Kapitola Jedenáctá: Útočiště (část první)

4. srpna 2017 v 17:56 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ We know what we are, but know not what we may be. ~
- William Shakespeare
Bellatrix ležela v posteli a dívala se na strop. Přemýšlela o tom, co se na hradě v poslední době odehrávalo. Nechápala, proč pokaždé, když se jí zdála ona noční můra, skutečně někdo přišel o život. A pokud to byly pouze vize, proč neviděla scénu pouze jako přihlížející osoba? Proč vražednou zbraň držela ona? Měla jisté pochybnosti a obavy, ale nepřipouštěla si, že by to mohlo být skutečné. Bellatrix byla sice ambiciózní, ale nebyla to přeci žádná vražedkyně.
Andromeda seděla u stolu a psala dopis Narcisse, ve kterém jí líčila vše, co se odehrálo. O útoku, o tom, jak se bystrozorové zabydleli v Bradavicích a o tom, jak se bála, že onou obětí byl Ted.
,,Komu píšeš?" Zeptala se Bella a posadila se.
,,Narcisse. Myslím, že by měla vědět, co se tady stalo," odpověděla Andromeda, zalepila obálku a dala ji do zobáku sově, které seděla na okně a čekala, až dostane svůj úkol.
,,Jaká škoda, že to nebyl Tonks," ušklíbla se Bellatrix. ,,Hned by bylo o problém méně."
Andy po ní střelila pohledem. ,,Když už jsme u Teda, chci ti oznámit a zdůrazňuji oznámit, ne se tě ptát na svolení, že se s ním budu i nadále stýkat. Až do svatby."
Bellatrix pozvedla obočí. ,,Chceš zneuctít svého budoucího manžela? Vypadá, že je do tebe zamilovaný až po uši. Jak myslíš, že bude reagovat, až zjistí, že tvé srdce patří jinému? Dle mého názoru tě začne nenávidět stejně jako otec matku. Láska je nebezpečný cit, Andromedo. Moc křehký na to, aby se s ním takto zacházelo. Toto ber jako radu od sestry, které na tobě záleží. Teta Wal mi prozradila jedno malé tajemství. Otec matku miloval už na škole, ta však měla oči pro úplně někoho jiného. Chtěl jí dát všechno na světě, stále jí vyjadřoval své city, byl jí úplně poblázněný, ale pak se dozvěděl, že se tahá s někým jiným a to mu zlomilo srdce. Důvod, proč se k ní teď chová jako ke kusu hadru je prostý. Ona sama se rozhodla, že o jeho lásku nestojí, že jí není hodna. A pokud nechtěla lásku a štěstí, kterou jí nabízel, dostala jen to, co si zasloužila. Bolest, slzy a trápení. Otec ji nenávidí. A ona nenávist se zrodila právě z té nejhlubší lásky a taková je nejhorší, protože je nejsilnější. Pokud chceš dopadnout stejně jako matka, pokračuj v tom, co děláš, ale pamatuj, že jsem tě varovala. Protože pak už tě nezachrání nikdo. Pak už budeš na vše úplně sama. Všem je jedno, co ti tvůj manžel za dveřmi vašeho domu provádí. Hlavně, že správně reprezentuješ jeho jméno. Pokud chceš takový život, budiž," ukončila svůj monolog Bellatrix. ,,A teď mě omluv, musím na nudnou hodinu lektvarů," řekla, vzala si tašku a odešla. Andromeda si povzdychla. Věděla, že má Bellatrix pravdu, že by ji takový život skutečně čekal, kdyby se rozhodla si Tiberia vzít. Ve skutečnosti však jediný muž, kterému kdy plánovala říct své ano, byl Ted. Jediné, co ji na tom mrzelo bylo, že ublíží Tiberiovi, jelikož jí připadal jako dobrý člověk. Ale rozhodla se. Milovala Teda a on ji a na ničem jiném nezáleželo. Vzala dopis sově ze zobáku.
,,Leť, myslím, že Cissy si tu sladkou víkendovou nevědomost zaslouží," řekla a dopis přetrhla na dvě půlky.
~ ~ ~
,,Sklapni, Siriusi nebo ti ten tvůj rypák zlomím znovu!" Běsnil Regulus. On a Sirius leželi po své rvačce na ošetřovně a každou chvíli musela do místnosti přijít madam Pomfreyová, aby je uklidnila.
,,Přeci by sis kvůli tomu nezničil svou aristokratickou ručičku, ty chcípáčku! Copak, dala ti Bellatrix radu, jak se starat o své nehtíčky?" Ušklíbl se Sirius.
,,Až se ocuď dostaneme, zabiju tě!"
,,To dřív já tebe! Pereš se jak holka!"
,,Ale notak, utište se chlapci!" Okřikla je znovu madam Pomfreyová. ,,Ostatní potřebují klid a i mně z vás už třeští hlava!"
,,To celý profesorksý sbor," ozval se od dveří známý hlas profesorky McGonagallové. ,,Co jste to zase prováděli?" Tvářila se nasupeně a kráčela přímo k nim.
,,Regulus po mně bez důvodu hodil kotlík, paní profesorko! Měl by si odpykat trest s panem Filchem!" Regulus se ušklíbl.
,,Je to pravda, pane Blacku?"
,,Měl kecy!" Odsekl jí Regulus.
,,A to vás opravňuje k tomu, abyste po něm házel věcmi, které jsou navíc majetkem školy?" Zeptala se a na oba se podívala. ,,Měli jste se sblížit, ne se zabít!"
,,Já s ním? To radši sním kotlík slimáků!" Nakrčil nos Sirius.
,,Nápodobně."
Minerva si povzdychla. ,,Nezbývá mi, než napsat vašim rodičům," řekla a Sirius se rozesmál.
,,Poslužte si, já žádné rodiče nemám. Nade mnou už nikdo nemá moc, jsem svobodný," zazubil se. ,,Takže si to, Regi, patřičně užij za nás oba," provokativně se na něj usmíval a profesorka McGonagallová zakroutila hlavou. Usoudila, že bude nakonec lepší je držet od sebe, protože chtěla, ať škola ještě nějaké to století vydrží. Už tak pro ni bylo těžké krotit skupinku Pobertů, ještě bratrovražda jí tak scházela.
,,Odpočiňte si a naberte síly, budete je potřebovat. Zadám vám eseje, které mi vypracujete a vašim kolejím srážím po padesáti bodech," řekla rozhodně a opustila ošetřovnu.
~ ~ ~
Narcissa stála u Anastázie v pokoji a prohlížela si její knihy. Mnoho z nich bylo o kouzelnických tvorech. Do ruky si jednu vzala a prolistovala ji. Stázka k ní přišla zezadu a objala ji kolem pasu, hlavu jí položila na rameno.
,,Ty knihy patřily mamince. Řekla jsem si, že je všechny musím prostudovat, abych jednou mohla pokračovat v její práci," dala jí polibek na krk, Cissy zamrazilo.
,,Jednou určitě budeš jako ona, zachráníš spoustu magických stvoření a tvá matka na tebe bude hrdá," pohladila ji po ruce, kterou měla omotanou kolem jejího pasu.
,,A ty budeš stát po mém boku," dala jí další polibek na krk. Narcissa skousla svůj ret, ale neřekla nic. Nechtěla kazit tuto chvíli tím, že vytáhne Luciuse Malfoye. Položila knihu zpátky na místo, otočila se na Anastázii, vzala její obličej do dlaní a věnovala jí polibek.
,,Provedeš mě tady?"
Stázka přikývla. ,,Pojď," vzala ji za ruku a vyšly na chodbu. Její pokoj byl na horním patře a naproti byla další místnost, do které se však nepodívaly. Sešly po schodech dolů do obývacího pokoje. Celý dům byl v dřevěném stylu a působil domácky a příjemně, ne jako Manor, na kterém Narcissa žila. V obývacím pokoji byl krb, nad kterým visel obrovský rodinný obraz. Cissy se zadívala na ženu, který se na ni z plátna usmívala. Měla dlouhé tmavé vlasy a velké oči, které po ní Anastázie zdědila. Její tvář byla laskavá a Cissy si pomyslela, že takto nějak by Stázka mohla za pár let vypadat, jen se světlejšími vlasy. Na terasu vedly velké skleněné dveře, kde byla postavená houpačka a také něco, co Narcissa nemohla zařadit.
,,Co je tohle?" Ukázala prstem na onu kulatou věc na čtyřech nohách.
,,To je gril," uchechtla se Stázka. ,,Mudlovská věc. Dělá se na něm maso a je výborné," pousmála se. ,,Táta nám na něm dnes udělá večeři," Narcissa přikývla a všimla si velkého bazénu na zahradě. Pomyslela si, že něco takového jí na Black Manor chybělo a i když tam měli moře, otec jim zakazoval se v něm koupat. ,,A tady je koupelna a tady dál chodbou má otec svou ložnici a hned vedle je jeho pracovna, ve které se nachází také menší knihovna."
,,A co je za dveřmi naproti tvého pokoje?" Zeptala se zvědavě Narcissa. Stázka se usmála, vzala ji za ruku a vystoupaly schody zpátky do patra.
,,Má osobní koupelna, speciálně upravená. Řekněme, že miluji moře a jednou bych si u něj přála žít. Ten zvuk vln narážejících na útesy je uklidňující," otevřela dveře naproti svého pokoje. V místnosti byla obrovská vana, která fungovala také jako vířivka. Stázka k ní přistoupila, otočila oběma kohoutky a vana se v ten moment začala naplňovat vodou.
,,Barevná voda?" Pozvedla Narcissa obočí, protože z kohoutků tekla střídavě světle a tmavě modrá voda.
,,Je to kouzlo. A koukej," natáhla se po vypínači na zdi. Místnost se začala proměňovat. Vypadalo to, jako by se najednou octly v obrovském akváriu, protože za skleněnými zdmi koupelny začaly plavat ryby, žraloci a další mořští tvorové.
,,Páni," Narcissa přistoupila ke sklu a položila na něj dlaň. Na druhé straně plaval malý mořský koník, který ji pozoroval.
,,A zvedni hlavu," řekla Stázka a Narcissa tak učinila. Nad nimi se rozléhala noční obloha posetá spoustou hvězd s velkým zářícím měsícem.
,,Jak?" Nechápavě se na ni Cissy podívala.
,,Žijeme přeci ve světě kouzel, miláčku," přistoupila k ní a rozepnula jí zip na šatech. Cissy se zachvěla a nejistě o krok ustoupila. ,,Neměj strach, otočím se," usmála se Stázka a jak řekla, tak také udělala. Cissy nechala své šaty nejistě spadnout na podlahu a vkročila do vířivky. Stázka na nic nečekala a udělala to samé.
,,Je to skutečně nádherné," vydechla Cissy a se zaujetím pozorovala rybičky, které kolem plavaly.
,,Ne jako ty," usmívala se na ni. Cissy se na ni podívala a Stázka rozevřela náruč. ,,Pojď ke mně," Cissy chvíli váhala, ale nakonec se usadila do její náruče. Stázka jí dala pusu na rameno a Cissy zavřela oči. Celým jejím tělem proudily výboje elektřiny. Nikdy se necítila tak zranitelná a šťastná zároveň, nemluvě o motýlcích, kteří ji šimrali v podbřišku.
,,J-já..."
,,Ššš, já vím, Cissy" dala jí polibek do vlasů. ,,Já vím."
~ ~ ~
,,Já si stejně myslím, že je to zde pro tebe nebezpečné. A jsem nervózní z toho, že s tebou nemohu být dvacet čtyři hodin denně a hlídat tě," řekla Andy nevrle a založila si ruce.
,,Andy, všude na hradě jsou bystrozorové, hlídají vstupní vchody do každé koleje a chodí po chodbách s hůlkami připravenými k boji. Myslíš si, že jim má šanci uniknout?" Pozvedl Ted napůl pobaveně obočí, protože byla Andy nafouklá jako přezrálé rajče.
,,Pokud je to někdo z Mrzimoru a vyhlédne si tě, ani oni tě nezachrání, protože s tebou jaksi v posteli nespí!" Řekla ironicky.
,,Nikdo z Mrzimoru to není, to tě můžu ujistit," usmál se na ni a objal ji.
,,To nemůžeš nikdy vědět," řekla a odtáhla se od něj tak, aby se mu mohla podívat do očí. ,,Je to vážná věc, pobíhá mezi námi vrah. Bojím se o tebe, copak to nechápeš?"
,,Ovšem, že ano, Dromedko. Ale ujišťuji tě, že se zvládnu ubránit, kdyby na mě někdo zaútočil."
,,Ano? Vždyť vraždí ve spánku!" Zamračila se.
,,Použiju všechna ochranná kouzla, co znám, dobře?" Usmál se na ni.
,,Fajn, ale udělám je já! Abych se ujistila, že bude opravdu všechno v pořádku."
Ted si povzdychl. ,,Tak dobře, ať je tedy po tvém, paličáku jeden," usmál se a věnoval jí polibek na čelo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama