Kapitola Devátá: Podivný sen (část první)

4. června 2017 v 14:36 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ They do not love that do not show their love. ~
-William Shakespeare
Bellatrix stála u velkého zdobeného zrcadla ve svém pokoji a prohlížela si svůj odraz, který sama považovala za téměř dokonalý. Jako správná aristokratka měla řezané rysy, viditelné lícní kosti, výraznou čelist a malý, trochu delší nos. Nejvíce byla hrdá na své plné rudé rty, se kterými tak svůdně sváděla své okolí. Její oči byly temné, stejně jako oči jejího otce, které zdědila i Andromeda. Znakem Blacků byly tmavé vlasy, tmavé oči a bledá pleť. Jediná Narcissa vyčnívala. Bylo to proto, že se jejích otec oženil s Druellou Rosierovou, která měla modré oči a blond vlasy. Její sestry, Andromeda s Narcissou, byly dvě nejdůležitější osoby v jejím životě. Avšak silnější, než láska k nim, se stávalo přesvědčení o čisté krví a hlavně touha po moci. Jakmile dostala do ruky onu knihu, věděla, že už ji nic nezastaví před tím, aby byla největší a nejmocnější čarodějkou všech dob. Její rodina, Blackovi, nebyli pouze jednou z dalších čistokrevných rodin. Nést jméno Black znamenalo být v hierarchii na samém vrcholu. Každý toužil po spojení s touto rodinou, každý toužil po tom, být Black. Tento starobylý rod si velmi potrpěl na tradice. Jisté čistokrevné rodiny, jakožto třeba Weasleyovi, své potomky nenutili vzít si dalšího čistokrevného kouzelníka či čarodějku. Avšak Blackovi byli úplně jiné sorta. Láska pro ně nic neznamenala, pouze moc, peníze a čistá krev. Heslem jejich rodiny bylo Toujours Pur, což znamenalo Navždy čistý, snažili se tedy očistit rodinu od krtvezrádců či motáků. Jejich slavný gobelín, zdobící stěnu pokoje na Grimmauldově náměstí 12, měl spoustu vypálených míst. Každý, kdo zvolil lásku k někomu, kdo nebyl urozeného původu, či se narodil jako moták, dítě kouzelníků, které nekouzlí, byl vyhnán a zůstalo po něm jen prázdné černé místo na gobelínu. Rodina se tak pojistila, aby jejich krev zůstala navždy čistá.
Byl Štědrý den. U Blacků to znamenalo velká hostina a spousta drahých dárků, o kterých si mohli obyčejní smrtelníci nechat pouze zdát. Bellu však dárky nezajímaly, ani hostina. Pro ni byl zajímavý jen ten jediný člověk, který měl dnes večer dorazit s jejím manželem. Ten, který byl tolik opředený tajemstvím, ten, který sdílel její hodnoty a myšlenky. Tom Riddle. Kdosi vešel bez klepání do jejího pokoje, Bellatrix se otočila.
,,Sluší ti to, drahá," zalichotil jí Rodolphus, přistoupil k ní a políbil ji na rty. Bella se do polibku usmála.
,,Vždyť to není nic nového, mně to sluší vždycky," odpověděla a přerušila polibek, stále však byla obličejem u jeho.
,,Taky pravda. Mou nastávající je nekorunovaná královna Bradavic," oba se usmáli, Rudla jí zmáčkl zadek a Bella se ohnala po jeho ruce.
,,Tohle si nechte na jindy, pane Lestrangei," ušklíbla se. Už spolu spali. Bylo to v době, kdy se Bella dozvěděla, že se za něj má vdát. Shodli se na tom, že by bylo zásnuby nutné zrušit, kdyby jim to neklapalo v posteli. Rudla byl však tvrdý a právě to se Bellatrix líbilo. Sama si ráda hrála a on byl někdo, s kým mohla zkoušet nejrůznější věci a zdálo se to přirozené. Ani jednomu z nich to nevadilo, ba naopak. Žádné city v tom nebyly, pouze zvířecí pudy, které si dokázali navzájem utišit.
,,Drahoušku?" Ozvalo se za dveřmi. Byla to Walburga. ,,Přišel za tebou Lucius, prý je to naléhavé," řekla a Bella se zamračila. Co jí asi mohl chtít, že to nemohlo počkat do zítřejšího zásnubního večírku?
,,Omluv mě, jde o jeden projekt do Obrany proti černé magii, který spolu máme a on si dozajista opět neví rady. Mám dojem, že si beze mě ani nezapne poklopec u kalhot," protočila panenky a Rudla se zachechtal.
,,Ti muži, viď Bello?" S úšklebkem přikývla, věnovala mu letmý polibek a odešla z pokoje. Lucius Malfoy stál dole u dveří a o něčem si povídal s Regulusem, jejím bratrancem. V ten moment už jí bylo jasné, oč tady běží. Chytila Luciuse za paži a táhla ho ven.
,,To nemohlo počkat do zítřka?" Zeptala se, když byly dveře za nimi zavřené a zamračila se. Regulus je následoval. ,,V tomto domě o tom mluvit nemůžeme. Tady mají i stěny uši a má drahá tetička je naprosto všude."
Regulus se ušklíbl. ,,Nemůžu jinak, než souhlasit."
Lucius se rozhlížel kolem. ,,Proč vlastně žijete v mudlovské čtvrti?" Podíval se na Reguluse. ,,Vždyť všude kolem jsou mudlové, dokonce i tento dům obývají mudlové," ukázal na dům před nimi.
,,Já nevím, mě se neptej ," ušklíbl se.
,,Můžeme jít k věci?" Zeptala se Bella, která už ztrácela trpělivost.
,,Proto tady přeci jsem, drahá Bello," pozvedl obočí. Bella zakroutila hlavou.
,,Hele, stalo se toho víc, než si asi myslíte. Ta kniha, o které jsi mluvil, Regi, je skutečná. Pamatujete si, jak mapa končila u oné skříně ve zmijozelské společenské místnosti?" Přikývli. ,,Že nás nenapadlo skříň odsunout," ušklíbla se. ,,Byl za ní obraz Salazara Zmijozela, tedy jeden z těch, mezi kterými se může pohybovat. Avšak byl prázdný. Zřejmě před nějakou dobou visel nad skříní, než zapadl a zapomnělo se na něj. Vydala jsem se tedy hledat další obraz, ve kterém by se mohl nacházet a neuhádnete, kde byl," udělala dramatickou pauzu. ,,V ředitelně," Regulus s Luciusem se na sebe podívali.
,,Jak se ti sakra podařilo dostat se do ředitelny?"
Bella se zamračila. ,,Dlouhý příběh, nedůležitý. To hlavní je, co se stalo poté, co jsem se tam dostala."
,,Tak už mluv!" Pobídl ji Regulus.
,,No jo, no jo," protočila panenky a pokračovala. ,,Když jsem vešla a uviděla Salazarův obraz, promluvil na mě. Chvíli jsme se tak bavili o čisté krvi a já se ho zeptala na tu legendu. On mi otevřel průchod, který byl za obrazem. Kdysi jej tam vybudoval."
,,Tajemná komnata?" Přerušil ji Regi.
,,Ne. Ta bohužel nevím, kde se nachází. Tohle bylo spíše něco jako podlouhlá místnost na jejímž konci byl stůl. A na tom stole ležela kniha. Kniha z legendy. A vedle ní Salazarovy vzpomínky na založení Bradavic a na spoustu dalších věcí, hlavně na Morganu a její knihu."
,,Vzpomínky? Kde jsou?"
,,Poté, co jsem je shlédla, se rozplynuly," zalhala. Věděla, že jim nemůže říct úplně všechno, hlavně ne o tom, co kniha skutečně obsahuje. Nechtěla se o moc s nikým dělit.
,,A co se v té knize píše?" Zeptal se Lucius jako by jí četl myšlenky.
,,Jen o nenávisti Morgany k mudlům a jak zaplatí za to, že jí vzali její lásku," odpověděla. ,,Prý obsahuje prokletí, ale stále jsem na něj ještě nenarazila," řekla jakoby mimochodem. Knihu si ve skutečnosti už několikrát prolistovala. Byla to doslova studna vědění.
,,Bello, myslím, že bychom měli jít dovnitř, ať to nevypadá, že se na něčem domlouváme," řekl Regulus, protože uviděl Kráturu, jak na ně kouká z okna a tento skřítek byl očima i ušima jeho matky. Bella přikývla.
,,Uvidíme se tedy zítra na večírku, dobře?" Lucius přikývl a ti dva se vydali zpět do domu.
,,Můžu tu knihu vidět?" Zeptal se Regulus.
,,Teď ne, není to bezpečné, kdokoli by mohl přijít."
,,Fajn, ale nemysli si, že to nechám jen tak. Já ani Lucius už se nemůžeme dočkat."
Bella protočila panenky. ,,V ten správný čas vám ji ukážu."
~ ~ ~
Andromeda ležela v posteli a sledovala pavučinu, kterou pohyboval vítr z pootevřeného okna sem a tam. Neměla sílu vůbec na nic. Přála si nic necítit, smazat vzpomínky na Teda a přestat v sobě mít tolik bolesti, která jí prostupovala celým tělem a tísnila ji. Bylo jí nevolno, sevřel se jí žaludek a plíce měla těžké jako by ji někdo rozřízl a nasypal jí do těla kamení. Zavřela oči. Doufala, že je to všechno jen noční můra, ze které se zítra probudí v jeho náruči. A z jeho úst opět uslyší to zvučné Dromedo tak, jak to umí říct jen on. Na okamžik uvěřila tomu, že bude moct být v životě šťastná, že uteče daleko od své rodiny a svého jména. Už nikdy více Blacková, pouze Andromeda Tonksová. Jak zvučně a líbivě jí to znělo. Přála si to víc než cokoli jiného. S ním byla tolik šťastná, protože mohla být sama sebou, což bylo možné jen s dvěma osobami. Tou druhou byla Narcissa. Její malá Cissy. Tolik by jí chyběla. Musela by žít s pocitem, že nechala za sebou něco, co mělo skutečnou hodnotu. Nemohla by se s ní vídat a vystavit ji nebezpečí. Znala svého otce a věděla, jak by reagoval, kdyby zjistil, že se stýká s krvezrádkyní. Crucio a nespíše i sklepení, bez světla, v chladu a vlhku, dokud by si nezapamatovala jak se má pravá Blacková chovat. A to by nikdy riskovat nemohla. Věděla také, že by jí útěk Cissy nikdy neodpustila. Dávala by jí za vinu, že ji zde nechala, samotnou na to všechno, na ty útrapy, na tu bolest. Když to společně sdílely, dalo se to alespoň vydržet. Ač si to Andy nerada přiznávala, chyběla by jí i Bellatrix. Milovala ji i přesto, jaká byla. Ona zdědila všechno, co pravá Blacková měla mít a na Andromedu a Narcissu toho už tolik nezbylo. Andy však mohla jedna věc těšit. Nepřijde o své sestry a to byla alespoň nějaká útěcha v jejím obrovském žalu.
Narcissa na tom byla podobně. Seděla na posteli a dívala se z okna. Nemohla dostat z hlavy scénu z Astronomické věže, kdy ji Anastázie políbila na rty. Když si to představovala, stále znovu a znovu, cítila, jak se jí v břiše splašily tisíce motýlů. Tolik toužila po tom zažít to znovu. Pocity, které měla s ní, necítila nikdy s nikým jiným. Stázka pro ni byla něco jako nedosažitelný sen. Láska, kterou nemohla nikdy mít. Věděla, že jakmile řekne Luciusovi své ano, ztratí všechnu naději, že by ještě kdy něco takového mohla zažít. Bylo to teď a nebo nikdy. Věděla to, přesto se tomu bránila. Nebyla tak odvážná jako Andromeda. To, co předvedla na plese, jak se postavila Bellatrix, tolik ji za to obdivovala. Proč musí stát mezi dvěma lidmi, kteří se milují vždy nějaká překážka? Stázka byla sice čistokrevná, ale byla to dívka. Naproti tomu Ted byl sice chlapec, avšak byl mudlorozený. Narcisse to připadalo jako nějaké prokletí, které na rodinu Blacků kdosi uvrhl. Jediné štěstí měli strýček Orion a teta Walburga. Byli bratranec se sestřenicí a měli se rádi už odmalička. Pro ně nebylo těžké vyslovit své ano. Bylo to něco jako kdyby si Narcissa měla vzít Reguluse. Měla ho ráda a jisto jistě by jí nedělalo žádný problém s ním mít intimní vztah, kdyby však nebyla na dívky. Svou lásku právě potkala a bylo jen a jen na ní, jak se rozhodne. A vždy bylo na výběr, jak jí stále dokola Anastázie opakovala. Jen najít v sobě tu odvahu a jít za svým srdcem.
~ ~ ~
Večer toho dne se rodina sešla dole u stolu. Byly Vánoce a místností se linuly tóny kouzelnických koled, které zpívali malí skřítkové létající ve vzduchu, oděni do vánočních svršků. Vánoční stromek byl nazdoben stříbrno-zelenými ozdobami v barvách Zmijozelu. Narcissa s Andromedou seděly vedle sebe a prozpěvovaly si koledy společně se skřítky. Jeden z nich právě proletěl Bellatrix kolem hlavy a vytáhl jí pramen pracně upravených vlasů. Ta se po něm ohnala a zamračila se. Walburga jí s úsměvem vlasy mávnutím hůlky opět upravila.
,,Sluší ti to, drahoušku," řekla a dala jí pusu na tvář. Bella se začervenala a ignorovala Narcissino pozvednuté obočí.
,,Tvůj nastávající se dnes nedostaví?" Zeptala se Andy, avšak Bellu v odpovědi předběhl Orion, který právě scházel ze schodu dolů do jídelny.
,,Rodolphus už je na cestě i s naším hostem Tomem Riddlem," řekl a políbil svou manželku na rty, ta mu polibek oplatila.
,,A můj bratr s Druellou už jsou na cestě také. Měli by tady být každým okamžikem," sotva to dořekla, z krbu vystoupili Druella s Cygnusem.
,,Drahoušku, ohromně ti to sluší," řekla Druella a dala Walburze polibek na každou tvář.
,,I tobě, drahá," odpověděla jí a pokynula Kráturovi, aby jim vzal věci. Orion a Cygnus se přátelsky objali a ponořili se do konverzace o nějakém případu z ministerstva.
Když už bylo vše připraveno a chutné jídlo leželo na stole, ozval se zvonek. Bellatrix zpozorněla a uhladila si jak vlasy, tak šaty, které na sobě měla. Andromeda zakroutila hlavou. Bella uslyšela cvaknutí dveří. Někdo vešel a dveře se za nimi opět zavřely.
,,Vítám vás," uslyšela tetu a další dva mužské hlasy. Jeden z nic patřil Rudlovi. Belle bušilo srdce jako o závod, byla nervózní a ruce se jí klepaly. Za okamžik uvidí toho, který bojuje za čistokrevné kouzelnické rodiny.
,,Bellatrix, rád bych ti někoho představil," řekl Rudla a Bella vstala. ,,Má nastávající Bellatrix Blacková, Tom Riddle," Mladík, který stál vedle něj se na Bellatrix usmál, vzal její ruku a políbil ji na ni, přitom se jí upřeně díval do očí. Bella se jemně kousla do rtu. Před ní stál velmi pohledný mladý muž v elegantním obleku a ona se topila v jeho indigově modrých očích. Připadalo jí, jako by se čas zastavil a on její ruku držel několik dlouhých hodin. Bylo to však pouhých pár sekund a když její ruku opět pustil, zklamaně vydechla. Rodolphus se šel pozdravit s Cygnusem a Orionem. Tom Belle odsunul židli, aby se mohla posadit a sám se usadil vedle ní, nespouštěl z ní oči a ani ona z něho.
,,Slečno Blacková, jak je možné, že se o vaší existenci dozvídám až teď? Jak mi vás mohl Rodolphus tak dlouho tajit?" Bella se začervenala.
,,Myslím na úplně tu samou věc, pane Riddle," sladce se na něj usmála.
,,Prosím, říkejte mi Tome."
,,Pak tedy Bellatrix," podala mu ruku a on ji přijal.
,,Je mi ctí, Bellatrix."
,,Potěšení je na mé straně."
,,Řekněte mi, jak v Bradavicích nahlížejí na studenty mudlovského původu? Jste studentkou Bradavic, nemýlím-li se."
Bella přikývla. ,,Ano, to jsem, sedmý ročník, Zmijozel."
,,Zmijozel, má kolej. Musí být poctěni, že mají ve svých řadách tak výbornou čarodějku jako jsi ty, Bellatrix."
,,Určitě nejsem tak talentovaná jako ty. Ale k tvé otázce. Od té doby, co je ředitelem Brumbál, se podmínky pro mudlovské šmejdy mnohem zlepšily. To já bych je nepřijímala vůbec, jsou ostudou kouzelnického světa."
,,Máme stejné smyšlení," usmál se na ni. ,,Řekni mi, velmi ti záleží na čisté krvi?"
Přikývla. ,,Samozřejmě, že ano. Budu bojovat za čistou krev, za náš kouzelnický svět, který patří nám. Věřím, že naše generace přivede znovu plnou nadvládu čistokrevných rodin."
,,Jsi chytrá mladá dívka a ambiciózní k tomu. Dotáhneš to daleko, tomu věřím," řekl a nepatrně si olízl spodní ret, Bella sebou ošila a naprázdno polkla. ,,Albus Brumbál. Ano, ten měl vždy zastání pro mudlovské šmejdy. A nyní je v Bradavicích ředitelem. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné," zamyslel se.
,,Nebude však až tak svatý, jak si všichni myslí. Zajímá se o podivné věci."
Tom zpozorněl a nepatrně svraštil obočí. ,,Jaké podivné věci? Co tím myslíš?"
,,Knihy, které čte. Takové, které nejsou ani v sekci s omezeným přístupem. Jednu jsem si vzala na památku," uchechtla se. ,,Je o viteálech."
Tom překvapeně zamrkal. ,,Viteály? Víš vůbec, o co se jedná?"
,,Ovšem, že vím. Zabít pro věčný život, roztříštit sice svou duši, ale žít věčně."
,,A nemáš strach z toho, o čem čteš?"
,,Ovšem, že ne. Na cestě k velikosti se nesmíme ohlížet na nic, ani na vlastní strach."
Ušklíbl se. ,,Líbíš se mi, Bellatrix Blacková," řekl a usmál se. ,,Rád bych si tu knihu půjčil, pokud by to bylo možné," díval se Bellatrix zpříma do očí a ta přikývla. Vtom Walburga promluvila.
,,Drazí a milí, pokud se na to již cítíte, vánoční večeře může začít," řekla a všichni se usadili na svá místa. Když večeře skončila a nastal čas loučení, ujistila Bellatrix Walburgu, že se o hosty postará a vyprovodí je ven. Vyběhla do svého pokoje pro knihu o viteálech a šla rovnou ke dveřím, kde již stál Rodolphus s Tomem. Rudla si svou snoubenku přitáhl a políbil ji na rty. Zavřel oči, Bella však nechala ty své otevřené a dívala se na Toma. Ten se díval do jejích očí tím samým všeříkajícím pohledem. Bellu zamrazilo. Když se od ní Rudla odtáhl, přistoupila k Tomovi a podala mu ruku, kterou na rozloučenou políbil.
,,Na shledanou," řekl.
,,Na brzkou," odpověděla, podala mu tajně knihu a zavřela za nimi dveře. Tu noc se jí nedařilo usnout. Stále myslela na Toma, jeho hluboké oči a teplé vlhké rty na své ruce. Příjemně ji mrazilo po celém těle. Něčím ji zaujal. Nebyl jen pohledný, byli také na stejné vlně. A nejen to, bylo na něm něco tajuplného, co Bellatrix toužila odhalit. Dokázal jediným pohledem způsobit v její hlavě zmatek. Táhlo ji to k němu, věděla, že ho musí brzy znovu vidět nebo se zblázní. Bylo už po půlnoci, když se jí podařilo konečně usnout. Zdál se jí podivný sen. Byla v něm zpátky v Bradavicích a svou bílou noční košili měla potřísněnou krví. V jedné ruce držela svou hůlku, v druhé měla nůž a skláněla se nad postelí jakési dívky z Mrzimorské koleje, která byla celá rozpáraná. Všude kolem byla spousta krve. Uslyšela za sebou kroky. Otočila se. Stála tam jiná dívka a nechápavě se na ni dívala. Když si všimla své mrtvé spolužačky, začala křičet. Bellatrix se celá udýchaná probudila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama