Hermiona najednou.
,,Já nemám pro koho. Mne Afrodité zavrhla již v kolébce."
,,Nikdy jste nikoho nemilovala?"
Vzpomněla si na jistou dívku z Bradavic, stejný ročník, avšak z Havraspáru. Mudlorozená. Nikdy jí to neřekla, nemělo by to smysl. Pohlédla na Hermionu a zakroutila hlavou. ,,Nikdy."
Hermiona ji beze slova vzala za ruku a kráčela s ní zpátky k chrámu. Když se zastavila, Narcissa na ni nechápavě pohlédla.
,,Zkuste to, třeba to vyjde," pobídla ji Hermiona.
,,Co bych měla udělat?"
,,Stačí jen požádat."
Narcissa si povzdychla. Přišlo jí to absurdní, ale co mohla ztratit. ,,Mocná bohyně lásky Afrodité, prosím tě o lásku, která mi byla v životě odepřena a po které toužím ze všeho nejvíce. Pokud mne slyšíš, pomoz mi prosím najít takového člověka, který mne bude milovat a kterého budu milovat já. Dej mi šanci na svobodnou volbu, alespoň jednou v životě," skousla si ret a sklopila zrak. Hermiona ji vzala za ruku.
,,Třeba to vyjde."
,,Snad..."

Den První

10. září 2017 v 9:40 | Stázka |  Povídka: Sappho
~ You came and I was longing for you. You cooled a heart that burned with desire. ~
- Sappho
Narcissa Malfoyová seděla na terase jednoho ze svých rodinných sídel. Byl teplý letní večer, ona pozorovala hvězdy a popíjela drahé víno. Byla sama. Lucius, který s ní měl odjet také, byl povolán na ministerstvo kvůli dalšímu vyšetřování ohledně role, kterou Malfoyovi sehráli ve válce. Narcissa měla tu výhodu, že její levé předloktí nezdobilo znamení zla a také tu, že Harry Potter svědčil v její prospěch. Sídlo, ve kterém se právě nacházela, leželo na řeckém ostrově Lesbos a nebylo jen tak ledajaké. Patřilo totiž lordu Georgi Gordonu Byronovi, britskému spisovateli a básníkovi, který se netajil svými výstřelky, mezi které patřily například incest či milování se s osobami stejného pohlaví. Narcissa, ačkoli to držela v tajnosti, velice mudlovské literatuře holdovala a právě lord Byron patřil k jejím oblíbencům. Když se před několika lety dozvěděla, že je sídlo na prodej, na nic nečekala a nekompromisně přinutila svého manžela, aby jí sídlo zakoupil a aby z něj udělali místo tolik vytouženého odpočinku, který si v Anglii dopřát nemohli. Tento týden probíhaly na ostrově slavnosti uctívající řecké božstvo opakující se každý rok. Ačkoli jen málokdo z těch, kteří na ostrově žili, stále věřili v řecké bohy a bohyně, oslavy se uchovaly jako památka na dobu největšího rozkvětu a zářivou minulost Řecka.
Hermiona Grangerová, členka všemi tak dobře známého tria, které porazilo pána zla, se po válce rozhodla, že netouží už po ničem jiném než po klidu. Půl roku vydržela neustálé pokřiky, pohledy, nabídky k rozhovorům a k tomu, aby o ní byly napsány všelijaké knihy, které neustále odmítala, až její pohár trpělivosti přetekl. Nebyla totiž jednou z těch, kteří si přáli věčnou slávu z toho, co se událo. Hodně si toho zažila a přála si jen, aby mohla poklidně a spokojeně žít a všichni ji nechali na pokoji. Půl roku již uběhlo od války a tato vřava stále neutichala. Hermiona už to nezvládala, sbalila si své věci a rozhodla se, že odjede někam, kde ji nikdo nenajde, alespoň na nějaký čas. Vždy ji lákal ostrov Lesbos, nejen proto, že sama preferovala spíše dívky, ale také proto, že býval domovem její oblíbené mudlovské básnířky Sapfó. Sama básně psala, na každou dívku či ženu, která kdy ovlivnila nějakým způsobem její život. Nebylo jich nijak mnoho, daly se spočítat na prstech jedné ruky, byla však mezi nimi jedna, která ostatní převyšovala. Narcissa Malfoyová, matka chlapce, který jí z pobytu na škole dělal jedno velké peklo. Věděla, že Narcissa takovými, jako byla ona, hluboce pohrdala. Pro ni byla pouze mudlovskou šmejdkou, avšak i přesto ji k ní něco mocně přitahovalo. Už když ji poprvé spatřila ve čtvrtém ročníku na tribuně na mistrovství světa ve famfrpálu a jejich oči se na okamžik setkaly, věděla, že je ztracená. Cítila to silné mrazení a příjemný pocit v podbřišku, který jí od té doby nedával spát. Jen díky ní zvládla mučení její sestry, nechvalně proslulé smrtijedky, Bellatrix Lestrangeové. Ačkoli Narcissa neudělala vůbec nic, aby ji ze spárů své šílené sestry dostala, dívala se Hermioně do očí pohledem, který říkal, že bude všechno v pořádku, že se z toho dostane živá a zdravá. Nebo si to možná jen nalhávala. Jedno však bylo jisté. Narcissa Malfoyová nikdy neměla být její.
Hermiona bydlela v malém domečku na pláži a přivydělávala si kreslením obrazů. Nádherně malovala, byla opravdu nadaná. Umění bylo její vášní. Malování, psaní a čtení jí krátilo čas, který na tomto místě ubíhal pomaleji, než kdekoli jinde na světě a také ji to velmi uklidňovalo a dobíjelo energií. Dnes večer byl první den třídenních oslav na počest řeckých bohů a Hermiona se již nemohla dočkat, až se ponoří do světa, ve kterém mohla být kýmkoli si jen přála. Pravidlem na těchto oslavách totiž bylo přijít v maskách, obléct se do antického oděvu, snažit se nevypadnout z role a to bylo právě to, co Hermiona potřebovala. Být někým jiným.
~ ~ ~
Oslavy probíhaly v plném proudu. Lidé byli oděni do antických šatů a na obličeji měli masky různých tvarů a velikostí. Byl teplý letní večer, na obloze svítily hvězdy a vůně moře byla cítit ve vzduchu. Přístav, ve kterém se oslavy konaly, byl osvětlen světlem z pochodní a okolím se rozléhala hudba a zpěv antických melodií. Zvuk, který byl pro Hermionu pohlazením pro uši, se linul z obrovské harfy, za kterou seděla mladá žena vypadající jako jedna z múz. Hermiona seděla na pláži pod přístavem na malé stoličce a malovala scénu před sebou. Měla na sobě jen lehké bílé šaty po zem, černé sandály, pásek a s jejími nezbedně kudrnatými vlasy si pohrával vítr.
,,Takový talent bych si přála mít," ozval se ženský hlas za ní. Otočila se. Stála tam žena s blond vlasy vyčesanými do pracně upraveného drdolu, lokny jí spadaly po stranách obličeje. Na sobě měla tmavě zelené šaty se stříbrným páskem, na nohách stříbrné sandály a na obličeji masku laděnou taktéž do stříbrné barvy. Působila dojmem antické bohyně. Byla to Narcissa Malfoyová.
,,Děkuji," usmála se Hermiona. ,,Ale zase takový talent nemám, jen ráda maluji."
,,Malujete také portréty?" Zeptala se a Hermiona zakroutila hlavou. ,,Namalovala jsem spoustu obrazů ženy, kterou jsem milovala, ale nechala jsem toho, když ji má mysl nechala jít," řekla, ale tón jejího hlasu nezněl tak přesvědčivě, jak by si přála.
,,Smutný příběh?" Pozvedla Narcissa obočí.
,,Smutný, možná...," zasnila se. ,,She came and I was longing for her. She cooled a heart that burned with desire."
,,Krásně řečeno," pousmála se Narcissa. ,,Jak vidím, nemáte talent pouze na malování."
,,To řekla Sapfó, velmi talentovaná básnířka, která na tomto ostrově kdysi žila."
,,Slyšela jsem o ní," přikývla a Hermiona se na ni usmála.
,,Tak jak se vám líbí oslavy?"
,,Jsou příjemnou změnou. Útěk z kruté reality. Někdy bych si přála v této době žít, byl by to ráj."
,,Ovšem, ale jen pokud byste se narodila do vyšší třídy. Plebejci to neměli zrovna jednoduché."
Přikývla. ,, Ale ani vyšší třída to nemá vždy jednoduché," povzdychla si.
,,Rozhodně jim toho více projde," vzpomněla si na Luciuse Malfoye, který neskončil v Azkabanu, i když si to dle jejího názoru zasloužil. Při myšlence na něj jí vřela krev v žilách. Smrtijed zodpovědný za smrt tolika nevinných lidí byl stále na svobodě a nebylo nic, co by s tím Hermiona mohla udělat, stále měl až příliš mnoho kontaktů a jelikož vlastnil nemalý majetek, měl také moc.
,,Nejspíše," odpověděla Narcissa suše.
Hermiona se zadívala na téměř klidné moře a povzdychla si. ,,Je to nádherná iluze, nemyslíte?" Narcissa nechápavě pozvedla obočí. ,,Jako bychom tady byli všichni uzavřeni v jedné bublině, která je chráněna před krutou realitou tam venku. Přála bych si odsud nikdy neodejít. Ten klid, který mi toto místo dává. Zde mohu jen relaxovat, malovat, číst a užívat si ticha. Můžu být sama sebou a nepředstírat, nestarat se o to, co si o mně ostatní myslí. Tady nikdo nic neřeší, tady je důležitá jen a pouze svoboda."
Narcissa chvíli nic neříkala. Pozorovala nepatrné vlny na mořské hladině a postupně si uvědomovala pravdivost slov oné dívky. Tady nikdo nevěděl, kdo skutečně byla, tady neměla minulost, nebyla odsouzena za to, že je manželkou smrtijeda. Tady mohla začít znovu, kdyby chtěla. Přála si to, avšak věci nebyly tak jednoduché. V Anglii měla svůj život, manžela, syna a brzy také vnuka či vnučku. Nemohla od všeho jen tak odejít, i když to pro ni byla lákavá představa. Nikdy předtím se necítila tak svobodně jako dnes večer. Už odmala na ni byly kladeny obrovské nároky jakožto na aristokratku z vyšších kruhů. Každý ji pozoroval a čekal jen na ten přešlap, na tu jedinou chybu, kterou udělá, aby ji mohli odsoudit. A pak přišly zásnuby s mužem, kterého nemilovala. Znovu byla do něčeho nucena, aby splnila povinnost, pro kterou se narodila. Jediné, co ji drželo nad vodou, byl její syn Draco. Jediné štěstí v jejím smutném životě. V Bradavicích tehdy vídávala závistivé pohledy dívek, které si přály si s ní vyměnit život. Být na jejím místě, mít to co ona, ale neměly ani nejmenší tušení, jakou daň musela za to všechno zaplatit. Někdy si přála, aby byla tak statečná jako její sestra Andromeda a našla v sobě sílu odejít a být svobodná. Na tomto místě se však svobodná cítila. Mohla si vymyslet jakoukoli minulost, jakýkoli příběh a nikdo by ji neodsoudil za věci, které skutečně napáchala, ač nedobrovolně.
,,Přála bych si být někým jiným, než teď jsem," řekla najednou.
Hermiona na ni pohlédla. ,,Tak buďte. Buďte na okamžik tím, kým byste být chtěla," odpověděla a Narcissa se mírně pousmála. ,,Myslím to vážně. Kým byste chtěla být? Jaký život byste si přála?"
Narcissa se zamyslela. ,,Hádám, že bych chtěla být šťastná a svobodná. Svoboda je něco, co mi v životě vždy scházelo. A také láska."
,,Láska...," pousmála se Hermiona. ,,To je to, po čem prahne každý z nás, avšak najít někoho, koho budete skutečně milovat a on zase vás, to je opravdu velmi těžká věc. Většinou je láska neopětovaná," povzdychla si a vzpomněla si na blonďatou ženu, která se jí vkrádala neustále do mysli.
,,Řekla jste jí to? O vašich citech k ní?" Zeptala se Narcissa, která vycítila, že myslí na onu ženu.
Hermiona zakroutila hlavou. ,,Nebylo by to nic platné. Byla z úplně jiných kruhů a lidmi jako jsem já vždy pohrdala. Dívala se na mne zeshora, přesto jsem stále věřila, že není taková, jaká se tvářila. Že hluboko uvnitř je vlastně jen velmi nešťastná a touží utéct od sebe samotné, od té masky, kterou byla nucena nosit a ukazovat světu. Ale já nebyla ta, která jí mohla pomoct, i kdybych sebevíc chtěla. Zkrátka mi to nebylo souzeno," řekla a položila štětec na stojan.
,,Možná byla pod tím vším jen vyděšená dívenka, která potřebovala zachránit, ale nebyl nikdo, kdo by jí pomohl," odpověděla Narcissa. Hermiona se na ni podívala a přikývla.
,,Možná, ale na tom už nezáleží. Je pryč a život jde dál. Já jen doufám, že jednoho dne najde klid a štěstí, po kterém její duše jistě prahne."
,,Snad..."
Hermiona vstala a sbalila si stojan a židli. ,,Budete tady i zítra?"
,,Ovšem," odpověděla jí Narcissa. ,,Vy už odcházíte?"
,,Ano, je pozdě a na zítřejší večer musím být připravená. Předčítám totiž z veršů básnířky Sapfó," usmála se. ,,Přijdete si je poslechnout? Jsou o lásce."
,,Pokud je tomu tak, určitě přijdu. Verše o lásce bych si nemohla nechat ujít a ještě k tomu ve vašem podání, milé ztělesnění samotné Sapfó," usmála se Narcissa.
Hermiona se zachechtala. ,,Tak tedy zítra."
,,Zítra..."