Kapitola Pátá: Každý konec znamená nový začátek (část první)

3. června 2017 v 10:49 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
+18!!
~1972~
Andromeda dostála svému slovu. S pomocí Toma se jí podařilo Leticii vypátrat, nebylo to však nic snadného. Zjistil o ní, že se celým jménem jmenuje Leticia Anabeth Felcherová a že je smíšeného původu. Napsal Andromedě na papír její adresu a ta mu za to, jak se sluší a patří, poděkovala. Nevyžadoval to od ní, ona sama to chtěla. Se svým manželem neměli nijak hluboký vztah, věčně nebyl doma a ona se cítila sama, a proto se často vydávala k Tomovi do pokoje. Na Black Manor už téměř bydlel. O jejich vztahu, pokud se tomu tak dalo říkat, mluvila pouze s Narcissou. Andromeda však měla pocit, že něco tuší i Tiberius, ale popravdě jí to bylo úplně jedno. Její břicho rostlo, právě byla v šestém měsíci. Už cítila, jak miminko kope. Narcissa byla v té době jako uzlíček nervů. Čekalo ji poslední léto na Black Manor. To příští už měla strávit jako paní Malfoyová a odstěhovat se od své rodiny. Nechtěla. Přála si zůstat s Andy a matkou, v poslední době si hodně psaly a alespoň na jeden víkend v měsíci vždy odjížděla z Bradavic domů. Za posledního půl roku si s nimi vytvořila pouto, které nehodlala jen tak přerušit.
,,Maminko?" Oslovila ji Andromeda, která bez zaklepání nakoukla do jejího pokoje, dveře byly pootevřené. Druella ležela a vypadala, že spí, avšak jakmile Andy dosedla na okraj její postele, cukla sebou. ,,Ššš, to jsem jen já," usmívala se na ni. ,,Máme pro tebe s Tomem adresu tvé školní lásky," pousmála se, Druella se posadila a vypadala, že nevěděla, na co se zeptat první.
,,Žije stále ještě v Londýne?" Vypadlo z ní nakonec.
,,Ano," pousmála se Andy a podala jí papírek. ,,Tady je její adresa, nemusíš čekat už ani minutu. A pokud chceš, půjdu s tebou," vzala ji za ruku.
,,To bych byla moc ráda, ano," odpověděla. Byla velmi nervózní. Když se přemístily k domu, ve kterém údajně Leticia bydlela, celá se klepala.
,,Všechno bude v pořádku, slibuji," stiskla jí ruku. Matka přikývla, nadechla se a zaklepala. Netrvalo dlouho a dveře otevřela dáma ve středním věku s hnědými vlasy, zelenýma očima, štíhlá a dobře oděná. Stále stejně skvělý vkus, pomyslela si Druella. Nemohla uvěřit, že ji skutečně Andy s Tomem našli. Druella si prohlížela její obličej. Vypadala pořád stejně, jen o maličko starší. Poskočilo jí srdce. Najednou se všechno vrátilo. Ty pocity, které k ní cítila, jejich vzájemné láska a naivní sliby. Zase stály naproti sobě jako ty dvě mladé školačky neznalé života.
,,Přejete si?" Zeptala se, očividně ji nepoznávala.
,,Stále to samé," pousmála se na ni Druella a Leticii hrál na tváři zmatený pohled. Andy se musela maličko zasmát. ,,To jsem já, Druella Blacková, dříve Rosierová. Vím, že mě ta léta poznamenala, troufám si říct, že o něco víc než tebe, ale snad jsem se zase tolik nezměnila," mile se na ni usmívala, Leticia se zarazila.
,,Druello? Jsi to opravdu ty?" Přikývla. Leticia se podívala na Andy.
,,Ahh, já jsem její dcera Andromeda," řekla a podala jí ruku.
,,P-pojďte dál," vykoktala a ustoupila na stranu, aby mohly vejít. ,,Kdybych věděla, že přijde návštěva, uklidila bych," řekla a ukázala jim na sedačku, aby se posadily. ,,Dáte si něco k pití?"
,,Jen čaj, děkuji."
,,Také," usmála se Andy.
Druella se rozhlížela kolem. Její dům byl velmi útulný a působil šťastným dojmem, ne tak chladně a neosobně jako Black Manor. Všude kolem byly vystaveny fotky šťastně vyhlížející rodiny. V jedné z žen poznala Leticii a měla pocit, že tu druhou také odněkud zná, ale nemohla ji nikam zařadit. Měla tmavé vlasy jako Leticia, jen její oči byly modré a mezi nimi stál malý, asi pětiletý chlapec. Druellino srdce vynechalo úder. Je vdaná, má rodinu, co tady dělám? V duchu panikařila. Leticia jim přinesla dva hrnky s čajem a sama se posadila do křesla naproti nim.
,,Mami, mami, koukej!" Křičel asi desetiletý chlapec, který sbíhal schody a když uviděl Druellu s Andromedou, zarazil se.
,,Klid drahoušku, to jsou jen kamarádky," pohladila ho a vzala si od něj kresbu poníka. ,,Moc krásně jsi to nakreslil, že ano?" Ukázala kresbu svým hostům.
,,Ano, moc krásně," uznala Druella a Andy se na něj usmála. Chlapec si dal stydlivě prstík do pusy a utekl pryč.
,,To byl Matheas, můj syn. V létě mu bude jedenáct a nastoupí do prvního ročníku do Bradavic."
,,Takže jsi vdaná?" Skousla si Druella ret a přála si, aby se nikdy nezeptala. K jejímu překvapení zakroutila Leticia nesouhlasně hlavou.
,,Má manželka před dvěma lety zemřela," natáhla se pro fotografii, která ležela na druhém stolku a podala ji Druelle. ,,Nevím, zda si ji pamatuješ. Chodila do Mrzimoru, Abbigail Kaneová?" Druella přikývla. Už věděla, o koho se jedná. Dívka, kterou v Bradavicích v jednu dobu nemohla vystát. Když totiž Leticia nastoupila do školy, Abbigail o ni projevila neskrývaný zájem. Ona se nikdy netajila tím, že se jí líbí dívky. Druella si vzpomněla na jednu scénu, která se odehrála, když se spolu jednou na snídani popraly. Měly tehdy s Abbigail dostat společně školní trest. Kdyby se Leticia nepřihlásila, že za to může ona a že si trest odpyká společně s Druellou, tak by se to nejspíše i stalo a ona by ji u toho jisto jistě zabila. Dru si tehdy nebyla jistá, zda to dělá pro Abby nebo proto, že chtěla strávit více času s ní. ,,Vdala jsem se za ni," pokračovala Leticia. ,,Poté, co jsi mě, Merlin ví proč, opustila, byla to právě ona, která mě z toho smutku dostala. Přiznala se, jak moc na tebe žárlila, jak ji bolelo, že jsem si tehdy vybrala tebe a ne ji a časem jsme se sblížily. Ačkoli jsem stále myslela na tebe, došla jsem k závěru, že je načase jít dál a svou minulost nechat za sebou, a proto jsem jí také řekla své ano, když přede mne položila krabičku s tím nádherným prstenem," musela se pousmát a pohladila prsten, který měla na ruce. ,,Ale to už je všechno pryč. Ona je po smrti a já jsem tady, vychovávám to nádherné stvoření, které mi porodila a které mi ji tolik připomíná, které tolik miluji," povzdychla si a sklopila zrak, pak však znovu na Druellu pohlédla. ,,Ale musím ti říct jedno. Nikdy jsem minulost za hlavu tak úplně nehodila. Vůči ní to nebylo fér. Milovala jsem ji, to ano, avšak velká část mého srdce stále patřila tobě. Na svou první velkou lásku se zapomenout nedá. I když je pryč, celý život na ni musíš myslet. A na to, jak si s tebou osud pohrál a jak všechno mohlo být jinak, kdyby se jen naše cesty nerozešly," Andromedě se při těch slovech vybavil Ted. Sama nevěděla, jak zvládne zbytek života bez něj, byla to až moc dlouhá doba. Instinktivně si pohladila břicho. Alespoň jediná láska, kterou v životě bude mít. Její dítě. ,,Proč jsi vlastně odešla? Všechno bylo tak nádherné a najednou jsi mi jen tak oznámila, že se budeš vdávat. Víš jak mi bylo? Můj život se v tu chvíli sesypal jako domeček z karet. Ani jedna odpověď na sovu, ani pohled ty poslední dny na chodbě. Nic. Sakra Druello, milovala jsem tě a ty mě! Zasloužila jsem si alespoň to pitomé vysvětlení proč!" Naplnil ji vztek. Znovu se otevřely staré rány a měla chuť po Druelle skočit a začít ji fackovat. Nejspíše by ji pak stejně začala líbat, strhla z ní její předražené šaty a možná by bylo všechno na chvíli odpuštěno.
,,Odešla jsem, protože jsem musela. Musela jsem uposlechnou mou rodinu. Došlo mi, že bychom nikdy nemohly žít v klidu. Nikdy bychom nebyly v bezpečí před mým otcem, stále bychom jen a jen utíkaly a časem bys mi začala vyčítat, jak moc jsem ti zničila život. A já tohle nemohla dopustit. Věděla jsem, že si zasloužíš něco mnohem lepšího, než budoucnost, kterou jsem ti mohla dát já."
,,Tohle rozhodnutí ale nebylo na tobě! Nemělas na to právo! Nemohlas vědět, jak se zachovám. Milovala jsem tě a byla jsem připravena na jakoukoli budoucnost, kterou by nám život přinesl, jen kdyby byla po tvém boku!" Andy se cítila trochu zvláštně. Neměla tam co dělat, bylo to jen mezi její matkou a Leticií. Poděkovala za čaj a zvedla se.
,,Myslím, že byste si to měly vyříkat, počkám venku, nikam nespěchejte," řekla a odešla.
,,Nemohla jsem tě připravit o štěstí, byla bych sakra sobecká!" Pokračovala Druella, když za sebou Andy zavřela dveře.
,,O štěstí? Druello, posloucháš se vůbec? Nechtělas mi vzít štěstí, ale právě to jsi mi vzala. Vyrvalas mi srdce z hrudi a rozbila jej na milion kousků. Připadala jsem si tak podvedeně. Ani si nedokážeš představit, jak mi bylo!"
,,Tohle si myslíš? Že já jsem to snad necítila? Ovšem, že jsem to cítila a zažívala jsem si ještě větší muka, než ty!"
Leticia se ironicky rozesmála. ,,Větší muka? Opravdu tím chceš říct, žes cítila větší bolest, než já?"
,,Ano! Protože tys své štěstí nakonec našla! Milující manželku a syna! Jediné, co jsem našla já bylo opovrhování, mlácení a znásilňování! Ano, slyšíš dobře! Protože právě tohle mi celá ta léta můj manžel dělal! Takže mi tady nepředhazuj, jak moc jsi trpěla, když já to moc dobře vím, sakra!" Leticia nevěděla, co říct. Druelle se začaly po tváři kutálet slzy.
,,Odpusť," zašeptala a objala ji.
,,Udělala jsem to, abych tě ochránila, bála jsem se, že ti ublíží. Já tě strašlivě milovala, tolik to bolelo, vídat tě ty poslední dny na chodbě a nemoct se k tobě rozběhnout, políbit tě. Teď už vím, že jsem udělala chybu, ale tehdy jsem si to nemyslela," vzlykala.
,,Ššš, Druinko, ššš, už je dobře," hladila ji po zádech.
,,Odpusť, j-já, neměla jsem sem chodit," řekla najednou, vytrhla se jí z objetí a vyběhla ven. Andromeda se na ni nechápavě dívala.
,,Pojďme domů, Andy prosím."
,,Co se stalo?"
,,Vysvětlím ti to později, hlavně už pojďme!" Andy přikývla a obě se přenesly zpátky na Black Manor. Leticia vyšla před dům, ale už byly pryč. Povzdychla si a zavřela za sebou dveře.
~ ~ ~
Druella se několik dalších dní procházela po Black Manor jako tělo bez duše. Stále myslela na návštěvu Leticie, na jejich hádku, na to, jak jí to vše vyčetla, ale ze všeho nejvíce ji mrzelo to, že utekla. Rozhodla se tedy, že jednou v životě nebude zbabělec a napíše jí dopis. Pokud přijme její pozvání na dýchánek v Black Manor, bude to pro Druellu znamení, že s ní Leticia stále počítá. Pokud však odpověď nedostane, smíří se s tím, že ji Leticia ve svém životě už nechce. Alespoň si nebude do konce života vyčítat, že se to nepokusila napravit. Ten den na Black Manor nikdo nebyl. Cygnus nejspíše dřepěl na ministerstvu a Andromeda s Tiberiem měli nějakou práci u Toma. Druella nedočkavě čekala na odpověď. Musela se zabavit a proto skřítce pomáhala s úklidem, i když ta jí říkala, že tohle pro paní domu není. Druella měla Minkey ráda, chovala se k ní slušně. To Cygnus a Bellatrix byli ti, kteří s ní jednali jako s něčím, co nemá city.
,,Paní to dělat nemusí, paní si ušpiní šaty," řekla Minkey a vzala jí prachovku z ruky. Druella protočila panenky.
,,Když já se z toho čekání zblázním. Ani nevím, jestli mi vůbec odpoví. Ta nejistota je ubíjející," povzdychla si.
,,Určitě paní odpoví, paní je milá, paní musí mít každý rád," odpověděla skřítka a přetřela prachovkou malý stolek v rohu. Druella se na ni usmála.
,,Jsi milá, ale tohle je trochu složitější," posadila se a opřela se o jednu ruku. V tom uslyšela ťukání na okno. Vystřelila tak rychle, že převrhla vázu s květinami a ta se roztříštila na kusy. Druella tomu však nevěnovala pozornost. Otevřela okno a vzala si dopis.
Tak tedy v 6 na Black Manor.
L.
Druelle se zatočila hlava a musela se posadit. Minkey se pousmála.
,,Já jsem paní říkala, že odpoví."
,,Musím se připravit, nevím co na sebe, musíme připravit čaj a nějaké zákusky," postavila se a pobíhala kolem.
,,Paní se půjde převléknout a Minkey zařídí zbytek," pousmála se na ni.
,,Děkuji, co já bych si bez tebe počala," usmála se zpátky a běžela se do svého pokoje přichystat. Oblékla si červené šaty nad kolena s velkým výstřihem, do uší si nasadila stříbrné náušnice, své blonďaté vlasy si vyčesala a dala si rudou rtěnku, aby jí ladila se šaty. Oči si namalovala pouze řasenkou a jako obuv zvolila černé lodičky na nízkém podpatku. Stihla ještě rychle zkontrolovat svůj celkový vzhled, když v tom někdo zazvonil. Skřítka Leticii otevřela a odvedla ji do salónku, kde už byl přichystaný anglický čaj, nějaké sušenky a celou místnost provoněl ještě teplý jablečný závin se skořicí. Druella vešla a musela se pousmát, jak hezky to Mineky zvládla. A zapálila dokonce uprostřed stolu červenou svíčku, která jí náhodně ladila k šatům.
,,Sluší ti to," usmála se Leticia a dala jí polibek na tvář.
,,I tobě," odpověděla. Leticia měla na sobě šaty tmavě zelené barvy, vlasy měla rozpuštěné a přehozené na jednu stranu, lehce navlněné. Obzvlášť velkou práci si dala se stínováním očí. Druella obdivovala její práci. Na rtech měla pouze průhledný lesk. Jako správná dáma ctila pravidlo, které říkalo buď zvýraznit oči nebo rty. Odjakživa měla smysl pro módu a vkus. Leticia se rozhlížela.
,,Vypadá to tady jako na zámku. Určitě máš spoustu domácích skřítků, šperků, nejlepších šatů, což jsem ti já nikdy dát nemohla. Už chápu, proč sis vybrala tohle," dívala se na ni trochu vyčítavě.
,,Nezačínej zase. Vždyť víš, že to tak nebylo."
,,Tolik jistá si tím nejsem. Co bych asi dělala na tvém místě já, kdyby mi mávali takovým luxusem před obličejem? Ach, počkej," dělala, že se zamýšlí. ,,Vybrala bych si lásku," Druella se zamračila.
,,A co takhle mi to přestat vyčítat?"
,,Žádáš mnoho. Nemysli si, že to jedním pozváním, sexy vzhledem a svůdným úsměvem jen tak vyžehlíš," posadila se.
,,Možná kdybychom z jednoho setkání a sexy svůdných pohledů udělaly zvyk, tak by to šlo, co říkáš?" Spiklenecky na ni mrkla.
,,Hmm... nechám si to projít hlavou," ušklíbla se a vzala si kousek jablečného závinu, který jí Druella nabízela. ,,Mmm, je výborný!"
Jejich konverzace začala formálněji. Bavily se o bývalých spolužácích, vzpomínaly na svá školní léta a čím více vína v láhvi ubývalo, tím uvolněnější atmosféra byla a tím hlubší byla také jejich konverzace.
,,Nikdy jsme neměly být spolu šťastné, viď?" Dívala se na ni Leticia, když upíjela z další skleničky. ,,Chybělas mi, tak moc. Nedovedeš si představit, jaký to byl pocit. Nedovedla jsem pochopit, proč jsi mě opustila. Má mysl si vytvářela různé teorie a nakonec jsem došla k závěru, že jsi mě doopravdy nikdy nemilovala. Že sis se mnou jen a pouze hrála. A nebyl nikdo, kdo by mi tuto teorii vyvrátil. Ty jsi už tam pro mě nebyla, Druello. Naše láska skončila. Avšak říkám si, že pokud je tomu doopravdy tak, proč jsem tedy ve tvém domě, říkám ti tyto věci a cítím u toho to, co cítím," dívala se jí zpříma do očí.
,,A co cítíš? Vztek? Smutek? Nenávist? Lítost? To je běžné. V tomto domě je toho plno. Avšak například láska, upřímnost a radost tady schází," zakroutila hlavou. ,,Taky jsi mi chyběla. Moc, ale co jsem zmohla? Nebyla jsem tam pro tebe, ale teď jsem. I když je poměrně pozdě, já vím."
,,Chceš vědět, co cítím?" Položila skleničku, postavila se a vzala Druellu za ruku. Zvedla ji z křesla. ,,Tak zavři oči," Druella udělala, co jí Leticia řekla. Ta se k ní naklonila a jemně, nepatrně ji políbila na rty. Když Druella ucítila její rty na svých, rozlilo se jí tělem příjemné teplo. Musela se usmát a oči znovu otevřela.
,,Leticie..." Jemně si ji k sobě přitáhla. Nedržela ji silou, kdykoli se mohla vyprostit, avšak neudělala to. Tentokrát byla Druella ta, která ji začala líbat. Líbaly jedna druhou, bojovaly svými jazyky o dominanci. Druella do ní strčila a Leticia dopadla na gauč. Posadila se na ni obkročmo a začala ji líbat na krku. Leticia zaklonila hlavu a vzdychla. Druella jí rozepla vzadu šaty, sundala jí je z ramen a stáhla je až po pas. Naskytl se jí pohled na její stále dokonalá a pevná prsa. Vzala do úst jednu její bradavku začala ji cumlat, Leticia zavzdychala. Když přešla k druhé, cítila, jak jí rozepíná šaty a proto se nadzvedla.
,,Myslím, že bude lepší, když půjdou oboje dolů," ušklíbla se, postavila a nechala je ze sebe spadnou na podlahu. Překročila je a posadila se k nohám již nahé Leticie. ,,Tu chuť si stále pamatuji," poznamenala Druella a než stačila Leticia cokoli říci, zabořila se jí pusou mezi nohy. Lízala a sála její klitoris a její teplé šťávy měla všude okolo úst. Vsunula jí jazyk dovnitř a pohybovala s ním ze strany na stranu. Pak jazykem znovu přejela její klitoris a své dlouhé tenké prsty vsunula dovnitř. Leticia nahlas zavzdychala.
,,Druello?" Uslyšela za sebou šokovaný hlas a v mžiku se otočila. Stál za ní Cygnus, úplně bledý a zpocený, musel se přichytit. Obě přes sebe přehodily své šaty. Cygnus se chytil za hrudník a začala se mu podlamovat kolena. ,,Druello," zopakoval znovu její jméno. Obě se na něj jen vyděšeně dívaly, dokud nepadl k zemi.
,,Merline!" Vypískla Leticia a Druella si navlékla šaty a běžela k němu. Byl v bezvědomí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama