Kapitola Třináctá: William Shakespeare

19. srpna 2017 v 10:24 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ 1575, Stratford nad Avonou ~
Malý hubený hnědovlasý chlapec s tmavýma očima seděl u stolu a psal si brkem jeden ze svých příběhů do malého ušmudlaného zápisníku, když mu na okno zaťukala sova. Zvedl hlavu a zamračil se. Něco mu na tom opeřenci nesedělo a nebyl to ani tak fakt, že jej upřeně a zkoumavě pozoroval, jako spíše to, že měl u nohy přivázaný srolovaný pergamen. Chlapec se zvedl ze židle, vzal si jej do ruky, rozložil a začal číst.
S potěšením Vám oznamujeme, že jste byl přijat ke studiu čar a kouzel v Bradavicích...
,,Tati! Tati!!! Dostal jsem dopis!!!" Nadšeně křičel na celé kolo, utíkal za svým otcem a skočil mu do klína. Jeho otec si vzal dopis do ruky.
,,Jsem zvědav, do jaké koleje se dostaneš," usmál se a pohladil ho po vlasech.
,,Já také," přikývl. ,,Kam jsi chodil ty?"
,,Já byl ve Zmijozelu a maminka zase v Havraspáru. Uvidíme, po kterém z nás jsi zdědil více."
Chlapec se zamyslel. ,,Chtěl bych do koleje, kde se toho nejvíce naučím. Vědomosti jsou důležité," řekl chytře.
,,To vskutku ano," usmál se na něj otec.
~ ~ ~
,,William Shakespeare," přečetla malá podsaditá profesorka a William se usadil na stoličku. Na hlavu mu posadila moudrý klobouk, který v tom okamžiku promluvil.
,,Mmm, jsi chrabrý, ale také velmi chytrý a toužíš po vědění," klobouk se na chvíli odmlčel a vypadal, že se zamýšlí. ,,Ať je to tedy Havraspár!" Vykřikl a havraspárští zajásali. William seskočil ze stoličky a usadil se na volné místo u kolejního stolu.
~ ~ ~
,,To hodláš zahodit svůj talent pro tu mudlovskou ženu? Vždyť ti nabídli vážené místo v profesorském sboru. Komu se poštěstí něco takového? Učit kouzelné formule? A jisto jistě by ses také dopracoval na ředitele koleje, nemůžeš to všechno jen tak vyhodit z okna. Ne, to ti nedovolím," bědovala jeho matka.
,,Ale já Anne miluji!"
,,Z lásky se nenajíš! Co budeš dělat? Vždyť náš svět je jiný, než ten jejich, neznáš jejich řemesla."
,,Chci psát hry a být hercem," řekl a jeho matka zakroutila hlavou.
,,Lítáš v oblacích a nevidíš možnosti, které máš před sebou."
,,Už jsem se rozhodl. Ona je mi přednější, než všechna prestiž a možnosti světa. Jen s ní jsem šťastný," řekl a jeho matka si dala obličej do dlaní. Objal ji. ,,A budeš babičkou. Anne čeká mé dítě."
~ ~ ~
Anne seděla na posteli oděna v černém šatu a usedavě plakala. Včera jí zemřel její milovaný syn Hamnet. Bylo mu pouhých jedenáct let a sotva stačil dostat svůj dopis. Williama to zlomilo, ale věděl, že tady musí být pro svou milovanou ženu. To bylo to jediné, na čem záleželo.
,,Ššš, jsem tady s tebou. Společně to zvládneme," objal ji a dal jí pusu do vlasů. ,,Miluji tě, Anne a na tento žal jsme dva, nemusíš toto břemeno nést sama. Máš mě, nás, Susanne a Judith, a my se o tebe vždy postaráme. Všechno bude zase v pořádku. Jednou."
~ ~ ~
,,Být, či nebýt? To je to, oč tu běží!"
,,Milovat, či nemilovat? To je to, oč tu běží"! Ozvalo se za Williamem, který stál na jevišti prázdného divadla Globe a zkoušel roli, kterou sám napsal. Otočil se a v ten okamžik dostal vášnivý polibek na rty.
,,Stephane, někdo nás tady uvidí," řekl a rozhlédl se. Když uviděl, že jsou sami, naklonil se k němu a polibek mu opětoval.
,,Nejraději bych do celého světa vykřičel, jak moc tě miluji," usmál se na něj chlapec. ,,Přečetl jsem si ten sonet, který jsi o mně napsal."
,,A líbil se ti?"
,,Je nádherný! Jen díky tobě se cítím tak výjimečný."
,,Vždyť jsi. Výjimečný a jen můj," věnoval mu dlouhý a vášnivý polibek.
~ ~ ~
,,Mrzí mě, že Globe vyhořelo," povzdychla si Anne a objala jej.
,,Mě také. To divadlo bylo můj život," povzdychl si a zamáčkl slzu, která se snažila najít únikovou cestu z jeho oka.
,,Nebojím se o tebe. O tvé hry se divadla vždy praly a prát budou," usmála se a pohladila jej po tváři.
,,Snad ano. Nejde však jen o mě, ale také o to, abych uživil tebe a děti. Možná je čas zkusit nějaké řemeslo."
,,Nesmysl! Musíš si jít za svými sny, to je důležité. Navíc nějaké peníze jsem ušetřila, když jsi byl hercem v divadelní společnosti Služebníci lorda komořího. Bude to stačit, než se opět někde uchytíš," usmála se na něj Anne.
,,Děkuji, jsi mi neskutečnou podporou. Co já bych si bez tebe počal?"
~ ~ ~
,,Domov, sladký domov," zavřel oči a nasál omamnou vůni svého rodiště. On, Anne i jejich dvě dcery se vrátili zpátky do Stratfordu, aby žili poklidným životem. William už se považoval za starého na to, aby i nadále pokračoval v hraní. Velmi jej to vysilovalo, proto se rozhodl, že se vrátí zpátky a nadále se bude věnovat pouze psaní. Ve svých hrách se inspiroval svými blízkými, rodinou, svými milenci a zemřel jako šťastný muž v rodinném kruhu. Poslední obraz, který se mu zjevil, byl jeho syn Hamnet. Natahoval k němu ruku a řekl: ,,Chyběl jsi mi, tatínku, konečně budeme opět spolu a šťastní."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama