Kapitola Osmá: Čtyři zakladatelé (část druhá)

2. června 2017 v 13:08 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
Okolí ze opět proměnilo. Tentokrát se Bellatrix objevila na jakémsi poli u lesa. Ohlédla se. Vesnice ležela v dálce, dobrou čtvrt hodinu chůze. Za jejími zády se ozval dívčí smích, otočila se. Helga se Salazarem se drželi za ruce a běželi směrem k lesu. Už to však nebyly ty malé děti, které viděla v předchozí vzpomínce. Mohli být stejně staří jako Bella, v kouzelnickém světě by už byli považováni za dospělé jedince.
,,Poběž, kamaráde!" Křikl Salazar někam za sebe. Godric stál v předklonu, ruce na kolenou a těžce oddechoval.
,,Dávám vám náskok!" Křikl udýchaně.
,,No to určitě!" Ušklíbl se Salazar, vzal Helgu do náruče, zatočil s ní a políbil ji na rty. Bella odvrátila zrak. Před očima se jí vybavila Andromeda s Tedem. Tak už vím, kde se ta náklonnost mezi Zmijozelem a Mrzimorem vzala, nakrčila nos a podívala se zpátky na Godrica. Jeho vlasy, téměř po ramena, mu zakrývaly obličej a Bella měla na okamžik pocit, že vidí Siriuse. Pak ale zvedl hlavu a zamračil se. Díval se směrem kamsi za Helgu a Salazara.
,,Ale ale, copak to tady máme?" Blížilo se k nim pět dobře oděných mužů na koních a zle se usmívali. Helga se přitiskla k Salazarovi, ten ji ochranářsky objal jako vlčice své mládě a podezíravě je pozoroval.
,,Můžeme pánům nějak pomoct?" Zeptal se zdvořile Godric a přišel blíže k nim.
,,Ty ne, ale tady slečinka by mohla," muži za ním se zachechtali a Helga se instinktivně ještě těsněji přitiskla k Salazarovi.
Ten se na ně zamračil, ale klidným hlasem odpověděl: ,,Jeďte dál a nás si nevšímejte, nechceme žádné problémy."
Muž se ušklíbl a sesedl z koně. ,,Ty ale mít budete, pokud nebudete poslouchat rozkazy svého pána, drzý kluku," dal mu facku. ,,Výchovný pohlavek tě snad naučí, jak ctít a mluvit se svými pány," nakrčil na něj nos. ,,Držte mi tu holku, trochu si užiju." Dva muži slezli ze svých koňů. Helga se tiskla k Salazarovi a byla strachy celá bez sebe.
,,Nikdo z vás se jí nedotkne. Říkám vám naposledy, jeďte a nás si nevšímejte!" Řekl znovu, tentokrát mnohem důrazněji.
,,Tak tys nerozuměl, že, chlapče? Vy dva, chyťte mi ho a držte ho, ať se dívá, co mu s jeho milovanou udělám," zbylí dva muži sestoupili z koňů a chtěli chytit Salazara, když v tom vzal jednoho z nich Godric klackem po hlavě. Ten se zapotácel, avšak k jeho smůle se udržel na nohou. Otočil se na něj a vytasil meč.
,,Za tohle mi zaplatíš životem!"
,,Už se těším," ušklíbl se Godric a uhnul první ráně. Když se muž znovu napřáhl, pohlédl Godric na zem a kořen jakési rostliny se mu nenápadně omotal kolem nohy, takže když chtěl udělat k němu krok, zakopl a spadl.
,,Jste moc udatný šermíř, pane," řekl Godric posměšně a odkopl mu meč.
,,Tak dost!" Zakřičel jejich velitel. ,,Chci tu holku!" Přitáhl ji hrubě k sobě a dal jí meč na krk. ,,Uklidněte se nebo ji podříznu jak podsvinče." V Salazarovi to vřelo. Chtěl po něm skočit a probodnout ho na místě, avšak Godric mu držel ruce.
,,Vzpamatuj se, kamaráde, zabije ji! Jemu je jedno, jestli to udělá, za rohem si najde další!" Šeptal mu do ucha. Salazar se přestal zmítat, avšak v obličeji měl stále vztek.
,,Tak se mi to líbí," ušklíbl se. ,,Chlapci, chyťte je a držte. Jen ať oba vidí, co zmůže moc a peníze," řekl a sundal jí meč z krku. Roztrhl jí šaty a políbil na dekolt. Helga plakala čím dál tím víc, avšak jemu to bylo úplně jedno, jen si ji otočil a vyhrnul jí sukni.
Seběhlo se to rychle. Salazar se vysmekl, natáhl ruku a zakřičel: ,,Avada Kedavra!" Okolí ozářilo zelené světlo a muž, který ještě před chvíli držel Helgu, se sesunul mrtvý k zemi.
,,Čaroděj! Je to čaroděj!" Začal křičet jeden z mužů a všichni čtyři nasedli na své koně a uháněli pryč.
,,Jsi v pořádku?" Objal ji Salazar, Helga pouze přikývla, byla v šoku a nezmohla se na jediné slovo, slzy jí stékaly po tváři.
,,Vrátí se, oni se vrátí. A upálí celou vesnici," řekl náhle Godric a pomáhal společně se Salazarem Helze na nohy.
,,Než se vrátí, my už tady nebudeme," řekl Zmijozel pevným hlasem.
,,Ale co naše rodiny? Nemůžeme je tady jen tak nechat napospas tak krutému osudu!"
Salazar se zamyslel. ,,Vesnici ochráníme."
,,Ale jak?"
,,Uvidíš, pojďte, vrátíme se."
Všichni tři se vrátili do Godricova domu.
,,Kdepak jste se vy tři zase toulali?" S úsměvem je přivítal otec. ,,Pojďte, musíte mít hrozný hlad." Podívali se na sebe, ale neřekli nic, posadili se ke stolu, kde jim Godricova matka dala polévku v dřevěné misce.
,,Děkujeme," poděkovala Helga a usmála se. Pomodlili se a dali se do jídla. Jakmile dojedli, všichni společně poděkovali za jídlo a odešli do Godricova pokoje, který už několik let obýval také Salazar.
,,Tak co máš v plánu?" Zeptal se Godric.
,,U oběda jsem přemýšlel nad dalšími možnostmi, ale nic jiného mne nenapadlo," řekl a sehnul se pro velkou knihu.
,,Co je to?" Podivila se Helga.
,,Kniha magie. Sepsal jsem do ní užitečná kouzla, která jsem se naučil, či která jsem sám objevil. Jedno z nich budeme potřebovat. Říká se mu oblivate."
,,Co je to za kouzlo?" Zvědavě se zeptala.
,,Toto zaklínadlo má schopnost vymazat nebo upravit ostatním paměť. Odejdeme z vesnice, avšak ještě předtím vymažeme paměť našim rodinám a zabezpečíme vesnici kouzly tak, aby do ní nikdo se špatnými úmysly nemohl vstoupit."
,,To bys dovedl?" Pozvedla Helga obočí.
,,S vaší pomocí určitě."
,,Ale... to už nikdy neuvidím své rodiče?" Posmutněla.
,,Bohužel," pohladil ji po tváři Salazar. ,,Ale budou v bezpečí a nebudou nešťastní, protože si nás nebudou pamatovat. Souhlasíte s mým plánem?" Souhlasili, nic jiného jim ani nezbývalo. Ačkoli to pro ně bylo velmi bolestivé, nechtěli své rodiny vystavit nebezpečí.
Okamžik na to už stála Bellatrix na okraji vesnice a viděla, jak mají Salazar, Godric i Helga ruce ve vzduchu a opakují různá zaklínadla.
,,Snad to bude fungovat," řekla smutně Helga.
,,Bude, neměj strach," vzal ji kolem ramen Salazar a dal jí pusu na čelo. Naposledy se ohlédli a odešli do hlubokého lesa. Kráčeli několik dní, až se jim konečně povedlo dostat z lesa ven.
,,Tohle je..."
,,...Skotsko," dopověděl za Helgu Godric a všichni tři se rozhlíželi. Na okraji lesa se tyčila hraniční vlajka Skotského království.
,,Náš nový život," řekl Salazar a jeho přátelé se na něj podívali s pocity smutku a naděje, které se jim mísily v očích. ,,Pojďme." Rozešli se přes dlouhé pole, za kterým se majestátně tyčilo obrovské město.
,,Ale, ale, chudí pocestní," uslyšeli za sebou mužský hlas a otočili se. Směrem k nim kráčela skupina mužů, kteří nevypadali na to, že by je chtěli v tomto kraji uvítat.
,,Možná nebudou tak chudí, prohlédneme je, co říkáš?" Navrhl jeden z nich.
,,To není vůbec špatný nápad,"zachechtal se.
,,Nechte nás jít!" Řekl Godric a udělal krok k němu. ,,My se vás nebojíme."
,,Ne? To byste, hošánku, měli," odpověděl jeden z nich, vytáhl nůž a chytl Godrica za košili.
,,Pusťte ho!" Křikl na něj Salazar, který za sebou ochranářský držel Helgu.
,,Jo? Nebo co? Všechny nás přemůžeš a okradeš?" Všichni propukli v hlasitý smích. Muž se chystal přiložit Godricovi nůž na krk, když v tom jej něco zasáhlo a on odletěl o několik metrů dál. Godric se tázavě otočil na Salazara.
,,Já to nebyl, tentokrát ne!" Bránil se. Jeden muž za druhým létali vzduchem jako by jim každému někdo uštědřil silnou ránu. Všichni tři se na sebe nechápavě podívali.
,,Když ne my, kdo tedy?" Zeptala se Helga, zatímco skupinka mužů pádila rychlostí blesku zpátky k lesu.
,,Já," ozvalo se za nimi a všichni tři se naráz otočili. Před nimi stála vysoká dívka v indigově modrých šatech s bledou pletí a výraznými rysy tváře, které mívaly královny a aristokratky. Její dlouhé černé vlasy jí spadaly až k pasu a dva prameny po stranách měla vyčesané nahoru a sepnuté velkou ozdobnou sponou. ,,A bohužel vám budu muset vymazat paměť," natáhla k nim ruku.
,,Počkej!" Zakřičeli unisono a dívka se zamračila. Salazar se sehnul k zemi, položil ruce na trávu a okolo oné dívky začaly vyrůstat nádherné modré růže, které ladily s barvou jejích šatů. Salazar se podíval na Helgu, která se na něj usmívala.
,,Květiny jsem se naučil od tebe."
,,Já vím," přikývla a stála se na něj usmívala.
,,Vy...vy jste..."
,,Jako ty," dokončil za ni Godric. ,,Tohle jsou mí přátelé, Salazar a Helga, já jsem Godric. Přicházíme z jedné anglické vesnice, odkud jsme museli odejít kvůli čistkám, které se tam dějí. Lidé jako my tam nemohou žít v míru. Nahánějí nás jako vepře na porážku a ačkoli nikomu nechceme ublížit, stejně nás chytají a upalují na hranici."
,,A proto jste přišli sem? Do Skotska?" Zakroutila hlavou. ,,Tady se dějí stejné hrůzy jako tam u vás. Nedá se tomu uniknout. Já a má rodina máme jediné štěstí, že oplýváme nemalým jměním, které nám umožňuje skrývat se před okolím na našem vlastním hradě, kde se nemusíme nikomu zpovídat a nikoho o ničem přesvědčovat." Salazar se podíval na Godrica a ten zase na něj. Zdálo se, že je oba napadlá tatáž myšlenka.
,,Možná bys nám mohla pomoci," vyslovil ji Salazar jako první a dívka tázavě pozvedla obočí. ,,Lidé jako my by měli držet spolu. Nahánějí nás a zabíjejí jako zvířata a je to právě proto, že jsme sami, tudíž zranitelní. Oni jsou sjednocení a právě to jim dává moc. My svou identitu tajíme, proto nemáme ani šanci se sjednotit. Každý z nás se bojí, že přijde o život, o svou rodinu. Uther Pendragon na nás pořádá doslova hony. Pokud se sjednotíme, nebude mít proti nám takovou moc. A my čtyři..." odmlčel se. ,,Nevěřím, že naše setkání byla pouhá náhoda. Myslím si, že to byl osud a že společně můžeme těmto jatkám zabránit. A pokud nám poskytneš přístřeší a ochranu tvé rodiny, můžeme vymyslet co dál a pokusit se zastavit to, co našemu druhu provádějí. V jednotě je síla."
Dívka zaváhala, ale nakonec souhlasila, alespoň jim dá najíst, poskytne jim nově šaty, teplou koupel a postel a uvidí se, co bude dál. ,,Pojďte se mnou."
,,A jaké je tvé jméno?" Zeptala se jí Helga, když kráčeli k místu, kde žila.
,,Jsem Rowena. Rowena z rodu Havraspárů."
Krajina se opět změnila a Bellatrix tentokrát stála na hradě, o kterém předpokládala, že je panstvím Roweniny rodiny.
,,Nemůžeme to nechat jen tak! Vždyť jsi viděla, co se v té vesnici stalo! Povraždili je jako zvířata, protože odmítli vydat to děvče!" Křičel Salazar na Rowenu.
,,A co bychom podle tebe měli udělat? Chodit po vesnicích a ptát se, jestli náhodou někdo není čaroděj? Že je ubytujeme v mém domě? Povraždí nás všechny, včetně mé rodiny!"
,,Najdeme jiné místo, větší. Kde budou všichni v bezpečí! Musíme se sjednotit a ochránit náš druh!" Odmlčel se. ,,Přemýšlel jsem. Mohli bychom najít místo skryté od všech. Když jsme odcházeli z naší vesnice, seslali jsme na ni kouzlo, aby ji nikdo se špatnými úmysly nemohl objevit. Pokud bychom našli to správné místo, mohli bychom zařídit, aby jej nemohl najít nikdo, kdo nemá kouzelnické schopnosti. Dospělým bychom nabídli útočiště a-"
,,A děti bychom mohli učit, jak svou magii správně používat," dořekla za něj a zamyslela se. ,,Teď už jen najít to správné místo, daleko od všech lidí."
,,Nějaké neobydlené, se strategickou pozicí."
,,Někde v horách."
,,O čempak si povídáte?" Pousmála se Helga, která se zrovna s Godricem vrátila z města.
,,Salazar dostal skvělý nápad. Chce najít vhodné působiště, kde by byl náš druh v bezpečí a kde by se mohli učit, jak svou magii ovládat."
,,Něco jako kouzelnická škola?"
,,Ano, něco takového."
,,Myslím si, že nápad je to znamenitý," přikývla Helga. ,,Alespoň budeme všichni pospolu a budeme žít v míru a harmonii."
Bellatrix se ušklíbla. ,,V míru a harmonii, to určitě," stačila ještě říct, než se okolí znovu proměnilo. Tentokrát už stála na kamenném schodišti bradavického hradu, které vedlo do Velké síně. Před ní stál dav dětí a Rowena k nim promlouvala, vedle ní postával Salazar a nové přírůstky si prohlížel.
,,Milí studenti, vítejte v Bradavicích. Toto místo slouží už deset let k tomu, aby poskytovalo domov jedincům, jako jste vy, kouzelníkům a čarodějkám, kteří se touží naučit, jak svou magii ovládnout, jak ji používat a rozvíjet. Až vejdete dovnitř, každému z vás bude nasazen na hlavu Moudrý klobouk, který vás rozřadí do jedné ze čtyř kolejí podle toho, jakými vlastnostmi, kvalitami, ale také slabostmi oplýváte. Má kolej je Havraspár a bude domovem pro ty jedince, kteří jsou bystří a důvtipní. Další kolej je Nebelvír, pro ty udatné a odvážné, Mrzimor pro ty, kteří jsou loajální, ochotní a dobří přátelé. Čtvrtou kolejí je Zmijozel. Ten bude domovem pro jedince, kteří jsou ambiciózní, vychytralí a rození vůdci. Koleje jsou pojmenovány podle svých zakladatelů, kteří toto místo založili a doteď se o něj s láskou a péčí starají. A nejen o něj, ale také o své žáky. A jedním z těch zakladatelů jsem také já. Stejně jako vy, tak také vaši rodiče jsou zde vítány. Dříve bydleli s námi přímo na hradě, avšak nakonec se přesunuli kousek dál, kde založili kouzelnickou vesnici jménem Prasinky. Mají to ke svým potomkům blízko a zároveň je učí samostatnosti. Nicméně, zde jsou vždy vítáni, protože v Bradavicích se dostane pomoci každému, kdo o ni požádá."
Bellatrix protočila panenky. Tuto větu slýchávala neustále. Napadlo ji, jestli ti, kteří ji dokola opakují, vědí, kdo ji vyslovil jako první. Vše se opět zahalilo do mlhy a Bellatrix se octla ve třídě, která nebyla plná studentů, jak by očekávala, stál zde pouze Zmijozel s jedním malým chlapcem, kterého zpozorovala v poslední vzpomínce v davu.
,,Merline, jsi velmi talentovaný žák. To proto jsem se rozhodl, že se tě ujmu sám a naučím tě spoustu věcí navíc, avšak musíš se více snažit. Mysli na opravdu šťastnou vzpomínku a zkus to znovu."
Chlapec přikývl, na chvíli zavřel oči a zřetelně vyslovil: ,,Expecto Patronum!" Z jeho hůlky vyletělo slabé stříbrné světlo, které však po chvíli opět zhaslo. Merlin pohlédl na svého učitele.
,,Výborně, ano opravdu výborně. Nečekal jsem, že to zvládneš hned na první hodině," spokojeně se usmál. ,,Na žáka třetího ročníku jsi opravdu nadaný mladý chlapec. Trénuj si to a uvidíme se zase zítra po vyučování. A nezapomeň, musíš mít opravdu silnou a šťastnou vzpomínku, aby se ti podařilo patrona vyčarovat ve své úplné podobě. A koncentrace, ta je velmi důležitá, abys patrona udržel."
Tak tohle je ten slavný Merlin? Pomyslela si Bellatrix. Vypadá naprosto obyčejně. Usnoplený malý kluk. Ušklíbla se a než se okolí znovu změnilo, stačila se ještě ohlédnout na Salazara, který v ruce svíral medailon, na kterém bylo vyryto písmeno S. Bellatrix pohltila mlha a tentokrát se objevila v ředitelně uprostřed hádky.
,,Nemůžeš nabírat děti z mudlovských rodin! Hrozíš tím prozrazení celé naší kouzelnické komunity!" Křičel Zmijozel. Godric totiž každý měsíc vyjížděl na objížďky pod jménem krále a vyptával se, zda se ve vesnicích neprovádějí nějaké čarodějnické praktiky. Tímto se mu podařilo zachránit velké množství dětí a jejich rodin.
,,Vždyť k nám také patří! Jsou to kouzelníci, stejně jako my!" Odsekl mu Nebelvír a zamračil se.
,,Godric má pravdu, nemůžeme rozlišovat mezi dětmi, jejichž rodiče kouzlí a těmi, kteří mají za rodiče mudly. Co by ty děti dělaly? Vždyť nemají kam jít, jsou zmatené, dokonce i doma se budou bát o tom říct. Máme morální povinnost jím pomoci."
,,Takže se stavíš na jeho stranu? Opravdu, Helgo? Po tom všem?"
,,Salazare, prosímtě..." Snažil se Godric zamezit žárlivé scéně.
,,Jen vyjadřuji svůj názor, nic víc v tom nehledej," protočila panenky. Salazar to ignoroval.
,,Ty rodiny takový nátlak nemusejí unést. Vyděsí je to a prozradí nás," Bellatrix se ušklíbla. Takže původně v tom vůbec nehrála roli čistá krev, jak se říká. Pouze strach z prozrazení a vyvraždění celé kouzelnické komunity.
,,Nechte toho. Hádky, žárlivost, kam tohle povede?" Promluvila konečně Rowena, která stála u okna, ze kterého pozorovala krajinu a poslouchala argumentující trojici. ,,Musíme držet pospolu. Dost na tom, že jsme v nebezpečí tam venku. Pokud se začneme hádat ještě mezi sebou, je s námi konec. A zvláště my čtyři, kteří jsme se zasloužili o to, aby to zde mohlo fungovat, aby se celá naše komunita spojila," odmlčela se a přistoupila blíže k nim. ,,Navrhuji o našem problému hlasovat."
,,To bude nejlepší nápad," uznal Godric a Helga přikývla.
,,Tak dobře tedy," ušklíbl se Salazar ironicky. Rowena dělala, že si jeho úšklebku nevšimla a pokračovala.
,,Kdo je pro to, aby byly děti z mudlovských rodin přijímány do Bradavic, ať zvedne ruku." Godric s Helgou zvedli ruku a Rowena dlouho nezahálela a zvedla ji taky. Salazar se ironicky zasmál.
,,Takže i ty jsi na jejich straně?"
,,Nejsem na ničí straně. Pouze si stojím za tím, čemu věřím a to je kouzelnické vzdělání a pomoc těm, kteří si ji zaslouží, což jsou všechny kouzelnické bytosti, které po tomto světě chodí."

,,Ovšem," odsekl, otočil se o odešel. Prásknutí dveřmi si však neodpustil. Bellatrix se ušklíbla. Už vím, po kom mají Zmijozelští tak horkou hlavu. A teď dozajista bude vymýšlet nějaký strašlivý plán pomsty. Uchechtla se, protože to znala z vlastních zkušeností. Nemýlila se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama