Kapitola Jedenáctá: Útočiště (část třetí)

4. srpna 2017 v 17:58 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
Anastázie s Narcissou cestovaly na opačnou stranu Londýna. Mělo tam na Cissy čekat překvapení, které pro ni Stázka připravila. Cissy stále nevěděla, o co se jedná a proto, když se objevily před starým obrovským domem, nechápavě na ni pohlédla.
,,Kde to jsme?"
,,Uvidíš, pojď, vzala ji za ruku a zazvonily na zvonek. Otevřel jistý sympaticky vyhlížející muž v obleku ve středních letech.
,,Stázinko," objal ji a ona mu objetí opětovala.
,,Strejdo, tak ráda tě zase vidím," usmála se na něj, když ji zase pustil.
,,Copak tady děláte, děvčata?"
,,Přišly jsme na prohlídku," zazubila se a mrkla na něj.
,,Ahh, tak to potom jo. Pojďte dál," řekl a obě dívky vešly dovnitř. Octly se v jakési hale, kde bylo pouze velké světlo nad jejich hlavami, schody vedoucí do vyšších pater, které byly pokryty kobercem pískové barvy, výtah a spousta dalších dveří, které vedly Merlin ví kam.
,,Pojď," rozešla se Stázka směrem k výtahu, který nechala sjet až úplně dolů. Cissy si pomyslela, že jedou někam do sklepa a nepříjemně ji zamrazilo. Když se však dveře výtahu opět otevřely, rozprostřela se před nimi místnost, která vypadala jako laboratoř. Bylo zde však šero, takže Narcissa nedovedla doopravdy určit, co to vlastně vidí. Stázka rozsvítila světla a v tu chvíli Narcissa stála jako přimrazená. Před ní se objevili kouzelničtí tvorové.
,,V Londýně je jedna z poboček, kterou maminka vedla pro tyto tvory," objasnila jí Stázka, když viděla její výraz. ,,Chtěla jsem ti to ukázat, abys pochopila její práci a viděla krásy, které nám svět může nabídnout," pousmála se na ni. Cissy polkla a rozešla se k vitríně před ní. Nemohla uvěřit svým očím.
,,T-to je mořská panna? Skutečná mořská panna?"
Stázka přikývla. ,,Tady dole jsou tvorové, kteří se zde nemohou jen tak volně pohybovat. Například Lucy, mořská panna, která potřebuje vodu k tomu, aby přežila. Nebo tady vedle, drak zakrslý, který je sice malý, ale chvilka nepozornosti a dům ti lehne popelem," ušklíbla se. ,,Ale jsou zde tací, kteří se pohybují volně po domě, mají zde své pokoje a žijí společně s námi, kouzelníky."
,,Držíte je tady?" Pozvedla Cissy obočí.
,,Ne. To ne. O tom to není. Je to pro ně pouze místo, kde mohou být sami sebou a kde je nikdo nenahání a nezabíjí. Ovšem, jistí tvorové jsou zde pod větší ochranou, protože jsou nebezpeční, ale staráme se o ně dobře a s láskou."
,,A zkoumáte je..."
,,Ano, ale pouze proto, abychom se od nich něco naučili. O jejích fyziologii, anatomii a tak podobně. Abychom nasbírali informace a v případě, že by hrozilo vyhynutí druhu, abychom jim mohli pomoci. A to i při pouhé nemoci. Obohacujeme se vzájemně," pousmála se na ni.
,,Je to nádherné, jak jim tvá maminka pomáhala. Jen si říkám, zda se nemůže najít někdo, kdo by toho využil. Použil je jako zbraň nebo toto místo objevil a pokládal je za nebezpečné pro ostatní."
,,Ne... toto místo je neustále pod Fideliovým zaklínadlem a jen pár šťastlivcům, kteří spolupracují na tomto projektu, se podaří stát se toho všeho součástí."
,,Ale to znamená, že já-"
,,Ano," řekla Stázka dříve, než větu dopověděla. ,,Znamená to, že jsi teď také strážcem tajemství. Věřím ti. Chtěla jsem ti tímto dokázat, že to myslím vážně. Všechno, co jsem řekla. Moc bych si přála, aby ses stala součástí nejen mého života, ale také tohohle všeho. Je to velká věc, Cissy, poslání. Třeba jednou budou kouzelníci připraveni na to, aby pochopili, že jim tito tvorové nechtějí ublížit. Že si stejně jako my ostatní zaslouží žít na tomto světě po boku kouzelníků a být šťastní a milováni. To je to, za co bojovala má matka a za co budu bojovat i já," řekla rozhodně.
~ ~ ~
V neděli večer je otec znovu přemístil do Bradavic, jak bylo dohodnuto s profesorkou McGonagallovou. Cissy stále rozdýchávala to, co jí Anastázie ukázala a přemýšlela, jak velkou zodpovědnost jako strážce tajemství získala a co to pro ni do budoucna bude znamenat.
,,Dobrou noc," řekla jí Stázka, když se loučily na schodech.
,,Dobrou. A děkuji za všechno. Děkuji, žes mi ukázala, co znamená pravé štěstí a žes mi věřila natolik, abys mi ukázala práci tvé matky."
,,Chtěla jsem jen, abys věděla, kolik pro mě znamenáš. Já se tě nevzdám a nepřestanu ti to dokazovat, dokud nepochopíš, že nezáleží na tom, co chtějí oni, ale na tom, co chceš ty. Jak řekl William Shakespeare, víme co jsme, ale nevíme, co můžeme být. A přesně to ti chci ukázat," řekla a věnovala jí vášnivý polibek na rty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama