Kapitola Osmá: Čtyři zakladatelé (část třetí)

2. června 2017 v 13:11 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
Další vzpomínka ji vzala do jakési podzemní místnosti. Byla tam pouze ona a Zmijozel, který hadím jazykem promlouval k něčemu, co vypadalo jako obrovitý had. Zamračila se. Místnost byla chladná, v šedých barvách a rozměrů asi jako Velká síň. Naproti ní se tyčila obrovská socha starého muže, který měl místo vlasů a vousů několik kamenných hadů. Od sochy až ke dveřím vedla široká dlážděná zem, po jejíchž okrajích byla voda, ne však hluboká. Bella odhadovala, že jí tam mohlo být těsně nad kotníky, avšak ani v nejmenším neměla v úmyslu to zjišťovat. Nebyla si jistá, zda by bylo možné se ve vzpomínce namočit, avšak riskovat to nechtěla. Otočila se a přistoupila k Salazarovi, vedle kterého se právě obrovský tvor plazil přímo do úst kamenného starce.
,,Tohle je ta tajemná komnata, o které se mluví?" Zeptala se ho, i když věděla, že ji nemůže slyšet. Něco ji napadlo. Rychlým krokem se rozešla k východu, doufala, že uvidí, kde místnost končí a zjistí, kde na hradě je ukrytá. Uslyšela za sebou kroky, ohlédla se. Zmijozel šel za ní. Rozběhla se k východu. Jakmile prošla přes obrovské kulaté dveře zdobené malými hady, ocitla se v další potemnělé chodbě, která vedla dál a dál. Rozběhla se chodbou. Utíkala co mohla, když v tom se okolí kolem ní začalo měnit.
,,Ne! Ale notak! Ještě chvíli!" Křičela, ale nebylo jí to nic platné. Okolí se proměnilo a Bellatrix stála u Zapovězeného lesa a před ní se tyčil bradavický hrad. Byla noc a krajinu osvětlovala pouze světla z bradavických oken a jasně zářící hvězdy. Zmijozel stál vedle ní a díval se směrem k hradu.
,,Salazare," zašeptala Helga, která se objevila Merlin ví odkud. Zmijozel se na ni otočil. ,,Prosím, neodcházej, neupouštěj od svých snů, neodcházej od toho, za co jsi bojoval, co jsi vytvořil. I děti mudlů jsou kouzelníci, kteří mají právo zapadnout do naší komunity, cítit, že mají někde domov."
,,Pro tohle jsem to nestvořil, pro tohle ne. Nebudu se dívat, jak mi mudlové berou mou vizi, stejně jako mi vzali mou rodinu," Salazar se pokusil svou rodinu před lety vyhledat a přivést je na hrad. Zjistil, že po tom incidentu byli všichni obviněni z čarodějnictví a upáleni na hranici. Matka, otec i jeho malá sedmiletá sestra. A byla to jeho vina, se kterou musel žít po zbytek svého života. Od té doby mudly nenáviděl ještě více a nemyslel si, že by jejich děti byly hodny studovat magii.
,,Teď jsme my tvá rodina... já," smutně se na něj dívala.
,,Ty... postavila ses na druhou stranu. Už nesdílíme stejné sny, stejné vize, už není žádné my."
,,Neopouštěj mě, prosím," udělala krok k němu a v očích se jí zaleskly slzy.
,,Na to už je pozdě, Helgo. Sbohem," a s těmito slovy se přemístil pryč. Krajina se opět proměnila. Bellatrix se octla u velkého kamenného hradu. Tentokrát to však Bradavice nebyly. Černovlasá dívka běžela směrem k ní. Mohla být o něco málo starší než ona. Proběhla jí jako bradavický duch a skočila Salazarovi kolem krku.
,,Jsem ráda, že jste zpátky. Uther pořádá další hony na kouzelníky a já se zde necítím v bezpečí," posmutněla.
,,Má snad nějaké podezření, že jsi čarodějka, Morgano?"
,,Ne... jen... s vámi se cítím mnohem bezpečněji a navíc, chtěl jste mne naučit jak přeměnit stráže v myši," prohnaně se ušklíbla. Salazar už rok bydlel na Kamelotu. Byl učitelem Artuše a Morgany, avšak jakmile zjistil, že Morgana oplývá darem magie, rozhodl se ji učit také jiným věcem, kouzlům. Byla velmi nadaná, rychle se učila a byla zvídavá. Pokud by navštěvovala Bradavice, patřila by jisto jistě do jeho koleje. Připomínala mu jiného kouzelníka, co se nadání týče. Merlina. Tomu již bylo čtrnáct let a Bradavice navštěvoval již čtvrtým rokem. Salazar o něm často přemýšlel, nemohl se však do Bradavic vrátit, nechtěl. Nemohl odpustit Helze její zradu a to, že se k němu ostatní otočili zády. Nesouhlasili s jeho názorem, který byl jediný správný, jak si stále dokola opakoval. Byl přesvědčen o tom, že se jim jejich zaslepenost jednoho dne vymstí.
,,Tak nebudeme nadále otálet a dáme se rovnou do práce," odpověděl a společně odešli na hrad. Bellatrix je následovala, avšak po pár krocích se okolí znovu proměnilo. Viděla před sebou Salazara a Morganu, viditelně starší, která plakala a objímala ho.
,,Salazare, udělejte něco. Nemůže zemřít, nemůže, prosím." Salazar ji objímal a hladil po zádech. Držel ji pevně a tiskl ji k sobě. Venku se ozval křik plný bolesti a Morgana zakřičela a poté se sesunula k zemi. Štěstí, že ji Salazar pevně držel a ona nespadla na kamennou podlahu. Opatrně ji položil na postel a hladil po vlasech. Ležela tam v bezvědomí a venku byl slyšet pláč a naříkání jejího milovaného. Když se Utherovi doneslo, že rodina Blacků praktikuje magii, rozzlobilo ho to. Byli to jeho blízcí přátelé a žili u dvora, proto to pro něj byla ještě větší rána. Stačili však uniknout jeho hněvu, až na jejich syna Alnaira, který miloval Morganu a ona zase jeho. Nechtěl se od ní odloučit a zaplatil za svou věrnost a lásku vlastním životem. Uther neznal slitování, pokud se jednalo o čarodějnictví. Ve skutečnosti měl strach, kterým se nechal zaslepit a kvůli tomu zemřelo mnoho dobrých lidí, jak čarodějů, tak mudlů, kteří byli za kouzelníky neprávem označeni.
Morgana se začala probouzet. Otevřela oči a zmateně se dívala kolem sebe. Jak krásná chvilková nevědomost, kterou cítí člověk ihned po probuzení. Neví, co se kolem děje, nevzpomíná si, co se stalo. Dalo by se to považovat za jistý druh osvobození, kdyby jen tento okamžik trval déle, než pouhých pár vteřin, pomyslel si Salazar. Jakmile si Morgana uvědomila, co se před chvílí stalo, vstala z postele a rozběhla se k oknu. Na hranici dohořívaly poslední plameny a dav se téměř rozešel. Po Alnairovi nebyla ani stopa. Morgana si pomyslela, že možná, jen možná vyvázl živý, avšak v uších se jí znovu rozezněl jeho křik jako zvuk zvonů bijících na poplach. Kolena se jí znovu podlomila a ona se sesunula na podlahu, obličej si dala do dlaní a propukla v hlasitý pláč. Salazar ji sledoval, netroufl si však cokoli říct. Na zlomené srdce ženy byla všechna slova krátká a neexistovalo nic, co by ji v tu chvíli mohlo utěšit. Obraz se před Bellatrix rozplynul jako kouř, stála však v té samé místnosti, pouze Morgana již neplakala. Byla oděna do černých šatů, oči měla silně namalované černou linkou a její vlasy Belle připomínaly její vlastní, jeden by řekl téměř neupravené.
,,Tak je tedy dokonáno," řekl Zmijozel a díval se na Morganu, která držela v ruce knihu, přesně tu stejnou, která se právě nacházela u Bellatrix v pokoji na Grimmauldově náměstí.
,,Vskutku ano," odpověděla s úšklebkem. ,,Jednou mi všichni mudlové zaplatí za to, co udělali mé lásce."
,,A také za všechny své činy, které napáchali na našem druhu," řekl Salazar a poté dodal: ,,Merlin něco tuší."
Morgana se zasmála. ,,Ten nedomrlý kluk pro mne nepředstavuje žádné nebezpečí, vždyť nevládne magií," odpověděla Morgana a pozorovala z okna dění na nádvoří. Salazar neřekl nic. Měl toho chlapce rád, v Bradavicích byl jeho chráněncem. Věděl, že kdyby se o tom dozvěděla, zničila by jej. Byla v magii mnohem pokročilejší, celé ty roky ji Salazar sám učil. Ovládala tu nejčernější magii, která existovala. Uběhlo jen pár měsíců od doby, kdy skončilo Merlinovo studium a on odešel. Vyhledal Salazara a ten mu zařídil práci u samotného prince Artuše. Kladl mu však na srdce, že nesmí o svém nadání nikomu říci. Skončil by na hranici jako spousta jiných. Merlin věděl, že Morgana kouzelnické schopnosti má, avšak nedal na sobě nic znát. Cítil však, že se změnila. Když ji poznal, byla dobrá a šťastná, avšak po Alnairově smrti ji všechna dobrota opustila, chodila pouze v černých šatech a truchlila. Merlin se obával nejhoršího. Že se obrátí proti králi a Artušovi. Salazar mu sám řekl o proroctví, stejně jako Morganě. ,,Artuš bude tvou zhoubou, Morgano", stále jí opakoval. ,,Stojí to v proroctví." Avšak ona jako by neslyšela. Necítila žádné ohrožení od jakéhosi prosťáčka, jak ho sama s oblibou oslovovala.
,,Vem tu knihu a schovej ji, Salazare. Schovej ji někam, kde ji nikdo nenajde. A až nadejde můj čas, má duše bude v knize žít věčně, dokud nepřijde vyvolený, který ji vypustí a s ní prokletí, které mudlovský svět potká," podala mu knihu.
,,Neboj se, Morgano. Mi můžeš věřit."
,,Já vím, že ano. Tobě jedinému. Ty ses mne ujal a dals mi moc. Díky tobě jsem si konečně uvědomila svou hodnotu. Jednou se pomstím a až ta chvíle nastane, ani jeden mudla se přede mnou neskryje. Najdu je všechny a povraždím jako oni mou lásku," dívala se mu do očí a v těch jejích byla vidět nenávist a touha po pomstě. ,,Díky, žes mi pomohl knihu stvořit. Ta nejmocnější zaklínadla černé magie v jedné knize," ušklíbla se. ,,Snad ji najde někdo, kdo jí bude hoden a kdo bude schopen tak mocnou magii zvládnout." Bellatrix se hrdě napřímila. Nemohla se dočkat, až se všechna ta kouzla naučí a stane se nejmocnější čarodějkou všech dob. Celý kouzelnický svět se bude obávat vyslovit její jméno a navždy bude zapsána v kouzelnických dějinách jako ta, která očistila kouzelnický svět od mudlorozených a všechnu moc dala do rukou čistokrevných.
Scéna před ní zmizela a ona se objevila v bradavickém hradě, přímo v ředitelně. Salazar položil knihu na dřevěný stolek za prázdným obrazem a do ampulky vložil své vzpomínky. Vše kolem se začalo točit a rozmazávat a najednou stála Bellatrix opět v pracovně svého strýce. Nemohla uvěřit tomu, co právě viděla. Nikdo jiný z jejího okolí neměl tu možnost potkat samotného Salazara, velkého Merlina, Morganu a vidět založení Bradavic. Cítila se výjimečně, jako vyvolená, které bylo souzeno knihu najít a osvobodit kouzelnický svět od mudlovských šmejdů. Měla v plánu celou knihu prostudovat, vše se naučit a být čarodějkou tak mocnou, že jí nebude stát nikdo a nic v cestě. Ovšem tohle muselo počkat. Dnes ji čekala vánoční večeře a setkání s tím, na kterého se tolik těšila, od kterého tolik očekávala. Na Toma Riddla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama