Kapitola Pátá: Každý konec znamená nový začátek (část druhá)

3. června 2017 v 10:50 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
,,Má špatné srdce," hlesla a zatřásla s ním. ,,Cygnusi, sakra, prober se!" Třásla s ním tak ještě chvíli a když nereagoval, otočila se na Leticii. ,,Musíme někoho zavolat!" Rychle se přenesla na McLaggen Manor. Probíhala zrovna schůze Smrtijedů. Druella byla boso, vlasy měla rozcuchané a rtěnku rozmazanou okolo úst. Její šaty byly vzadu stále rozepnuté. Vběhla do síně a v ten okamžik se zraky všech upřely na ni. Dolohov vytřeštil oči a nakrčil nos.
,,Mami?" Postavila se Andy a šla k ní. ,,Co se stalo?"
,,C-Cygnus... on... musíš jít se mnou, musíme něco udělat, leží tam... on..." Byla v šoku. Andy se podívala na Toma a ten přikývl, aby šla. Tiberius šel s nimi. Když se přemístili, první pohled, který se jim naskytl, byla Leticia, jak se snaží zapnou si šaty. Andy bylo úplně jasné, co ty dvě dělaly. A pak ho uviděla. Ležel tam nehybně a vypadal, že už se nikdy neprobudí.
,,Jdu k Mungovi, někoho přivedu," reagoval Tiberius okamžitě a přenesl se pryč.
,,Co se stalo?" Sehnula se k otci a zkusila mu puls. ,,Netluče mu srdce."
,,J-já nevím, najednou přišel a on... uviděl nás tady, vyslovil mé jméno a pak už jsem jen viděla, jak se sesunul k zemi." Andy se na ty dvě podívala.
,,Trochu se upravte, za chvilku se to tady bude hemžit lidmi," znovu se k otci sehnula a začala mu provádět masáž srdce. Netrvalo dlouho a vrátil se Tiberius s lidmi od Munga. Vzali Cygnuse na nosítka a přenesli se s ním pryč. Řekli jim jen, že teď s nimi nemůžou, ale že jim dají vědět ihned, jak budou vědět, co se stalo. Andy seděla vedle matky a objímala ji. Leticia seděla v křesle naproti Dru a nic neříkala. Tiberius stál vedle Andy a mačkal jí konejšivě rameno. Ve dveřích se objevil Tom, Andy vstala a šla za ním na chodbu.
,,Co se stalo?"
,,Otec zkolaboval. Nejspíše viděl matku s Letícii různě ehm propletené a nezvládl to. Čekáme, až se nám od Munga ozvou," řekla a Tom ji objal.
,,Nebudu tedy narušovat váš rodinný okruh, ale kdybys mne potřebovala, stačí se dotknout znamení, dobře?" Pohladil ji po tváři a Andy přikývla.
,,Dobře."
Uběhlo několik hodin a sova stále nepřilétala. Rozhodli se tedy, že nemá smysl zůstávat i nadále vzhůru. Až přiletí sova, skřítka je prostě probudí. Leticia zůstala s Druellou a Andy si šla lehnout do postele vedle Tiberia.
,,Nechceš mi říct, co se tady stalo?"
Andy si povzdychla. ,,Viděls tu dámu, která seděla s námi v místnosti?" Přikývl. ,,Tak to je matčina dávná láska," překvapeně se na ni podíval. ,,Milují se. Myslím, že matka po tom co zažila, má právo na šťastný život. Alespoň někdo by tady měl být šťastný. Tím nechci říct, že my dva šťastní nejsme, ale není to ono, ač čekáme potomka. Chci však říci, že jestliže něco podobného, co dělal otec jí, budeš dělat ty mně, tak uvidíš jaká jsem mrcha, Tiberie," svlékla si šaty a přehodila přes sebe noční košili. Lehla si do postele. ,,Řekni mi, milovals někoho přede mnou?"
,,Nejsem násilník, jestli tím chceš toto naznačit. Neuhodil bych ženu. K tomuto mě doma nevedli. A pokud jsi se mnou nešťastná, mrzí mě to. Chtěl jsem, abychom měli šanci na skutečnou lásku. Časem. Ale ty ses nejdříve tahala s Tonksem a teď s Riddlem. Takže nepoukazuj na mě, ale spíše se zamysli nad sebou a svým chováním. Protože ty už se jako mrcha chováš," lehl si do postele a otočil se k ní zády, její otázku nechal nezodpovězenou.
Leticia zatím objímala Druellu. ,,Kdyby se cokoli stalo, máš tady mě, Dru," dala jí polibek do vlasů. Druella se usmála.
,,Děkuji." Tu noc usnula v jejím objetí, byla to první noc po téměř dvaceti letech, kdy neměla noční můry a cítila se šťastná. Takový život si vždy přála. Ráno přiletěla očekávaná sova s dopisem.
,,Andy, otec přišel k sobě," podala jí Druella obálku. ,,Prý je to s ním zlé. Srdeční problémy měl odjakživa a jeho výbušná povaha mu ke zlepšení moc nepomáhala. A když nás uviděl," podívala se na Leticiu ,,tak to musela být pro něj poslední kapka. Jeho pohár přetekl." Andy si dopis proletěla očima a vzhlédla k matce.
,,Vím, že se ti to nemusí zdát jako ten nejskvělejší nápad, ale měla bys za ním zajít. Promluvit si, vysvětlit mu, o co se jedná. Věci si vyjasnit a vyříkat," Druella si pomyslela, že by to mohlo být naposledy, co ho vidí. Sice ji ubližoval, ale což. Andy měla pravdu. Měla by si s ním promluvit. Přichystala se a dala Leticii polibek na rozloučenou.
,,Buď na sebe opatrná, Dru."
,,Neboj se, kvítečku můj," pohladila ji po tváři a vešla do krbu. Naposledy se na ni usmála a zmizela v zelených plamenech. Objevila se u Munga. Došla na recepci a lékouzelnice ji řekla, kde Cygnus leží. Šla dle pokynů chodbami, až našla jeho pokoj. Skousla si ret a vešla. Bála se, avšak hlavu sklopenou tentokrát neměla.
,,Cygnusi?" Oslovila jej. Otočil se na ni. Vypadal hrozně. Byl celý bledý a slabý. Nikdy by neřekla, že jednou takto svého muže uvidí.
Cygnus se na ni šklebil. ,,Co chceš, ty běhno? Kdybych teď mohl vstát, tak bych ti jednu třísknul za to, cos udělala! Co jednu?! Crucio bys dostala! Podvedlas mě, Druello! Až se z toho dostanu, budeš si přát, aby ses nikdy nenarodila!"
Druella si odkašlala. ,,Omlouvám se, že jsi viděl to, co jsi viděl, Cygnusi. Nechtěla jsem, aby tě to dostalo až sem. Jen chci říct, že si za to můžeš sám. Tvá výbušná povaha tvému srdci nesvědčí. A běhna nejsem. Tu dívku jsem milovala dávno předtím, než sis mě vzal. Teoreticky jsi mi ukradl léta, která jsem mohla strávit s ní. Vím, že se od tebe ničeho nedočkám, žádného promiň, že jsem ti ubližoval. Jen chci, abys věděl, že i přesto všechno, cos mi dělal, mám o tebe starost. Třeba je to naše poslední chvíle. Co my víme. Proč jsi mi celá léta ubližoval? Chtěla jsem jen klidný vztah jako má tvá sestra s Orionem. Ti jsou k sobě tolerantní a ač říkáš, že u Blacků láska není, tak u nich ano."
Cygnus nakrčil nos. ,,Jsi nechutná, Druello. Je mi z tebe na nic. Proč? Protože sis to zasloužila! Tys nemilovala mě, tak proč já bych měl kdy milovat tebe? Nedalas mi nikdy šanci. Ba ani potomka, který by nosil jméno rodiny Blacků. A tyto dvě věci ti nikdy neodpustím. Když jsem viděl, jak jsi mnou opovrhovala, tak jsem ti chtěl jsem dát důvod mě nenávidět."
,,Ale já to zkoušela, Cygnusi! Zkoušela jsem se do tebe zamilovat, ale nešlo to," přitáhla si židli, co tam byla, opatrně ji přisunula k jeho posteli a posadila se na ni. ,,Stálo ti to aspoň za to mě bít? Myslíš, že takhle by sis mě někdy získal? Myslíš, že kdybych tě z celého srdce nenáviděla, tak ti zavolám lékouzelníky a teď jsem tady? Moje dobrá vůle, že jsem to udělala. Má cenu říkat, že ti odpouštím, když to nechceš ani slyšet? Ještě by ses mi vysmál!" Zaťala ruce v pěst. ,,Sakra, Cygnusi! Zkus projevit i nějaké ty pozitivní emoce! Jde o tvé zdraví! A nerozčiluj se tak, nebuď zahořklý! Máme i šťastné vzpomínky. Třeba... ehm... to jaks mě pozval na vánoční ples nebo..." podrbala se na hlavě ,,...jaks mi dal růži... uznej, že tyto patří k těm pozitivním. Možná tě nemiluji, ale záleží mi na tobě. Odlož svou pýchu. Možná jsem pro tebe jen kus hadru a majetek, ale já tě vidím jako člověka," dívala se na něj s klidem v očích.
,,Ublížilas mi, tak já ubližoval tobě. Teď jsi mě však dorazila tím, co jsem viděl a k čemu jsi se přiznala. Ty mi možná odpouštíš, ale copak já tobě můžu? Za to, jakéhos ze mě udělala pitomce? Ty a já jsme nikdy neměli šanci, protože jsi, jaká jsi. Ne, já ti to neodpustím, v mém nemocném srdci je až moc nenávisti k tvé osobě. A co teď? Co bude, až mě pustí z nemocnice? K čemu se vlastně vracím? K dceři, která ovládla celý dům s tím svým Riddlem, k manželce, která mi za zády bude i nadále zahýbat? To raději zemřu!"
Druella si povzdychla. ,,Když já mám právo být šťastná, Cygnusi. Uvažuj, mohla jsem s ní kdykoli utéct, ale já... já si vzala tebe. Obětovala jsem téměř dvacet let svého života jen a jen pro tebe a to je ti málo? Pitomce... a já byla kráva, Cygnusi, takže je to fifty fifty. Jsem jaká jsem, ty jsi jaký jsi. Nebyli jsme nejlepší manželé, ale chci ti říct, že ač jsi mi dělal to, cos mi dělal, tak mi na tobě záleželo. K čemu se vracet? Ano, sice miluji někoho jiného, ale stále tady pro tebe jsem. A Andromeda taky. Byla to právě ona, která ti dávala masáže srdce, když jsi zkolaboval. Sice ovládla dům, ale aspoň vidíš jaký je charakter. A co Narcissa? K té se vrátit nechceš? Ke své dceři? Či Walburga? Opravdu bys opustil vlastní sestru? Sice se to nezdá, ale chyběl bys nám," vzala ho za ruku a jemně mu ji stiskla. Překvapeně se na ni díval. V nitru se styděl. Druella se nikdy takto nevyjadřovala. Většinu času spolu ani nemluvili. O jejích pocitech nevěděl zhola nic. Týral ji, protože ona ubližovala jemu, chtěl, aby ho milovala, aby mu dala syna a ani jedno z toho nesplnila. A jak teď k němu promlouvala, jako by byla úplně jiná osoba. I když jí chtěl odpustit, stále ho tížila ta jediná věc, že je Druella cítí lásku k té ženě. Aniž by si to uvědomoval, hladil jí palcem hřbet ruky. Pak přestal. Zaváhal a dal si její dlaň k ústům. Políbil jí ruku.
,,Miloval jsem tě, víš to? A nenáviděl za to, že ty mě ne." Druella se usmála tím nejkrásnějším a nejupřímnějším úsměvem, který na ní kdy viděl.
,,Nevím, zda se omluvit za to, že já tebe ne, ale je to v člověku. Svou orientaci si nevybereš. Já se snažila do tebe zamilovat, Cygnusi, opravdu ano. Jen mne zkrátka blokovalo to, že jsem na dívky a z velké části také to, že jsi mě týral. Ale zase si vezmi, že máme krásné dcery. Sice jedna z nich utekla, ale kdo by nechtěl? Víš, sice jsem ti nedala potomka, který by nesl tvé příjmení, i když jsem si taky přála mít chlapečka, ale tři dcery? No není to nádhera? Vytvořili jsme něco tak cenného. Já ti nechtěla úmyslně nikdy ublížit. Ani teď ne. Jen bych si přála, abys mě poznal, protože jsi se mnou strávit téměř dvacet let v manželství, ale vůbec o mně nic nevíš," sundala si jeden z prstýnků, který se dal nastavovat dle tloušťky prstu a nasadila ho Cygnusovi na ruku. ,,Na tom prstenu mi záleží. Měla jsem ho po matce," usmála se na něj a pohladila ho po tváři. Díval se na prsten, který mu nasadila a chvíli nic neříkal.
,,Také bych rád poznal, jaká doopravdy jsi," řekl nakonec. Díval se zpátky v čase a spousta věcí ho mrzela. Nebyl si ani jistý, zda bude mít ještě někdy šanci všechno tohle napravit. Ani nevěděl, zda to šlo.
,,Myslíš, že se to, co se stalo, dá napravit?" Díval se jí do očí. ,,Všechna ta léta utrpení..." pohladil jí jizvu na ruce. ,,Jsem si však jistý, že pokud se vrátím, nevzdám se své manželky, nevzdám se pocitu, že tě můžu mít u sebe a nepřestanu naléhat, abys i nadále byla mou manželkou se vším všudy. Nemohl bych se tě vzdát, to mi odpusť. Pokud se z tohohle dostanu, budu bojovat," díval se na ni s rozhodným výrazem ve tváři.
,,Vše se dá napravit, Cygnusi," mírně se usmála a maličko ucukla, když jí pohladil jizvu, kterou sám před lety způsobil. ,,Odpusť, to jen reakce mého těla na tvůj dotek. Bojuj klidně dál, já tvá manželka zůstanu pořád, ač bys mohl vynechat pár věcí, co se manželských povinností týče," zakašlala. ,,Nebo se jen zkrátka ptát jak se cítím a jestli se na to cítím," dala mu vlasy z čela. ,,Věřím, že se z toho dostaneš. Jsi silný muž, bojovník. Jsi Black." V tu chvíli přišla sestra do pokoje.
,,Konec návštěvních hodin. Počkám venku, než se rozloučíte," odešla ještě na okamžik ven.
,,Druello," oslovil ji, jako by v tom jediném slovu chtěl říct všechno, co právě cítil. Znovu ji chytil za ruku. Druella se pousmála, sklonila se k němu a políbila ho na rty.
,,Uzdravíš se, Cygnusi," pohladila ho po vlasech. Ve dveřích se pak ještě naposledy otočila a usmála se. Cygnus se usmíval taky. Druella vešla do krbu a objevila se znovu na Black Manor. Uviděla Andy, jak se o něčem baví s Leticií. Obě se na ni otočily.
,,Tak co, Dru?" Druella ji objala.
,,Kdybys ho tak mohla vidět. Byl úplně jiný. Tak milý," spustily se jí slzy. ,,Takového ho neznám. Snad se mu nic nestane," utřela si slzy do rukávu.
Andy se pousmála a pohladila matku po zádech. ,,Nechám vás tady o samotě," řekla Andy. Chtěla jít za Tiberiem.
,,Přemýšlela jsem o tom, cos mi řekl," řekla, když vešla do jejich pokoje. ,,Možná bychom spolu měli trávit více času," pohladila si vypouklé bříško. ,,Chceš si sáhnout, jak kope?"
Tiberius zaváhal, ale nakonec položil ruku na její břicho a když ucítil, jak se vlní, musel se pousmát.
,,Co myslíš, že to bude? Holčička nebo chlapeček?"
,,Já nevím, vlastně mi na tom tak nezáleží, jen, ať je to zdravé," odpověděla Andy a lehla si do postele. Když se Tiberius položil taky, přitulila se k němu. ,,Bude to naše dítě a svět mu bude ležet u nohou."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama